Přehled ověřených výroků

Podle poslední zprávy Evropské komise z roku 2008 Čína kritéria tržní ekonomiky nesplňovala, i když mířila k většímu podílu tržního hospodářství.

Podle nařízení Rady (.pdf, s. 5 článek 2 odstavec 7 písmeno c) o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, jsou kritérii pro uznání země jako tržní ekonomiky:

- společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě,

- společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodní­mi účetními standardy a používané ve všech oblastech,

- výrobní náklady a finanční situace společností nepodlé­hají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením,

- společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností, a

- měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.

Poslední zkoumání stavu čínské ekonomiky vzhledem ke statutu tržního hospodářství provedla Evropská komise na žádost Číny v roce 2008. Z reportu (.pdf, s. 26) vyplývá, že čínská ekonomika nesplňuje žádnou z klíčových podmínek a nemůže být zatím považována za tržní. Je však patrný postup směrem k tržní ekonomice a některé nedávné (rozuměj v roce 2008) reformy, např. daňového systému, by mohly zemi posunout dále tímto směrem.

Pokud jde o kritérium nezasahování státu, podle zprávy je patrný trend odklonu čínského státu od zásahů do ekonomiky (s. 12), na druhou stranu však přetrvávala např. restrikce ve vývozu, čímž docházelo k umělému snižování cen některých produktů a také ovlivňování celosvětového trhu s těmito produkty (s. 7).

Čínská ekonomika je podle článku Xuepeng Liu z Chin Research Center nicméně také charakteristická velkým rozsahem státem vlastněného majetku a problémem tzv. "červeného" kapitalismu: "symbiózou mezi velkým byznysem a vysokými vládními úředníky, jejich delegáty či členy rodiny." To podporuje korupční prostředí a působí proti posilování role volného trhu.

Výrok je označen jako pravdivý, protože 1. června 2015 byl poslancům rozeslán senátní návrh zákona (jako sněmovní tisk 499/0 (.pdf)), kterým se mění předpis 120/2001 Sb. (Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů). Tento návrh mimo jiné říká:

" V odstavci 2 se po vzoru naprosté většiny států Evropské unie zakotvuje do našeho právního řádu princip místní příslušnosti soudních exekutorů, a to v obvodu jednotlivých soudních krajů. Zkušenost s krajskou působností, resp. s působností ve vyšší správní jednotce, se ukázala jako nejlepší také u zahraničních soudních exekutorů, kde již princip teritoriality funguje." (s. 9)

Projednávání tohoto návrhu bylo navrženo na pořad 47. schůze (od 24. května 2016).

Interpretace Luďka Niedermayera o podpoře velkých firem z evropských fondů je hodnocena jako zavádějící. Je sice pravdou, že v rámci programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK), ve kterém se v aktuálním programovacím období rozděluje 117 miliard korun, byla navýšena alokace v prvních výzvách na 40 % pro velké podniky, v rámci celého programu ale musí být zachován limit 20 % podpory pro velké podniky - program je totiž primárně určen pro podporu malých a středních podniků. V rámci dalších výzev tedy budou tyto malé a střední podniky opět zvýhodněny na úkor těch velkých.

V rámci prvních výzev pro aktuální programovací období na roky 2014-2020 mohou nově velké firmy v dotačních programech Inovace, Potenciál, Úspory energie a ICT a sdílené služby vyčerpat až 40 % dostupné částky.

V lednu 2016 se objevily v médiích spekulace o tom, že Evropský úřad proti podvodům (OLAF) vyšetřuje možný střet zájmů při jednání o úpravě této alokace, která se na současných 40 % pro velké firmy zvýšila oproti původně požadovaným 20 %. Za navýšení měl lobbovat Petr Cingr, jeden z manažerů společnosti Agrofert, kterou vlastní ministr financí Andrej Babiš. Cingr je zároveň prezident Svazu chemického průmyslu a z této pozice prý navýšení také prosazoval.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ale upřesnilo, že navýšení limitu alokací pro velké firmy se týká pouze prvního kola výzev s tím, že v celém programovacím období zůstane limit 20% alokace prostředků pro velké firmy zachován.

