Přehled ověřených výroků

Situace ohledně platby advokátu Altnerovi je poněkud složitější. Přinejmenším jmenovaná částka ale více méně odpovídá - jde konkrétně o 18,5 milionu korun jako jistinu ("základ dluhu") a dalších 320 milionů korun jako smluvně ujednanou pokutu za nedodržení smluvní povinnosti. Částky se v médiích liší dle toho, zda započítávají příslušenství, náklady řízení atp.

Pravomocné rozhodnutí ve věci Altner versus Lidový dům padlo 11. dubna 2016, od té doby běžela ČSSD třídenní lhůta na zaplacení dlužné částky. Po 14. dubnu 2016 by pak Altner mohl částku soudně vymáhat. Pro tyto účely si strana vzala také úvěr. Zároveň však místo plnění Altnerovi začala strana postupně plnit jeho věřitelům, domnívaje se, že takto plní rozsudek, z čímž se však zcela neztotožnil obvodní soud pro Prahu 1, který o věci rozhodoval v prvním stupni.

Strana dle očekávání podala dovolání, přičemž Nejvyšší soud z tohoto důvodu odložil vykonatelnost rozhodnutí a není tedy doposud možno částku po ČSSD vymáhat, ačkoli je k její úhradě zavázána. Toto rozhodnutí však u Ústavního soudu advokát Altner dne 15. června 2016 napadl, na rozhodnutí ÚS si tak ještě notně počkáme. V mezidobí strana uhradila věřitelům 50 milionů korun v naději, že se částka na plnění dluhu započte.

Ve zkratce lze tedy říci, že ČSSD v současné chvíli využívá svého posledního opravného prostředku, přičemž legitimně získala odklad vykonatelnosti a nehrozí jí tedy prozatím exekuce. O ústavní stížnosti na tento krok doposud nebylo rozhodnuto, strana tedy jedná v souladu s aktuálním rozhodnutím soudu - je povinna zaplatit, díky odkladu vykonatelnosti (možnosti dluh vymáhat) však nikoli nezbytně okamžitě.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Je pravdou to, že dne 18. května 2016 americké ministerstvo obchodu přijalo rozhodnutí ohledně stížnosti části amerických výrobců oceli na podezření z dumpingové ceny a státní dotační politiky v případě dovozu u části výrobců válcované oceli z Číny a Japonska. Ve svém setření ministerstvo navrhlo uvalení celní přirážky, která by měla u čínských výrobků dosahovat více jak 500 %.

Tvrzení je hodnoceno jako zavádějící, především proto, že rozhodnutí amerických úřadů není finální. Ze strany USA se čeká na rozhodnutí Americké obchodní komise, která má rozhodnout do 30. června 2016 zda navýšení cel potvrdit nebo zrušit. Cla proto nejsou v tuto chvíli platná.

Navíc ani uvalení cla na dovážené zboží nemusí být porušením dohod či ignorováním závazků WTO, neboť dle článku 6 Všeobecné dohody o clech a obchodu má členský stát možnost, za splnění určitých podmínek, využít antidumpingová cla jako dočasné ochrany svého trhu.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože problém s těžbou štěrkopísku na Hodonínsku skutečně existuje, ale zákonnou úpravu Anna Hubáčková nepopisuje korektně. Kompetentní subjekt, který upřednostňuje buď zájmy hornické, či ochranu vodních zdrojů, stanovuje zákon.

Anna Hubáčková hovoří o plánované těžbě štěrkopísku na pomezí Hodonínska a Uherskohradišťska. Ta podle dostupných zpráv již dostala kladné stanovisko EIA od ministerstva životního prostředí.

EIA je procedura, při které se posuzuje vliv plánovaných staveb na veřejné zdraví a životní prostředí (vliv na živočichy, rostliny, ovzduší, krajinu, přírodní zdroje, kulturní památky atd.). Tento proces je veden buď krajským úřadem, nebo ministerstvem životního prostředí.

Proti těžbě se postavili starostové z této oblasti včetně hejtmana Haška, a to právě kvůli možnosti ohrožení zdroje pitné vody. Toto nebezpečí však bylo ministerstvem životního prostředí vyloučeno.

Co se týká zákonné úpravy, horní zákon rozděluje nerosty na vyhrazené a nevyhrazené, přičemž štěrkopísek se řadí do druhé kategorie. Dobývání ložisek nevyhrazených nerostů se řídí zákonem o hornické činnosti.

Ten stanovuje podmínky řízení o povolení těžby. Toto povolení vydává obvodní báňský úřad na základě řízení spojeného s místním šetřením.

