Miroslav Kalousek

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Miroslav Kalousek sice popisuje korektně, že registrační pokladny byly prosazeny za ministra financí Sobotky a zrušeny za ministra financí Kalouska, opomíjí ovšem svou roli během jejich prohlasovánání v Poslanecké sněmovně, kde přijetí opakovaně podpořil. Dále se jeví (soudě dle návrhu státního rozpočtu na rok 2008 z dílny Kalouska) jako nadhodnocené tvrzení o 700 vyhozených úřednících.

Zákon o registračních pokladnách byl schválen v květnu 2005, kdy zastával post ministra financí Bohuslav Sobotka. K jeho zrušení došlo v květnu 2007 za ministra financí Miroslava Kalouska díky přijetí návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtu, jehož součástí bylo zrušení registračních pokladen (.pdf, str. 56). Stalo se tak ještě před odloženou účinností tohoto zákona na leden 2008. V této souvislosti je však nutné dodat, že Miroslav Kalousek v roce 2005 hlasoval pro přijetí zákona o registračních pokladnách.

Přímo na ministerstvu financí pracovalo podle údajů z tabulkové části (.pdf, str. 27) návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2008 přesně 1 441 zaměstnanců. Oproti roku 2007, kdy na ministerstvu působilo podle státního rozpočtu 2007 1 327 zaměstnanců, došlo k jejich navýšení. Údaje ze stejné části návrhu rozpočtů (.pdf, str. 28) ukazují, že pokles přibližně o 350 zaměstnanců zaznamenaly územní finanční orgány spadající pod ministerstvo financí.

Registrační pokladny skutečně prosadil ministr financí Sobotka, avšak i s přispěním Miroslava Kalouska, který hlasoval pro jejich zavedení. Zrušení později opravdu prosadil ministr financí Kalousek. Přímo na ministerstvu financí po zrušení zákona o registračních pokladnách přibylo úředníků, početní stavy poklesly pouze v územních finančních orgánech, a to přibližně o 350 úředníků. Deklarované propuštění 700 úředníků je tedy v rozporu s údaji v návrhu zákona o státním rozpočtu 2008.

Měřítek pro výkonnost ekonomiky je více, asi nejčastěji se však používá hrubý domácí produkt (HDP). HDP19 zemí eurozóny bylo 10,7 bilionů eur v roce 2016, zatímco HDP celé EU bylo 14,9 bilionů (tabulka Gross domestic product at market prices). Před eurozónou byly Spojené státy s 15,5 biliony eur, na třetím místě Čína s 9,5 biliony eur. Ukazatel HDP tedy řadí eurozónu dokonce na druhé místo.

Pokud se podíváme na zahraniční obchod v minulém roce, tak zatímco USA exportovaly 1,2 bilionu eur a importovaly za 1,8 bilionu, eurozóna exportovala za 2 biliony a importovala za 1,8 bilionu eur. Je tedy patrné, že eurozóna importovala stejně jako USA, ale byla větším vývozcem. Největším exportérem je Čína, která se v tomto ohledu stala lídrem poprvé v roce 2009, její vývoz však oproti předchozím rokům klesá. Když se podíváme detailněji na oblasti vývozu, je pravdou, že Evropská unie jako celek mnoha dominuje - podle dat Světové obchodní organizace (.pdf, str. 31–33) za rok 2015 vedla Evropa export například v zemědělských produktech nebo železe a oceli.

Z výše uvedeného plyne, že eurozóna je druhým největším světovým exportérem a také jedním z největších importérů. I její výkonnost je velká, na základě námi použitého ukazatele HDP v reálných mzdách je na druhém místě.

Tyto oblasti sice patřily mezi priority vlády, ale vláda ve své koaliční smlouvě neslibovala zásadní reformy nebo systémové změny v žádné z nich. Miroslav Kalousek jí tedy podsouvá něco, co nikdy nebylo jejím primárním záměrem.

