Alena Schillerová

Podle Konvergenčního programu České republiky z dubna 2019 byl střednědobý rozpočtový cíl pro Českou republiku v letech 2020 až 2022 nastaven na −0,75 % HDP (.pdf, str. 2).

Od 27. dubna 2020 je však v platnosti novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Novelu přijali poslanci 22. dubna, pro hlasovali poslanci ANO, ČSSD a KSČM, poslanci dalších stran hlasovali proti.

O úpravě a snižování střednědobého rozpočtového cíle pojednávají § 10a a § 11a:

㤠10a

Ministerstvo stanoví částku celkových výdajů sektoru veřejných institucí pro

a) rok 2021 jako součet částek nejvýše 4 % prognózovaného nominálního hrubého domácího produktu a prognózovaných celkových konsolidovaných příjmů sektoru veřejných institucí upravených o vliv hospodářského cyklu a o vliv jednorázových a přechodných operací na rok 2021; celkové výdaje sektoru veřejných institucí se konsolidují o jejich vzájemné finanční vztahy a stanoví se podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího Evropský systém národních a regionálních účtů v Evropské unii,

b) roky 2022 až 2027 ve výši odpovídající meziročnímu zlepšení salda hospodaření sektoru veřejných institucí upraveného o vliv hospodářského cyklu a o vliv jednorázových a přechodných operací, alespoň o 0,5 procentního bodu.“

㤠11a

Pro účely § 11 se částka celkových výdajů sektoru veřejných institucí za

a) rok 2021 vypočtená zpětně v roce 2022 navyšuje o částku použitou ministerstvem v roce 2021 podle § 10a písm. a),

b) roky 2022 až 2027 vypočtená zpětně v roce následujícím navyšuje na částku odpovídající meziročnímu zlepšení salda hospodaření sektoru veřejných institucí, upraveného o vliv hospodářského cyklu a o vliv jednorázových a přechodných operací, o 0,5 procentního bodu.“

Z toho vyplývá, že střednědobý rozpočtový cíl deficitu 0,75 % HDP se pro příští rok může navýšit až na 4 % HDP a poté by se měl každoročně snižovat o 0,5 p. b. Takovým tempem by výše střednědobého rozpočtového cíle deficitu v roce 2027 měla klesnout na 1 % HDP a následně dosáhnout na původní úroveň 0,75 % HDP v roce 2028, jak je uvedeno i v důvodové zprávě návrhu (.docx, str. 4): „Tato trajektorie by měla zabezpečit postupné přibližování k současné výši střednědobého rozpočtového cíle České republiky a jeho bezpečné dosažení v roce 2028, aniž by byla ekonomika ohrožena nadměrným jednorázovým negativním fiskálním šokem.“

Ministryně Schillerová sice správně  říká, že se vláda zavázala ke snižování střednědobého rozpočtového cíle, ale už nedodává, že nejprve dojde k jeho podstatnému navýšení z původně plánovaného 0,75 % HDP na 4 % HDP a teprve poté by měla úroveň každoročně klesat. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Důvodová zpráva k vládní novele zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, uvádí (.pdf, str. 3–4), že vláda „pro rok 2021 navrhuje vytvořit fiskální prostor až do výše 4 % HDP a následně konsolidovat veřejné finance (…) o půl procentního bodu meziročně. Tato trajektorie by měla zabezpečit postupné přibližování k současné výši střednědobého rozpočtového cíle České republiky a jeho bezpečné dosažení v roce 2028, aniž by byla ekonomika ohrožena nadměrným jednorázovým negativním fiskálním šokem“.

Dle dokumentu (.zip, D01.pdf, str. 10) Ministerstva financí, zveřejněném v říjnu 2019, tedy ještě před pandemií, odpovídá limit střednědobého rozpočtového cíle „hodnotě strukturálního salda −0,75 % HDP“. Dodejme, že stejné číslo uvádí také zmíněná důvodová zpráva (.pdf, str. 3): „Výše střednědobého rozpočtového cíle je pro rok 2020 a roky následující stanovena na −0,75 % HDP.“

Ministerstvo financí tedy plánovalo, že strukturální schodek veřejných financí nepřesáhne 0,75 % HDP. Z důvodové zprávy a také z Rozpočtové strategie sektoru veřejných institucí České republiky na roky 2021 až 2023 (.pdf, str. 2) z dubna 2020 pak vyplývá, že strukturální saldo by mělo podle MF v roce 2028 činit −0,5 % HDP.

