Demagog.cz

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil (TOP 09)

  • 128
  • 22
  • 25
  • 24

Výroky

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Oni nevyhlásili válku (Ukrajina, pozn. Demagog.cz), není to válečný stav (...), v rámci toho má dojít i k omezení občanských a politických práv. Interview ČT24, 27. listopadu 2018

Ukrajinský parlament schválil stanné právo, které bude od 28. listopadu platit v 10 oblastech. Dokument může omezit ústavní práva a svobody Ukrajinců. Podle prezidenta však k takovým opatřením dojde pouze v případě intervence.

skrýt celé odůvodnění

V reakci na krizi v Kerčském průlivu a zadržení 24 ukrajinských námořníků navrhl ukrajinský prezident Porošenko Parlamentu zákon o stanném právu v 10 ukrajinských oblastech v pobřežních a pohraničních regionech. Ukrajinský parlament tento zákon schválil 26. listopadu. Výnos, který bude platit od 28. listopadu od 9.00 ukrajinského času a bude trvat do 27. prosince, má 12 článků, z nichž jeden podléhá utajení. Dokument ukládá vyhlásit pohotovost systému civilní obrany a umožňuje dočasně omezit ústavní práva a svobody občanů.

Zahraniční média situaci na Ukrajině popisují jako zavedení tzv. „Martial Law“, což se do češtiny překládá jako stanné právo. Česká média nazývají situaci jako výjimečný či válečný stav. Porošenko vysvětlil, že zavedení stanného práva neznamená vyhlášení války Rusku. Toto opatření má prý sloužit výsostně pro účely ochrany Ukrajiny. Podle Euromaidan Press Porošenko ještě před schválením výnosu veřejnost ujistil, že práva a svobody omezeny nebudou.

Nicméně Verkhovna rada v roce 2015 přijala právní předpis upravující povahu stanného práva na Ukrajině. Ten v článku 8 odst. 1 sám uvádí (.pdf, str. 78): „Na Ukrajině, nebo v určitých oblastech, kde je stanné právo zavedeno, vojenské vedení společně s vojenskou správou (v případě formace) může přímo či prostřednictvím výkonných orgánů (…) zavést a vykonávat v mezích dočasného omezení ústavních práv a svobod občanů a práv a legitimních zájmů právnických osob zahrnutých v rámci Prezidentského dekretu o zavedení stanného práva následující opatření stanného práva: Pod číslem 4 čl. se dočteme: Nucené vyvlastnění soukromého majetku či společného jmění manželů, vyvlastnění majetku a aktiv státních podniků a obchodních společností pro potřeby státu ve stavu stanného práva.“ Pod číslem 8 stejného článku se dočteme o případném omezení politických práv obyvatel: Zákaz pokojných shromáždění, setkání, pochodů a demonstrací a dalších masových shromáždění.“ Přijetí prezidentského dekretu stanného práva na Ukrajině tak dává vládě mnoho prostředků, jak v případě vojenské nutnosti omezit občanská či politická práva.

Tento výjimečný stav navíc zakotvuje nemožnost voleb a obecně změny jak Verkhovne rady, tak prezidenta – čl. 11 odst. 2 a čl. 12 odst. 3 (str. 81). Znamená to tak mimo jiné i posunutí kampaně k prezidentským volbám v roce 2019, jak upozorňuje server Hromadske. Jak upozorňuje The Washington Post, výjimečný stav byl vyhlášen v oblastech, v nichž tvoří velká procenta rusky hovořící obyvatelstvo: omezení svobody médií skrz tento zákon tak umožňuje další potlačení médií v ruském jazyce.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Vycházejí články, které říkají, že celá provokace je spojena s tím, že ruskému prezidentovi klesá popularita a chce nějakým způsobem odvrátit pozornost od domácích problémů. Interview ČT24, 27. listopadu 2018

V souvislosti s nedávným konfliktem mezi ruskými a ukrajinskými loděmi v Azovském moři vyšla řada článků, které spojují agresivní chování Ruska s klesajícími preferencemi Vladimira Putina.

skrýt celé odůvodnění

V posledních několika dnech opravdu vyšlo v souvislosti s událostmi v Kerčském průlivu a v Azovském moři několik článků, které upozorňují na možnou souvislost mezi klesajícími preferencemi Vladimira Putina a rusko-ukrajinským konfliktem v Azovském moři.