V koaliční smlouvě Sobotkovy vlády je jako jedna z priorit uvedeno: „Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestranná podpora vzdělání, vědy, kultury a sportu.“ (str. 7)

1) Důchodový systém. V koaliční smlouvě se píše: „Dáme podnět k sestavení odborné komise v gesci ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva financí složené z delegovaných zástupců koaličních stran, opozice, zástupců tripartity a odborníků z řad ekonomů, demografů a sociologů, kterápřipraví úpravy zdanění práce a důchodového systému s účinností od roku 2017 tak, abychom zajistili výplaty důstojných penzí, posílení principu zásluhovosti, narovnání transferu mezi rodinou a společností a zastropování věku odchodu do důchodu.“ (str. 17)

Vláda od ledna 2016 zrušila tzv. důchodové spoření ukotvené v druhém penzijním pilíři. Ten zavedl systém, kdy si lidé mohli dobrovolně spořit na důchod, po jeho zrušení jim ale peníze byly vráceny. Ač danou věc navrhovala rovněž zřízená komise, šlo primárně o závazek vyplývající z koaliční smlouvy.

Dále vešly v platnost návrhy komise týkající se třetího penzijního pilíře (3.1–3.5) neboli penzijního připojištění (také dobrovolné). Rozšířilo se osvobození od daně z příjmů na výplaty penzí, snížil se minimální věk pro účast v doplňkovém penzijním pojištění, zvýšil se limit pro investování do standardních fondů kolektivního investování, změnil se způsob správy doplňkových fondů, které pojištění kryjí, a změnily se pravomoci České národní banky k udělování povolení, pokud nejsou splněny zákonné požadavky.

Prošel i návrh změnit hranici důchodového věku, která do té doby neměla limit a počítala s automatickým zvyšováním podle zvyšující se hranice naděje na dožití. Konkrétní číslo jako hranici tato změna nenastavila, ale nastavila nové parametry pro výpočet hranice důchodového věku. Ten se může dále posouvat každých pět let, a to v závislosti na vzrůstajícím věku dožití. Vláda tedy důchodový věk nezastropovala zcela. Nové opatření bude navíc platit až od roku 2030, kdy se reálně důchodový věk dostane na 65 let. Jde tedy spíše o odložení rozhodnutí v této věci na další vlády.

V neposlední řadě komise upravila systém valorizace důchodů, který upravuje důchody tak, aby reagovaly na zvyšující se úroveň životních nákladů domácností a tím se omezil počet domácností důchodců, které žijí na hranici chudoby.

2)Zdravotní systém. V koaliční smlouvě najdeme: „Vytvoříme předvídatelný, stabilní a průměrným nákladům odpovídající systém úhrad pro všechny typy zdravotní péče.“ (str. 19)

Ve zdravotnictví však za této vlády také nedošlo k výraznějším systémovým změnám. Došlo třeba k navýšení vyměřovacího základu platby za státní pojištěnce: v červnu 2017 schválili poslanci novelu zákona č. 592/1992 Sb., která byla výsledkem dohody ministrů Ludvíka a Babiše. Tato novela znamenala zvýšení vyměřovacího základu a měsíční částky za státního pojištěnce pro roky 2019 a 2020. Stát bude v těchto letech dávat do systému zdravotního pojištění za státní pojištěnce přibližně 3,5 mld. Kč ročně navíc. Nejedná se o pravidelnou valorizaci platby vázanou na ekonomické parametry, jak původně plánovalo ministerstvo zdravotnictví a kterou odmítlo ministerstvo financí.

Co se týká platů ve zdravotnictví, vláda je několikrát zvyšovala, naposledy je svým usnesením (.pdf) zvýšila o 10 %, k 1. lednu 2017. Další navýšení bude v lednu 2018.

3) Vzdělávací systém. Z větších změn ve školství byl připraven kariérní řád učiteů, ten však neprošel, a to také kvůli neshodám v koalici o jeho podobě. Učitelé a nepedagogičtí pracovníci ve školství dostali přidáno, navíc od 1. listopadu 2017 dojde k navýšení platů o 15 %; vysoké školy pak dostanou o 3 miliardy navíc.

Podrobněji se můžete podívat na plnění slibů této vlády v naší speciální analýze.

