Senátní duel: Marek Hilšer a Miroslav Bárta

Jednu debatu o problematice Airbnb zorganizoval Marek Hilšer v březnu 2023. Proběhla v jeho senátorské kanceláři. O uspořádaném setkání následně na facebooku informoval například spolek Snesitelné bydlení v centru Prahy, jehož předseda byl jedním z hostů debaty. Dalším řečníkem byla senátorka Hana Kordová Marvanová. Podle dostupných fotografií se akce zúčastnila přibližně dvacítka lidí.

Druhou diskuzi na téma Airbnb spolupořádal Marek Hilšer v červenci 2023, a to v rámci Fóra pražských senátorů. Této schůze se účastnil např. i ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.

Fórum pražských senátorů se problematikou zabývalo vícekrát, například v květnu 2019 (.pdf) nebo v červenci 2020 (.pdf). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli, kteří senátoři setkání v květnu 2019 přímo zorganizovali, to z července 2020 ovšem Hilšer inicioval.

Marek Hilšer tedy skutečně inicioval několik akcí v Senátu na téma dostupného bydlení ve spojitosti s Airbnb. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer v kontextu výroku mluví o výstavbě na nákladovém nádraží Žižkov a o tom, že podporoval občanské iniciativy, které bojovaly proti developerům a usilovaly o vznik dostupného bydlení, výstavbu parků a škol. Podle Hilšera mohly tyto iniciativy díky jeho finanční pomoci distribuovat petici.

Petice s názvem „Chceme kvalitní čtvrť u Nákladového nádraží Žižkov!“ (.pdf) například požadovala, aby byly v oblasti nákladového nádraží na pražském Žižkově vymezeny vhodné plochy pro občanskou vybavenost nebo aby došlo k zajištění dostatku parků a zeleně. Dále petice žádala řešení dopravní zátěže v oblasti nebo převedení části postavených bytů do majetku města za cenu stavebních nákladů. Tuto petici fyzicky podepsalo 1 600 lidí a dalších 2 000 se připojilo online.

Zmíněnou petici podpořil i senátor Marek Hilšer, který v lednu 2022 přišel na protestní akci místních před pražským zastupitelstvem. K plánům na výstavbu a k petici tehdy řekl, že „je ještě čas pro rozumný kompromis“. Později na toto téma také vystoupil na zasedání zastupitelstva Prahy.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat zmínku o finanční podpoře, kterou Marek Hilšer v rozhovoru zmiňuje. S dotazem jsme se proto obrátili na Annu Vinklárkovou z neziskové organizace Arnika, která stála za výše zmíněnou peticí (.pdf, str. 1). Ve své odpovědi pro Demagog.cz Vinklárková potvrdila, že Marek Hilšer iniciativu „Chceme kvalitní čtvrť u Nákladového nádraží Žižkov!“ skutečně podpořil i finančně.

Finanční pomoc od Hilšera dle Vinklárkové konkrétně směřovala na „grafické práce, tisk a distribuci informačních novin, do nichž byla vložena petice“. Ve zmíněných novinách, které Arnika zveřejnila na svém webu, se v zápatí uvádí (.pdf, str. 8), že vydání „finančně podpořil Marek Hilšer“. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer byl v roce 2018 zvolen do Senátu za Prahu 2. Hilšer je sice členem senátorského klubu Starostů a nezávislých, ale kandidoval za své hnutí „Marek Hilšer do Senátu“. STAN tehdy v tomto volebním obvodě svého kandidáta neměl, Hilšera však nepodpořil. Hilšer svůj senátorský mandát obhajuje i ve volbách 2024, ve kterých postoupil do druhého kola. Také nyní kandiduje za své hnutí, přičemž Starostové nominovali jeho soupeře Miroslava Bártu.

Marek Hilšer se neúspěšně ucházel o post prezidenta v letech 2018 a 2023. Starostové a nezávislí ve volbách v roce 2018 podpořili Jiřího Drahoše, kterého později ve stejném roce nominovali i do Senátu. Předseda hnutí Vít Rakušan před prezidentskými volbami v roce 2023 uvedl, že členové hnutí při vnitřních debatách uvažovali o Petru Pavlovi, Danuši Nerudové a Marku Hilšerovi jako o kandidátech, kteří mají šanci porazit Andreje Babiše. Přímou podporu v prvním kole však žádnému z nich hnutí nevyjádřilo.

Hilšerovu kandidaturu v prezidentských volbách v roce 2018 svým podpisem podpořilo 11 senátorů, žádný z nich ale nebyl člen Starostů (.pdf). V dalších volbách sice Marka Hilšera navrhli čtyři senátoři z hnutí STAN (.pdf), nešlo ale o podporu ze strany celého hnutí.

