Andrej Babiš

V červenci 2018 je míra nezaměstnanosti na našem území rovna 2,3%. Míra nezaměstnanosti se v ČR dlouhodobě pohybuje na nejnižších mírách ve srovnání s ostatními zeměmi EU.

Jedním z bodů Babišovy předvolební Smlouvy s občany České republiky bylo ostré vyhranění se vůči migračním kvótám. Zároveň je důležité zmínit, že v rámci české politiky žádná strana nevyjadřovala podporu k Evropskou unií stanoveným kvótám na přijímání migrantů. Proti kvótám se v rámci Evropské unie vyjádřilo i Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. V současnou chvíli se tendence mění a dle návrhu zemí Visegrádu by se mohlo přistoupit k tzv. flexibilní solidaritě v migrační politice. Jednotlivé členské země by pak měly možnost se samy rozhodnout, zda přijmou běžence, či jejich pomoc bude finančního rázu.

Nelegální migrace, tedy legální vstup na naše území, ale překročení povolené doby pobytu, má v posledních letech sestupnou tendenci. Nicméně tato data jsou obecného charakteru a nikterak nesouvisí s uprchlickou krizí, v rámci níž Česká republika nebyla a není cílovou zemí běženců.

Pravdou tak zůstává, že Andrej Babiš ve své předvolební kampani s názvem Smlouva s občany České republiky, nastínil prioritní body a ohradil se proti migraci. Nicméně tento text nelze považovat za základ změny migrační politiky v rámci Evropské unie. V EU docházelo k mnoha podnětům a tlakům na změnu kvót a migrační politiky, Česká republika se ke kvótám rovněž stavěla kriticky. Největšími podporovateli kvót byly ty země, které byly migrační vlnou nejvíce zatíženy - Řecko, Itálie, Německo a Rakousko. Nicméně i v rámci nich se již od politiky kvót upouští.

Macron tak není jediný, kdo má zájem na reorganizaci přijímání migrantů. Spolu s ostatními evropskými státy klade důraz na spolupráci.

Migranti se od počátku uprchlické krize dostávají do zemí Evropské unie převážně prostřednictvím pašeráků. Průběh cesty je pro uprchlíky nezřídka životu nebezpečný, ale i nákladný. Zároveň pak dochází k jejich hromadění v uprchlických táborech, kde teprve čekají na výsledky azylového řízení.

Hlavní ambicí procesu, na nějž by dohlížela uprchlická agentura OSN, je umožnit legálním migrantům rychlejší a snazší vstup do Evropy, kontrola migrace nelegální a v souvislostí s ní vzniknuvší pašeráctví. Procesy by probíhaly v Nigérii a v Čadu. Na africké straně zatím k danému návrhu převládá skepse, protože návrh postrádá konkrétnější podobu.

Předně je zjevné, že premiérovo tvrzení, jakkoli faktické, není nijak jednoznačně formulované. Pracuje s pojmem, který zákon nezná, neurčuje ani časové období. Vycházejme z toho, že premiér hovoří o občanech třetích zemí. Občané Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska mají totiž přístup na trh práce volný. Pokud hovoří o jejich „pracovních vízech,“ mluví patrně o povoleních k zaměstnání, také označovaných „pracovní povolení“, které má na starosti Úřad práce a vydává je právě na základě pracovní či obdobné smlouvy zaměstnance se zaměstnavatelem. Existuje hned několik dalších cest k získání zaměstnání v ČR, mezi nimi duální zaměstnanecké karty (opravňují zároveň k pobytu i práci) či sezónní vízum. Pokud má cizinec rodinného příslušníka-občana EU (včetně životních partnerů), nemusí například vůbec pracovní povolení získávat.