V porovnání s rakouskou úpravou český zákon o evidenci tržeb skutečně neobsahuje přímo výjimky pro nejmenší podnikatele, vláda si nicméně ponechala možnost svým nařízením z povinnosti evidence vyčlenit různé tržby. Je tedy na budoucím rozhodnutí politické reprezentace, zda povinnost evidence bude vztažena na všechny, či zda z ní budou někteří vyčleněni. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící.

Povinnost zaznamenávání plateb formou registračních pokladen platí v Rakousku od 1. ledna 2016. Na rozdíl od české úpravy, která bude účinná od 1. prosince 2016, se však nejedná o online pokladny, ale pouze o offline evidenci.

Dalším rozdílem je, že zatímco v Česku má evidence platit bez výjimky pro všechny, rakouská daňová reforma Steuerreformgesetz se omezuje na podnikatele s ročním obratem vyšším než 15 tisíc eur (§ 131 b). Podrobnosti zákona shrnuje studie Parlamentního institutu (.pdf), která srovnává úpravu evidence tržeb v různých zemích.

Česká úprava původně obsahovala odstavec, který zaručoval tříměsíční odklad podnikům s ročním obratem pod 2 miliony korun. Odstavec však byl tak nešikovně formulován, že při určitém výkladu nabízel možnost pro trvalou výjimku, během projednávání ve sněmovně byl tedy vypuštěn. Možnost trvalého vypuštění malých podniků z této povinnosti Andrej Babiš odmítl například ve svém projevu při projednávání zákona o EET v Senátu.

Již krátce po schválení zákona o elektronické evidenci tržeb přišel ministr zemědělství Marian Jurečka s návrhem na novelu zákona, která by od povinné elektronické evidence osvobodila prodejce na farmářských trzích. Tuto možnost již dříve ministerstvo odmítlo, je tedy otázka zda nyní minstr Babiš vyhoví svému koaličnímu kolegovi nebo dokonce zda vyslyší volání jednoho z opozičních lídrů Miroslava Kalouska na osvobození živnostníků s ročním obratem do 1 milionu korun.

Není ovšem pravdou, že by zákon o evidenci tržeb neobsahoval žádné výjimky. Některé vyloučené tržby upravuje §12 zákona, především ale zákon dává vládě možnost svým nařízením určit, kdo dál bude od povinnosti evidence osvobozen. Bod 4 paragrafu 12 konkrétně uvádí:

"Evidovanou tržbou nejsou také tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tato tržba plyne, pokud tuto překážku nelze odstranit evidováním tržeb ve zjednodušeném režimu. Tyto tržby stanoví nařízenímvláda."

Tedy některé výjimky z evidence koalice do zákona prosadila, a především uzákonila možnost, aby vláda svým nařízením určila, které tržby nebudou evidenci podléhat. Záleží to tedy na rozhodnutí aktuální politické reprezentace. Byť současný ministr financí trvá na tom, že evidovány mají být všechny tržby, není pravdou, že by v platné legislativě nebylo myšleno na možnost vyjmout některé sektory z této povinnosti.

Ve finálním hlasování o zákonu jako celku podpořili předlohu o ochraně zdraví před návykovými látkami všichni přítomní poslanci ČSSD i KDU-ČSL. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ivo Valenta správně informuje o absenci noční pohotovosti ve Vsetíně. Ačkoli je obyvatelům Velkých Karlovic k dispozici ještě ostravská zubní pohotovost, stejně musí vážit cestu až za hranice Zlínského kraje.

Karlovicemi myslí senátor nejspíš obci Velké Karlovice ležící v okresu Vsetín, kde žije asi 2,5 tisíce obyvatel. V nočních hodinách přijímá dětské pacienty opravdu jen zlínská pohotovost, ve vsetínské ordinuje lékař každodenně jen do 22.00. Na mapě můžeme vidět, že to pro rodiče znamená urazit více než dvakrát větší vzdálenost.

Senátor také správně informuje o nedostupnosti noční stomatologické pohotovosti ve Zlínském kraji. Ve všech velkých nemocnicích jsou ordinace otevřeny jen přes den v dopoledních hodinách, ve Zlíně až do jedné hodiny odpolední. Obyvatelům kraje tedy nezbývá nic jiného, než podniknout cestu do Brna, Olomouce nebo Ostravy. Z Velkých Karlovic je to nejblíže do Ostravy, do Brna trvá cesta asi dvakrát tak déle.

