Andrej Babiš

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Babišem zmíněné hlasování nebylo hlasováním o členství výhradně Ondráčka v dané komisi – šlo o hlasování o všech členech komise, kdy se nehlasovalo o jednotlivých poslancích postupně. Babišovu zmínku o dohodě ohledně vedení komise navíc popírají veřejná prohlášení různých představitelů, což znamená, že poslanci Ondráčka nepřímo nezvolili. Ondráček byl předsedou zvolen v samostatném hlasování, které nemělo s tímto nic společného.

Po loňských volbách do Poslanecké sněmovny došlo mezi politickými stranami k sérii jednání o rozdělení funkcí v Poslanecké sněmovně. Dlouho ale nemohlo dojít k dohodě o funkci předsedy komise pro kontrolu GIBS. O tento post měli zájem zástupci ČSSD a KSČM. Neexistuje společný výstup zástupců politických stran o tom, že by k nějaké dohodě došlo, pouze výpovědi jednotlivých politiků k průběhu daného jednání.

Na jednání Poslanecké sněmovny dne 6. března se k tomuto tématu vyjádřili někteří poslanci.

Zbyněk Stanjura (ODS): „O tuto komisi projevili zájem sociální demokraté. Ti v tomto nároku byli na tom jednání podpořeni zástupci pěti dalších stran. Proti se postavilo hnutí ANO, SPD. A bylo nám oznámeno, že tak prostě bude. To jednání bylo nakonec poměrně emocionálně vyhrocené. Kdo si vzpomínáte, já jsem se po dvou hodinách zvedl a řekl jsem, že o tom se s komunisty dohadovat nebudu. Odešel jsem a se mnou odešli někteří další předsedové klubů. Takže neříkejte tady, že jsme se na tom všichni dohodli a že to místo patří komunistické straně. Není to pravda. Dohodly se na tom pouze tři kluby.“

Jaroslav Faltýnek (ANO): „Částečně dávám za pravdu panu předsedovi Stanjurovi, že to nebyla jednoduchá debata - nebyla - a že v určitých věcech zvítězil názor nějaké většiny a že tam byl spor mezi sociální demokracií, která měla zájem o tuto komisi, a KSČM. … 12. prosince jsme volili členy komisí, mimo jiné tedy i komise GIBS, kde kandidovali za každou stranu jeden, kolegové - omlouvám se, bez titulů - Bartoš, Majerová Zahradníková, Mašek, Ondráček, Řehounek, Schiller, Španěl, Válková a Výborný. A pro ty lidi hlasovalo 173 přítomných poslanců ze 181. Zajímavé je, že nikdo v diskusi nevystoupil a nenavrhl třeba hlasování po jménech, anebo že když tedy je ta většinová dohoda na tom, že by zástupce KSČM měl být předsedou, tak to nikdo nezpochybnil.“

Jan Chvojka (ČSSD): „V podstatě jsme se domluvili opravdu na všem - opravdu na všem - až na jednu jedinou zásadní základní věc a to je právě to, kdo má právo na to, aby měl post předsedy komise pro kontrolu GIBS. ČSSD měla tehdy svého nominanta. Chtěli jsme, usilovali jsme o tento post. A měli jsme kvalitního nominanta. A komunisté ho měli taky. Já jsem se snažil o to, a upozorňoval jsem tehdy na přelomu listopadu a prosince na to, že za prvé, když toto připadne komunistům, tak to není úplně šťastné, a za druhé, že když to připadne komunistům a ještě k tomu bude předsedat pan kolega Ondráček, že to není vůbec šťastné a že to ani není mediálně šťastné a že se to prostě obrátí proti těm, kteří s tím návrhem přišli. Bohužel, bohužel mi bylo sděleno tehdy tou ďábelskou koalicí, jak my říkáme s kolegou Birkem hnutí ANO, SPD a KSČM, že případně kdyby to došlo k tomu, že budeme hlasovat na plénu mezi kandidátem ČSSD a kandidátem KSČM a budeme rozhodovat, že prostě ta mašina těch tří stran prohlasuje pana kolegu Ondráčka.“

Zástupci ODS, ČSSD i ANO tedy zpětně popisují jednání stejně. Neexistovala dohoda všech stran Sněmovny o tom, že předsedou komise pro kontrolu GIBS bude komunista. Dohodly se na tom pouze některé ze stran. Tento scénář přitom potvrdil i Jaroslav Faltýnek, předseda poslaneckého klubu hnutí ANO.

