Miroslav Kalousek

Počet zaměstnanců Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) vyčteme z výročních zpráv Finanční správy. Výroční zprávy uvádí počet zaměstnanců vždy k 31. prosinci daného roku. Miroslav Kalousek opustil ministerské křeslo Ministerstva financí 10. července 2013. Počet zaměstnanců GFŘ ke dni 31. prosince 2012 činil 493 (.pdf, str. 69).

Na počátku roku 2013 vešel v účinnost nový zákon o Finanční správě, v jehož důsledku proběhla reorganizace Finanční správy. Osm finančních ředitelství a desítky finančních úřadů se přeměnily na 14 finančních úřadů se sídlem v krajských městech a jejich územní pracoviště. Ve struktuře dále funguje i Specializovaný finanční úřad, Odvolací finanční ředitelství či Generální finanční ředitelství. Restrukturalizace pak měla ušetřit přibližně 150 milionů korun. V rámci této reorganizace byli pod GFŘ přeřazeni někteří zaměstnanci, kteří do té doby působili na Ministerstvu financí. Tato změna se projevila ve velmi skokovém nárůstu zaměstnanců GFŘ na číslo 899 zaměstnanců (.pdf, str. 70). Od té doby roste jejich počet zhruba o 20–70 za rok a aktuálně (ke konci roku 2018) je zaměstnanců GFŘ 1 119 (.pdf, str. 69).

Tvrzení Miroslava Kalouska odpovídá posledním zveřejněným datům před jeho odchodem z Ministerstva financí, tedy údajům z 31. prosince 2012. Počet zaměstnanců byl však následně významně ovlivněn zmíněnou reorganizací účinnou k 1. lednu 2013, která byla předložena vládou Petra Nečase, a při projednávání v Poslanecké sněmovně vládu zastupoval právě Miroslav Kalousek coby ministr financí. Nelze tudíž říci, že by o ní nevěděl nebo se na ní přímo nepodílel.
Oficiální dokumenty uvádí počet zaměstnanců pouze ke konci roku, tudíž nemůžeme přesně určit, kdy k nárůstu v průběhu roku 2013 došlo.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť dle posledních dostupných dat před odchodem Miroslava Kalouska z postu ministra financí byl počet zaměstnanců GFŘ skutečně přibližně 500, avšak největší nárůst nastal v důsledku reorganizace připravené vládou, v níž Miroslav Kalousek působil.

Učitelé jsou skutečně ve stávkové pohotovosti od 24. září 2019, kdy ji vyhlásili jako odezvu na neuspokojivé jednání o výši nárůstu platů pedagogických pracovníků. Rozepře se týká výše nárůstu, který je momentálně plánován jako 10%. Původně bylo školskými odbory (ČMOS PŠ – Českomoravský odborový svaz pracovníků školství) vyžadováno zvýšení platů o 15 %, které ze začátku podporoval ve svém prohlášení také ministr Robert Plaga, avšak později po jednáních byl požadavek snížen na již zmíněných 10 %.

Dále se jedná o velmi rozporuplné rozdělení oněch 10 % mezi tarifní část (fixní část) a odměny. Dle prohlášení ministra školství Roberta Plagy je počítáno s tarifní částkou 2 700 Kč a částkou 900 Kč sloužící k odměnám.

Je důležité si připomenout, že vláda ve svém programovém prohlášení deklaruje, že platy učitelů vzrostou do roku 2021 na 150 % úrovně z roku 2017. Podle ministra školství Roberta Plagy by tak učitelé v roce 2021 měli dostávat průměrně 46 000 korun. V současnosti průměrný příjem učitelů v prvním čtvrtletí činil 36 224 korun, což odpovídalo 106 % průměrné mzdy.

Výdaje na 10% nárůst platů učitelů dle informací v otevřeném dopise předsedy ČMOS PŠ Františka Dobšíka poslancům a poslankyním činí zhruba 11,1 miliardy Kč, z čehož můžeme jednoduchým výpočtem získat číslo velmi podobné 5 miliardám při nárůstu platů z 10 % na 15 %, zmíněných ve výroku Miroslavem Kalouskem (10 % = 11 095 165 000 Kč, 15 % = 16 642 747 500 Kč, takže zvýšení o 5 p. b. = 5 547 582 500 Kč).

Slevou na jízdné je ve výroku odkazováno na srážku 75 % z jízdenky ve vlacích a autobusech pro žáky, studenty od 6 do 26 let a seniory nad 65 let. Sleva platí od 1. září 2018 na všech vnitrostátních dálkových regionálních autobusových a železničních linkách, v rámci integrovaných dopravních systémů a také na linkách městské hromadné dopravy, které zajíždějí za hranice města. Ve vlacích sleva platí pouze ve 2. třídě. Stát také nařídil 100% slevu na jízdném pro děti do šestého roku života.

