Přehled ověřených výroků

KSČM o podpoře vlády sestavené Andrejem Babišem se stranou ANO stále jedná. Případná podpora by však závisela na shodách v programu a trestní stíhání premiéra v demisi pro KSČM skutečně nepředstavuje problém.

V Interview ČT24 řekl Stanislav Grospič, předseda mandátového a imunitního výboru, že KSČM ctí presumpci neviny, ale přesto doufá, že se celá kauza v brzké době vyřeší. Zároveň však nevyloučil podporu vlády v případě programových shod.

Ve stejném duchu se 23. 1. 2018 vyjádřilpředseda strany Vojtěch Filip, který po jednání s ANO novinářům řekl, že přestože do vlády KSČM vstupovat nebude, oba subjekty budou pokračovat v jednáních. V případě programových shod by pak KSČM skutečně podpořila vznik vlády.

Jiří Drahoš podepsal v roce 2015 Výzvu vědců, která nabádá politiky a média aby nerozdmýchávali a netolerovali etnickou a náboženskou nesnášenlivost a aby nedopřávali sluchu extremistickým hnutím a šířením lživých zpráv, které posilují paniku, což ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi.

K žádné změně postoje u Jiřího Drahoše nedošlo. Akademici ve výzvě apelují, aby se veřejnost více snažila skutečnost „konfrontovat s fakty, s vlastním svědomím i obyčejným selským rozumem.“ Odstavec pojednávající přímo o uprchlících pak potvrzuje Drahošův postoj.

„Proto žádáme politiky, aby nezneužívali cizí neštěstí k hromadění levných politických bodů. Jednejte jako odvážní státníci, nikoli jako malicherní obchodníci s mocí! Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění. Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.“

Vítání, přijímání všech uprchlíků bez rozdílu nebo dokonce zvaní Výzva neobsahuje a ani nenaznačuje.

Miloš Zeman popisuje správně příklad Virginie, není ovšem pravdou, že by k rozhodnutí o jeden hlas došlo poprvé v amerických dějinách. Celkem je zaznamenáno již sedm případů, kdy různé volby dopadly remízou a musel rozhodnout los, více jich pak dopadlo rozdílem jednoho hlasu.

Ve Virginii v roce 1971 probíhalo hlasování do místního Parlamentu, kdy republikánský kandidát William Moss vyhrával o jeden hlas nad kandidátem demokratické strany Jimem Burchem. Tento volební lístek byl však panelem tří soudců prohlášen za neplatný kvůli tomu, že hlasující přeškrtnul jména dvou demokratických kandidátů, pro které omylem hlasoval, a napsal „Nepřeji si pro tyto dva hlasova t.“

Přestože později Stephen Burns, který volil v nepřítomnosti a bylo tedy známo jeho jméno, objasnil, že pro republikánského kandidáta hlasovat chtěl, volební lístek nebyl uznán. Později proběhla volba losem, ve které vyhrál William Moss.

V roce 2017 nastala opět ve Virginii stejná situace, kdy nejprve republikánský kandidát David Yancey vyhrával nad demokratkou Shelly Simonds o deset hlasů, po přepočtu se však hlasování zvrátilo ve prospěch Simonds s rozdílem jednoho hlasu. Panel soudců však rozhodl započítat sporný hlasovací lístek, který způsobil, že oba kandidáti dostali stejný počet hlasů. O výsledku opět rozhodl los, ve kterém vyhrál Yancey.

Doplnění: Miloš Zeman ve svém výroku odkazuje na situaci z prosince loňského a ledna letošního roku, kdy o vítězi voleb ve Virginii rozhodl nikoliv jediný voličský hlas, nýbrž los. Neodkazuje na situaci z roku 1971, která nastala také ve Virginii a dopadla také losem.Jím zmiňovaná situace tak není ani prvním případem rozhodnutí voleb losem (neboť již došlo k těmto případům již dříve), ani prvním případem vítězství o jediný hlas (tato situace ve Virginii vůbec nenastala).

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože jmenovaná pětice skutečně vyzvala své voliče k podpoře Jiřího Drahoše. Michal Horáček a Marek Hilšer s Jiřím Drahošem navíc absolvují i veřejné akce v Brně (zde se přidává i Pavel Fischer) a v Ostravě.

• Pavel Fischer
• Mirek Topolánek
• Vratislav Kulhánek
• Michal Horáček. Ten skutečně Drahoše podpořil nejen veřejně, nabídl mu rovněž k využití již zaplacené billboardové plochy.

Jiří Rusnok byl od 25. června 2013 do 29. ledna 2014 předsedou tzv. úřednické vlády. Vláda Jiřího Rusnoka neúspěšně žádala o důvěru Poslanecké sněmovny 7. srpna 2013.

Pro vyslovení důvěry hlasovalo 93 poslanců za ČSSD, KSČM a Věci veřejné včetně tří nezařazených poslanců. Proti vyslovení důvěry hlasovalo 100 poslanců za ODS a TOP 09 včetně desíti nezařazených poslanců. Sedm poslanců se hlasování zdrželo nebo bylo omluveno.

Vláda Jiřího Rusnoka potřebovala pro vyslovení důvěry hlasy nadpoloviční většiny přítomných poslanců, tzn. 97 hlasů od 193 přítomných. Vládě Jiřího Rusnoka chyběly k vyslovení důvěry čtyři hlasy a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.

Miloš Zeman byl skutečně zakládajícím místopředsedou české pobočky Římského klubu.

Římský klub je mezinárodní myšlenková platforma založená již roku 1968 a její členové z řad akademické i komerční sféry si dávají za cíl vést dialog o globálních problémech lidstva, zejména o udržitelném rozvoji a ochraně životního prostředí.

