Přehled ověřených výroků

Jiří Ovčáček skutečně ještě 28. prosince 2017 veřejně tento závazek potvrdil. Pro server Idnes.cz Ovčáček uvedl:

„Pan prezident dodrží svůj závazek, který veřejně oznámil 10. března 2017, tedy že nebude chodit do žádných takových debat, a to platí i pro debaty mezi prvním a druhým kolem.Pan prezident se zavázal, že nebude útočit na své protikandidáty a takový formát taková debata neumožňuje.“

Miloš Zeman se skutečně za celou dobu svého prezidentského mandátu žádných debat s politiky nezúčastnil. Poslední z nich, s Karlem Schwarzenbergem, proběhla na České televizi v rámci druhého kola prezidentských voleb v roce 2013.

Záměr neúčastnit se debat během právě probíhajících prezidentských voleb Zeman oznámil spolu se svou kandidaturou už v březnu 2017. Toto rozhodnutí je samozřejmě legitimní, proto tuto část nijak nehodnotíme.

Od svého zvolení v roce 2013 se Miloš Zeman třikrát samostatně účastnil Otázek Václava Moravce. Bylo to 27. října 2013, kde bylo hlavním tématem rozhovoru sestavování nové vlády, 12. ledna 2014, kde se rozhovor točil kolem stále probíhajícího sestavování koaliční vlády, česko-palestinských vztahů nebo ústavních pravomocí prezidenta, a 1. června 2014, kdy rozhovor reflektoval volby do Evropského parlamentu, legislativní plány vlády, ekonomiku České republiky, sestavování státního rozpočtu a krizi na Ukrajině.

Miloš Zeman se rozhodl dalších debat v tomto pořadu neúčastnit po chybném uvedení jistých údajů, které moderátor zmínil během debaty 31. srpna 2014. Zeman Moravcovi vytýkal, že špatně zmínil, že měl v letech 1998–2002 za politické náměstky členy sociální demokracie. Zeman následně ujasnil, že všichni jeho náměstci byli náměstky odbornými, protože měli na starost konkrétní odbory. Tyto jeho slova ale Česká televize odmítla a postavila se za moderátora, jehož výrok byl podložen důkladnou rešerší.

S politickými náměstky, o kterých je řeč, počítal nový služební zákon, o němž Moravec v nedělním pořadu diskutoval s Bohuslavem Sobotkou. Zeman v té době požadoval, aby byli ze zákona vyřazeni, vládnoucí koalice ale byla proti.

Po téhle zkušenosti Miloš Zeman vystupoval do konce roku 2014 v pořadu Českého rozhlasu Hovory z Lán, dále poskytoval rozhovory např. televizi Prima, Blesk TV, Frekvenci 1 a od března 2017 pořadu televize Barrandov Týden s prezidentem.

Dodejme, že situace, kdy by hlava státu nechodila do názorových duelů, není nijak obvyklá.

Není jasné, jakou “anketu” má Jiří Drahoš na mysli, proto je pro nás výrok neověřitelný.

Jiří Drahoš může myslet výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění, které tuto otázku sleduje. Například výzkum z února 2017 (.pdf, strana 2) se zabývá mírou naléhavosti různých oblastí veřejného života. Problematika migrace se zde skutečně nevyskytuje na prvním místě (to patří korupci), ovšem až na druhém s 61 % občanů považujícími ji za do nějaké míry naléhavou.

Církevní restituce se na prvních 20 příčkách opravdu nenacházejí, daný průzkum se však zaměřil na konkrétních 29 oblastí, které byly určeny CVVM, restituce nebyly do seznamu vůbec zařazeny.

Vedení Sněmovny (tedy předseda a místopředsedové) bylo zvoleno 38 dnů po volbách, což není nejrychlejší zvolení vedení Sněmovny (to bylo v roce 1992, kdy bylo zvoleno za 23 dní), avšak můžeme ho považovat za vcelku rychlé. A to zejména z toho pohledu, že ustavující schůze byla svolána prezidentem Zemanem v nejzazším možném termínu, tedy měsíc po volbách.

Pro Návrh státního rozpočtu na rok 2018 hlasovalo 140 poslanců ze 199 přítomných. Ústavní většina je definována jako 3/5 všech poslanců – tedy 120.

Prezident Návrh rozpočtu na rok 2018 podepsal následující den.

Proti zvolení Zdeňka Ondráčka do čela komise GIBS vystupoval Michal Horáček v otevřeném dopisu Andreji Babišovi z prosince 2017. Hnutí ANO několikrát žádalo KSČM o návrh jiného kandidáta. Zdeněk Ondráček opravdu třikrát nebyl zvolen předsedou komise GIBS. Volba je však tajná, proto nelze přímo ověřit, jak poslanci hlasovali.

