Miroslav Kalousek

Kalouskův výrok hodnotíme jako nepravdivý. Exministr Kalousek pravděpodobně zaměnil některé prvky odlišných institutů v trestním zákoně. Výsledný konstrukt ovšem není pravdivým, neboť propadnutí majetku ve prospěch státu (jakkoliv ho lze ukládat pouze za prokázaný trestný čin) bez prokázání jeho “čistoty” je reálně používanou trestněprávní sankcí. Přesto je třeba zdůraznit, že vztažení k trestnímu zákoníku je velmi nešťastné vzhledem k specifickému postavení trestního práva v právním řádu.

Propadnutí majetku, respektive jeho části, je trestněprávní sankcí dle§ 66 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku. Není zde třeba prokazovat povahu těchto peněz, ale pouze naplnit zákonné podmínky uložení tohoto trestu. Soud jej může uložit jen u vymezených trestných činů, případně odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu nebo za zvlášť závažný zločin, při kterém pachatel získal nebo se pokusil získat majetkový prospěch.

Není tedy ani rozhodné, zda k „nečistým penězům“ skutečně přišel. Existuje rovněž peněžitý trest dle § 67, kde rovněž není směrodatný charakter peněz. Tresty se vždy ukládají s přihlédnutím k okolnostem spáchaného trestného činu a osobě pachatele. Důkazní břemeno v trestním řízení obecně sice leží na státním zástupci, při ukládání trestu není ale třeba nic (kromě viny) dokazovat, pokud jsou k jeho uložení splněny zákonné podmínky.

Vedle toho existuje trest dle § 70 trestního zákona upravující propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. V tomto případě skutečně musí jít o majetkovou hodnotu, která byla užita ke spáchání trestného činu, byla k tomu určena nebo z činu získána. Toto musí být vedle viny pachatele prokázáno státním zástupcem v průběhu řízení. Všechny tresty však lze uložit pouze pachatelům trestného činu, tedy pouze v případě, že tato osoba byla odsouzena. Osobě jiné než odsouzené lze peněžní částku zabrat jako výnos z trestně činnosti, ne nutně bezprostřední, dle § 101. Toto lze aplikovat zejména u osoby, kterou není možné stíhat či odsoudit.

Všechny tyto instituty lze pro dané srovnání využít. Ačkoliv v případě dvou z nich je třeba prokázat spojitost mezi trestnou činností a nabytím peněz, u dalších dvou je (za splnění zákonných podmínek) možné osobě “zabavit” peníze i bez prokázání jejich původu. Znovu však zdůrazňujeme, že jde o formu trestu, tedy je třeba odsuzujícího rozsudku, naplnění podmínek a zhodnocení situace v kontextu provedeného dokazování.

Vedle trestů, které lze v jejich pravém slova smyslu ukládat pouze dle trestního zákoníku, existují ovšem zákony se stejnou právní silou, které sankce udělují. Přestupkový zákon takto může například uložit peněžitý trest (terminologicky odlišený jako "pokuta") či zákaz činnosti (v trestním zákoníku zcela totožně,) tedy obdobné sankce nazvané v trestním zákoníku jako "tresty." Obsahově totožná sankce daná jiným zákonem tedy není vyloučená ani "neobchází" trestní zákoník. V tomto výroku šlo (po "očesání" od špatné terminologie) o vyhodnocení, zda by obrácení důkazního břemene v novém zákoně a popsaná sankce znamenaly obcházení trestního zákona. Neznamenaly. Snad je to takto pochopitelné.

Kalouskův výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Trestní zákoník sankci propadnutí majetku věru zná, nevyžaduje však prokázání charakteru či původu peněz kteroukoliv ze stran řízení. Pokud jde o dokazování, je třeba prokázat vinu obžalovaného, na zdroji peněžní částky nijak nezáleží. I po "očesání" od špatné terminologie nelze dojít k závěru, že navrhovaná sankce obchází trestní zákoník. Je běžné a přijatelné, aby jiný zákon stejné síly uložil obdobnou sankci za jiných podmínek.

Výrok zazněl v pořadu Interview Daniely Drtinové ze 14. ledna 2014, kdy hlavním tématem rozhovoru byly problémy s čerpáním evropských dotací.

Při posouzení výroku Miroslava Kalouska vycházíme z výroční zprávy (.pdf, en) Evropské komise za rok 2012. Podle této zprávy skutečně Česká republika nebyla jedinou zemí, která měla v roce 2012 problémy s pozastaveným certifikováním projektů z EU (strana 45).

Jak je ze zprávy patrné, v roce 2012 došlo ke zpřísnění kontrol čerpání a v důsledku toho také k výraznému nárůstu vytýkacích dopisů (warning letters) či dočasného přerušení (interruptions) čerpání peněz.

Za rok 2012 rozeslala komise 119 vytýkacích dopisů (warning letters) a rozhodla se pozastavit (interruptions) financování 69 operačních programů, celkem se tato opatření dotkla projektů v hodnotě přibližně 4 miliardy EUR.

