Výrok hodnotíme jako pravdivý, byť chystaná úprava zákona navrhuje zavedení povinného převzetí sKarty Nicméně v platném právním řádu není přímé převzetí sKarty zavedeno.

Proti exekuci by měly být dávky připsané na účet sKarty chráněny stejně jako před zavedením karet, tj. měly by exekuci podléhat pouze zčásti (zejm. dle § 279 a § 299 Obč. soudního řádu). Obavy, že účet sKarty bude možné, jako je tomu u jiných účtů, obstavit, pak definitivně vyvrací novela Obč. soudního řádu, která obstavení účtu sKarty (nový § 303, odst. 3) zakazuje.

Současná zákonná úprava povinnost kartu převzít neobsahuje, přestože zákon o státní soc. podpoře říká že dávka se vyplácí "prostřednictvím karty sociálních systémů". Odsud pramení již dřívější tvrzení poslance Drábka (ČT) či premiéra Nečase (Aktuálně) o dobrovolnosti používání karty.

Pro informaci dodáváme, že zároveň je Ministerstvem práce a sociálních věcí připravena novela (.docx) zákona o Úřadu práce ČR, která povinnost kartu převzít zavádí (Čl. I, b.3), a to s lhůtou 6 měsíců po výzvě (např. Čl IV, b.2), byť neuvádí sankci za porušení této povinnosti. Převzetí karty, jejíž využití předpokládá už zákon o státní sociální podpoře, je tedy dobrovolné zřejmě pouze dočasně.

Z veřejně dostupného zdroje se nám nepodařilo dohledat informace ohledně množství peněz, které MPSV zaplatilo v roce 2012 společnosti OKsystem s.r.o. Proto jsme tázali přímo firmu OKsystem, od které jsme obdrželi následující číslo: 171,8 mil. Kč bez DPH (tj. 206,1 mil. Kč včetně DPH) Viz. screenshot mailu.

Výrok hodnotíme s ohledem na informace poskytnuté firmou OKsystem s.r.o. jako nepravdivý, neboť čísla se naprosto neshodují.

Tehdejší ministr Drábek spolu se svým náměstkem Šiškou skutečně slibovali úspory spojené s novým systémem výplaty sociálních dávek – informovala o tom například agentura Mediafax.

Na předpokládaných úsporách trvalo ministerstvo ještě v roszáhlém dokumentu z dubna 2012.

Zda k úsporám skutečně došlo není lehké ověřit. Rozklikávací rozpočet na webu MPSV ani aktuální pokladní plnění (závěrečný účet za rok 2012 ještě není k dispozici) nejsou tak detailní abychom z nich vyčetli přímo náklady na ICT. Úspory tak potvrzuje pouze argumentace MPSV, kterou z pochopitelných důvodů nemůžeme použít jako doklad ministrova tvrzení.

Naopak například čísla, která z ministerstva získal letos v dubnu portál aktuálně.cz ukazují, že k realizaci slibovaných úspor patrně v roce 2012 nedošlo.

Na základě informací z obchodního rejstříku hodnotíme výrok Jaromíra Drábka jako pravdivý, ačkoliv, jak jsme byli upozorněni, z veřejných zdrojů není možné zjistit bližší informace o možných interních postupech probíhajících ve společnostech zaintegrovaných do Vítkovice Holding.

Z obchodního rejstříku se můžeme dočíst následující informace: společnost iDTAX, o které je řeč, vznikla 26. května 2009 se sídlem v Ostravě. Sám bývalý ministr práce a sociálních věcí Drábek byl v této firmě společníkem do 2. listopadu 2009. Až do 27. července 2010 byl jejím jednatelem bývalý I. náměstek ministra Drábka Vladimír Šiška.

100% vlastníkem firmy iDTAX je k dnešnímu dni společnost Vítkovice a.s., které, mimo jiné, patří 100% podíl společnosti Vítkovice IT Solutions, na kterou se iDTAX měla právě " transformovat ". K celé věci se vyjádřily Vítkovice Machinery Group prostřednictvím tiskové zprávy, z níž vyplývá, že firma iDTAX a Vítkovice IT Solutions opravdu jsou dva odlišné subjekty.

Na základě vyjádření tiskové mluvčí MPSV hodnotíme výrok jako pravdivý.

Tisková mluvčí úřadu ministra Drábka na náš emailový dotaz potvrdila, že Ludmila Müllerová působí na ministerstvu jako vedoucí oddělení poradců.

Na základě dohledaných informací o politické dráze Ludmily Müllerové je výrok hodnocen jako pravdivý.

