Migrace, energetika a obligátní (údajně) Churchillův citát

Zpravodajský server Novinky.cz 30. dubna zveřejnil článek, který nese titulek: „Zeman: Kandidáti na prezidenta jsou výsměch, chci Středulu.“ Autoři v něm píší o Zemanově proslovu k delegátům na sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), ve kterém Miloš Zeman vyzval šéfa odborů Josefa Středulu, aby kandidoval na prezidenta. 

Doslova zde prezident Zeman řekl (video, 15:50): „Zcela závěrem bych chtěl poprosit delegáty tohoto sjezdu, aby přemluvili svého předsedu, aby kandidoval na funkci prezidenta republiky. Skuteční kandidáti musí být přemlouváni. Ta sbírka podivných existencí, která se teď hlásí, že chce být prezident, aniž by měla silný životní příběh, čest výjimkám, musí být podle mého názoru kompenzována několika, nikoli jedinou, silnými osobnostmi, mezi nimiž si volič, občan, může vybrat (…). Věřím, Pepo, že tuto výzvu přijmeš a budeš jedním z nejsilnějších kandidátů v lednové prezidentské volbě.“ 

Miloš Zeman tedy ve svém projevu (video, 8:29–17:31) v souvislosti s kandidáty hovořil doslova o „podivných existencích“, což Novinky.cz parafrázovaly významově podobným výrazem „kandidáti jsou výsměch“. Autoři článku také Miloše Zemana nepřesně citovali, když jeho slova zjednodušili na „(všichni) kandidáti jsou výsměch“, ačkoliv prezident zmiňoval, že mezi „sbírkou podivných existencí“ jsou i výjimky.

Co se týče druhé části titulku článku Novinek.cz ("chci Středulu"), je situace složitější. Miloš Zeman totiž na sjezdu odborových svazů uvedl nejen to, že věří, že bude Josef Středula „jedním z nejsilnějších kandidátů v lednové prezidentské volbě“, ale mluvil i o tom, že by „chtěl poprosit delegáty“ sjezdu, aby Středulu přemluvili ke kandidatuře. Právě toto vyjádření poté redakce Novinek.cz parafrázovala jako „chci Středulu“.

Novinky.cz tedy Zemanova slova skutečně necitovaly přesně, nicméně význam titulku odpovídá tomu, co Miloš Zeman řekl. O stávajících kandidátech na prezidenta mluvil jako o „podivných existencích bez silného životního příběhu,“ zjevně je tedy považuje (ve srovnání se zmíněnými výjimkami) za nehodné toho, aby kandidovali na prezidenta. Parafráze jeho postoje do toho, že kandidáti „jsou výsměch,“ nijak nemění význam Zemanových slov. Obdobně Novinky.cz správně do titulku shrnuly smysl prezidentovy prosby delegátům, aby přemluvili Josefa Středulu ke kandidatuře. Zeman skutečně na sjezdu ČMKOS řekl, že by chtěl (poprosit delegáty), aby Středula kandidoval na prezidenta. Titulková zkratka „chci Středulu“ tedy odpovídá Zemanovým slovům, stejně jako zbytek článku Novinek.cz.

Ačkoliv titulek článku není doslovnou citací slov Miloše Zemana a prezident tedy správně poukazuje na to, že titulek není přesný, argumentuje jinou částí svého projevu, než kterou Novinky.cz použily v titulku. Odkazuje se na své slova o tom, že by Středula byl jedním z nejsilnějších kandidátů, to ale není pasáž ze Zemanova projevu, které se dostala (parafrázovaná) do titulku. Zeman de facto řekl i to, že chce, aby Středula kandidoval. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula pro ČTK již před třemi lety uvedl, že zvažuje kandidaturu na prezidenta. Za vhodného kandidáta ho tenkrát i v nedávné době označil také současný prezident Miloš Zeman. 

Na letošním sjezdu ČMKOS, který se konal 29. a 30. dubna, Středula možnost kandidatury potvrdil, zároveň ji ale podmínil úspěchem ve volbě předsedy ČMKOS: „ano, uvažuji o tom (…) podmínkou je, že obhájím pozici v ČMKOS."

Dosavadní šéf odborů pak svou funkci se ziskem více než 88 % hlasů obhájil (.pdf). Bezprostředně po svém znovuzvolení v rozhovoru pro iDNES uvedl, že se jeho kandidatura na post prezidenta republiky jeví jako „reálná varianta.“ V rozhovoru pro Český rozhlas pak potvrdil, že o kandidatuře uvažuje, nicméně ještě není rozhodnut. 

5. května 2022 pak na svém Twitteru oznámil, že plánuje petičně sesbírat 50 tisíc podpisů občanů, aby se o post prezidenta republiky mohl skutečně ucházet.

Prezident Miloš Zeman uvedl (video, čas 42:53) například 6. února 2022 v Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News: „Z těch, kdo se už přihlásili, má moje sympatie jedině Alena Vitásková, protože si vedla velmi dobře v čele Energetického regulačního úřadu, kde bojovala proti takzvaným solárním baronům.“ 

Asi o dva týdny dříve, 24. ledna 2022, oznámila Alena Vitásková svoji kandidaturu v nadcházejících prezidentských volbách. Prezidenta Miloše Zemana pojí s Alenou Vitáskovou dlouhodobě dobré vztahy a již několikrát ji veřejně podpořil.

Prošli jsme všechny výstupy Miloše Zemana v mediální databázi Newton a dostupné záznamy na zpravodajských webech před 24. lednem 2022, kdy Alena Vitásková oznámila, že bude v příštím roce kandidovat na post prezidenta. Prohlášení prezidenta Miloše Zemana o tom, že by její kandidaturu uvítal, se však nikde neobjevuje. Žádnou takovou zmínku neobsahuje ani oficiální web prezidenta Hrad.cz ani twitterový účet Zemanova tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka. O sympatiích k Aleně Vitáskové jako kandidátce v prezidentských volbách začal Miloš Zeman veřejně hovořit až poté, co letos v lednu svoji kandidaturu ohlásila. Tento výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Jelikož prezident zmiňuje působení Vitáskové v čele Energetického regulačního úřadu (ERÚ), dodejme pro kontext, že profesní dráha Aleny Vitáskové je provázena soudními spory. Od roku 2013 byla trestně stíhaná ve spojitosti s kauzou dvou solárních elektráren, které získaly licenci ještě před koncem roku 2010, tedy těsně před začátkem termínu, kdy stát výrazně snížil zaručené výkupní ceny elektřiny. Policie Vitáskovou stíhala kvůli tomu, že ERÚ pod jejím vedením zastavil vnitřní přezkum uvedených licencí. V roce 2018 byla Vitásková zproštěna obžaloby, což o rok později definitivně potvrdil i Krajský soud v Brně. V srpnu 2018 také stanula před soudem kvůli údajně neoprávněnému jmenování Renáty Vesecké místopředsedkyní ERÚ. V listopadu 2018 jí soud vyměřil dvouletý podmíněný trest, v roce 2020 však byla nakonec zproštěna obžaloby i v této kauze.

28. října 2018 vyznamenal prezident Miloš Zeman Vitáskovou medailí Za zásluhy I. stupně za její „boj proti solárním baronům“. Připomeňme, že podle zpráv ze září 2013 ERÚ pod vedením Aleny Vitáskové poslal Státní energetické inspekci podněty k prošetření více než 1 500 solárních elektráren, u nichž měl podezření, že čerpají neoprávněně vysoké dotace. V listopadu 2013 pak ERÚ poslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství (NSZ) seznam solárních elektráren, u kterých podle něj mohlo dojít k pochybení při udělení licence. NSZ následně podle informací z února 2017 podalo 22 správních žalob.

Uveďme nejprve výrok do kontextu. Moderátorka se dotazuje Miloše Zemana na jeho názor na prezidentskou kandidaturu generála Petra Pavla. Zeman ve své odpovědi zmiňuje, že generál Pavel byl členem KSČ a příslušníkem vojenských zpravodajských služeb.