Volba předsedů stálých komisí Poslanecké sněmovny je dvoukolová. První kolo první volby předsedů proběhlo 15. prosince 2017 (Ondráček získal 85 hlasů, potřeboval 94), druhé kolo první volby se konalo následující týden (19. prosince) a bylo zpochybněno kvůli špatně určenému kvóru. Ve třetí volbě, dne 17. ledna 2018 (tedy v opakovaném druhém kole první volby) získal Ondráček 83 hlasů, pro zvolení bylo třeba 94 hlasů. Při čtvrtém pokusu (při prvním kole druhé volby, s návrhy nových kandidátů na funkci) byl Ondráček zvolen (získal 79 ze 78 nutných hlasů), avšak následně z funkce odstoupil.

Volba probíhá tajně, není tedy možné zjistit, kdo z poslanců jakého kandidáta podpořil. Stejně tak nelze říci, zda za Ondráčkovým nezvolením stáli poslanci hnutí ANO. Je však pravdou, že se Babiš několikrát nechal slyšet, že by uvítal jiného kandidáta KSČM na tuto funkci (podle iDNES.cz ještě před první volbou), a to právě v reakci na výzvu Michala Horáčka, jak uvádí ČTK. Vzhledem k tomu, že však nelze hnutí ANO jasně přiřknout, že by právě jeho poslanci stáli za nezvolením Ondráčka do funkce, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože z dostupných zdrojů je komplikované popsat, zda Havel projekt „nadšeně podporoval“. Lze dohledat, že Havel kuponovou privatizaci spíše „netlačil“ a pak také to, že ji následně poměrně ostře kritizoval. Jeho postoje z počátku 90. let lze ovšem komplikovaně hodnotit z pohledu „nadšené podpory“.

Hlavními strůjci kuponové privatizace byli Václav Klaus, Dušan Tříska a Tomáš Ježek. Cílem projektu bylo převést část státních firem do soukromého vlastnictví. Na základě zakoupení kuponové knížky mohl každý dospělý občan Československa, později České republiky, zakoupit akcie nabízené společnosti. Ona privatizace probíhala ve dvou vlnách od února 1992 do prosince 1994.

Ekonomická transformace spuštěná na začátku 90. let má na jedné straně silné příznivce, na druhé zatvrzelé odpůrce. Tehdejší prezident Václav Havel se k reformě vyjádřil neutrálně, nijak ji neznevažoval a výrazně proti ní nezbrojil. „Prezident kritiku hospodářské reformy v prvních letech každopádně nesdílel. I kdyby se Klausovi v roce 1992 nezavázal, že bude k jeho hospodářské politice loajální, stejně by ji nenapadl, neměl k ní totiž žádné výhrady“ (Kaiser, Daniel. 2014. Prezident: Václav Havel 1990-2003. Praha: Paseka. str. 138.).

Směrem k vládě Václava Klause zaujímal pozici zvědavého laika v otázkách ekonomiky i hospodářství, který přijímá prosazená ustanovení a rozhodování přenechává na povolanějších (Kaiser, 2014). Až později se Václav Havel od privatizace distancoval a začal s horlivou kritikou. V podstatě se přidal do dobového trendu, po pádu Václava Klause se nejvýrazněji odrážela argumentace, že privatizace byla šitá na míru podvodníkům a mafiánům (Kaiser, 2014: s. 139).

Podobně Havlův postoj popsala také Mladá Fronta v únoru 2004 nebo Ladislav Špaček, který popisoval Havlovy možnosti vlivu na danou problematiku jako limitované.

Miloš Zeman proti kuponové privatizaci vystupoval již od začátku. Avšak jeho pozdější vláda si s převáděním majetku do soukromých rukou taky zavdala, např. privatizace bank se nesla na vlně podpory ČSSD (Kaiser, 2014: s. 138-139). Nynější prezident označil „kupónovku“ za podvod století. Jeho krátké vyjádření z dané doby je dostupné i na YouTube.

Michal Horáček si před rokem 1989 přivydělával jako tzv. černý bookmaker na dostizích ve Velké Chuchli, jak potvrzuje v rozhovoru pro E15 i nynější ředitel pražského závodiště Petr Drahoš:

„Černí bookmakeři jako Michal Horáček a další tak byli nějak trpěni všemi včetně policie a jiných složek, stejně tak jako ekonomická šedá zóna.“

Ve Velké Chuchli se také seznámil s pozdějšími spoluzakladateli sázkové kanceláře Fortuna, na jejímž prodeji v roce 2004 zbohatl.

