Přehled ověřených výroků

Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský byl ministrem spravedlnosti v letech 2002–2003 a případem Kajínek se skutečně zabýval.

Rychetský v roce 2001 objevil v případu nejasnosti a obrátil se proto se stížností k Nejvyššímu soudu v Brně s cílem dospět k obnovení trestního řízení. Nejvyšší soud však stížnost zamítl. Svoje rozhodnutí podat stížnost komentoval Rychetský slovy: „Vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě, když jsem zjistil, kolik je v tom případu pochybení.“

V Kajínkově případu se Rychetský angažoval či se k němu vyjadřoval také později. V roce 2002 nedoporučil tehdejšímu prezidentovi republiky Václavu Havlovi udělit Kajínkovi milost, o kterou Kajínek prezidenta požádal.

V polovině května 2017 poskytl Rychetský rozhovor magazínu Právní rádce, v němž uvedl: „Pan Kajínek byl odsouzen, a ten, co si ho měl najmout, byl viny zproštěn. To vyvolává pochybnosti.“

V dubnu 2017 prezident Zeman sdělil veřejnosti, že má pochybnosti o vině Kajínka a následně mu 23. 5. 2017 udělil milost.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako nepravdivý. Po opětovném přezkoumání jsme jej změnili na zavádějící. Je pravdou, že v minulosti byla horní sazba DPFO nad 40 % a postupně se snižovala (nejen za pravicových vlád). Pravicové vlády pak v roce 2008 zavedly jednotnou 15% daň ze superhrubé mzdy. Zde ovšem došlo ke snížení z nejvyššího pásma, které dosahovalo 32 %. Navíc jsme přihlédli k tomu, že složená daňová kvóta zůstala fakticky stejná. Za původní chybné hodnocení se omlouváme.

Za vlády Mirka Topolánka došlo k zavedení rovné daně, která nahradila předchozí progresivní daň, jejíž výše se v 90. letech opravdu pohybovala nad 40 %. V době zavedené 40% daně však vládla pravicová vláda Václava Klause. Ke snížení pod 40 % došlo až v roce 2001 za levicové vlády Miloše Zemana. Za období 2 posledních pravicových vlád pak zároveň došlo k růstu daně z přidané hodnoty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Progresivní daň se týká daně z příjmů fyzických osob a označuje daňový systém, ve kterém se výše daňové sazby liší podle výše základu daně. Tato forma výpočtu daní z příjmů platila na území České republiky od roku 1993 do roku 2007, kdy v prvních 2 letech za vlády Václava Klause činila nejvyšší sazba 47 % ze superhrubé mzdy. Po novelizaci zákona o daních z příjmů se nejvyšší sazba snížila na 40 %, ke kterým se ještě doplácela pevně stanovená částka.

Pod sazbu 40 % se daň snížila za vlády levicové vlády Miloše Zemana, konkrétně činila 32% pevná částka, přičemž na této hranici vydržela až do roku 2008, kdy byla pravicovou vládou Mirka Topolánka zavedena jednotná sazba ve výši 15 %.

Co se týče daně z příjmu právnických osob, ta se mezi roky 2007 až 2009 snížila z 24 % na 21 %. V tomto období vládla pravicová vláda vedena Mirkem Topolánkem.

Mnoha změn se dočkala též DPH (.pdf, str. 18). Od roku 2007 byla standardní sazba zvýšena z 19 % na 20 %. Snížená sazba postupně stoupla z 5 % na 15 %. V roce 2015 se přidala ještě druhá snížená sazba, která doposud neexistovala - ta činí 10 %.

Ukazatelem vývoje celkového daňového zatížení může být celková daňová kvóta, která udává podíl všech daňových plateb, včetně sociálního a zdravotního pojištění, na HDP. K mírnému poklesu po zavedení daňových reforem v roce 2008 skutečně došlo, jedná se ale o ukazatel, který je relativní vůči HDP, musíme tak vzít v úvahu i hospodářskou krizi, jež v těchto letech probíhala.