Petr Pavel působil v armádě (.pdf, str. 5) od roku 1983 do roku 2018. Svou kariéru v tehdejší Československé lidové armádě v 80. letech začínal jako velitel čety u 22. výsadkového pluku speciálního určení v Prostějově. Tento vojenský útvar byl v té době zařazen (.pdf, str. 21) pod Zpravodajskou správu Západního vojenského okruhu. Formálně byl tedy generál Pavel příslušníkem zpravodajských služeb již od počátku svého působení v Československé lidové armádě (video, 37:50).

Uveďme, že se jednalo o zpravodajství vojenské, podléhající tehdejšímu Federálnímu ministerstvu národní obrany, a nikoliv o tzv. civilní zpravodajství, podléhající Federálnímu ministerstvu vnitra (Státní bezpečnost). Stejně jako celá armáda, prošla i tato její složka po sametové revoluci výraznou proměnou. Z životopisu Petra Pavla vyplývá, že ve vojenském zpravodajství v následujících letech v různých pozicích opakovaně působil.

Co se týče působení Petra Pavla v KSČ, kandidátem na členství se stal v roce 1983, plnohodnotným členem KSČ poté byl od roku 1985. Ze strany následně vystoupil v listopadu 1989.

Shrňme tedy, že prezident Zeman ve svém výroku pravdivě poukazuje na to, že Petr Pavel byl členem KSČ. Pravdivá je i druhá část výroku. Generál Pavel skutečně byl příslušníkem vojenského zpravodajství, a lze tedy říci, že má za sebou kariéru „vojenského rozvědčíka“.

Doplňme, že Petr Pavel o svém členství v KSČ veřejně hovořil (video). Dle svých slov vyrůstal v rodině vojáka z povolání a členství v KSČ podle něj byla v jeho nejbližším okolí všední záležitost. Dále např. uvedl, že rozhodnutí vstoupit do strany zpětně považuje za chybu. V rozhovoru pro Reflex k tomu zároveň řekl, že necítí potřebu se za ni omlouvat.

Miloš Zeman se vyjadřoval k možnému riziku ruského zastavení dodávek plynu a ropy do celé Evropy. Zmínil, že přerušení těchto dodávek nepředpokládá, kvůli jejich zásadnímu významu pro exportní příjmy Ruska. V rámci našeho hodnocení se proto zaměříme na tvrzení o tom, že jsou dodávky plynu a ropy do celé Evropy nejvýznamnější částí ruských exportních příjmů.

Obecně tvoří (.pdf, str. 575) nerostné bohatství v Rusku více než polovinu vývozu. Podle aktuálních dat ruské Federální služby státní statistiky (Rosstat) z ledna 2022 představoval export nerostných produktů v roce 2020 51,3 % veškerého ruského vývozu, o rok dříve se jednalo o 63,3 %. Jen plyn a ropa poté podle ekonoma investiční skupiny Natland Petra Bartoně tvoří zhruba polovinu ruského exportu. To poté dokládají i data Rosstatu (.pdf, str. 575, 580–581), podle nichž to vyjádřeno v hodnotě exportů bylo v roce 2019 54,4 % a v roce 2020 42,6 %. Doplňme, že například železné kovy a výrobky z nich, které jsou po ropě a plynu druhou nejvýznamnější složkou ruského vývozu, tvořily méně než 6 %, uhlí poté méně než 4 %. Můžeme tedy říci, že podíl plynu a ropy na ruském exportu je velmi podstatný.

Pro ruské energie je evropský trh klíčovým odbytištěm. Podle americké energetické agentury EIA Rusko dodává evropským zemím OECD 49 % z celkového exportu ropy (.xlsx) a 74 % z celkového vývozu plynu. Největší část těchto surovin, které jsou zároveň největší exportní položkou Ruska, proudí do Evropy. Miloš Zeman tedy správně konstatuje, že jsou dodávky plynu a ropy do Evropy nejvýznamnější částí exportních příjmů Ruska.

Uhelná komise je poradním orgánem vlády ČR, který vznikl v červenci 2019. Svá hlavní doporučení (.pdf, str. 12) zveřejnila tato komise v dokumentu z prosince 2020. Vládě v něm doporučila jako realistický rok „útlumu využití uhlí pro účely výroby elektřiny a tepla v ČR“ rok 2038.

Materiál byl následně předložen vládě ČR, která ho projednávala na svém zasedání dne 24. května 2021. Vláda ČR, tehdy vedená Andrejem Babišem, vzala výstupy Uhelné komise na vědomí (.pdf), avšak přímo je neschválila. Uhelné komisi ve svém usnesení (.pdf) doporučila podrobněji rozpracovat a vyhodnotit „podmínky, nástroje a dopady“ ústupu od uhlí v dřívějším termínu. Uveďme, že někteří ministři byli v té době pro odklon od uhlí už v roce 2033.

Česko se dnes (k 6. květnu 2022) hlásí k termínu ukončení užívání uhlí v roce 2033 (.pdf, str. 3), což ve svém programovém prohlášení zmiňuje současná vláda Petra Fialy. Nejedná se však o finální závazek, politická diskuse stále probíhá a vláda chystá aktualizaci státní energetické koncepce do konce příštího roku. Odklon od uhlí je považován za jeden ze zásadních kroků k udržení globálního oteplování pod hranicí 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, jak je zakotveno v Pařížské dohodě (.pdf, str. 2). 

Doplňme, že prezident Miloš Zeman je dlouhodobým zastáncem zachování těžby uhlí, v minulosti také např. podpořil prolomení těžebních limitů.

Prezidentské pravomoci jsou zakotveny v Ústavě České republiky a nalezneme je především v článku 62 a 63. Článek 64 dává prezidentovi možnost účastnit se schůzí obou komor Parlamentu a schůzí vlády. Prezident má také právo probírat s členy vlády otázky patřící do jejich působnosti. Kromě konzultace na téma energetiky s členy vlády nedává Ústava prezidentu republiky žádné právo do této problematiky přímo zasahovat.

Ač Miloš Zeman nemá žádné přímé nástroje, jak energetickou politiku Česka ovlivňovat, často a opakovaně se k tomuto tématu vyjadřoval. Dlouhodobě například kritizuje státní podporu provozovatelů solárních elektráren, v roce 2020 se dokonce spekulovalo o tom, že tehdejší snaha vlády Andreje Babiše o snížení dotací tzv. solárním baronům je „úlitbou Miloši Zemanovi“.

Zmiňme, že v roce 2013 prezident Zeman vetoval novelu zákona o odpadech, která se mj. týkala likvidace odpadů ze solárních elektráren. Prezident nicméně své veto zdůvodnil chybou v legislativním procesu, protože byl do novely zapracován pozměňovací návrh prodlužující provozovatelům solárních elektráren některé lhůty, který poslanci neschválili. To potvrdila i tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová: „Ten návrh Poslanecká sněmovna nepřijala. Do Senátu ovšem chybou sněmovní legislativy odešlo znění, ve kterém bylo napsáno, že tento pozměňovací návrh byl přijat.“ Zemanovo veto tedy podle všeho nebylo motivováno snahou zasáhnout do právní úpravy solárních elektráren.

Dalším častým tématem Miloše Zemana je jaderná energetika. O té Zeman mluví opakovaně nejen do médií, ale i na pracovních schůzkách a zahraničních cestách. V minulosti se vyjadřoval také k dostavbě jaderné elektrárny Dukovany, kromě jiného i v souvislosti s možností, že by ji prováděla ruská společnost Rosatom. V roce 2017 například vyjádřil přání, aby se na dostavbu Dukovan aplikoval podobný model jako v Maďarsku při stavbě jaderné elektrárny Paks 2, kde vláda Viktora Orbána zadala stavbu elektrárny společnosti Rosatom bez soutěže. O dva roky později Miloš Zeman jednal s ruským ministrem průmyslu právě o účasti Rosatomu na modernizaci Dukovan a Temelína.

V roce 2021 pak Zeman prosazoval, aby se do tendru o dostavbu Dukovan zapojily i ruské a čínské společnosti. V srpnovém proslovu k velvyslancům později uvedl: „Všichni experti se v zásadě shodují, že snížení počtu účastníků v tendru znamená růst ceny o několik desítek miliard korun. Ti, kdo způsobili, že jim nevoní Rusko nebo Čína, tak připraví českou ekonomiku o několik desítek miliard korun.“ Kritizoval tak vyřazení ruského Rosatomu z tendru na dostavbu Dukovan, ke kterému došlo po odhalení ruského zapojení do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích.

