Miloš Zeman

Nepodařilo se nám doložit čísla, o kterých Miloš Zeman mluví. Výrok tedy zůstává neověřitelný.

Předně, metodiky pro výpočet nezaměstnanosti se liší: podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí bylo k 31. srpnu 2016 nezaměstnaných 388,5 tisíc, což by přibližně odpovídalo proklamovaným “necelým 400 tisícům.” MPSV však nemonitoruje nebo nezveřejňuje počet osob, které pracovat mohou, leč nechtějí. Sám Zeman říká, že čerpá z “odborných odhadů,” ty se nám však nepodařilo vypátrat. Jisté indicie poskytuje Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2015. Informuje například, že až 130,4 tisíc osob nepracuje, údajně pracovat chce, ale práci aktivně nevyhledávají. Ke zmiňovaným 80 % to je však stále ještě daleko.

Jiná je metodika ČSÚ, která v srpnu letošního roku udávala 209,7 tisíc nezaměstnaných (metodika ČSÚ počítá s tím, že započítaný člověk musí aktivně hledat práci a být schopen nastoupit do dvou týdnů). Podle ní tedy dalších 126 tisíc osob nepracuje a práci ani aktivně nehledá (nesplňují podmínky pro nezaměstnané), ale přitom uvádějí, že by pracovat chtěli. “Většina osob,které by chtěly pracovat, však nemůže ihned nastoupit do případného zaměstnání.” Podle ČSÚ je také momentálně osob nezaměstnaných déle než jeden rok 91,2 tisíc, z toho však nelze vyvodit jejich nechuť k práci.

Co se týče osob se zdravotním postižením a matek samoživitelek, nezaměstnaných osob se zdravotním postižením bylo v srpnu 2016 v evidenci Úřadu práce 55 410. To tvoří 14,3 % z celkového počtu nezaměstnaných. Obdobná aktuální data týkající se samoživitelek nejsou dostupná.

Ani jeden z těchto ukazatelů bez dalšího nedokazuje, že by 80 % nezaměstnaných nechtělo pracovat, výrok tedy zůstává neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Návrh zákona již prošel třetím čtením a navíc nepostihuje jednorázové odmítnutí nabízené práce a nestíhá jej “udělením” existenčního minima. Předně je zákon koncipován tak, že k základu ve výši existenčního minima si lze přilepšit vynaložením vlastní píle, nesankcionuje však pasivitu a rozhodně ne jednorázové odmítnutí nabídky práce. Vedle toho však nelze hovořit o tom, že by někdo “dostal existenční minimum,” neboť nejde o dávku, ale o pomocnou vyměřovací hranici.

Prezident Zeman má patrně na mysli senátní novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, který je projednáván jako sněmovní tisk číslo 156. Tento návrh prošel druhým čtením v dubnu 2016 a na začátku září byl schválen ve třetím čtení. Zákon o pomoci v hmotné nouzi vymezuje podmínky udělení dávky určené pro občany, jejichž potřebné živobytí je vyšší než jejich příjmy (tzv. příspěvek na živobytí). Výše živobytí, která tedy výši dávku ovlivní, je odvislá od tzv. existenčního minima - částky pevně stanovené nařízením vlády, přičemž za určitých okolností ji lze navýšit (viz dále) a tak potenciálně navýšit dávku hmotné nouze.

V § 24 odst. 1 písm. f. návrhu nicméně shledáme, že osobě pobírající příspěvek již 6 měsíců by se mělo živobytí (tedy i potenciální příspěvek na něj) snížit na existenční minimum, pokud nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti či podporu v rekvalifikaci, neúčastní se projektů Úřadu práce nebo nespadá pod jinou výjimku. Nemůže jej ani zvýšit některou ze zákonem připuštěných možností.

V následujícím písm. e pak návrh doplňuje, že pokud však osoba nespadá do žádné z předchozích zvláštních kategorií (nepobírá tedy příspěvek již 6 měsíců), má sice rovněž živobytí ve výši existenčního minima, může jej však zvýšit vlastním přičiněním podle § 25 a § 30 návrhu. Dle § 30 jej může navýšit o náklady vynaložené na hledání práce, k navýšení dle § 25 pak postačí zákonem popsaná snaha o zvýšení příjmu vlastní prací (§ 12). V žádné části návrhu se však nehovoří o postihu za odmítnutí práce, je naopak psán pozitivní formou a na zjevně trvalejších pojmech, než je jednorázové odmítnutí nabídky.

