Petr Fiala

Rakouská vláda na začátku letošního září představila plán na omezení cen elektřiny pro domácnosti, který zavádí cenový strop na úrovni 10 centů za kilowatthodinu (kWh). Nad tuto hranici hodlá Rakousko domácnostem cenu doplácet. Počítá se přitom s dotováním maximálně 30 centů na kWh pro dodavatele.

Pokud tedy cena elektřiny pro spotřebitele přesáhne 40 centů, navýšení zaplatí odběratel. Podpora je omezena na maximálně 2 900 kWh na jednu domácnost, což odpovídá zhruba 80 % roční spotřeby průměrné rakouské domácnosti. Dle vyjádření rakouské vlády má tento 80% limit motivovat domácnosti k šetření elektřinou. Zavedení hranice 2 900 kWh také znamená, že se toto opatření v důsledku netýká nákladů na elektrické vytápění (např. při využívání tepelného čerpadla). Domácnosti, které jej používají, totiž často elektřiny spotřebují ročně výrazně více. 

Rakouské ministerstvo životního prostředí, jež má na starosti také oblast energetiky, k tomu uvedlo, že je „jasné, že domácnosti, které topí tepelným čerpadlem, jsou vysokými náklady velmi zatíženy“. Stejně je tomu podle ministerstva ale i v případě domácností, které k topení využívají např. plyn, dálkové vytápění nebo pelety, u nichž ceny také výrazně vzrostly. „Z hlediska rovného zacházení není možné poskytnout pomoc s náklady na vytápění jedné skupině, zatímco ostatní musí nést zvýšení cen sami. Federální vláda v rámci cenové brzdy pro elektřinu sponzoruje základní spotřebu elektřiny, otázka dotací nákladů na vytápění bude řešena v dalším kroku,“ uvedlo ministerstvo pro rakouský server Zackzack.at na začátku září.

Tuto skutečnost kritizovala například tamní Komora práce, která žádá po vládě, aby spotřebitele topící elektřinou podpořila. Hans Pucker z Komory práce uvedl, že kdo používá elektrické topení, spotřebuje 10 až 15 tisíc kWh ročně. Upřesněme, že topením elektřinou se mohou myslet i elektrické přímotopy.

Tisková zpráva rakouského Ministerstva financí pak uvádí, že náklady domácností po zavedení cenového stropu by měly průměrně klesnout o zhruba 500 eur ročně. Opatření má platit od letošního prosince až do konce června 2024 a stát na něj vynaloží tři až čtyři miliardy eur.

Doplňme, že částečný cenový strop elektřiny není první rakouské plošné opatření v boji proti růstu cen. Každý, kdo měl počátkem července v Rakousku trvalé bydliště, dostal na účet jednorázový příspěvek od vlády 500 eur a také 250 eur na každé dítě.

Francie od ledna letošního roku zavedla tzv. tarifní štít, který zastropoval cenu elektřiny v případě tzv. regulovaných tarifů. Ty odběratelům nabízí společnost Électricité de France (EDF), v níž má francouzský stát 84% podíl, a vybrané místní distribuční společnosti. Uveďme, že výši těchto tarifů stanovuje vláda a využívá je přibližně 70 % odběratelů elektřiny ve Francii. Konkrétně jsou vyhrazeny jen pro domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem nepřesahujícím 2 miliony eur. Francie u těchto regulovaných tarifů nárůst cen zastropovala tak, že v letošním roce nesmí překročit hranici 4 % při srovnání ceny na začátku ledna 2022 s cenou platnou v srpnu 2021. 

V září 2022 Francie prodloužila platnost tohoto zastropování i na příští rok. Procentuální hranice se však změnila. V roce 2023 se mají ceny udržet na hranici 15% nárůstu, zatímco bez zastropování by nárůst mohl dosáhnout až 120 %. 

Doplňme, že v březnu 2022 došlo k rozšíření tarifního štítu o další opatření, jehož cílem je zmírnit růst cen elektřiny i u vládou přímo neregulovaných tarifů. Objem elektřiny, kterou musí EDF každý rok nabízet v rámci tzv. mechanismu ARENH alternativním (konkurenčním) dodavatelům energií za sníženou cenu, byl pro letošní rok navýšen ze 100 TWh na 120 TWh. Upřesněme, že EDF jako největší producent elektřiny v zemi např. v roce 2021 vyrobila celkem 418 TWh elektrické energie (.pdf, str. 63), a pod ARENH tak spadá zhruba čtvrtina její produkce. 