Zde je důležité zmínit, že hodnoty strukturálního salda veřejných financí byly dle dat MF (.pdf, str. 39) v letech před pandemií vyšší než −0,5 % HDP. V roce 2019 byl výsledek záporný a činil −0,1 % HDP, jednalo se tedy o strukturální deficit. V předcházejících třech letech naopak strukturální saldo skončilo v číslech kladných, tedy v přebytku – v roce 2018 to bylo 0,7 % HDP, v roce 2017 1,1 % HDP a v roce 2016 0,9 % HDP.

Dle dostupných informací tak Ministerstvo financí plánuje, že v roce 2028 bude činit strukturální saldo veřejných financí −0,5 % HDP, a nepřesáhne tudíž před pandemií stanovenou hodnotu střednědobého rozpočtového cíle (−0,75 % HDP). Ve veřejně dostupných dokumentech MF se však neobjevuje, že by strukturální saldo v roce 2028 mělo dosáhnout hodnot z let před pandemií (−0,1 % HDP a vyšších), výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Ministerstvo financí na svých stránkách zveřejnilo podrobná data o plnění státního rozpočtu za leden až červen 2020, mezi nimiž lze nalézt také informace týkající se opatření zavedených kvůli koronavirové krizi. Jedná se konkrétně o tabulku (.xlsx, list Plnění COVID-19), ve které se skutečně objevuje vyčíslení zahrnující kompenzační bonusy, program Antivirus či úlevy na daních, o nichž hovoří Alena Schillerová. Součtem jednotlivých částí této tabulky (viz níže) také dostaneme číslo 127,7 miliard (83,2 + 19,4 + 25,1 = 127,7), tedy zaokrouhleně 128 miliard, které ministryně financí uvádí ve výroku.

Některé položky v tabulce, zejména kompenzační bonusy, programy Antivirus A a B, ošetřovné či zvýšení platby státu za státní pojištěnce, nejsou z hlediska hodnocení výroku problematické a lze říci, že tyto finance stát skutečně do ekonomiky „pouští“.

O použití tohoto slova by se do jisté míry dalo polemizovat ve spojení s prominutím červnových záloh na daně z příjmu a posečkáním u DPH. Jedná se sice o vstřícné gesto státu, nicméně tyto finanční prostředky stát ve skutečnosti nemá (pouze očekával, že je od těchto daňových poplatníků vybere) a de facto je tak do ekonomiky nemůže „pustit“. Navíc se v těchto případech jedná pouze o prominutí záloh, nikoliv o prominutí daně. Nelze ovšem popřít, že díky tomu mohou poplatníci tyto částky v současnosti využít jinak a podpořit tak českou ekonomiku.

Za nejproblematičtější však považujeme skutečnost, že Alena Schillerová hovoří o částce 128 miliard, ve kterých jsou započítány také státní záruky úvěrů v programech COVID I až III atd. Ty jsou konkrétně obsaženy v sumě 25,1 miliardy ve třetí části tabulky. (Přesněji Česká republika poskytuje „státní záruku za dluhy Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., které vyplývají z ručení za dluhy z úvěrů poskytnutých bankami“. Právě Českomoravská záruční a rozvojová banka má na starosti většinu programů COVID a vystavuje dalším bankám záruky na úvěry z těchto programů.) Navíc, COVID Praha připravila Českomoravská záruční a rozvojová banka ve spolupráci s městem Praha, nikoliv ve spolupráci s vládou.

Je pravdou, že bez programů COVID by mnozí podnikatelé na úvěry nedosáhli. Nelze však říci, že k vyplacení státních záruk došlo a stát tyto peníze „pustil do ekonomiky“. Stát, resp. Českomoravská záruční a rozvojová banka za tyto úvěry pouze ručí, tj. peníze budou „puštěny“ pouze v případě, že ten, jehož úvěr byl zaručen, úvěr nesplatí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící. Dodejme, že k zahrnutí státních garancí do vyčíslení státní pomoci se již dříve vyjadřoval například hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň, který uvedl, že je to „spíše účetní položka než skutečná pomoc“.

