Ministr zahraničí Petříček k aktuální situaci v Sýrii

Za počátek konfliktu v Sýrii jsou považovány protesty proti režimu prezidenta Bašára Asada, které vypukly v březnu 2011. Protesty v Sýrii byly součástí rozsáhlejší vlny povstání a demonstrací, tzv. Arabského jara.

Asadův režim proti protestům tvrdě zasáhl, včetně zabití řady demonstrantů. Násilné potlačení protestů v Sýrii odsoudil tehdejší generální tajemník OSN Pan Ki-mun.

V červenci 2012 označil Mezinárodní červený kříž situaci v Sýrii za občanskou válku. O měsíc později prohlásil nezávislý panel OSN, že během konfliktu došlo k válečným zločinům.

Konflikt v Sýrii započal povstáním proti režimu Bašára Asada v roce 2011 a postupně se vyvinul v občanskou válku s mnoha aktéry se složitými vazbami. Tato válka v Sýrii trvá přes 8 let.

Podle posledních dat Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) bylo k 3. říjnu 2019 v Turecku registrovaných celkem 3 671 533 syrských uprchlíků, v Jordánsku 654 955 syrských uprchlíků a v Libanonu 919 578 uprchlíků původem ze Sýrie.

Celkový známý počet registrovaných syrských uprchlíků je 5 411 094 osob, které pobývají vedle zmíněných tří zemí i v dalších okolních státech. Celkový počet Syřanů pobývajících v okolních státech je pak dle UNHCR až 7,2 milionů. Toto číslo však zahrnuje (.pdf, str. 2) nejen registrované syrské uprchlíky, ale např. i Syřany, kteří v okolních státech pobývají z jiných důvodů. V Libanonu tak dle publikace bylo v roce 2018 1,5 milionu Syřanů a v Jordánsku 1,4 milionu. Jaká část z tohoto počtu jsou neregistrovaní uprchlíci však není jasné.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám z dostupných zdrojů nepodařilo zjistit počty neregistrovaných uprchlíků ve zmiňovaných státech.

Web UNHCR nabízí několik přehledných grafů, například:

Celkový počet syrských uprchlíků a jeho vývoj na časové ose (modře – uprchlíci v uprchlických táborech, červeně – ostatní uprchlíci ve městech a dalších oblastech)

Demografie syrských uprchlíků (muži – tmavě modrá, ženy – světle modrá)

23. září 2019 oznámil generální tajemník OSN António Guterres vznik dohody o vytvoření výboru, který navrhne novou syrskou ústavu. Jedná se o 150členný výbor (.pdf, str. 3) složený z opozice, občanské společnosti a členů vlády rozděleným rovnoměrným přepočtem, který vznikl během mírové konference pořádané Ruskem v lednu 2018. Tento výbor slouží k projednávání a přijímání návrhů, pod nimi pak je menší výbor složený ze 45 mužů a žen, vždy po stejném počtu za vládu, opozici a občanskou společnost. Tento menší výbor pak má za úkol návrhy navrhovat a připravovat.

Po několika letech tak došlo ke shodě mezi syrskou vládou a syrskou opozicí, že vznikne ústavní výbor pomáhající OSN. Speciální vyslanec OSN pro Sýrii Pedersen uvedl, že obě strany mají v OSN důvěru a chtějí spolupracovat, jeho cílem tedy je udělat vše proto, aby splnil jejich očekávání. Od ústavy se dále také očekává určení nových omezení prezidentského funkčního období, které by mohlo ukončit Assadovu vládu.

Historie Islámského státu, konkrétně Islámského státu v Iráku a Sýrii (ISIS), je delší, nicméně pokud se bavíme o zločinecké a teroristické organizaci ovládající rozsáhlá území v Iráku a Sýrii, tak počátek se datuje do roku 2013. Počátkem roku 2014 ovládal několik měst v Iráku a v červnu i druhé největší město Iráku, Mosul. Islámský stát se v tomto roce také prohlásil za samostatný chalífát.

Proti Islámskému státu v Iráku se postavila irácká vláda, po jejímž boku bojovali i vojáci (tzv. Peshmergové) autonomní oblasti Kurdistán v Iráku. Boje proti ISIS v Iráku podporovaly i Spojené státy v čele mezinárodní koalice čítající 81 států včetně České republiky, která posílila svou účast v tréninkových táborech v Iráku. Hlavní letecké údery vedly Spojené státy. Na konci roku 2017 pak ztratil ISIS všechna kontrolovaná území v Iráku.