EDF skutečně kvůli těmto opatřením podala žalobu k francouzskému nejvyššímu správnímu soudu. Stalo se tak 9. srpna a přesněji se jedná o „žádost o odškodnění“ kvůli dopadům rozhodnutí vlády. Společnost byla rozhodnutím nucena prodávat energii se ztrátou. V této žalobě se dožaduje odškodnění za ztráty 8,34 miliardy eur. Uveďme, že společnost EDF v prvním pololetí letošního roku vykázala rekordní ztrátu, 5,3 miliardy eur, zatímco v prvním pololetí roku loňského měla společnost zisk 4,2 miliardy eur.

Evropská komise přijala 23. března 2022 dočasný krizový rámec, díky kterému by členské státy měly mít lepší flexibilitu při přidělování státní podpory a mohly by tak podpořit svou ekonomiku v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Rámec konstatuje, že celé hospodářství EU „je vážně narušeno“. Na základě čl. 107 odst. 3 písm. b Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 45) tak v této situaci členským státům umožňuje, aby udělovaly státní podporu, která by jindy mohla být považována za neslučitelnou s vnitřním trhem Unie. Rámec také konkrétně zmiňuje několik druhů pomoci, které mohou státy poskytovat. Patří mezi ně například přímá finanční podpora postiženým podnikům nebo částečné kompenzace vysokých cen energií.

Česká vláda představila podobu a výši pomoci pro podnikatele s vysokými cenami energií na tiskové konferenci 14. září. Vládní představitelé tehdy uváděli, že dle tohoto návrhu budou moci pomoc čerpat firmy s vysokou spotřebou elektřiny a plynu, kterých se nedotkne dříve oznámené zastropování cen energií určené pro maloodběratele. Pro velkoodběratele elektřiny a plynu tak má být alokováno celkem 30 miliard korun. Dle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (za STAN) tato pomoc vychází ze zmíněného dočasného krizového rámce Evropské komise.

Daný program je určený mj. pro těžební, zpracovatelský či hutní průmysl. Maximální výše podpory je 200 milionů korun pro energeticky náročné podniky. Pro ostatní je pak maximální částka stanovena na 45 milionů korun. Síkela rovněž uvedl, že velkoodběratelé budou mít nárok na kompenzace až do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Firmy budou moci peníze čerpat od 1. listopadu 2022.

Na závěr tedy uveďme, že vláda kvůli vysokým cenám energií vyčlenila 30 miliard korun na pomoc několika odvětvím, mezi nimi těžebnímu, zpracovatelskému či hutnímu průmyslu. Pomoc vychází z dočasného krizového rámce, který přijala Evropská komise. Podniky budou mít nárok na kompenzace do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Tweet, který na konci srpna sdílel oficiální účet ODS, obsahuje výrok Petra Fialy ze zahájení kampaně koalice SPOLU do komunálních a senátních voleb. V následující analýze se primárně zaměříme právě na slova Petra Fialy, která tweet ODS podtrhuje.

Plynovod Slovensko-Polsko

Premiéři Polska a Slovenska v pátek 26. srpna 2022 slavnostně otevřeli nový plynovod spojující jejich země. Na realizaci plynovodu se obě strany dohodly v dubnu 2018, výstavba reálně začala (.pdf, str. 29) až v roce 2019. Původní plán počítal s komerčním provozem již na konci loňského roku, nicméně byl odsunut až na začátek letošního října. Nový plynovod má zhruba 164 kilometrů a měl by pokrýt zhruba roční spotřebu Slovenska. Výstavbu měly na starost slovenská firma Eustream, která je dceřinou společností polostátní firmy SPP Infrastructure a polská firma Gaz-System, jež je dceřinou společností polostátní firmy PGNiG. Výstavbu plynovodu podpořila také Evropská unie, a to více než 100 miliony eur.

Nový plynovod znamená přístup Slovenska k terminálům na zkapalněný zemní plyn (LNG) u polského města Świnoujście (Svinoústí) a v litevské Klajpedě, jakož i k plynovodu Baltic Pipe z Norska. Polsko zase novým plynovodem získá přístup k plynu z jižní Evropy, severní Afriky či Kavkazu.

Petr Fiala tedy správně popisuje okolnosti dokončení polsko-slovenského plynovodu, stavba nicméně nezačala před čtyřmi lety, ale až v roce 2019. K finálnímu rozhodnutí o realizaci nicméně obě strany skutečně došly před čtyřmi lety. Nepřesně se Petr Fiala vyjádřil také stran zprovoznění plynovodu. Minulý týden došlo jen ke slavnostnímu otevření, skutečný provoz by měl začít až od října.