Zpráva dále uvádí, že ke konci roku 2012 evidovala nevyřešené problémy u 64 programů ve 14 členských zemích.

Detailní přehled vidíme v příloze č. 12 (.pdf, s. 43-46) – podle tohoto přehledu se v průběhu roku 2012 potýkalo s problémy při čerpání 17 členských zemí plus Chorvatsko (Croatia) a Makedonie (FYROM) jako kandidátské země a několik přeshraničních operačních programů (ETC).

Příloha 13 (.pdf, s. 47) pak uvádí počet programů, které byly během roku skutečně pozastaveny – z přehledu vidíme, že se to týkalo programů ve dvanácti členských zemích a několika přeshraničních programů.

Miroslav Kalousek tedy trochu nadsadil problémy některých zemí – 17 zemí mělo opravdu problémy s čerpáním, ale ne ve všech nakonec došlo k pozastavení peněžních toků – a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Miroslav Kalousek je takto citován v článku deníku Právo z 21. ledna 2014, který je dostupný na webu TOP 09.

Není úplně jasné o jakých krocích Miroslav Kalousek hovoří a jeho výrok tedy dává značnou možnost interpretace. Faktem je, že KDU-ČSL již v době Kalouskova výroku byla součástí nynější vládní koalice. V současné vládě usedl jako ministr financí Andrej Babiš, který nemá negativní lustrační osvědčení, což je poněkud neobvyklá situace. Lustrační osvědčení v minulosti pravděpodobně podle svých slov nepředkládal také Pavel Blažek, který jím nicméně údajně disponoval. Odborníci v současnosti nejsou jednotní v otázce, zda je dnes povinnost předkládat lustrační osvědčení zakotvena v zákoně či nikoli. Výrok však hodnotíme jako zavádějící, protože samotná účast KDU-ČSL ve vládní koalici, kde jeden z ministrů lustraci nemá, nemusí nutně znamenat podporu vyřazení lustračního zákona z účinnosti na všech ministerstvech. Co se totiž týče samotného lustračního zákona, tak KDU-ČSL se výrazně vymezuje proti jeho zrušení.

Pokud by měl Miroslav Kalousek na mysli podporu novely (.pdf) služebního zákona, jehož projednáním v 1. čtení podmínil Miloš Zeman jmenování Andreje Babiše ministrem bez lustrace, pak je nutné podotknout, že tato novela v současné podobě lustrace nijak neřeší. Ještě v lednu neměli lidovci o případné budoucí modifikaci služebního zákona v otázce lustrací jasno.

Nedá se tedy říct, že by KDU-ČSL kromě účasti ve vládě, ve které je ministrem Andrej Babiš bez lustrace, podnikala kroky k tomu, aby byl lustrační zákon vyřazen z účinnosti na všech ministerstvech a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Vyjádření Miroslava Kalouska přinesl server iDNES.cz 18. února 2014.

Protože se nám nepodařilo dohledat žádné informace o existenci dohody mezi Andrejem Babišem a Stanislavem Grossem, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle záznamů Ministerstva financí byl podnik Synthesia, jehož byla tehdy Explosia součástí, privatizován v r. 1994 transformací majetkových účastí, kdy došlo k převodu na akciovou společnost a následně k převodu či prodeji majetkových účastí. V r. 1996 vlastnila většinu akcií Synthesie Chemapol Group. V r. 1999, kdy šel Chemapol Group do konkurzu, již byla Synthesia součástí nové společnosti AliaChem. V r. 2001 pak došlo k postupnému převzetí AliaChemu Unipetrolem, ve kterém figurovala i firma Agrobohemia vlastněná napůl Unipetrolem a Agrofertem Andreje Babiše, disponující tehdy 50,1 % akcíí AliaChemu. Unipetrol však dále přikupoval a v srpnu 2001 tak vlastnil dalších celkem 28 % akcií samostatně. V letech 2001 - 2002 zároveň probíhala tzv. první privatizace Unipetrolu, kdy mělo dojít k převzetí Unipetrolu Agrofertem Andreje Babiše. K privatizaci Unipetrolu Agrofertem však nakonec nedošlo.

K odkupu samotné firmy Explosia státem pak došlo v r. 2002 a 2004. Transakci popisuje týdeník Euro (doc, s. 15). Zejména druhá transakce, odkoupení 38,5 % akcií Explosie, pak vzbuzuje pozornost tím, že cenu údajně stanovoval znalec najatý AliaChemem.

Tvrzení Miroslava Kalouska přinesl server iDNES.cz 18. února 2014.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný na základě nemožnosti dohledat informace, které by potvrzovaly zájem současného ministra financí Andreje Babiše levně koupit firmu Explosia a.s. nebo spojitost s kritikou ohledně navýšení základního kapitálu. Andrej Babiš sám osobně uvedl, že o společnost zájem nemá a firma Agrofert Explosii kupovat v budoucnu nebude. Vzhledem k povaze výroku nicméně nemůžeme na tomto ujištění založit hodnocení.