K žádosti je potřeba přiložit územní rozhodnutí podle stavebního zákona. Toto územní rozhodnutí pak musí obsahovat také již zmíněné stanovisko EIA o vlivu na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Pokud by stanovisko EIA bylo zamítavé, výsledek územního rozhodnutí musí nutně být negativní. Pokud by ovšem bylo pozitivní, i tak může stavební úřad nevyhovět.

Kromě toho ještě existuje korekce v podobě zvláštních řízení podle zákona o vodách.

V případě, že jsou splněny oba tyto kroky, pokračuje báňský úřad v již zmíněném řízení podle zákona o hornické činnosti. Tento úřad rozhodne o žádosti do dvou měsíců od jejího podání.

K hodnocení dopadu těžby na životní prostředí a vodní zdroje dochází v několika krocích. Kompetence jsou tedy rozděleny, a to hned do několika stupňů, Anna Hubáčková proto nemá pravdu.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože z veřejně dostupných zdrojů není možno dohledat, zda jsou parcely prodávané obcí dostupné za cenu, jakou Pavel Hroch uvádí. Je však pravdou, že ceny parcel v Kovářově a okolí jsou o poznání nižší než ve městech.

Jak již bylo zmíněno, Pavel Hroch hovoří o obci Kovářov, ve které je starostou. Že by se skutečně parcely prodávaly za 360 korun za metr, se nám nepodařilo dohledat. A to ani mezi jednotlivými usneseními obce a dalšími materiály, které jsou dostupné na webu Kovářova.

Podle nabídek realitních kanceláří z této oblasti je však možno zjistit, že parcely jsou prodávány za částky pod 100 korun za metr. Jako příklad může být uvedena parcela (89 Kč za metr) 1 km od Kovářova nebo parcela (90 Kč za metr) v nedaleké obci Lašovice. Dražší parcelu v územním plánu Kovářova můžeme najít u vodní nádrže Orlík, což je rekreační oblast, a proto je cena vyšší (500 Kč za metr).

Co se týče srovnání cen parcel s městy, má Pavel Hroch pravdu. V Českých Budějovicích se ceny pohybovaly ve velké většině případů nad 1000 Kč za metr a v nemalém množství nabídek částky překračují i 2000 Kč za metr. V Českém Krumlově je situace podobná.

Dle vyjádřeníministra Chovance byl pan prezident tím, který rovnal spor mezi oběma ministry. Prezident jim při jejich setkání na Hradě věnoval šachové hodiny, kterými chtěl zdůraznit vážnost nastalé situace. Babiš i Chovanec následně souhlasili se vznikem Finanční policie.

Výrok Jiřího Pospíšila je pravdivý, a to v obou dílčích aspektech hodnocení.

1. Čína skutečně nesplňuje podmínky EU pro to, aby mohla být označována za tržní ekonomiku. Podrobné zdůvodnění je možné nalézt v Demagogem ověřené debatě ministra Jana Mládka s ekonomem Luďkem Niedermeyerem ZDE.

2. Česká televize cituje vyjádření Jiřího Ovčáčka, podle kterého " pan prezident podporuje udělení statutu tržní ekonomiky Čínské lidové republice. Je třeba si uvědomit, že Čína v tuto chvíli tržní ekonomikou už fakticky je ".

Ačkoliv tedy prezident Zeman (pokud vyjádření jeho mluvčího budeme považovat za autentické vyjádření prezidentových názorů) nehovoří přímo o podmínkách EU, čínskou ekonomiku skutečně za tržní považuje.

Babiš se k tomuto tématu vyjádřilv sobotním Právu. Podle deníku prohlásil: „... za určitých podmínek mohu být premiérem, pokud si to lidé budou přát“. Dle Babiše chybí v Česku většinový systém, který by mohl vypadat podobně jako ve Velké Británii, kde vítěz bere vše. Podle něj už teď lidé po většinovém systému touží a odvolává se přitom na vítězství hnutí ANO v 9 krajích v letošních krajských volbách.

Ministr se taktéž nedávno vyjadřovalv Hospodářských novinách, že pokud by získal post premiéra, mezi jeho první činy by patřilo postupné zrušení ministerstva pro lidská práva vedené Jiřím Dientsbierem. Proměnou by prošla i Legislativní rada. „Dienstbierův ministerský post je určitě zbytečný a jeho agendu může dělat ministerstvo spravedlnosti.“

Andrej Babiš rovněž tvrdí, že pokud by se stalpremiérem, „tak příští rok je vyrovnaný rozpočet a snižuje se dluh, na čemž ČSSD ani lidovci nemají zájem.“

Tento výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ústava ČR ve svém čl. 49 písm. d) svěřuje pravomoc ratifikace mezinárodních smluv hospodářských, jež jsou všeobecné povahy (kam lze zařadit právě Transatlantickou dohodu o obchodu a investicích mezi EU a USA), oběma komorám Parlamentu. Informace o způsobu schvalování různých tipů mez. smluv jsou k dispozici na webových stránkách PSP ČR.