Situace v Sýrii byla složitější vzhledem k rozvrácenosti země. Zmiňovaná mezinárodní koalice rozšířila své působení i na území Sýrie v září 2014. Později proti ISIS zasáhla i ruská intervence v Sýrii v září 2015, která se postavila na stranu Bašára al-Asada. Útoky Ruska se neomezily jen na útoky proti ISIS, ale zaměřovaly se i proti odpůrcům režimu. Islámský stát v Sýrii byl pak oficiálně poražen 23. března 2019, když jednotky Syrských demokratických sil (SDF) za podpory Koalice obsadily poslední území Sýrie ovládané ISIS v okolí města Baghúz.

Co se Kurdů v Sýrii týče, tak v polovině roku 2013 Islámský stát ovládl kurdské provincie na severu Sýrie. V září 2014 zaútočil ISIS na syrské město Kobani, obývané Kurdy u hranic s Tureckem, což mělo za následek masivní migrační vlnu do Turecka. O pár měsíců později, v lednu 2015, Kurdové město Kobani dobyli zpět s pomocí amerických náletů. Kurdové fungují pod taktovkou organizace Syrských demokratických sil (SDF) a zároveň milic YPG, které jsou podle některých zdrojů napojené na stranu PKK v Turecku. Po dobytí Kobani se postup sil otočil a území ovládané Islámským státem se začalo zmenšovat. V říjnu 2017 kurdské síly osvobodily samozvané hlavní město Islámského státu, město Raqqa. Poslední oblasti v moci ISIS v Sýrii byly silami SDF osvobozeny v březnu 2019.

Kurdové bývají označováni za největší národ na světě bez vlastního státu. Jejich menšiny jsou v Turecku, Iránu, Iráku, Sýrii a v jiných zemích, přičemž počet Kurdů se odhaduje na 30 milionů. Jejich přítomnost v bojích proti ISIS byla velmi důležitá.

Na závěr pak uveďme, že mezinárodní koalice skutečně dobyla zpět všechna území dříve ovládaná Islámským státem. V tomto smyslu tedy ISIS poražen byl. Tato ztráta území však neznamená zánik ISIS jakožto teroristické organizace, která i nadále představuje hrozbu.

Turečtí vojáci a jejich syrští spojenci zahájili vojenskou ofenzivu proti syrským kurdským milicím (YPG) na severu Sýrie. Turecko považuje YPG za teroristickou organizaci a vyčítá jim spolupráci se Stranou kurdských pracujících (PKK), která je vedena jako teroristická organizace mimo jiné i Spojenými státy nebo EU. Dle vyjádření turecké ambasády je ofenziva vedena proti teroristickým organizacím, Sjednocené demokratické straně (PYD) a syrským kurdským milicím.

Kurdské milice pomohly v Sýrii porazit teroristickou organizaci Islámský stát. Kurdové nyní ovládají až čtvrtinu území Sýrie, kde zřídili samosprávu a doufají v udržení určité autonomie. Prezident Turecka Erdogan uvedl, že díky ofenzivě se celistvost dané oblasti obnoví. Cílem ofenzivy je podle Ankary vytvořit na syrské straně syrsko-turecké hranice bezpečnostní zónu, což umožní návrat syrských uprchlíků.

Evropská unie turecké kroky odsoudila, unijní země se obávají zhoršení humanitární krize v zemi. Země EU v pondělí 14. října (tedy po odvysílání ověřovaného rozhovoru) prosadily zbraňové embargo proti Turecku. Dle premiéra Babiše se česká vláda s postojem Evropské unie k invazi ztotožňuje.

Turecko informovalo o svých záměrech spojence ze Severoatlantické aliance. V pátek 11. října na schůzce s tureckým prezidentem Erdoganem šéf NATO Jens Stoltenberg tureckou ofenzivu zkritizoval a uvedl, že ze strany Ankary očekává zdrženlivé chování. Turecko ale žádá spojence o podporu.

Rada bezpečnosti OSN se na společném zasedání 10. října neshodla na společném prohlášení k turecké ofenzivě. Evropští členové požadovali zastavení vojenské akce, prohlášení vetovaly Rusko a USA.

Od turecké ofenzivy v Sýrii se distancoval i americký prezident Donald Trump, německá kancléřka Angela Merkel a francouzský prezident Emmanuel Macron. Ruský prezident Vladimir Putin dle agentury RIA uvedl, že by Sýrie měla být co nejdříve osvobozena od všech zahraničních armád a vojáků.

Turecko skutečně PKK, neboli Stranu kurdských pracujících, označuje za teroristickou organizaci.

