Miloš Zeman

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože hned 8 krajů schválilo pro tento rok rozpočet deficitní. Mezi těmito kraji není kraj Moravskoslezský.

Podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů se rozpočty obvykle sestavují jako vyrovnané (§ 4, odst. 4), jelikož schodky v deficitních rozpočtech musí být možno uhradit(§ 5) a přebytky v přebytkových rozpočtech se ukládají k využití v dalších letech či ke splácení jistin úvěrů (§ 4).

Pokud pomineme tyto mechanismy, které v konečném součtu dělají z každého rozpočtu vyrovnaný, dojdeme k závěru, že 8 krajů má v roce 2016 schválený deficitní rozpočet a zmiňovaný Moravskoslezský kraj naopak schválil rozpočet přebytkový.

Rozpočty jednotlivých krajů:

Hlavní město Praha(.xls) - deficitní

Středočeský(.xls) - přebytkový

Karlovarský(.pdf, str. 1) - deficitní

Ústecký(.pdf, str. 7) - přebytkový

Plzeňský(.pdf, str. 2) - přebytkový

Liberecký(.xls, str. limity výdajů celkem) - přebytkový

Jihočeský(.pdf, str. 17) - deficitní

Královéhradecký(.xls) - deficitní

Pardubický(.pdf, str. 3) - přebytkový

Vysočina(.pdf, str. 3) - deficitní

Jihomoravský(.xls) - deficitní

Zlínský(.pdf, str. 41) - deficitní

Olomoucký(.pdf, str. 3) - deficitní

Moravskoslezský - přebytkový

Ministryně pro místní rozvoj Karolína Šlechtová roku 2015 varovala před možným scénářem, při němž by v krajním případě mohla Česká republika nedočerpat až 85 miliard na evropských dotacích. Šlo jen o krajní možnost, která by nastala, pokud by například nebyla vyřešena problematika stran procesu EIA nebo by nedošlo k realizaci velkých dopravních staveb.

S tímto odhadem však ministerstvo pracovalo i ve své analýze (.pdf, str.9), kde se uvádí poměrně pesimistický odhad ve výšce 41,4-85,1 miliard. Šlo však o málo pravděpodobnou variantu, jak také Šlachtová celou dobu uváděla, přičemž už v lednu tohoto roku odhadovala nedočerpání na 8 miliard. Nejnovější údaje z července informují o konečné částce 6,8 miliard. Ministryně tedy ne doslova „strašila,” ale je pravdou, že tuto variantu opakovaně vyzdvihovala. Prezidentův výrok je tedy pravdivý.

V roce 2002 byl projekt výstavby dálnice D47 svěřen Milošem Zemanem soukromé izraelské firmě Housing and Constructions. Jednalo se o pilotní projekt spolupráce se soukromým sektorem.

Smlouva musela být pro nevýhodnost vypovězena. Vláda pod vedením Vladimíra Špidly rozhodla o ukončenítéto smlouvy. Náklady na vypovězení této smlouvy byly hrazeny podle tohoto zákona.

Podle ŘSD(pdf., str. 24) je celková cena stavby kolem 33,8 mld Kč. Celkově je výrok hodnocen jako neověřitelný, protože původní znění dohody s Housing and Constructions je nedohledatelné.

Podle informací ČTK z ledna letošního roku opravdu Vrchní státní zastupitelství v Olomouci případ definitivně odložilo a nebyl tak ani nikdo obviněn. Kontrakt mezi státem a firmou Housing&Construction, který byl uzavřen bez výběrového řízení v době Zemanovy vlády, vypověděla Špidlova vláda. Kauzou se zabývala také vyšetřovací sněmovní komise, ta však také dospěla k závěru, že trestný čin spáchán nebyl. Tento výrok si tedy odnáší hodnocení "pravda".

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože z veřejně dostupných zdrojů není možné zjistit, jaká částka po odchodu Zdeňka Bakaly zůstala v pokladně společnosti OKD a jestli z této společnosti Bakala nějaké peníze skutečně „vysál“.

Rezervní fond pak podle dostupných informací neexistoval, respektive na něm nebyla ani koruna, pouze v posledních dvou letech.