Sleva na jízdném si dle vyjádření Ministerstva dopravy vyžádala za rok fungování přes 5,6 miliardy Kč, což odpovídá sumě, na kterou je odkazováno ve výroku. Původně byla Ministerstvem dopravy předpokládána suma na výdaje 6 miliard Kč. Nejnákladnějším měsícem za první rok byl letošní květen, kdy stát dopravcům vyplatil 527 milionů korun.

Jak už bylo výše zmíněno, sleva na jízdné platí od 1. září 2018. Z tohoto důvodu můžeme v tabulce níže pozorovat značný nárůst kompenzace jízdného, kdy pouze za září 2018 musel stát vyplatit téměř dvojnásobnou kompenzaci oproti celému předchozímu roku 2017. Slevě 75 % před 1. zářím 2018 předcházela dotace 25 % z jízdného pro studenty, 62 % pro žáky při cestě do školy, 50 % pro děti do 15 let, 100 % pro děti do 6 let a 75 % pro zdravotně postižené.

Dotace jízdného jsou dle vyfakturované částky rozdělovány mezi soukromé i státní dopravce, avšak částka, která připadá na jeden projetý lístek se může na stejné trase významně lišit i o několik set korun. Tento nepoměr mezi utrženými penězi u různých dopravců na jeden lístek je způsoben odlišným systémem určování ceny (pohyblivé ceny v závislosti na vytíženosti a čase). Dle vyjádření (čas 3:27) předsedy vlády Andreje Babiše slevy zůstanou i nadále v platnosti pro studenty a důchodce, dokud bude premiérem.

Pro ověření výroku jsme sledovali údaje zejm. o zákoně o státním rozpočtu pro r. 2013 a 2020, o rozpočtu po změnách v r. 2013 a nakonec o státním závěrečném účtu.

V roce 2013 byly plánované příjmy státního rozpočtu 1 076 miliard korun. Podle vládního návrhu zákona o státním rozpočtu (.pdf, str. 1, § 1) pro rok 2020 bude Česká republika v příštím roce hospodařit s příjmy ve výši 1 578 mld. Kč, tedy s částkou o 502 miliard vyšší, než s jakou bylo v rozpočtu počítáno v roce 2013. Kalouskem udané hodnotě 466 miliard odpovídá rozdíl mezi výdaji (.pdf, str. 1, § 1) státního rozpočtu pro r. 2020 a skutečnými výdaji (.pdf, str. 5) státu v r. 2012 uvedenými v závěrečném účtu 2013. Údaj je tedy nepřesný, ovšem nikoli závažně.

Dle Rady pro výzkum, vývoj a inovace byl rozpočet vědy a výzkumu v roce 2013 (.pdf) 26,1 miliardy korun, v roce 2020 to však má být 37 miliard korun, o téměř 11 miliard více než v roce 2013.

Na kapitálové výdaje (investice) pak bylo v roce 2013 nejdříve k dispozici (.pdf, str. 121) 97 miliard, následně však byl rozpočet kapitálových výdajů navýšen až na 115,9 miliard. Oproti tomu v rozpočtu ministerstva financí pro rok 2020 se počítá s kapitálovými výdaji ve výši 146,2 mld. Rozdíl mezi roky 2013 a 2020 je tedy 49,2 mld. resp. 30,3 mld. u srovnání s rozpočtem po změnách.

Na platy státních zaměstnanců podle posledních dostupných informací ministerstvo financí pro rok 2020 počítá s částkou 227,4 miliard korun. V roce 2013 byly k dispozici prostředky na platy státních zaměstnanců v hodnotě 134,3 miliard Kč. Oproti roku 2013 bylo tedy pro příští rok na platy státních zaměstnanců v rozpočtu vyhrazeno o 93,1 mld. korun navíc.

V červnu 2016 označil Miroslav Kalousek v rozhovoru pro Reflex Andreje Babiše a jeho hnutí za „nebezpečné pro českou demokracii“. Spolu s ním dle poslance Kalouska také do české společnosti vstoupilo zlo ohrožující svobodnou společnost. Na konferenci o budoucnosti české pravice (4. video, čas 20:50) v listopadu 2016 mluvil Miroslav Kalousek o možnosti spojení pravicových stran proti hnutí ANO. Varoval, že silná pozice ANO ohrožuje českou liberální demokracii. Navrhl však dvě řešení. Prvním z nich bylo společné předsevzetí, že demokratická strana vstoupí do vlády pouze s demokratickou stranou a vítězné ANO by se tak ocitlo v opozici.