Do zmiňovaných 128 miliard pak nezapočítáváme poslední část tabulky s názvem Úvěrové moratorium (264,9 mld.), neboť se jedná pouze o možnost odložení splátek spotřebitelských úvěrů, podnikatelských úvěrů a hypoték. Pro úplnost je třeba také poznamenat, že tabulka uvádí data k 30. a 29. červnu.

Nejprve zařaďme výrok do kontextu rozhovoru. Bezprostředně před tímto výrokem říká ministryně Schillerová: „My ale částečně touto cestou jdeme. Od 1. června společně s pokladním plněním zveřejňujeme přehled opatření, která vláda zavádí v souvislosti s krizí. K 1. červenci jsme do ekonomiky pustili 128 miliard, což zahrnuje přímou pomoc typu kompenzačních bonusů nebo Antiviru i úlevy na daních. Snížili jsme DPH, odložili jsme splatnost řady daní, odpustili jsme soc. pojištění.“

Mluví tedy zjevně o opatřeních, která již byla přijata, resp. již platí. Poté po otázce moderátorky: „To vše jsou ale dočasná opatření. Pravicová opozice žádá trvalý pokles daňové zátěže,“ následuje ověřovaný výrok.

Daň z nabytí nemovitosti je obsažena v zákonném opatření Senátu č. 340/2013 Sb. V rámci opatření, která se snaží snížit negativní dopady koronavirové epidemie, vláda vypracovala návrh zákona (.pdf) obsahující zrušení daně z nabytí nemovitosti (str. 10). Vláda si od novely slibuje snížení daňové a administrativní zátěže a rovněž rozproudění trhu s nemovitostmi (str. 10–11.) Novela ve středu 8. července 2020 prošla 3. čtením a zamířila do Senátu.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť zákon rušící daň z nabytí nemovitosti je stále v legislativním procesu, a může být tedy zamítnut Senátem, popř. vetován prezidentem republiky. Jinými slovy, fakt, že zákon schválila Poslanecká sněmovna, nutně neznamená, že daň bude skutečně zrušena. Z kontextu výroku i jeho znění se však zdá, že zrušení daně z nabytí nemovitosti již prošlo celým legislativním procesem, tedy, že daň z nabytí nemovitosti již byla úspěšně zrušena. 

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat podrobnější informace o analýze, která by se zabývala vyčíslením finančních dopadů opozičních poslaneckých návrhů, jež souvisejí s koronavirovou krizí, na státní rozpočet.

S žádostí o konkrétní čísla pro návrhy opozice i samotné ODS a dále také o popis použité metodiky jsme se proto obrátili na Ministerstvo financí. To nám zaslalo tabulku, v níž se suma 723 miliard skutečně objevuje a která dle MF vyčísluje odhadované dopady „nevládních návrhů (vlastních i pozměňovacích)“. Důležité je zde však zdůraznit, že i když tabulka nese název „Legislativní nevládní návrhy, které souvisí s opatřeními proti Covid-19 a mají vliv na státní rozpočet 2020“, podle námi zjištěných dat jsou v ní započítány i některé návrhy vládní.

Jako příklad lze uvést položku „Pozastavení EET do konce roku 2020“, u níž MF v tabulce odhaduje, že kvůli ní na straně příjmů státní rozpočet přijde o 12 miliard korun. Od začátku koronavirové krize byly v roce 2020 ve Sněmovně projednávány tři návrhy zákonů týkající se elektronické evidence tržeb. Jedním z nich byl návrh opozice, další dva podala vláda v březnu a v květnu. Prvním vládním návrhem byla povinnost evidence tržeb pozastavena do dne ukončení nouzového stavu, druhým do 31. prosince 2020. Opoziční pozměňovací návrhy k těmto dvěma vládním návrhům i samostatný opozicí předložený návrh však požadovaly jen ještě delší odložení povinností nebo například úplné zrušení EET. Na straně příjmů tak oproti vládním návrhům nemohly mít logicky na rozpočet 2020 takřka žádný dopad. Dodejme, že ještě před pandemií MF uvedlo, že EET by měla do rozpočtu 2020 přinést 15,2 miliardy korun.