Washington Post například poukazuje na možný vliv ruské okupace Krymu v roce 2014 (ale i rusko-gruzínské války v roce 2008) na popularitu Vladimira Putina a klade si otázku, jestli cílem agresivního jednání Ruska v Azovském moři může být zvýšení popularity prezidenta.

Popularita Vladimira Putina v Rusku

Zdroj: Levada, Washington Post

Podobnou otázkou se zabývají i články CNN, serveru Bloomberg, Rádia svobodná Evropa, Českého rozhlasu Plus či Deníku.

Důvodem klesající popularity Vladimira Putina v posledních měsících je zejména nepopulární penzijní reforma, která sníží věk odchodu do důchodu postupně o pět let, pro ženy dokonce o osm let.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Velká Británie je pro nás klíčový partner z hlediska našeho exportu, čtvrtý nejvýznamnější. Interview ČT24, 27. listopadu 2018

VB byla v rámci exportu čtvrtým nejvýznamnějším partnerem ČR v roce 2016. Tuto pozici obsadila před Francií. Již v roce 2017 však Francie předskočila Spojené království o cca 5,5 milionu Kč obratu. Procentuálně šlo o desetinu procenta.

skrýt celé odůvodnění

Základní informace o zahraničním obchodu České republiky zveřejňuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tabulky obsahují čísla včetně dopočtů a jsou zpracovány z dat, které publikoval Český statistický úřad. Statistický přehled zahraničního obchodu (.xlx, tab. země) ČR poskytuje jednak data za rok 2017, ale také srovnání s rokem 2016. Podle těchto údajů byla Velká Británie v roce 2016 čtvrtým nejvýznamnějším exportním partnerem, v roce 2017 pak byla pátá v pořadí (měřeno obratem peněz).


Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

(V dohodě EU x UK, pozn. Demagog.cz) se specifikují, jaké má finanční závazky Velká Británie vůči Evropské unii. (...) Tak je to vlastně 39 miliard, myslím, miliard liber nebo kolik. (...) Theresa May to podepsala. Interview ČT24, 27. listopadu 2018

Velká Británie bude muset vyrovnat své závazky vůči Evropské unii v hodnotě nejméně 39 miliard liber.

skrýt celé odůvodnění

Prezidenti a premiéři evropské sedmadvacítky potvrdili text rozvodové dohody i politickou deklaraci. Ta popisuje, jak si Brusel a Londýn představují budoucnost vzájemných vztahů po tzv. brexitu.

Podle vyjednaného návrhu (.pdf, str. 196) by Británie přestala podléhat pravidlům EU s koncem roku 2020. Dohoda dále mimo jiné stanovuje, kolik má Británie platit EU peněz a detaily týkající se přechodného období i občanských práv.

Nejnovější odhad (39 miliard liber), na kterém se strany dohodly, se skládá z těchto složek:

  • prostředky do rozpočtu EU do roku 2020
  • platba nesplacených závazků
  • financování závazků do konce roku 2020

Nyní dokument putuje ke schválení do britského parlamentu. Parlamentní debata o dohodě začne příští týden v úterý, hlasovat by se mělo 11. prosince. Podle premiérky Theresy Mayové „není k dispozici“ žádná lepší dohoda než ta, které ona dosáhla.

Proti textu, který vyjednala vláda Mayové se staví nejen opoziční labouristé, liberální demokraté či skotští nacionalisté, ale i severoirští unionisté, kteří menšinový kabinet v Londýně tolerují, a někteří poslanci vládní Konzervativní strany.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

To je ta druhá část (dohody EU x UK, pozn. Demagog.cz), kde je jasně napsáno, že občané Evropské unie, kteří dosud žijí ve Velké Británii a v případě, že se tam nastěhují do března příštího roku a možná dokonce až do konce toho přechodného období (...), tak budou mít stejná práva, jako by měli v době, kdyby Velká Británie byla v Evropské unii (...). Interview ČT24, 27. listopadu 2018

Rezidenti, kteří se usadí ve VB do konce roku 2020, budou mít dle Dohody tutéž svobodu pohybu a pobytu jako dosud. Předseda Pospíšil však příliš zobecňuje, protože se nelze rozumně domnívat, že všechna práva rezidentů v Británii zůstanou i po odchodu VB z EU zcela nezměněna.

skrýt celé odůvodnění

Část druhá návrhu Dohody o výstupu Spojeného království z Evropské Unie a Evropského společenství pro atomovou energii (.pdf, dále jen „Dohoda“) upravuje (Dohoda, str. 19, článek 10) mimo jiné i práva a povinnosti občanů EU, kteří mají pobyt ve Spojeném království či zde pracují, a občanů Spojeného království, kteří mají pobyt ve státech Evropské unie nebo zde pracují tak, jak Jiří Pospíšil tvrdí.