Ani v dalších veřejně dostupných zdrojích, na profilech na sociálních sítích hnutí STAN či na profilu Marka Hilšera ani v mediální databázi Newton jsme nenašli žádné zmínky o tom, že by hnutí STAN Marka Hilšera v nějakých volbách podpořilo. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Senátor Marek Hilšer mluví o své aktivitě za záchranu vyšehradského železničního mostu, který je kvůli své historické nýtované konstrukci památkově chráněný. V roce 2019 jej odborníci z ČVUT doporučili zbourat a tento postup následně prosazovala zejména Správa železnic, která v roce 2022 představila návrh nového mostu. Proti narušení původní podoby se ale postavila část veřejnosti včetně památkářů a občanských spolků.

Hilšerova činnost

V prosinci 2023 Hilšer v Senátu uspořádal odbornou debatu o významu stavby. Akce byla konkrétně nazvaná „Budoucnost železničního soumostí pod Vyšehradem v kontextu státní památkové péče v Pražské památkové rezervaci“ a jejím cílem bylo umožnit diskuzi zastánců a odpůrců nového mostu. Na setkání vystoupil například ministr dopravy Martin Kupka (ODS) nebo zástupci iniciativy Nebourat, kteří dlouhodobě bojují za záchranu památky v její původní podobě (.pdf, str. 2).

Jelikož z veřejně dostupných zdrojů nebylo jednoznačné, o jaké druhé akci Hilšer ve výroku přesně mluvil, obrátili jsme se na jeho asistenta Pavla Komárka, Podle jeho vyjádření pro Demagog.cz se jednalo o veřejné slyšení (.pdf) z července 2024 s názvem „Nedostatky veřejné správy při zadávání veřejných zakázek týkajících se kulturních památek“. Jedním z bodů programu tehdy byl právě i případ železničního mostu pod Vyšehradem (str. 2).

Dle záznamů na webu Senátu uvedenou akci oficiálně pořádal senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jehož členem Hilšer není. Z dřívějšího vyjádření spolku Nebourat ovšem vyplývá, že akci organizoval senátor a člen výboru Přemysl Rabas spolu s Markem Hilšerem. Za organizátory slyšení je na facebooku označoval i člen kulturní komise Prahy 2 Tomáš Čada (Piráti). Že za akcí skutečně stál Marek Hilšer, který akci i moderoval, nám potvrdil také Rabasův asistent Miroslav Koranda.

Za záchranu mostu se veřejně postavila i část dalších pražských senátorů (.pdf, str. 1). Například senátor Václav Láska v lednu 2023 zorganizoval setkání, jehož tématem bylo „zachování starého železničního mostu přes Vltavu u Vyšehradu“. Jednání, na kterém se sešli senátoři, pražský náměstek pro dopravu a autoři petice za záchranu mostu, se zúčastnil i Marek Hilšer. Patřil také mezi senátory, kteří v dubnu 2023 poslali otevřený dopis ministru dopravy Kupkovi a žádali v něm „obnovení jednání“ s památkáři a veřejností.

Závěr

Marek Hilšer se tedy skutečně podílel na uspořádání dvou akcí, kde se řešilo téma železničního mostu na pražském Vyšehradě. První z nich proběhla v prosinci 2023 a týkala se pouze otázky zachování mostu. Druhá akce se uskutečnila v červenci 2024, kdy se tomuto tématu věnovala část události. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer mluví o tom, že náměstek pražského primátora pro oblast územního rozvoje Petr Hlaváček (STAN) podle jeho slov prosazuje zbourání vyšehradského železničního mostu – historické konstrukce na pražské Výtoni.

Plány na nový most

V roce 2019 tento most odborníci z ČVUT doporučili zbourat a tento postup následně prosazovala zejména Správa železnic. V roce 2022 představila návrh nového mostu a zmiňovala, že se původní konstrukce přesune na jiné místo a bude sloužit pro chodce a cyklisty. Zástupci hlavního města Prahy na konci roku 2023 uváděli, že do úvahy připadají dvě lokality v Modřanech, tedy místa v jiné části Prahy, několik kilometrů vzdálená od současné polohy mostu.

Autoři architektonického návrhu na začátku roku 2024 ujišťovali, že se původní konstrukce jen přesune, a tím pádem nedojde ke „zbourání“. Podle některých opozičních pražských zastupitelů ale Praha nemá pro přesun zajištěné pozemky. Spolek Nebourat, který památku brání, uvedl, že slibům o přesunu nevěří. Plány na demontáž a přesun navíc nadále označoval za plány na zbourání mostu, protože památka nebude zachována ve stávající podobě na svém místě.

