Petr Fiala

Podle informací České televize měly v březnu 2018 ruská ambasáda a její konzuláty v České republice 140 zaměstnanců, z toho 53 diplomatů.

Na tiskové konferenci v dubnu 2021 tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček oznámili, že podle zjištění českých bezpečnostních složek byli do výbuchů muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 zapleteni agenti ruské tajné služby. Z toho důvodu se rozhodli pro vyhoštění 18 pracovníků ruské ambasády, které české tajné služby identifikovaly jako důstojníky ruských tajných služeb. Na opuštění České republiky dostali 48 hodin.

Na tento počin zareagovala Ruská federace vyhoštěním 20 pracovníků velvyslanectví ČR v Moskvě. České Ministerstvo zahraničí požadovalo návrat těchto zaměstnanců zpět na velvyslanectví, na tuto výzvu nicméně ruská vláda nereagovala. Česko se proto rozhodlo snížit a zastropovat počet zaměstnanců ruské ambasády v Praze. Jak následně oznámil tehdejší ministr zahraničí Jakub Kulhánek: „Česká republika 22. dubna 2021 podle článku 11 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích upravila počet pracovníků Velvyslanectví Ruské federace v ČR na paritní princip a stanovila tento počet na stejné úrovni, jaký byl k 22. dubnu na české ambasádě v Moskvě, tj. na 7 členů diplomatického personálu a 25 členů administrativního a technického personálu.“

Po mimořádném jednání Bezpečnostní rady státu 24. února 2022, která se sešla kvůli ruskému útoku na Ukrajinu, kabinet Petra Fialy informoval, že došlo k odvolání souhlasu s provozem obou dvou generálních konzulátů Ruské federace v ČR – v Karlových Varech a v Brně (.pdf, str. 63). Vláda později upřesnila, že „tyto konzuláty musí neprodleně ukončit činnost a jejich zaměstnanci jsou vyhoštěni z České republiky“. Pro ruskou stranu to znamenalo odchod dalších 18 pracovníků.

Podle dokumentů Ministerstva zahraničí v současné době působí na ruském velvyslanectví (.pdf, str. 167-168) šest diplomatů. Dalších přibližně dvacet zaměstnanců, jak v říjnu uvedl ředitel BIS Michal Koudelka, pracuje na administrativních pozicích.

K výraznému ochlazení diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Ruskem došlo již v loňském roce. Kvůli zjištění českých bezpečnostních složek, že do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích byli zapojeni ruští agenti, Česká republika v polovině dubna 2021 vyhostila 18 pracovníků ruské ambasády, kteří podle Ministerstva zahraničních věcí prokazatelně pracovali pro ruské tajné služby. Jednalo se o nejvyšší počet vykázaných ruských diplomatů z ČR od roku 2003, kdy byli z Česka najednou vykázáni čtyři. 

Rusko v dubnu 2021 odpovědělo vyhoštěním 20 pracovníků velvyslanectví ČR v Moskvě. Česká republika požadovala návrat zaměstnanců na české velvyslanectví, na což ale Ruská federace nereagovala. Česko se tedy rozhodlo snížit a zastropovat počet zaměstnanců ruské ambasády v Praze „na 7 členů diplomatického personálu a 25 členů administrativního a technického personálu“. Republiku tak muselo opustit dalších 63 diplomatů a zaměstnanců ruského velvyslanectví.

Nadprůměrný počet je to i ve srovnání s jinými zeměmi, což lze demonstrovat na reakci jednotlivých států na případ otravy Julije a Sergeje Skripalových ve Velké Británii v březnu 2018. Země Evropské unie a některé další státy tehdy vyhostily celkem více než 100 ruských diplomatů, naprostá většina z nich nicméně vyhostila nejvýše čtyři pracovníky. Výjimek bylo jen několik, mezi nimi i Velká Británie, které se kauza bezprostředně týkala a která jich vyhostila 23. Spojené státy tehdy vyhostily 60 lidí.

Dodejme, že ruská vláda v květnu 2021 schválila seznam nepřátelských zemí, na který zařadila pouze Českou republiku a Spojené státy. 

