Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako neoveriteľný, kedže sa nám z verejne dostupných zdrojov nepodarilo spomínaný program dohľadať.

Ministerstvo zemědělství publikuje koncepcie a stratégie na svojich webových stránkach. V poslednej z nich sa ale popisované plány ministerstva nenachádzajú. Popisuje například budúci trend poklesu zamestnanosti (.pdf, str.28) v zemědělství z dovodu zvyšovania efektivity produkcie, avšak o zatravněných plochách (.pdf, str.104) hovorí len veľmi všeobecne, že je v záujme zdrojové oblasti zatrávniť (str.104).

Je však pravdou, že Pavlíkova argumentácia sa zhoduje s informáciam poskytnutými serverom vitalia.cz, ktorý už v roku 2013 popísal tento program aj s vyjadreniami a kritikou předsedy Zemedelského zvazu ČR, Martinom Pýchom a Jaroslavom Faltýnkom, predsedom Agrárnej iniciatívy.

No ani na stránkach Zemedelského zvazu sa nám viac informácii k tomuto programu, z roku 2013 či letošního roku dohľadať nepodarilo, preto sme kontaktovali Ministerstvo zemědělství s dotazom o bližšie informácie k spomínanému dokumentu.

Rostislav Vyzula mluví o vládním návrhu zákona o dani z hazadních her. Ten předložil za vládu ministr financí Babiš. Během projednávání byl načten v rozpočtovém výboru pozměňovací návrh, který původní sazby (.pdf - § 4) 30 a 25 % upravil na (.pdf - návrh A) 35 a 23 %. To znamenalo zmíněný výpadek, o kterém Vyzula mluví.

Údaj 450 milionů uvedl sám předkladatel návrhu, tedy ministr financí Babiš. Uvedl to během hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Ovšem řekl, že návrh znamená výpadek 300 milionů pro stát a "pouze" 150 milionů pro obce.

Ze záznamu o hlasování je zjevné, že vládní partneři hnutí ANO se vyslovili pro tento návrh, tedy proti přání hnutí ANO, jehož předseda zákon předkládal.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný. Vyzula uvádí korektně případ, kdy koaliční partneři hlasovali proti hnutí ANO. Výhrada k výroku je ta, že uvedená částka pouze obcím, ale také státu, což ovšem není zásadní pro tento výrok a pak to, že částku kvantifikoval ministr financí bez výpočtu či podkladu a na základě jeho slov nejsme schopni posoudit, jestli tato částka odpovídá budoucímu sníženému výběru daně.

Výrok hodnotíme na základě informací ze světových médií. Ta skutečně informovala o tom, že Evropská unie po nátlaku Spojených státu kvůli smlouvě TTIP shodila legislativu ohledně pesticidů. Za všechny můžeme jmenovat britský Guardian či Independent.

Podle médií měla Evropská komise po nátlaku obchodních představitelů USA odložit návrh na zákaz části chemických látek obsahujících endokrinní disruptory. Vyplývá to i z dokumentu zveřejněného organizací Pesticides Action Network Europe (PAN). Dokument také dále hovoří o bezprecedentní průmyslové lobby v této věci. Dodejme, že zástupci Evropské komise tuto věc popřeli.

Problematika regulace látek obsahujících endokrinní disruptory je v Evropě citlivým tématem. Vyjádřil se k ní například i Evropský parlament nebo Světova zdravotnická organizace (WHO).

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nejsme schopni doložit, zda tyto podmínky, jak o nich Konečná mluví, skutečně padly a byly nutností pro další jednání o TTIPu.

Živnostenské oprávnění dostal rodinný podnik sourozenců Baťových dne 21. září 1894. Podnik ale z počátku překonával finanční potíže a potýkal se i s bankrotem. Firma se začala vzmáhat až na přelomu tisíciletí poté, co uvedli na trh lehké plátěné boty tzv. "baťovky." Poté, co bratr Antonín v roce 1908 zemřel, zůstal Tomáš Baťa na podnikání sám. Dne 12. července 1932 pak zahynul v Otrokovicích při letecké havárii.