Dle článku 12 (str. 23 Dohody) je obecně zakázána jakákoli diskriminace těchto občanů na základě národnosti a podle článku 23 (str. 42 Dohody) mají občané Unie i Spojeného království nárok na shodné zacházení. Podle článku 13 (str. 24 Dohody) této dohody se pak na právo pobytu těchto občanů bude stále aplikovat úprava evropského práva.

Dle článků 15 a 16 Dohody (str. 27 a 28 Dohody) se na tyto občany uplatní evropské právo i v případě získávání trvalého pobytu. Dle článku 20 (str. 40 Dohody) pak platí, že evropské předpisy se použijí i při omezení práva pobytu či vstupu (které je nyní možné jen za výjimečných okolností, např. z důvodu veřejné bezpečnosti či veřejného zdraví), avšak pouze do konce tzv. přechodného období (tedy do 31. prosince 2020 – článek 126 Dohody), po přechodném období bude možné omezit právo pobytu a vstupu občanů EU ve Spojeném království na základě britských zákonů a naopak.

Obecně tak platí, že mezi občany EU a VB nebude probíhat diskriminace a občané EU se mohou stát rezidenty ve VB do konce přechodného období (31. prosince 2020), přičemž jejich právo pohybu a pobytu se bude řídit právem EU v rozsahu stanoveném směrnicí EU dopadajícím do konce roku 2020 i na Velkou Británii.

Po skončení přechodného období se dle čl. 20/2 Dohody mohou objevit omezení práv pohybu a pobytu pro občany EU, kteří přicházejí do Velké Británie za účelem získání statusu rezidenta. To však bez dalšího automaticky neznamená, že právo pobytu a pohybu občana EU ve vztahu k Velké Británii omezeno bude. Může se to stát, ale jisté to není a záleží na konkrétní právní úpravě Spojeného království.

Mnohem podstatnější v tomto výroku je však přílišné zobecnění složité materie tvrzením „budou mít stejná práva, jako by měli v době, kdyby Velká Británie byla v Evropské unii“. Zmíněný článek 20 Dohody upravuje pouze svobodu pohybu a pobytu, nikoli všechna práva.

Občané EU, kteří jsou zároveň rezidenty ve Velké Británii, tak budou mít Dohodou zaručenou svobodu pohybu a pobytu podle směrnice EU stejně jako doposud. O dalších právech daných předpisy Evropské unie však článek 20 Dohody nehovoří. Zároveň je vysoce nepravděpodobné, že by Spojené království ponechalo v účinnosti všechny předpisy upravující práva občanů EU, když více členem Evropské unie nebude.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Toto (druhou část dohody EU x UK, pozn. Demagog.cz) velmi kritizují někteří radikální odpůrci měkkého brexitu, protože ten brexit mimo jiné byl postaven na tom, kdy populisté tvrdili, přicházejí k nám občané zemí z východní a střední části Evropské unie a berou nám Britům práci. Ona to nebyla pravda, ale v té kampani to bylo používáno. Interview ČT24, 27. listopadu 2018

Otázka imigrace se postupně stala jedním z hlavních témat referenda o odchodu VB z EU. Pozice Evropanů ve Spojeném království je jedním z kritizovaných bodů.

skrýt celé odůvodnění

Otázka imigrace byla v dobách referenda používána zastánci brexitu jako jeden z argumentů pro odchod VB z EU, jak ukazuje ve svém souhrnném článku například internetový VOX či deník The Guardian. Extrémní zneužívání tématu imigrace pro získání podpory ukazuje i známá fotka předsedy strany UKIP Nigela Farage z 16. června 2016.

Umírněnější hnutí Vote Leave vedené poslancem Borisem Johnsonem, jež v době referenda zastupovalo hlavní hlas zastánců odchodu z EU, se vyjadřovalo k migraci opatrněji. Na svých stránkách nezmiňovalo specificky žádné oblasti či centra imigrace, ale akcentovalo obecně nutnost získání kontroly nad hranicemi a nezávislosti od zasahování například evropských soudů do britské migrační politiky.