Velký počet ruských diplomatů a pracovníků ruského velvyslanectví Česká republika vyhostila i poté, co Rusko 24. února 2022 zahájilo invazi na Ukrajinu. Kabinet Petra Fialy ještě v první den invaze informoval, že stát rozhodl o ukončení provozu obou generálních konzulátů Ruské federace v ČR – v Karlových Varech a v Brně (.pdf, str. 63). „Tyto konzuláty musí neprodleně ukončit činnost a jejich zaměstnanci jsou vyhoštěni z České republiky,“ uvedl tehdy web vlády. Pro ruskou stranu to v důsledku znamenalo odchod dalších 18 pracovníků.

Česko také zároveň pozastavilo provoz svých konzulátů v Petrohradě a Jekatěrinburgu. Na protest proti krokům Ruska Ministerstvo zahraničí rozhodlo také o povolání českých velvyslanců v Rusku „na konzultace do vlasti“, což například podle České televize představuje„jednu z nejráznějších reakcí při zhoršení bilaterálních styků“.

Web americké zpravodajské stanice ABC News 26. února o českém uzavření ruských konzulátů a vyhoštění diplomatů napsal, že Česká republika v tomto ohledu „vytvořila precedent“. 

Ještě 24. února vyhostily Spojené státy jednoho diplomata, dalších dvanáct pak o čtyři dny později. Na začátku března rozhodlo o vyhoštění dvou diplomatů kvůli podezření ze špionáže Bulharsko. Postupně začaly ze stejných důvodů vyhošťovat diplomaty i další státy. Například Slovensko rozhodlo o odchodu tří ruských diplomatů 15. března, Polsko 23. března informovalo dokonce o vyhoštění 45 lidí. České Ministerstvo zahraničí prohlásilo dalšího diplomata za nežádoucí osobu 29. března. Stejného dne vyhostilo 17 zaměstnanců ruské ambasády Nizozemsko a 21 Belgie.

Shrňme, že Česká republika tedy vysoký počet pracovníků ruské ambasády vyhostila již v dubnu 2021 kvůli zjištění, že za výbuchem ve Vrběticích stáli ruští agenti. V kontextu invaze na Ukrajinu pak Česko skutečně bylo jednou z prvních zemí, která přistoupila k vyhoštění ruských diplomatů a k uzavření konzulátů na svém území. Výrok premiéra Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Fiala v souvislosti s prezidentskou kandidaturou Andreje Babiše označuje výjezdy v „obytňáku“ bývalého premiéra do regionů jako hybridní, tedy nepřiznanou prezidentskou kampaň. Současně tvrdí, že tuto hybridní prezidentskou kampaň vydával Babiš na podporu politiků ANO v zářijových komunálních volbách.

Andrej Babiš skutečně označoval své turné po ČR jako kampaň na podporu komunálních politiků. O tom, že mohlo jít o skrytou prezidentskou kampaň, pak hovoří například data Deníku N. Podle jeho přehledu z 11. srpna 2022 totiž Andrej Babiš v létě vyjel i do řady obcí, kde hnutí ANO nesestavilo kandidátku. Mezi města, která Babiš se svým karavanem navštívil, ale lidé v nich neměli možnost hnutí ANO volit, patří mimo jiné jihočeský Vimperk či Zlaté hory v Olomouckém kraji. Lidé z těchto zmíněných měst nemohli zástupce hnutí ANO volit například ani v senátních volbách, protože v příslušných obvodech letos volby do horní komory neprobíhaly.

Dva měsíce před komunálními volbami, v červenci 2022, Andrej Babiš přelepil nápis na kapotě svého obytného vozu ze „Zase bude líp“ na „Ať je zase líp. Volte naše. Komunální volby.“ Na jeho karavanu stále zůstal slogan„Za Babiše bylo líp“, který se objevuje také na billboardech po celé České republice.