Dále uveďme, že v roce 2017 odmítl prezident Zeman jmenovat Tomáše Prouzu do čela Ministerstva průmyslu a obchodu (více jsme o tématu psali zde), které je za oblast energetiky zodpovědné. Miloš Zeman však Prouzu veřejně kritizoval především za to, že má podle něj malé znalosti českého průmyslu, či za jeho postoje k přijímání muslimských imigrantů. Prezidentův mluvčí v té době také zdůrazňoval, že je Tomáš Prouza „pověstný úzkým vztahem k politickým neziskovkám, které účelově útočí na pana prezidenta“. Z vyjádření prezidenta tak nevyplývá, že by motivem Miloše Zemana k nejmenování Prouzy ministrem byla snaha zasahovat do české energetické politiky. 

Na závěr shrňme, že prezident Zeman o tématech souvisejících s energetickou politikou v minulosti často mluvil a dával najevo, jak by měla podle něj vypadat. Zda a do jaké míry se mu ale podařilo své názory prosadit do reálné podoby české energetické politiky, nedokážeme z veřejně dostupných zdrojů ověřit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. O prezidentově roli se nicméně dlouhodobě spekuluje, často v souvislosti se Zemanovým poradcem Martinem Nejedlým.

Na začátek uveďme, že hodnotíme pouze faktickou část výroku, tedy zda německý prezident Steinmeier a bývalý předseda CDU Wolfgang Schäuble přiznali svůj chybný odhad ruské politiky.

Bývalý předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble v rozhovoru pro nedělní vydání deníku Welt uvedl, že nepovažoval za možné, aby Evropa zažila takovou krizi ve vztazích s Ruskem. Zároveň přiznal, že se mýlil, když se domníval, že by Německo mělo s Ruskem spolupracovat. 

Německý prezident Steinmeier připustil svou chybu například v trvání na spuštění plynovodu Nord Stream 2. „Trvali jsme na mostech, ve které už Rusko nevěřilo a před nimiž nás naši partneři varovali. (…) Mýlil jsem se stejně jako ostatní," dodal.

Jak německý prezident Steinmeier, tak bývalý předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble tedy skutečně přiznali, že nezvládli odhadnout Rusko a jeho politiku správně. Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman uvádí, že autorem výroku „jen idiot nemění své názory“ je Winston Churchill. Pokud se však na výrok blíže zaměříme, jeho autorství je velmi mlhavé.

Zeman se zřejmě odkazuje na výrok „Fanatik je ten, kdo neumí změnit názor a nezmění téma.“ („A fanatic is one who can’t change his mind and won’t change the subject.“), který je Winstonu Churchillovi často připisován. V březnu 1952 jej takto citoval londýnský deník The Evening Standard, později i listy ve Spojených státech.

Podle webu QuoteInvestigator.com ale výrok zazněl již o devět let dříve v Esar’s Comic Dictionary (Esarův komický slovník). Výrok se sice v jednom slově lišil (opinion/mind), ale význam i zbytek výroku zůstal stejný. V následujících letech se pak tento výrok v médiích pravidelně objevoval, roku 1945 ho zmínily noviny Oakland Tribune a o čtyři roky později také časopis Reader’s Digest a noviny The Seattle Times. V nepatrně pozměněných podobách, které ale jeho význam nikterak nezměnily, otiskly výrok v roce 1949 The Attica News a dva roky poté i noviny Robesonian a časopis Princeton Alumni Weekly.

V širším kontextu se můžeme odkázat například na citát Williama Blakea z knihy The Marriage of Heaven and Hell (.pdf, str. 118) z roku 1790: „Člověk, jenž nikdy nemění své názory, je jako stojatá voda a plodí plazy mysli“ nebo také na přísloví „moudrý muž mění názory, hlupák je nikdy nezmění,“ které lze nalézt v seznamech francouzských (č. 589) či španělských rčení. 

Pravý původ výroku je tedy obtížné určit. Můžeme ale konstatovat, že Winston Churchill nebyl tím, kdo jej použil jako první.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že Miloš Zeman obhajuje svého poradce Martina Nejedlého. Ten je podle moderátorky Terezie Tománkové vnímán určitou částí společnosti negativně, a to kvůli svým proruským postojům. Hlava státu zároveň říká, že Nejedlého pracovní působení v Rusku a Německu bylo „veřejné“, čímž dává najevo, že je obecně známé, co jeho poradce v minulosti dělal.

Na úvod ještě dodejme, že Martin Nejedlý je členem expertního týmu prezidentské kanceláře od roku 2013, kdy se Miloš Zeman poprvé ujal prezidentského úřadu. V roce 2014 se navíc stal i prezidentovým externím poradcem. Na obou těchto pozicích působí (.pdf; .pdf) dodnes. Média ho označují za klíčového muže okolí prezidenta Zemana.

Životopis Martina Nejedlého

O životě Martina Nejedlého toho sdělovací prostředky a veřejnost příliš neví. Lidové noviny v roce 2020 informovaly, že se již sedmým rokem snaží společně s webem Česká pozice získat od Hradu oficiální životopis Martina Nejedlého. Nikdy se však s úspěchem nesetkaly. I další média uvádí, že žádný životopis, který by vysvětloval kariéru prezidentova poradce, veřejně neexistuje.

Přesto však v médiích existují útržkovité informace, které vysvětlují některé části jeho života. Z rozhovorů Martina Nejedlého pro Lidové noviny, Deník a Blesk vyplývá, že mezi lety 1989 a 1990 ukončil kariéru prvoligového volejbalisty za Zbrojovku Brno a odešel do Německa, kde rovněž hrál volejbal. Zanechal i studia na vysoké škole v Brně, konkrétně obor učitelství-tělocvik.

Po nějaké době skončil svou kariéru volejbalisty a postupně se v Německu začal věnovat jinému oboru. Tamní firma prý ocenila, že umí dobře rusky. Podle svých vlastních slov se asi pět let věnoval obchodu s auty Opel mezi Ruskem a Německem. Časem se pak trvale usadil v Moskvě, kde se seznámil s lidmi z ropného koncernu Lukoil. Pro Lukoil začal podle magazínu Dotyk pracovat v roce 1997. Kolem roku 2000 se opět vrátil do Česka a pendloval mezi Ruskem a Českem. S lidmi z Lukoilu i nadále komunikoval.

Minulý rok pro Seznam zprávy uvedl, že už asi 25 let dělá tu stejnou práci, věnuje se totiž oblasti petrochemie. „Vždycky jsme dělali obchod s komoditami, které byly součástí petrochemie, vždycky jsme obchodovali s technologiemi, které jsou součástí petrochemie,“ řekl 15. ledna 2016 pro deník Blesk. V tom samém rozhovoru uvedl, že na přelomu let 2001 a 2002 byl zaměstnancem ve společnosti Plynostav Pardubice.

V roce 2007 založil Martin Nejedlý českou pobočku ruského Lukoilu, která se jmenovala Lukoil Aviation Czech. Ta během Topolánkovy vlády získala bez výběrového řízení zakázku na dodávání paliva pro české státní aerolinie. Nejedlý byl jednatelem společnosti Lukoil Aviation Czech do roku 2015, kdy společnost přešla do likvidace, neboť musela po prohraném soudním sporu zaplatit Správě státních hmotných rezerv přes 27 milionů korun. Podle dostupných informací získala česká pobočka Lukoilu peníze na zaplacení pokuty od ruského Lukoilu.

Po návratu z Ruska Nejedlý také dlouhodobě figuruje ve dvou svých firmách. Je jediným akcionářem společnosti ENE INVESTMENT a.s. a 100% podílníkem a jednatelem ve společnosti FAMOS Trading s.r.o. V roce 2018 Česká televize přišla s informací, že Nejedlý prostřednictvím společnosti ATM energy, jejímž je akcionářem (.pdf, str. 26), provozuje v Česku čerpací stanice na CNG.