Jak jsme tedy vysvětlili, existenční minimum je pomocná hranice, podle níž se vyměřují dávky hmotné nouze, interpretace prezidenta Zemana, že těm, kdo odmítnou práci se dá “jen existenční minimum”, je tedy zcela mylná. Nehledě na to, samostatně stojí dávky podpory v nezaměstnanosti a jiné instrumenty sociální politiky, zde hovoříme pouze o jedné z mnoha dávek.

Podstatou návrhu je naopak snaha umožnit nezaměstnaným přivydělat si při takzvané veřejné službě. I nadále však mají nezaměstnaní nárok na podporu v nezaměstnanosti podle podmínek ze zákona o zaměstnanosti po dobu 5 až 11 měsíců dle věku. Podle tohoto zákona má také uchazeč nárok nabízenou práci s patřičným zdůvodněním odmítnout. Ve světle všech těchto informací tak hodnotíme výrok prezidenta Zemana jako nepravdivý.

Prezident se s paní Sadílkovou setkal 12. srpna, jak informují stránky Pražského hradu. Na stránkách Úřadu práce jsou veřejně dostupné analýzy, které detailně mapují statistiky nezaměstnanosti v České republice, stejně jako i uchazečů vyřazených z evidence. Jedním z důvodů tohoto vyřazení může být právě odmítnutí vhodné pracovní pozice. Analýza informuje o “uchazečích vyřazených pro nespolupráci”, kterých bylo v roce 2015 84,6 tisíc (.pdf, str. 33). Mezi těmito vyřazenými uchazeči se nacházejí dále i ti, kteří se odmítli podrobit vyšetření zdravotního stavu či mařili součinnost s krajskou pobočkou.

Přímo na stránkách OKD se lze dočíst, že OKD je zaměstnavatelem téměř 11 000 lidí. K tomu poskytuje práci dalším 3 000 pracovníků dodavatelských organizací. S těmito počty se jedná o největšího zaměstnavatele v regionu a jednoho z největších zaměstnavatelů v ČR. Nelze ovšem potvrdit aktuálnost těchto dat.

Jak vyplývá z výroční zprávy podniku za rok 2015 (.pdf, str. 22), společnost měla průměrně 10 423 vlastních zaměstnanců a 3 332 zaměstnanců dodavatelských firem.

Podle informací ČTK publikovaných 15. srpna 2016 se současný počet zaměstnanců OKD pohybuje kolem 12 000. Z toho asi 9 500 jsou vlastní zaměstnanci firmy a zbytek jsou pracovníci agentur a dodavatelských společností.

Co se týká dalších míst, která jsou na OKD navázána, nepodařilo se nám dohledat data, která by konkrétní počet takových míst kvantifikovala.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Dle dostupných veřejných informací je posledním trestním oznámením týkajícím se OKD a Bakaly, to podané investiční skupinou Arca Capital pod vedením Pavola Krůpy. Toto trestní oznámení “pro podezření ze spáchání trestného činu vydírání české vlády” bylo podáno již 3. května 2016.

Pokud jde o otázku možnosti zabavení majetku Bakaly a jeho využití k nahrazení ztrát OKD, pak jedinou informací, která se dané věci týká, je zpráva z 13. září 2016. V té se ostravská kandidátka Úsvitu - Národní koalice do Senátu Alena Vitásková snaží oslovit voliče návrhem zákona na vyvlastnění majetku miliardáře Zdeňka Bakaly. V tiskovézprávě strany je pak prezentován samotný návrh zákona.

Miloš Zeman zde však spojil dvě různé věci. Podnět k zahájení trestního řízení může podat kdokoli a jen soud může rozhodnout o tom, jaký čin byl spáchán, o potrestání a případném zabavení majetku. Ten by však ale putoval do státní kasy, nelze jej účelově určit. Druhou skutečností je zmíněný “návrh zákona,” který je však ze strany Aleny Vitáskové spíše deklarací určitého postoje, vzhledem k jeho ústavní nekonformitě.

Tímto nevhodným spojením dvou odlišných záležitostí zavádí, neboť dílčí fakta se sice zakládají na pravdě, ale prezident z nich složil zcela neodpovídající obraz.

Prezident navštívil Varnsdorf v únoru 2015. Při debatě hovořil mimo jiné o ubytovnách a zrušení zákona o příspěvku na bydlení, “který podle něj prospěl jen byznysu s ubytovnami pro nepřizpůsobivé.” (Hlas severu, pdf., str. 4) Zákon o příspěvku na bydlení kritizoval v průběhu celé tehdejší cesty po severu Čech.