Není bohužel možné dohledat informaci o průměrné mzdě v ČSR v tomto období, tím spíš statistiku rozdělenou podle krajů. Nicméně můžeme vycházet z některých informací. V roce 1924 podle statistiky úrazového pojištění činila průměrná denní mzda 25,71 Kč. O rok později činila průměrná denní mzda dělníků přes 27 Kč (str. 15). Oproti tomu ekonom prof. Milan Zelený ve svém článku uvádí průměrnou týdenní (!) mzdu u Bati v roce 1924 na 205 Kč.

Tentýž autor také provádí srovnání průměrných mezd v ČSR a v Baťovských podnicích v roce 1932. Jedná se o týdenní mzdy v Kč.

BaťaČSRkvalifikovaní400270pomocní280150učni180100

Z těchto údajů se tedy dá dovodit to, že v Baťovských podnicích vypláceli patrně lepší mzdy než byl republikový průměr. Nicméně to nelze vztáhnout na zlínský kraj jako celek, tato data dostupná nejsou a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Hnutí ANO se veřejně nevyjadřovalo k vyjednávání v Ústeckém kraji, proto nelze ověřit, zda probíhalo tak, jak o něm Bubeníček hovoří.

Dne 13. října 2016 se krajský výbor KSČM v Ústeckém kraji usnesl, že i nadále bude jednat o všech možnostech sestavení koalice, tedy nejen o dvoukoalici s ANO, ale i trojkoalici s ČSSD a SPD-SPO. Předseda rady KSČM Bubeníček to popsal takto:

"Nevylučujeme žádnou možnost. Musím objektivně říct, že jednání, která jsme měli s vyjednávacím týmem ANO, byla velmi seriózní. Tam nemáme důvod, abychom si zavírali někde dveře. Chceme ale ještě znát názory nejen sociální demokracie, ale i názory koalice Zemanovci-Okamurovci a pak musí přijít moment, kdy musí krajský výbor udělat nějaké rozhodnutí," Tímto oznámením tak zřejmě neuspěla snaha ANO o rychlé vytvoření koalice s KSČM s nabídkou hejtmanského křesla, jak o ni hovořil ministr Babiš. Je proto pravdou, že není podepsána žádná koaliční smlouva. Jednání mají pokračovat alespoň ze strany KSČM se všemi vhodnými stranami v pondělí 17. října 2016.

Ze strany ANO nedošlo k žádnému vyjádření ohledně vývoje jednání, jen v mediích byla opakovaně vágně akcentována ze strany ANO priorita vytvoření dvojkoalice s KSČM.

Vzhledem k tomu, že záznam z tohoto jednání není veřejnosti dostupný a vyjádření přítomných osob se od sebe liší a také je nelze použít jako autoritativní popis reality, je výrok hodnocen jako neověřitelný. V části, kde Babiš popisuje svou kompetenci svolat BRS, se nemýlí, je ovšem otázkou, co by svoláním poradního orgánu, který není nadán rozhodovací pravomocí, získal.

Na twitterovém účtu ministra vnitra není zmíněný tweet k dispozici, Chovanec se ovšem v tomto smyslu vyjádřil na tiskové konferenci, (čas 36:50) kde oznámil podpis tzv. reorganizace Policie České republiky. Konkrétně Chovanec uvedl:

" ...bezpečnostní radu státu, kde se politici překřikují, kde na sebe zvyšují hlas, kdy na suché konstatování pana premiéra ‘pane ministře, tu Bezpečnostní radu řídím já, já jsem premiér‘, je odpověď ‘zítra jím mohu být já‘."

Zda toto ministr financí na zmíněném jednání premiérovi řekl, nelze korektně ověřit. Jednání bezpečnostní rady státu (.pdf - čl. 6) jsou, jak již bylo řečeno výše, neveřejná. Nicméně ministr zemědělství Jurečka, který je také členem bezpečnostní rady státu, v Událostech, komentářích (čas 17:11) v daný den uvedl:

" Tam padlo to, že pan vicepremiér řekl, že zítra bezpečnostní radu státu může klidně řídit i on (...) to není ani možné technicky, volby tady nikdo neudělá za 24 hodin." Jurečkovo vyjádření naznačuje, že padl výrok, který lze interpretovat při troše kreativity jak Chovancovým, tak i Babišovým prismatem. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný, neboť nejsme schopni doložit, v jakém znění výrok přesně padl. Záznam či zápis z tohoto jednání není veřejně dostupný.

Podle článku 9 jednacího řádu není pro nás možné dostat se k záznamu z jednání.