Žádné další stěžejní podnikatelské aktivity Martina Nejedlého, které by byly pro náš výrok relevantní, nejsou z veřejných zdrojů známé.

Závěr

Z veřejných zdrojů tedy víme, že Nejedlý přibližně od roku 1990 pracoval pro německou společnost, nejpozději ve druhé polovině 90. let již ale žil trvale v Moskvě a s auty už neobchodoval. V té době již měl kontakty v prostředí ruského ropného průmyslu a od roku 1997 začal pracovat pro ruský Lukoil. Do Česka se vrátil v roce 2000. Čím se Martin Nejedlý zabýval dalších 7 let, není úplně jasné. Kromě toho, že byl podle svých slov na začátku milénia zaměstnancem Plynostavu Pardubice a dělal „obchod s komoditami, které byly součástí petrochemie“, jakékoliv další indicie chybí. Od roku 2007 byl jednatelem Lukoil Aviation Czech, a to až do jejího zániku v roce 2015. Po návratu z Ruska Nejedlý figuroval ve svých firmách a údajně pokračovala jeho činnost v oblasti petrochemie. To potvrzuje také jeho angažmá v plnicích stanicích na CNG.

Miloš Zeman svým vyjádřením vytváří dojem, že veškeré Nejedlého angažmá v Rusku je veřejně dohledatelné a obecně známé. Zmiňuje sice práci pro českou pobočku ruského Lukoilu, tam ale Nejedlý pracoval až od roku 2007. Miloš Zeman opomíjí další klíčová období života svého poradce, která s Ruskem souvisela. Žádné veřejné zdroje neuvádí, co přesně dělal v Rusku do roku 2000 a čemu přesně se věnoval v Česku do roku 2007. Podle svých vlastních slov navíc i po roce 2000 udržoval s některými lidmi z Ruska kontakt. Celkově máme o kariéře Nejedlého jen útržkovité informace. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Bývalý prezident Václav Klaus v den útoku Ruska na Ukrajinu (24. února 2022) odsoudil prostřednictvím svého institutu „násilné proniknutí ruské armády na ukrajinské území“. Na začátku března pro server Neviditelnypes.cz ve svém článku uvedl: „Není správné dělat nic jiného než rezolutně odsuzovat ruský útok na Ukrajinu.“ Dále pokračoval: „Ukrajina je – zdá se – sjednocena a (…) touto ruskou agresí dotvořena.“

Na druhou stranu v dubnovém rozhovoru pro Frekvenci 1 relativizoval pravdivost záběrů masakrů a masových hrobů v Buče (audio, čas 1:15). Dodejme, že jeho výroky jsou dlouhodobě využívány ruskou propagandou. Ta ho často cituje a označuje za jednoho z mála českých politiků, který stojí na straně Ruska.

Prezident Zeman mluví o arabských uprchlících v souvislosti se svými dřívějšími názory a srovnává je se současnými uprchlíky z Ukrajiny. Podle Miloše Zemana byli migranti z arabských zemí převážně migranti ekonomičtí, nikoliv migranti prchající před válkou, jako je to v případě dnešních Ukrajinců. Zaměříme se proto na vrchol uprchlické vlny v letech 2015 a 2016. V rámci našeho ověření pro lepší srovnání předpokládáme u současných uprchlíků z Ukrajiny, že jsou všichni na útěku před válkou.

Data o počtech žadatelů o azyl podle státního občanství poskytuje Eurostat. Do Evropské unie celkem těchto žadatelů přišlo 1,28 mil. v roce 2015 a 1,22 mil. v roce 2016. Z toho 550 tisíc jich v roce 2015 a 540 tisíc v roce 2016 pocházelo z arabských zemí. Upřesněme, že za arabské státy (.pdf, str. 7) se podle mezinárodních definic považuje 22 členských zemí Ligy arabských států, jejichž seznam lze nalézt v následujícím grafu.

Sice není možné posoudit motivaci jednotlivých migrantů, nicméně při srovnání počtů migrantů z jednotlivých arabských zemí zjistíme, že nejvíce jich přicházelo ze Sýrie a Iráku, tedy zemí, ve kterých v té době probíhal rozsáhlý ozbrojený konflikt. Konkrétně uprchlíci z těchto dvou zemí představovali přibližně 85 % všech arabských migrantů. Můžeme tedy konstatovat, že většina arabských migrantů prchala z válkou sužovaných zemí, a to i s přihlédnutím k tomu, že v dané době probíhaly konflikty například i v Libyi nebo Jemenu.

Na závěr doplňme, že i pokud bychom k arabským státům připočetli žadatele o azyl z Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, byla by situace podobná. Uveďme, že Afghánistán také lze označit za zemi, která v té době byla zasažená válečným konfliktem – v roce 2015 zde probíhaly nejintenzivnější boje od začátku tamní války v roce 2001. V EU požádalo o azyl v roce 2015 i 2016 přibližně 180 tisíc Afghánců. Spolu se Syřany a Iráčany potom tvořili více než 80 % žadatelů z uvedených 25 zemí. 

Předešleme, že zde ověřujeme pouze demografickou strukturu populace, a to jednak uprchlíků z Ukrajiny během právě probíhajícího konfliktu, jednak uprchlíků z arabských zemí v době uprchlické krize, která vrcholila v letech 2015 a 2016. Zdali tito uprchlíci někoho „nechali doma“ pochopitelně ověřit nedokážeme.

Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, bylo (.pdf, str. 1) na Ukrajině ke konci dubna 2022 nuceno opustit své domovy 13 milionů lidí. 5,3 milionu z nich opustilo zemi a útočiště nachází většinou v sousedních státech. Zbylých 7,7 milionu lidí bylo donuceno se přesunout uvnitř Ukrajiny. Z více než 5 milionů občanů prchajících do zahraničí tvoří ženy a děti vysokých 90 % (.pdf, str. 7). Musíme však také podotknout, že ukrajinští muži mezi 18 a 60 lety svou zemi opustit nemohli. Již 24. února byla na Ukrajině vyhlášena všeobecná mobilizace této věkové skupiny a uvedeným mužům bylo zakázáno z Ukrajiny vycestovat.

V případě uprchlické vlny z let 2015 a 2016 je situace komplikovanější. Musíme věnovat pozornost například jednotlivým zemím, odkud uprchlíci přicházeli. Všeobecně však můžeme říci, že rozdíl ve věkové struktuře přicházejících uprchlíků je znatelný. Stejné tvrzení pak platí u rozdílů mezi pohlavími.

Následující graf vycházející z dat Eurostatu popisuje situaci z roku 2015. Ukazuje žadatele o azyl pocházející z arabských zemí (.pdf, str. 7), tedy ze 22 členských zemí Ligy arabských států. Graf znázorňuje celkový počet příchozích žadatelů o azyl v Evropské unii a také podíl mužů ve věkové kategorii 18–34 let, tedy podíl „mladých mužů“.

Jak můžeme vidět, nejvíce migrantů přišlo ze Sýrie a Iráku, kde v té době probíhal ozbrojený konflikt. Velkou část těchto migrantů skutečně tvořili mladí muži. Mezi Syřany jich bylo téměř 39 %, mezi příchozími Iráčany více než 46 %. I mezi migranty z jiných arabských zemí tvořili mladí muži většinu příchozích. Když vezmeme v potaz dalších 11 zemí, jejichž občanů přišlo v roce 2015 do EU více než tisíc, tvořili mladí muži nadpoloviční většinu u šesti z nich.

Z celkových 551 tisíc lidí, kteří do Evropské unie v roce 2015 přišli z arabských zemí, tvořili téměř 42 % muži od 18 do 34 let. Tato demografická skupina byla tedy mezi migranty zjevně nadproporčně zastoupená. Například ženy tvořily jen 27 % všech příchozích arabských migrantů.

Na závěr shrňme, že prezident Zeman správně uvádí, že uprchlíci z Ukrajiny jsou převážně ženy a děti. Do protikladu pak staví demografické složení uprchlíků z arabských zemí. Téměř polovinu osob z arabských států, které v EU požádaly o azyl v roce 2015, skutečně tvořili mladí muži. Tato demografická skupina tedy byla mezi migranty významně nadreprezentována. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se takto vyjádřil 6. dubna před jednáním ministrů zahraničí členských států NATO, na kterém se ministři věnovali možnostem, jak podpořit Ukrajinu před dalšími útoky ruských jednotek.