Obyvatelé Karlovic nemusí na zubní pohotovost až do Brna, dostupnější je pro ně pohotovost v Ostravě. I tak označujeme výrok kandidáta Soukromníků s výhradami za pravdivý - občané zlínského regionu se totiž v nočních hodinách opravdu stomatologické pomoci nedohledají.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože neexistují veřejně dostupná data pro věkové kategorie, o kterých Adámek mluví.

V ukazateli úbytku obyvatelstva hrají roli dva faktory. Je to přirozený úbytek (živí a zemřelí) a migrační saldo (přistěhovalí a vystěhovalí). Miroslav Adámek zde hovoří o migračních změnách.

Podle údajů ČSÚ (.pdf, str. 8–10) bylo migrační saldo v roce 2015 záporné. V kraji vlivem stěhování ubylo 142 obyvatel. Přistěhovalo se 3583 lidí, což bylo o 10,6 % více než v roce 2014. Nejvyšší podíl (a to 45 % ze všech přistěhovalých) tvořili lidé ve věku 20 až 39 let. V součtu se jedná o 1612 obyvatel.

V roce 2015 se z kraje vystěhovalo 3725 osob. Početně nejsilnější skupinu opět tvoří obyvatelé ve věku 20 až 29 let (998 osob) a 30 až 39 let (1028 osob). Celkově šlo o 2026 obyvatel.

Rok 2015Přistěhovalí (P)Vystěhovalí (V)Migrační saldoCelkem35833725-142Nejpočetnější skupina30-39 let30-39 let

v % na celkovém počtu P nebo V45 %54,4 %

Absolutně 16122026-414Zdroj dat: ČSÚ (.pdf)

Pokud se podíváme na dlouhodobý vývoj, rostoucí trend přistěhovalých v kategorii od 30 do 49 let opravdu nastal. Naopak trend vystěhovalých v této kategorii spíše stagnuje, přesto jsou ale absolutní čísla vystěhovalých vyšší než přicházejících.

Zdroj obrázků: ČSÚ (.pdf)

Kategorie 30–39, respektive 30–49 let, je tedy obecně nejvíce migrující skupinou. Bohužel nemáme přesnější data, podle kterých bychom mohli ohodnotit Adámkův výrok.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Heger korektně popisuje Babišovy dopisy vůči prezidentovi České lékařské komory.

Andrej Babiš napsal prezidentovi ČLK Kubkovi již 2 otevřené dopisy. První z 8. dubna obsahuje skutečně formulace o neefektivnosti v českém zdravotnictví. Babiš doslova píše (.pdf, str. 3-4):

" Zdravotní péče je v České republice poskytována bezesporu na velmi vysoké úrovni, ovšem řízení a organizace celého systému vykazují řadu nedostatků, které vedou k plýtvání a způsobují to, že peníze, jejichž množství bude vždy omezené, nejsou vynakládány efektivně."

V dalším dopise (.pdf) z 25. dubna pak Babiš používá ostrá vyjádření vůči Kubkovi (tomu vytýká "pohodlné žití si v socialistickém modelu z daní druhých") i českému zdravotnictví. K němu pak obecně píše:

"Hlavním problémem našeho veřejného zdravotnictví je neefektivita, plýtvání a korupce." Vyjádřil se také ke svým investicím do reprodukčních center. Toto vyjádření odpovídá Hegerovu popisu, píše o své investici, centrálních nákupech i efektivitě společnosti, která kliniky zastřešuje.

Je také pravdou, že Babiš pomíjí poměrně vysoké náklady pro jednotlivé pacienty. Na webu společnosti FutureLife (do které Babiš investoval) je dostupný přehled klinik, které pod ni spadají. Ty také mají zveřejněn ceník jednotlivých úkonů.

Např. pražská klinika Iscare (.pdf) provádí různé úkony v ceně řádu stokorun až desítek tisíc. Brněnská klinika Reprofit (.pdf) pak nabízí služby, které stojí klienty jednotky tisíc, ale také částku přesahující 100 tisíc korun. Co se týká plastické chirurgie, tak i tímto oborem se zabývají kliniky pod hlavičkou společnosti FutureLife. Například Gyncentrum nabízí drobné úkony v řádech jednotek tisíc korun, ale také operace za desítky tisíc (např. operace prsou či liposukce).