Imigrace byla podle průzkumů též hlavním důvodem zmiňovaným mezi lidmi, kteří pro odchod hlasovali.

Imigrace do VB v době kolem hlasování o Brexitu (24. června 2016) vykazovala několik trendů. Jak ukazují data Oxfordské univerzity, migrace z EU vzrostla po rozšíření EU v roce 2003, klesla v době ekonomické recese v letech 2007–2009, od té doby postupně opět roste. Přesto hlavní podíl na migraci do VB zaujímají občané ze zemích mimo EU. Mezi hlavní zdrojové země EU, které tvoří dlouhodobě většinu imigrace do EU, jsou Polsko, Irsko a Německo. V období po krizi je pak patrný nárůst ze zemí nových (Rumunsko, Maďarsko), ale především také z tzv. jižního křídla EU (Itálie, Španělsko a Portugalsko).

Není pravdou, že by samotná střední a východní Evropa byla zdrojem hlavní imigrační vlny. Podobné výsledky ukazuje i výzkum na datech z roku 2015 z pera Londýnské školy ekonomie a politických věd. Zastoupení občanů EU mezi imigranty (s. 2–3) je vidět v následujícím grafu, ze kterého je zřejmá dominance Poláků jako pracovníků z EU:

Zdroj: Brexit and the Impact of Immigration on the UK (.pdf), LSE, s. 3

Otázka, zda evropští pracovníci berou práci těm britským, je součástí větších debat i v rámci ekonomie, a proto ji rozsáhleji neověřujeme. Jen podotýkáme, že ve stejném výzkumu autoři řeší i otázku, zda imigrace z EU bere práci občanům UK či snižuje reálné mzdy. V obou případech dochází k závěru, že imigrace z EU má jen minimální dopad na daná témata, například se ukazuje, že až do roku 2011 reálná mzda rostla s počtem příchozích (tamtéž, s. 7). K pozici zahraničních vs. britských pracovníků se též ve svém dokumentu vyjadřovala parlamentní skupina o migraci, v níž byly zastoupeny všechny politické strany. Skupina sbírala informace od důležitých zájmových skupin (stakeholders). Konstatuje (s. 5–6), že v některých sektorech (na méně kvalifikovaných pozicích) je vysoká závislost na evropských pracovnících, kteří jsou více ochotni pracovat v nestandardní pracovní době a stěhovat se za prací, zatímco britští pracovníci o tyto pozice zájem nemají. Vyjadřuje obavy ze změn, které mohou zmenšit flexibilitu britských podniků.

Pokud jde o kritiku současné podoby Dohody od zastánců tvrdého brexitu, směřuje na více aspektů Dohody. Bývalý ministr pro brexit Boris Johnson kritizuje, že Mayová příliš přistoupila na požadavky EU a dělá z UK „vazalský stát“: bude zachováno příliš mnoho regulací EU a Spojené království bude platit příliš velké sumy jako vyrovnání závazků. Nigel Farage, bývalý předseda UKIP, kritizoval, že evropský soudní dvůr bude i nadále rozhodovat o právech občanů EU žijících v UK, což považuje za ponižující a neakceptovatelné.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

(...) když se podíváte na počátky vyjednávání ze strany Mayové, tak ta by nejradši zastavila okamžitě možnost Evropanů přijít do Británie a žít tam. Interview ČT24, 27. listopadu 2018

Theresa May považovala otázku migrace za klíčovou část dohody o brexitu a v počátcích vyjednávání v roce 2017 byla pro radikální omezení migrace z evropských zemí. Nikdy však nehovořila o okamžitém zastavení imigrace.

skrýt celé odůvodnění

Počátky vyjednávání o brexitu spadají do konce března 2017, kdy Británie spustila článek 50 o vystoupení z EU. Téma imigrace označovala May jako klíčové pro dohody s EU již v roce 2016.