Uvedené opoziční návrhy v oblasti EET nemohou mít tedy proti vládním návrhům v roce 2020 žádné další finanční náklady. Nabízí se tak interpretace slov Aleny Schillerové, že částkou 723 miliard Kč nemá na mysli dopady na rok rozpočet 2020, ale dopady dlouhodobé. Tomuto výkladu by nasvědčoval návrh poslankyně Šafránkové a dalších zvyšující slevy na dani z příjmů, který je v materiálu MF vyčíslen na 30 miliard Kč. Tento návrh (.pdf, str. 6) zákona totiž počítal s účinností až od roku 2021.

Proti tomuto výkladu však svědčí v uvedeném materiálu položka vyčíslující návrh poslance Jurečky o odkladu platby DPH o 1 rok na 330 miliard Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o pouhý odklad platby daně, je zřejmé, že tento návrh by sice přinesl náklady v roce 2020, ale daňoví poplatníci by danou sumu doplatili v roce následujícím. Pokud bude mít toto opatření nějaké dlouhodobé náklady, pak téměř nulové (financování tohoto výpadku příjmů formou státních dluhopisů, které mohou být za 1 rok splaceny odloženým výnosem této daně).

Jak ukazují uvedené příklady, je zřejmé, že s tabulkou poskytnutou Ministerstvem financí je třeba pracovat obezřetně. Obsahuje totiž prosté vyčíslení nákladů jednotlivých opozičních návrhů, z nichž některé se překrývají s návrhy vládními, některé přinesou pouze přechodné náklady a některé se naopak mohou projevit až dlouhodobě. V žádném případě nelze uvedené položky jednoduše sečíst a Alena Schillerová tak interpretuje tuto tabulku zavádějícím způsobem.

Ve výroku zmiňovaných 130 miliard korun v případě návrhů ODS pak v tabulce Ministerstva financí dohledat nelze. Jmenovitě totiž obsahuje pouze návrhy poslance Jurečky (KDU-ČSL) a poslanců SPD. Dopad některých dalších pozměňovacích návrhů je pak hodnocen souhrnně, podle jednotlivých návrhů zákonů, popř. v položce „Ostatní pozměňovací návrhy (hrubý odhad)“, kde je uvedena souhrnná částka 33 miliard korun. Nelze vyloučit, že Ministerstvo financí má vyčíslení návrhů ODS k dispozici, nám je však neposkytlo. Zároveň platí, že pozměňovací návrhy nemusí obsahovat odůvodnění, proto není ani v našich silách finanční náročnost pozměňovacích návrhů ODS spočítat.

Dodejme, že co se týče použité metodiky, MF pro Demagog.cz uvedlo: „V případě, že samotný návrh neobsahoval přesnou kvantifikaci (nebo uváděl pouze dopad na veřejné rozpočty) stanovilo v tomto případě Ministerstvo financí hrubý odhad dopadů na státní rozpočet, a to dle svých nejlepších znalostí a velmi konzervativně. (…) Pokud se jednalo o křížení návrhů jednoho poslance, senátora či klubu v různých variantách (např. navýšení kompenzačního bonusu v různých částkách), počítalo se pouze s jedním z návrhů s nejvyšším rozpočtovým dopadem.“

Otázka rušení či omezení daňových výjimek se objevila již v aktuálně platném programovém prohlášení vlády z roku 2018 v bodě Finance a hospodaření státu.

• Zajistíme revizi a sloučení daňových výjimek a budeme bránit zavádění dalších, což vytvoří prostor pro plošné snížení daňové zátěže.

Určité oživení tohoto bodu nastalo v srpnu 2019, kdy ministerstvo financí a ministerstvo průmyslu a obchodu přišly s iniciativou tzv. Živnostenského balíčku, který má zjednodušit podnikání v ČR. Jedním z bodů pak má být i konec daňovým vyjimkám. Bod číslo 4 této iniciativy k vyjimkám si stanovuje tyto cíle:

• Provést důkladnou analýzu stávajících daňových výjimek a vyhodnotit jejich vliv na výši obecné sazby daně (2019)
• Zahájit redukci, zobecňování a slučování výjimek (2020)
• Nezavádět nové výjimky (SPLNĚNO)

Hledali jsme tak vládní návrhy na změnu ustanovení daňových zákonů souvisejících s výjimkami z daní, zejm. tedy §15, §19 a §20 zákona o dani z příjmů (navržené změny) a ustanovení k osvobození od daně v zákoně o dani z přidané hodnoty (navržené změny).