Výrok je v několika částech spekulativní a neúplný, Andrej Babiš také výrazně zjednodušuje poměry, které na Generálním finančním ředitelství (dále jen GFŘ) v roce 2014 vládly. Dopouští se tak vůči čtenáři zavádění.

V prvé části se budeme věnovat otázce odchodu Jana Knížka. Ten byl v letech 2005–2014 ředitelem GFŘ, rezignoval po devíti letech ve funkci ke konci dubna 2014. Podle jeho slov byl důvodem rozkol v jeho představách a představách ministerstva financí o vedení GFŘ, nebyl tedy odvolán. Přinejmenším formálně šlo o rozluku dohodou a tvrdit, že se jej Andrej Babiš „zbavil“, je tak poněkud nadnesené. Jeho odchod je ovšem dáván do souvislosti s tlakem, který vyvinulo MF pod nově zvoleným ministrem Babišem k tomu, aby vyměnilo dosavadní garnituru vysokých finančních úředníků.

Není možno ověřit, nakolik je exministr Kalousek s Knížkem v přátelském vztahu. Faktem je, že vedle sebe necelých pět let fungovali jako ministr financí a ředitel GFŘ, resp. dřívějšího Ústředního finančního a daňového ředitelství. Knížek také ocenil Kalouskův postup při sjednávání dohod o spolupráci s tzv. daňovými ráji.

MF společně s Knížkovou rezignací avizovalo Babišův záměr jmenovat ředitelem Jiřího Žežulku, toho času ředitele samostatného odboru řízení rizik při správě daní na GFŘ. Ten byl nakonec Babišem pověřen pouze jako zastupující ředitel, v říjnu 2014 pak byl místo něj jmenován současný šéf Martin Janečka. Po jeho jmenování vyjádřil Žežulka pochybnosti o svém dalším působení na úřadě, odešel však až o rok později, a to z vlastní vůle. Finanční správa se dokonce ohradila s tím, že mu po funkci zastupujícího ředitele nabídla funkci ředitele sekce. Lze tedy jen stěží hovořit o „zbavení se“ funkcionáře, kterého sám jmenoval šéfem GFŘ. Stejně jako v případě Knížka nešlo o odvolání z vůle ministra, Žežulkovi byla následně dokonce nabídnuta funkce vyšší, než kterou zastával před dočasným výkonem ředitele GFŘ. Funkci Žežulka odmítl pro neshody s Babišem, ještě krátce přes rok působil ve státní správě a počátkem roku 2016 začal působit v soukromém sektoru.

Milan Večeřa je nyní vedoucím oddělení vnitřní kontroly Finanční správy, kde začal pracovat v dubnu 2014, krátce před odchodem Jana Knížka a před převzetím úřadu Jiřím Žežulkou. Zda šlo přímo o 1. duben není veřejně dostupnou informací, jde však v kontextu výroku o marginálnost, navíc vzhledem k úzu zahajovat služební a pracovní poměry k počátku měsíce poměrně dobře možnou. Podle informací investigativního novináře Janka Kroupy jde o bývalého policistu z oboru daňové kriminality. Jak sám Babiš přiznává, důvod jeho zaměstnání v GFŘ je pouhá spekulace, včetně toho, zda hrála roli nějaká známost s Janem Knížkem. Podobné domněnky Demagog.cz neověřuje.

K otázce trestního oznámení víme tolik, že po odchodu Knížka vzniklo podezření na nezákonné machinace, ke kterým za jeho působení mělo docházet na GFŘ. Z účtů instituce mělo za nejasných okolností odejít zmiňovaných 100 milionů korun. Podle serveru Aktuálně.cz vyšetřování iniciovalo trestní oznámení ministerstva financí, mělo však jít o oznámení vůči neznámému pachateli, nikoli přímo proti Janu Knížkovi.

V několika částech tak Babiš vede čtenáře k nesprávným závěrům na základě domněnek či neúplných informací, z toho důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Vláda Bohuslava Sobotky skutečně investuje. V období jejího mandátu došlo také ke zvýšení důchodů, minimální mzdy i platů státních zaměstnanců.