Babišův mluvčí Vladimír Vořechovský v červenci uvedl, že „hnutí ANO aktuálně vede kampaň do podzimních voleb a cesty pana předsedy a jeho místopředsedů po Česku jsou její součástí.“ Zároveň popřel, že by se tím Andrej Babiš chtěl vyhnout započítání turné do nákladů na prezidentskou kampaň. „Na prezidenta pan Babiš nekandiduje, kdyby se tak rozhodl a oznámil to, vše zpětně doúčtujeme podle všech zákonných požadavků.“ 

Doplňme, že Vořechovský svým vyjádřením reagoval také na skutečnost, že Babišovy výjezdy do regionů začal sledovat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, a to v souvislosti s Babišovou možnou (tehdy ještě neohlášenou) prezidentskou kandidaturou. Termín voleb hlavy státu byl totiž vyhlášen na začátku července, kdy také oficiálně začalo období, od něhož politici podle zákona musí započítávat prostředky na prezidentskou kampaň do výdajů. Ty nesmí u žádného z kandidátů (v případě prvního kola volby) přesáhnout 40 milionů Kč. U kandidátů, kteří se dostanou do druhého kola, je limit o 10 milionů vyšší.

Člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH) František Sivera, který má na starosti volbu prezidenta, pro názorový deník Echo24 uvedl: „Od chvíle vyhlášení volební kampaně se do výdajového limitu kandidáta na kampaň započítávají veškeré výdaje, které uhradil za propagací, či volební agitací. Pokud takové výdaje učinili podporovatelé kandidáta, musí je kandidát rovněž zahrnout do svého přehledu výdajů.“ Sám Andrej Babiš serveru Seznam Zprávy řekl, že „vedení hnutí (ANO, pozn. Demagog.cz) musí vyhodnotit, jaká částka z té komunální kampaně a kampaně do senátních voleb připadne na teď už prezidentskou kampaň.“

Andrej Babiš se stal premiérem po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017, ve kterých ANO získalo takřka 30 % hlasů. Podle výzkumu (.pdf) agentury Median přešla od voleb roku 2013 k hnutí ANO velká část voličů tradičních levicových stran. 34 % lidí, kteří dali v roce 2017 svůj hlas hnutí ANO, podpořilo v předchozích sněmovních volbách ČSSD (.pdf, str. 21). Ve stejném období získalo hnutí ANO 20 % voličů Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) z roku 2013. Podle odhadů analytika Michala Škopa přešlo v tomto období k ANO přibližně 360 tisíc původních voličů ČSSD a 200 tisíc voličů KSČM.

Sociolog Daniel Kunštát vysvětloval změnu elektorátu hnutí ANO mezi lety 2013 a 2017 následovně: „On (Andrej Babiš, pozn. Demagog.cz) do české politiky přišel s liberální rétorikou určenou spíše pro pravicové voliče a ve chvíli, kdy je získal, a značnou část z nich se mu podařilo udržet, začal luxovat levicový elektorát. Protože když si sečteme hlasy ČSSD a KSČM v minulých volbách, tak tohle je pro ně děsivý propad. Do velké míry se jejich voliči rozptýlili k Andreji Babišovi (…).“

Sociologická výzkumná organizace PAQ Research po sněmovních volbách, které se konaly v říjnu 2021, provedla analýzu elektorátu a přelivu voličů mezi jednotlivými koalicemi a stranami od září 2020 až do voleb. Hnutí ANO získalo v závěru období 200 tisíc voličů od ČSSD a KSČM, ale také od SPD či Přísahy (.pdf, str. 32–33).

Doplňme, že hnutí ANO ve sněmovních volbách poprvé kandidovalo v roce 2013. Nové hnutí k sobě tehdy podle výzkumné skupiny PolCoRe při FSV UK přitáhlo 27 % voličů, kteří dali ve volbách v roce 2010 hlas ČSSD (.pdf, str. 4). Podobné množství voličů ANO se rekrutovalo také z pravicových stran jako ODS a TOP 09 (str. 4). Podle dalších průzkumů získávalo ANO také bývalé voliče Věcí veřejných (.pdf, str. 80).