Pro kontext bude dobré dodat, že tuto skupinu považují za teroristickou i mnohé západní státy, konkrétně USA, VB (pdf, str. 17) i EU jako celek (bližší info o unijním seznamu je zde). Turecko ale považuje za teroristickou hrozbu i syrské kurdské skupiny Sjednocenou demokratickou stranu (PYD) a její ozbrojenou část syrské kurdské milice (YPG), které jsou podle něj odnoží PKK.

YPG určité vazby na PKK má, zároveň byla dominantní ozbrojenou složkou arabsko-kurdské koalice SDF, která byla spojencem USA v boji proti Islámskému státu. Zatímco tedy Turecko svůj postup proti těmto skupinám chápe jako boj proti terorismu a obranu vlastní národní bezpečnosti, ministr Petříček o syrských kurdských skupinách mluví jako o spojencích západních států: „Zatímco Turecko vnímá Kurdy jako své nepřátele, pro Česko a západní spojence to jsou pomocníci v boji proti teroristům. Byli to oni, kdo nám pomohl porazit tzv. Islámský stát.“

Přesný počet občanů ČR žijících ve Velké Británii není znám. Dle odhadů (.pdf, str. 2) konzulárního úseku Velvyslanectví ČR v Londýně na území Velké Británie žije přes 100 000 občanů ČR. Tento údaj můžeme nalézt v řadě českých medií (např. Euractiv.cz či Rozhlas.cz).

Statistika z ledna až prosince 2018 vedená (.xls – list 2.3) Britským statistickým úřadem (ONS, Office for National Statistics) hovoří o 46 tis. občanech ČR (odchylka +/- 10 tis.). Nejpočetnější skupinou státních příslušníků cizí země žijících na území Velké Británie jsou Poláci (905 tis.), které následují Rumuni (415 tis.) a Indové (355 tis.). Samotné ONS však přiznává, že jeho údaje jsou značně nepřesné, přičemž i další (.pdf, str. 2) státy EU ve svých statistikách vykazují oproti údajům ONS přibližně dvojnásobný počet svých občanů ve Velké Británii.

Konzulární služby Ministerstva zahraničních věcí mají za úkol především poskytovat pomoc českým občanům během jejich pobytu v zahraničí (pomoc v nouzi, při nehodách, závažných onemocněních, ztrátě dokladů či omezení osobní svobody). Dále například plní úkoly veřejné správy (obecní úřad s rozšířenou působností v České republice).

Generální konzulát v Manchesteru otevřel Tomáš Petříček 19. března 2019. Cílem bylo ulevit přetíženému velvyslanectví v Londýně a pomoci Čechům v souvislosti s blížícím se brexitem. Pro veřejnost se konzulát otevřel o dva dny později, tedy 21. března 2019.

Ačkoliv má Česká republika ve Velké Británii šest institucí, které plní některé z úloh konzulárních služeb, generální konzulát v Manchesteru je teprve druhou institucí (po Velvyslanectví ČR v Londýně), která může vykonávat veškerou konzulární agendu.

Velká Británie je pro Českou republiku významným obchodním partnerem a v rozhovoru ministr Petříček hovoří o dopadech tvrdého brexitu na české společnosti, potažmo jejich zaměstnance. Z tohoto kontextu poté vyvozujeme, že ministr Petříček směřoval svůj výrok spíše k vývozu z České republiky do Velké Británie než celkové obchodní bilanci (import, export) mezi zeměmi.

Data Ministerstva průmyslu a obchodu za roky 2017, 2018 a 1–4/2019 (vše jako .xlsx, list „země“) mu dávají za pravdu a potvrzují, že Velká Británie je stabilně pátým nejvýznamnějším trhem pro české vývozce. Za rok na něj v průměru české firmy dodají zboží a služby přesahující 200 mld. Kč a čísla za první čtyři měsíce roku 2019 předpovídají podobný výsledek i ke konci tohoto roku. Pro srovnání dodejme, že objem importu zboží a služeb z Velké Británie ve sledovaném období klesá; zatímco v roce 2017 dosáhl dovoz 98,9 mld. Kč, v roce 2018 to už bylo 82,8 mld. Kč a rok 2019 možná nedosáhne ani 70 mld. Kč, jak naznačují aktuální data (45 mld. Kč k 8/2019) Českého statistického úřadu.

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu

23. června 2016 proběhlo na územích Spojeného království referendum o vystoupení z Evropské unie. Volební účast čítala 72,2% platných hlasů, z čehož se 51,9 % zúčastněných občanů Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska vyjádřilo souhlas s opuštěním Evropské unie, 48,1 % pak bylo proti. Podrobné výsledky zde.

