Richard Brabec

Výroční zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2017 (.pdf, str. 32) hovoří také o tzv. kůrovcové kalamitě.

„V roce 2017 bylo v Česku evidováno 5,34 mil. m³ smrkového kůrovcového dříví, což představuje další nárůst (o více než 25 %) ve srovnání s rokem 2016, kdy bylo zaznamenáno cca 4,21 mil. m³.“ V roce 2015 bylo zaznamenáno 2,24 mil. m³.

„Nejvážnější situace panuje na území krajů Moravskoslezského (2 083 tis. m³) a Olomouckého (915 tis. m³), které společně vykázaly téměř 3 mil. m³, tj. více jak polovinu objemu celého Česka.“

Dlouhodobý trend, který prokazuje pravdivost Brabcova výroku, sleduje přiložený graf (.pdf, str. 33).

Zjednodušeně řečeno Brabec ve svém výroku říká, že podle odborníků se smrku daří spíše v klimatu vlhčím než sušším a dále, že toto dnes tvrdí všichni odborníci. To odpovídá naší rešerši v odborné literatuře. Prošli jsme několik studií, v nichž se nacházejí například následující formulace:

„Chřadnutím a  odumíráním jsou postiženy smrkové porosty všech věkových stupňů, založené uměle i z přirozené obnovy. Mechanismus poškození není do detailu popsán, ale jeho základní příčinou jsou výkyvy meteorologických podmínek, které můžeme dát do souvislosti s probíhající globální změnou klimatu. Spouštěcím mechanismem kalamitního poškození jsou opakující se periody sucha.“ (V. Šrámek a K. Neudertová Hellebrandová, VULHM, str. 305, zde)

„Jarní a letní epizody sucha jsou přitom prokazatelně nejen faktorem limitujícím růst rostlin, ale také významným predispozičním stresorem. Sucho zvyšuje citlivost k některým biotickým onemocněním (zejména lze očekávat vyšší uplatnění vaskulárních mykóz a chorob asimilačního aparátu) a stejně tak zvyšuje ohrožení hmyzími škůdci.“ (P. Čermák, VULHM, str. 9, zde)

„Nejzranitelnějším místem stability smrkových porostů rostoucích na území České republiky v nižších lesních vegetačních stupních (v 5. až 3. LVS) je narušení jeho vláhové bilance s přímým dopadem na vlhkostní režim půd a na zásoby vody v půdě.“ (P. Hadaš, LDF MZLU, zde).

V dohledaných studiích se neustále opakuje, že sucho je ohrožující faktor pro růst smrků. Není v našich silách zjistit, zda toto tvrdí všichni odborníci, jak říká Brabec. Faktem ovšem je, že se nepodařilo nalézt studii, která by tvrdila opak.

Lesy ČR byly založeny dne 1. ledna 1992 Ministerstvem zemědělství České republiky. Hlavní náplní činnosti podniku je obhospodařování lesního majetku ve vlastnictví státu.

Hlavním předmětem podnikání s. p. Lesy ČR je (.pdf, str.7):

• výkon veškerých vlastnických práv k majetku státu, ke kterému má státní podnik právo hospodařit,
  s podmínkou souhlasu zakladatele při právních úkonech s určeným majetkem
• výkon práva hospodařit k lesům, které jsou ve vlastnictví státu, k nimž má státní podnik Lesy
  České republiky právo hospodařit
• výkon práva hospodařit k ostatnímu movitému a nemovitému majetku, který je ve vlastnictví
  státu a byl svěřen k plnění jeho úkolů a k provozování nepodnikatelské činnosti s majetkem státu
  vlastním jménem a na vlastní odpovědnost
• výkon práv a povinností vlastníka lesa podle lesního zákona u lesů, které jsou ve vlastnictví státu
  a k nimž má podnik právo hospodařit.

Podle portálu Ministerstva životního prostředí eAGRI.cz zabírají na území ČR lesní porosty 2 666 376 ha, což je 33,9 % státního území. Ve vlastnictví státu je přitom přitom 1 551,4 tis. ha lesů, což dle eAGRI činí 59,62 % lesů v ČR.

Podle aAGRI.cz z lesů patřících státu největší podíl spravují Lesy ČR, a to 1 305,3 tis. ha, což by bylo cca 48,9 % z celkové výměry lesního porostu v ČR. Nicméně dle výroční zprávy pro rok 2017 (.pdf, str. 17) Státní podnik Lesy ČR spravují 1 192 tis. ha lesů, což je přibližně 44,7 % z celkové výměry lesního porostu na území ČR. Dalšími správci státních lesů jsou Vojenské lesy a statky ČR (123,9 tis. ha) a Správy národních parků (95 tis. ha).

Výrok hodnotíme jako nepravdivý jednak kvůli nepřesnému vyjádření ohledně vlastnictví lesů podnikem Lesy ČR a hlavně kvůli nepřesnému údaji o spravované rozloze.

Ve výroku uvedený Marek Turčáni je na České zemědělské univerzitě děkanem Fakulty lesnické a dřevařské. Výrok, ve kterém by Turčáni uváděl to, co mu ministr Brabec přisuzuje, z veřejně dostupných zdrojů dohledat nelze. Nicméně Turčáni se dlouhodobě věnuje problematice českých lesů a tomu, jaké dopady budou mít klimatické změny na tyto lesy a v nich žijícího kůrovce (viz publikační činnost Turčániho).

V pořadu České televize 90' (vysíláno 23. 5. 2018), který se věnoval probíhající kůrovcové kalamitě, Turčáni uvádí: „My jsme na Fakultě lesnické a dřevařské začali v roce 2007 až 2008 řešit projekty financované Ministerstvem zemědělství, kde vlastně jsme řešili nějaký pravděpodobný vývoj toho, jak vlastně tady kůrovec nějakým způsobem zareaguje na klimatickou změnu. Publikovali jsme ty výsledky v roce 2011, kde bylo jasné, že kůrovec zvýší počet generací, které v průběhu roku vyprodukuje, ze dvou na tři. A to je zásadní věc pro negativní vývoj.“ (video od 21:47) Dále na otázku, kdo nese vinu, kdo zaspal a správně nezareagoval na zveřejněná upozornění, Turčáni odpovídá: „Já myslím, že v tom čase to nebyla priorita, protože všem se to zdálo strašně nepravděpodobné. (...) Tyhle výsledky byly placeny Ministerstvem zemědělství a samozřejmě všechny jsme je poskytli Ministerstvu zemědělství v plné míře. Já jsem osobně informoval o tomhle potenciálním nebezpečí pana generálního ředitele Szoráda (tehdejší ředitel Lesů ČR, poznámka Demagog.cz). Navrhnul jsem mu, aby jsme zřídili společné komise na řešení takovýchhle problémů. A pan generální ředitel Szorád mi na to řekl, že on ví, co má dělat, že nepotřebuje žádnou radu.“ (video od 23:26) Turčáni tak mluví o společné odpovědnosti Ministerstva zemědělství i Lesů ČR.

V jiném vyjádření pro Českou televizi (15. 5. 2018) uvedl: „To, že se nekonalo, tak to můžu potvrdit, protože na jaře 2016 jsem osobně mluvil s panem ministrem Jurečkou, kterému jsem zdůrazňoval, že hrozí obrovský, obrovský problém s kůrovcem, a vyzýval jsem ho, aby tu situaci začal řešit.“ (video od 33:40) Tuto schůzku následně ve videu potvrdil sám exministr Jurečka.

Dodejme, že Turčáni ve svých studiích upozorňuje na nebezpečné faktory, které mohou vést k eskalaci kůrovcové kalamity. Upozorňuje například na nevhodnou skladbu lesa v ČR (str. 25) a na potřebu připravit se na zvyšující se teploty a sucha (str. 13, 14). Mluví také o nevhodnosti platné legislativy a o nedostatečných kapacitách Lesů ČR, které se nedokážou vypořádat s probíhající kůrovcovou kalamitou (video od 7:45).

Turčáni tedy skutečně dlouhodobě upozorňuje na nebezpečí gradace kůrovcové krize. Mluví opakovaně o sdílené odpovědnosti jak Ministerstva zemědělství, tak Lesů ČR.

Nejsme schopni potvrdit pravdivost toho výroku, protože se tento dokument nepodařilo dohledat. Ze zmíněného data existuje pouze usnesení vlády ze dne 25. září 2017, ve kterém vláda bere na vědomí Informaci o řešení aktuální situace v lesním hospodářství.

Ministerstvo životního prostředí je dle kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy pro ochranu přírody a krajiny a lesní hospodářství v národních parcích. Zákon o ochraně přírody a krajiny blíže specifikuje působnost Ministerstva životního prostředí a ustanovuje jej odpovědným za schvalování zásad péče o národní parky a vydávání souhlasu s použitím ustanovení o zásazích proti škůdcům.