Podle Zprávy o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2017 bylo v uvedeném roce v ČR legálně zaměstnáno 472 354 cizinců (330 530 občané členských států EU a Švýcarska včetně jejich rodinných příslušníků a 101 489 osob představovali cizinci z ostatních zemí) (.pdf, str. 73). Hovoří-li Babiš o 30 000 pracovních vízech, pravdou je, že v loňském roce podle tabulkové části již uvedené zprávy obdrželo krátkodobé vízum za účelem zaměstnání celkem 39 224 osob (.pdf, str. 5). V této sumě však nejsou například zahrnuty osoby, které zde získaly přechodný pobyt skrze navázání se na rodinné příslušníky s občanstvím některé ze zemí EU, kteří pracovní vízum nepotřebují. Slučování rodiny je dalším důvodem, skrze který zde cizinci mohou dlouhodobě pobývat, aniž by prošli procesem vyřizování pracovního povolení. Další problematickou stránkou je skutečnost, že řada příchozích v České republice zažádá o azyl. V tomto případě během vyřizování žádosti zaměstnání ani shánět nemohou, zároveň zde ale reálně mohou pobývat relativně dlouhou dobu, kdy se řízení povede.

Závěrem lze konstatovat, že tvrzení premiéra Babiše v kontextu, ve kterém jej uvádí, je nepravdivé. Není pravdou, že všechny cizince ze třetích zemí, kteří zde do republiky přijdou, si „vybraly naše firmy“ a „mají (některou formu) pracovního povolení.“ Významnou část statistik tvoří například právě slučování rodin, skrze které zde cizinci mohou pobývat dlouhodobě včetně možnosti nechat se zaměstnat, a neprobíhá zde žádný přezkum v koordinaci s českými podniky. Kromě toho ani číselný údaj, který Babiš uvádí, neodpovídá žádnému aktuálnímu údaji o vydaných povoleních v některé kategorii.

Podle zprávy Europolu (pdf, str. 17), která se zabývá migrací, se v roce 2015 příjmy pašeráků migrantů do EU pohybovaly mezi 4,7 a 5,7 mld. eur. V roce 2016 v souvislosti s poklesem počtu migrantů poklesly i příjmy pašeráků o 2 mld eur. Aktuálnější údaje nejsou k dispozici.

Babiš při vyslovení tohoto výroku ukazuje mapu, na níž jsou žlutě označeny některé země Evropy, Asie a Afriky, které přijímají pomoc České republiky.

Informaci o tom, jakou hospodářskou pomoc poskytuje ČR jiným zemím zveřejňuje každoročně Ministerstvo zahraničních věcí. Dostupné jsou však pouze zprávy o pomoci za roky 2015 a 2016. Výsledný přehled pomoci pro rok 2017 bude zveřejněn až v průběhu září letošního roku. Informace pro rok 2018 chybí zcela.

Podíváme-li se do zpráv pro roky 2015 a 2016, zjistíme, že není zveřejňována informace o všech zemích, do kterých směřuje pomoc České republiky, ale jen seznam 10 největších příjemců pro každý rok, popřípadě seznam regionů, do kterých pomoc směřuje (souhrná označení Evropa, Blízký východ a severní Afrika).

Z uvedených důvodů proto nelze informace pronesené Babišem ověřit. Dodejme jen, že celková výše rozvojové pomoci ČR v roce 2015 činila 4,9 mld Kč, v roce 2016 pak 6,4 mld Kč. V této částce však jsou zahrnuty i některé platby směřované do EU, OSN či Světové banky. Pokud odečteme tyto platby od celkové výše rozvojové pomoci, zbude nám např. pro rok 2016 částka 1,7 mld Kč cílená do konkrétních zemí.

Data týkající se pohlaví a věku 602 běženců proniknuvších do španělské enklávy Ceuta nejsou dostupná. Nicméně pokud se podíváme na obecné statistiky pohlaví a věku žadatelů o azyl v zemích EU, tak zjistíme, že zhruba 2/3 všech žadatelů o azyl jsou muži. Ze žadatelů o azyl ve věkové skupině 14–34 let představují muži zhruba 75 % z celkového počtu žadatelů.

