Andrej Babiš

Babiš s návrhem na změnu v reverse charge přišel již v červnu 2014, Evropská komise vyjádřila svůj návrh na konci roku 2016. Návrh se týkal změny v daňové povinnosti - u DPH by se přenesla daňová povinnost z dodavatelů na odběratele, a to u veškerého zboží a služeb. DPH tak nepřiznává dodavatel (prodejce), ale je povinností odběratele daň přiznat. Podle Babiše bylo účelem tohoto opatření bojovat proti daňovým podvodům v rámci EU. EK v prosinci 2016 představila návrh, Babiš proti němu ale měl výhrady.

Evropská unie předložila v dubnu 2016 Akční plán týkající se změn DPH. One stop shop systém spočívá v jednotném výběru a správě daní. „Zároveň by vznikl celounijní internetový portál, který by podnikům zajišťoval jednoduchý systém výběru DPH a členským státům spolehlivější výběr příjmů,“ uvádí tisková zpráva z dubna 2016.

Současný systém funguje tak, že jsou přeshraniční transakce osvobozeny od DPH. Firmy tak DPH nefakturují a prodávají za cenu bez DPH. DPH se až poté přidá k ceně a platí se ve státě, kde byl produkt nebo služba koupena. Nově by přeshraniční transakce měla být zdaněna tak, že se DPH zaplatí v původní zemi, tento stát následně tuto částku převede do státní pokladny země, ve které bylo za zboží/službu zaplaceno (.pdf, str. 2 a 3). DPH by tak fakturovaly všechny firmy, u nichž by docházelo k přeshraničním obchodům. Jedná se o návrh o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti DPH z prosince 2016.

Ministr Babiš v červnu 2014 na zasedání Rady ministrů financí ECOFIN přednesl návrh, který se týkal tzv.reverse charge - u DPH by se přenesla daňová povinnost z dodavatelů na odběratele, a to u veškerého zboží a služeb. DPH tak nepřiznává dodavatel (prodejce), ale je povinností odběratele daň přiznat. Podle Babiše bylo účelem tohoto opatření bojovat proti daňovým podvodům v rámci EU. Už dříve ale Evropská komise řešila reverse charge zdanění, týkalo se však pouze některých položek. Evropská unie se podobnými mechanismy zabývá už od roku 2009.

DPH patří v rámci EU k harmonizovaným daním, u nichž dochází ke sblížení daňových legislativ v jednotlivých státech a pravidla pro jejich výběr jsou určována EU. Babiš však prosazuje, aby reverse charge u DPH závisela na rozhodnutí vlády jednotlivého státu.

V roce 2015 chtěla Francie snížit sazbu na e-knihy, ale Soudní dvůr EU rozhodl, že snížená sazba se těchto položek netýká právě proto, že DPH je harmonizovaná daň. V prosinci 2016 však Evropská komise navrhla nová pravidla, která zahrnují např. zjednodušení pravidel DPH pro začínající podniky a mikropodniky, jež prodávají na internetu; DPH na přeshraniční prodeje nižší než 10 000 EUR se bude zpracovávat vnitrostátně; umožnění členským státům snížit sazby DPH pro elektronické publikace, jako jsou elektronické knihy a online noviny.

V září 2015 kritizoval ministr financí Evropskou komisi kvůli tomu, že se nedostatečně věnuje problémům s daňovými úniky. Babiš již delší dobu na evropské úrovni prosazuje, aby státy mohly samostatně určovat, jaké zboží a služby budou podléhat přenesené daňové povinnosti, tzv. reverse charge. Žádal výjimku, aby ČR mohla zavést přenesenou daňovou povinnost u všech služeb v hodnotě nad 10 tisíc eur (cca 2,7 milionu korun). Evropská komise ale tuto žádost zamítla už v říjnu 2015.

Babiš to ale nevzdal. Evropská komise svolila k vypracování analýzy dopadů přenesené daňové povinnosti a Česká republiku získala podporu i u ostatních zemí. V prosinci 2016 Komise představila svůj návrh. Návrh neumožňuje použít obecný reverse charge na plnění nad 10 000 euro přímo, ale až na základě povolení ze strany Komise. Pro ČR jsou podmínky návrhu přísné a Babiš se proti tomu vymezil. O podobě návrhu se ještě bude jednat.