Hnutí ANO tedy v posledních dvou volbách do Poslanecké sněmovny přilákalo velké množství voličů, kteří v minulosti hlasovali pro tradiční levicové strany ČSSD a KSČM. Podle odhadů přešlo ve volbách v roce 2013 k hnutí ANO více než 500 tisíc voličů těchto dvou stran. Ve volbách v říjnu 2021, do kterých šel Andrej Babiš jako úřadující premiér, pak hnutí ANO získalo 200 tisíc voličů mj. z řad ČSSD a KSČM, kteří jen několik měsíců před volbami neplánovali hnutí ANO volit.

Francie od ledna tohoto roku zavedla tzv. tarifní štít, kterým pro letošní rok došlo k zastropování cen v případě regulovaných tarifů elektřiny, jejichž cenu určuje francouzská vláda. Tarify nicméně mohou využívat jen domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem menším než 2 miliony eur. Na střední a velké podniky, které už k těmto tarifům nemají přístup, se toto zastropování nevztahuje.

Ceny energií pro uvedené střední a velké podniky se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Především proto, že jednotliví dodavatelé energií na svých webech přesné ceny neuvádějí a zákazníkům vytvářejí nabídky až po poskytnutí konkrétních informací o daném podniku a jeho spotřebě.

Doplňme, že na webu statistického úřadu Evropské unie lze nalézt přehled, jenž srovnává průměrné ceny elektřiny (bez daně) u „středních průmyslových spotřebitelů". Poslední zveřejněná data Eurostatu nicméně pocházejí jen z roku 2021 a neodrážejí tak vývoj cen v roce 2022. Podobně je tomu například i u statistiky Mezinárodní agentury pro energii (IEA), kterou na konci letošního září zveřejnily britské úřady a která nabízí mezinárodní srovnání cen elektřiny (.xlsx) i plynu (.xlsx). Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Petr Fiala reaguje na slova Andreje Babiše, který v debatě porovnával slovenské memorandum ohledně zmrazení cen energií s českým zastropováním cen elektřiny a plynu.

Právě Andrej Babiš (a také například Alena Schillerová) často uvádí sousední Slovensko jako příklad zastropování cen energií. Většinou se tak děje v souvislosti s porovnáváním cenové hladiny, na které k zastropování mělo dojít. Konkrétně pak politici mluví o tom, že úroveň, na které se česká vláda rozhodla ceny zastropovat, je příliš vysoká.

Uveďme, že v České republice byla novela energetického zákona, která vládě umožní stanovit maximální cenu energií, Poslaneckou sněmovnou schválena 16. září 2022. O pět dní později ji podepsal prezident Miloš Zeman.

Česká vláda schválila omezení ceny elektřiny na šesti korunách za kilowatthodinu, v přepočtu jde tedy o šest tisíc korun za jednu megawatthodinu, včetně regulované složky tedy zákazníci zaplatí sedm až devět tisíc korun za MWh.

Na Slovensku však v současné době žádné právně závazné opatření ohledně zastropování cen energií neplatí. Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík a ministr financí Ivo Matovič v únoru letošního roku sice oznámili, že s výrobcem energií Slovenské elektrárne (SE) uzavřeli memorandum, které stanovuje cenu energií na tři roky dopředu. Toto memorandum (.pdf) ovšem není právně závazným dokumentem. Podle memoranda má elektřina pro slovenské domácnosti stát zhruba 1 500 korun za megawatthodinu (MWh), a to až do roku 2024.

Slovenská vláda pak návrh zákona, který by měl zastropování cen elektřiny umožnit, schválila až 21. září 2022. Návrh zákona však musí ještě projít celým legislativním procesem. Lze tedy říci, že na Slovensku stále neplatí žádná nařízení upravující ceny elektřiny nebo plynu pro domácnosti.