Plynovod Česko-Polsko

O Plynovodu, který měl spojovat Českou republiku a Polsko, se jednalo již v roce 2014. Tehdy Český Energetický regulační úřad (ERÚ) spolu s polským úřadem pro regulaci energetiky (.pdf) vydal rozhodnutí o žádosti k realizaci projektu česko-polského obousměrného propojovacího plynovodu STORK II, kterou společně podala česká firma Net4Gas a polský Gaz-System.

Stork II se měl stát součástí tzv. severojižního koridoru mezi Polskem a Chorvatskem. Polsko v roce 2015 vystavělo v přímořském městě Svinoústí terminál, do kterého tankery dovážejí zkapalněný plyn (LNG). Odtud měl pak plyn putovat plynovodem do Česka. Klíčovým přínosem této stavby mělo být výrazné snížení závislosti na ruském plynu. Původní datum předpokládaného dokončení plynovodu Stork II se plánovalo již na rok 2019. Projekt také získal evropské dotace z programu CEF (.pdf, str. 9) na další fáze přípravných prací (.pdf, str. 28).

V roce 2016 poté český premiér Bohuslav Sobotka a polská premiérka Beata Szydlová podepsali memorandum o realizaci plynovodu. Podle tohoto dokumentu měl být projekt ve spolupráci s evropskými institucemi dokončen do roku 2020. V dubnu 2018, tedy už v době první vlády Andreje Babiše, Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém Typovém plánu „Narušení dodávek plynu velkého rozsahu“ (.docx, str. 4) mimo jiné uvádělo, že plynovod Stork II je „plánován“. Tento Typový plán tehdy schválil ministr Tomáš Hüner (za ANO).

V dubnu 2018, kdy se polská a slovenská strana dohodly na realizaci propojovacího plynovodu mezi oběma zeměmi, tedy tehdejší česká vláda počítala s výstavbou nového plynovodu Stork II. Petr Fiala tedy nepopisuje tehdejší vývoj správně: Babišova vláda výstavbu plynovodu Stork II v té době nijak nezrušila, neodebrala jí podporu, ani plynovod neoznačila za nepotřebný.

Odklad projektu Stork II

V roce 2016 odložil polský Gaz-System projekt Stork II na rok 2019. Podle polských médií se polská strana nejdříve rozhodla, že na výstavbu ještě není připravena, protože kromě jiného chtěla počkat na dokončení norského plynovodu. Když zanedlouho Gaz-System své rozhodnutí přehodnotil, začala podle polských novinářů naopak váhat česká strana. Jak česká Net4Gas, tak polský Gaz-System se pak vinily navzájem za to, že se projekt neposouvá vpřed.

V roce 2020 však společnost Net4Gas, která zajišťuje přepravu plynu a provozuje plynovody v České republice, zveřejnila (.pdf) svůj výhled na následující období let 2021–2030. Tato zpráva společnosti ukázala, že byl projekt plynovodu Stork II odložen na neurčito a Net4Gas ho nahradila menším projektem, v jehož případě jako rok dokončení uváděla rok 2028 (.pdf, str. 45, 48). Ještě v roce 2018 přitom Net4Gas počítala se zprovozněním Stork II v roce 2022 (.pdf, str. 51), o rok později v roce 2023 (.pdf, str. 53).

Hlavním důvodem odložení byla podle společnosti Net4Gas situace z roku 2019, kdy Evropská komise tento plynovod vyškrtla ze seznamu prioritních staveb. To tedy prakticky znamenalo, že by stavby nedosáhly na dotace z Evropské unie, na které dříve získaly nárok v unijním programu CEF (.pdf, str. 30).

V roce 2020 polský web WysokieNapiecie.pl uvedl, že si „polská strana již několik let stěžuje“, že se projekt nesetkal se zájmem české Net4Gas. Na konci letošního dubna polské zdroje psaly, že Gaz-System ještě koncem roku 2017 deklaroval, že je připravený začít Stork II projektovat, „ale čekal na podobnou připravenost“ Net4Gas. Česká média naopak v roce 2019 zmiňovala, že byl Stork II z unijního seznamu prioritních staveb vyškrtnut kvůli „malému zájmu z polské strany“, když Gaz-System projekt odložil až na rok 2024.