Jeho československá pobočka vznikla v roce 1991 a jedním z jeho místopředsedů se stal skutečně tehdejší poslanec Miloš Zeman, který pro vznik Asociace horoval podle informací nalezených týmem prezidentského kandidáta Michala Horáčka již ve svém projevu k poslancům o rok dříve. Podle stávajícího předsedy Pavla Nováčka se však současný prezident aktivit klubu již od poloviny devadesátých let neúčastní.

Formálním členem je dodnes prý také Jiří Drahoš, vyzyvatel Miloše Zemana v druhém kole prezidentské volby se však podle Nováčka přestal účastnit klubových akcí po jeho zvolení do čela Akademie věd.

Stejně jako dříve, kdy prezident tento výrok pronesl, i nyní pro nás zůstává neověřitelným, neboť obsah rozhovoru mezi Zemanem a Merkelovou není (mimo jeho interpretaci) znám.

Mirek Topolánek má pravdu v tom, že žadatelé o azyl by k nám byli relokováni, přestože zažádali o azyl v jiném členském státě EU. Není ale pravdou, že by žadatelé nebyli kontrolováni. Také zatím neexistuje legislativa o harmonizaci sociálních benefitů pro žadatele o azyl na evropské úrovni.

Návrh nařízení Dublin IV. zavádí povinnost pro první stát, ve kterém podal žadatel o mezinárodní ochranu svou žádost, zkontrolovat (čl. 3 odst. 3), zda žádost není nepřípustná z důvodu, že žadatel přichází z první země azylu nebo bezpečné třetí země. Dále musí posoudit, zda žadatel nepřichází z nebezpečné země nebo nepředstavuje bezpečnostní riziko. Pokud se naplní jedno z kritérií, posuzuje žádost daný členský stát sám (čl. 3 odst. 4). Pokud naopak ani jedno z kritérií naplněno není, zahájí se řízení o určení příslušného členského státu k projednání žádosti o mezinárodní ochranu, který je určen na základě několika hledisek (kapitola III.).

Dublin IV. zavádí dále automatický relokační mechanismus (kapitola VII.), který se zahájí v případě přetížení některého ze států, v takovém případě nebude daný stát příslušným k projednání žádosti. Přesto však musí provést kontrolu výše zmíněných kritérií (5. bod důvodové zprávy, část II.).

Česká republika by tak v případě zavedení automatického relokačního mechanismu byla státem, který by posuzoval žádost o mezinárodní ochranu, již předtím by však musel být žadatel zkontrolován mj. ohledně toho, zda představuje bezpečnostní riziko. Tuto kontrolu by však vykonával první stát, ve kterém podal žadatel žádost o mezinárodní ochranu, nikoliv Česká republika.

V návrhu nařízení se taky nabízí možnost pro členské státy neúčastnit se relokací, a to prostřednictvím tzv. „příspěvků solidarity“, za každého odmítnutého žadatele zaplatit členskému státu, který se pak musí vyrovnat s přetíženým systémem, 250 000 eur.

Na úrovni EU neexistuje legislativa harmonizace sociálních benefitů pro žadatele o azyl. Podle analýzy Evropského parlamentu (.pdf, eng, 3.1.3) mají žadatelé o azyl právo na sociální benefity, ale pouze podle pravidel a výše ve státě ve kterém se nacházejí. Mirek Topolánek nejspíše hovoří o Evropském pilíři sociálních práv (.pdf), přijatém v roce 2017, ten ovšem není závazný a žadatele o azyl jako takové nezmiňuje. Anglicky dostupný zde.

Koaliční jednání po zářijových volbách v Německu byla neúspěšná a vše nasvědčovalo tomu, že dojde k předčasným volbám. Podobný výrok jsme již ověřovali zde.

Koaliční jednání, která probíhala mezi stranami CDU/CSU, FDP a Zelenými, zkrachovala. Strana SPD, která byla členem předchozí vládní koalice s CDU/CSU oznámila svůj záměr odejít do opozice. O ukončení koaličních jednání informoval předseda FDP Christian Lindner, podle jehož slov se strany neshodly na představách o modernizaci země a nenašly ani vzájemnou důvěru. Avšak prezident Německa, Frank-Walter Steinmeier, s tímto krokem nesouhlasil. Následně se opět objevila možnost obnovení koalice mezi CDU/CSU a SPD, kdy prezident přizval obě strany k jednání na konci listopadu.

Tímto krokem se Steinmeier tedy opravdu snažil stranám domluvit, podpořil další jednání mezi koaličními stranami a postavil se tak proti předčasným volbám.

Pravomoc prezidentu republiky propůjčovat či udělovat státní vyznamenání uděluje zákon 157/1994 Sb. Není stanoveno, kolik osob má nebo může prezident vyznamenat. Odvětví, která Miloš Zeman zmiňuje, byla opravdu zahrnuta v udělených vyznamenáních. Počty osobností vyznamenaných 28. října během prvního volebního období Miloše Zemana byly následující:

Rok 2013 – 29 vyznamenaných;

Rok 2014 – 33 vyznamenaných;

Rok 2015 – 35 vyznamenaných;

Rok 2016 – 30 vyznamenaných;

Rok 2017 – 39 vyznamenaných.

Profesoru Günteru Verheugenovi udělil Zeman Řád Bílého lva občanské skupiny za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky; stalo se tak dne 28. října 2016. Günter Verheugen je německý politik, který byl mimo jiné komisařem pro Rozšiřování Evropské unie v letech 1999–2004, výrazným způsobem se tedy podílel na přijetí České Republiky do EU.