Ministr Babiš ale není prvním českým politikem, kterému se podařilo v EU vymoci projednávání nějakého legislativního návrhu. Např. v červenci 2016 na návrh českého premiéra Sobotky představila Komise na základě české iniciativy balíček podpůrných opatření na pomoc stabilizace trhu s mlékem a vepřovým masem.

Česká republika opravdu přichází podle údajů Evropské komise každoročně na únicích z daně z přidané hodnoty o 60 miliard Kč, pro celou Evropskou unii pak tato částka činí 160 miliard eur ročně.

Evropská komise se však DPH zabývá, v dubnu loňského roku vydala akční plán a v prosinci pak navrhla úpravy stávajícího systému DPH, které reagují mj. i na snahy ministra Babiše, jenž na unijní úrovni prosazuje systém reverse-charge. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Evropská komise se DPH zabývá, v dubnu 2016 vydala akční plán, ve kterém navrhla zmodernizovat stávající systém DPH. 21. prosince 2016 pak předložila novelu směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty, jež v článku 199c zavádí všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti z dodavatele na odběratele, neboli tzv. reverse-charge systém. Jedná se o všeobecnou odchylku ze stávajícího mechanismu, kdy daň z přidané hodnoty musí až na výjimky platit dodavatel (.pdf, str. 39, čl. 193). Státy však mohou reverse-charge zavést pouze u transakcí přesahujících 10 000 eur, zároveň musí splnit podmínky stanovené v odstavci 1 a jejich žádost o zavedení musí schválit Evropská komise. Použití všeobecné reverse-charge je omezeno i časově, a to do 30. června 2022.

Andrej Babiš se k návrhu Komise vyjádřil 21. prosince 2016, přičemž jej vítá, avšak podle jeho názoru je hrubě nedostačující. 27. ledna 2017 pak na Radě pro hospodářské a finanční věci ECOFIN seznámil s výtkami ČR i ostatní ministry financí. Kritizoval zejména podmínku souhlasu Komise se zavedením reverse-charge, která ke schválení vyžaduje předepsanou minimální výši nevybrané DPH, a také pravomoc Komise zastavit po půl roce fungování reverse-charge.

Podle studie (.pdf, str. 19) zabývající se mezerou ve výběru DPH přichází všechny členské státy EU ročně dohromady o přibližně 160 miliard eur. Česká republika podle údajů za rok 2014 ročně přichází o 2,2 miliardy eur, což v přepočtu činí přibližně 60 miliard Kč. V procentuálním vyjádření tvoří tato mezera za rok 2014 v České republice 16 %, průměr v rámci EU je pak 14 %.

Údaje o únicích v korporátních daních v rámci České republiky se nám nepodařilo získat, analytická služba Evropského parlamentu odhaduje (.pdf, str. 3, pole Abstract) korporátní úniky způsobené agresivním daňovým plánováním v rámci celé EU na 50–70 miliard eur. Úniky z úmyslného zatížení společnosti vysokým úrokem na úvěr v rámci koncernu pak na 160–190 miliard eur.

Andrej Babiš ve svém výroku zaměňuje vydání dluhopisů, které byly emitovány v roce 2012 s nákupem dluhopisů. Ty nakoupil až v letech 2013 a 2014, což je podstatou výměny mezi ním a Niedermayerem. Výrok je z tohoto důvodu hodnocen jako nepravdivý.

Co se týče dluhopisů Agrofertu, ty skutečně byly emitovány v roce 2012. Nicméně Babiš je jako fyzická osoba koupil až v letech 2013 a 2014, tedy v letech, kdy již v politice prokazatelně byl. Nedokážeme však určit, zda Babiš 1. část nákupu provedl v době, kdy byl poslancem. V roce 2013 byl předsedou hnutí, které se účastnilo voleb do Poslanecké sněmovny a stal se poslancem, v roce 2014 již přímo zasedl do vládního křesla.