K tématu OKD se prezident Zeman vyjadřuje a angažuje dlouhodobě a konkrétně ke Zdeňku Bakalovi velmi kriticky. Podle výročních zpráv společnosti OKD lze zjistit, že na rezervním fondu bylo v roce 2015 (.pdf, str. 48) 0 Kč, stejně tak na konci roku 2014 (.pdf, str. 66). Na konci roku 2013 (.pdf, str. 55), 2012 (.pdf, str. 59), 2011 (.pdf, str. 68) a 2010 (.pdf, str. 87) to však bylo téměř 3,5 miliardy korun.

Od roku 2014 však není dle zákona o obchodních korporacích rezervní fond povinný a peníze, které na něm do tohoto roku byly, byly použity na úhradu ztráty z minulých let (.pdf, str. 2). Důvodem nuly na účtu rezervního fondu je tedy použití těchto peněz na jiné účely.

Co se týče zmíněného vysátí miliard z OKD Zdeňkem Bakalou, nelze dohledat informaci, která by toto tvrzení podporovala. Je však pravdou, že ještě na začátku roku 2010 (.pdf, str. 87) byl vlastní kapitál společnosti ve výši přes 28 miliard korun, na konci roku 2015 (.pdf, str. 48) už to byly záporná čísla, konkrétně téměř miliarda v mínusu. Nakolik lze tuto změnu připsat Zdeňku Bakalovi není ověřitelné.

O OKD se začala v souvislosti s jejími transakcemi, zajímat protikorupční policie. Stejně tak se zajímá i o jejího majitele, kterým je společnost New World Resources Plc. Z této společnosti odešel Zdeněk Bakala v únoru letošního roku.

Na základě výše uvedeného odůvodnění a skutečnosti, že nelze dohledat Bakalovu účast na zmíněném vysátí, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Prezident Zeman se konference Dialog civilizací pořádané každoročně na řeckém ostrově Rhodos účastnil opakovaně. Web konference neposkytuje kompletní informace o jednotlivých ročnících, ze kterých by bylo zřejmé, jakých z nich se Miloš Zeman zúčastnil.

Ze zmíněného však webu vyplývá, že se zúčastnil této akce v roce2014 a 2016. V roce 2013 se události nezúčastnil. V rozhovoru pro organizaci Dialog civilizací, která stejnojmennou konferenci pořádá, nicméně řekl, že se jí v minulosti zúčastnil již sedmkrát a těší se na svoji účast v roce 2014.

Z dalších zdrojů lze zjistit, že se Zeman konference zúčastnil v letech 2008 a 2009. O pravidelné účasti Zemana na konferenci Dialog civilizací informovalo v minulosti již několik médií. Například novinář Jaroslav Spurný z Respektu hovoří o pravidelné Zemanově účasti od roku 2005 a tentýž magazín stejné tvrzení opakuje ve vydání (.pdf, str. 17) z roku 2010. Jiří Pšenička z magazínu Dotyk píše o osmi účastech Zemana na této konferenci do roku 2014.

Evropská unie a Turecko uzavřeli 18.3.2016 dohodu týkající se zejména spolupráce při řešení migrační krize.

Součástí dohody je, že "Všichni noví nelegální migranti vstupující od 20. března 2016 na řecké ostrovy z Turecka budou navráceni do Turecka." (bod 1) "Za každého syrského občana navraceného z řeckých ostrovů do Turecka bude jeden syrský občan přesídlen z Turecka do EU, a to s ohledem na kritéria zranitelnosti vypracovaná OSN." (bod 2) Dále se ve smlouvě mluví i o financování projektů zaměřených na uprchlíky.

Ve smlouvě je také deklarace prohlubování spolupráce v rámci celní unie a také zájem o oživení přístupových jednání do Unie.