Ludmila Müllerová byla zvolena poslankyní v parlamentních volbách v roce 1998 na kandidátce KDU-ČSL. Do senátu pak kandidovala v roce 2004 a mandát v obvodě 46 (Ústí nad Orlicí) získala. O jejím angažmá v pozici náměstkyně ministra práce a sociálních věcí referuje např. web našipolitici.cz, který uvádí: " Další dva roky (2002-2004, pozn. Demagog.cz) zastávala funkci náměstkyně na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde zodpovídala za oblast sociální a rodinné politiky".

Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící, neboť to, že se Ludmila Müllerová ničeho nedopustila, není možné tvrdit, protože nezávislé orgány nedostaly šanci o této věci rozhodnout z důvodu nevydání exposlankyně k trestnímu stíhání. V otázce časového vymezení je pak ministr zcela přesný.

Poslanecká sněmovna hlasovala o vydání tehdejší poslankyně KDU-ČSL Ludmily Müllerové 12. července 2000, šlo tedy o 26. schůzi Sněmovny v období 1998-2002. Pro její vydání k trestnímu stíhání hlasovalo 33 poslanců, 100 bylo proti. Tohoto výsledku bylo dosaženo napříč politickým spektrem. Celé jednání o tomto bodu je také dostupné ve formě stenoprotokolu na stránkách dolní komory Parlamentu.

Ministr Drábek uvádí, že v této kauze byl zaangažován i jednatel společnosti. Toto konstatování lze dokládat na slovech poslance Bendy z ODS, který na zmíněné schůzi předkládal stanovisko Mandátového a imunitního výboru. Doslova uvedl: "... kterého se měla dopustit tím, že jako bývalá ekonomická náměstkyně společnosti BRUMEDA, s. r. o, Bruntál spolu s jednatelem této obchodní společnosti v úmyslu snížit základ daně z příjmu právnických osob uzavřela jako zástupkyně této firmy dne 24. 1. 1995 fiktivní smlouvu o řízení firmy se společností DELL, s. r. o..." Nelze však dohledat, jak pokračovalo další trestní řízení s jednatelem této společnosti. Ministr Drábek uvádí, že osvobození jednatele společnosti (které se nám však nepodařilo dohledat) je jasným důkazem, že se exposlankyně ničeho závažného nedopustila. Tohle ovšem může posoudit pouze nezávislý soud, který tuto možnost díky hlasování však nedostal. Nelze tak s určitostí tvrdit, že se Müllerová ničeho nedopustila.

Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící. Má pravdu v tom, že je to kauza více než 10 let stará (konkrétně 12). Nepodařilo se nám bohužel dohledat další postupy orgánů činných v trestním řízení v této věci. Nicméně pokud ministr tvrdí, že se Müllerová ničeho nedopustila, je třeba uvést, že k nezávislému posouzení nedošlo a ani dojít nemohlo, protože byla schována za svou imunitu.

Podle rozhodnutí (.pdf) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (antimonopolního úřadu) ze dne 24. října 2012 se Ministerstvo práce a sociálních věcí dopustilo porušení § 21 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., zákona o veřejných zakázkách, zadávací řízení tedy bylo zrušeno a MPSV musí zaplatit náklady řízení ve výši 30.000,- Kč.

Přestože MPSV nebylo uloženo zaplatit pokutu, antimonopolní úřad v minulém týdnu o věci rozhodoval a našel v postupu MPSV pochybení. Z toho důvodu hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož se nepodařilo dohledat podmínky veřejné zakázky. Nelze proto posoudit zda jsou náklady projektu skutečně nulové či jaká je výše případné odměny pro dodavatele.

Lze tedy pouze konstatovat, že sKarta je nastavena tak, že nevyžaduje finanční účast státu, jelikož je tento projekt zcela hrazen Českou spořitelnou.

Zároveň je vhodné poznamenat, že zakázka pro IBM byla ÚHOS zrušena s odůvodněním, že MPSV ČR nebylo oprávněno zadat zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění a zadávací řízení tak bylo na základě rozhodnutí ÚHOS 24. října 2012 zrušeno.

Novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, která nabývá účinnosti k 5.1.2012 v části VII., §136 výslovně ustavuje povinnost právnické nebo fyzické osoby mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a dokladů, které je povinna uchovávat podle § 102 odst. 3. Tato povinnost se vztahuje na zaměstanvatele, nikoliv na zaměstnance, pro ty se v této oblasti nic nemění.

Zákon č. 251/2005 Sb.,o inspekci práce, v §7 odst. 1. stanovuje právo inspektora požadovat na kontrolovaných osobách, aby v určených lhůtách předložily originální doklady. Běžná praxe tedy byla stanovit nějakou lhůtu, ve které bylo nutné doručit požadované doklady. Tato praxe byla výše zmíněnou novelou za úřadování ministra Drábka změněna.