„Musíme být realisté a uvědomit si, že to (válka, pozn. Demagog.cz) může trvat dlouhou dobu, po mnoho měsíců, dokonce i let. A to je důvod, proč musíme být také připravení na to, že to bude běh na dlouhou trať, ať už jde o podporu Ukrajiny, zachování sankcí i posilování naší obrany,“ řekl Stoltenberg.

Zároveň také uvedl, že členské země NATO nemají žádné zprávy o tom, že by se změnily cíle Vladimira Putina. Podle něj tedy Rusko stále usiluje o dobytí celého území Ukrajiny.

Pro kontext zmiňme, že prezident Zeman tento výrok řekl v reakci na otázku, na čem bude záležet, aby v Česku přetrvala ochota pomáhat uprchlíkům z Ukrajiny. Zeman v rozhovoru uvedl, že podle něj česká podpora bude pokračovat, dokud bude pokračovat válka. Především z důvodu, že čeští občané uvidí utrpení ukrajinského lidu.

Uveďme, že podle průzkumu (.pdf) agentury Median, který proběhl v den začátku ruské invaze 24. února, přijetí uprchlíků podporovalo 69 % (.pdf, str. 9) respondentů. Podle průzkumu (.pdf) agentury STEM z přelomu března a dubna se poté k pomoci uprchlíkům a k jejich přijímání staví kladně 64 % (.pdf, str. 5) dotázaných. Z výsledků těchto průzkumů vyplývá, že se postoj Čechů k přijímání válečných uprchlíků od počátku konfliktu výrazně nezměnil. Tento trend také koresponduje s názorem prezidenta Zemana, který věří, že česká pomoc bude trvat do skončení válečného konfliktu na Ukrajině.

Miloš Zeman v pořadu Partie CNN Prima News řekl, že v Česku je zhruba 300 tisíc ukrajinských migrantů, které tvoří hlavně ženy a děti, kteří utíkají před válkou a nejsou to ekonomičtí migranti. Drobnou výjimkou jsou podle něj ukrajinští romští migranti, jichž je u nás podle něj zhruba 2 tisíce. U nich si není jist, zda se nejedná spíše o ekonomické migranty. Nedokážeme bohužel ověřit, zda utíkají Romové z Ukrajiny z jiného důvodu než jejich neromští spoluobčané, a zaměříme se proto pouze na počty příchozích lidí, které zmínil Miloš Zeman.

Ukrajinci po vstupu do Česka musí získat tzv. dočasnou ochranu, a to do 90 dnů po příjezdu. O ochranu mohou zažádat v krajských asistenčních centrech či na pracovištích Ministerstva vnitra. Každý cizinec vstupující do země se také musí do 30 dnů od příjezdu zaregistrovat u cizinecké policie. Pokud však člověk bydlí v některém z ubytovacích zařízení, tato povinnost přechází na provozovatele. Uveďme také, že většinou je v jednom asistenčním uprchlickém centru možno vyřídit všechny tyto náležitosti. Důležité je rovněž uvést, že pobyt nemusí nahlašovat děti mladší 15 let, kterých je údajně mezi uprchlíky přes 35 %.

Podle Ministerstva vnitra, jež každý den zveřejňuje počty osob s udělenou dočasnou ochranou a počet osob nahlášených na cizinecké policii, bylo k 30. dubnu 2022 (den před rozhovorem) celkem 318 785 osob s udělenou dočasnou ochranou a 208 035 lidí nahlášených na cizinecké policii.

Kdybychom k počtu nahlášených osob na cizinecké policii připočetli skutečnost, že 35 % uprchlíků jsou děti bez nahlašovací povinnosti, dostaneme se k číslu 320 tisíc. Tento počet ovšem nelze sečíst s počtem víz dočasné ochrany, jelikož tyto ukazatele mohou obsahovat některé lidi dvakrát.

Zmiňovaná čísla jsou pouze oficiální ukazatel a nemusí vyjadřovat reálný počet ukrajinských migrantů na našem území. Ten může být vyšší. Nutné je také uvést, že počet 300 tisíc ukrajinských migrantů zmínil premiér Fiala již v březnu tohoto roku. Vicepremiér Rakušan pak v dubnu uvedl, že se jejich počet na 300 tisících ustálil.

Podle ředitele Hasičského záchranného sboru ČR Vladimíra Vlčka úřady u uprchlíků z Ukrajiny nezjišťují, zda jsou příslušníky některé z menšin. Z více než 300 000 Ukrajinců, kterým české úřady vydaly víza, je podle odhadů hasičů zhruba 1 500 až 2 000 Romů.

Z výše uvedeného vyplývá, že oficiální data a odhady českých úřadů jsou velmi podobné těm, které uvádí Miloš Zeman, a proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý. 

Miloš Zeman mluví o tzv. balíčku rodinné pomoci, který vláda oznámila po jednání 27. dubna 2022. Návrh zákona umožní vyplatit (.pdf) rodinám jednorázový příspěvek 5 tisíc korun na každé dítě.

Pro získání příspěvku musí rodina splňovat (.pdf) dvě podmínky. První z nich je věk (již narozeného) dítěte, který v den výplaty příspěvku musí být nejvýše 18 let. Dalším předpokladem je celkový příjem rodinné domácnosti, ve kterém jsou zahrnuty i jiné dávky, nebo například výživné. Podle tiskové zprávy MPSV z 28. dubna se měl zohledňovat celkový čistý příjem rodiny (.pdf), a to do hranice 1 milionu korun ročně. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka ale 30. dubna 2022 původní informaci opravil a řekl, že půjde o hranici 1 milionu Kč hrubého. Změnu zveřejnil na svém twitteru.

Je nutné upozornit, že pořad Partie Terezie Tománkové byl natočen 30. dubna 2022 a odvysílán až následující den. Podle informací dostupných na twitterovém účtu Jiřího Ovčáčka, mluvčího prezidenta republiky, probíhalo natáčení rozhovoru jen krátce před tím, než ministr Jurečka uvedl informace ohledně získání příspěvku na pravou míru. Miloš Zeman ani Terezie Tománková, moderátorka pořadu, tak ještě z veřejně dostupných informací nemohli vědět, že jsou předpoklady pro celkový příjem domácnosti jiné, než se původně uvádělo. Z těchto důvodů tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dodejme, že Miloš Zeman také hovoří o podpoře pro „všechny osoby“, ne domácnosti. Moderátorka Tománková ho ale upozorňuje (video, 27:55), že „ten nárok není (…) pro všechny osoby, je to nárok pro děti, pro děti z těchto rodin, jejichž čistá mzda v rodinách nepřesáhne milion korun“. Miloš Zeman s touto opravou následně souhlasí.

Vláda po jednání 27. dubna 2022 oznámila tzv. balíček rodinné pomoci, který bude v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí. Návrh zákona umožní vyplatit rodinám jednorázový příspěvek 5 000 korun (.pdf).

Podmínkou pro získání příspěvku je věk (již narozeného) dítěte, který v den výplaty příspěvku musí být nejvýše 18 let (.pdf, str. 1). Dalším předpokladem je celkový příjem rodiny, který by podle tiskové zprávy MPSV neměl přesáhnout hranici 1 milionu korun ročně. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka původně mluvil o tom, že by se mělo jednat o 1 milion čistého, 30. dubna 2022 ale původní informaci opravil a napsal, že půjde o hranici 1 milion hrubého. Uvedl, že se na tiskové konferenci přehlédl a sdělil nepřesnost.

Příspěvek se má podle tiskové zprávy MPSV týkat odhadem 1,1 milionu domácností (.pdf, str. 1), tedy 79,1 % celkového počtu rodinných domácností v roce 2021 (.pdf).

V nejužším výběru na guvernéra České národní banky (ČNB) jsou podle dostupných informací 4 kandidáti: šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, viceguvernér ČNB Tomáš Nidetzký, radní ČNB Aleš Michl a viceguvernér ČNB Marek Mora. Miloš Zeman v rozhovoru, ze kterého tento výrok pochází, potvrdil, že má na výběr ze 4 kandidátů a víceméně má jasno, koho vybere.

