Andrej Babiš

Ministr vnitra Lubomír Metnar se 2. května tohoto roku zúčastnil konference v Marakéši, jejímž výsledkem je přijetí Marakéšské politické deklarace a Marákešského akčního plánu do roku 2020. Tyto dokumenty nejsou právně závazné a Česká republika tímto není vázána k přijetí nových závazků týkajících se legální migrace nebo přijímání migrantů. Znění Marakéšské politické deklarace je dostupné na webu Evropské komise zde (.pdf).

Některé servery spojovaly deklaraci s tím, že do ČR začnou proudit davy migrantů z Afriky, a také o deklaraci psaly v kontextu toho, že byla podepsána. Avšak vzhledem k tomu, že dokumenty nejsou právně závazné a ani se nejedná o mezinárodní smlouvu, nebylo tedy nic podepsáno. Dále kompetence a způsob přijímání migrantů záleží pouze na rozhodnutí České republiky a Marakéšská deklarace na toto nemá vliv.

Mentar se 9. května na tiskové konferenci vyjádřil k deklaraci mj. takto:

„Výsledkem této konference bylo přijetí Marakéšské deklarace a Marakéšského akčního plánu do roku 2020. Jedná se o právně nezávazné politické dokumenty, pro Českou republiku neznamenají přijetí žádných nových závazků, přijímání nových migrantů a tzn. žádná podpora masové migrace z Afriky, žádné nové závazky opakuji pro Českou republiku.“

Summit NATO se uskutečnil 11. a 12. července 2018 v Bruselu. První den summitu zastupoval Českou republiku prezident Miloš Zeman, protože současně probíhalo v Česku jednání o vyslovení důvěry vládě. Tam byli přítomni premiér Andrej Babiš a místopředseda vlády a zároveň ministr vnitra, který je pověřen i řízením ministerstva zahraničích věcí, Jan Hamáček. Druhého dne summitu se už však účastnili.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není možné dohledat, zda tato setkání skutečně proběhla. Jan Hamáček před konáním summitu NATO uvedl pro Seznam Zprávy, že má na summitu sjednaných několik bilaterálních schůzek s ministry zahraničí jiných zemí. Na svém facebookovém profilu pak informoval, že se na summitu setkal s britským ministrem zahraničí a poté proběhlo jednání s maďarským ministrem zahraničí.

Druhý den summitu americký prezident Donald Trump během jednání NATO s prezidenty Ukrajiny a Gruzie vznesl požadavek, aby členské státy zvýšily své obranné výdaje na požadované 2 % HDP už od ledna příštího roku. Kvůli požadavku bylo přerušeno jednání s prezidenty Ukrajiny a Gruzie a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg svolal mimořádné jednání lídrů aliančních zemí.

Andrej Babiš je stále v archivech po komunistické tajné policii veden jako její tajný spolupracovník.

Designovaný premiér sice v soudních sporech u okresního, krajského i Nejvyššího soudu ČR uspěl, nicméně tato pravomocná rozhodnutí byla smetena ze stolu rozsudkem slovenského ústavního soudu. V odůvodnění soud zpochybnil postupy ohledně vyslýchání bývalých příslušníků StB a zejména odmítl, aby byl k žalobě pasivně legitimován Ústav paměti národa (obdoba českého Ústavu pro studium totalitních režimů).

SlovyÚstavního soudu Slovenské republiky:

„Povinným, tedy odpovědným subjektem, je vždy původce zásahu, tedy ten, koho řízení způsobilo zásah do práv fyzické osoby. Pod neoprávněným evidováním třeba rozumět činnost příslušných složek a příslušníků Sboru národní bezpečnosti, jejichž činností byl založen svazek žalobce a vytvořené dokumenty, které jsou obsahem tohoto svazku. Je tedy zřejmé, že původcem tohoto zásahu nemohl být Ústav paměti národa, který byl jako veřejnoprávní instituce zřízen přibližně 20 let poté, co byl tento svazek vytvořen, a třináct let poté, co došlo ke zrušení StB.”

Andrej Babiš a jeho právníci se v lednu 2018, tedy až po rozsudku ústavního soudu, znovu obrátili se žalobou na ÚPN na krajský soud. Tato žaloba byla zamítnuta, protože soudy nižší instance musí respektovat verdikt soudu ústavního. Babiš se tedy do konce června 2018 obrátí na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Nicméně stále nebylo soudně potvrzeno, že je Andrej Babiš neoprávněně uveden v archivech StB.