Ministr Babiš správně informuje o investicích této vlády. Jak je vidět v grafu, výše investic v roce 2014 odpovídala průměru z minulých let. V následujícím roce kapitálové výdaje vlády výrazně narostly především kvůli snaze dočerpat finance z evropských fondů z programového období 2007–2013. V roce 2016 bylo oproti tomu množství proinvestovaných peněz nejmenší od roku 2005. I přes výkyvy ve výši kapitálových výdajů konstatujeme, že tato vláda investuje podobně jako ty předchozí.

Zdroj: Kapitálové výdaje rozpočtu, 2000–2016 skutečnost, 2017 rozpočet

Ke zvyšování důchodů dochází pravidelně po celou dobu vládnutí koalice. Přiložený graf demonstruje, že od v letech 2014–2016 vzrostly penze žen asi o 350 Kč, muži obdrželi průměrně ještě 50 Kč navíc.

Zdroj: web ČT24

Vláda může přímo ovlivnit jen výši minimální mzdy a platů státních zaměstnanců. Minimální mzda vzrostla od roku 2014 téměř o 30 %, ze zaměstnanců státu si na víc přišli učitelé, úředníci či lékaři.

Zdroj: Facebook Bohuslava Sobotky

Vláda v tomto funkčním období prosadila některá opatření, která po finanční stránce pomáhají rodinám s dětmi.

Jedním z nich bylo zvýšení porodného a zavedení porodného na druhé dítě. Za první dítě má žena od roku 2015 nárok na 13 tisíc Kč, na druhé dítě pak 10 tisíc Kč. Změna také nastala u matek dvojčat a vícerčat. Před rokem 2015 měla matka nárok na 19 tisíc Kč při porodu dvojčat a vícerčat pouze v případě, že se jednalo o první porod. V případě, že se jí ale narodilo při prvním porodu jedno dítě a při dalším porodu dvě a více dětí, měla nárok pouze na porodné na první dítě ve výši 13 tisíc Kč. Od roku 2015 má rodička nárok na 23 tisíc Kč bez ohledu na to, o kolikátý porod jde. Úprava porodného znamenala zvýšení mandatorních výdajů (.pdf, str. 4) ročně o 330 mili. Kč. Celkem má jít podle důvodové zprávy na daný výdaj 470–480 mil. Kč navíc ročně. Počítejme tedy s nárůstem výdajů ve výši cca 1,4 mld. Kč.

Vláda také postupně zvyšovala slevu na dani na druhé, třetí a každé další vyživované dítě. Tyto slevy byly v roce 2014 stejně vysoké jako sleva na první dítě, tedy 13 404 Kč. Sleva na druhé dítě se od roku 2014 zvedla z 13 404 Kč na 19 404 Kč. U třetího a každého dalšího dítěte pak došlo ke zvýšení z 13 404 Kč na 24 204 Kč.

KDU-ČSL také přišla s návrhem na snížení sociálních odvodů pro rodiny s více dětmi. Díky tomuto opatření by rodiny s dětmi mohly ušetřit až 3,8 mld. Kč. Vláda tento záměr zatím podpořila.

Pokud sečteme výdaje, které vláda takto dala rodinám (ať již v podobě daňových slev nebo zvýšení porodného), dostáváme se zhruba na 5,2 mld. Kč. Bělobrádkův výrok hodnotíme tím pádem jako pravdivý.

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.

Česká vláda doposud přijala 12 uprchlíků z 2691, které mělo Česko přijmout. Pravdou je, že Česká republika přijímá migranty mimo kvóty, ve většině případů se však jedná o křesťanské migranty.

Přijímání uprchlíků na základě kvót však nelze označit jako příkaz Evropské unie. Toto číslo se totiž skládá z dobrovolného závazku, který přijala česká vláda a kvót, které odsouhlasili ministři vnitra zemí Evropské unie, kterého se účastnil i český ministr (který však společně s maďarským, slovenským a rumunským hlasoval proti). Nedá se tak hovořit o diktátu Evropské unie, neboť šlo o demokratické rozhodnutí v rámci platných pravidel Evropské unie.