Podle Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, který v roce 2020 zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, získal projekt Stork II dříve dotaci také na stavební práce. Ta nicméně byla podle ministerstva „zrušena kvůli odložení projektu polským partnerem na konec roku 2022“ (.docx, str. 135). Později někdejší ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) uváděl, že projekt polská strana odložila do roku 2024.

Jak to tedy bylo s krachem projektu plynovodu Stork II? Z nezájmu o pokračování projektu se vzájemně obviňoval český Net4Gas i polský Gaz-System. Svou roli zjevně sehrálo také vyškrtnutí plynovodu ze seznamu prioritních staveb EU. Dle dostupných zdrojů ale byl ale projekt oddalován rozhodnutím provozovatelů plynových soustav v Česku a v Polsku, tedy soukromých firem, které měly realizaci na starost, nikoliv z popudu Babišovy vlády.

Závěr

Projekt výstavby plynovodu mezi Polskem a Slovenskem skutečně začal před čtyřmi lety, nicméně výstavba začala až v roce 2019. Minulý týden byl slavnostně otevřen a od října by měl být již zprovozněn.

Co se týče plynovodu Stork II mezi Českou republikou a Polskem, Babišova vláda v roce 2018 nadále počítala s jeho výstavbou. Odklady výstavby plynovodu podle dostupných zdrojů nastaly rozhodnutím soukromých firem, které měly výstavbu na starost. Projekt také provázely komplikace s unijním financování.

Dne 30. března 2022 vydala vláda nařízení, kterým se zvýšily částky životního a existenčního minima o 10 % (.pdf). Nařízení je účinné od 1. dubna. Uveďme, že dle definice Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je životní minimum „minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb“. Existenční minimum pak MPSV definuje jako „minimální hranicí peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití“.

Do konce března činilo životní minimum pro jednotlivce 3 860 Kč, poté se částka v důsledku zmíněného nařízení zvedla na 4 250 Kč. Existenční minimum pak bylo 2 490 Kč, od 1. dubna je to částka ve výši 2 740 Kč. Tabulka níže ukazuje zvýšení existenčního a životního minima. Důležité je zdůraznit, že částky uvedené v tabulce se sčítají, pokud tedy máme v domácnosti 2 dospělé a 1 dítě do 6 let, dostane domácnost sociální dávku ve výši 9 610 Kč (3 910 + 3 530 + 2 170).

Výše životního a existenčního minima ovlivňuje výši dalších sociálních dávek a získání nároku na ně. „Díky navýšení životního minima dojde k navýšení částky u dvou dávek – u příspěvku při pěstounské péči a příspěvku na živobytí. U dalších dvou dávek dojde k navýšení limitu pro čerpání, a to u mimořádné okamžité pomoci a u příspěvku na zvláštní pomůcku,“ uvedla k tomu Alena Zieglerová z Institutu pro sociální inkluzi. K rozšíření okruhu osob, které mají nárok sociální dávku čerpat, pak došlo u přídavku na dítě, porodného a také u příspěvku na péči a doplatku na bydlení.

Ministerstvo práce a sociálních věcí pro Novinky.cz uvedlo, že například na příspěvek na živobytí by nově mělo dosáhnout přibližně sedm tisíc lidí. U přídavku na dítě MPSV odhaduje, že počet nových příjemců stoupne až o 17 tisíc.

Vláda rovněž na začátku června schválila návrh novely zákona o státní sociální podpoře a zákona o pomoci v hmotné nouzi. Cílem novelizace je zjednodušit podávání žádostí o sociální dávky jako je např. příspěvek na bydlení či rodičovský příspěvek. O příspěvek na bydlení by již lidé nemuseli žádat každý rok, ale dostávali by ho na dobu neurčitou. Doložení příjmů a nákladů by pak stačilo jednou za šest měsíců, nikoliv každé čtvrtletí jako doposud. Novelu musí schválit Poslanecká sněmovna a následně Senát.

Doplňme, že vláda Petra Fialy se také shodla na vyplacení jednorázového příspěvku pro rodiny s dětmi. Návrh zákona (.pdf) vláda Poslanecké sněmovně předložila 8. června 2022. Sněmovna poté vyplacení příspěvku schválila. Nárok na 5 000 Kč na každé dítě do 18 let by tak měly domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun za rok. Vláda chce touto dávkou zmírnit dopady inflace. Jednorázový příspěvek již schválil také Senát.