Zpravodajský portál iDNES.cz, který stejně jako Mladou frontu DNES vlastní mediální skupina Mafra, se k situaci na Slovensku vyjádřil v článku z 19. září, ve kterém stojí: „Slovensku se zatím stále nepodařilo najít definitivní podobu řešení energetické krize pro příští rok. Ačkoliv se často hovoří o zastropování cen energií, platná legislativní úprava stále chybí. Slovenští odborníci pro iDNES.cz ale uvedli, že nového slovenského ministra hospodářství Karla Hirmana zaujalo české řešení.“

Existují různé způsoby, jak zachytit závislost Česka na ruském plynu. První možností je podívat se na původní destinaci, ze které se k nám plyn dostal, a to včetně plynu nakoupeného na evropských burzách. Některé statistiky berou v potaz pouze podíl přímo dovezeného plynu a neurčují, odkud pochází plyn z evropských burz.

Závislost Česka na ruském plynu z hlediska původního producenta uvádí statistický úřad Evropské unie Eurostat, podle kterého dováželo Česko v roce 2018 99 % veškerého importovaného plynu z Ruska, zbývající necelé procento z Norska. V následujících dvou letech se podíl ruského plynu ještě zvýšil, v roce 2020 dosáhl dokonce 100 %. Mezi země, u nichž tvoří plyn z Ruska 75–100 % importovaného zemního plynu, řadí Eurostat Českou republiku i v roce 2021.

Nižší podíly importů plynu z Ruska pak uvádí např. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). V roce 2020 nakoupilo Česko podle ACER 66 % svého plynu z Ruska, 30 % z Německa a 3 % ze Slovenska. Rozdíl je zde daný tím, že agentura nezohledňuje původ plynu nakoupeného na evropských burzách. I plyn z burzy ale může pocházet z Ruska, jak v dubnu pro Aktuálně.cz popsal analytik společnosti ENA Jiří Gavor. Právě ten dodávaný do Česka ve zkoumaném období (roku 2020) byl z Ruska, přestože k nám doputoval z jiných zemí.

Vhodnější je tedy pracovat s údaji z hlediska původního producenta plynu, podle kterých v době vlády Andreje Babiše téměř veškerý plyn do ČR putoval původně z Ruské Federace.

Petr Fiala v debatě uvedl, že zástupci vlády s producenty/výrobci elektřiny prodej volné kapacity do rukou státu domluvili a domlouvají. Podle Fialy tedy proces zatím není u konce, my jsme se nicméně zaměřili na faktickou část výroku („domluvili“): tedy na to, zda již existuje nějaká dohoda státu a výrobců elektřiny na jejím odkupu.

Nákup elektřiny přímo od výrobců by měl mít podle plánů vlády na starost nově vytvořený statní obchodník s energiemi. Tímto státním obchodníkem by měla být prozatím státní firma Prisko, která by dle ministra financí Zbyňka Stanjury měla zajistit elektřinu a plyn pro veřejnou sféru na nejbližší období. Mezitím vznikne samostatná firma či agentura, která pak úkoly převezme.

Dle vyjádření analytika Michala Kocůrka pro server iRozhlas.cz „to zatím vypadá tak, že v případě elektřiny nebude státní obchodník nakupovat na trhu, ale přímo od předem domluvených velkých výrobců – ČEZ, E.ON a EPH“. Kocůrek dále uvedl, že „není zatím jasné, kolik energie bude třeba takto zajistit a jak vyřešit problém s tím, že většina elektřiny od těchto výrobců je na příští rok již prodaná“. Potom by bylo možné, že by státní obchodník musel kupovat elektřinu na trhu, čímž by podle Kocůrka ztratil jakoukoliv výhodnost, a stát by musel nákupy elektřiny dotovat mnohem výrazněji.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, jestli už vláda došla k nějaké konkrétní dohodě s některým z českých výrobců elektřiny. Obrátili jsme se proto s dotazem na české výrobce elektřiny ČEZ, Sev.en energy, EPH a Sokolovskou uhelnou. Zatím jsme dostali odpověď pouze od tiskové mluvčí skupiny Sev.en energy Gabriely Sáričkové Benešové, která uvedla, že „zástupci vlády aktuálně jednají se všemi významnými výrobci v ČR o podmínkách dodávek elektřiny státnímu obchodníkovi“. Bližší informace ale v tuto chvíli údajně Sev.en energy nemůže zveřejnit.