O návrhu na ustavení Stálé komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů hlasovali poslanci 12. prosince 2017 na 4. schůzi Poslanecké sněmovny. Pro návrh hlasovalo 173 poslanců ze 181 přítomných. Proti hlasoval pouze poslanec za ČSSD Petr Dolínek. Jelikož ale zmiňovaná dohoda neexistovala, jak uvádějí předsedové klubů ODS a ČSSD a jak navíc fakticky potvrzuje i Faltýnek, je Babišův výrok hodnocen jako zavádějící.

Andrej Babiš uvádí částečnou pravdu, proto je výrok hodnocen jako zavádějící. Babiš opravdu třikrát vyhrál spor se slovenským Ústavem paměti národa (ÚPN) o to, zda jej oprávněně vedou ve spisech StB. Ústavní soud však případ vrátil krajskému soudu s tím, že ÚPN neodpovídá za obsah spisů. Tam Babiš nakonec prohrál a jedná se zároveň o poslední rozhodnutí. Soud totiž vyslovil, že ÚPN není osoba zodpovědná za obsah svazků, pro tento nárok měl tedy žalovat někoho jiného. Zavádějící je výrok i proto, že soud v případě jeho žaloby ani nemohl říci, zda byl nebo nebyl estébák - otázkou bylo, zda jej ÚPN vede ve svazcích oprávněně, či nikoli.

Poté, co Okresní soud pro Bratislavu I dal Babišovi zapravdu, ÚPN se odvolal, ale rozsudek potvrdil krajský i Nejvyšší soud. Zvrat způsobil Ústavní soud (ÚS), který celý případ vrátil na začátek. Podle něj ÚPN neodpovídá za obsah vedených spisů. Odmítl také výpovědi bývalých agentů StB, kteří svědčili ve prospěch Babiše. Jeho rozhodnutí následoval Krajský soud, kterému se spor vrátil. Babiš tedy zůstal dále vedený jako agent a zároveň podal dovolání na Nejvyšší soud Slovenské republiky.

Na základě údajů zveřejněných americkým deníkem The New York Times výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle deníku NYT schválila Evropská komise na sanaci bank v rozmezí let 2008–2012 částku 592 mld. eur.

V nedávné době postihly ekonomické problémy hned tři italské banky. Monte dei Paschi di Siena získala od italské vlády úvěr 5,4 miliardy eur, likvidace benátských peněžních ústavů Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca vládu přijde až na 17 mld. eur. Agentura Bloomberg přišla se střízlivějším odhadem 10 mld. eur.

Problémy trápí také španělský bankovní sektor. Evropské regulační orgány převzaly v červnu tohoto roku kontrolu nad bankou Banco Popular, kterou v zájmu záchrany prodaly konkurenční bance Banco Santander jen za symbolickou částku 1 euro.

Italské banky už léta drží vysoký podíl nesplácených úvěrů. Podle údajů Mezinárodního měnové fondu zveřejněných v britském deníku The Telegraph tvořily tyto úvěry v roce 2015 celých 18 %. Podobné problémy trápí i španělské a francouzské banky.

Mimo to, Evropská centrální banka před pár dny oznámila, že požádá banky eurozóny o navýšení plateb do společného balíku, ze kterého by se v případě krize hradily náklady na špatně úvěrované úvěry.

Podle dat zveřejněných Eurostatem v roce 2015 vzrostlo reálné HDP České republiky o 4,5 % oproti roku 2014. U Německa to bylo o 1,7 %. Růst České republiky byl tedy přesně 2,6krát větší než Německa. Po zaokrouhlení tento údaj odpovídá výroku Andreje Babiše.