Vzhledem ke kontextu hodnotíme výrok jako zavádějící, protože ve výsledku Andrej Babiš soudní pře prohrál.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože šéf italské vládní strany Liga Severu Matteo Salvini podnikl návštěvu Sicílie dne 3. června 2018. Zde se vyjádřil v tom smyslu, že bude chtít splnit své sliby ohledně deportace ilegálních migrantů zpět do Afriky.

Současný šéf italské strany Liga Severu a zároveň italský ministr vnitra Matteo Salvini se v neděli 3. června 2018 účastnil návštěvy Sicílie. Podíval se zde i do imigračního střediska u přístavu Pozzallo, kde prohlásil:

„Enough of Sicily being the refugee camp of Europe. I will not stand by and do nothing while there are landings after landings. We need deportation centres“.

Na této návštěvě připomenul, že bude chtít uskutečnit svůj předvolební slib, kterým byla deportace více jak 500 tisíc nelegálních imigrantů zpět do Afriky.

Svatopluk Němeček působil jako ministr zdravotnictví za ČSSD ve vládě Bohuslava Sobotky. Během svého působení byl několikrát ve sporu s Andrejem Babišem. Němečka nahradil na postu ministra zdravotnictví v roce 2016 Miloslav Ludvík, který se dle zpráv z médií skutečně dohodl s Andrejem Babišem v otázce navýšení plateb za státní pojištěnce.

Babiš Němečka kritizoval například za to, že správní rada VZP v roce 2016 opětovně zvolila za ředitele pojišťovny Zdeňka Kabátka, kterého Babiš dle serveru Aktuálně.cz označil za kontroverzní osobu napojenou na největšího kmotra českého zdravotnictví, Marka Šnajdra. Babiš kritizoval urychlený způsob, jakým byl bod o volbě ředitele zařazen do programu zasedání správní rady VZP. Němečka na základě toho Babiš obvinil z podrazu a z podpory netransparentnosti a korupce v českém zdravotnictví.

Do sporu s hnutím Ano se Němeček dostal také v roce 2016 kvůli posudkům na tendr pro zajištění letecké záchranné služby. Dva nezávislé posudky na tendr se v celkové hodnotě lišily o dvě miliardy korun, uvádí tak server iDNES.cz. Babiš v tomto případě varoval před účelovým vytvářením byznysu dvěma soukromým společnostem a navrhoval svěřit leteckou záchrannou službu neziskové organizaci.

Svatopluk Němeček byl na postu ministra zdravotnictví dne 30. listopadu 2016 nahrazen Miloslavem Ludvíkem. Ten se spolu s Andrejem Babišem dle České televize 5. ledna 2017 skutečně dohodl na růstu plateb za státní pojištěnce. Navýšení plateb mělo probíhat podle jejich dohody v letech 2018 až 2020 vždy o tři a půl miliardy korun. Vláda nařízení schválila 10. dubna 2017, přičemž navýšení plynoucí z nařízení platí pouze pro rok 2018. Výrok Andreje Babiše se ale váže k jeho domluvě s ministrem Ludvíkem, a proto je hodnocen jako pravdivý.

Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako nepravdivý, neboť dle dostupných informací, zejména Nařízení ministra vnitra č. 10 z roku 1970 (.pdf) včetně příloh, není zřejmé, že by příslušník Veřejné bezpečnosti byl nucen sloužit v Pohotovostním pluku VB.

Lubomír Metnar dle informací časopisu Týden z první poloviny prosince 2017 skutečně v Pohotovostním pluku Veřejné bezpečnosti působil, a to od 1. března 1988 do 23. února 1989. Později Metnar svou účast u Pohotovostního pluku nevyvrátil ani Deníku.

Babiš nicméně tvrdí, že pro policistu, tedy příslušníka Veřejné bezpečnosti, bylo nutností sloužit jistou dobu v Pohotovostním pluku. To je však v rozporu s Nařízením ministra vnitra č. 10 (.pdf) ze dne 10. března 1970, které vydává jednotné pokyny pro zřizováni pohotovostních útvarů Veřejné bezpečnosti ve smyslu usneseni vlády ČSSR č. 180 ze dne 23. července 1969.