Vzhledem k tomu, že nedokážeme potvrdit, ani vyloučit, že již došlo k nějaké konkrétní dohodě s některým z českých producentů, hodnotíme výrok Petra Fialy jako neověřitelný.

Zásobníky zemního plynu

Na začátek uveďme, že členské státy EU se v červnu tohoto roku v souvislosti se současnou energetickou krizí dohodly, že do začátku letošní zimy naplní své zásobníky zemního plynu na minimálně 80 %.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 25) podzemní zásobníky plynu: RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage, Moravia Gas Storage a SPP Storage, jejíž zásobník nicméně není připojený k české plynárenské soustavě a slouží primárně pro potřeby Slovenska. Celková kapacita zásobníků, v nichž se skladuje plyn pro český trh, odpovídá 36,88 TWh (.pdf, str. 25).

RWE Gas Storage CZ mělo k 22. září 2022 – tedy ke dni konání předvolební debaty – ve svých zásobnících uloženo 27,2 TWh plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 3,07 TWh plynu a Moravia Gas Storage 1,87 TWh plynu. Dohromady se tak jednalo o 32,14 TWh zemního plynu, tedy o 87,1 % celkové kapacity zásobníků.

LNG terminál v Nizozemsku

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela na svém Twitteru v červnu napsal, že se státu ve spolupráci se skupinou ČEZ podařilo zajistit kapacitu v nizozemském terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG). Bližší podrobnosti tehdy Síkela neuvedl. Na začátku července pak nizozemský velvyslanec v České republice oznámil, že Česko by mělo získat přibližně tři miliardy metrů krychlových zemního plynu, což představuje přibližně třetinu naší roční spotřeby. Na tiskové konferenci, která proběhla 19. července 2022, pak Jozef Síkela oznámil detaily uzavřené dohody.

Plovoucí terminál u nizozemského Eemshavenu se otevřel 8. září 2022 a ČEZ v něm má podle Síkely a generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše pronajatou kapacitu na zpětné zplyňování LNG ze 30 tankerů. Kapacita terminálu je zakoupena na pět let od září 2022 do září 2027.

První loď se zkapalněným zemním plynem určeným pro Českou republiku dorazila z USA do Nizozemska v pondělí 19. září. Doplňme, že šéf ČEZu již dříve oznámil, že do konce roku připluje celkem osm lodí a každá má podle něj přivézt 100 milionů metrů krychlových plynu.

Závěr

Abychom to shrnuli, plynové zásobníky v České republice skutečně byly naplněny. K 22. září 2022 byly plné z více než 87 %. Vláda Petra Fialy si také prostřednictvím ČEZu, kde téměř 70 % akcií vlastní stát, pronajala kapacitu na zkapalněný zemní plyn (LNG) v Nizozemsku. Výrok předsedy vlády Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Obousměrný plynovod Stork II, o kterém premiér Petr Fiala (ODS) hovoří, má propojit Českou republiku s polským LNG terminálem v přímořském městě Świnoujście (Svinoústí). Projekt by zásadně pomohl diverzifikovat dodávky zemního plynu do Česka a snížil by tak naši energetickou závislost na Rusku.

Plynovod Stork II

O plynovodu, který měl spojovat Českou republiku a Polsko, se jednalo již v roce 2014. Tehdy český Energetický regulační úřad (ERÚ) spolu s polským úřadem pro regulaci energtiky (.pdf) vydal rozhodnutí o žádosti k realizaci projektu česko-polského obousměrného propojovacího plynovodu STORK II, kterou společně podala česká firma Net4Gas a polský Gaz-System.

Stork II se měl stát součástí tzv. severojižního koridoru mezi Polskem a Chorvatskem. Polsko v roce 2015 vystavělo v přímořském městě Svinoústí terminál, do kterého tankery dovážejí zkapalněný plyn (LNG). Odtud měl pak plyn putovat plynovodem do Česka. Klíčovým přínosem této stavby mělo být výrazné snížení závislosti na ruském plynu.