Fiscal compact je součástí Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, která je jednou z reakcí na krizi eurozóny. Tuto smlouvu v roce 2012 podepsalo 25 členských států EU, nepodepsat se ji rozhodla Velká Británie, ČR a Chorvatsko. Obsahuje požadavek vyrovnaného rozpočtu a mechanismy nápravy, které mají signatáři zavést do svých vnitrostátních předpisů. Fiscal compact tedy nemá přímý vliv na rozpočty všech evropských zemí, existují výjimky, mezi nimi i ČR, což Kalousek v debatě zmiňuje. Závazný je nicméně pro všechny členy eurozóny, o kterých byla v kontextu tohoto výroku řeč.

EU i USA výrazně zasáhla světová hospodářská krize, což je při srovnání tempa růstu HDP (graf níže) na první pohled zřejmé. Následující roky se tempo růstu amerického HDP pohybovalo kolem 2 %, zatímco v EU bylo v roce 2012 dokonce záporné. V posledních dvou sledovaných letech se však hodnoty tohoto ukazatele v EU a USA značně přiblížily. Kalousek v debatě hovořil právě o aktuálním stavu a výrok tak můžeme označit za pravdivý.

Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii schválila vláda 24. března 2014 a souhlas s ratifikací vydal 27. srpna také Senát.

Přesto zůstává smlouva stále neschválená, chybí ratifikace poslanci a také prezidentem. Koalice má v Poslanecké sněmovně většinu, smlouvu mohla schválit během celého volebního období. Prozatím prošel dokument pouze prvním čtením, které proběhlo již v roce 2014. Vláda měla tedy fakticky tři roky času prohlasovat smlouvu ve druhém čtení.

U mezinárodních smluv jsou v Poslanecké sněmovně pouze dvě čtení a čistě teoreticky je možné, že se smlouva stihne projednat ještě během září. Prozatím se tak ovšem nestalo, závazek tak hodnotíme jako nesplněný. Vláda sice danou smlouvu schválila, bez ratifikace jde ovšem pouze o deklaratorní postoj.

Účelem smlouvy je posílit hospodářský pilíř Hospodářské a měnové unie. K tomu má dojít prostřednictvím tří opatření: zpřísnění rozpočtové kázně, posílení koordinace hospodářských politik a zlepšení správy eurozóny. Jedná se například o zajištění vyrovnaného nebo přebytkového veřejného rozpočtu.

Fiskální pakt v současnosti znamená hlavně možnost České republiky účastnit se na vybraných jednáních summitů eurozóny. Závaznost plnit fiskální pakt však mají jenom státy platící eurem.

Podle údajů ministerstva financí dosáhly státní investice za leden až září 2012 (tedy v době, kdy byl ministrem financí právě Miroslav Kalousek) částky 72,98 miliard Kč. Za stejné období v roce 2017 stát investoval 41,35 miliard Kč. Tyto informace lze na výše uvedených odkazech najít pod heslem Kapitálové výdaje. Mezi tyto výdaje byly v roce 2017 zahrnuty: „investiční nákupy a související výdaje, investiční transfery podnikatelským subjektům, investiční transfery státním fondům, investiční transfery Státnímu fondu dopravní infrastruktury, investiční transfery veřejným rozpočtům územní úrovně, investiční transfery příspěvkovým a podobným organizacím“.

Rozdíl mezi vládními investicemi v roce 2012 a 2017 je 31,63 miliard Kč, odpovídá tedy relativně přesně výpočtu Miroslava Kalouska, a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.

Daňový systém v České republice je v současné době postaven na principu jedné daňové sazby 15 % plus tzv. solidární přirážky pro lidi s vysokými příjmy. Díky stanovení slevy na dani a daňových bonusů jako pevné částky však dochází i v tomto systému k mírné progresi, kdy lidé s nejnižšími příjmy neplatí žádnou daň z příjmu.

V roce 2017 je výše minimální mzdy nastavena až nad toto ochranné pásmo (do příjmu 10 tisíc korun je daň nulová, při aktuální výši minimální mzdy 11 000 dělá daň 150 korun). Pokud však poplatník uplatňuje další slevy, neplatí daň ani při vyšších příjmech. Uplatňuje-li slevu/daňový bonus na jedno dítě, neplatí daň až do hrubého příjmu téměř 16 tisíc korun, se dvěma dětmi tato hranice stoupá až na 24 tisíc, což přibližně odpovídá mediánové mzdě v ekonomice.