Petr Fiala popisuje kroky, které jeho vláda údajně udělala, aby pomohla lidem zasaženým ekonomickými problémy. Zmiňuje trojí valorizaci starobních důchodů a pomoc rodinám s dětmi. V následujících odstavcích se proto postupně zaměříme na obě části tvrzení.

Příspěvek rodinám

Vláda Petra Fialy se skutečně shodla na vyplacení jednorázového příspěvku pro rodiny s dětmi. Návrh zákona (.pdf) vláda Poslanecké sněmovně předložila 8. června 2022. Sněmovna poté vyplacení příspěvku schválila. Pokud návrh podepíše prezident, nárok na 5 000 Kč na každé dítě do 18 let bude mít domácnost s příjmem do jednoho milionu korun za rok. Vláda podle svých slov chce touto dávkou zmírnit dopady inflace.

Valorizace důchodů

Důchody byly letos poprvé zvýšeny 1. ledna, kdy došlo k pravidelné valorizaci, kterou schválila ještě předchozí vláda Andreje Babiše v září 2021. Výše důchodu se zvedla v průměru o 805 korun, z toho 505 Kč představovala zákonná valorizace a 300 přidala důchodcům Babišova vláda navíc.

Druhé, tentokrát mimořádné zvýšení důchodů nastalo 1. června 2022. Tato mimořádná valorizace vycházela z nařízení vlády Petra Fialy z února 2022. Procentní výměra důchodů se úměrně s růstem cen zvýšila o 8,2 %.

Ministr práce a sociálních věcí poté 10. května na Twitteru oznámil, že kvůli vysoké inflaci letos dojde k další mimořádné valorizaci důchodů. Podle nařízení, které vláda schválila na konci května, by měl zásluhový procentní díl důchodů vzrůst o 5,2 %, „tedy o výši růstu cen domácností důchodců v rozhodném období únor až duben 2022“.

Jaká je však zásluha vlády Petra Fialy na zvyšování důchodů? Pravidla řádné i mimořádné valorizace starobních důchodů jsou stanovena zákonem o důchodovém pojištění. K mimořádné valorizaci důchodů se dle zákona přistupuje v případě, že růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem či domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 %. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se pak navyšuje o tolik procent, o kolik vzrostly ceny. Při pravidelném termínu valorizace se růst cen sleduje do konce června předešlého roku. V případě mimořádné valorizace se však posuzované období zkracuje a končí měsícem, „v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %“. 

Mimořádná valorizace tak dle zákona nastane pokaždé, když meziměsíční inflace překročí 5 %, a zákon stanovuje i to, o kolik důchody nejméně vzrostou. Vláda Petra Fialy pak valorizaci provedla v minimální výši stanovené zákonem.

Shrňme, že na základě návrhu Fialovy vlády se rodinám s dětmi vyplatí jednorázový příspěvek na každé dítě do 18 let. Zároveň letos dochází k trojí valorizaci důchodů. Petr Fiala svým výrokem nicméně vyvolává dojem, že vláda důchody navýšila na základě vlastního uvážení. Jak pravidelná, tak mimořádná valorizace ovšem vychází ze zákona, a vláda tak musí důchody zvýšit. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) již ke konci května v rozhovoru pro Právo uvedl, že se připravuje úsporný energetický tarif, na jehož základě by měla být část spotřeby energií levnější o 15–20 %. Jedním z cílů tarifu má být také motivace lidí k úspoře energií. Náklady státního rozpočtu pak Síkela odhadl na 16 až 24 miliard korun. Ministr průmyslu a obchodu také řekl, že tarif bude platný od září, nejpozději od začátku října.

Ve čtvrtek 9. června pak Jozef Síkela na twitteru uvedl, že vláda tento úsporný energetický tarif projedná 22. června. Podle Síkely by měl tarif platit celou nadcházející topnou sezonu, „případně i déle podle aktuální situace“. 15. června pak Ministerstvo průmyslu a obchodu představilo návrh zákona, který by úsporný tarif zavedl v praxi. Přesné podmínky čerpání tarifu mají být stanoveny nařízením vlády.

Dodejme, že vláda 22. června – tedy až po zveřejnění tweetu premiéra Fialy – úsporný tarif schválila. Jozef Síkela na tiskové konferenci uvedl, že vláda na pomoc pro domácnosti a firmy v příští topné sezóně vyhradí celkově 66 miliard korun, na úsporný tarif pro domácnosti by přitom mělo směřovat přibližně 27 miliard korun. Přesnou částku, kterou vláda poskytne, však určí až vládní nařízení, které by mělo být vydané „v příštích týdnech“. Podle ministra Síkely by malé domácnosti mohly ušetřit řádově tisíce korun, velké domácnosti s větší spotřebou pak částku blížící se deseti tisícům korun ročně.

Ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu Ministerstvo obrany oznámilo, že Česká republika podepsala s Ukrajinou smlouvu o případné zdravotní pomoci ukrajinským vojákům na území ČR a také o darování 4 tisíců dělostřeleckých granátů ukrajinské armádě. 

Dodávka této munice se nicméně zpozdila kvůli nejasnostem o způsobu dopravení. Podle ředitele odboru komunikace Ministerstva obrany Davida Jareše však byla Ukrajině munice k dispozici již po podepsání smlouvy, ke kterému došlo 1. února.

České vlaky nakonec dopravily tento náklad na Ukrajinu až po zahájení ruské invaze, konkrétně 27. února, společně s další vojenskou pomocí v hodnotě 188 milionů korun. V rámci tohoto druhého daru, který vláda schválila 26. února, ukrajinská armáda obdržela přibližně 30 tisíc pistolí, 5 tisíc útočných pušek, 2 tisíce samopalů, 3 tisíce kulometů a 31 odstřelovacích pušek (12 Dragunovů a 19 Falconů). Dále Ukrajina dostala přes 3,5 milionu nábojů a prostředky potřebné k přepravě tohoto materiálu.

Pro další vojenskou pomoc se česká vláda rozhodla na mimořádném zasedání 27. února. Šlo o výzbroj v celkové hodnotě 400 milionů korun sestavenou podle ukrajinských požadavků. Z bezpečnostních důvodů nicméně nebyl obsah blíže specifikován, ministryně obrany Černochová pouze uvedla, že se nejednalo o lehké zbraně.

O další dodávce vojenského materiálu se ministryně Černochová zmínila například 13. března. Uvedla, že Česká republika doposud Ukrajině poskytla vojenský materiál v celkové hodnotě 725 milionů korun a momentálně je v plánu další dodávka vybavení za podobnou částku. Blíže materiál s ohledem na bezpečnost nespecifikovala. Tuto dodávku 16. března schválila vláda. Doplňme, že vláda na svém jednání 23. března poté odsouhlasila i poskytnutí balistické obrany či dalšího vojenského materiálu.

Česká republika je tedy skutečně velmi aktivní v dodávání vojenského materiálu na Ukrajinu. O první pomoci rozhodla již před začátkem invaze a další následovaly již během konfliktu. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pro srovnání doplňme, že například Německo ke konci ledna 2022 zaslalo na pomoc Ukrajině 5 tisíc vojenských přileb a přislíbilo finanční podporu pro stavbu polní nemocnice. Za tento zdrženlivý přístup bylo Německo ostře kritizováno. Ve stejnou dobu podpořila Ukrajinu Kanada vysláním menší vojenské jednotky a Velká Británie doručením protitankových zbraní a vysláním skupiny 30 vojáků, která má ukrajinské vojáky vycvičit v jejich používání.

Zástupci Ukrajiny v polovině března například uvedli, že podpora od Spojených států, která zahrnuje munici, protitankové střely Javelin a protiletadlové střely Stinger, „je zásadní“ a že Ukrajina dále potřebuje také letadla a pozemní protiletadlovou obranu. Ukrajinská velvyslankyně v USA 15. března také požádala o zbraně jakéhokoliv typu s důrazem na protivzdušnou obranu. „Protivzdušná obrana je něco, s čím potřebujeme naléhavě pomoci, abychom Ukrajinu ochránili před tímto brutálním útokem, který páchají ze vzduchu. Toto je priorita číslo 1.“

Podobné požadavky přednesl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před americkým Kongresem 16. března. „Vy víte, jaký druh obranných systémů potřebujeme: S-300 a další podobné systémy,“ prohlásil tehdy ve svém projevu. Upřesněme, že pod označením S-300 se skrývají mobilní raketové systémy protivzdušné obrany, které jsou určené k obraně před letadly i před řízenými střelami.

Agentura AP na konci února informovala, že prezident Zelenskyj v reakci na nabídku Spojených států k evakuaci z Kyjeva uvedl, že potřebuje „protitankové zbraně, ne odvoz“. Volodymyr Zelenskyj tehdy také na svém twitterovém účtu například poděkoval Německu za příslib dodání protitankových zbraní a protiletadlových střel Stinger.

Ukrajinský premiér Denys Šmyhal rovněž vyzýval ostatní státy, aby Ukrajině poslaly obranný vojenský materiál. Na začátku března například poděkoval Španělsku za jejich „dodávku útočných zbraní a další klíčové kroky“. Součástí této dodávky bylo více než tisíc protitankových granátometů.

Dále uveďme například Lucembursko, kterému premiér Šmyhal na konci února vyjádřil poděkování mimo jiné za protitankové střely, které „znamenají pro Ukrajinu mnoho“. Za pomoc poděkoval třeba i Nizozemsku, které poskytlo protitankové a protiletadlové zbraně. Dne 10. února, tedy ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu, označil premiér Šmyhal dodávku protileteckých zbraní Stinger z Litvy za „včasnou a důležitou“.

Prosby o protiletadlové a protitankové zbraně přednesl také ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov ve svém videu pro americký Kongres na začátku ruské invaze. Ukrajina tehdy požádala západní státy o zbraně a vybavení. Diplomatům předala detailní dopis s požadavky. Podle tohoto dokumentu Ukrajina naléhavě potřebovala „přenosné protiletadlové raketové systémy a střely pro přenosné protitankové systémy, stejně jako neprůstřelné přilby a bojová obrněná vozidla“.

Důležitost protitankových a protiraketových střel zmiňovali prezident Zelenskyj a premiér Šmyhal už delší dobu. Stejný názor potvrzují i výroky dalších představitelů Ukrajiny, proto hodnotíme výrok jako pravdivý. Nutno podotknout, že Ukrajina i nadále potřebuje a shání protitankové a protiledlové střely a další vojenský materiál.

Polský premiér Mateusz Morawiecki v polovině března 2022 oznámil, že na mimořádném summitu NATO formálně předloží návrh k mírové misi na Ukrajině. Tento mimořádný summit NATO se poté uskutečnil 24. března v Bruselu. O myšlence mírové mise mluvil polský vicepremiér Jarosław Kaczyński už během cesty do Kyjeva 15. března. "Myslím si, že je nutné mít mírovou misi - NATO, možná nějakou širší mezinárodní strukturu - ale misi, která se bude schopna bránit, která bude působit na ukrajinském území," řekl Kaczynski. Bližší obrysy návrhu jsou ale zatím nejasné, a proto i Petr Fiala v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvil o různých možnostech případné mírové mise.

Premiér Fiala odlišuje mírové mise Organizace spojených národů a Severoatlantické aliance. OSN od roku 1948 (.pdf) podnikla celkem 71 mírových misí, z nichž je v současnosti aktivních 12. Mírové mise OSN probíhaly na všech osídlených kontinentech mimo Jižní Ameriky a Austrálie. Nejvíce jich pak proběhlo v Africe.

Bosna a Hercegovina

NATO se účastnilo mírových operací pod záštitou OSN, pouze z vlastní iniciativy mírové mise nepodnikalo. V letech 1995 až 2004 například na území Bosny a Hercegoviny probíhaly operace IFOR, SFOR a SFOR II, které měly i několik desítek tisíc vojáků. Operace IFOR měla za úkol mír v Bosně a Hercegovině vojensky ustanovit, operace SFOR měly následně zajistit jeho udržení. Jednotky IFOR (.pdf, str. 3), SFOR (.pdf, str. 5) a SFOR II (.pdf, str. 3) přitom působily na základě rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Dodejme, že Armáda České republiky označuje všechny tyto tři mise za mírové, stejně jako NATO (.pdf, str. 2-3). 

Afganistán

NATO vedlo v Afganistánu mezi lety 2003 až 2014 vojenskou operaci ISAF, která měla mandát OSN. Mise měla za cíl pomoci afgánské vládě udržovat bezpečnost a vytvořit nové afgánské bezpečnostní jednotky. V Afganistánu působilo v jednu chvíli více než 130 000 vojáků NATO, kteří se zapojovali i do bojů. Jako mírovou operaci ji označuje zpravodajský server Natoaktual nebo Armáda České republiky. ISAF následně nahradila menší nebojová mise Resolute Support (.pdf), která spočívala „výhradně ve výcviku, pomoci a poradenství afghánským národním bezpečnostním silám a bezpečnostním institucím tak, aby co nejdříve mohly plně zajistit bezpečnost země.“ Nejednalo se tedy o klasickou mírovou misi, jejímž úkolem by bylo na místě zajišťovat udržování míru vlastními silami.