V lednu 2016 byli přijati křesťané z Iráku, kteří odsud utíkali před Islámským státem. Nadační fond Generace 21, který příchod těchto křesťanů inicioval, původně plánoval s přesídlením 37 křesťanských rodin o celkovém počtu 153 osob. Fond do České republiky přivezl pouze 89 osob, vláda totiž projekt v dubnu 2016 zrušila. Důvodem bylo, že 24 jich odletělo zpět do své vlasti a 25 jich uteklo do Německa. Jejich statut uprchlíka byl velmi komplikovaný, většina z nich měla statut vnitřního vysídlence, neboť předtím žili na vlastním územím. Většina těchto iráckých uprchlíků tak nebyla počítána do kvót. Jednalo se však o křesťanské uprchlíky, nikoliv muslimské, jak tvrdí Tomio Okamura.

Celkově za rok 2016 přijala (str. 2) Česká republika 150 Iráčanů a 95 Syřanů. Dvacet z těchto Syřanů bylo opět křesťanskými uprchlíky, kteří byli přijati na základě dobrovolného závazku přijmout 400 uprchlíků z neevropských uprchlických táborů. Náboženství dalších Iráckých a Syrských uprchlíků nelze z dostupných zdrojů doložit. Nelze však vyloučit, že mezi přijatými uprchlíky jsou i muslimové. Islám v roce 2006 v Sýrii vyznávalo 87 procent obyvatel, v Iráku to bylo v roce 2014 96 procent. Tomio Okamura má však pravdu, že některé uprchlíky česká vláda přijímá mimo kvóty.

Výrok zřejmě reaguje na první přímý útok USA na jednotky Syrské republiky Bašára Asada během probíhající syrské občanské války, který se uskutečnil v brzkých ranních hodinách dne 7. dubna 2017.

Letecká základna Al-Shayrat v provincii Homs měla být podle USA místem, z něhož měl být veden údajný letecký chemický útok na město Khan Shaykhun 4. dubna 2017. V současné době je pozadí útoku stále v šetření speciální mezinárodní komise OSN a OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní). Samotná OPCW jen prokázala ve své zprávě ze dne 30. června, že na místě útoku byl použit nervový plyn sarin.

Dle mluvčího amerického ministerstva obrany měl být tento útok na Al-Shayrat proporční odpovědí na akce Asadova režimu a měl sloužit především k odrazení od budoucího používání chemických zbraní. Podobně vyznívá i samotné prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa několik hodin před samotným útokem. I vzhledem k jednostrannosti a symboličnosti útoku na leteckou základnu americká administrativa potvrdila, že informovala své ruské protějšky o zahájení úderu, jak potvrzují slova tiskového mluvčího ministerstva obrany USA:

„Russian forces were notified in advance of the strike using the established deconfliction line.“

Dle vyjádření vrcholných představitelů Trumpovy administrativy - ministra zahraničí Tillersona a poradce pro národní bezpečnost McMastera ale nedošlo ze strany prezidenta Trumpa k informování vrcholných ruských představitelů včetně prezidenta Putina o plánovaném útoku. Také bylo potvrzeno, že útok pomocí střel s plochou dráhou letu byl na spodní hranici nebezpečnosti uvažovaných kroků a že samotný útok měl jen omezené cíle.

Vzhledem k výše řečenému, především avizovanému informování ruské strany a omezenosti cílů a prostředků k útoku, nebylo překvapením, že média potvrdila znovupoužívání základny syrským letectvem již několik dní po útoku i přes poměrně zásadní poškození některých částí základny.

Obrázek ukazuje místa zásahů americkými raketami na základně Al-Shayrat 7. dubna 2017.