Za dobu ministrování Aleny Schillerové jsme pak dohledali dva návrhy k podstatnému omezení výjimek:

1) Vládní návrh zákona, kterým se zrušuje zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb. (sněmovní tisk 866). Tento návrh byl projednáván mezi květnem a červencem 2020 a týkal se rušení daně z nabytí nemovitosti a zároveň i zrušení odpočtu úroků z bytových úvěru. Vládní návrh tedy rušil ustanovení, které snižuje daňovou zátěž držitelům hypoték a úvěrů ze stavebního spoření.

Jak je patrné z projednávání, ODS návrh rozporovala jak při prvním čtení návrhu 27. května, tak při druhém čtení v červnu. Zde byl za ODS nejaktivnější poslanec Vojtěch Munzar, který sice kvitoval širší cíl návrhu, ale byl pro zachování odpočtů úroků z úvěrů. ODS pak finální návrh zákona podpořila, ovšem až po těsném přijetí Munzarova pozměňovacího návrhu, který odpočet úroků v zákoně udržel a pouze snížil jeho maximum z 300 tisíc korun na 150 tisíc korun.

2) Novela z. o dani z přidané hodnoty (tisk 867). Tento vládní návrh ruší osvobození od DPH pro drobné zásilky ze zemí EU. Návrh je dosud neprojednaný a ke změně dochází v celé EU, nejde tedy pouze o aktivitu vlády ČR ve snaze o omezení daňových výjimek.

ODS tedy skutečně vystupovala proti nedávnému vládnímu návrhu zrušit jednu z daňových výjimek k dani z příjmů fyzických osob. Výrok ministryně Schillerové však zavádí k dojmu, že ODS odporovala podobným návrhům opakovaně, další příklady přitom nejsou dohledatelné.

První čtení novely zákona o státním rozpočtu na rok 2020 bylo zahájeno 23. června 2020, návrh byl však ve Sněmovně předložen již 9. června. O týden později pak komplexní pozměňovací návrh předložil premiér Babiš. Právě tento návrh, z dílny Ministerstva financí, blíže rozpracovává, na co budou navýšené výdaje státního rozpočtu použity.

Zatím nejvyšších hodnot dosahovaly kapitálové výdaje v roce 2015, kdy dosáhly částky 175,7 mld. Kč (.pdf, str. 8). Při porovnání údajů Ministerstva financí o výši kapitálových výdajů v minulosti (údaje za rok 2000 a 2001, 2002 a 2003, 2004 a 2005, 2006 a 2007, 2008 a 2009, 2010 a 2011, 2012 a 2013, 2014 a 2015, 2016 a 2017, 2018 a 2019) je zřejmé, že navržená výše kapitálových výdajů novelou státního rozpočtu pro rok 2020 je skutečně rekordní. Údaje z let 1993–1999 se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat, avšak vzhledem k celkové výši rozpočtu např. v roce 1999 (.pdf, str. 1), která byla ve srovnání s dneškem třetinová, je velmi pravděpodobné, že tehdejší kapitálové výdaje nedosahovaly dnešní výše.

Současný schválený rozpočet 2020 počítá s celkovými výdaji 1 728,2 mld. Kč. Z toho 144,9 mld. Kč tvoří kapitálové výdaje. Nově navrhovaná novela pak počítá s celkovými výdaji ve výši 1 864,8 mld. Kč. 

Nejvýrazněji by se v rámci kapitálových výdajů mělo investovat do kapitoly Ministerstva dopravy. Konkrétně investicí 20 mld. Kč pro SFDI na výstavbu silnic a dálnic a další 4 mld. Kč jako podpora investování na úrovni krajů. Dále se jedná o investice v oblasti Ministerstva zemědělství (.docx, str. 3; vodní hospodářství – 2,6 mld. Kč), Ministerstva životního prostředí (vodohospodářské projekty – 2 mld. Kč), Ministerstva pro místní rozvoj (rekonstrukce nebo oprava obecního nebo krajského majetku + investice do majetku obcí a krajů – 4,3 mld. Kč), Ministerstva kultury (.docx, str. 1; investice do kulturních zařízení – 1 mld. Kč), Ministerstva práce a sociálních věcí (výstavba zařízení sociálních služeb – 400 mil. Kč), Ministerstva zemědělství (posílení programu rozvoje venkva - 3,3 mld. Kč), Správy státních hmotných rezerv (potravinové zásoby – 400 mil. Kč) a Všeobecné pokladní správy (financování oprav a modernizace škol, školek a komunální infrastruktury v menších obcích – 3,8 mld. Kč).