Oficiální začátek jednání v čele s Michelem Barnierem za unijní vyjednávací tým a Davidem Davisem za VB se datuje k 19. červnu 2017. Speciální summit k článku 50 (str. 31) o výstupu z EU, na němž byla představena finální verze dohody, se konal 25. listopadu 2018. V rámci vyjednávání se diskutovalo především o řešení hranic mezi Irskou republikou a britským Severním Irskem. Mezi další diskutované otázky patřilo finanční vyrovnání nebo práva občanů EU na území Velké Británie. Vyjednávání dohody o brexitu mezi Velkou Británií a Evropskou unií tak trvalo skutečně déle než jeden rok, konkrétně se jednalo o 17 měsíců a 6 dní.

Dohoda posléze na půdě britského parlamentu utrpěla několik porážek a v konečném výsledku vedla k rezignaci Theresy Mayové na post premiérky. V době ověřování výroku zbývá 15 dní do sjednaného termínu, který rozhodne o tom, zda Spojené království opustí EU s dohodou, nebo tzv. tvrdým brexitem.

V únoru roku 2019 ministr Petříček uvedl, že odchod Velké Británie z EU bez dohody by poškodil ekonomiku České republiky. Konkrétně se mělo jednat o ztrátu 0,5 až 1% HDP. Nutno dodat, že v této době ještě platil termín 29. března 2019 pro odchod Velké Británie z Evropské Unie. Termín brexitu však byl z 29. března odložen nejprve na 12. duben, později na 31. října.

Ministr Petříček prohlásil, že s nástupem Borise Johnsona do funkce britského premiéra se šance na odchod Velké Británie z EU s dohodou snížila. Boris Johnson ve své volební kampani nevylučoval ani tvrdý odchod Velké Británie bez dohody. EU pak podle Petříčka trvá na dříve dojednané dohodě s Velkou Británií. Pokud by však odložení brexitu mělo znamenat větší šanci pro uzavření dojednané dohody, měla by se tato možnost zvážit.

Andrej Babiš po jednání s irským vicepremiérem uvedl, že jak pro Českou republiku, tak pro Irsko by byl brexit bez dohody problém. České firmy by podle ředitele sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy Lukáše Martina v takovém případě mohly přijít i o 30 miliard korun. V září pak premiér uvedl: „Ono to vypadá zase asi na prodloužení a vypadá to asi zase na nějaký mimořádný summit.“ Další odklad by přitom musely schválit všechny členské státy EU včetně Česka.

Dříve Andrej Babiš podporoval i roční odklad Brexitu (do 30. března 2020). Tuto variantu navrhl Donald Tusk s tím, že pokud by britský parlament schválil dohodu před tímto termínem, vystoupí Velká Británie z EU k prvnímu dni následujícího měsíce. Státy EU se nakonec na tomto jednání shodly na odložení brexitu na 31. říjen 2019.

Konfliktním bodem dohody je tzv. irská pojistka. Jedná se o bod, podle kterého by Severní Irsko mělo zůstat součástí celní unie s EU, dokud se v navazující dohodě nevyřeší celní uspořádání mezi Británií a EU. Pojistka má zaručit, že na hranici mezi Irskem a Severním Irskem nevznikne klasická pevná hranice, ani její infrastruktura. Dohodu obsahující irskou pojistku vyjednala bývalá britská premiérka Theresa Mayová. Britský parlament však nesouhlasí s tím, aby Severní Irsko zůstalo součástí celní unie s EU. Boris Johnson navrhl odstranění irské pojistky z dohody o brexitu, což Donald Tusk odmítl. Podle posledního návrhu, který premiér Johnson poslal do Bruselu, by vznikly celnice pouze v přístavech Severního Irska a mimo jeho hranici. Rozhodující má být summit EU 17. a 18. října 2019.

Britské úřady na svém informačním webu tvrdí, že v případě odchodu Velké Británie z Evropské unie bez dohody se pro občany EU v rámci krátkodobých cest nic nezmění. Zůstane tudíž možnost cestovat do země pouze s občanským průkazem. Tuto informaci rozvádí naše velvyslanectví v Londýně na stránkách Ministerstva zahraničí ČR, které uvádí, že cestovat pouze s občanským průkazem bude možné do 31. prosince 2020. Stejnou informaci jako naše velvyslanectví pak podává i dokument (.pdf, str. 1) Evropské komise k cestování do Velké Británie pro případ brexitu bez dohody.

Přes všechny tyto záruky Ministerstvo zahraničí ČR prostřednictvím svého náměstka Martina Smoleka doporučuje brát si na cestu do Velké Británie i pas. Odkazuje na problémy s imigrační policií na britských letištích. Ostatně své pochybnosti vyjádřil i sám ministr Petříček v tomto rozhovoru (čas 27:55).