O poměrech v podobných zařízení napsal například Člověk v tísni. Přímo o případu bydlení v jednopokojovém bytě za cenu 9 tisíc korun na měsíc pak informoval server Aktualne.cz. To, co prezident patrně myslel tím, že “nájemné za ně platí stát, tedy daňoví poplatníci,” je skutečnost, že podobné rodiny žijí často z velké části z různých sociálních dávek (např. doplatek na bydlení, viz dále), které ale hned obratem předají pronajímatelům.

Tzv. doplatekna bydlení je dávkou v hmotné nouzi, která společně s příspěvkem na bydlení a vlastními příjmy občana pomáhá uhradit odůvodněné náklady na bydlení. Těmi jsou nájem, služby spojené s bydlením či náklady na dodávku energie.

Sociální demokraté ve svém programu v roce 2013 slibovali zachování poplatků za stravu v nemocnicích, ty však byly zrušeny. Poplatky v nemocnicích však zrušil Ústavní soud, nikoliv ČSSD, takže stranu není možné vinit ze ztráty 2 miliard korun. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící. Hospitalizační poplatekza pobyt v nemocnici prosazený ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem zrušil na konci roku 2013 Ústavní soud.

Tehdejší vláda Jiřího Rusnoka v demisi se snažila o prosazení návratu poplatku za pobyt v nemocnici ve výši 60 Kč (oproti 100 Kč zrušeným Ústavním soudem), nicméně poslanci nově zvolené Poslanecké sněmovny za ČSSD, ANO a KSČM odmítli, aby se o vládním zákonu jednalo ve zrychleném řízení, takže nemohl do konce roku začít platit.

K programu ČSSD, volební program sociální demokracie z roku 2013 obsahuje větu “Zrušíme Julínkovy poplatky ve zdravotnictví. Zachováme pouze příspěvek na stravu v nemocnici ve výši 60 korun, který bude placen nejdéle 30 dní v roce.”(pdf, str. 8). Zmíněný příspěvek je právě tzv. hospitalizačním poplatkem. V koaliční smlouvě následující vlády se pak ČSSD, ANO a KDU-ČSL zavázaly k tomu, že poplatky za pobyt v nemocnici nebudou znovu zavedeny (pdf. str. 19).

Nakonec, důvodová zpráva vládního návrhu zákona o navýšení platby za pojištěnce, který měl nemocnicím pokrýt výpadek z hospitalizačních poplatků odhaduje, že nemocnice ročně přišly o 2,1 mld. korun (doc. str. 5).

Z Prahy skutečně do Číny létají či brzy budou lítat už tři linky. Od září 2015 byla naplánována pravidelná linka do Pekingu. Původně byly naplánovány tři spoje týdně, brzy po spuštění ale byla frekvence redukována na dva lety za týden.

Během roku 2016 mají začít létat také přímé lety mezi Prahou a Šanghají. Dohodu se společností China Eastern stvrdil premiér Bohuslav Sobotka během své návštěvy Číny. Dopravce China Eastern předpokládá spuštění linky od 22. června 2016. I tady se počítá se třemi lety týdně.

Třetí přímé letecké spojení dojednali představitelé Středočeského kraje s čínským partnerským regionem Sečuán, linka má létat do tamního hlavního města Čcheng-tu. První let přistál v Praze 25. února 2015. Zatím se jedná o charterové spoje, nikoliv o pravidelnou linku. Po schválení čínským Úřadem pro civilní letectví by měla linka létat dvakrát týdně.

Lázně Kyselka jsou skutečně ve zdevastovaném stavu, dokládá to fotodokumentace obecně prospěšného sdružení Lázně Kyselka. V rámci fotogalarie je dostupná řada snímků, které tento stav potvrzují, předpokládáme, že o veřejně dostupných fotkách mluví také Miloš Zeman.

Schůzky nejvyšších ústavních činitelů nejsou veřejné a tudíž není možné určit, zda daná slova premiéra Sobotky na tomto jednání padla. Výrok tudíž hodnotíme jako neověřitelný.

Dodejme, že poslední taková schůzka se odehrála v prosinci 2015, kdy se za účasti prezidenta, předsedy vlády, ministrů vnitra, obrany, zahraničí a předsedů Poslanecké sněmovny a Senátu řešila právě především migrační krize. Celé prohlášení k tomuto jednání je dostupné na webu Ministerstva zahraničí.

Informaci o tom, že by Sobotka disponoval zárukami z Německé strany, že hranice nebudou nikdy uzavřeny, se nám nepodařilo dohledat ve veřejných zdrojích.