Konec s-karet? Problémy s čerpáním evropských fondů

Dle tiskové zprávy České správy sociálního zabezpečení z 28. února 2013 bylo k 31.12. 2012 vypláceno 67 614 důchodů se zařízenou exekuční srážkou.

Na základě informací České správy sociálního zabezpečení, která má mj. na starosti právě exekuční srážky, hodnotíme výrok ministryně Müllerové jako pravdivý.

K zatím poslednímu mírnému zvýšení minimální mzdy došlo na základě Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ze dne 6. prosince 2006, které vstoupilo v platnost od 1. ledna 2007. Již sedmým rokem tedy minimální mzda činí 8 000 Kč.

Podle přehledu Eurostatu (.pdf) aktualizovaného 19. 2. 2013 je česká minimální mzda na 16. místě mezi zeměmi EU, vyšší je jak v sousedním Slovensku či Polsku, tak i ve zmiňovaném Turecku, a to jak v nominálních cenách (strana 1), tak i při přepočtu na paritu kupních sil (strana 2).

Při srovnání se sousedními státy však musíme vynechat Rakousko a Německo, které patří mezi 7 evropských zemí, kde institut minimální mzdy není zaveden. Například v Německu je minimální mzda definovaná pouze pro některá odvětví a obvykle závisí na kolektivních smlouvách.

I přesto však výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle údajů eurostatu z ledna 2013 je zaveden institut minimální mzdy ve 20 z 27 členských států Evropské Unie. Minimální mzda není zákonem stanovena ve Finsku, Švédsku, Dánsku, Německu, Rakousku, Itálii a na Kypru. Výrok ministryně Ludmily Müllerové proto hodnotíme jako pravdivý.

Regionální rady jsou zřízeny jako právnické osoby zákonem č. 248/2000 Sb., konkrétně se jedná o § 16. Vztah státu a Regionální rady je upraven ve stejném zákoně § 16, odstavec 5, ve kterém je řečeno, že na tento vztah budou uplatňovány ustanovení obdobně jako v případě přenesené působnosti krajů (zákon č. 129/2000 Sb.), z čehož můžeme usuzovat, že jsou Regionální rady na stejné úrovni jako kraje v jejich zákonem vymezené působnosti.

Výrok hodnotíme na základě informací z životopisu Petra Nečase jako pravdivý. Petr Nečas skutečně působil jako ministr práce a sociálních věcí od 4. září 2006 do 1. května 2009, tedy během první a druhé Topolánkovy vlády.

Projekt sKaret byl skutečně různými institucemi často kritizován. Do procesu výběrového řízení na vydávání sKaret nejprve zasáhl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten nejprve 27. září 2011 zakázal smlouvu na plnění veřejné zakázky uzavřít. Toto rozhodnutí nicméně 9. prosince 2011 zrušil (.pdf).

Patrně nejrozsáhlejší soubor kritických argumentů přinesl ve svém stanovisku (.pdf) ombudsman Pavel Varvařovský. Poukázal především na problematické aspekty nové právní úpravy, například v souvislosti se zpoplatněním některých úkonů, směšování funkcí výplaty sociálních dávek a identifikačního průkazu ZTP, případně nedostatečného právního ošetření ochrany osobních údajů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo též kritizováno Úřadem pro ochranu osobních údajů. Podle něj projekt sKaret nebyl v ucelené podobě předložen k meziresortnímu připomínkovému řízení, a tedy všechna potenciální rizika nemohla být kvalifikovaně posouzena (viz tiskovou zprávu ÚOOÚ z 3. prosince 2012).

Mezi výrazné kritiky patří též Národní rada osob se zdravotním postižením, která ve svém vyjádření projekt sKaret principiálně odmítla. Na základě výše uvedeného přehledu lze tedy výrok hodnotit jako pravdivý.