Výběr branců k Pohotovostnímu pluku je čistě zájmovou záležitostí, což potvrzuje čl. 10 Přílohy č. 1: „K pohotovostním útvarům VB jsou zařazováni jen předem vybraní branci, kteří se dohodou zaváži po ukončeni náhradní vojenské služby vstoupit do služebního poměru příslušníka Veřejné bezpečnosti a vykonávat po dobu 19 měsíců službu u pohotovostního útvaru VB a potom ještě další tři roky u výkonných součásti Veřejnébezpečnosti.“

O pohotovostních plucích informoval v souvislosti s diskuzemi okolo Zdeňka Ondráčka také server Lidovky.cz. Ten s poukazem na historiky potvrzuje, že rozhodně ne všichni předrevoluční příslušníci policie (Veřejné bezpečnosti) museli projít Pohotovostním plukem, jak tomu bylo u jmenovaných politiků.

Článek 5 Ústavy ČR stanovuje princip fungování politického systému České republiky, který „je založenna svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“

Z tohoto článku je pro výrok podstatná zejména ta jeho část, která zakotvuje volnou soutěž politických stran a hnutí, které musí respektovat základní demokratické principy. Pokud tomu tak není, jedná se o výjimečný případ, který po překročení jistých mezí opravňuje stát, aby v zájmu zachování demokratické společnosti dle čl. 20 odst. 3 Listiny v zákonem stanovených případech zasáhl.

Možnost vměšování se státu do politické soutěže je dále upravena v § 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který stanovuje limity, jež by měly mj. sloužit jako preventivní prostředky k obraně nedotknutelných hodnot demokratické společnosti.

Dle písmene a) § 4 je jedním z těchto kritérií nemožnost vzniku a vyvíjení činnosti strany, která porušuje Ústavu a zákony nebo má za cíl odstranění demokratických základů státu. Podle rozsudku NSS ze dne 17. února 2010 sp. zn. Pst 1/2009 se ve smyslu výše zmíněného ustanovení jedná o protiprávnost až v případě, že politická strana překročí jisté meze, vychází z totalitní ideologie a ve své činnosti vyzývá a podněcuje k násilí.

Písmeno b) § 4 stanovuje nutnost demokratických stanov a ustavování orgánu strany demokratickým způsobem neboli respektování vnitrostranické demokracie. V souvislosti s tím je nutné zmínit následující nález ÚS ze dne 27. prosince 2011, sp. zn. II. ÚS 1969/10 dle něhož: „Reálná a efektivní kontrola dodržování principů a pravidel vnitrostranické demokracie (byť formálně zakotvených ve stanovách již registrovaných politických stran) není právním řádem téměř vůbec upravena anebo je zakotvena velmi vágně.“ Obdobně se pak ÚS vyjadřuje k možnosti přezkumu těchto pravidel u obecných soudů a obrany základního práva svobodně se sdružovat v politických stranách, v praxi může jít například o problematiku výběru kandidátu pro kandidátní listinu apod.

Avšak pro účely hodnocení výroku a v rámci veřejně dostupných zdrojů se formální požadavek demokratických stanov a demokraticky ustanovených orgánu strany zdá být stanovami KSČM (.pdf) respektován. Pro ilustraci lze uvést například část III. bod 6. (.pdf, str. 1), který stanovuje: „Se členstvím v KSČM je neslučitelná podpora a propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod občanů nebo jiná činnost, která je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a s mezinárodními dokumenty o lidských a občanských právech.“

Písmeno c) § 4 stanovuje třetí kritérium pro nemožnost vzniku či vyvíjení činnosti strany, která „směřuje k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů.“V této části nám nezbývá jiná možnost než čerpat informace o směřování KSČM z veřejně dostupných informací, které strana uvádí ve svém Volebním programu pro volby do Poslanecké sněmovny a Parlamentu ČR 2017.