V poslední části výroku má Babiš pravdu. Podle statutu (znění výroku odpovídá slovům ministra, nejedná se o překlep) BRS, článku 4 (.pdf) " předseda BRS svolává schůzi BRS. V jeho nepřítomnosti svolává schůzi BRSmístopředseda BRS, nebo určený člen BRS. "

Čistě technicky by tedy Babiš mohl schůzi svolat (Sobotka byl již v zahraničí), tento orgán je ovšem pouze orgánem poradním, jak jsme řešili v předchozí ověřované diskuzi, není tedy jasné, co by Babiš tímto svoláním získal. Jakékoli případné rozhodnutí by tedy zůstalo v rukou vlády či osob s nadanou kompetencí - v tomto případě v rukou ministra vnitra.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat zmíněnou 20 let starou mediální vlnu, která by popisovala jako problém zdravotnictví přebytek lékařů. Že se tyto případné obavy ukázaly jako liché, dokládá i samotná diskuze ministra zdravotnictví a jeho předchůdce o tom, že České republice lékaři ve skutečnosti chybí.

Před zhruba 20 lety, v červnu 1995, se v České televizi střetli tehdejší předseda vlády Václav Klaus a zástupce Lékařského odborového klubu David Rath. Jako problém ve zdravotnictví (stejně tak v rámci pořadu padla slova Bohuslava Svobody - tehdejšího prezidenta ČLK a současného poslance ODS) byla diskutována zejména otázka výše platů lékařů.

Pokud se podíváme na vývoj počtu lékařů od roku 1993, tak zjistíme, že tento se průběžně snižuje. Data Českého statistického úřadu (resp. ÚZIS) ukazují pro rok 1993 údaj 333 obyvatel na 1 lékaře, před 20 lety (tj. v roce 1996) to bylo 322 a nejnovější data pro rok 2013 ukazují údaj 259. Toto samo o sobě nedokládá, zda lékařů bylo dostatek či dokonce přebytek.

Zda v daném období skutečně proběhla mediální vlna, která by popisovala obrovský nadbytek lékařů, se nám nepodařilo dohledat. Tuto skutečnost nereflektují ani programy 2 nejsilnějších stran z voleb 1996.

Je pravdou, že v posledních letech se média často při informování o situaci ve zdravotnictví zaměřují na možné předražení přístrojů, které jednotlivé nemocnice nakupují. Uvádíme pouze několik příkladů, kompletní výčet by přesáhl možnosti tohoto odůvodnění.

Jeden z nejznámějších případů se týká nákupu přístroje CyberKnife pro Fakultní nemocnici v Ostravě. Značnou pozornost této kauze dává rozměr, že v době, kdy byla tato akvizice pořízena, stál v čele nemocnice současný ministr zdravotnictví.

V roce 2014 informoval server Aktuálně.cz o tom, že Česká republika kvůli předraženým přístrojům má vracet do Bruselu 163,4 milionu korun. Problémy byly zjištěny v celkem 10 nemocnicích, z toho šlo např. o Fakultní nemocnice Hradec Králové (v minulosti ji řídil Leoš Heger), již výše zmíněná FN Ostrava, dále např. Motol a Nemocnice u sv. Anny v Brně.

Velkou pozornost přitáhla také kauza Krajské zdravotní, což je zdravotnický holding Ústeckého kraje a spadá pod něj 5 krajských nemocnic. Tento případ, kdy je několik osob obviněno mimo jiné z nákupu předražených přístrojů, je od září 2015 projednáván před soudem v Ústí nad Labem. Údajná škoda na tomto předražení dosáhla 82 milionů korun.

Zda skutečně došlo k předražení přístrojů, nehodnotíme. Bylo by třeba sledovat tržní cenu daných špičkových zdravotnických přístrojů v konkrétním čase pořízení. Pro doplnění uveďme, že cena přístrojů je téma také v okolních zemích, např. na Slovensku, kde v loňském roce proběhla tzv. kauza CT, kdy nemocnice v Piešťanech měla nakoupit předražený přístroj, což vedlo, v kombinaci s dalšími problémy ve slovenském zdravotnictví a diskutovanými vazbami, k pádu odpovědné ministryně.