Andrej Babiš zavádí, když tvrdí, že Kalousek vytvořil úpravu umožňující vydávat nedaněné jednokorunové dluhopisy. Ve skutečnosti tato možnost měla právní základ položen v 90. letech. Následně byla návrhem Kalouskova ministerstva financí ze zákona krátce vypuštěna, záhy byla vrácena zpět (opět MF pod Kalouskem) a nakonec opět vypuštěna (pozměňovacím návrhem hospodářského výboru.) V tom krátkém období, kdy byla možnost vrácena zpět do zákona, pak Kalousek vydal v několika vlnách sérii státních korunových dluhopisů, které nastartovaly vlnu takových emisí. Z tohoto pohledu nejde de facto o to, že by Kalousek takovouto možnost nově vytvořil, nicméně takovou možnost „oživil“ a výrazně se tak zasadil o boom korunových dluhopisů.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů se zakládá na dvou ustanoveních – zaprvé na ustanovení umožňujícím zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoliv jejich souhrnu), zadruhé na ustanovení, které zaokrouhluje takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. „Zaokrouhlovací“ ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo, daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, do daňového systému vrací zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů).

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po začátku účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu.

Andrej Babiš má pravdu, že levicové strany zastoupené ve Sněmovně – ČSSD a KSČM – ve svých předvolebních programech měly body vyjadřující se ke zdanění a obecně úpravě církevních restitucí. Faktem však také je, že šlo o sliby, které v podstatě nejde splnit – a tyto strany sice po volbách podnikly nějaké kroky vzhledem k úpravě podmínek restitucí, ale ani nemohly žádnou zásadnější změnu prosadit, protože většina majetku již je navrácena a restituce jsou vázány dohodou s církvemi.

Vydávání majetku je skoro dokončeno, ačkoliv ještě běží mnohé soudní spory. Samotná sociální demokracie prostřednictvím volebního lídra Zaorálka připustila, že šlo o nesplnitelné sliby. Podmínky restitucí jsou totiž zakotveny ve smlouvách, které církve podepsaly s Českou republikou (respektive s tehdejším premiérem Petrem Nečasem), a jsou zakotveny v Zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pokud by mělo dojít ke změně, muselo by se tak stát prostřednictvím úpravy těchto smluv. Kardinál Duka vyjádřil neochotu vracet se k tomuto tématu: „Je to zákon, který uspěl i u Ústavního soudu. Jsou zde také smlouvy mezi vládou a církvemi. Revidovat zákon by znamenalo otevřít jednání, které by mohlo být velice nepříjemné pro všechny strany.“

Ve volebním programu (.pdf, str. 30) pro parlamentní volby v roce 2013 ČSSD uvádí: „Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily.“

Vítězná ČSSD po zmíněných volbách sestavila v lednu 2014 koaliční vládu a předsedou této vlády se stal lídr ČSSD Bohusla Sobotka. V koaliční smlouvě (.pdf) vlády však problematika církevních restitucí není zmíněna. ANO absenci tématu v koaliční smlouvě vysvětlovalo postojem KDU-ČSL, která odmítala zpochybňování restitucí. Samotné ANO se s ČSSD dohodlo na vytvoření speciálního týmu, který by se věnoval redukci finančních náhrad. Pro úplnost je třeba dodat, že ANO z dohody s ČSSD odstoupilo již v dubnu 2014 s tím, že k sestavování zmíněného týmu nevidí důvod. ČSSD proto zůstala s tímto záměrem osamocená.

V roce 2016 vláda nepřijala (bod B, č. 3) žádné stanovisko k návrhu zákona poslanců z KSČM, který obsahoval zdanění církevních restitucí (sněmovní tisk č. 738). Lídr hnutí ANO Andrej Babiš komunistický návrh podpořil, následně se však nedostal ani do prvního čtení v Poslanecké sněmovně.

Téma církevních restitucí se objevuje také v programu KSČM. Nejvýznamnějším krokem strany na poli řešení církevních restitucí bylo právě vytvoření návrhu zákona, jímž plánovala církevní restituce zdanit. Ve volebním programu (str. 3) pro parlamentní volby v roce 2013 KSČM uvedla, že se soustředí na „prosazení referenda o dalším osudu zákona o tzv. církevních restitucích a urychlené zrušení příspěvku státu na činnost církví.“

Zákon o liniových stavbách předložen byl. Konkrétně ho předložil předchůdce Daniela Ťoka na pozici ministra dopravy Antonín Prachař na podzim roku 2014. Ministr Ťok se po nástupu do čela resortu dopravy v roce 2015 rozhodl, že návrh předešlého ministra stáhne a zároveň si vytyčil cíl vytvořit nový návrh na zákon o liniových stavbách.