Pro kontext je dobré uvést, co to nákladová inflace je. Nákladová nebo taktéž nabídková inflace (.pdf, str. 4) nastává z důvodu růstu nákladů (např. růst nominálních mezd, zdražení surovin) a klesající agregátní nabídky, respektive tím, že jsou firmy při růstu nákladů ochotny nabízet stejné množství produkce pouze za vyšší ceny. Opakem nákladové inflace je tzv. poptávková. Poptávková inflace (.pdf, str. 3) je způsobena zvýšením agregátní poptávky, jedná se o růst vládních výdajů, růst investičních výdajů firem, růst spotřebních výdajů domácností, zvýšení čistého exportu nebo zvýšení peněžní zásoby ze strany centrální banky.

Podívejme se tedy, jaký mají čtyři kandidáti názor na charakter současné inflace v Česku. Vladimír Dlouhý v rozhovoru pro Seznam Zprávy z 22. dubna řekl, že se obává, že v následujících týdnech a měsících bude inflace především nákladová, nezmínil ovšem její procentuálním zastoupení. Tomáš Nidetzký se na konci dubna 2022 vyjádřil, že začínají převažovat nabídkové tlaky. „V tuto chvíli to může být i 70 ku 30. Přesně si to odhadnout netroufám,“ uvedl.

Aleš Michl se již několik měsíců staví proti zvyšování úrokových sazeb jako prostředku v boji proti inflaci. Podle něj má inflace dominantně nákladový charakter, což dále znemožňuje její krocení prostřednictvím úrokových sazeb, které v důsledku zpomalí hospodářský výkon země. Kromě něj se v 7členné bankovní radě staví proti úrokovým sazbám také radní Oldřich Dědek.

Dalších 5 členů rady, včetně údajného kandidáta a nynějšího viceguvernéra Marka Mory je opačného názoru. Mora se na únorovém zasedání vyjádřil, že poptávka domácností a firem nebyla díky zásahům vlád a centrálních bank nijak zvlášť pandemií zasažena. V lednu tohoto roku při debatě (video, čas 39:15) o měnové politice ČNB řekl, že poptávka je zejména v průmyslu a stavebnictví „napumpovaná“ a vytváří inflační tlaky.

Je důležité zmínit, že některá vyjádření kandidátů, ze kterých vycházíme, jsou z dob před ruskou agresí proti Ukrajině, která zapříčinila vysoký nárůst cen některých komodit, což má podle OECD výrazný vliv na světovou inflaci, především na její nákladovou složku.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že někteří kandidáti na guvernéra ČNB považují nynější inflaci za převážně nákladového charakteru. Nepodařilo se nám dohledat, že by Vladimír Dlouhý nebo další kandidáti veřejně mluvili o tom, že by nákladová složka inflace činila přibližně 80 %, Tomáš Nidetzký ale odhaduje 70% podíl. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman mluví o vládě jako celku, ve které je podle jeho slov poměrně velmi málo ekonomů. Dle veřejně dostupných životopisů vládních politiků jsme zjistili, že dva členové vlády mají ekonomické vzdělání a jeden člen absolvoval kurz celoživotního vzdělávání v ekonomickém oboru.  

Současný ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) v roce 1991 získal titul inženýra ekonomie na Vysoké škole ekonomické v Praze (Obchodní fakulta, obor Ekonomika zahraničního obchodu). Ve stejném roce byl Síkela vybrán do bankovního studijního programu rakouské Creditanstalt AG ve Vídni, kde také pracoval do roku 1995. Síkela strávil osmnáct let na vysokých manažerských pozicích v bankách skupiny Erste Group a vybudoval korporátní bankovnictví České spořitelny. „V roce 2006 se stal 1. místopředsedou představenstva a náměstkem generálního ředitele, později předsedou představenstva a generálním ředitelem Erste Bank na Ukrajině,“ uvádí web české vlády.

Dalším členem vlády s ekonomickým vzděláním je ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL). V letech 1988–1992 studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, přesněji na Provozně ekonomické fakultě, kde také získal titul Ing. Přes 20 let pak pracoval v bankovnictví.

Za člena vlády s ekonomickým zaměřením lze považovat také ministryni obrany Janu Černochovou (ODS), která v roce 1996 absolvovala kurz celoživotního vzdělávání a složila závěrečnou zkoušku z oboru Bankovnictví a peněžní ekonomie na Fakultě financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze. Nejednalo se nicméně o klasické víceleté vysokoškolské studium. Doplňme, že vysokoškolský titul získala Jana Černochová v roce 2009, kdy se stala bakalářkou v oboru Právo v podnikání, v roce 2011 poté získala magisterský titul v oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia.

Ač jsou slova o tom, že je ve vládě „poměrně velmi málo ekonomů“, do jisté míry subjektivní, dva případy vysokoškolsky vystudovaných ekonomů z osmnácti členů vlády lze skutečně považovat za relativně nízký počet. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme pravdivý.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že prezident Zeman kritizuje formu sociální podpory, kterou zavedl současný kabinet Petra Fialy. Ačkoliv Miloš Zeman zmínil doplatek na bydlení, je dost možné, že ve skutečnosti měl na mysli sociální dávku zvanou příspěvek na bydlení. Vzhledem k rostoucím cenám (.pdf, str. 4–5) energií na bydlení, konkrétně plynu a elektřiny, totiž vláda během letošního ledna prosadila ve Sněmovně a Senátu zvýšení právě této dávky. Na příspěvek navíc nově dosáhne více lidí. V rámci naší analýzy se proto zaměříme na byrokratickou zátěž obou sociálních podpor – jak příspěvku na bydlení, tak i doplatku na bydlení.

Příspěvek na bydlení

Příspěvek na bydlení je dávka, která přispívá osobě nebo rodině při úhradě nákladů souvisejících s bydlením. Spadá do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a spravují ho lokální úřady práce. Žádost se podává jedenkrát ročně s tím, že každého čtvrt roku musí žadatelé doložit náklady na bydlení a zároveň příjmy rodiny. Na nutnost vyplnit formulář jednou za čtvrtletí naráží i Miloš Zeman. Můžeme tedy předpokládat, že má konkrétně na mysli právě Doklad o výši čtvrtletního příjmu a Doklad o výši nákladů na bydlení, které se v souvislosti s příspěvkem na bydlení jako jediné vyplňují každé čtvrtletí.

Doklad o výši čtvrtletního příjmu lze vyplnit elektronickým dotazníkem, nebo vytisknout v PDF formátu (.pdf), který je na čtyři stránky. Tento dokument se musí za každou společně posuzovanou osobu, jež měla nějaký typ příjmu, vyplnit samostatně (.pdf, str. 1). K příkladům osob, které se posuzují společně, patří například rodiče s dětmi, manželé nebo partneři. Každá společně posuzovaná osoba pak musí doklad o výši příjmu předložit „za každou osobu, která byt užívá (v bytě bydlí)“.

V Dokladu o výši nákladů na bydlení se prokazuje zejména nájemné a energie. I tento formulář musí předložit každá ze společně posuzovaných osob samostatně, logicky však oproti předešlému formuláři odpadá povinnost, aby ho musel vyplnit každý, kdo daný byt užívá. PDF formát (.pdf) tohoto dokladu je dlouhý na tři stránky, žadatel pak může využít i online formulář.

K jednomu základnímu formuláři příspěvku na bydlení se pojí několik dalších formulářových příloh, jež nejsou povinné, ale žadatel je musí v určitých případech rovněž doložit. Další tiskopisy tak žadatel musí vyplnit, pokud nemá žádné příjmy, dostává výživné a nebo žije v bytě s dalšími osobami, které s ním ale nehospodaří. Speciální formulář se vyplňuje i v případě, že má žadatel manžela či manželku, případně děti, které s ním v bytě nebydlí. Některých žadatelů se také může týkat potvrzení o nezaopatřenosti dítěte (typicky potvrzení o studiu).