Naše ústava pak ve svém článku 2 odst. 2 stanovuje, že Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Ten však prozatím nebyl přijal, přičemž jeho schválení je jedním ze závazků současné vlády.

Na závěr je nutné uvést, že celostátního referenda bylo v historii ČR využito p ouze jednou v červnu 2003 k vyjádření souhlasu o přistoupení České republiky k Evropské unii, přičemž bylo nutné přijetí samostatného ústavního zákona. Zásadní je také dodat, že se v tomto případě jednalo o souhlas se schválením specifického typu mezinárodní smlouvy (Smlouva o přistoupení ČR k EU), která přenáší některé pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci (čl. 10a Ústavy ČR). Právě tento typ smlouvy je pak obecně, na rozdíl od běžné mezinárodní smlouvy, kterou je právě Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA, nutné schválit třípětinovou většinou všech poslanců a třípětinovou většinou přítomných senátorů (čl. 39 odst. 4 Ústavy ČR).

Ministerstvo financí vydává informace o stavu státní pokladny vždy pouze k poslednímu dni v měsíci. Nejnovější veřejně dostupné informace jsou tedy k 31. květnu, kdy státní rozpočet vykázal přebytek 22,39 miliardy korun.

Protože však nedisponujeme přístupem k denním zůstatkům státní pokladny jako Ministr financí, tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nejsou dostupná zcela průkazná data, která by podporovala či vyvracela tvrzení Jana Bartoška. Existují dílčí studie či vyjádření k dané věci, srovnání s dalšími zeměmi (ve smyslu jednotné metodiky a srovnatelných dat) ovšem absentuje.

K dojíždění do zaměstnání z průzkumu (.pdf) Institutu trhu práce Hospodářské komory ČR v roce 2008 zároveň vyplývá, že 49 % respondentů je ochotno cestovat za prací, nicméně pouze v dosahu 30 minut cesty.

Další data jsou dostupná z roku 2011, kdy přestože se nezaměstnanost pohybovala okolo 5,5 %, pracovní mobilita dosahovala velmi nízkých hodnot. Region s nejvíce mobilními (.pdf) obyvateli, je dle dat ČSÚ Středočeský, odkud denně dojíždí za zaměstnáním do jiného kraje přes 90 tisíc lidí. Specifikem tohoto kraje je však skutečnost, že obklopuje hlavní město Prahu, kam dojíždí za prací množství jeho obyvatel. Za Středočeským krajem následuje Ústecký a Pardubický kraj.

Český rozhovor rovněž ve svém periodiku Statistika & My uvádí (.pdf, str. 5), že za prací dojíždí až 23 % lidí.

Z výzkumu veřejného mínění CVVM (.pdf) z června 2015 plyne, že spíše nebo rozhodně bylo ochotno denně dojíždět za prací v řádu dvou hodin asi 27 % obyvatel.

Je také pravdou, že Úřad práce ve snaze zvýšit zaměstnanost podporou mobility obyvatelstva poskytuje od dubna 2016 prozatím v pěti krajích tzv. příspěvek na dojíždění. Jde o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti na podporu regionální mobility, který má překonat v současnosti existující bariéru k jejich uplatnění na trhu práce.

Čísla ČSÚ (nezohledňující však důvod stěhování) ukazují, že od roku 2001 do roku 2011 vnitřní migrace obyvatel v rámci ČR roste (.pdf, str. 1 dole). Stejně tak dle článku z roku 2013, na který odkazuje MPSV, je až 70 % obyvatel ochotno přestěhovat se za prací. Jedním z faktorů, které podle článku na MPSV brání lidem v stěhování, jsou finanční závazky, konkrétně hypotéky. Z výše zmíněného výzkumu CVVM pak tuto ochotu rozhodně či spíše deklaruje v roce 2015 jen 20 % respondentů.

Z výše uvedených informací je tedy zjevné, že čísla i kvalita a aktuálnost jejich zdrojů se podstatně liší. Neexistují spolehlivé a solidní zdroje pro ověření tohoto výroku, hodnotíme jej tedy jako neověřitelný.