V roce 2016 český premiér Bohuslav Sobotka a polská premiérka Beata Szydlová podepsali memorandum o realizaci plynovodu. V témže roce však polský Gaz-System odložil projekt Stork II na rok 2019. V roce 2020 pak společnost Net4Gas, která zajišťuje přepravu plynu a provozuje plynovody v České republice, zveřejnila (.pdf) svůj výhled na následující období let 2021–2030. Tato zpráva společnosti ukázala, že byl projekt plynovodu Stork II odložen na neurčito. Dodejme, že jak česká Net4Gas, tak polský Gaz-System se navzájem vinily za to, že se projekt neposouvá vpřed.

Obnova spolupráce

Předseda vlády Fiala 6. září 2022 řekl, že Česko a Polsko obnovily přípravu plynovodu Stork II. Shodnout se na tom měl s polským premiérem Mateuszem Morawieckim při jednání o evropských plánech v energetice. Dodejme, že Fiala o tom, že se s polským premiérem dohodl na opětovném otevření jednání o projektu, informoval v dubnu tohoto roku. O obnovení vyjednávání poté mluvil také na začátku letošního července. Týdeník Respekt nicméně 7. září napsal, že Polsko podle dostupných informací nepodepsalo žádný dokument, který by realizaci Stork II posunul vpřed.

Na konci září (tedy přibližně týden po odvysílání předvolební debaty) Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilo tiskovou zprávu, ve které informovalo, že „Česko a Polsko obnovilo spolupráci na přípravě projektu výstavby česko-polského plynárenského propojení“. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) a polská ministryně pro ochranu klimatu a životního prostředí Anna Moskwa ve společném dopise požádali Evropskou komisi o financování stavby plynovodu Stork II.

Tisková zpráva MPO dodává, že „k dopisu připojili své podpisy také provozovatelé přepravních soustav, český Net4Gas s.r.o. a polský Gaz-System S.A. jako budoucí realizátoři projektu“. Projekt může být podle ministerstva dokončen do roku 2026, pakliže bude o investici rozhodnuto v příštích měsících.

Doplňme, že plynovodu Stork II byly unijní dotace přislíbeny již v minulosti. Evropská komise však v roce 2019 plynovod vyškrtla ze seznamu prioritních staveb. To tedy prakticky znamenalo, že by stavby nedosáhly na dotace z Evropské unie. Právě tato situace byla podle společnosti Net4Gas hlavním důvodem odložení projektu.

Plynovod Slovensko-Polsko

Premiéři Polska a Slovenska v pátek 26. srpna 2022 slavnostně otevřeli nový plynovod spojující jejich země. Na realizaci plynovodu se obě strany dohodly v dubnu 2018, výstavba reálně začala (.pdf, str. 29) až v roce 2019. Původní plán počítal s komerčním provozem již na konci loňského roku, nicméně byl odsunut až na začátek letošního října. Nový plynovod má zhruba 164 kilometrů a jeho kapacita by měla pokrýt zhruba roční spotřebu Slovenska.

Díky novému plynovodu Slovensko získalo přístup k terminálům na zkapalněný zemní plyn (LNG) u polského Svinoústí a v litevské Klajpedě a k norskému plynovodu Baltic Pipe. Polsko pak díky tomuto plynovodu získalo přístup k plynu z jižní Evropy, severní Afriky či Kavkazu.

Závěr

Do začátku letošního září sice dle informací Respektu nevznikl dokument, který by Polsko zavazoval k obnovení projektu Stork II, náznaky obnovené spolupráce mezi českou a polskou stranou ovšem existovaly. Předseda vlády Petr Fiala o plynovodu opakovaně jednal se svým protějškem Mateuszem Morawieckim. Znovuzahájení spolupráce na přípravě projektu pak potvrzuje i pozdější dopis z konce září, ve kterém ministr průmyslu obchodu Jozef Síkela a polská ministryně pro ochranu klimatu a životního prostředí Anna Moskwa požádali Evropskou komisi o financování stavby. Premiéři Slovenska a Polska v srpnu 2022 skutečně slavnostně otevřeli nový plynovod, který spojuje jejich státy. Výrok Petra Fialy z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.