Postoj Petra Hlaváčka

V roce 2019 Hlaváček podpořil návrh Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy rozšířit most o další kolej a zdůraznil snahu dohodnout se s památkáři. Autoři zmíněného návrhu přitom počítali právě s tím, že původní konstrukce bude nahrazena konstrukcí zcela novou.

Rada města potřebu třetí koleje zmínila i na zasedání pražského zastupitelstva v březnu 2023 (.pdf, str. 82). Podle náměstka pro dopravu Zdeňka Hřiba (Piráti) Petr Hlaváček odsouhlasil usnesení, které podpořilo možnost rekonstrukce mostu (.pdf, str. 65–66). Text zmiňoval, že most jako kulturní památku nelze zbourat, zároveň ale uváděl, že o výsledné podobě mostu nebude rozhodovat hlavní město, ale stát a Správa železnic.

Letos v srpnu Petr Hlaváček se zbytkem rady schválil možnost „zachování a přemístění Výtoňského mostu“, pokud dojde k výstavbě nového mostu. Sám Hlaváček na svém účtu na síti X přitom potřebu „nového mostu“ obhajoval. V reakci na kritiku za podporu tohoto řešení dodal, že to podle jeho názoru není v rozporu s výše popisovaným usnesením.

Závěr

Petr Hlaváček podporuje odstranění vyšehradského železničního mostu ze stávajícího místa a je zastáncem nahrazení historické konstrukce konstrukcí zcela novou. Podporuje sice také demontáž a přemístění původního mostu, i v takovém případě ale dojde k zániku památky v jejím původním kontextu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Senátor Marek Hilšer se v kontextu debaty věnuje problematice bydlení, kterou zařadil do svého volebního programu. Jako příklad hodný následování uvádí Vídeň, která je podle něj „velmi dobré město k bydlení“.

Bytová politika ve Vídni

Město Vídeň už od 20. let minulého století buduje svůj program městského bydlení. Za posledních 100 let ve Vídni postavila 420 tisíc bytů a dotované bydlení se staví i nadále – ne všechno je však ve vlastnictví města.

Z celkového počtu bytů ve Vídni, kterých je zhruba jeden milion, vlastní odhadem 220 tisíc město a 200 tisíc nezisková stavební družstva, tzv. bytová družstva. Celkově v bytech, které město přímo či nepřímo dotuje, v současné době žije přibližně polovina obyvatel Vídně.

Nové projekty vznikají na městských pozemcích na základě developerské soutěže (Bauträgerwettbewerbe). O stavbu nových bytů se v současnosti uchází zejména nezisková stavební družstva, která jsou odpovědná za výstavbu, rekonstrukci, i správu bytů, jak pro Seznam Zprávy uvedl Christian Schantl z magistrátní organizace pro městské byty Wiener Wohnen. V soutěžích musí developerské asociace dbát na požadavky města – jde například o podmínky v oblasti sociální i ekologické udržitelnosti, roli hraje i cena stavby a výše nájmu či například kvalita veřejného a zeleného prostoru.

Nově vznikající bytové projekty navíc podléhají vídeňskému stavebnímu řádu. Podle jeho novely z roku 2019 musí developer, který chce stavět na ploše nově určené pro bydlení, výměnou za dotaci vyhradit (.pdf, str. 19) dvě třetiny nových bytů právě pro městem dotované bydlení s regulovaným nájemným – nemusí však spadat do majetku města. Zbývající třetinu mohou developeři prodávat či pronajímat za tržní ceny. Vídeňský magistrát se tímto způsobem snaží zejména zabránit spekulativním prodejům pozemků a domů za účelem maximálního zisku.

Závěr

Vídeň stavbu nových bytových projektů kontroluje prostřednictvím soutěží, které jsou postaveny na řadě podmínek souvisejících s kvalitou nově vznikajícího bydlení. Přestože město velké množství domů v minulosti postavilo a velkou část z nich i nadále vlastní, na developery podmínku vlastnického podílu tak, jak ji Marek Hilšer popisuje, neklade. Část nově postavených bytů pouze musí spadat do kategorie městského bydlení, které město dotuje.

Dánsko a nájmy

V Dánsku platí zákon, který stanovuje pravidla pro situace, kdy je rezidenční nemovitost neobydlená déle než šest týdnů (.pdf, str. 34). Pokud majitel v rezidenční nemovitosti nežije ani ji nepronajímá, obec ho může donutit pronajmout nemovitost nájemci, kterého určí samospráva.

