Marek Výborný
KDU-ČSL

Marek Výborný

Ministr zemědělství
Pravda
V České republice existuje volební uzavírací klauzule 5 % pro vstup jedné politické strany do Poslanecké sněmovny. V některých zemích však žádnou uzavírací klauzuli nemají, jde například o Finsko, Portugalsko či Jihoafrickou republiku.

Volební uzavírací klauzule je minimální procento hlasů, které musí strana získat ve volbách, aby měla nárok na zastoupení v parlamentu. V České republice činí uzavírací volební klauzule pro vstup jedné strany do Poslanecké sněmovny 5 %, pro koalici 2 stran je to pak 10 %, koalici 3 stran 15 % a pro čtyř a vícestranné koalice 20 %.

Mezi státy bez jakékoli kvóty i klauzule patří například Finsko, Portugalsko (.pdf, str. 327) či Jihoafrická republika (.pdf, str. 106). Také v Nizozemsku (.pdf, str. 11) tato volební klauzule není. Mají však volební kvótu, která je založena na jiném principu, a to na potřebě dosáhnout určitého volebního zisku u jednotlivých kandidátů. Celkový počet platných odevzdaných hlasů se vydělí počtem poslanců. Průměrně tato kvóta činí 0,67 % hlasů.

Pravda
Současný volební systém při volbách do Poslanecké sněmovny zvýhodňuje úspěšné a velké strany. Ty kvůli převodu platných hlasů na mandáty získají větší počet poslaneckých křesel a po vypočtení podílu tak potřebují menší počet hlasů na jeden mandát.

Předseda KDU-ČSL Marek Výborný vychází z podílu z celkového počtu získaných hlasů pro určitou stranu a zisku mandátů. KDU-ČSL se svým ziskem 293 643 hlasů získala 10 mandátů (29 364 hlasů/mandát), ANO 2011 získalo 1 500 113 hlasů a 78 mandátů (19 232 hlasů/mandát) a hnutí STAN se svými 262 157 hlasy získalo 6 poslaneckých mandátů (43 693 hlasů/mandát).

Volby do Poslanecké sněmovny a přepočet platných hlasů na mandáty se řídí tzv. d΄Hondtovou metodou, která při převodu zvýhodňuje větší strany a naopak znevýhodňuje ty menší. Podstata této metody spočívá v tom, že se počet hlasů pro každou stranu ve volebním kraji jednotlivě dělí řadou přirozených čísel (tj. 1, 2, 3..., dle počtu rozdělovaných mandátů). Jako příklad uvedeme výsledky voleb do Sněmovny z roku 2017 v Libereckém kraji.

Libereckému kraji bylo v těchto volbách z celkových 200 poslaneckých mandátů přiřazeno 8 krajských mandátů. Těchto 8 mandátů si rozdělilo 5 vítězných stran a hnutí – ANO 2011, STAN, Piráti, SPD a ODS níže uvedeným výpočtem.

Zdroj dat: volby.cz

Podíly určené řadou přirozených čísel (počet získaných hlasů se dělí číslem 1, 2, 3 a 4):

ANO 2011: 62 302, 31 151, 20 767, 15 576 (...) 7 788

STAN: 26 780 , 13 390 (...) 3 348

Piráti: 23 859 , 11 929,5 (...) 2 982

SPD: 22 878 , 11 439 (...) 2 860

ODS: 21 468 , 10 734 (...) 2 683

Tyto podíly se posléze seřadí od nejvyššího k nejnižšímu. Vznikne tak řada podílů, přičemž mandáty jsou přiřazeny těm stranám, jejichž podíly se umístily na prvních 8 místech. Ve výsledku tak máme řadu čísel a určení vítězných stran: 62 302 (ANO 2011), 31 151 (ANO 2011), 26 780 (STAN), 23 859 (Piráti), 22 878 (SPD), 21 468 (ODS), 20 767 (ANO 2011) a 15 575,50 (ANO 2011).

Z výsledku je patrná nerovnováha mezi stranami, které ve volbách získaly větší množství hlasů, a stranami, které ve volbách získaly menší počet hlasů. Přestože hnutí ANO 2011 získalo v Libereckém kraji 29,83 % platných hlasů, získalo 50 % krajských mandátů.

Detailní informace o přepočtu a volebním systému lze najít na stránkách Českého statistického úřadu a webu Poslanecké sněmovny.

Pravda
Při ponechání vstupní 5% klauzule by v jinak „čistém“ poměrném volebním systému hnutí ANO získalo ve volbách 2017 jen 63 mandátů. Což je oproti dnešním 78 skutečně o 15 méně.

Hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 získalo 29,64 % platných hlasů. Podle současného volebního systému mu bylo přiděleno 78 mandátů z celkových 200.

V té nejčistší formě poměrného systému odpovídá podíl získaných mandátů podílu získaných hlasů. Pokud tedy hnutí ANO získalo 29,64 % hlasů, obsadilo by 59–60 křesel (29,64 % z 200 je 59,28).

Trochu odlišná situace nastane, pokud bychom zachovali 5% vstupní klauzuli (tedy mandáty získají pouze ty strany, které získají alespoň 5 % hlasů). Strany, které se dostaly do Poslanecké sněmovny v roce 2017, získaly v těchto volbách celkem 4 744 100 hlasů. Z tohoto počtu získalo hnutí ANO se svými 1 500 113 hlasy 31,62 %. To by pak v dvousetčlenné Sněmovně skutečně odpovídalo 63 mandátům, což je o 15 méně, než hnutí ANO získalo ve skutečnosti.

Poměr procent hlasů získaných ve volbách a procent získaných mandátů v českém systému přepočtu hlasů tedy zvýhodňuje velké strany a naopak znevýhodňuje ty menší, které jsou podreprezentovány.

Při rozdělování 200 poslaneckých křesel Parlamentu České republiky se od roku 2002 používá d'Hondtova metoda. Celý proces spočívá v tom, že všech 200 mandátů je nejdříve rozřazeno mezi volební kraje (ty jsou v současnosti shodné s kraji samosprávnými a je jich tedy 14). Poslanecká křesla jsou následně rozdělena mezi jednotlivé politické strany, a to tak, že se výsledky stran ve volebním kraji dělí postupně čísly 1, 2, 3 atd., podle toho, kolik je rozdělováno mandátů. Pokud se tedy rozdělují např. 4 mandáty, dělí se počet hlasů získaných stranou v daném volebním kraji postupně čísly 1 až 4. Výsledky se následně seřadí za sebe, přičemž mandáty připadnou stranám, jejichž podíly se umístily na prvních 4 místech.

Rozdělování mandátů se účastní pouze politické strany, jež v celorepublikovém průměru získaly 5 % platných hlasů, dále dvoučlenné koalice, které získaly alespoň 10 % platných hlasů, trojčlenné koalice, které získaly alespoň 15 % a čtyř a vícečlenné koalice, které získaly alespoň 20 % hlasů.

Nepravda
Novela volebního zákona z roku 2000 byla zrušena Ústavním soudem, jelikož modifikovaná verze d'Hondtovy metody spolu s vysokým počtem volebních krajů příliš zvýhodňovala velké strany. Roku 2002 byla schválena úprava, která stále používá d'Hondtovu metodu, ale její mírnější verzi.

Současný volební systém do Poslanecké sněmovny má skutečně své kořeny v době opoziční smlouvy uzavřené mezi ČSSD, jejímž tehdejším předsedou byl Miloš Zeman, a ODS, jejímž předsedou byl Václav Klaus. Do té doby se používala tzv. Hagenbach-Bischofova metoda, která poskytovala mnohem rovnější poměrné zastoupení.

Změnu inicioval jeden z pěti doplňků k opoziční smlouvě, který zavazoval ODS a ČSSD zavést přepočet dle d'Hondtova systému do 1. ledna 2002. Těchto pět dodatků tvořilo tzv. Toleranční patent, přijatý společně ODS a ČSSD. Oslabení malých politických stran silně podporoval (.pdf, str. 1) Václav Klaus, neboť vlády tvořené koalicemi považoval za nestabilní. Změna zahrnovala mimo jiné i zavedení 35 volebních obvodů či modifikovaný d'Hondtův volební dělitel.

Podle této metody, v její klasické formě, se výsledky stran ve volebním kraji dělí postupně čísly 1, 2, 3 atd. podle toho, kolik je rozdělováno mandátů. Pokud se tedy rozdělují např. 4 mandáty, dělí se počet hlasů získaných stranou v daném volebním kraji postupně čísly 1–4. Výsledky se následně seřadí za sebe, přičemž mandáty připadnou stranám, jejichž podíly se umístily na prvních 4 místech. Pokud by tedy strana A získala 120 000 hlasů a strana B 31 000 hlasů, připadly by 3 mandáty straně A a 4. mandát straně B. Volební novela však tento systém upravila tak, že výsledky stran se dělily postupně čísly 1,42, 2, 3... opět podle počtu mandátů. V tomto případě však strana A získává všechny 4 rozdělované mandáty, strana B pak nemá mandát žádný.

Novelu zákona přijal parlament roku 2000, na návrh prezidenta Havla však její převážnou část zrušil Ústavní soud, a to včetně počtu volebních krajů a modifikované d'Hondtovy metody. Učinil tak v lednu roku 2001, přičemž důvodem bylo přílišné zvýhodnění velkých politických subjektů přepočtem pomocí modifikované d'Hondtovy metody spojený s vysokým počtem 35 volebních krajů.

V červnu téhož roku se vláda opět pokusila o úpravu volebního systému. Tentokrát byl však počet a velikost krajů shodný s kraji samosprávnými a pro přepočet hlasů na mandáty byla zvolena neupravená d'Hondtova metoda. Vládní návrh zákona prošel legislativním procesem a v lednu roku 2002 byl podepsán prezidentem republiky.

Ani stávající systém však není zcela poměrný, a tak např. nejsilnější hnutí ANO potřebovalo v posledních volbách 19 232 hlasů na jeden získaný mandát a naopak hnutí STAN (s nejméně získanými mandáty) 43 693 hlasů na mandát.

Je však nutné podotknout, že byť dnešní volební systém používá d'Hondtovu metodu, jeho disproporčnost nemá původ ve vládní novele z roku 2000 a zrušujícím nálezu Ústavního soudu, ale zejména v následné novele volebního zákona účinné od roku 2002, která reagovala právě na nález ÚS. Tato novela stanovila počet volebních krajů na 14 a znovu zavedla neupravenou d'Hondtovu metodu, což jsou klíčové proměnné pro současný způsob přepočtu hlasů.

Tvrzení Marka Výborného, že „deformovaný systém vlastně toho přepočtu podle té d'Hondtovy metody zůstal zachován“ tedy není pravdivé. Zachovány zůstaly ty části volebního zákona zavedené novelou v roce 2000, které nezaváděly „deformovaný systém přepočtu“, ale týkaly se jiných aspektů průběhu voleb. Naopak počet volebních krajů a modifikovaná d'Hondtova metoda, tedy proměnné určující míru deformace systému přepočtu hlasů, zrušeny byly.

Až do současnosti se používá d'Hondtova metoda, nicméně od roku 2002 se jedná o metodu neupravenou. Také s ohledem na snížený počet volebních krajů nelze tedy tvrdit, že byl zachován deformovaný systém přepočtu.

Pravda
Ústava definuje volební právo tak, jak ho popsal Marek Výborný.

Článek 18 hovoří o volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu a opravdu charakterizuje jednotlivé volební zásady tak, jak jsou popsány Markem Výborným. Je sice pravdou, že článek nemluví o tajném volebním právu (jak může z výroků plynout), nýbrž o tajném hlasování, tato skutečnost je však v celkové kontextu hodnocení nepodstatná.

Pravda
Strana KDU-ČSL má v současné době 10 poslaneckých mandátů. Na základě přepočtu podle čistě poměrného systému by však ve sněmovních volbách v roce 2017 získala 12 mandátů.

Poslanecké sněmovna má dle čl. 16 Ústavy 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let, a to poměrným volebním systémem. Průběh voleb do Poslanecké sněmovny pak dále upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.

Průběh voleb dle poměrného volebního systému je následující: celkový počet platných hlasů, které byly odevzdány na celém území České republiky, se vydělí celkovým počtem volených poslanců (200). Zaokrouhlený výsledek na jednotky pak představuje tzv. republikové mandátové číslo, které udává, kolik hlasů je v celostátním průměru potřeba pro zvolení jednoho poslance. Republikovým mandátovým číslem se vydělí celkový počet platných hlasů odevzdaných v každém volebním kraji, přičemž výsledek pak udává počet mandátů, které připadají jednotlivým volebním krajům.

Ještě před rozdělováním mandátů se vůči jednotlivým stranám a hnutím uplatňuje tzv. volební klauzule. Do skrutinia tak postupují pouze ty strany a hnutí, které získaly alespoň 5 % platných hlasů na celostátní úrovni (dvoučlenné koalice, které získaly alespoň 10 % platných hlasů atd.). Subjekty, které nedosáhly uvedeného procenta hlasů, nepostupují do sčítání a nezískávají tak automaticky žádný mandát.

Pro převod hlasů na mandáty se od roku 2002 používá d'Hondtova metoda. Tzv. d'Hondtův volební dělitel spočívá v dělení počtu platných hlasů získaných ve volebních krajích pro každý z politických subjektů, které postoupily do sčítání, řadou přirozených čísel (1, 2, 3…). Mandáty jsou pak přidělovány podle velikosti takto vzniklých podílů, přičemž mandáty připadnou stranám s největšími podíly.

Na základě tohoto volebního systému získala KDU-ČSL 10 mandátů při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Aktuální seznam poslanců KDU-ČSL lze najít na stránkách Poslanecké sněmovny. Stávající podobě volebního strana vyčítá zejména „zvýhodnění“ politických subjektů s větším počtem voličů. Novelou (.pdf) volebního zákona, kterou KDU-ČSL předložilo 13. listopadu 2019, chtějí tento nedostatek odstranit.

Na základě přepočtu hlasů dle návrhu (.pdf) novely volebního zákona by opravdu lidovci získali ve volbách do PS v roce 2017 12 mandátů. Dle lidoveckého návrhu (str. 7) by měl přepočet hlasů v roce 2017 vypadat takto:

  1. ČSÚ vypočítá, které volební strany překročily 5% práh pro vstup do Poslanecké sněmovny.
  2. Součet platných hlasů za celou ČR všech postupujících volebních stran (4 744 100) se vydělí počtem poslanců (200). Takto získané číslo zaokrouhlené na dvě desetinná místa je číslem volebním (23 720,50).
  3. Počet mandátů pro jednotlivé politické strany, politická hnutí či volební koalice se vypočte
    tak, že počet hlasů za celou ČR pro politickou stranu, politické hnutí či volební koalici se
    vydělí volebním číslem a zaokrouhlí se směrem dolů.

Výpočet pro KDU-ČSL by pak byl následující:

293 643 (počet hlasů pro KDU-ČSL)/23 720,50(volební číslo) = 12,38 => 12 mandátů v PS

Pravda
Sudetoněmecký krajanský spolek vypustil ze svých stanov ustanovení, dle kterého požadoval navrácení majetku konfiskovaného po druhé světové válce či alespoň jeho kompenzaci.

Sudetoněmecký krajanský spolek sdružuje sudetské Němce a jejich potomky a hájí jejich práva. Donedávna měl skutečně ve svých stanovách zmínku o snaze získat zpět majetek, který byl sudetským Němcům odebrán na základě tzv. Benešových dekretů. Konkrétně bylo uvedeno, že „prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení“ a že „hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj“.

V roce 2016 však spolek tuto zmínku ze svých stanov vypustil. Pokus vypustit daná ustanovení proběhl již v roce 2015, tuto změnu však zneplatnil německý soud, a to kvůli nedostatečnému času na vypořádání připomínek jednotlivých regionálních organizací. O změnu stanov se významně zasadil současný předseda spolku Bernd Posselt, pro Český rozhlas mimo jiné uvedl: „Nemůžete přece vyhodit miliony lidí z jejich domů, připravit je o vlast a majetek a pak si myslet, že nad tím jen mávnou rukou. Dnes jsou realisté a vědí, že to, v co po druhé světové válce doufali – že se za několik let opět vrátí domů – není vůbec možné. Proto je namístě, abychom hledali moderní, evropské formulace.“

Nutno však zmínit, že ač změnu stanov schválila velká většina předsednictva spolku, ne všichni členové se změnou souhlasí. Odpor některých organizací k této změně byl i důvodem pro zneplatnění změny stanov v roce 2015.

Že by se sjezd spolku mohl konat na území České republiky pak zaznělo např. v červnu 2019 na sjezdu spolku v německém Řezně.

Tzv. Benešovy dekrety měly za cíl dočasně upravit československé státní zřízení, a to z důvodu nezasedání řádného parlamentu. Po druhé světové válce však byly dekrety ratifikovány parlamentem, a staly se tak definitivně součástí československého právního řádu. Jeden z těchto dekretů např. stanovil, že Němci a Maďaři, kteří nabyli německého či maďarského občanství, pozbývají občanství československé. Právě to bylo základním impulsem pro jejich tzv. divoký odsun. Dalším dekretem byl těmto osobám zkonfiskován majetek. Dekrety se netýkaly nacistických obětí ani osob bojujících proti nacismu.

Podle právního historika Jana Kuklíka je třeba rozlišovat dekrety samotné od reálného chování některých Čechů při organizaci odsunu Němců a Maďarů. Dekrety podle něj nebyly podkladem pro žádné násilnosti.

Zavádějící
Marek Výborný se vyjádřil, že by uskutečnění sudetoněmeckého sjezdu vnímal symbolicky jako tečku za vzájemnými křivdami.

Návrh, aby se sudetoněmecký sněm konal v Česku, pronesl německý ministr vnitra. Marek Výborný se k němu vyjádřil pro Právo: „Naopak symbolicky bych to vnímal jako tečku za vzájemnými křivdami, které se staly. A také viditelný symbol, že pro jakoukoli podobu nacionalismu není v Evropě 21. století místo“.

Marek Výborný se k uskutečnění sudetoněmeckého sjezdu dále vyjádřil pouze v ověřovaném rozhovoru pro Právo. Je pravda, že poslanec Výborný nikdy aktivně neusiloval o uskutečnění sjezdu v České republice a jeho verbální podpora byla reakcí na novinářský dotaz. Přesto však jeho slova v zásadě jsou podporou této myšlenky, byť míra explicitnosti této podpory může být předmětem diskuze.

Pravda
Marek Výborný se od svého zvolení předsedou pravidelně účastní summitů lídrů Evropské lidové strany v Bruselu.

Marek Výborný se od března 2019, kdy byl zvolen předsedou KDU-ČSL, zúčastnil summitů lídrů Evropské lidové strany v Bruselu 10. dubna, poté 28. května a 20. června. Seznam účastníků zveřejňuje Evropská lidová strana na svých stránkách. Ještě před zvolením Výborného předsedou lidovců se 21. března summitu zúčastnil Pavel Bělobrádek, bývalý předseda KDU-ČSL, který byl přítomen i na summitu v prosinci 2018.

Od svého zvolení předsedou strany se tedy Marek Výborný zúčastnil summitu lídrů Evropské lidové strany dosud v každém měsíci.

Nepravda
Hnutí ANO, ČSSD a KSČM hlasují převážně pospolu. Podle výsledků hlasování podporovalo hnutí SPD první kabinet Andreje Babiše. Po ustanovení současné vládní koalice s ČSSD, které vyjadřuje podporu také KSČM, hlasuje SPD podobně jako ostatní opoziční strany.

Druhý kabinet Andreje Babiše, který tvoří členové hnutí ANO 2011 a ČSSD, jmenoval prezident Miloš Zeman 27. června 2018. Vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny 12. července 2018 se 105 hlasy. Pro se vyslovili nejen členové hnutí ANO a ČSSD, ale i členové KSČM. Hnutí ANO muselo ustoupit požadavkům ČSSD a KSČM. Vláda tak již například nebude usilovat o vyrovnaný státní rozpočet. 91 poslanců opozičních stran, tedy členové KDU-ČSL, ODS, Pirátů, SPD, STAN a TOP 09, vládu nepodpořilo.

Podrobnou analýzu hlasování zveřejnil v červenci letošního roku Deník N. Data zpracovával Michal Škop ze sdružení KohoVolit. Graf obsažený ve stejném článku znázorňuje umístění jednotlivých poslanců v závislosti na jejich hlasování v horní komoře Parlamentu po dobu posledního volebního období (celkem je zahrnuto 3860 hlasování od listopadu roku 2017 do července 2019). Z grafu lze vyčíst, že se během volebního období vytvořily dva hlasující bloky. První skupinu tvoří poslanci koaličních subjektů ANO, ČSSD a také KSČM, která vládě vyjádřila podporu. Druhou skupinu tvoří drtivá většina opozičních stran, tedy KDU-ČSL, ODS, Piráti, STAN a TOP 09. Okamurova SPD stojí mimo oba dva bloky.

Podle Deníku N z bližší analýzy hlasování vyplývá, že hnutí SPD dříve hlasovalo dohromady s vládním hnutím ANO: „Již dříve jsme sledovali, nakolik se hlasování jednotlivých poslaneckých klubů od začátku volebního období vyvíjela. Od voleb na podzim 2017 až do léta 2018, kdy vznikla koaliční vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM, měla k Babišovu hnutí blízko SPD. Sociální demokraté naopak manévrovali mezi vládou a opozicí. Po ustavení vlády se výrazně do opozice posunula SPD, která přišla o šanci vládu přímo ovlivňovat. Naopak ČSSD se stále více blíží k hnutí ANO, a utužuje tak hlasovací blok.“

Zdroj: Deník N.

Tuto shodu lze pozorovat například i ve výsledcích rozboru České televize. Analýza prezentuje výsledky hlasování, která se uskutečnila od 20. listopadu 2017 až do 10. července 2018 (tedy 2 dny před vyslovením důvěry novému koaličnímu kabinetu). Podle této analýzy, která bere v úvahu 642 nejednomyslných hlasování, se vládní hnutí ANO shodovalo v 77 % s KSČM a v 71 % s SPD.

Deník N pracuje s daty až do července roku 2019, kdežto analýza České televize se věnuje rozboru období od listopadu 2017 do července roku 2018. Lze pozorovat, že SPD již nehlasuje v souladu s vládní koalicí tak často jako dříve a její pozice je nyní spíše osamocená.

Pro období od jmenování druhé vlády Andreje Babiše, tedy od 27. června 2018, jsme zpracovali vlastní analýzu hlasování ve Sněmovně. S pomocí datového analytika Michala Škopa jsme pro tento účel zpracovali otevřená data, která na svém webu zveřejňuje Poslanecká sněmovna. Výpočet vycházel z podobnosti hlasování přítomných poslanců a nebral v potaz případné přeběhlictví (jeden poslanec je brán za člena jednoho klubu po celou sledovanou dobu). Jednotlivé strany nedosahují plné shody ani samy vůči sobě (např. SPD má shodu "jen" 93,7 % s SPD). To je zapřičiněno nejednotou stran při hlasování.

Z této datové analýzy plyne, že poslanci SPD v posledním přibližně roce hlasují převážně s opozicí. Soulad s hlasováním poslanců koaličních subjektů je jen 38,9 % (v případě ANO), respektive 38,8 % (v případě ČSSD). Jedná se o podobně nízká čísla shody s vládní koalicí, jaké dosahují například taktéž opoziční Piráti nebo lidovci.

Zdroj: psp.cz, vlastní výpočet