Klausova výjimka z Lisabonské smlouvy

Výrok Jana Zahradila o dohodě učiněné mezi členskými státy EU hodnotíme jako pravdivý.

Dohoda mezi státy byla uzavřena, její naplnění však přímo Evropský parlament neovlivňuje. Ten má v ratifikačním procesu pouze konzultační roli.

Ze závěrů (.pdf, s. 2) jednání Evropské rady v Bruselu 30. října 2009 vyplývá, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (.pdf, s. 14).

V něm se představitelé členských států se dohodli, že protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království bude upraven a použije se na Českou republiku.

Existuje tedy závazek (.pdf, s. 6) mezi představiteli států a vlád vložit protokol k příští přístupové smlouvě. Jestli bude v takovéto podobě smlouva ratifikována, záleží na výsledku jednotlivých ratifikačních procedur členských států.

Ratifikace smlouvy neleží na Evropském parlamentu, ale na Radě EU, která není povinna řídit se stanovisky Evropského parlamentu. V dalším kroku musí být smlouva ratifikována národními parlamenty členských států. Nicméně pomineme-li expresivnost Zahradilova výroku, je nepochybné, že EP zaujal k otázce, která byla členskými státy dohodnuta, negativní postoj.

Nejprve je nutné upřesnit, jakou část výroku budeme hodnotit. Konstatování toho, že Listina základních práv Evropské unie (pro Českou republiku závazná součást primárního práva EU) obsahuje "vágní a široké formulace", a dále také prohlášení, že Listina základních práv a svobod (součástí ústavního pořádku České republiky) "poskytuje občanům dostatečnou právní ochranu" ověřit nemůžeme, neboť zhodnocení těchto výroků je otázkou "politickou" (Debatu o výčtu "základních práv" je možné doložit různými právními rozbory. Jejich zhodnocení je však vždy otázkou ideového rámce a interpretace.).

Hodnotit tedy budeme zbylou část výroku. K tomu nám pomohou závěry analýzy Listina základních práv Evropské unie a česká. „výjimka“ z Listiny (.pdf) Mgr. Marka Chmela a JUDr. Jindříšky Syllové, Csc. z Parlamentního institutu, kde je konstatováno následující: "Protokol č. 30 Lisabonské smlouvy a tedy i "český" protokol, pokud bude začleněn do smluvního základu EU, vytvoří pro Soudní dvůr více explicitních překážek, pokud by snad chtěl rozšířit pravomoci EU i mimo dosud dané hranice a aplikovat Listinu základních práv EU jako obecně a přímo účinné právo EU. Zároveň je nutno konstatovat, že Česká republika začleněním do Protokolu č. 30 o žádná práva (ve srovnání s ostatními členskými státy EU) nepřichází. Vnitrostátní soudy i Soudní dvůr nebo další orgány budou moci použít všechny ustanovení Listiny základních práv EU pro interpretaci výkonu všech smluvních pravomocí Unie jako v České republice, tak ve shodném rozsahu v ostatních členských státech."Z dalších analýz s obdobnými závěry viz např. texty Mgr. Huberta Smekala, M.A., Ph.D. a Mgr. et Mgr. Heleny Bončkové, LL.M. zde (.pdf) a zde (.pdf).

Na základě uvedeného závěru analýzy Parlamentního institutu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na summitu Evropské rady 30. října 2009 byl přijat protokol (.pdf, příloha I), kterým se Česká republika skutečně připojuje k protokolu č. 30 (.pdf) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království. Od tohoto data v době ověřování výroku (23.5. 2013) uplynuly 3 roky a necelých 7 měsíců, tedy skutečně skoro 4 roky.

Výrok hodnotíme na základě veřejných informací z webu euroactiv.cz a iDnes.cz jako pravdivý. Summit EU 29. října 2009 odsouhlasil tzv. "Klausovu výjimku" z Lisabonské smlouvy. Ratifikace protokolu oddělující danou výjimku měla proběhnout paralelně s přístupovou smlouvou Chorvatska do EU. Ta, jak uvádí výrok, proběhla a Chorvatsko se od 1. července 2013 stane členem EU. Co se týče zapojení ČR do Protokolu, tuto otázku řeší výrok výše.

Výrok označujeme jako pravdivý, a to s ohledem na nedostatek jasných aktuálních a reprezentativních postojů zmíněných aktérů (především prezidenta a Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) ve vztahu ke "Klausově výjimce", které tvrzení o "nepřehlednosti situace na české politické scéně" do jisté míry potvrzují.

Předně je třeba uvést, že to, zda rozhodování EP probíhalo pod vlivem zmíněné situace, nelze fakticky ověřit, neboť není možné sledovat záměry každého jednoho člena Evropského parlamentu, soustředíme se tedy na analýzu postoje jednotlivých institucí v rámci ČR k této věci.

Současný prezident Miloš Zeman se k otázce podpory či odmítnutí "výjimky" veřejně zatím jasně nevyjádřil. Server EurActiv.cz však např. zmiňuje, že podle poslance Andrewa Duffa (ALDE), který byl zpravodajem europarlamentem schválené a ve výroku diskutované zprávy, která doporučila Evropské radě, aby ostatní členské státy proces ratifikace Klausovy výjimky nezahájily do té doby, než bude ratifikace dokončena v České republice, tvrdí, že se od českého prezidenta dá čekat zamítavý postoj.

"Nejaktuálnější" pozice vlády (prostřednictvím premiéra Petra Nečase - ODS) je výjimku podporovat. Skepsi nad tímto ve vztahu ke Karlu Schwarzenbergovi (TOP 09) v minulosti vyjádřil bývalý prezident Václav Klaus.

Jasný postoj ve sledované otázce deklaroval Senát ČR, který v říjnu 2011 odhlasoval návrh senátorů ČSSD na usnesení, kde vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se k otázce zatím nevyjádřila.

Ve vztahu k oběma komorám parlamentu je však zásadní pozice opoziční ČSSD bez jejíž podpory výjimka v rámci schvalovacího procesu nemůže projít (je nutná 3/5 většina v obou komorách). Sociální demokracie však výjimku dlouhodobě odmítá.

Před jednáním Evropské rady v říjnu 2011 Senát ČR odhlasoval na návrh senátorů ČSSD usnesení, kde vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice. Žádné další hlasování o této výjimce v Parlamentu ČR zatím neproběhlo, s ohledem na výše zmíněné usnesení však výrok hodnotíme jako pravdivý.