V srpnu 2017 unikl do Guardianu tajný dokument britského ministerstva vnitra, který nastiňoval tehdejší plán na řešení imigrace pod heslem „Británie na prvním místě“ („Britain First“). Mezi základní návrhy patřilo:

  • omezit množství málo kvalifikovaných příchozích pracovníků ze zemí EU a preferovat při výběru pracovníků místní obyvatele,
  • omezit možnost příbuzných, aby přišli do země za již usazeným Evropanem, na nejbližší příbuzné a dlouholeté partnery,
  • zavést povinnost, aby pro delší pobyt Evropané museli žádat o povolení k pobytu a kartu obsahující jejich biometrické údaje,
  • zavést kontroly „práva na práci“ a zamezit tak nelegální práci,
  • neudělovat automaticky povolení k pobytu pro pracovníky hledající práci, stanovit „práh příjmu“ pro soběstačné migranty.

May plán zpřísnění migrace obhajovala, když v Parlamentu říkala: „Jako vláda si nadále myslíme, že je důležité udržet migraci na udržitelné úrovni – věříme, že to jsou desítky tisíce lidí – protože migrace dopadá hlavně na lidi ve spodních patrech příjmů tím, že stlačuje jejich platy.

Je tedy parné, že Mayová sice byla pro zpřísnění migračních pravidel, nešlo však o úplné zastavení migrace.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Dneska žije v Británii 30 tisíc Čechů. Interview ČT24, 27. listopadu 2018

Podle dostupných dat žilo ve Spojeném království v roce 2017 asi 49 tisíc Čechů.

skrýt celé odůvodnění

Podle Britského národního statistického úřadu žilo ve Spojeném království od ledna do prosince 2017 asi 49 tisíc Čechů (.xls, Table 2.3).

Podle odhadů Velvyslanectví ČR v Londýně z roku 2013 žilo tehdy v Británii cca 40 tisíc Čechů, z toho 35 tisíc přechodně. Mezi ně byli započítáni studenti, lidé hledající si práci a zaměstnanci. Odhady z června 2018 jsou značně vyšší. Dle Velvyslanectví ČR žije ve Velké Británii asi 100 tisíc Čechů.

Je však možné, že Jiří Pospíšil zaměnil pojmy. Mohl mít na mysli Čechy, kteří ve Velké Británii pracují. Těch by podle mediálních informací mělo být zhruba 35–37 tisíc, což by se blížilo údaji, který Pospíšil zmínil.

Dle dat Britského národního statistického úřadu (.xls, list County of Birth Employment Levels) by mělo v Británii za červenec až srpen pracovat asi 902 tisíc občanů, kteří pocházejí z České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Slovenska a Slovinska.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Ta dohoda má 600 stránek (...), my o ní budeme hlasovat na půdě Evropského parlamentu. Interview ČT24, 27. listopadu 2018

Evropský parlament má ohledně dohody o Brexitu hlasovat začátkem roku 2019.

skrýt celé odůvodnění

O dohodě (.pdf, přesně 585 stran), která právně ošetřuje odchod Velké Británie z EU, se bude hlasovat začátkem roku 2019. Poté ji musí schválit Evropská rada. Dodejme, že Dohoda musí projít také britským parlamentem, který o ní bude hlasovat 11. prosince.

Podle Guye Verhofstadta, který zastupuje EU při jednáních o Brexitu, je stávající řešení „jediná a nejlepší dohoda, pokud bereme v potaz nepřekročitelné hranice britské vlády a zakládající principy EU: jednotu společného trhu, nedělitelnost čtyř svobod (vnitřního trhu, pozn. Demagog.cz) a autonomii rozhodování EU“.

Velká Británie má podle současných pravidel odejít z EU koncem března 2019.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

V minulosti nebo v této chvíli, kdy Britové jsou součástí Evropské unie, tak bohužel přijímali některé národní právní předpisy, kterými tu svobodu pohybu omezovali. Už teď porušovali v některých věcech evropské právo. Interview ČT24, 27. listopadu 2018

Spojené království skutečně porušovalo evropské právo v oblasti svobody pohybu a diskriminovalo bulharské a rumunské dělníky.

skrýt celé odůvodnění

Právní předpisy Spojeného království skutečně byly či jsou v rozporu s právem Evropské unie, a to i s právem upravujícím volný pohyb. Jde například o rozpor britského práva se směrnicí č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat na území členských států.

Britské právo například neumožňovalo volný pohyb těm rodinným příslušníkům občanů EU, kteří sice nebyli občany Unie, ale měli povolení k pobytu na území EU. Diskriminováni byli též pracovníci z Rumunska a Bulharska tím, že na ně byla uplatňována jiná pravidla pro udělení povolení k pobytu než na občany jiných států EU.