Nemůžeme ověřit, zda byl kraj informován o tom, že by ve Vrběticích byl muniční sklad, který měl povinnost zanést do krizového plánu. Není totiž jasné, jaký statut subjekt v té době nesl. Lze tedy připustit možnost, že se kraj domníval, že jsou sklady v gesci ministerstva, zatímco subjekt se rovněž domníval, že povinnost podávat informace kraji nemá, a z toho důvodu zůstal kraj bez informací a nepočítal se skladem v krizovém plánu. Toto je kvůli nejasné interpretaci zákona možné.

Důležité, ale nejasné, je, zda si areál zachoval statut vojenského objektu a byl tedy z krizového plánu vyňat, či nikoli, jak vyplývá ze zprávy (.pdf, str. 8) ministerstva vnitra k událostem ve Vrběticích.

Takový statut by totiž subjekt mohl vyjmout z působnosti zákona o prevenci havárií. To znamená, že by subjekt nebyl povinen spolupracovat s krajským úřadem ve věci vypracování havarijních plánů (buď se dle § 3 nahlásit jako subjekt s havarijním potenciálem, nebo dle § 4 nahlásit, že se mezi tyto subjekty neřadí). Krizový plán kraje vypracovaný dle zákona o krizovém řízení (§ 14) by tedy s podklady nemohl počítat.

Jak již bylo řečeno, skutečnost, zda byl areál stále vojenským objektem, či nikoli, nelze z dostupných zdrojů ověřit. Pokud by vojenským objektem byl, v krizovém plánu by zanesen být nemusel. Neměl by totiž povinnost informovat kraj o muničním skladu tak, aby s ním počítal v krizovém plánu.

Na Krajském úřadě Jihomoravského kraje v současné době skutečně pracují na tiskovém oddělení tři zaměstnanci - Eliška Windová Holešická, Petr Holeček a Jiří Klement.

Na brněnském magistrátě (hledat podle: zkratka oboru; hledaný údaj: KPMB) opravdu pracuje 11 zaměstnanců:

Bohužel není dohledatelné, kolik zaměstnanců pracovalo na pracovišti předtím, proto tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Současná vláda byla jmenována 29. ledna 2014. Tomu předcházelo poměrně dlouhé vyjednávání a také výtky prezidenta k personálnímu obsazení budoucí vlády. Dle Ústavy ČR (článek 68) jmenuje prezident předsedu vlády „a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev“. Tedy po jmenování předsedy vlády dostane hlava státu od předsedy návrh na ministry jednotlivých resortů, které prezident jmenuje.

Miloš Zeman vystoupil 10. ledna 2014 před média a ve svém projevu mluvil o výtkách, které má ke jmenování jednotlivých ministrů. Ačkoliv nehovořil o nikom konkrétně, definoval určité obecné poznámky, které k osobám budoucích ministrů má.

Věnoval se nutnosti odborné znalosti či praxe v resortu a oblasti, kterou bude ministr vést. Argumentoval hlavně neexistencí služebního zákona, který zaručuje na ministerstvech státního tajemníka, jenž má s resortem zkušenost. To nesplnil například dnešní ministr obrany Martin Stropnický.

Další výtka byla směřována na způsob, jakým získal budoucí ministr své vzdělání. Zde hovořil zřejmě o ministru vnitra Chovancovi, který zvládl bakalářské studium na plzeňských právech za méně než tři roky. Prezident se také zamýšlel nad případem budoucího ministra, jenž nedostal po vyžádání bezpečnostní prověrku od NBÚ. V tomto případě hovořil o budoucím ministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi.

Námitky měl také k jednomu z navrhovaných ministrů, a to kvůli jeho domnělé kandidatuře do Evropského parlamentu - navíc z pozice lídra kandidátky. Ten měl dle slov prezidenta jezdit po předvolebních setkáních a mohl by tím „strádat výkon jeho funkce jako ministra“. Zde mluvil o ministru pro lidská práva a rovné příležitosti Jiřím Dienstbierovi, který byl právě s možnou kandidaturou spojován. Ten však do Evropského parlamentu nekandidoval a dodejme, že kandidaturu popíral již v této době.

Všechny zmíněné ministry premiér Sobotka přes Zemanovy výtky navrhl a prezident je 29. ledna 2014 jmenoval. Dá se tedy říci, že byli do svých postů dosazeni proti vůli Pražského hradu.