Samotný základní formulář a k tomu povinný Doklad o výši čtvrtletních příjmů s Dokladem o výši nákladů mají dohromady 11 stránek. Pokud bychom předpokládali, že žadatel vyplní všechny zmíněné nepovinné formuláře, a přičetli to, dostaneme se celkem na 21 stran. Dodejme, že ani tak není náš výpočet úplně ideální, protože jsme k potvrzení o nezaopatřenosti dítěte využili čtyři dokumenty, jež Ministerstvo na svém webu samo nabízí a které pouze „je možné využít“. Zároveň jsme nemohli započítat nájemní smlouvu (případně jiné obdobné dokumenty), kterou je nutné doložit. Některé doklady se navíc musí podávat za více osob. Z těchto důvodů je nemožné určit přesný počet stránek formulářů, jež každý žadatel předloží.

Doplatek na bydlení

Doplatek na bydlení je další finanční pomoc osobám, které již pobírají příspěvek na bydlení, a i přesto nejsou schopné pokrýt základní výdaje za užívání bytu a náklady s ním spojené (např. platba za energie). Při posuzování, zda má člověk na tuto pomoc nárok, se bere v potaz příjem, majetek a sociální situace společně posuzovaných osob a jejich možné zvýšení příjmu vlastním přičiněním (například vlastní prací nebo nárokem na jiné dávky).

Samotný formulář (.pdf) je dlouhý na čtyři stránky. K tomu musí žadatel povinně předložit ještě tiskopis, který se týká informací o užívaném bytu, Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech a Doklad o výši měsíčních příjmů. Po přičtení těchto dokumentů k základnímu formuláři se dostaneme celkem na deset stránek, jež se musí vyplnit.

Jenže stejně jako u příspěvku na bydlení, i tady se v určitých situacích, například v případě nezaopatřených děti či invalidity, vyplňují další speciální formuláře. Dva povinné dokumenty – Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech a Doklad o výši měsíčních příjmů – se navíc mohou týkat i více osob. Nemůžeme proto přesně určit, kolik stran každý žadatel vyplní. Důležité nicméně je, že žádný z formulářů se nevyplňuje každé čtvrtletí, jak tvrdí Miloš Zeman.

Závěr

Miloš Zeman zmínil doplatek na bydlení, následně ale dodal „nebo co to je“, čímž poukázal na to, že si není jistý názvem dané sociální dávky. Navíc uvádí, že dotazník (formulář), který měl na mysli, se má vyplňovat každé tři měsíce. Vzhledem k tomu, že každé tři měsíce se dokládají formuláře právě u příspěvku na bydlení, předpokládáme, že Miloš Zeman mluví o příspěvku na bydlení a podle toho také jeho výrok hodnotíme.

Ukázali jsme si, že počet stránek, jež musí žadatel u příspěvku na bydlení vyplnit, se v jednotlivých případech liší. Každý žadatel totiž podle své situace předloží jiný počet nepovinných dokumentů. Jednou za tři měsíce nicméně žadatelé dokládají náklady na bydlení a čtvrtletní příjmy. Doklad (.pdf) o výši čtvrtletních příjmů je dlouhý na čtyři stránky, Doklad (.pdf) o výši nákladů na bydlení má pak strany tři.

Dohromady tedy jeden člověk vyplňuje každé čtvrtletí sedm stran formulářů. Miloš Zeman zároveň řekl „dávám konkrétní příklad“, čímž mohl mít na mysli konkrétní situaci některých občanů. Jak jsme však popsali výše, v určitých případech (například manželé) musí při jedné žádosti oba dva dokumenty vyplnit více lidí. Ke čtrnácti stránkám se tak skutečně můžeme dostat. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman udělil 26. března 2022 milost Miloši Balákovi, řediteli Lesní správy Lány, což je příspěvková organizace Kanceláře prezidenta republiky. Balák byl nepravomocně odsouzen na tři roky odnětí svobody v květnu minulého roku, a to za zmanipulování zakázky na zajištění a odvodnění svahů vodní nádrže v Lánech. Dále také obdržel pokutu ve výši 1,8 milionu korun a zákaz činnosti ve státní správě na čtyři roky (počítající se od propuštění z vězení). Trest následně 24. března 2022 potvrdil Krajský soud v Praze.

Kromě Miloše Baláka byl odsouzen také manažer firmy Energie - stavební a báňská (ESB) Libor Tkadlec. Ten dostal od soudu podmínku a pokutu 600 tisíc korun. Firma ESB dostala peněžitý trest 5,4 milionů korun a zákaz účasti na veřejných zakázkách po dobu 3 let. Doplňme, že ačkoliv Miloš Zeman používá zkratku „ESG“, zjevně má na mysli právě společnost ESB.

Celá kauza se odvíjí od manipulace veřejné zakázky v hodnotě více než 200 milionů korun. Konkrétně jde o tendr na zajištění a odvodnění svahů vodní nádrže Klíčava v Lánské oboře.

Dle rozsudku soudu Miloš Balák zhotovitele určil dopředu. Zároveň umožnil ESB podílet se na přípravě projektu a zpřístupnil společnosti neveřejné informace, které společnost využila k výhře ve výběrovém řízení. Libor Tkadlec pak v odposleších zmínil, že některé položky zakázky plánuje nadhodnotit.

Policie si také nechala vypracovat znalecký posudek, aby vypočetla zisk z neoprávněného získání zakázky. Zisk ESB měl činit téměř 9 milionů korun, vzhledem k zahájení trestního řízení k tomu však nedošlo. „Je to minimalistická varianta. Mohlo to být klidně i více, vzhledem k tomu, jak to obžalovaní chystali,“ komentoval částku soudce, který loni vynesl nad celou kauzou nepravomocný rozsudek.

Podle policejních odposlechů plánoval Libor Tkadlec z rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky získat desítky milionů korun. Kvůli aktivitě policistů ale kancléř Mynář nechal část probíhajících prací zastavit, a tak byla konečná cena tendru 191 milionů korun. Původně však měla být hodnota zakázky 230 milionů.

Součástí představenstva ESB je opravdu hokejista Jaromír Jágr. Je však důležité zmínit, že během protiprávního jednání jeho členem nebyl. Stal se jím až v roce 2021, samotná kauza s Milošem Balákem odstartovala po policejním zásahu v Lánech již v roce 2017. V té době nicméně byl místopředsedou představenstva jeho otec, Jaromír Jágr starší.

Dodejme, že šéf Lesní správy Lán je nyní obžalován ještě v jiné kauze. Lánskou oboru měl totiž bez patřičného povolení proměnit v kamenolom, vytěžit celkem 40 tisíc tun kamene a část pak pod cenou prodat firmě ESB, která figurovala i v kauze úprav svahů vodní nádrže.

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Z dostupných informací není zřejmé, že by se Miloš Balák přímo na zvýhodnění společnosti ESB obohatil. Není ani zřejmé, zda vznikla státu finanční škoda. Zisk ESB z neoprávněného získání zakázky měl sice činit téměř 9 milionů korun (podle soudu dokonce minimálně 9 milionů), ale vzhledem k zahájení trestního stíhání se tak nestalo.

Přesto hodnotíme výrok Miloše Zemana jako nepravdivý. Není totiž pravdou, že by Balák společnosti ESB pouze umožnil prohlídku Lánské obory před vypsáním tendru. Na základě soudního rozsudku je zřejmé, že s firmou Balák spolupracoval na plánování projektu a poskytoval jí neveřejné informace ještě před vypsáním výběrového řízení. Šéf lesní správy tak podle soudu dopředu určil zhotovitele.

Václav Havel udělil milosti celkem 860 lidem v letech 1993 až 2002 a dalších více než 1 000 milostí v době, kdy působil ještě jako federální prezident. Oproti tomu Václav Klaus za 10 let ve funkci omilostnil 412 lidí. Miloš Zeman opravdu udělil 21 milostí.

Zaměřme se nyní na jednotlivé případy milostí udělených Václavem Havlem, které Miloš Zeman kritizuje. Martin Odložil, syn slavné gymnastky Věry Čáslavské, v roce 1993 během hádky udeřil svého otce Josefa Odložila. Ten se v následku nešťastného pádu uhodil do hlavy a zemřel. Policie Martina Odložila poté obvinila z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti a byl soudem nepravomocně poslán do vězení na čtyři roky. Ještě než mohl o případu rozhodnout odvolací soud, udělil Odložilovi prezident Havel milost. Přestože nebyl Martin Odložil obviněn z vraždy, v roce 2011 mluvil o tom, že zabil svého otce. Pojem „otcovrah“ je přesto velice zjednodušující.