Makedonie

Mise NATO Essential Harvest proběhla v Makedonii v roce 2001. Jejím účelem byl výběr zbraní a munice od povstalců, jejich následná doprava a zničení. Trvala 30 dní a účastnilo se jí 3 500 vojáků. O pomoc tehdy NATO požádal prezident Makedonie. Armáda České republiky opět označuje tuto misi za mírovou. Mezi další operace v Makedonii patří Amber Fox, která měla zajistit ochranu mezinárodních pozorovatelů. Účastnilo se jí 700 vojáků, kteří se v Makedonii připojili k dalším 300 vojáků.

Na Amber Fox navázala mise Allied Harmony, která počítala se 450 vojáky. NATO na svých webových stránkách píše, že mise kromě ochrany mezinárodních pozorovatelů radila makedonské vládě ohledně převzetí odpovědnosti za bezpečnost v zemi. Dodejme, že operaci Allied Harmony označuje za mírovou samotné NATO. Žádná z těchto tří makedonských misí neměla mandát OSN. Jak jsme si však ukázali na počtech vojáků, nejednalo se o velké operace. Rada bezpečnosti OSN ale vydala (.pdf, str. 2) souhlasné stanovisko se zajištěním ochrany mezinárodních pozorovatelů.

Kosovo

Dalším příkladem mírové mise je KFOR, která od roku 1999 probíhá na území Kosova. Mezi její cíle patří především udržovat bezpečné prostředí v Kosovu, včetně veřejného pořádku, „a v případě potřeby vynucovat dodržování dohod, které vedly k ukončení konfliktu“. Operace je pod velením NATO a probíhá na základě mandátu OSN (.pdf, str. 5-6). Účastnilo se jí ze začátku 50 000 vojáků, včetně nealiančních států. I tuto misi lze označit za mírovou, uvádí to totiž NATO i česká armáda.

Zmínit můžeme také první humanitární operaci NATO Allied Harbour z roku 1999, která měla pomoci albánské vládě a OSN „při zajištění základních potřeb obrovského množství uprchlíků, kteří ze dne na den prchli z Kosova do Albánie".

Závěr

Na závěr si vše shrňme. Je poněkud obtížné přesně určit, které operace NATO lze považovat za mírové. Určitě mezi ně můžeme zařadit IFOR, SFOR a SFOR II v Bosně a Hercegovině, protože ji tak označuje samotné NATO a Armáda ČR. Totéž platí i u operace s označením KFOR, která působí dodnes v Kosovu. Operaci na území Afghánistánu ISAF pak považuje za mírovou česká armáda, stejně tak i zpravodajský web Natoaktual. Důležité nicméně je, že všechny tyto vznikly s mandátem OSN. 

Poněkud složitější je případ tří malých misí v Makedonii. Operaci Essential Harvest označuje za mírovou česká armáda. U mise Amber Fox jsme nenašli, že by ji někdo označil za mírovou. Nicméně z této operace vychází mise Allied Harmony, kterou už jako mírovou pojmenovalo samotné NATO. Tyto operace nedisponovaly mandátem OSN, nicméně z hlediska počtu vojáků byly podstatně menší.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Mírových misí OSN se uskutečnilo již 71, a jsou tedy historicky běžné. Všechny větší mírové mise NATO probíhaly na základě mandátu OSN. Pouze 3 malé mise v Makedonii, které teoreticky také můžeme označit za mírové, žádný mandát OSN neměly.

Doplňme, že o možnosti mírové mise zástupci členských států NATO jednali na zmíněném summitu v Bruselu. Polský návrh zde nezískal podporu, a NATO bude Ukrajinu dále podporovat především dodávkami zbraní.

K možnosti se dříve vyjádřili také světoví i domácí politici. Velvyslankyně USA při OSN Linda Thomasová-Greenfieldová řekla v rozhovoru pro CNN, že Joe Biden nemá v plánu, aby se vojáci Spojených států účastnili případné mise na Ukrajině. Německý kancléř Olaf Scholz zapojení NATO do konfliktu odmítá. 

„Mírová mise by měla mít mandát Rady bezpečnosti a pokud ne, musíme se ohlížet na vyjádření Valného shromáždění, které by se vyjádřilo většinově. Bylo by potřeba asi 130 hlasů, a to by, myslím, bylo možné,“ řekla k věci ministryně obrany Jana Černochová s tím, že o podobě mírové mise je připravena jednat. Premiér Fiala, jak už dříve avizoval, o možném zapojení NATO jednal s prezidentem Zemanem.