V různých zdrojích, počínaje přímo osobními stránkami exministra Drábka, přes rozhovory s ním i jeho náměstkem (Vladimír Šiška) či zprávy na známých zpravodajských portálech, jmenovitě iDNES.cz a aktuálně.cz, je vždy uvedeno, zmíněno či řečeno, že ministr Drábek počítá s úsporou díky sKartě především v administrativě. Tzn. ušetřené náklady na vyplácení dávek (ono ušetřené poštovné) a menší personální náklady díky větší automatizaci systému.

Výrok s ohledem na výše zmíněná fakta hodnotíme jako pravdivý.

Z kontextu výroku je zřejmé, že Milan Štěch hovoří o stylizaci zmíněného článku, která může vést k domněnce, že přes systém sKaret budou v budoucnosti vypláceny i pojistné dávky.

Podle smlouvy (pdf.) uzavřené s Českou spořitelnou, která je dostupná na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, se do budoucna počítalo s případným rozšířením sKarty o další služby veřejné správy, konkrétně „o možnost použití Karty jako průkazu zdravotního pojištění, pro výplatu důchodů apod“ (sekce 12, odst. 12.1.1 ).

Výplata důchodů spadá mezi pojistné sociální dávky, proto hodnotíme výrok předsedy senátu Milana Štěcha jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací získaných z oficiálních pramenů ČSSD a z mediálních výstupů.

Zavedení karet sociálních systémů, tzv. sKaret bylo umožněno přijetím zákona č. 364/2011 (.pdf), kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti MPSV, který tuto reformu implementoval. Zmíněný zákon byl přijat 6. 11. 2011.

Již v době do tohoto data ČSSD vyvíjela kroky proti zavedení systému sKaret. Například podala stížnost Úřadu na ochranu hospodářské soutěže dne 23. 9. 2011, o čemž referovaly i zpravodajské servery, např. ceskatelevize.cz, lidovky.cz nebo iDNES.cz.

Během roku 2012 (v červenci) se sKarty začaly reálně distribuovat. V průběhu tohoto roku ČSSD vytrvale projekt sociálních karet kritizovala na svém webu, ale také v médiích, např. tyden.cz, iHNed.cz atd.

Na základě zjištěných informací proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok předsedy Senátu Milana Štěch hodnotíme na základě stenozáznamu jako pravdivý. V zápisu z 28. schůze Senátu, která se uskutečnila 19. 7. 2012, nalezneme tato slova Milana Štecha: " Včera nebo předevčírem jsem četl v Mladé frontě informace o počínání pana náměstka Šišky. Podívejte se na jeho agendu, podívejte se mu na prsty. "

Podle tiskové zprávy ČSSD a informací ČTK byla skutečně předsedou Senátu Milanem Štěchem podána ústavní stížnost (přiloženo její znění), pod níž se podepsalo 51 senátorů Stížností by se mělo dle informací ČTK zabývat celé plénum Ústavního soudu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Důvodová zpráva je běžně přístupná na stránkách Knihovny připravované legislativy (po načtení stránek je nutné kliknout na Hledání, poté doplnit například Předkladatele jako MPSV a po vypsání výsledků hledání je návrh zákona již viditelný, důvodová zpráva je k nalezení v sekci Přílohy). Konkrétně se jedná o Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, a další související zákony, ve vztahu ke kartě sociálních systémů, s číslem jednacím (OVA) 305/13. V rámci výše zmíněných stránek je součástí návrhu zákona i důvodová zpráva. Datum poslední úpravy je sice 8. března, nicméně pokud klikneme na pole "přílohy", je zřejmé, že v knihovně připravované legislativy je dokumene veřejně dostupný již od 28. března.

Nový návrh zákona o kartě sociálních systémů, jenž lze nalézt na webových stránkách Hospodářské komory České republiky (v sekci Související soubory – Materiál), upravuje původní smlouvu (Smlouva o provozování karty sociálních systémů se všemi přílohami na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky) mimo jiné i v uvedených bodech Ludmily Müllerové, a její výrok je tak na základě dohledaných informací hodnocen jako pravdivý.