Zdroj: ISI

Vzhledem k tomu, že vyšetřování ohledně chemického útoku ještě neskončilo, je zavádějící hodnotit míru a možnosti, které vedly prezidenta Trumpa k zahájení raketového útoku na leteckou základnu Al-Shayrat. Faktem zůstává, že útok proběhl, ale vzhledem k výše popsaným faktorům nezpůsobil zásadní a dlouhodobé škody na funkčnosti letiště, natož aby snížil možnosti Asadova režimu provádět letecké útoky.

V červenci roku 2016 vznikla v rámci velvyslanectví v Tel Avivu pozice atašé pro oblast vědy, výzkumu a inovací v Izraeli. Tuto pozici zastává Delana Mikolášová.

Úkolem vědeckého diplomata v Izraeli je zajišťovat pořádání mezinárodních konferencí, veletrhů a reprezentačních akcí pro české a izraelské vědce a podnikatele.

Delana Mikolášová považuje za svůj cíl zejména podpořit vznik česko-izraelských výzkumných programů v oblastech s výzkumným a komerčním potenciálem, především v oblasti biotechnologií, nanotechnologií, IT a strojírenství.

Během posledních několika let se ve veřejném prostoru (přibližně od roku 2014) začaly hlasitěji objevovat výtky na téma reálných schopností Armády ČR naplnit jednu ze svých zákonných rolí v rámci ozbrojených sil, tedy zajistit obranu ČR.

Jedinou dohledatelnou, ale o to podstatnější studií, která zároveň jako první zmínila zásadní problémy ve schopnosti AČR plnit reálně svoje povinnosti, bylo dílo kolektivu autorů Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany (CBVSS) z roku 2014 pod názvem Zpráva o stavu zabezpečení obrany ČR v roce 2014 - mýty a realita.

V této práci přišli autoři s tvrzením, že „při požadavku na současné splnění všech našich závazků vůči spojencům a ČR (úkoly ze zákona) by došlo ke kolapsu nejen ozbrojených sil, ale i státu, který na takový úkol není připraven ani legislativně, ani po stránce udržování potřebných zásob a finančních reserv.“

V textu je pak uváděn jako příklad stav 4. brigády rychlého nasazení, tedy realisticky nejakceschopnějšího uskupení v počtu cca 5 tisíc osob, která má však v případě válečných ztrát schopnosti udržet personální a logistickou bojeschopnost pouze po dobu jednoho týdne, kdy jí začnou docházet zásoby. Ve studii se píše:

„Divizní úkolové uskupení jsme v tichosti opustili, brigádní úkolové na bázi 4. brn má sice až 5000 osob a moderní výzbroj, ale bez doplnění z ostatních jednotek AČR je jen chimérou. Není u něj dořešeno doplňování personálu, úhrada ztrát a zásoby v některých komoditách nevystačí ani na jeden týden vedení bojové činnosti. Doplnění zásob na pouhý jeden měsíc by stálo téměř 20 mld. Kč., přitom toto uskupení nabízíme na dobu 6 měsíců bez rotace!“ Tato informace o schopnosti bránit jen jeden kraj se pak objevila v titulcích medií, například iDNES či České pozice. Dostala se tak do podvědomí nejen českého mediálního diskurzu, což ukazuje třeba komentář novináře Petra Honzejka pro Český rozhlas z června letošního roku, který se týká možnosti branné povinnosti v ČR.

Autoři studie explicitně nepíšou o tom, že by česká armáda vydržela bránit jeden kraj po dobu 6 týdnů, jde o jistou zkratku Tomia Okamury. Autoři kritizovali v roce 2014 např. nenaplněnost sil AČR, od té doby došlo vzhledem k rekrutaci nových sil ke zlepšení tehdejšího stavu. Rovněž není pravdou, že by danou studii vypracovalo ministerstvo obrany (což ovšem v kontextu výroku vidíme jako podružnost). Přesto výrok hodnotíme jako pravdivý, autoři studie z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany v rozhodné době skutečně psali o velkých limitech armády v oblasti možné obrany území České republiky.