Pokud jde o zrušení víz pro Turky, pak o něm hovoří bod 5: "Bude urychleno plnění plánu na uvolnění vízového režimu ve vztahu ke všem zúčastněným členským státům s cílem zrušit vízové požadavky pro turecké občany nejpozději do konce června 2016, a to za předpokladu, že budou splněna všechna kritéria. Turecko za tímto účelem přijme nezbytná opatření ke splnění zbývajících požadavků, aby Komise v návaznosti na požadované posouzení splnění příslušných kritérií mohla do konce dubna předložit příslušný návrh, na jehož základě pak Evropský parlament a Rada mohou přijmout konečné rozhodnutí."

V květnu se Evropská komise vyjádřila, že by zrušila vízovou povinnost tureckých občanů pro krátkodobé pobyty (tj. 90 dní), když Turecko splní do konce června letošního roku zbývajících 5 ze 72 podmínek. Konečné slovo při zrušení víz však mají vlády členských zemí a Evropský parlament. Tyto podmínky jsou:

- implementace evropských doporučení pro boj s korupcí

- povýšení ochrany osobních údajů na úroveň evropských standardů

- zavedení formální spolupráce s Europolem

- nabídka soudní spolupráce členským státům EU

- revize turecké protiteroristické legislativy, především pak zavedení principu proporcionality

Antiteroristické zákony, o nichž Zeman hovoří, jsou přitom používány proti odpůrcům režimu a novinářům

Tzv. opoziční smlouva byla podepsána v červenci 1998, zatímco požadavek smluvně opoziční ODS na nižší rozpočtový deficit přišel až s tzv. tolerančním patentem v lednu 2000. Základní kameny tzv. opoziční smlouvy byly postaveny na zcela jiných základech. Z věcných dohod lze jmenovat změnu volebního systému.

Tzv. „opoziční smlouva“ celým názvem Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice byla mezi ČSSD a ODS uzavřena po předčasných volbách v červenci 1998. Miloš Zeman byl předsedou sociální demokracie a po uzavření smlouvy se stal i českým premiérem.

Opoziční smlouva umožnila vznik menšinové vlády premiéra Miloše Zemana a straně Václava Klause zaručila místa předsedů obou parlamentních komor a několika dalších kontrolních orgánů.

Text smlouvy byl vystaven na deseti základních bodech, které definovaly onu stabilitu.

Strany se vzájemně zavázaly, že ČSSD jako vítěz voleb sestaví vládu a poslanci ODS při hlasování o důvěře kabinetu opustí sál, aby snížilo potřebné kvorum. Strany se dohodly, že během funkčního období nevyvolají hlasování o nedůvěře vládě ani nevyužijí ústavních možností vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Nebo také k tomu, že do 12 měsíců společně předloží návrh změn Ústavy, který by změnil volební systém ve prospěch dvou největší stran.

V lednu 2000 byla opoziční smlouva rozšířena o tzv. toleranční patent.

Jedním z pěti bodů tolerančního patentu byla dohoda o o státním rozpočtu a rozpočtovém výhledu. ČSSD se dále zavázala, že nebude navrhovat zvyšování daňové zátěže, včetně zdravotního a sociálního pojištění, nebude prosazovat změnu daně z příjmů.

Vláda přistoupila k požadavku občanských demokratů, že se rozpočtový schodek bude postupně snižovat, aby byl v roce 2003 (předpokládaný vstup do Evropské unie) koncipován jako vyrovnaný a dluh veřejných rozpočtů odpovídal takzvanému maastrichtskému kritériu (do tří procent HDP).

Deficit rozpočtu byl v roce 2001 67,7 mld. Kč, v následujícím roce sice došlo ke snížení (45,7 mld. Kč), avšak v roce 2003 hospodařil stát s deficitem 109,0 mld. Kč.

Dobový tisk dokládá, že ODS po sociálních demokratech požadovala, aby v roce 2001 hospodařil stát s deficitem 20 mld. Kč, v roce 2002 s deficitem polovičním a v dalším roce měl už být rozpočet vyrovnaný.

V březnu 2001 se špičky obou stran setkaly, aby potvrdily trvání tzv. opoziční smlouvy až do voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2002. Klaus na setkání zdůraznil, že mezi ČSSD a ODS přetrvávají odlišné názory na to, zda vláda plní některé z bodů takzvaného tolerančního patentu. Šlo zejména o deficit státního rozpočtu a důchodovou reformu.