Jak uvádí server Aktuálně.cz, novela by umožňovala využívat i jiné virtuální účty než ty od České spořitelny, a to v případě, kdy by lidé nevyužívali platební funkci sKarty, a nechávali by si tak zasílat dávky rovnou na účet v jiné bance. S touto možností používat účty v jiných bankách úzce souvisí i možnost používání většího množství bankomatů a užívání sKarty vzdáleně přes počítač. Dle stávající smlouvy je možné, aby oprávněná osoba používala i jiné bankomaty než přímo povinné bankomaty České spořitelny, tato možnost je ale považována za nadstandardní zpoplatněnou službu (blíže v části Smlouvy 4.6 Vytvoření sítě Povinných bankomatů - respektive 4.6.7.) Co se týče možnosti zasílání složenek poštou, ve druhé části návrhu smlouvy (Změna zákona o státní sociální podpoře, článek III.) se uvádí, že poštovní poukázky jsou jednou z variant, jak se dají dávky vyplácet.

Souhrnné informace o nové podobě zákona potvrzující slova Ludmily Mullerové lze nalézt také na stránkách České asociace paraplegiků. Nový návrh má dle informací z Aktuálně.cz zohledňovat výsledek dohody politiků s vedením spořitelny, výhrady ombudsmana, ochránců soukromí a z praxe. Informace o stávající sKartě jsou poskytnuty na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (v sekci sKarta).

Výrok Milana Štěcha hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo nalézt dokument s daným bodem 9), který by potvrdil toto tvrzení.

V rámci ověřování tohoto výroku jsme důkladně prošli webové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí, informační stránky sociální reformy, stránky České spořitelny či informační stránky sKarty. Zmíněný text se "všeobecnými informacemi" nepředstavovala ani důvodová zpráva k Návrhu zákona ve vztahu ke kartě sociálních systému (.doc) či Podmínky České spořitelny, a. s., pro vydání a používání sKarty (.pdf).

Jelikož námi tento dokument s daným bodem 9) nebyl nalezen, nemůžeme tvrzení Milana Štěcha označit jako nepravdivé, avšak zároveň nemůžeme potvrdit ani jeho pravdivost.

Výrok Ludmily Müllerové je pravdivý, neboť výběrové řízení na provozovatele sKaret proběhlo, a to za řádných podmínek, jak tomu konstatuje i zpráva ÚOHS.

Oznámení o vyhlášení obchodní veřejné soutěže na provozovatele sKaret bylo vypsáno dne 30. června 2011 a lze jej v současnosti nalézt na webu Ministerstva práce a sociálních věcí.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se zabýval problematikou veřejné zakázky na tzv. sociální karty. Své původní rozhodnutí o zrušení možnosti uzavřít smlouvu na základny veřejných zakázek ze dne 27. září 2011 (č. j. ÚOHS-S451/2011/VZ-15224/2011/520/EMa), které se ale bohužel nepodařilo v původním znění dohledat, však antimonopolní úřad zrušil rozhodnutím (.pdf) ze dne 9. prosince 2011 a uznal, že ministerstvo při svém postupu nepochybilo.

Pro ověření tohoto výroku jsme kontaktovali Klientské centrum České spořitelny. V současnosti bylo dle informací klienského centra předáno více než 260 000 sKaret (viz. kopie emailu níže). S odkazem na toto vyjádření hodnotíme výrok ministryně Mullerové jako pravdivý.

Odpověď na námi zaslaný dotaz naleznete zde.

Dle dat z ČSÚ a Eurostat je daný výrok pravdivý jen zčásti.