Koupit nemovitost v Dánsku mohou lidé, kteří zde mají trvalý pobyt nebo v zemi žijí minimálně pět let. Zakoupit nemovitost v Dánsku mohou také občané zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, kteří v Dánsku pracují nebo podnikají. Ostatní musí žádat o povolení tamní ministerstvo spravedlnosti. Zásadní restrikce týkající se vlastnictví nemovitostí zde nejsou.

Regulace nájmu rezidenčních nemovitostí se odvíjí od jejich stáří. Nájmy v budovách postavených před rokem 1992 podléhají regulaci tak, aby nepřesáhly náklady na údržbu nemovitosti a určité procento její hodnoty (.pdf, str. 8). Nájmy v budovách postavených před rokem 1992, ale výrazně rekonstruovaných, nesmí přesáhnout výši nájmu, která je v dané oblasti obvyklá pro daný typ nemovitosti (str. 8). V budovách postavených po roce 1992 nájem těmto regulacím nepodléhá, v takových případech ale platí model tzv. tržního nájemného. Nájem v rámci tohoto modelu nesmí být „nepřiměřeně vysoký“, což podle rozhodnutí soudů znamená, že se konkrétní nájem nesmí lišit o více než 10–15 %, než je obvyklý nájem u obdobných nemovitostí.

Závěr

Dánské zákony nutí majitele neobydlených rezidenčních nemovitostí nabídnout je k pronájmu, pokud je sami nevyužívají k bydlení. Zároveň v zemi platí legislativa omezující výši nájmu. U budov postavených před rokem 1992 nájem nesmí přesahovat obvyklou tržní cenu, u novějších rezidenčních budov nesmí nájem přesahovat běžnou cenu o více než 15 %. Výrok Miroslava Bárty tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát do Senátu Miroslav Bárta za koalici STAN a TOP 09 mluví o tom, že data Evropské unie říkají, že je v Česku nadbytek úředníků. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, jestli nějaká publikace EU o takové záležitosti pojednává.

EU a úředníci

Data Evropské unie z roku 2020 ukazují, že podíl státních zaměstnanců ze všech zaměstnaných v České republice se pohybuje okolo 17 %, tedy přibližně stejně jako je průměr Evropské unie. Statistika také ukazuje porovnání s rokem 2000, oproti kterému můžeme pozorovat pouze nepatrný nárůst. Nejvíce státních zaměstnanců z EU v roce 2020 měly severské státy jako Finsko, Dánsko nebo Švédsko, v nichž stát zaměstnává až 29 % lidí.

Zmíněná data ovšem znázorňují celkový podíl státních zaměstnanců, nikoli pouze úředníků zaměstnaných ve státní správě. Neříkají ani to, jestli je ve členských státech nadbytek úředníků. Statistika EU navíc zahrnuje i počet zaměstnanců na regionální úrovni, armádní složky a v některých státech i zaměstnance ve školství nebo zdravotnictví.

Podíl státních úředníků na celkové pracovní síle z jiných statistik EU nevyplývá. Eurostat sleduje pouze průměrný úřednický plat v jednotlivých členských státech nebo počet zaměstnanců v ústřední státní správě. Ani tyto statistiky ale nepojednávají o tom, jestli je v jednotlivých zemích přebytek úředníků. S dotazem, na jakou publikaci se přesně odkazuje, jsme se obrátili i přímo na Miroslava Bártu, dosud jsme však nedostali odpověď.

Úředníci a státní zaměstnanci v ČR

Detailnější statistiky o počtu státních zaměstnanců nabízejí české instituce. Ze studie Národní rozpočtové rady vyplývá, že vládní sektor v roce 2021 zaměstnával asi 940 tisíc lidí, tedy 22,6 % všech českých zaměstnanců bez ohledu na velikost pracovního úvazku (.pdf, str. 10). Jedná se o širší skupinu, než jsou zaměstnanci státu, jelikož zahrnuje například instituce veřejného zdravotnictví nebo veřejných vysokých škol. Přímo ze státního rozpočtu bylo v roce 2023 placeno asi 484 tisíc lidí. Tato skupina jsou zaměstnanci státu, jejich zaměstnanost reguluje a financuje státní rozpočet a jejich podíl na pracovní síle v ČR byl 9,3 %.

Co se týče pouze úředníků, podle Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) jich český stát v roce 2023 zaměstnával celkem 76 595, což představovalo zhruba 16 % zaměstnanců státu. Jejich podíl na celkové pracovní síle činil jen 1,5 %.