Druhým bylo právě spojení pravicových stran do jednotného volebního bloku. Nutno dodat, že návrhu společné kandidátky před volbami dával přednost s tím, že je to dlouhodobě udržitelné řešení. Povolební spolupráce by dle poslance Kalouska znamenala ve výsledku oslabení demokratických stran a naopak posílení hnutí ANO. Sestavení společné kandidátní listiny tedy skutečně prezentoval jako jediné řešení, jak zachovat liberální demokracii déle než po jedno volební období.

Návrh na společnou kandidátku pak zopakoval (.mp4, čas 8:30) i v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. V něm už jiný návrh nezmiňoval a dokonce tuto kandidátku vymezil proti socialistům (čas 8:00). Nutnost tohoto postupu nicméně v obou případech nezdůvodňuje konkrétně ochranou právního státu, ale české liberální demokracie.

Nebyl však jediným politikem, který takové řešení navrhoval. Kromě něj spolupráci pravicových stran za účelem vítězství ve volbách prosazoval také Petr Fiala.

Tvrzení o pravděpodobném vítězství ANO má oporu v předvolebních průzkumech. Například volební model agentury Median z října 2016 dával hnutí ANO nejvyšší potenciál (.pdf, s. 8) a ukazuje i největší jádro. Předpokládaný zisk mandátů byl ze všech stran nejvyšší i podle agentury STEM. Následující graf ukazuje volební model v říjnu roku 2016 podle agentury STEM.

Miroslav Kalousek tedy skutečně navrhl společnou kandidátku pravicových stran roku 2016. Toto řešení pak v dlouhodobém horizontu označil za jediné možné. Neargumentoval však právním státem, nýbrž zachováním liberální demokracie. Protože však demokracii můžeme považovat ze jednu ze složek právního státu, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Miroslav Kalousek kritizoval Andreje Babiše a upozorňoval na možnost využívání státní moci ve prospěch jeho zájmů již před volbami v roce 2013, například v rozhovoru pro Právo (dostupné na Novinky.cz) uvedl: „Ani to tak dlouho netrvalo, abychom zjistili, proč Babišovo ANO kandiduje a o co mu skutečně jde. Cílem je propojení státní moci s velkými podniky a vytvoření politicko-podnikatelského mocenského komplexu.“ V lednu 2014 pak dle Lidovek.cz prohlásil, že spíše než z Evropské unie má strach z „oligarchizace ruského typu“. Explicitně k Babišovi však toto tvrzení nevztáhl. Můžeme tedy říci, že Miroslav Kalousek byl skutečně jeden z prvních, který na „nebezpečí pohlcení státu holdingem“ upozorňoval.

Další z kritiků Andreje Babiše Jan Farský vyhlásil po volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2013 bojkot výrobků firem, které Andrej Babiš vlastnil. Po několika dnech však se slovy „napsal jsem to neobratně a šlo o nedorozumění“ svou výzvu odvolal. Koalici s hnutí ANO pak Farský odmítal, žádnou přímou kritiku či upozornění na „pohlcování státu holdingem“ se nám nepodařilo dohledat.

Podobně jako Miroslav Kalousek byla vůči Andreji Babišovi kritická i Miroslava Němcová, v rozhovoru pro Deník 26. října 2013 uvedla: „Nejvíce mě děsí postup nesystémových stran, jako je ANO či Úsvit – to považuji za naprostou ránu do vazu demokratickému parlamentnímu systému v ČR.“ Miroslav Kalousek však s kritikou Andreje Babiše započal již před volbami do Poslanecké sněmovny a můžeme tedy opravdu říci, že byl jedním z prvních jeho kritiků.

Hlasitost kritiky nehodnotíme, je ale pravda, že Miroslav Kalousek je v ní skutečně dosti výrazný. Mimo jiné na svém twitteru 27. listopadu 2018 k tomuto tématu napsal: „Přebírání státu holdingem probíhá nerušeně dál. O to větší důvod to nevzdat, než dojde k nevratným změnám ve správě a k etablování ‚kontrolované opozice'. Pak už by to nebyla demokracie, ale loutkové divadlo.“ 13. října 2018 tam publikoval: „(...) Díky jim (kandidátům demokratické opozice, pozn. Demagog.cz) se nepodaří @AndrejBabis měnit ústavní zákony směrem k dalšímu vyprazdňování demokracie.“

Postoj a přístup Miroslava Kalouska k hazardu zmapoval (.pdf, str. 57–72) Nadační fond proti korupci. Je pravda, že Ministerstvo financí, v jehož čele Miroslav Kalousek stál, povolovalo umístění herních automatů i na místech, na kterých dle zákona být nesměly, např. v okolí škol či nemocnic (str. 71 analýzy Nadačního fondu proti korupci). Provozovatelům herních automatů také ministerstvo neodebíralo povolení k provozu herních automatů, přestože ty byly umístěny na zákonem zakázaných místech. Na tuto praxi upozornil v bodě 43 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. září 2011 i Ústavní soud (nález dostupný v databázi Nalus).

Po rozhodnutí Ústavního soudu v roce 2012 však začalo Ministerstvo financí v čele s Miroslavem Kalouskem k hernám automatům přistupovat tvrději a s větší účinností.

Jakékoliv zdroje, které by potvrzovaly či naopak vyvracely tvrzení, že Miroslav Kalousek v roce 2008 herny v ulicích obhajoval, se nám bohužel dohledat nepodařilo. Stejně tak nabyla nalezena žádná Kalouskova vyjádření, ve kterých by tvrdil, že je příznivcem úplného zákazu heren.

Velký střet kvůli zdanění hazardu zažil Kalousek v říjnu 2015, ovšem šlo pouze o formální stránku „předbíhání“ v projednávání návrhů ve Sněmovně, nikoli střet v rovině materiální. V této souvislosti se však na plénu Sněmovny vyjádřil tak, že proti zvýšení zdanění hazardu nebojuje: „Jakkoliv nám některé účelové argumenty přisuzují opak, tak my tady opravdu nebojujeme proti zvýšení zdanění hazardu. Nám ten obsah nevadí. Alespoň nám nevadí tolik, abychom kvůli němu blokovali schůzi Sněmovny.“

Vzhledem k absenci jasných potvrzujících či vyvracejících stanovisek hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Zakázka na odstranění starých ekologických zátěží, o které mluví ve svém výroku Kalousek, byla vyhlášena v roce 2008. Než se dostaneme k samotnému hodnocení pravdivosti, stručně shrňme, o co v této zakázce šlo.

Během privatizace v 90. letech získali soukromí vlastníci majetek, který byl zatížen starými ekologickými škodami. Aby privatizace proběhla rychle, stát se zavázal tyto staré ekologické škody odstranit na své náklady. Celková cena (.pdf, str. 1) těchto garancí činila 169,5 miliard korun.

V roce 2008 přišlo Ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem s plánem na vypsání jedné velké veřejné soutěže. V ní měla být vybrána firma, která všechny zbývající staré ekologické škody odstraní. V té době činila (.pdf, str. 1) garance dosud neodstraněných škod 114,5 miliard korun. Smyslem této zakázky bylo jednak samotné odstranění ekologických zátěží, urychlení celého procesu, který se táhl od 90. let, investice a rozvoj v sanovaných oblastech i vyhnutí se možností arbitráží za státem neplněné závazky (.pdf, str. 2, 3).

Zakázka od počátku čelila silné kritice. Samo Ministerstvo financí totiž přiznalo, že „s ohledem na charakter starých ekologických zátěží není znám jejich skutečný rozsah, a tedy skutečnou výši nákladů, které bude k jejich odstranění potřeba vynaložit.“ Bylo tak otázkou, jaká cena zakázky je vlastně přiměřená. Proti tendru se tak postavili například protikorupční organizace Transparency international, Ministerstvo životního prostředí, Hospodářská komora, Nejvyšší kontrolní úřad nebo zástupci opozičních stran (např. ČSSD, KDU-ČSL).

Soutěž vyhrála společnost Marius Pedersen Engineering s nejlevnější nabídkou necelých 57 miliard korun. Vláda se však nakonec po široké kritice na návrh Miroslava Kalouska rozhodla celý tendr v roce 2011 zrušit.

Nyní k samotnému hodnocení. Částku necelých 115 miliard korun na odstranění starých ekologických škod zveřejnilo samo Ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem (.pdf, Stručná charakteristika projektu, str. 1). Toto číslo vycházelo z rozsahu státem poskytnutých záruk, tedy účetních garancí. Sám Kalousek byl dotazován, kolik by měla výsledná zakázka tedy stát. Opakovaně však odmítl jakoukoli cenu veřejně sdělit s tím, že cenu musí určit soutěž (např. zde, zde). Náměstek ministra financí Ivan Fuksa upřesnil způsob platby, který „není o tom, že ta firma dostane od státu několik desítek miliard a bude odstraňovat, ona to bude odstraňovat na své náklady a v horizontu třiceti let, možných třiceti let bude postupně dostávat od státu výplatu za to odstraňování“.