Senátor Štěch mluví o reálné mzdě, tedy o od inflace očištěné hodnotě průměrné mzdy, a o produktivitě práce, tedy o ekonomickém produktu zpravidla přepočítanému na odpracovanou hodinu. Pro ověření výroku tedy uvádíme údaje o reálných mzdách, které čtvrtletně zveřejňuje ČSÚ (s výjimkou roku 2007, kde jsou k dispozici pouze data za 3. čtvrtletí, pracujeme vždy s hodnotami za 4. kvartál) a údaje o produktivitě, zveřejňované agenturou Eurostat.

meziroční změna (%) v: 2007 2008 2009 2010 2011 2012 produktivitě práce 4,8 0,0 -1,5 1,6 0,8 0,0 reálné mzdě 5,0 3,4 4,8 -1,2 -0,4 0,9

Jak je vidět, senátorovo tvrzení o růstu mezd a produktitivy platí pouze pro některé roky a není tedy zcela pravdivé. Ještě v r. 2009, kdy na ČR dopadla světová recese (více např. ČT), reálné mzdy meziročně vzrostly více než produktivita, stejně jako v r. 2012.

Vycházíme-li z aktuálních dat OECD, kde nejnovější dostupné údaje jsou za rok 2011, vypadá poměr mezi minimální a průměrnou (mean) mzdou skutečně jako jeden z nejhorších na světě. Podle těchto údajů dosahuje minimální mzda 29 % průměrné mzdy. Hůře jsou na tom jen v Mexiku (18 %) a v USA (28 %), kde však platí pro každý stát jiná minimální mzda.

Lépe jsou na tom jak naši sousedé (Slovensko – 36 %, Polsko 36 %), tak i výše zmíněné Turecko (38 %) nebo Řecko (35 %).

Porovnání s mediánem (tzv. střední hodnota, vyjadřuje statisticky nejběžnější příjem, kdy přesně polovina populace má nižší příjem a polovina vyšší; je přesnější než průměr, protože ji tolik neovlivňují extrémní hodnoty) vyznívá ještě hůře, zde minimální mzda v ČR dosahuje 35 % mediánu, zatímco na Slovensku 46 %, v Polsku 45 % a například v Turecku dokonce 71 %.

ZeměMM vs průměrMM vs mediánČR29 %35 %Slovensko36 %46 %Polsko36 %45 %Turecko38 %71 %Řecko35 %51 %Rumunsko33 %48 %Litva36 %48 %Lotyšsko43 %57 %

Z výše uvedeného je patrné, že minimální mzda v ČR rozhodně nedosahuje ani 40 % průměrné mzdy, tento poměr je však v celosvětovém měřítku velmi špatný a skutečně zaostáváme i za méně rozvinutými zeměmi, rozhodli jsme se tedy výrok hodnotit jako pravdivý.

Na základě veřejně dostupných dat (poslední aktualizace: 19. 2. 2013; grafické vyjádření viz zde) poskytovaných Eurostatem hodnotíme výrok jako zavádějící. Ze srovnání úrovně minimální mzdy v jednotlivých členských státech EU, Chorvatsku, Turecku a USA vyplývá, že minimální mzda v České republice je pátá nejnižší ze všech hodnocených zemí. Nižší úroveň minimální mzdy je uzákoněna pouze Rumunsku, Bulharsku, Litvě a Lotyšsku. Ludmila Müllerová však hovořila o pobaltských státech, kam se vedle zmiňované Litvy a Lotyšska řadí také Estonsko, kde v roce 2013 došlo k navýšení (ang.) minimální mzdy. Stav uváděný ministryní Müllerovou tedy platil pouze do konce roku 2012, ale současnému stavu již neodpovídá.

V knihovně připravované legislativy je opravdu Návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Tento návrh je již zařazen do evidence. Daný zákon vznikal na pověření (.docx) dle Návrhu věcného záměru zákona ze 30. srpna 2012. Informace ohledně daní a tvorby zařízení jsou pravdivé, viz. znění zákona (.docx)

Vzhledem k výše uvedeným faktům, pocházejících z oficiálních stránek Vlády ČR, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k nedostupnosti dat o reálných výdajích MPSV za rok 2012.

Rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí pro rok 2012 (.pdf) přiznával na dávky pomoci v hmotné nouzi 5,56 mld. Kč (viz Specifické ukazatele - výdaje). Nicméně závěrečný účet, případně výroční zpráva nebo jiný dokument, který by uváděl prostředky reálně poskytnuté na dávky pomoci v hmotné nouzi v roce 2012, .

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Dle tiskové zprávy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podalo rozklad nejen MPSV, ale i ostatní účastníci řízení (Ministerstvo vnitra, Fujitsu TS i Student agency s. r. o.). Tyto rozklady odkládají právní moc rozhodnutí ÚOHS ohledně ICT zakázky, kterou vysoutěžila firma Fujitsu Technology Solutions. Finální rozhodnutí přijde dle tiskové zprávy v řádu měsíců.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý. Deník aktualne.cz informoval 8. června 2012 o podání trestního oznámení na regionální radu Ústeckého a Karlovarského kraje z důvodu „poškozování finančních zájmů Evropského společenství". Trestní oznámení podali senátoři Alena Dernerová a Jaroslav Doubrava společně s kandidátem Severočechů.cz na hejtmana Jiřím Zelenkou.

V důvodové zprávě zákona (.doc) o podpoře regionálního rozvoje skutečně na str. 19 najdeme větu "Evropská unie vyžaduje, aby odpovědnost za využívání prostředků z předvstupních fondů i ze strukturálních fondů nesl stát."

Dle článku 59, odst. 1 bodu c) uvedeného Nařízení (.pdf) Rady Evropského společenství o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti, a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 členský stát pro každý operační program určí "auditní orgán: celostátní, regionální nebo místní orgán veřejné moci nebo veřejný subjekt funkčně nezávislý na řídícím orgánu a certifikačním orgánu, určený členským státem pro každý operační program a odpovědný za ověřování účinného fungování řídicího a kontrolního systému".

Takovým auditním orgánem je v současné době odbor Ministerstva financí.

V článku 62, který vymezuje činnost auditního orgánu, odst. 3, se dále praví:

" Provádí-li audity a kontroly uvedené v odst. 1 písm. a) a b) jiný subjekt než auditní orgán, zajistí auditní orgán, aby takové subjekty měly nezbytnou funkční nezávislost ".

Pokud tedy auditní orgán Ministerstva financí pověří prováděním auditu jiný subjekt, musí zaručit, aby byl tento subjekt funkčně nezávislý. Na základě dokumentu Rady Evropského společenství tedy hodnotíme výrok Aleny Dernerové jako pravdivý.

Výrok se na základě veřejně dostupných informací nepodařilo ověřit. Mohlo se jednat například o seminář NKÚ věnovaný právě otázkám kvality kontrolní činnosti auditních orgánů. Nicméně žádný podrobnější výstup, který by přiblížil jednotlivé příspěvky a jejich závěry, nebyl doposud publikován.

Během ověřování se nepodařilo najít ani jiná hodnocení poskytující mezinárodní srovnání jednotlivých států. Ani na stránkách Evropského účetního dvora nejsou ať už ke zmiňovanému semináři nebo žebříčku států žádné informace.

Uváděná politická příslušnost všech aktérů zde sedí - Jiří Šulc i René Budjač jsou opravdu členy ODS a Arno Fišera i Jana Vaňhová jsou členy ČSSD.

Co se týče členství v Regionální radě regionu soudržnosti Severozápad, tak jsou zde uváděná fakta opět pravdivá. Jak je patrno ze zápisu zasedání Regionální rady - např. na zápisu 26. zasedání figuruje jméno Reného Budjaniče a na zápisu 27. zasedání všechna ostatní, kromě Reného Budjaniče, navíc je na konci zápisu podepsán Jiří Šulc jako předseda.

Vzhledem k výše uvedeným faktům pocházejícím přímo z oficiálních stránek ROP Severozápad shledáváme výrok pravdivým.