Návrh ministra Prachaře měl mnoho nevypořádaných připomínek a zároveň i rada vlády sama zvažovala, že tento návrh neschválí. Podpora v koalici skutečně nebyla, podle ní by to byl až moc velký zásah do ústavy a vlastnického práva.

Ministr Ťok v roce 2016 v pořadu Otázky Václava Moravce přiznal, že daný zákon vláda do konce funkčního období zřejmě přijmout nestihne. Následně se podařilo dostat některé prvky z liniového zákona do rozsáhlé novely Stavebního zákona (např. posuzovaní vlivu na životní prostředí).

V roce 2017 pak dokonce přinesl server Aktualne.cz informaci, že si ministerstvo dopravy kvůli návrhu zákona objednalo externí právnické služby. Premiér pak kritizoval cenu celé zakázky, která by se měla vyšplhat až k 2,4 miliónům korun. Ovšem žádné zmínky o tom, že by došlo k dalšímu pokusu o návrh celého zákona, se na veřejnost nedostaly.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Jednak v roce 2014 došlo na popud vlády k novele zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, který řešil i otázku výkupu pozemků, kdy se zvýšila maximální výkupní cena pozemků z dvojnásobku až na šestnáctinásobek. Ministerstvo dopravy tento krok odůvodnilo nutností motivovat majitele pozemků k bezproblémovému prodeji a usnadnění investic do infrastruktury. Více detailů je možné nalézt v našem výstupu, který hodnotil projev ministra Babiše ve sněmovně 3. prosince 2014.

Pokud jde o zákon o výkupu pozemků, je také pravdou, že počáteční inspirací v roce 2014 byla jeho německá podoba, jak ukazuje například interpelace tehdejšího ministra dopravy Prachaře v PS z 25. září 2014:

„My jsme začali na tomto zákonu pracovat, začali jsme na něm pracovat v březnu, kdy jsem nechal přeložit do českého jazyka a rozeslat všem zainteresovaným odborům na Ministerstvu dopravy onen německý zákon tak, aby se s tím dokázali seznámit.“

Stejně tak byl předložen i zákon o liniových stavbách. Konkrétně ho předložil předchůdce Daniela Ťoka na pozici ministra dopravy Antonín Prachař na podzim roku 2014. Ministr Ťok se po nástupu do čela resortu dopravy v roce 2015 rozhodl, že návrh předešlého ministra stáhne a zároveň si vytyčil cíl vytvořit nový návrh na zákon o liniových stavbách.

Návrh ministra Prachaře měl mnoho nevypořádaných připomínek a zároveň i rada vlády sama zvažovala, že tento návrh neschválí. Podpora v koalici skutečně nebyla, podle ní by to byl až moc velký zásah do ústavy a vlastnického práva.

Ministr Ťok v roce 2016 v pořadu Otázky Václava Moravce přiznal, že daný zákon vláda do konce funkčního období zřejmě přijmout nestihne. Následně se podařilo dostat některé prvky z liniového zákona do rozsáhlé novely Stavebního zákona (např. posuzovaní vlivu na životní prostředí).

Další podrobnosti lze nalézt již v našem výstupu z říjnové debaty na ČT, kde jsme otázku zákona o liniových stavbách hodnotili.

Projekt jednoho inkasního místa sám o sobě neměl výrazný dopad na daně či na rozpočet, ten mohly mít až další změny, které byly schváleny v jednom balíku s tímto projektem. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Ve funkčním období ministra Kalouska byl schválen zákon o finanční správě a balík změn zákonů v souvislosti se zřízením jednotného inkasního místa s účinností od roku 2015. Tyto zákony měly připravit půdu na změny fungování finanční správy tak, aby mohlo dojít k převodu kompetencí a prakticky tak mohlo začít fungovat jedno inkasní místo (JIM) pro občany a firmy.