Miloš Zeman za posledních pět let navštívil mnoho zemí, jak ukazuje např. grafika webuAktuálně.cz, která se vztahuje k březnu 2017. Od té doby Miloš Zeman podnikl obchodní návštěvy v Rusku, Číně, Chorvatsku, Kazachstánu a Vietnamu.

Za dobu svého mandátu Miloš Zeman skutečně absoloval 19 podnikatelských cest. V roce 2013 to byloSlovensko,Ukrajina aIzrael. Za rok 2014 pakČína,Rumunsko a Moldavsko,Srbsko a Slovinsko, během roku 2015Jordánsko, SAE aÁzerbajdžán, v roce 2016Portugalsko,Arménie a Makedonie a během posledního roku jeho mandátuRusko,Vietnam, Kazachstán, znovuČína aChorvatsko.

Kolik na své podnikatelské cesty vzal firem či podnikatelů však ověřit nelze, zprávy o obchodních cestách prezidenta republiky zvěřejňují přesný počet účastníků obchodní delegace pouze v některých případech.

Česká republika se v rámci vstupu do EU zavázala (.pdf, str. 2), že zavede euro. Termín, kdy k tomu dojde, ale určí vláda a v současné době datum není stanoveno. Hlavní podmínkou je splnění Maastrichtských konvergenčních kritérií.

Jedná se o kritéria cenové stability, stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb a účasti v mechanismu směnných kurzů. Česká republika aktuálně plní (.pdf, str. 7–8) všechna z nich, kromě účasti v mechanismu směnných kurzů, tzv. ERM II, do kterého se musí zapojit po dobu minimálně dvou let.

Dosavadní pozice české vlády k zapojení do tohoto kurzového uspořádání vychází z názoru, že na účast v mechanismu ERM II je nutno pohlížet pouze jako na bránu umožňující přistoupení k eurozóně a nikoli jako na optimální formu kurzového režimu pro českou korunu. Zapojení do ERM II lze proto očekávat až v okamžiku, kdy si vláda vyjasní vhodné načasování vstupu do eurozóny.

Podle vyhodnocení jak Evropské komise (.pdf, str. 7), tak i ministerstva financí (.pdf, str. 8) ale Česká republika aktuálně není připravena vstoupit jak do ERM II, tak do eurozóny. Pokud by se tak ale rozhodla, ovlivňuje ji jen periodicita vyhodnocování konvergenčních kritérií Evropskou komisí, která zpracovává zprávy co dva roky. Jinak je proces naplánován tak, aby stát mohl přijmout euro 1. ledna následujícího roku od data, kdy o to požádá.

K protestu proti transformaci univerzitních nemocnic došlo v květnu 2008. Marek Hilšer jako mluvčí studentské iniciativy složené ze zástupců studentů lékařských a farmaceutických fakult vystoupil proti záměru tehdejší Topolánkovy vlády provést přeměnu nemocnic. Studenti jednali i s ministerstvem zdravotnictví.

Julínek byl tehdy podle zpráv z médií z postoje studentů rozpačitý, nicméně jasné stanovisko o tom, že by nechtěl vést veřejný dialog se neobjevilo. Důvod, proč chtěl Julínek jednat se studenty, také stanovit nedokážeme. Zda bylo skutečným účelem jednání utišení studentů, aby se věc nedostala na veřejnost, nebo konstruktivní dialog o průběhu změn, se nám podložit nepodařilo. Jedná se tak o pouhou Hilšerovu spekulaci. I z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Problematické je ovšem pojmenování „skrytá privatizace“. V jednom z minulých Hilšerových výroků jsme tento proces převodu fakultních nemocnic na akciové společnosti již ověřovali. Tento výrok je hodnocen jako neověřitelný. Interpretace, zda obsah navrhovaného zákona měl vést k privatizaci fakultních nemocnic, se u jednotlivých aktérů v dané době značně lišila a z našeho pohledu nelze autoritativně na základě dostupných zdrojů potvrdit, zda tomu tak skutečně bylo.

Podstatné je, že Hilšer byl tehdejším studentem a aktivně se účastnil protestů. Podle archivní tiskové zprávy Univerzity Karlovy byl Marek Hilšer mluvčím a předsedou Akademického senátu 1. LF UK. Podle serveru iDNES.cz přišli studenty podpořit i odborníci z řad lékařů. Julínek vyjádřil nesouhlas. „Byl bych raději, kdyby po čtyřhodinovém jednání, které jsme ve čtvrtek měli, od akce ustoupili,“ uvedl.

Tomáš Julínek jako tehdejší ministr zdravotnictví vyjádřil znepokojení se studentským postupem.

Podle ČT Julínek reagoval na protest studentů politováním, že nereflektovali společné několikahodinové jednání. „Myslím si, že studenti mají reprezentovat progres, nikoli boj proti progresu“.