Celkové navržené kapitálové výdaje, které se nám podařilo dohledat, tak dosahují částky 186,7 mld. Kč, což je opravdu historicky nejvyšší částka. Suma „téměř 200 mld.“, kterou ve svém výroku uvádí Alena Schillerová, je tak v rámci námi tolerované nepřesnosti, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Nominálně jsou tedy letošní investice skutečně nejvyšší, pokud bychom však k číslům z let minulých připočítali inflaci, situace se změní. Např. v roce 2015 byla nominální výše kapitálových investic 175,7 miliard korun. Po započítání inflace za rok 2016 (0,7 %), 2017 (2,5 %), 2018 (2,1 %) a 2019 (2,8 %) je hodnota kapitálových investic dokonce 190,3 miliardy korun. Inflace za rok 2020 zatím není známá, predikce Ministerstva financí však hovoří o 3,2 %. Protože ale je současná situace výjimečná, může se reálná hodnota inflace od té predikované značně lišit. Pokud ale započítáme i na rok 2020 predikovanou 3,2% inflaci, je hodnota těchto investic dokonce 196,4 miliard, tedy o cca 10 miliard více, než jsou investice plánované na rok 2020.

V grafu, který je součástí tweetu ministryně Schillerové, se výše kapitálových investic rovná 198 miliardám korun. Jak ministryně došla k této hodnotě se nám bohužel nepodařilo zjistit. Celkově tedy hodnotíme výrok jako zavádějící, neboť investice plánované na rok 2020 jsou nejvyšší pouze nominálně. Po započítání inflace byly investice v roce 2015 vyšší, a to i pokud nebereme v potaz dosud neznámou výši inflace za rok 2020.

Zdali se jedná o jediný způsob, jak rozhýbat ekonomiku, je pak hodnotový soud ministryně Schillerové, a jako takový jej nemůžeme ověřovat.

Ve @snemovna jde o hodně. Poslanci rozhodují o novele rozpočtu, v níž zvedáme investice na téměř 200 mld. Kč. To je bezkonkurenčně nejvíc v historii. Půjdou na dopravní infrastrukturu a další projekty, které mohou hned odstartovat. Jedině tak můžeme ekonomiku zase rozhýbat. pic.twitter.com/WZ1SRY1xd8

— Alena Schillerová (@alenaschillerov) June 23, 2020

Smlouvu mezi ČR a Senegalem o zamezení dvojího zdanění dnes odsouhlasil @SenatCZ. Jsme tak o krok blíže k úspěšnému završení její ratifikace. Senegal je jeden z našich největších obchodních partnerů v subsaharské Africe. Věřím, že smlouva přinese prohloubení spolupráce.

— Alena Schillerová (@alenaschillerov) April 29, 2020

Senát schválil vládní návrh předložený Alenou Schillerovou usnesením č. 382 na 21. zasedání Senátu ve 12. funkčním období, dne 29. dubna 2020, tedy v den vydání tweetu ministryně Schillerové. Pro toto usnesení hlasovalo v 29. hlasování na této schůzi 54 z přítomných 58 senátorů, zbytek se zdržel.

Samotná smlouva připojená ke sněmovnímu tisku nese název „Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Senegalské republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti“.

Pro porovnání důležitosti Senegalu jako obchodního partnera minimálně číselně pomůže tabulka (.xlsx) Ministerstva průmyslu a obchodu ČR o statistikách obchodu s různými státy za rok 2019. Dle OSN jsou za státy subsaharské Afriky považovány v zásadě všechny africké státy, kromě těch nejsevernějších. Tyto státy se podílejí na celkovém obchodním obratu ČR s ostatními státy, který činí 8 625,2 mld. Kč, pouhými 49,8 mld. Kč, tedy přibližně 0,6 %. 