Zdroj: vlastní výpočet

TOP 09 má na svém webu rovněž dostupnou podobnou informaci, tedy že současný kabinet si co do zadávání veřejných zakázek bez výběrového řízení vede výrazně hůře. Zde je třeba na úvod konstatovat, že Kalousek mluví o srovnání s minulými vládami, data publikovaná TOP 09 ovšem řeší srovnání let 2011 a 2012 na jedné straně a let 2014 a 2015 na straně druhé.

Nejde tedy o dlouhodobější pohled, kdy by šlo jednotlivým vládám přisoudit, jak si v dané věci vedly přesně. Pokud se navíc podíváme na data studie Econlab (Studie zakázek s jedinou nabídkou v roce 2015), zjistíme, že nejvíce zakázek tzv. z ruky (myšleno celkově – nejen vládou) bylo uděleno v roce 2010 (jak upozorňuje autor studie). Studie uvádí:

„Měřeno jejich finančním objemem byl kritický rok 2010 – tehdejší statistika je tažena menším počtem významných zakázek v řádu jednotek miliard, zatímco v roce 2015 se jedná o významně širší praxi v menšíchzakázkách.“

Výrok Kalouska je hodnocen jako neověřitelný, neboť nedisponujeme daty potřebnými k tomu, abychom porovnali objem i počet zakázek bez výběrového řízení za delší období s přihlédnutím ke konkrétnímu zadavateli (vládě, resp. jí podřízeným organizacím).

Do druhého kola tzv. ekotendru, tedy výběrového řízení na o dstranění některých ekologických zátěží vzniklých před privatizací, se dostaly tři soukromé firmy. Po průtazích způsobených (ne)účastí konsorcia PPF došlo k podání cenových nabídek uchazeči v září 2011.

Nejlevnější cenovou nabídku podala společnost Marius Pedersen Engineering, jak informovalo ve své tiskové zprávě dne 13. 9. 2011 ministerstvo financí.

Tehdejší ministr financí Kalousek v říjnu 2011 oznámil, že nedoporučí vládě přijetí vítězné nabídky. Své rozhodnutí odůvodnil slovy: „Cenová výše, byť i té nejlevnější nabídky, není podle mého názoru natolik přesvědčivá, abych mohl vládě doporučit tuto nabídku přijmout.“ Nečasova vláda následně dne 21. 12. 2011 svým usnesením č. 956 rozhodla o neschválení smlouvy na plnění veřejné zakázky. Je tedy faktem, že nedošlo k realizaci zakázky.

Vláda Petra Nečase předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění zahrnující zavedení tzv. zdravotnických nadstandardů (sněmovní tisk č. 409) v červnu 2011. Poslaneckou sněmovnou byl tento zákon schválen v září 2011.

V červenci 2013 zrušil svým nálezem (.pdf) tzv. zdravotnické nadstandardy jako protiústavní Ústavní soud, který tak učinil na návrh 51 poslanců tehdy opoziční ČSSD. Ti považovali zdravotnické nadstandardy za nespravedlivé s tím, že každý člověk má nárok na kvalitní zdravotní péči bez ohledu na svou (ne)majetnost.

Jak vyplývá z výše uvedeného, není pravda, že by současné vládní strany nadstandardy zrušily. Subjekty hnutí ANO ani KDU-ČSL tehdy nebyly v Poslanecké sněmovně. ČSSD sama o sobě nadstandardy nezrušila, nicméně svou výše popsanou iniciativou směrem k Ústavnímu soudu k jejich zrušení významně přispěla.

Je pravda, že zavedení nadstandardů přináší prostřednictvím zdravotních pojišťoven více peněz do zdravotnického systému. Jak uvedl v říjnu 2011 zpravodajský server lidovky.cz, jedná se o byznys v řádu miliard korun. Podobný názor, tedy že zdravotnictví by mohlo být spolufinancováno prostřednictvím zavedení nadstandardů, vyjádřily pro server idnes.cz zástupci některých zdravotních pojišťoven již v roce 2010.