Ostatními body tzv. tolerančního patentu byly: - dohoda o změnách volebního zákona- dohoda o přípravách na vstup do Evropské unie- dohoda o podmínkách tolerance menšinové vlády- dohoda o komunikaci parlamentních klubů ODS a ČSSD

Na svůj Twitter napsal ministr Mládek 17. 10. „Debata na vládě je výživná. AB opět vyhrožuje rozpadem koalice. Chce okamžité svolání koaliční rady.“

Andrej Babiš řekl ten samý den pro MF Dnes: „... nehrozil jsem rozpadem koalice, říkal jsem, jak takhle můžeme fungovat, když se takhle napadáme? Myslel jsem, že už volby skončily a budeme fungovat normálně.“

Ve volbách v roce 1996 zvítězila Občanská demokratická strana se ziskem 29,62 % platných hlasů. Druhá skončila ČSSD, která obdržela 26,44 %. ODS začala jednat s ostatními stranami o vzniku vládní koalice. Koaliční dohoda byla uzavřena mezi ODS KDU-ČSL a ODA dne 27. června 1996.

Tato vláda byla menšinová, protože počet vládních poslanců koalice byl pouze 99. Během hlasování o vyslovení důvěry vládě 25. července odešli poslanci ČSSD z Poslanecké sněmovny a umožnili tak vládě tuto důvěru získat. Za to získal Miloš Zeman křeslo předsedy Poslanecké sněmovny. Proti hlasovalo pouze 40 poslanců KSČM a SPR-RSČ. Dodejme, že v roce 1996 neměla koalice na dohodnutém půdorysu reálnou politickou alternativu.

Jedním z důvodů oslabení ODS bylo netransparentní financování strany a následný tzv. sarajevský atentát (1997), kdy vlivní členové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip v nepřítomnosti Václava Klause přečetli předem připravené prohlášení. V tom vyzvali tehdejšího premiéra a předsedu ODS k odstoupení z funkce. Tím byla zahájena politická krize, která vyvrcholila demisí vlády, jmenováním úřednické vlády Josefa Tošovského a následně vyhlášením předčasných voleb.

V těchto volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných 19.–20. června 1998 zvítězila ČSSD se ziskem 32,31 % hlasů. Druhá skončila ODS, která obdržela 27,74 % platných hlasů. Do Poslanecké sněmovny se dále dostaly KSČM, KDU-ČSL a Unie svobody (US).

V úvahu přicházely dvě možnosti sestavení koaliční vlády. První byla koalice ODS, KDU-ČSL a US s celkovým počtem těsných 102 mandátů, nebo ČSSD, KDU-ČSL a US s pohodlnou většinou 113 mandátů. Silné antipatie vůči tehdejšímu předsedovi ČSSD Miloši Zemanovi však zabránily vzniku této koalice, a to i přes vstřícnou nabídku z jeho strany směrem ke KDU-ČSL a Unii svobody.

Stejně tak nechtěl Václav Klaus spolupracovat s odpadlíky a zrádci z Unie svobody, kteří ho v minulosti vyzvali k demisi (Vládneme, nerušit: 8:20–10:00). Následně byla podepsána „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice“, tzv. Opoziční smlouva jako dohoda mezi ODS a ČSSD, ve které se smluvní strany zavázaly, že „budou respektovat právo té z těchto stran, která zvítězila ve volbách, sestavit vládu České republiky, a vyjádří tento respekt neúčastí poslanců druhé strany při hlasování o důvěře vládě.“ (.pdf, str. 1)

V tomto případě byla onou vítěznou stranou ČSSD. Během hlasování o vyslovení důvěry vládě Miloše Zemana se skutečně poslanci ODS hlasování nezúčastnili a vláda tak snížením kvora získala důvěru. Klaus se pak dostal na post předsedy Poslanecké sněmovny stejně jako Zeman o 2 roky dříve.

Byť obě situace nejsou zcela identické, základní sdělení prezidenta je korektní - tedy že předseda vítězné strany vede vládu a jeho hlavní oponent mu toto umožnil snížením kvóra při hlasování o důvěře vládě.