Senegal se podílí na celkovém obratu ČR se státy subsaharské Afriky přibližně 0,8 %, tedy je až 11. největším obchodním partnerem ČR v subsaharské Africe, měřeno celkovým obchodním obratem, viz graf níže. O tuto příčku navíc soupeří například s Angolou nebo Ugandou. Na většině obratu ČR se zeměmi subsaharské Afriky se podílí Jižní Afrika a po ní Nigérie.

Považujeme-li za měřítko důležitější čistě vývoz z ČR do jiných států, který živí některé tuzemské firmy, pak z celkového vývozu 4 563,3 mld. Kč za rok 2019 je vývoz do států subsaharské Afriky 25,1 mld. Kč. Tedy přibližně opět 0,6 %. Z těchto 25,1 mld. Kč činí 384,2 mil. Kč, tedy přibližně 1,5 %, vývoz do Senegalu, který je díky tomu 7. nejdůležitějším státem regionu pro vývoz z ČR.

Kvůli tomuto považujeme výrok o tom, že je Senegal jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů ČR v subsaharské Africe za zavádějící. Senegal je sice při porovnání obchodu se subsaharskými státy na 7., resp. 11. místě, avšak reálná hodnota obchodu s tímto státem je v zásadě zanedbatelná, a to jak v absolutním srovnání, tak ve srovnání s jinými státy tohoto regionu – Jižní Afrikou či Nigérií.

Přílohou Strategie vlastnické politiky státu z roku 2020 (.docx, str. 32–40) je skutečně i přehled všech společností s majetkovou účastí státu a státních podniků. Podobný seznam však byl nicméně vytvořen již v roce 2016 jako příloha první Strategie vlastnické politiky státu (.pdf, str. 31–49).

Zpracování Strategické vlastnické politiky státu bylo uloženo Ministerstvu financí, tehdy pod vedením současného premiéra Andreje Babiše, jako jedno z nelegislativních protikorupčních opatření, které byly uvedeny v Akčním plánu boje proti korupci z roku 2015 (.pdf, str. 15). Ten byl vládou schválen (.pdf) na jejím jednání dne 15. prosince 2014. Samotná Strategie vlastnické politiky státu však na jednání vlády dne 16. ledna 2017 schválena nebyla. Zamítavé stanovisko vzneslo především Ministerstvo zemědělství. Důvodem byla údajná obava, že cílem materiálu je centralizace správy státních podniků pod Ministerstvo financí.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť není pravda, že by byl přehled všech společností s majetkovou účastí státu sestaven poprvé. Podobný přehled byl součástí již první verze Strategie vlastnické politiky státu z roku 2016. Je však pravdou, že současná verze přehledu je první, která byla vládou schválena.

Podle nařízení vlády existuje 8 skupin prací, které jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací. Web Aktuálně.cz přináší demonstrativní výčet, jaké práce a profese patří do jednotlivých skupin.

Tabulka níže zobrazuje mzdy v jednotlivých skupinách.

Lze tedy vypozorovat, že mezi dvěma za sebou jdoucími skupinami práce je zhruba 10% rozdíl ve výši zaručené mzdy.

Nelze ovšem říci, že MPSV má v tomto případě možnost zakládat práva a povinnosti vyhláškou. Podle § 112 odst. 2 zákoníku práce „nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví tento zákon v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy.“ Zákonem je tedy k přijetí nařízení (resp. prováděcího předpisu) zmocněna vláda, nikoliv ministerstvo. To ovšem neznamená, že by se MPSV na tvoření právního předpisu nepodílelo.

Při minulém zvyšování minimální mzdy zmiňovaný návrh nařízení vlády předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rozsáhlého připomínkového řízení k tomuto návrhu se zúčastnila (.docx) např. Českomoravská konfederace odborových svazů s připomínkou k jednotlivým stupňům zaručené mzdy. Další připomínky podala např. jednotlivá ministerstva, včetně Alenou Schillerovou vedeného Ministerstva financí (.docx). Lze tedy konstatovat, že ačkoliv MPSV návrh nařízení vlády předložilo, neznamená to, že má nárok na autoritativní rozhodnutí ohledně podoby „stupňů“. Vláda rozhoduje ve sboru (čl. 76 odst. 1 Ústavy) a tímto způsobem schválila i nařízení vlády stanovující stupně zaručené mzdy.