Z tohoto volebního programu lze k otázce demokratičnosti směřování strany například zjistit, že KSČM vybízí (.pdf, str. 17) k „zahájení diskuse o zdokonalení Ústavy ČR z roku 1993 a klíčových zákonů s cílem upevnit demokratický právní stát a prosadit princip suverenity lidu a svobodné soutěže politických stran v rámci parlamentního systému.“

Písmeno d) § 4 pak uzavírá skupinu kritérií fungování politických stran a hnutí v demokratickém právním státě, stanovením nemožností vzniku a činnosti takových stran a hnutí „jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.“

Pro doplnění také uvádíme, že si v roce 2011 tehdejší vláda nechala od Ministerstva vnitra vypracovat právní analýzu týkající se možnosti pozastavení činnosti KSČM. V závěru (.pdf, str. 28) této analýzy ministerstvo uvedlo, že dle jeho právního názoru „v tuto chvíli nejsou žádné důvody k právním krokům vůči KSČM, a to ani ve formě návrhu na pozastavení činnosti.“

Nepřísluší nám hodnotit, zdali jednotlivé politické strany a hnutí dodržují ústavní pořádek a zákony. KSČM je však řádně registrovaná politická strana, která se jeví tak, že jako celek splňuje požadavky, jež zákon a Ústava demokratické straně ukládají.

Podle předběžného návrhu Ministerstva financí bude Česká republika v roce 2019 hospodařit s rozpočtem, který bude deficitní o 50 miliard.

Co se týče vládního dluhu, je nutné, jak jsme již dříve upozornili, rozlišovat absolutní výši dluhu a poměrný ukazatel dluhu ku HDP, který se obvykle používá pro mezinárodní srovnávání. Dle dat Eurostatu vládní dluh v posledních letech klesá, a to zejména díky rostoucímu HDP, byť absolutní výše dluhu se od roku 2013 výrazně nemění.

Zdroj: Ministerstvo financí

I podle dat Ministerstva financí nedošlo v posledních šesti letech k žádnému výraznějšímu snížení státního dluhu (ten se od vládního dluhu liší pouze tím, že nezahrnuje dluhy obcí, krajů, vládních příspěvkových organizací, státních fondů a zdravotních pojišťoven).

Taťána Malá ve své diplomové práciMikroklimatické podmínky v chovu králíků pro Mendelovu univerzitu nenapsala totéž co někdo jiný, ale doslova opsala, co napsal někdo jiný. Slovy Jana Macha, experta na odhalování plagiátů:

„Konkrétně z 25 stran teorie je originální text jen na osmi až devíti stranách. Ve zbytku, tedy na šestnácti až sedmnácti stranách, jsou doslova převzaty odstavce, celé kapitoly textů, pouze je to občas přeskládáno. V případě, kdy jsou takto přepsány takto rozsáhlé pasáže, jedná se o plagiátorství.“

Bývalá ministryně spravedlnosti si počínala obdobně i u své magisterské práce z roku 2011 na Panevropské univerzitě v Bratislvě, kdy bez udání citace či zdroje zkopírovala obsah diplomové práce Rodičovská zodpovědnost od Veroniky Grossové z roku 2006. Dle Jana Macha:

„V práci paní Malé je minimálně pět procent textu shodného s prací paní Grossové. Lze ale předpokládat, že množství bude vyšší. Paní Malá některé pasáže parafrázovala, použila trochu jiné formulace, než uvedla paní Grossová. Přesto třeba struktura odstavců, jak jsou použity termíny, je shodná.“

Současně kopírovala a nedostatečně parafrázovala odbornou publikaci České rodinné právo M. Hrušákové a Z. Králíčkové a doslova opisovala z internetového článku na serveru epravo.cz.

Andrej Babiš tedy plagiátorství Taťány Malé zužuje pouze na jednu z obou prací, kde se dopustila této věci, navíc ji bagatelizuje na jeden konkrétní spíše bizarní výsek. To je ovšem zavádějící, neboť problém je mnohem širší.

Prezident Miloš Zeman dne 10. července 2018 jmenoval Jana Kněžínka na návrh předsedy vlády ministrem spravedlnosti.

Dočasného pověření se využívá v situacích, kdy ještě nedošlo ke jmenování ministra. V takové situaci je pak některý z jmenovaných členů vlády dočasně pověřen řízením ministerstva do doby, než bude jmenován ministr.

Dočasné pověření při jmenování nové vlády má zejména zamezit problémům s možným výkladem čl. 62 písm. d) Ústavy, dle kterého „prezident pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády“.

Nebo je využíváno v situaci, kdy není jisté, kdo odvolaného ministra nahradí nebo jsou se jmenováním nového ministra problémy. Tak tomu bylo kupříkladu s dočasným pověřením místopředsedy vlády Zdeňka Škromacha řízením Ministerstva zdravotnictví. Kdy měl prezident Václav Klaus jisté výhrady k jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví.