Jakub Michálek

V současné době probíhá v Hongkongu série protestů. Jejich prvotním a hlavním důvodem je návrh změny extradičního zákona. Ten by umožňoval vydávat obyvatele Hongkongu úřadům Čínské lidové republiky (ČLR) za páchání vymezených trestných činů. Protesty provází jak násilí ze strany policie, tak násilí ze strany demonstrantů.

Hongkong je v současné době Zvláštní administrativní oblastí ČLR, kterou si Čína nárokuje. Podle principu „jedna země, dva systémy“ má rozsáhlou autonomii, a to až do roku 2047, kdy plně přejde pod správu ČLR. Tato autonomie se týká i hongkongské policie, která je formálně, stejně jako právní systém, na Číně nezávislá. Jediné dvě oblasti, o kterých nerozhoduje Hongkong, ale Peking, jsou obrana a zahraniční politika. O autonomii hongkongské policie svědčí i její vymezení se vůči případnému silovému zásahu Pekingu vůči demonstracím. Na druhou stranu má Peking významný vliv na složení Hongkongského zákonodárného sboru.

K represivním akcím ze strany ČLR dochází také v Čínou nárokovaném Východním Turkestánu nebo Tibetu.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož hongkongská policie skutečně podniká represivní akce vůči demonstrantům. Podobné akce pak podniká i samotná Čína v jiných regionech, které spravuje.

Poslanec Jakub Michálek naráží na nedávné zastavení stíhání obviněných v tzv. kauze Čapí hnízdo. Státní zástupce 13. září 2019 zastavil trestní stíhání premiéra Andreje Babiše a dalších v kauze kolem padesátimilionové evropské dotace na stavbu farmy Čapí hnízdo. Případem se bude dále zabývat nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který může rozhodnutí potvrdit, ale i zrušit.

Prezident republiky Miloš Zeman posléze na toto téma uvedl, že by premiérovi udělil tzv. abolici, pokud by se nejvyšší státní zástupce rozhodl stíhání obnovit. Abolice je společně s dalšími pravomocemi prezidenta obsažená v Ústavě ČR v čl. 63, konkrétně odst. 1 písm. j): „(...) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo“. Stejně jako ostatní kompetence zmíněné v čl. 63 patří abolice mezi pravomoci, které jsou kontrasignované předsedou vlády.

Dle slov Miloše Zemana nemá smysl zatěžovat Andreje Babiše, jakožto schopného premiéra, justičním ping-pongem, kterým si již jednou prošel.

Poslanec Michálek dále mluví o Prezidentském duelu (čas 9:40), který Česká televize odvysílala 25. ledna 2018. V prezidentské volbě toho roku proti sobě stanuli ve druhém kole kandidáti Jiří Drahoš a současný prezident republiky Miloš Zeman. Prezident Zeman tehdy uvedl, že by abolici již tehdy stíhanému premiérovi Andreji Babišovi neudělil:

„Proboha ne, v žádném případě. On sám se musí očistit. (...) Nezměním tento názor, protože bych se tím naprosto zesměšnil.“

Důvod k udělování abolice tehdy neviděl ani kandidát na prezidenta republiky Jiří Drahoš. Je také pravdou, že tato debata byla největší. Dle serveru Mediaguru to byla dokonce největší politická debata od počátku měření sledovanosti.

Poslanec Michálek také mluví o současném premiérovi Babišovi jako o miliardářovi. Premiér Babiš patří podle žebříčku magazínu Forbes mezi 70 nejbohatších Čechů. Jeho majetek byl v roce 2018 odhadován na 75 miliard korun a v tomto seznamu tak obsadil druhou příčku za podnikatelem Petrem Kellnerem.

Prezident republiky Miloš Zeman uvedl v roce 2018, že by abolici tehdy trestně stíhanému premiérovi Andreji Babišovi za žádných okolností neudělil. V letošním roce prezident ale uvedl, že by abolici premiérovi udělil, pokud by bylo stíhání nejvyšším státním zástupcem znovu obnoveno. Vzhledem k tomu, že jsou tato dvě vyjádření v rozporu, tedy došlo k porušení slibu o neudělení abolice, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Významné a široce kritizované rozhodnutí prezidenta Klause o amnestii rezonuje společností ještě několik let poté.

Vyhlášená amnestie obsahuje celkem pět článků, ze kterých pouze jeden (čl. II) se týká abolice, a to abolice trestního stíhání „od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let“.

Rozhodnutí o amnestii dále obsahuje:

• Čl. I v odstavci 1 promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody, které nepřevyšují jeden rok nebo jejich zbytky, a v odstavci 3 u těchto osob zahlazuje odsouzení.
• Čl. I v odstavci 2 promíjí osobám starším 74 let nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující deset let nebo jejich zbytky a v odstavci 3 u těchto osob zahlazuje odsouzení.
• Čl. III podle odst. 1 a 2 podmíněně promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující dva roky nebo jejich zbytky. Nevztahuje se na trestné činy za zločiny, při nichž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, dále na zločiny proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem. Nevztahuje se na osoby, které byly v posledních 5 letech odsouzeny k nepodmíněnému trestu za jinou trestnou činnost, anebo propuštěny z výkonu trestu, pokud nebyl trest zahlazen. Na úhrnný nebo souhrnný trest nelze prominutí vztáhnout ani zčásti, pokud prominutí podle čl. III nelze vztáhnout na celou trestnou činnost.
• Čl. III podle odst. 1 a 3 podmíněně promíjí osobám starším 69 let nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody, které nepřevyšují tři roky, nebo jejich zbytky. Na úhrnný nebo souhrnný trest nelze prominutí vztáhnout ani zčásti, pokud prominutí podle čl. III nelze vztáhnout na celou trestnou činnost.
• Čl. IV promíjí podmíněné tresty odnětí svobody osobám starším 69 let a osobám, u nichž trest nepřevyšoval dva roky.
• Čl. IV promíjí všechny nevykonané tresty obecně prospěšných prací a domácího vězení a jejich zbytky.
• Čl. V stanovuje, že všechna předešlá ustanovení se ve stejném rozsahu vztahují též na provinění spáchané mladistvým a trestní opatření uložené mladistvému.

Na základě čl. II bylo například zastaveno trestní stíhání:

• Františka Chvalovského, spojeného s aférou v Komerční bance
• Jaroslava Vítka, Jaroslava Eliáše a Ladislava Tůmy, představitele vytunelované společnosti H-System
• Jiřího Babiše, Miroslava Fučíka, Tomáše Michala a Tomáš Seidlera, známé z kauzy Union banky
• skupiny manažerů v čele s Miroslavem Hálkem v kauze vytunelovaného fondu TREND

Podle čl II. bylo zastaveno k datu 21. února 2013 trestní stíhání 596 lidí ve 327 kauzách. Dále, jak píšou Novinky.cz: „Za tři čtvrtě roku od svého vyhlášení zahrnula amnestie celkem 111 263 odsouzených a obviněných, z toho 3 057 mladistvých. Nepodmíněné tresty vězení prominula 19 820 lidem, z toho ve výrazné většině 18 627 případů šlo o lidi potrestané odnětím svobody do jednoho roku. Z káznic se tak na svobodu dostali především pachatelé krádeží a maření výkonu úředního rozhodnutí a dále neplatiči alimentů.“ Seznam těch, kdo byli amnestovaní podle čl. II, poskytl například Nadační fond proti korupci.

Michal Kováč byl na post prezidenta Slovenské republiky zvolen 15. února 1993. Během svého prezidentského působení měl několik významných sporů s tehdejším předsedou slovenské vlády Vladimírem Mečiarem. Odmítl například Mečiarův návrh jmenovat Ivana Lexu šéfem Slovenské informační služby (SIS). Lexa byl nakonec do čela SISu jmenován poté, co premiér Mečiar změnil zákon a převedl pravomoc jmenovat šéfa tajné služby na vládu.

V roce 1995 proti prezidentu Kováčovi započala mediální kampaň. Deník Slovenská republika zveřejnil sérii článků týkajících se kauzy Technopol, do které byl zapleten i prezidentův syn Michal Kováč ml. Celá situace vyvrcholila 31. srpna 1995 únosem Kováče ml. do rakouského Hainburgu. Podle informací, které byly v té době publikovány ve slovenských médiích, byl únos organizován tajnou službou s cílem přimět prezidenta k odstoupení. Další důkazy údajně napovídaly tomu, že si únos prezidentova syna objednal sám premiér Mečiar. Ten však několikrát svou roli v únosu popřel.

Prezident Kováč neodstoupil a ve funkci prezidenta zůstal až do konce funkčního období. Konec jeho funkčního období připadal na 2. března 1998. Do tohoto termínu se však nepodařilo zvolit nového prezidenta, a tak po skončení jeho mandátu převzala část prezidentských kompetencí tehdejší vláda v čele s premiérem Mečiarem.

Mečiar 3. března 1998 využil získané prezidentské pravomoci a udělil amnestii, která se vztahovala i na možné pachatele únosu. Konkrétně článek VI obsahoval toto ustanovení:

„Nariaďujem, aby sa nezačínalo, a ak sa začalo, aby sa zastavilo trestné stíhanie za trestné činy spáchané v súvislosti s oznámením o zavlečení Michala Kováča mladšieho do cudziny.“

Dne 7. července 1998 vyhlásil premiér Mečiar ještě jednu amnestii, velmi podobného znění. Tyto amnestie v kombinaci s dalšími výměnami vyšetřovatelů způsobily, že kauza týkající se únosu nebyla nikdy zcela vyšetřena.

Dne 31. května 2017 byly nakonec po několika předchozích neúspěšných pokusech Mečiarovy amnestie zrušeny (.pdf), což potvrdil i slovenský ústavní soud.

Vývoj české ekonomiky skutečně koreluje s trendy, které se vyskytují v celé Evropské unii, jak dokládají data Eurostatu, a to jak v případě procentuálního růstu HDP (první graf), tak v případě vývoje hodnoty HDP na obyvatele (druhý graf).

Zdroj: Eurostat

Zdroj: Eurostat

O propojenosti české a unijní ekonomiky pak mluví i analýza České národní banky, která hovoří o „vysoké míře otevřenosti české ekonomiky a velké obchodní i vlastnické provázanosti s eurozónou.“

Reinvestovaný zisk představuje část zisku zahraničních společností z jejich přímých investic v České republice. Zahraniční vlastníci generují v ČR zisky, ze kterých si vyplácí dividendy a další část znovu investují (reinvestují) do provozu svých podniků.

V roce 2018 představovaly reinvestované zisky téměř 140 miliard korun a na dividendách bylo do zahraničí vyplaceno 303 mld. Kč. Oproti roku 2017 došlo k poklesu reinvestovaných zisků o 36,52 mld. Kč, tedy o 23,48 mld. Kč méně, než uvádí Jakub Michálek. Rok 2017 byl v tomto ohledu rekordní, protože reinvestice dosáhly hodnoty 176 mld. Kč. Na dividendách bylo nejvíce vyplaceno v roce 2016, a to 312 mld. Kč.

Přestože Jakub Michálek neupřesnil, v jakém období mělo dojít k poklesu reinvestovaného zisku o 60 mld. Kč, výše uvedený pokles o 36,52 mld. Kč je za posledních deset let největší, a proto je výrok hodnocen jako nepravda.

Kromě absolutních hodnot reinvestovaných zisků a vyplacených dividend je však nutné vzít v úvahu i relativní hodnoty ve vztahu k celkovým ziskům zahraničních vlastníků z přímých zahraničních investic realizovaných v ČR. Hodnota reinvestovaných zisků je dlouhodobě nižší než hodnota dividend, přičemž reinvestice představují přibližně čtvrtinu až třetinu z celkových zisků. Mezi lety 2017 a 2018 došlo spolu s absolutním poklesem reinvestovaných zisků k relativnímu poklesu z 35,3 % na 27,9 %.

V legislativním plánu vlády pro rok 2018 jsou obsaženy dva zákony týkající se boje proti korupci. Zákon o regulaci lobbingu je v tuto chvíli připraven k projednání vládou a případnému postupu do Poslanecké sněmovny. Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla pozdržena kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální bance tehdejším ministrem Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v tomto stanovisku (.pdf, str. 3) ze dne 11. dubna 2019 vyvráceny. Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB(...)“. Stanovisko ECB by mělo umožnit posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení návrhu vládou, k tomu však stále nedošlo i přesto, že dle plánu legislativních prací mělo ke schválení vládou dojít již v září 2018.

Druhým zákonem, který by se dal označit za protikorupční, je zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Přestože se vláda na podzim roku 2018 angažovala ve snaze o předložení návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, tento zákon se stále nepodařilo doručit do Sněmovny. Hlavním důvodem odkladu přijetí tohoto zákona je především stále probíhající příprava evropské směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práv Unie. Tato směrnice je již od května 2018 v legislativním procesu EU a momentálně ji projednává Rada Evropské unie. Dá se tedy konstatovat, že osud zákona o ochraně oznamovatelů závisí na vývoji v Bruselu. Je však pravdou, že i v tomto případě je vláda v prodlení, původně totiž plánovala předložit tento návrh již v září 2018.

Nečinnost vlády při přijímání protikorupčních opatření vytýká vládě Transparency International (TI) i organizace Rekonstrukce státu. Např. ředitel TI Davida Ondráčka k tomu uvádí: „Evidentně protikorupční agenda není příliš vysoko v prioritách vlády nebo je vysoko pouze verbálně. Reálné činy jsou zatím udržování statu quo nebo návrhy, které jsou potenciálně nebezpečné. Celkově se bojím, že tato vláda do historie jako protikorupční nevstoupí."

Současná vláda Andreje Babiše se zasloužila o zavedení projektu Výstavba, který prostřednictvím Státního fondu pro rozvoj bydlení poskytuje dotace a úvěry pro podporu dostupného a sociálního bydlení. Program byl zahájen v květnu 2019 v gesci Ministerstva pro místní rozvoj s vymezeným rozpočtem ve výši 1 miliardy korun pro rok 2019. V následujících letech má ambici vyjednávat až trojnásobek ročně pro řešení dostupnosti bydlení v ČR.

Současně však výše zmíněný program pouze nahrazuje slíbený zákon o sociálním bydlení a dle některých kritiků nepředstavuje ideální řešení tuzemské bytové situace. Kriticky se k projektu Výstavba vyjadřuje i ve svém sdělení Evropská komise, viz (.pdf) str. 34:

„Vyloučení z přístupu k bydlení a bezdomovectví mezi nízkopříjmovými domácnosti roste, související politiky však nejsou prováděny. Návrh zákona o sociálním bydlení, který měl stanovit kritéria způsobilosti a kvality pro přístup k sociálnímu nájemnímu bydlení, nebyl v roce 2018 přijat. Stávající právní předpisy neřeší uspokojivě nedostatek cenově dostupného a kvalitního sociálního bydlení ani jeho negativní sociální dopad a do roku 2023 není plánovaná žádná revize. Namísto toho vláda plánuje nahradit je programem zvýhodněných úvěrů s názvem Výstavba. Z tohoto programu by bylo financováno nejen sociální bydlení pro lidi ohrožené vyloučením, ale především dostupné bydlení ve veřejném zájmu, např. s cílem přilákat do obcí nedostatkové profese veřejného sektoru. Navzdory prokázanému úspěchu projektů realizovaných ESF, jako např. Rychlé zabydlení, však návrh postrádá integrovaný přístup kombinující sociální služby s bydlením. Rovněž se předpokládalo, že regionální sociální rozdíly budou řešeny koordinovaným přístupem v rámci strategie RESTART. Avšak provádění sociálních aspektů bylo v důsledku chybějící politické podpory omezené. Pro sociálně-ekonomickou integraci sociálně vyloučených osob jsou potřebné rovněž další investice, včetně investic do potravinové a základní materiální pomoci.“

Projekt Výstavba hodnotí jako nedostatečný i dokument (.pdf) platformy pro sociální bydlení LUMOS či Platforma pro sociální bydlení. Jak vysvětluje Vít Lesák z Platformy pro sociální bydlení: „Stavět je třeba, ale nestačí to. Těch 20 tis. dětí v bytové nouzi nemůže čekat na důstojné bydlení 40 let. Je zřejmé, že se Česká republika neobejde bez zákona, který legislativně ukotví povinnosti obcí, jasně vymezí kompetence orgánů státní správy a zároveň zajistí stabilní financování široké škály nástrojů pro prevenci a řešení bytové nouze.”

(Zdroj: LUMOS str. 16 a 17)

Co se týče otázky bydlení seniorů, tak k červnu 2019 existuje úvěrový program Nájemní domy vymezený i pro skupinu obyvatel 65 let a více. Do programu se nicméně nelze přihlásit, neboť vymezených 380 milionů pro rok 2019 již bylo patrně přislíbeno.

Jednotlivci se současně mohou účastnit ještě iniciativy Ministerstva pro místní rozvoj s názvem Program Podpora bydlení pro rok 2019. V rámci Podprogramu Podporované byty tak lze zažádat o poskytnutí sociálního bydlení pro osoby, které mají ztížený přístup k bydlení v důsledku zvláštních potřeb vyplývajících z jejich nepříznivé sociální situace – věk, zdravotní stav.

Jak v případě programu Výstavba či Nájemní domy i Podpora bydlení se jedná o vládní projekty, aktivní v roce 2019, které poslanec Michálek může považovat za nedostačující, nicméně je nelze toliko označit za ignorování problému dostupného bydlení.

Největší demonstrace od roku 1989 byla svolána dne 23. června na Letenské pláni s odhadovaným počtem více než 250 tisíc demonstrantů. Konala se z důvodů, které v různé míře souvisely s osobou premiéra Andreje Babiše.

Dle facebookových stránek organizátorů akce - Milion chvilek pro demokracii, byla akce organizována primárně jako protest a nesouhlas s osobou Andreje Babiše. Požadovala naplnění pěti hlavních požadavků:

Zdroj: oficiální událost akce na FB

Je otázka, nakolik je platné tvrzení, že se letenská demonstrace konala kvůli justici. Podle slov organizátorů šlo totiž především o vyjádření nesouhlasu se zneužíváním moci Andrejem Babišem a o oslavu probuzení demokratické občanské společnosti. I první demonstrace z dubna 2018 byla zaměřena čistě proti osobě premiéra.

Rostoucí význam a počty účastníků konaných demonstrací však byly důsledkem odchodu ministra Jana Kněžínka, obžaloby premiéra a nástupu ministryně Marie Benešové. Od dubna 2019 uváděli organizátoři jako hlavní důvody svolávání demonstrací tyto požadavky: odchod ministryně Benešové, otázku nezávislé justice, neodvolatelnost státních zástupců, vyjádření premiéra k věci ministra spravedlnosti a v posledním případě i Babišův odchod.

Seznam demonstrací s počty osob (dle organizátorů):

29. dubna 2019: 15 tisíc, Staroměstské náměstí (+ regiony)

6. května 2019: 25 tisíc, Staroměstské náměstí

13. května 2019: 30 tisíc, Staroměstské náměstí ( + regiony)

21. května 2019: 60 až 70 tisíc, Václavské náměstí

4. června 2019: 120 tisíc, Václavské náměstí

23. června 2019: 250–260 tisíc, Letenská pláň

Co se týče srovnání s jinými demonstracemi, které proběhly mezi roky 1989–2019, blíží se aktuálním počtům demonstrace organizovaná ČMKOS v roce 2012. Zúčastnilo se jí odhadem 60–120 tisíc osob. Další v pořadí je demonstrace konaná v roce 1997 s 90 tisíci účastníky, jak ukazují ve svém článku Lidové noviny.

V roce 1989 v rámci Sametové revoluce pak demonstrovalo v Praze až 800 tisíc lidí.

Vláda Bohuslava Sobotky zahájila své fungování dne 29. ledna 2014, tedy přibližně před pěti a půl lety. 6. prosince 2017 byl předsedou vlády jmenován Andrej Babiš, po nezískání důvěry Poslanecké sněmovny od 24. ledna v demisi. 6. června 2018 byl Andrej Babiš znovu jmenován do funkce premiéra a pověřen sestavením další vlády.

V průběhu těchto 3 vlád se v poslancem Michálkem jmenovaných resortech střídali ministři následovně:

Ministr(yně) financí:
Andrej Babiš: 29. ledna 2014 - 24. května 2017, nominován ANO
Ivan Pilný: 24. května 2017 - 13. prosince 2017, nominován ANO
Alena Schillerová: 13. prosince 2017 - dosud, nominována ANO


Ministr(yně) spravedlnosti:
Helena Válková: 29. ledna 2014 - 1. března 2015, nominována ANO
Robert Pelikán: 12. března 2015 - 27. června 2018, nominován ANO
Taťána Malá: 27. června 2018 - 10. července 2018, nominována ANO
Jan Kněžínek: 10. července 2018 - 30. dubna 2019, nominován ANO
Marie Benešová: 30. dubna 2019 - dosud, nominována ANO

Ministryně pro místní rozvoj:
Věra Jourová: 29. ledna 2014 - 3. října 2014, nominována ANO
Karla Šlechtová: 8. října 2014 - 13. prosince 2017, nominována ANO
Klára Dostálová: 13. prosince 2017 - dosud, nominována ANO

Ministr životního prostředí
Richard Brabec: 29. ledna 2014 - dosud, nominován ANO