Závěr

Z dat Evropské unie například vyplývá, že podíl státních zaměstnanců v ČR na pracovní síle se v roce 2020 pohyboval okolo 17 %, což představuje průměr EU. Tato statistika ovšem zahrnuje počet všech zaměstnanců států, nikoli pouze úředníků a neříká ani nic o tom, jestli je v daných státech úředníků přebytek. To nevyplývá ani z žádných jiných dat EU. Výrok Miroslava Bárty tak hodnotíme jako nepravdivý.

Klientelistický kapitalismus, také označován jako „kamarádský“ kapitalismus nebo crony-capitalism je pojem, který popisuje blízký vztah některých miliardářů a osob ve vysokých politických nebo úřednických funkcích. Obecněji jde o blízké vazby mezi státem a miliardáři, kteří mohou získávat větší či menší část svého bohatství právě skrze tento vzájemný vztah. Autoři indexu zveřejněného v The Economist zdůrazňují důležitost sektorů jako jsou bankovnictví, kasina, stavebnictví, reality nebo těžba nerostných surovin. Právě ty jsou dle listu na propojení byznysu a politiky nejnáchylnější.

The Economist vychází ve svém indexu ze seznamu dolarových miliardářů, které pravidelně zveřejňuje časopis Forbes. Svůj index přitom týdeník nepublikuje každý rok a v současnosti jsou tak data z roku 2023 nejnovější. Předchozí srovnání vyšla v roce 2022, kdy se týkala předešlého roku, a v letech 2016 a 2014.

Britský týdeník v roce 2023 skutečně umístil Českou republiku na druhou příčku svého indexu, přičemž na prvním místě bylo Rusko. Podle tohoto indexu v Česku tvořil majetek miliardářů pocházející ze sektorů typických blízkými přátelskými vztahy se státem přibližně 15 % HDP. V Rusku byl podíl takových financí 19 % HDP. Celosvětově dosahovala podle The Economist hodnota majetku kapitalistů s úzkými vazbami na stát kolem 63,9 bilionu korun a tvořila asi 3 % globálního HDP.

Klientelistický kapitalismus, také označován jako „kamarádský“ kapitalismus nebo crony-capitalism je pojem, který popisuje blízký vztah některých miliardářů a osob ve vysokých politických nebo úřednických funkcích. Obecněji jde o blízké vazby mezi státem a miliardáři, kteří mohou získávat větší či menší část svého bohatství právě skrze tento vzájemný vztah.

Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zprávě (.pdf) za rok 2023 vydané 12. září 2024 skutečně zmiňuje, že docházelo ke klientelismu (.pdf, str. 22). Zpráva na něj konkrétně upozorňuje v kontextu veřejných zakázek, výběrových řízení nebo přerozdělování veřejných financí, byť tento jev blíže nespecifikuje. Dále upozorňuje, že se v dnešní době představitelé státních institucí uchylují k podobným krokům spíše se záměrem prosazení vlastních zájmů, posílení svojí pozice nebo zajištění budoucího uplatnění (str. 22). BIS také klientelismus označuje za jednu z nelegálních aktivit, které nejvíce ohrožují ekonomické zájmy státu.

Britský týdeník The Economist v roce 2023 umístil Českou republiku na druhé místo svého indexu obsahujícího 43 zemí, hned za první Rusko. Podle tohoto indexu v Česku tvořil majetek miliardářů pocházející ze sektorů typických blízkými přátelskými vztahy se státem přibližně 15 % HDP. V Rusku byl podíl takových financí 19 % HDP. Celosvětově podle The Economist dosahovala hodnota majetku kapitalistů s úzkými vazbami na stát kolem 63,9 bilionu korun a tvořila asi 3 % globálního HDP.

Marek Hilšer zjevně mluví o nevládní organizaci Rekonstrukce státu, která od roku 2013 usiluje o prosazení protikorupčních zákonů a zajištění transparentní státní správy. V iniciativě se sdružují právníci, odborníci na státní správu nebo ekonomové. Ve své činnosti pak organizace kombinuje lobbing a veřejné kampaně.

Tato organizace v roce 2020 vybrala osm senátorů, kteří se podle jejích kritérií nejvíce podíleli na prosazování protikorupčních zákonů. Mezi osmi vybranými politiky horní komory Parlamentu se skutečně nacházel i senátor Marek Hilšer.

Rekonstrukce státu ve svém hodnocení sledovala několik oblastí – hlasování a aktivity ohledně posilování práva na informace, reformy financování politických stran a volebních kampaní či rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu.