Jana Maláčová

Úřad práce České republiky zveřejňuje (.pdf, str. 1) tzv. podíl nezaměstnaných osob. Jedná se o počet nezaměstnaných osob registrovaných na Úřadu práce vydělený počtem všech lidí ve věku 15–64 let, kteří žijí na daném území. Pokud je tedy tato míra nezaměstnanosti například 10 %, hledá si práci každý desátý člověk v tomto věku.

Podle prosincových dat Úřadu práce ČR, na která ministryně Maláčová odkazuje, tato míra nezaměstnanosti v České republice vzrostla oproti listopadu skutečně jen mírně. K nárůstu došlo o 0,2 p. b. ze zmiňovaných 3,8 % na 4 %. Oproti prosinci roku 2019 je pak nárůst o něco vyšší. Konkrétně o 1,1 p. b. z 2,9 % na zmiňovaná 4 %.

Jinou metodiku (.pdf, str. 1) výpočtu nezaměstnanosti ovšem používá Český statistický úřad, z jehož dat vychází i Eurostat. ČSÚ vypočítává tzv. obecnou míru nezaměstnanosti na základě vlastního šetření prováděného v domácnostech. Tento ukazatel vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných na celkovém součtu zaměstnaných a nezaměstnaných (práci hledajících) osob. V porovnání České republiky s Evropskou unií jsou použita listopadová data Eurostatu, která byla získána touto metodikou.

Podle dat Eurostatu v grafu výše můžeme vidět, že tzv. obecná míra nezaměstnanosti je v České republice oproti Evropské unii skutečně nízká. V listopadu 2020 dosahovala míra nezaměstnanosti 2,9 % a byla tak nejnižší ze zemí Evropské unie. Průměr EU přitom činí 7,5 %.

Je tedy skutečně pravda, že tzv. podíl nezaměstnaných osob stoupl mezi listopadem a prosincem 2020 z 3,8 % na 4 %. Pravdivé je i tvrzení, že míra nezaměstnanosti v České republice (2,9 %) je, dle dat za listopad, oproti Evropské unii (7,5 %) nízká. Mezinárodní srovnání dat za prosinec 2020 ještě nejsou dostupná, lze však očekávat, že i v prosinci měla Česká republika ve srovnání s ostatními státy EU relativně nízkou míru nezaměstnanosti.

V rámci tweetu ministryně Maláčové jsme se rozhodli ověřit pouze dvě faktická tvrzení uvedená v bodech 5 a 6. Ostatní nefaktické body nejsou předmětem našeho ověření a žádným způsobem je nehodnotíme.

Jeden z důvodů pro současné navýšení (.pdf) minimální mzdy, kterým ministryně Jana Maláčová v tweetu argumentuje, představuje výše minimální mzdy za hodinu. Ještě před současným rozhodnutím vlády o navýšení, které kabinet schválil 16. listopadu, dosahovala letos základní minimální mzda pro stanovenou týdenní dobu 40 hodin úrovně 87,30 Kč za hodinu či 14 600 Kč za měsíc. O rok dříve se pak jednalo o 79,8 Kč za hodinu, respektive 13 350 Kč za měsíc.

Celkový přehled vývoje minimální mzdy za posledních 15 let znázorňuje tabulka níže.

Po navýšení (.pdf, str. 2) by pak od ledna 2021 měla výše minimální mzdy činit 90,5 Kč za hodinu, tedy 15 200 Kč za měsíc.

V rámci tweetu ministryně Maláčové jsme se rozhodli ověřit pouze dvě faktická tvrzení uvedená v bodech 5 a 6. Ostatní nefaktické body nejsou předmětem našeho ověření a žádným způsobem je nehodnotíme.

Podle dat Eurostatu o minimální mzdě je Česká republika v rámci zemí EU s hodnotou 546 eur za měsíc na 6. místě od konce. Těsně před námi se s vyšší minimální mzdou umístilo skutečně Slovensko (580 eur) a Polsko (583 eur). Zde je však nutné uvést, že Dánsko, Itálie, Kypr, Rakousko, Finsko a Švédsko nemají uzákoněnou hodnotu minimální mzdy, a Eurostat tak pro těchto šest zemí EU data neuvádí.

Pokud do grafu přidáme ještě jiné sledované země Evropy, které nejsou členy Evropské unie (jako např. Černá hora, Makedonie, Albánie), nebo také Turecko, rázem je ČR na 9. místě od konce. Diskuzi o výši minimální mzdy však nelze omezit pouze na absolutní číslo.

Dále je také dobré seřadit státy podle poměru mezi minimální mzdou a mzdou průměrnou. Tento více dynamický obraz nám totiž umožní lépe porovnat státy s rozdílnými úrovněmi (průměrných) mezd. V této statistice se podle dat OECD za rok 2019 Česká republika nachází na chvostu žebříčku, přesněji na 4. místě od konce mezi zeměmi Evropy. Minimální mzda u nás v roce 2019 činila pouze 0,37násobek mzdy průměrné.

Ze států, které OECD sleduje, se hůře než Česká republika umístilo pouze Estonsko, Řecko, Irsko a Spojené státy americké. Vyšší poměr mezi minimální a průměrnou mzdou než ČR pak mají například Lotyšsko, Maďarsko a Rumunsko, v nichž je však absolutní hodnota minimální mzdy nižší než v ČR (Chorvatsko a Bulharsko ve statistice OECD zahrnuty nejsou).

V diskuzi o problematice minimální mzdy a její výše je také nutné neopomenout pojem mzdy „zaručené“. Zaručená mzda stanovuje nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než minimální mzda.

Zaručená mzda je u nás rozvržena do osmi kategorií (včetně mzdy minimální), s tím že nejvyšší, 8. kategorie zaručené mzdy představuje dvojnásobek mzdy minimální (pro rok 2020 tedy 29 200 Kč). Výše zaručené mzdy stejně jako výše mzdy minimální je stanovena nařízením vlády. V příloze k tomuto nařízení jsou uvedeny profese, které pod jednotlivé kategorie spadají. Nicméně, jak uvádí článek na Aktuálně.cz, příloha neobsahuje zdaleka všechny profese, vzniká chaos, kdy jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé nevědí jaká výše zaručené mzdy se na ně vztahuje. Posuďte sami, nakolik je vymezení jednotlivých skupin určité.  Nedodržení výše zaručené mzdy je druhý nejčastější přestupek tuzemských firem v odměňování. 

Určitá navýšení minimální mzdy pro různá pracovní odvětví nejsou v jiných státech světa ničím neobvyklým, takováto diferenciace do osmi kategorií však obvyklá není. Často pak mají některé státy, včetně Německa či Francie, v rámci odborových svazů pro určitá pracovní odvětví vyjednanou vyšší minimální mzdu, než je ta zákonná. Uveďme, že pojem zaručené mzdy přidáváme pro kontext.

Ministryně Maláčová hovoří o 6. nejnižší minimální mzdě v Evropě, což lze interpretovat nejenom jako všechny evropské státy, ale vzhledem k běžně rozšířenému významu také jako státy EU. Při této interpretaci má Jana Maláčová pravdu v tom, že minimální mzda v Česku je nominálně v EU 6. nejnižší. Takové srovnání však není ideální, neboť výši (minimálních) mezd je nutné srovnávat v kontextu celkové úrovně (průměrných) mezd. V poměru k průměrné mzdě je česká úroveň minimální mzdy dokonce 4. nejnižší v Evropě. Vzhledem k tomu, že tato nepřesnost nevede k nepravdivému dojmu a naopak podporuje argument ministryně Maláčové, tedy že je česká minimální mzda v mezinárodním srovnání příliš nízká, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Navrhuji snížení platů úst.činitelů na 4násobek min.mzdy. A minimálka by se měla valorizovat automaticky dle vývoje mezd. Poslancům by se tak plat snížil o cca 22 000. Doufám, že ANO a Piráti to podpoří, zmrazení je pouze ústupová varianta. Návrh jsme vyslali k připomínkám.

— Jana Maláčová (@JMalacova) August 17, 2020

Ministerstvo práce a sociálních věcí (.pdf) 6. listopadu 2019 stanovilo platovou základnu, která slouží k výpočtu platů řady představitelů státní moci, pro rok 2020 na částku 84 060 Kč. Ministerstvo ji určuje na základě zákona č. 236/1995 Sb. Ze znění ustanovení je patrné, že současný systém je vázaný na průměrnou výši mezd v nepodnikatelské sféře. Podle § 8 zákona pak „poslanci náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,08“. Základní (hrubý) plat poslance pro rok 2020 tedy vychází na 90 800 Kč.

Z tohoto je také zřejmé, že se ministryně Maláčová dopouští určité nepřesnosti, když tvrdí, že navrhuje snížení platů ústavních činitelů na čtyřnásobek minimální mzdy. Na čtyřnásobek minimální mzdy by se totiž snížila pouze platová základna (.doc, str. 1), od které se pak odvíjí výše platů jednotlivých činitelů. Např. poslancům se tato základna násobí keficientem 1,08, https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-236#p11-1">členům vlády koeficientem 2,06 a premiérovy náleží 2,9 násobek platové základny.

Ministryní Maláčovou navrhovaná platová základna, která se na rozdíl od současného stavu odvíjí od výše minimální mzdy, se pro rok 2021 rovná 68 400 korunám (.docx, str. 10). Po vynásobení koeficientem 1,08 pro stanovení základního poslaneckého platu se dostáváme na částku 73 872 Kč. Bohužel v současné době není možné spočítat, kolik by byla výše poslaneckého platu podle současného modelu výpočtu, neboť Český statistický úřad dosud nezveřejnil výši průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře.

Druhou možnou metodou, jak výrok ověřit, je nikoliv rozdíl v platech poslanců dle současné a navrhované úpravy, ale rozdíl mezi současnými platy a platy od 1. ledna 2021 za předpokladu, že navrhovaná úprava bude od tohoto data účinná. V tomto případě by tedy byl nově plat poslance roven 73 900 Kč (17100 x 4 x 1,08) a rozdíl oproti současnosti je tedy 16 900 Kč. V případě čistého platu pak cca 11 700 Kč.

Dále můžeme spočítat, jak by navrhovaná změna hypoteticky ovlivnila letošní platy. Současná výše minimální mzdy je 14 600 Kč. Plat poslance by tedy byl 63 100 Kč. Rozdíl v hrubém platu dle navrhovaného a současného modelu je tedy 27 700 Kč. Pokud bychom vzali v potaz plat čistý, bylo by to cca 19 100 Kč. V dalších letech by se pak rozdíly zmenšily, neboť dle návrhu ministryně Maláčové by minimální mzda měla být automaticky valorizována (.doc, str. 4) dle růstu průměrných mezd. Pro rok 2021 je tedy předpokládaná výše valorizované minimální mzdy 17 100 Kč (.docx, str. 10).

Ani zde tedy není změna rovna 22 000 korunám, jak však již bylo zmíněno, minimální mzda by dle návrhu měla být automaticky valorizována, a to tak, aby dosahovala půlnásobku průměrné mzdy v předminulém roce. V roce 2020 by tedy dle návrhu ministryně Maláčové nebyla hypoteticky minimální mzda 14 600 Kč, avšak rovných 16 000 Kč  (.docx, str. 10). Při této výši by pak základní plat poslance činil 69 200 Kč, což je o 21 600 Kč, tedy o přibližně 22 000 Kč méně, než je dnešní skutečný poslanecký plat.

Rozdíl v platech dle jednotlivých metod výpočtu je přehledně znázorněn v následující tabulce

Nápad snížit platy poslancům, senátorům a ministrům kvůli koronavirové krizi představila veřejnosti ministryně práce a sociálních věcí Maláčová už v květnu 2020. Tehdy se hovořilo o snížení na maximálně pětinásobek minimální mzdy. Aktuální návrh, který je předmětem výroku, byl předložen 18. srpna a v současnosti se nachází v připomínkovém řízení. 

Návrh obsahuje taktéž variantu (.doc, str. 2), která by znamenala dvouletou fixaci stávajících platových základen. Vzhledem k ponechání platových základen (i systému koeficientů) by ani zde platy poslanců v následujících 2 letech neklesly o 22 000 Kč, jejich nominální hodnota by zůstala naprosto totožná. Následně by se pak platy poslanců odvíjely od čtyřnásobku minimální mzdy.

Přání ministryně volající po podpoře od zmíněných politických stran nehodnotíme, neboť nejde o faktické tvrzení. Stejně tak tvrzení, zda nějaký návrh je, nebo není ústupovou variantou. Pro úplnost však uveďme, že Piráti mají skutečně kvůli koronavirové krizi v plánu navrhnout zmrazení platů politiků a dalších ústavních činitelů.

Na úplný závěr zmiňme tzv. náhrady výdajů poslanců, které v mnoha případech tvoří podstatnou část jejich příjmů. Výše některých z nich jsou totiž vázány právě na platovou základnu. V širším kontextu by tak poslanci mohli přijít o výrazně vyšší částky. Vzhledem k užití slova plat ze strany ministryně však tyto ztráty v rámci hodnocení nebereme v potaz.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť kdyby se na rok 2020 aplikoval navrhovaný zákon jako celek, činil by pokles poslaneckého platu skutečně přibližně 22 000 Kč.

Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření (.pdf) v souvislosti s nákazou COVID-19, které bylo 1. dubna vzato na vědomí vládou (.pdf). Zde nařizuje krajům a Hlavnímu městu Praze zajistit s účinností od 2. dubna prostory s lůžkovou kapacitou alespoň 60 lůžek na 100 000 obyvatel. Tato lůžka mají být vyhrazena pro osoby využívající sociální služby, u nichž se prokázalo onemocnění COVID-19.

V tomto mimořádném nařízení se ovšem neuvádí, zda jsou lůžka určena pouze osobám s lehkým, či závažnějším průběhem nemoci. Dále také není stanoveno, že se má jednat pouze o seniory. Tato lůžka mají být vyhrazena osobám, jimž jsou poskytovány sociální služby. Mezi tyto osoby poté patří nejen ty umístěné v domovech pro seniory, ale také v domovech pro osoby se zdravotním postižením a jiné.

Ministryně Maláčová skutečně sklízela vlnu kritiky ohledně bezpečnostních opatření na ochranu seniorů. 

Asociace poskytovatelů sociálních služeb od začátku března žádala o dodání ochranných pomůcek. Na konci března však uvedla, že například požadované respirátory nemá 90 procent zařízení. 

Ministerstvo práce a sociálních věcí v čele s Janou Maláčovou se setkalo i s kritikou od veřejnosti. Negativní reakce se například nacházely pod jedním ze jejích tweetů:

Ochrana seniorů v domovech je moje priorita! Pomůcky musí být rozdělovány transparentně a s hejtmany jsem dnes probrala, co dál. Na krajích musí být připraveno 60 lůžek na 100 tisíc lidí a řešit musíme také náhrady za nemocné pečovatelky. @CSSD #spolutozvladneme

— Jana Maláčová (@JMalacova) March 30, 2020

Vlna nevole se také zvedla v případě nákazy nemocí Covid-19 v domově seniorů Iris v Ostravě. Podle posledních údajů se v domově nakazilo 17 lidí. Konkrétně 13 klientů a čtyři zaměstnanci. V diskusi u příspěvku Události Ostrava na Facebooku se rovněž strhla vlna kritiky.

I přesto nemůžeme dohledat, že by byla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová na začátku března kritizována za vstup do řešení vzniklé situace. Proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Z předcházejícího průběhu rozhovoru je zřejmé, že řeč je o 3. březnu. Šárka Jelínková byla opravdu v období jarních prázdnin mezi 2.–6. březnem na lyžích ve Val di Fiemme v Itálii. Svůj pobyt v oblasti potvrdila ve svém vyjádření pro server iDNES, když prohlásila: „Do poslední chvíle to nebylo problematické místo. Zvažovali jsme ale, jestli nepojedeme dříve.“

V uvedené době již platilo doporučení do některých částí Itálie nejezdit. Stejně jako senátor Tomáš Goláň (SEN21) Šárka Jelínková následně na dva týdny zamířila do karantény.

Výrok ministryně Maláčové navazuje na argumentaci senátorky Jelínkové o neexistenci jasných instrukcí a postupů pro poskytovatele sociálních služeb, jak se vypořádat s hrozícím rizikem nákazy COVID-19. Paní ministryně v rámci své reakce poukazuje na existenci pokynů vydaných MPSV ze 3. března 2020.

Zmiňované dokumenty se pak skutečně nachází na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.  V dokumentu Doporučený postup č. 0/2020 - Doporučení pro poskytovatele sociálních služeb v souvislosti s epidemií COVID-19 se nachází informace obecné povahy o nutnosti svolání krizových štábů, základní informace o podobě nákazy (str. 2-3). Dokument rovněž doporučuje k předzásobení na doby 4–6 týdnů léky, zdravotnickými pomůckami a dezinfekčními prostředky (str. 3). Tato opatření pak dle dokumentu mají probíhat ve spolupráci se zřizovateli (str. 3).

Posléze 13. března k tomuto dokumentu přibylo pokračování s upřesňujícími informacemi: Doporučený postup č. 1/2020 - Doporučení pro poskytovatele sociálních služeb v souvislosti s epidemií COVID-19 - Nejčastější otázky a odpovědi v oblasti sociálních služeb. Dokument má formu otázek a odpovědí a nachází se v něm informace konkrétnější povahy směřující k zabránění šíření nákazy COVID-19 v zařízeních sociálních služeb. Například můžeme uvést výzvu ke zřízení izolačních pokojů pro klienty (str. 7).

Ve středu 1. dubna vláda schválila (.pdf, str. 1) „návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty”. Návrh předložila (.docx, str. 6) ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová a pro hlasovalo 12 z přítomných 12 členů vlády. Při hlasování o návrhu tedy dva členové vlády nebyli přítomni.

Návrh zákona se zabývá například jednostranným ukončením nájmu. Podle § 3 odst. 1 vládního návrhu zákona (.pdf, str. 2) „pronajímatel nemůže v ochranné době nájem jednostranně ukončit pouze z důvodu, že je nájemce v prodlení s placením nájemného, pokud prodlení nastalo

a) v rozhodné době, a

b) převážně v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, které mu znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo řádnou úhradu nájemného.”

Návrh zákona vláda 2. dubna předložila Poslanecké sněmovně. Předseda sněmovny rozhodl, že předložený návrh zákona bude projednáván ve zkráceném jednání a následně přikázal návrh k projednání Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. 8. dubna byl návrh zákona v Poslanecké sněmovně schválen a následně byl postoupen Senátu. Tam byl návrh projednán 16. dubna a vrácen sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Jelikož hlasování vlády je neveřejné, nepodařilo se nám zjistit, kteří dva členové vlády byli nepřítomni a nehlasovali tedy pro návrh. Protože nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, že ministryně Maláčová nebyla jedním z nepřítomných členů vlády, musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Ministryně výrokem reaguje na případné varianty zajištění dostatku pracovních sil v oblastech, kde chybí (moderátor uvedl možné rozšíření rozsahu práce na dohodu o provedení práce), a poukazuje na možnost vzájemného „vypůjčení si“ zaměstnanců zaměstnavateli, kterou dle ní navrhla Hospodářská komora ČR. 

Hospodářská komora ve své tiskové zprávě ze dne 31. března 2020 vyzývá zaměstnavatele k zapojení se do projektu „Zachraň práci!":

„Hospodářská komora vyzývá zaměstnavatele, aby se zapojili do celostátního projektu Zachraň práci! Umožní jim místo propouštění zaměstnanců je dočasně přidělit jinému zaměstnavateli.“

Na samotné úvodní stránce projektu se pak uvádí, že se tato iniciativa opírá o § 43a zákoníku práce:

§ 43a

Dočasné přidělení

(1) Dohodu o dočasném přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli smí zaměstnavatel s tímto zaměstnancem uzavřít nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru.

(2) Za dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli nesmí být poskytována úplata; to neplatí, pokud jde o úhradu nákladů, které byly vynaloženy podle odstavce 5.

(3) V dohodě musí být uveden název zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou, k níž se zaměstnanec dočasně přiděluje, den, kdy dočasné přidělení vznikne, druh a místo výkonu práce a doba, na kterou se dočasné přidělení sjednává. V dohodě může být sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad; ustanovení § 34a tím není dotčeno. Dohoda musí být uzavřena písemně.

(4) Po dobu dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli ukládá zaměstnanci jménem zaměstnavatele, který zaměstnance dočasně přidělil, pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu závazné pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci zaměstnavatel, ke kterému byl zaměstnanec dočasně přidělen. Tento zaměstnavatel nesmí vůči dočasně přidělenému zaměstnanci právně jednat jménem zaměstnavatele, který zaměstnance dočasně přidělí.

(5) Po dobu dočasného přidělení poskytuje zaměstnanci mzdu nebo plat, popřípadě též cestovní náhrady zaměstnavatel, který zaměstnance dočasně přidělil.

(6) Pracovní a mzdové nebo platové podmínky zaměstnance dočasně přiděleného k jinému zaměstnavateli nesmějí být horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen.

(7) Dočasné přidělení podle odstavců 1 až 5 končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Před uplynutím této doby končí dočasné přidělení dohodou smluvních stran pracovní smlouvy nebo výpovědí dohody o dočasném přidělení z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Dohoda o ukončení dočasného přidělení nebo výpověď této dohody musí být písemná.

(8) Úpravu dočasného přidělení je zakázáno použít na agenturní zaměstnávání.

(9) Úprava dočasného přidělení se nepoužije v případech prohlubování nebo zvyšování kvalifikace

Ministryně pak dále ve svém výroku komentuje právě první odstavec § 43a, ve kterém se skutečně nachází podmínka doby pracovního poměru alespoň 6 měsíců.