Je tedy zjevné, že Babiš ve svém dopise Kubkovi skutečně vyčítá neefektivitu systému veřejného zdravotnictví a jako příklad dobrého fungování nabízí kliniky, do nichž investoval. Je také pravdou, že pomíjí v otázce financování značné náklady, které vznikají pro pacienty v souvislosti s jednotlivými úkony. Ministr financí tedy srovnává systém veřejného zdravotního pojištění s vybraným medicínským segmentem a pomíjí významný faktor - tj. platby pacientů. Výrok Leoše Hegera tedy hodnotíme jako pravdivý.

Nemůžeme se bohužel vyjádřit k tomu, nakolik byl zdravotní stav Baborové, který vedl k její rezignaci, způsoben nastalou situací. Je pravdou, že se strhla vlna protestů v souvislosti s uzavřením koalice ČSSD s KSČM a hlavně s nástupem radní Baborové (KSČM) do čela rezortu školství. Zda byly důvody věcné, necháváme taktéž bez ověření, protože jde o hodnotové soudy.

Protesty začaly už proti uzavření koalice mezi KSČM a ČSSD v Jihočeském kraji. Nejvíce vadilo právě obsazení rezortu školství komunistickou stranou. V čele krajského školství stanula učitelka a radní Vítězslava Baborová. Proti tomu se v kraji podepisovaly petice: za její odvolání se podepsalo více než 12,7 tisíc lidí. Podporu jí naopak v petici vyjádřilo víc jak 7,3 tisíc lidí. Jihočeši také svolávali demonstrace, v nichž hráli velkou roli středoškolští i vysokoškolští studenti: například demonstrace v listopadu 2012, které se účastnilo zhruba 500 lidí, byla svolána studenty třeboňského gymnázia. 22. listopadu dokonce proběhla dvouhodinová stávka studentů některých gymnázií a také Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. Někteří účastníci drželi na protest hladovku.

Studentům a dalším demonstrantům vadila právě stranická příslušnost Baborové. Média citovala prohlášení organizátorů protestu: „Je pro nás nepřijatelné, aby resort nejvíce poznamenaný úpadkem z období před rokem 1989 vedl člen komunistické strany, která se otevřeně hlásí ke své zločinecké minulosti.“Studentům vadilo, že by „zástupce totalitní strany“ navrhoval a odvolával ředitele škol. Zároveň s tím ale protest směřovali i na samotnou koalici v kraji a na to, že KSČM bude v kraji vládnout.

Radní Baborová byla v podstatě už od nástupu do funkce nemocná. Na tu nakonec rezignovala k 3. 2. 2013 a „jakodůvod uvedla přetrvávající zdravotní problémy, které jí nedovolují odpovědné plnění pracovních povinností“.

Baborová k tomu později uvedla:„Vzhledem k mediálnímu tlaku vedenému v osobní rovině jsem se rozhodla rezignovat. Poslední události se neblaze projevily na mém zdravotním stavu a nemohla bych naplnit cíle KSČM. Nemám napojení na kmotry a nejsem demagog. Protestujícím studentům bych přála, aby se ve svém profesním životě setkali s větším pochopením názorových oponentů."Nahradil ji jiný radní za komunistickou stranu, Tomeš Vytiska, který je radním až do dnešního dne.

V roce 2002 byl projekt výstavby dálnice D47 svěřen Milošem Zemanem soukromé izraelské firmě Housing and Constructions. Jednalo se o pilotní projekt spolupráce se soukromým sektorem.

Smlouva musela být pro nevýhodnost vypovězena. Vláda pod vedením Vladimíra Špidly rozhodla o ukončenítéto smlouvy. Náklady na vypovězení této smlouvy byly hrazeny podle tohoto zákona.

Podle ŘSD(pdf., str. 24) je celková cena stavby kolem 33,8 mld Kč. Celkově je výrok hodnocen jako neověřitelný, protože původní znění dohody s Housing and Constructions je nedohledatelné.