Ministerstvo financí uvádí na svém webu tabulku závazků, které poskytl stát k odstranění starých ekologických škod.

Z tabulky vyplývá, že stát poskytl garance v celkové výši 175,7 mld. Po odečtení garancí firmám, s nimiž byly již závazky státu uzavřeny (34,4 mld), a také garancí, které ještě nebyly uzavřeny, ale jsou již smluvně ošetřeny (43,6 mld), zbývají nevyřešené garance v hodnotě 97,7 mld korun. Tuto částku potvrdil v loňském roce mluvčí Ministerstva financí, když zveřejnil, že zbývá vyřešit garance státu v hodnotě 101 mld korun.

Kalousek ve svém výroku tvrdí, že stát „kašle“ na odstranění starých ekologických škod. Z tabulek srovnávajících zbývající garance na konci let 2015, 2016, 2017 a v polovině roku 2018 plyne, že například od počátku roku 2016 do poloviny roku 2018 (tj. za dva a půl roku) se podařilo odstranit garance v hodnotě 4,5 mld korun. Dodejme, že Kalouskovo zdůvodnění „kašlání“ státu nedostatkem finančních prostředků neověřujeme, jelikož se jedná o subjektivní hodnocení problému.

Dále Kalousek mluví o 22 miliardách korun. Jedná se o 22 mld korun (příjmy z privatizace, z dividend) z Privatizačního fondu, které poslanci rozhodli převést do státního rozpočtu. Výnosy z tohoto fondu byly určeny především na odstraňování ekologických škod. Zatímco dříve bylo využití těchto peněz vázáno (například na sanaci ekologických škod), po této změně může vláda tyto peníze použít jakkoli podle svého uvážení.

Výrok se týká zakázky na odstranění starých ekologických zátěží, která byla vyhlášena v roce 2008. Kalousek se jako ministr financí k tomuto tendru opakovaně vyjadřoval (např. zde, zde, zde, zde) a veřejně skutečně nabídku žádné konkrétní firmy neprosazoval.

Po široké kritice se nakonec vláda rozhodla tendr zrušit (usnesení č. 956, .pdf), a to poté, co ministr Kalousek vládě navrhl vítěznou nabídku společnosti Marius Pedersen Engineering odmítnout. Svůj postoj zdůvodnil takto: „Cenová výše, byť i té nejlevnější nabídky, není podle mého názoru natolik přesvědčivá, abych mohl vládě doporučit tuto nabídku přijmout.“

Pro úplnost dodejme, že stanovisko ministra financí Kalouska doporučující neschválení daného tendru jsme ve veřejných záznamech nenalezli, nicméně pro neschválení smlouvy se vyslovilo dle záznamu předmětné vládní schůze všech 15 přítomných členů vlády včetně ministra financí (.doc, bod 9, usnesení č. 956).

Kalousek se nechal před volbami do PSP ČR 2017 (3. listopadu 2016) slyšet, že chce sjednotit českou pravici. Podle Aktuálně.cz jeho výzva „nepatřila jen lidovcům či občanským demokratům, adresoval ji obecně pravicovým a středovým politickým uskupením“.

„Chceme-li opravdu porazit Babišovo hnutí ve volbách, musíme se spojit. Tento krok by si vyžádal bolestivé kompromisy programové i personální,“ uvedl Miroslav Kalousek.

Hlavním důvodem sjednocení měla být silná opozice proti hnutí ANO. Společná kandidátka stran by podle Kalouska zabránila roztříštění hlasů mezi TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Lidovci spolupráci odmítli, ODS slovy předsedy Petra Fialy uvedla, že je ochotná o nápadu jednat.

Co se týká rozdílnosti volebních programů do sněmovních voleb 2017, Kalousek má pravdu, že v některých oblastech byly mezi stranami velké rozdíly. Například TOP 09 a KDU-ČSL podporovaly přijetí eura. Lidovci (.pdf, str. 4) chtěli „připravit přijetí eura“, TOP 09 (.pdf, str. 16) byla dokonce pro co nejrychlejší vstup do eurozóny. Naproti tomu ODS chtěla zrušit povinnost euro přijmout. Strany se také neshodly na řešení azylové a migrační politiky EU; KDU-ČSL chtěla podpořit (.pdf, str. 11) reformu společné azylové politiky, ODS naopak plánovala pro ČR výjimku z azylové a migrační politiky EU. TOP 09 dle svého programu zamýšlela (.pdf, str. 18) podpořit členské státy EU, které samy nebudou migraci zvládat.