„There was a greater degree of gender inequality for asylum applicants who were 14–17 or 18–34 years old, where around three quarters of first-time applicants were male…“

Vzhledem k nedostupným datům o běžencích z Ceuty a obecné statistice nelze tvrdit, že všichni migranti jsou mladí muži.

Předsedovi vlády Andreji Babišovi připisujeme neověřitelný výrok. Přestože některá jím zmiňovaná čísla sedí, jiná však jsou skutečně velmi orientační a nejsme schopni je z více důvodů vyvrátit či potvrdit.

Nelze se spolehlivostí tvrdit, zda Babiš myslel 2 miliardy korun investic pouze v poskytnutých darech postiženým zemím, anebo i ve vlastních rozpočtech České republiky například do MEDIVACu. Dosud také nejsou zveřejněny oficiální statistiky, například výše finančních prostředků poskytnutých státům v roce 2017, které jsou pro zjištění pravdivosti Babišova výroku klíčové.

Pokud mluvíme o premiérem jmenovaných balkánských státech, je pravdou, že se od České republiky, konkrétně od ministerstva vnitra, dočkaly v poslední době finanční podpory pro řešení migrační krize. Jmenovitě Bosna a Hercegovina obdržela ve druhé polovině července dar 25 milionů korun, stejnou sumu o měsíc dříve poslalo Česko do Makedonie a v listopadu 2017 získalo od tuzemské vlády příspěvek na migrační politiku i Srbsko.

Co se týká MEDEVACu, tedy vládního programu na poskytování lékařské péče v regionech zasažených humanitární krizí či přírodní katastrofou, Andrej Babiš taktéž hovoří prokazatelnou pravdu. Od roku 2015 dosud bylo v rámci tohoto programu dle webových stránek ministerstva vnitra během necelých čtyř let odoperováno celkem 2321 pacientů.

Dále však již není možné sloužit přesnými statistikami. Dle oficiálních dat poskytla Česká republika za roky 2015 a 2016 dohromady cca 250 milionů korun na asistenci uprchlíkům například v Iráku, Srbsku nebo Jordánsku. Z tiskové zprávy ministerstva vnitra z října 2017 implicitně vyplývá, že Česká republika v minulém roce vydala na řešení migrační krize postiženějším státům alespoň 178 milionů korun. Na konci března 2018 pak ministerstvo vnitra uvolnilo dalších 75 milionů korun.

Dohromady tak od roku 2015 vydala ČR podle zpráv ministerstva vnitra něco málo přes půl miliardy korun na zahraniční pomoc řešení migrační krize. Oficiální zprávy o celkové výši poskytnutých prostředků se však netýkají let 2017 a 2018. Nelze proto s přesností ověřit Babišovo tvrzení o dvou miliardách.

Podobně neúplné informace se týkají počtů policistů. Ze zprávy ministerstva vnitra o aktivitách ČR při řešení migrační krize v nejvíce postižených státech plyne, že mezi roky 2015 a 2017 působilo v rámci bilaterálních smluv a Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž v potřebných zemích 759 českých policistů. Rovněž však jejich počet pravděpodobně nebude kompletní.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, data Eurostatu ukazují, že jde o výrazně nižší počet lidí (o 400 tisíc). Babišův údaj by odpovídal datům z předchozích let, aktuálně ovšem došlo k výraznému poklesu.

Data Eurostatu uvádí, že v roce 2017 počet lidí s občanstvím nečlenských zemí EU nelegálně přítomných na území Evropské Unie byl celkem 618 780. Toto číslo představuje 37% úbytek ve srovnání s rokem 2016 (983 860 osob nelegálně přítomných na území EU) a 71% úbytek ve srovnání s rokem 2015, kdy počet nelegálně přítomných osob na území EU dosáhl vrcholu čítající 2 154 675 osob.