Marta Chadimová byla v roce 1992 obviněna z podvodu, padělání a pozměňování veřejných listin a maření výkonu úředního rozhodnutí, a to v souvislosti s restitucí domu na Loretánském náměstí. Tehdejší prezident Havel jí udělil milost v roce 1995. V ČT k tomu řekl: „Je už potřetí ve vazbě, (...) proces se táhne tři a půl roku, nebere konce, rozsudek je v nedohlednu a ona je velmi vážně nemocná.“ Chadimová milost přijala až v roce 2003, kdy už se soudní proces táhl přes 10 let. Pavel Rychetský byl opravdu jedním z obhájců Marty Chadimové. Miloš Zeman nazývá Martu Chadimovou jako restituční podvodnici. Pravomocný rozsudek ale nikdy nepadnul, tudíž je toto označení opět poměrně zjednodušující. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Závěrem uveďme, že Miloš Zeman v rozhovoru pro CNN Prima NEWS tyto kontroverzní milosti Václava Havla srovnává s milostí, kterou udělil svému podřízenému Miloši Balákovi, šéfovi Lesní správy Lány. Ten byl pravomocně odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky v Lánské oboře. Prezident Zeman své rozhodnutí o udělení milosti zdůvodňoval mimo jiné i tím, že je podle něj Balák „mimořádně pracovitý a kvalifikovaný vedoucí zaměstnanec“.

Miloš Zeman v roce 2013 přenesl pravomoc zkoumat žádosti o milost na Ministerstvo spravedlnosti s tím, že si chtěl nechat předkládat pouze žádosti, které se týkají lidí s nevyléčitelnou nemocí. Již jako prezidentský kandidát v roce 2012 prohlásil: „Dovedu si představit udělení milosti pouze v jednom jediném příkladě, kdy nějaký člověk umírá a chce být posledních několik týdnů svého života v domácím prostředí, takže bych mu udělil milost na těch několik týdnů z humanitárních důvodů…“

2016

K prvnímu udělení milosti prezidentem Zemanem došlo v únoru 2016. Tiskový mluvčí prezidenta tehdy uvedl, že prezident „přihlédl k tomu, že dotyčný trpí závažnou, nevyléčitelnou chorobou“. Závažný zdravotní stav byl důvodem také v případě dalších čtyř udělených milostí, o nichž Hrad informoval v květnu, září, listopadu a prosinci 2016. Z podnětu papeže Františka také ve stejném roce ještě vyhověl žádosti o milost v případě ženy, která se ve vězení starala o své dítě, jež by zde po dosažení tří let již nemohlo zůstat a muselo by od ní být odděleno.

2017

V roce 2017 vyhověl Miloš Zeman dvěma žádostem. O první rozhodl v dubnu a uvedl, že přihlédl závažnému onkologickému onemocnění omilostněného. V květnu 2017 poté informoval o udělení milosti Jiřímu Kajínkovi.

2018

V březnu 2018 následně prezident Zeman omilostnil muže, který způsobil autonehodu, při níž zemřela jeho manželka a syn. Důvodem udělení milosti tehdy podle prezidenta bylo především to, aby se muž mohl starat o svého dalšího syna. V srpnu Miloš Zeman udělil milost muži s onkologickým onemocněním, v říjnu pak také muži, který předtím přišel o obě dolní končetiny.

2020

V roce 2020 se prezident Zeman rozhodl vyhovět celkem šesti žádostem. Ve třech případech (z ledna, března a září 2020) byl uváděným důvodem závažný zdravotní stav. Dvě milosti (z března a prosince) byly odůvodněny tím, že odsouzení zachránili život druhému člověku. V říjnu 2020 tiskový mluvčí Hradu informoval o udělení milosti ženě, v jejímž případě prezident „přihlédl k tomu, že omilostněná je matkou pěti nezletilých dětí, o které sama řádně pečuje“, a jedno z těchto dětí je v péči dětského psychiatra.

2021

V březnu 2021 poté prezident rozhodl o omilostnění dalšího závažně nemocného odsouzeného. V červnu také udělil milost muži, který podle vyjádření Hradu trpí několika méně závažnými chronickými onemocněními, hlavním důvodem nicméně bylo to, aby muž „mohl pečovat o svoji nezletilou dceru, jejíž matka v minulých dnech podlehla závažnému onkologickému onemocnění“. V září 2021 Miloš Zeman rozhodl o milosti pro podnikatele Pavla Podroužka. „Pan prezident přihlédl ke zdravotnímu stavu omilostněného, který trpí závažným chronickým onemocněním několika životně důležitých orgánů, a to až na hranici jejich selhávání,“ uvedl tehdy tiskový mluvčí prezidenta. 

Zmiňme, že některé milosti vzbudily vlnu kontroverzí a pochybností. Konkrétně v posledním jmenovaném případě Pavla Podroužka se objevily informace, že žádost o milost přišla ještě před samotným policejním stíháním. I okolo zdravotního stavu Pavla Podroužka je mnoho nejasností.  

2022

Poslední, v pořadí jednadvacátou milost, udělil Miloš Zeman 26. března 2022 Miloši Balákovi. Rozhodnutí prezidenta vyvolalo vlnu kritiky, jelikož se jedná o šéfa Lesní správy Lány, tedy o prezidentova podřízeného. Balák byl v březnu pravomocně odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky v Lánské oboře. Prezident Zeman své rozhodnutí o udělení milosti zdůvodňoval mimo jiné i tím, že je podle něj Balák „mimořádně pracovitý a kvalifikovaný vedoucí zaměstnanec“. Podle prezidentova vyjádření také soud údajně přihlížel k tomu, „kde odsouzený pracuje“. Zdravotní důvody v tomto případě prezident Zeman neuváděl.

Na závěr tedy shrňme, že 19 milostí opravdu prezident Zeman udělil z důvodů, které lze označit za humanitární. Ve dvanácti případech byl hlavním důvodem zdravotní stav omilostněných (viz tabulka níže), ve čtyřech péče o dítě, ve dvou záchrana života a v jednom amputace nohou.

Ve zbylých dvou zmíněných případech šlo o výjimky, ve kterých byla hlavním důvodem udělení milosti pochybnost nad rozsudkem. Výrok prezidenta Zemana tedy hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Miloš Zeman odkazuje na výrok předsedkyně Poslanecké sněmovny a TOP 09 Markéty Pekarové Adamové. Ta v rozhovoru pro Právo z 13. dubna řekla: „Připomeňme, že třeba ještě před rokem bývalý ministr Havlíček usiloval o to, aby v tendru byl i ruský Rosatom. Jemu i všem podobným, kteří nám teď cokoliv vzkazují a radí, doporučuji, aby radši šoupali nohama a mlčeli v koutě.“ 

Markéta Pekarová Adamová tedy skutečně použila slova o „šoupání nohama a mlčení v koutě“, nemluvila ale obecně o roli opozice, jak naznačuje (video, čas 44:07) Miloš Zeman. Předsedkyně Poslanecké sněmovny své doporučení směřovala bývalému ministru Karlu Havlíčkovi, a to konkrétně v souvislosti s jeho aktivitami v jednání o dostavbě Dukovan. Výrok Miloše Zeman proto hodnotíme jako zavádějící.

Bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček za minulé vlády skutečně podporoval přizvání ruského Rosatomu do tendru na stavbu nového jaderného bloku elektrárny Dukovany. Před tímto krokem přitom opakovaně varovala (.pdf, str. 5-7) podle webu Aktuálně.cz nejen Bezpečnostní informační služba: „Experti ministerstev vnitra a zahraničí, kontrarozvědky BIS, rozvědky ÚZSI, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) (…) už poněkolikáté důrazně doporučili, aby vláda neoslovovala ruský Rosatom. V případě, že by tendr vyhrál, podle nich hrozí, že režim Vladimíra Putina použije největší zakázku v historii Česka k vydírání státu.“