Otázkou možné dohody ohledně odkupu firmy státem mezi Andrejem Babišem a tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem se zabýval Demagog.cz v jiném neověřitelném výroku. Změny akcionářů lze přehledně nalézt například ve Výroční zprávě (.pdf, str. 3 a 8) společnosti Explosia a.s. za rok 2012 - 2013. Zpráva, vypracovaná dne 5. června 2014, uvádí ode dne 27. května 2014 jako jediného akcionáře Ministerstvo průmyslu a obchodu. V době vyřčení výroku však vykonávalo akcionářská práva Ministerstvo financí. Stát se stal ve společnosti jediným akcionářem postupně dvěma transakcemi v letech 2002 a 2004. Mimo výroční zprávy transakce popisuje (.doc, str. 15) například také týdeník Euro.

Ve stejné výroční zprávě lze také dohledat (opět str. 3 a 8) historii zvyšování základního kapitálu společnosti až na současných 1 415 mil. Kč. Důvodem posledního navýšení kapitálu v roce 2013 bylo podle obchodního rejstříku„posílení vlastních zdrojů společnosti s ohledem na její další podnikatelský rozvoj. " (Pozn. kapitola Ostatní skutečnosti po otevření pole „Historie"). O dlouhodobých problémech s finanční situací společnosti pak vyšlo několik zpravodajských článků (např. ČT, E15.cz, IHNED.cz, iDnes.cz).

Trend zastoupení opozice v orgánech státních podniků potvrzuje i Bohuslav Sobotka a Petr Nečas.

Pro potvrzení jsme však kontaktovali několik bývalých předsedů vlád, na jejichž vyjádření nyní čekáme. Po jeho obdržení pak hodnocení upravíme.

Úplný seznam členů orgánů například státního podniku ČEZ můžete najít po jeho vyhledání v online obchodním rejstříku. Politické složení jeho orgánů však nic nevypovídá o tom, zda opozice byla či nebyla vyzvána k účasti ve společnostech.

Řeč je o nominantech do dozorčích orgánů nejrůznějších státních či polostátních společností.

Profesor Mejstřík skutečně od roku 2011 zastává pozici předsedy dozorčí rady Českého aeroholdingu, a. s.

Milan Bajgar byl do dozorčí rady ČEZ jmenován v roce 2012.

Miroslav Kalousek zastával funkci ministra financí v letech 2007 až 2009 a poté 2010 až 2013. Výrok tedy odpovídá skutečnosti.

Výrok se vztahuje k Milanovi Bajgarovi, bývalému členovi dozorčí rady ČEZ, kterého Andrej Babiš označil za "léčitele tmou".

Bajgar je skutečně lékař a stojí vedle toho v čele rehabilitačního centra Čeladná v Beskydech. To se na svém vlastním webu označuje za "odborný léčebný ústav" s vysokou "úrovní rehabilitace a zdravotní péče". Do roku 2000 zde byla oblastní nemocnice s porodnicí, po restrukturalizaci vznikl dnešní odborný ústav se specializací na léčebnou rehabilitaci.

Podle rejstříku firem je předmět činnosti podnikání veden jako"nestátní zdravotnické zařízení: lůžková a ambulantní péče v oboru rehabilitační a fyzikální medicína, vnitřní lékařství, radiologie a zobrazovací metody, fyzioterapeut, ergoterapeut, nutriční terapeut, všeobecná sestra, radiologický asistent, masér".

Fakta tak odpovídají výroku exministra Kalouska.

Nepodařilo se nám bohužel ověřit, zda si korejští investoři při privatizaci ČSA vymínili dosazení určitých odborníků. Celou transakci popisuje např. web ČSA, slavnostní podpis a tisková konference jsou zachyceny na webu Vlády České republiky. Nepodařilo se nám ovšem dohledat kompletní znění smlouvy. Nemůžeme tedy potvrdit či vyvrátit Kalouskovo tvrzení.

Projekt státní pokladny byl spuštěn k 1. lednu 2013 a účelem bylo lépe řídit likviditu státu a jemu podřízených institucí. Na projektu pracovalo ministerstvo především v době, kdy bylo řízeno Miroslavem Kalouskem, systém ale využívá i ministr Babiš.

V revizi dokumentu Strategie financování a řízení státního dluhu (.pdf) z července 2013 se tak dočteme, že likvidita na účtu státní pokladny bez zahrnutí rezervy byla těsně před spuštěním systému téměř 70 miliard korun, ke 30. červnu pak již 136 miliard (strana 5). V textu se dále dočteme, že již během prvního pololetí bylo z těchto peněz 25,6 miliardy použito na financování splátek pokladničních poukázek. Samotná revize pak vznikla kvůli snížení plánované výpůjční potřeby o 110 miliard korun, která měla být financována právě za použití rezervy na účtu státní pokladny (strana 7).