Kůrovcová kalamita na Šumavě má svoji historii. Výrazně se projevila zejména v pěti letech po orkánu Kyrill, který v roce 2007 výrazně poničil tvář Šumavy. Původně se velké množství odumřelých stromů kácelo a stát se snažil obnovu lesů aktivně podporovat. Od roku 2015 se prosazuje politika nezasahování, protože stále posilují názory, že jsou lesy schopné regenerace samostatně, bez zásahu člověka.

Problematika kůrovce na Šumavě byla na politické scéně diskutována zejména v letech 2010–2011, kdy kůrovec postihl Šumavu nejsilněji. Politická diskuze se týkala zejména otázky kácení uhynulých stromů, kdy největším kritikem politiky „nechat lesy být“ byl jihočeský hejtman Jiří Zimola.

Nicméně tvrzení, že šumavský národní park nebyl postižen kalamitou kůrovce, je nepravdivé. Jak vyplývá z analýzy Martina Klewara z České akademie zemědělských věd, NP Šumava kůrovcovou kalamitou stižen byl: „Vrcholu dosahuje kalamita v roce 2010 a 2011, kdy v jednom roce usychá vinou kůrovce v rámci bezzásahových území v NP Šumava 261.220 stromů (rok 2010) a 340.700 stromů (2011) a v rámci zásahových území je vytěženo kůrovcové dříví o objemu 347.000 m3 (rok 2010) a 242.000 m3 (rok 2011). Hmotnost napadených stromů osciluje mezi 0,33–6,5 m3 se střední hodnotou 0,99 m3. Meziroční přírůstek kůrovcových souší vytváří místy souvislé plochy o velikosti přesahující sto hektarů (Trojmezná, Poledník).“

Kůrovcová kalamita se netýká jen Šumavy, ale je rozšířená i v dalších částech České republiky, například na Jesenicku. Jak uvádí F. Lorenz, M. Knížek a J. Liška (2017): „Nejvážnější, doslova kritická situace, přetrvává již řadu let v oblasti severní a střední Moravy a Slezska. Katastrofálně je zasažen zejména kraj Moravskoslezský (cca 1,46 mil. m3) a dále Olomoucký (cca 0,64 mil. m3) (v obou krajích opět evidováno přibližně 2/3 celostátního objemu kůrovcového dříví)! Mezi další výrazněji postižené kraje náleží Jihočeský (cca 352 tis. m3), Plzeňský (cca 285 tis. m3), Vysočina (cca 260 tis. m3), Zlínský (cca 233 tis. m3) a Jihomoravský (cca 228 tis. m3).“ (s. 13)

Česká inspekce životního prostředí každoročně provádí kontroly za účelem ochrany lesů, ve kterých se mimo jiné zaměřuje na obnovu lesních porostů, poškození při lesních činnostech (např. těžba), zvěř, ochranu lesního půdního fondu, a také na napadení lesního porostu kůrovcem (str. 74).

Česká inspekce životního prostředí se ve svých výročních zprávách pravidelně kůrovcem zabývá. Výroční zpráva za rok 2014 uvádí, že „vážná je situace v působnosti obce s rozšířenou působností Hranice, Lipník nad Bečvou, Olomouc, Šternberk a Zábřeh v Olomouckém kraji. Naopak pozitivně lze zhodnotit stav hmyzích škůdců v NP Šumava, kde je situace oproti předchozím létům příznivější.“ (str. 57). V roce 2015 došlo k dalšímu rozvoji kůrovce ve stejné oblasti (podle ČIŽP je situace vážná), ale „pozitivně lze zhodnotit stav hmyzích škůdců v NP Šumava, kde je situace sice oproti předchozím létům příznivější, ovšem nárůst kůrovcového dříví lze jako důsledek enormního sucha v roce 2015 reálně předpokládat“ (str. 69).

Ve výroční zprávě za rok 2016 ČIŽP konstatovala, že se kůrovcová situace v NP Šumava „významně zlepšila oproti roku 2010 a 2011“ (str. 66). Naopak fenomén hynutí smrku v nedostatku vláhy a napadení kůrovcem na střední a severní Moravě je podle ČIŽP v posledních letech zásadním jevem. „Současné kapacity orgánů ochrany lesa neumožňují na stav adekvátně plošně reagovat, a to i při vědomí, že primárně se jedná o úkoly pro vlastníky lesa, odborné lesní hospodáře a státní správu lesů v intencích lesního zákona“ (str. 68).

V roce 2017 došlo k mírnému zvýšení výskytu kůrovce i objemu kůrovcové těžby v NP Šumava (str. 76). „Opakovaně nepříznivá i pro rok 2018 je kalamitní situace v rozvoji kůrovců v Moravskoslezském kraji, Olomouckém kraji a Zlínském kraji, kde je za přispění sucha a václavky často ohrožena sama podstata lesa.“ V Olomouckém kraji navíc „běžná obranná opatření (lapáky, lapače) nejsou podle ČIŽP účinná. Stav je navíc zhoršován snížením cen dříví a s tím spojeným poklesem zájmu o kůrovcové dříví“ (str. 73–74).

Vzhledem k tomu, že podrobnější informace o kontrolách zásahů proti kůrovci nejsou k dispozici, hodnotíme výrok jako neověřitelný. Z výročních zpráv ČIŽP nelze jednoznačně určit, jestli v nich obsažené závěry o kůrovcové situaci poukazují na to, že by situace nebyla zvladatelná, nebo ne.

V České republice způsobují (.pdf, s. 2) hmyzí škůdci každoročně poškození desítek tisíc hektarů lesů. V důsledku jejich napadení je nutno předčasně vytěžit stovky tisíc metrů krychlových dřeva. Ročně je to kolem 10 % celkového objemu vytěženého dřeva. Tento podíl postupně narůstá.

Je také pravda, že na les působí více škodlivých vlivů. Dělí se na abiotické vlivy (neživé faktory, jako je vítr), biotické činitele (to jsou právě hmyz, zvěř, brouci) a antropogenní vlivy (vzniklé působením člověka).

Podle statistik bylo za rok 2017 (.pdf) nahodile vytěženo 4,3 milionu kubíků kvůli živelním katastrofám, do této kategorie spadá např. uschnutí. Pro srovnání - v roce 2016 se jednalo o 2,6 milionu m3. Kvůli hmyzu bylo pak vytěženo 5,9 milionu m3.

Podle serveru Silvarium.cz se české lesy opravdu se suchem potýkají. Vedoucí odboru lesního hospodářství a ochrany přírody Jiří Groda uvedl, že právě kvůli přetrvávajícímu suchu nemají jehličnany dostatek vody, aby tvořily pryskyřici, která kůrovce hubí. Tento problém prý mají především smrky, které mají mělký kořenový systém. Oslabené stromy pak napadá kůrovec, houba václavka nebo v konečném důsledku vichřice, která stromy napadené kůrovcem poničí. Ve statistikách se nám však nepodařilo jednotlivé vlivy a jejich kombinaci přesně dohledat.

Ministr zemědělství Miroslav Toman představil 14. prosince novou strategii (.ppt) ministerstva pro boj s kůrovcem v roce 2019. Součástí strategie je i rozdělení území ČR na tři zóny podle stupně napadení lesních porostů a reálných možností na jejich záchranu (s. 6).

Zdroj: Ministerstvo zemědělství

Vlastníci pak dostanou výjimku, aby v nejhůře zasažených oblastech nemuseli dělat taková protikůrovcová opatření, která nejsou efektivní. Jedním z nich může být například možnost odložit těžby suchých stromů, ze kterých už kůrovec vylétl. Podle ministerstva to majitelům uvolní síly, aby mohli soustředit těžbu do míst, kde ještě lze lesní porost zachránit. Udělení výjimky bude možné po novele (.doc) lesního zákona, která by podle ministerstva mohla začít platit v prvních měsících roku 2019. Návrh novely zákona však zatím nebyl zaslán Poslanecké sněmovně k projednání.

Český statistický úřad sice ještě nezveřejnil statistiky těžby dřeva za rok 2018, máme však k dispozici odhady. Silvarium cituje informace Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivectví, podle něhož jsou v letošním roce očekávány těžby v rozsahu 10 milionů m3. Celkový objem napadeného dřeva by mohl dosahovat 15–20 milionů kubických metrů.

Tato čísla opravdu znamenají nárůst těžby, k němuž jinak dochází už několik posledních let. Za rok 2017 se kvůli hmyzu vytěžilo 5,9 milionu m3 dřeva. Pro srovnání v roce 2016 to bylo 4,4 milionu m3, v roce 2015 pak 2, 3 milionu m3 a v roce 2014 potom 1,1 milionu m3.

Dodejme, že statistiky ČSÚ neuvádějí, jaký podíl z těchto čísel má na svědomí kůrovec, nicméně nárůst počtu škůdců mají na svědomí právě tito brouci.