Projekt JIM kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, který v roce 2016 konstatoval, že peníze putovaly i na výdaje, které s projektem nesouvisely, a že v souvislosti s tímto projektem špatně fungovaly kontrolní mechanismy. Souvislost s investicemi do rekreačního areálu v Milovicích se však nepodařilo dohledat.

V roce 2014, tedy již za této vlády, pak byla schválena novela, která ruší velkou část bodů původního zákona o jednotném inkasním místě i souvisejících změn.

Co se dopadu na rozpočet týká, sama o sobě by taková reorganizace neměla mít vliv na státní rozpočet. Součástí zmíněného balíku však byly i další změny daňových zákonů, například:

• zrušení tzv. superhrubé mzdy; v důsledku toho nastavena sazba daně z příjmů fyzických osob na 19 %
• osvobození dividend a veškerých podílů na zisku pro fyzické i právnické osoby vyplácených mezi tuzemskými poplatníky a poplatníky ze zemí EU, Švýcarska, Norska a Islandu
• prodloužení lhůty pro osvobození příjmů fyzických osob z prodeje cenných papírů ze šesti měsíců na tři roky
• zvýšení hranice osvobození u příjmů z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem), z 20 000 Kč na 30 000 Kč
• zrušení možnosti uplatnění základní slevy na dani pro osoby s měsíčními příjmy převyšujícími čtyřnásobek průměrné mzdy

Dopady těchto změn nedokážeme vyčíslit, nezdá se však, že by měly být výrazně negativní. Protože se však jedná o samostatné části zákona, bylo možné tyto změny zrušit bez rušení samotného projektu JIM. V roce 2016 navíc Babišova náměstkyně Schillerová hovořila o tom, že znovu plánují projekt JIM zavést.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť oba zmínění politikové byli skutečně stíháni, Chirac ovšem až po skončení svého prezidentského mandátu. V tom je jeho situace odlišná oproti současnému stavu kolem lídra hnutí ANO. Dodejme, že vnímání Andreje Babiše nehodnotíme – necháváme jej v rámci výroku kvůli kontextu, ve kterém padl.

Jacques Chirac zastával v letech 1995–2007 post francouzského prezidenta, předtím byl od roku 1977 starostou Paříže. Během výkonu prezidentské funkce byl Chirac chráněn prezidentskou imunitou, jeho vyšetřování tak mohlo začít až po skončení v prezidentském úřadu. Jednalo se o vyšetřování související s údajným nezákonným financováním jeho politické strany z fondů pařížské radnice, která údajně podle obvinění měla na přelomu 80. a 90. let na výplatní pásce 21 osob, jež ve skutečnosti pracovali pro Chiracovu politickou stranu Sdružení pro republiku. V této kauze byl Chirac nakonec nejen obviněn (a tedy stíhán), ale dokonce odsouzen k podmíněnému trestu vězení.

Silvio Berlusconi čelil během svého posledního výkonu funkce premiéra v letech 2008–2011 několika obviněním a soudním procesům. Před nástupem do funkce premiéra v roce 2008 viselo nad Berlusconim obvinění z uplácení svědka v tzv. kauze Mills. Vyšetřování tohoto obvinění bylo pozastaveno v červenci téhož roku po schválení zákona, který zaručoval premiérovi imunitu.

V době svého premiérství byl Berlusconi obviněn z daňových úniků. Tento proces byl původně v dubnu 2010 pozastaven kvůli schválenému zákonu, který umožňoval Berlusconimu jako premiérovi vyhnout se po dobu 18 měsíců soudům – část zákona však v lednu 2011 zrušil italský ústavní soud.

V dalším případu nazvaném Mediatrade čelil Berlusconi obvinění ze zpronevěry a daňových úniků při prodeji televizních a filmových práv. Velmi sledovaným byl takzvaný případ Rubygate, v němž byl italský expremiér obviněn z intimního styku s nezletilou prostitutkou.

Výrok je zavádějící, protože přirování k Jacquesu Chiracovi je značně zcestné; v případě Berlusconiho je podobnost výrazně větší, výrok však zavádí tvrzením, že by šlo o řadu takových případů a že ve skutečnosti stíhání premiéra „nikomu nevadí“.