Výroční zpráva skupiny Agrofert (.pdf, str. 45) za rok 2014 dokládá, že v roce 2012 byly dluhopisy emitovány. Zpráva uvádí:

„Společnost AGROFERT, a.s. k 31. prosinci 2012 emitovala dluhopisy s pevným úrokovým výnosem v celkové jmenovité hodnotě 3 000 000 tis. Kč. Dluhopisy jsou splatné v roce 2022. K 31. prosinci 2014 činily prodané dluhopisy1 482 270 tis. Kč (k 31. prosinci 2013: 1 252 270 tis. Kč).“

Babiš byl, jak je známo, jediným kupujícím těchto dluhopisů. V roce 2013, jak uvádí výroční zpráva společnosti za tento rok na straně 44, byly prodány dluhopisy ve výši 1,252 mld. V roce 2014 pak došlo k prodeji další části ve výši 230 milionů korun. Média (např. iDNES.cz nebo Seznam.cz) s odkazem na Babišova majetková přiznání, která jsou uložena v Poslanecké sněmovně, informují o tomtéž.

Ministr financí Andrej Babiš hovoří o výběru daně z příjmů právnických osob. V této souvislosti porovnává výběr daní za roky 2013 a 2016. V roce 2013 se celostátní výnos daně z příjmů právnických osob rovnal 120 mld. korun. Do konce roku 2016 byl celostátní výnos této daně navýšen na 164,7 mld. korun, tedy o 44,7 mld., o nichž hovoří ministr financí. Mezi lety 2013 a 2016 se údaje z grafu Andreje Babiše shodují s údaji, které poskytuje Finanční správa.

Zdroj: OVM

Zdroj dat: Finanční správa

Hospodářský výbor v květnu 2014 doporučil schválit novelu zákona ve znění pozměňovacích návrhů. Pozměňovací návrh poslance Urbana se týkal věci změny informování účastníků o změnách smlouvy (.pdf, str. 22).

Zápis z jednání popisuje návrh následujícím způsobem:

„Ve věci změny informování účastníků o změnách smlouvy, jedná se o PN pana poslance Urbana, upozornil (zástupce MPO - pozn. Demagog.cz) , že podle jejich názoru by navrhovaná úprava byla v rozporu se směrnicí o univerzální službě, která stanoví povinnost informovat účastníka o jakékoliv změně smlouvy a o možnosti ukončit smlouvu v případě všech změn, nikoliv jen změn některých náležitostí, jak to předpokládá předložený návrh.“

Návrh i přes neutrální stanovisko výborem prošel, výbor doporučil celé Poslanecké sněmovně přijmout návrh včetně tohoto návrhu.

Novela následně putovala do 3. čtení, kde však poslanec Laudát (TOP 09) navrhl opakování 2. čtení (tedy navrácení předlohy do výboru). To podpořil i předseda výboru Pilný (ANO), který k tomu řekl:

„...vzhledem k tomu, že se vyskytla velmi kontroverzní definice pojmu spotřebitel v pozměňovacím návrhu, tak přesto, že je to poněkud pozdě, tak jako předseda hospodářského výboru podporuji návrh pana poslance Laudáta.“

V následném hlasování poslanci rozhodli skutečně o vrácení návrhu do výboru. Tedy návrh poslance Urbana vůbec nebyl přijat, nebylo o něm dokonce ani hlasování. V opakovaném 2. čtení Urban totiž svůj návrh stáhl. Podobnou předlohu totiž načetl poslanec Pfléger z hnutí ANO. Opětovné jednání Hospodářského výboru se uskutečnilo 3.září 2014. V zápisu (.pdf, str. 5) se píše, že:

„Podstatou návrhu posl. Pflégera je, obdobně jako je tomu u návrhu posl. Urbana, taková úprava, kdy by podnikatel byl povinen informovat účastníka o možnosti ukončení smlouvy bez postihu a možnosti ukončení této smlouvy pouze v případě změny podstatných náležitostí smlouvy vedoucích ke zhoršení postavení účastníka.“

V této změně poslance Pflégera jsou pak uvedena slovní spojení „podstatná změna“ a „zhoršení postavení účastníka”. Podstatné změny nejsou nikterak specifikovány, skutečně tedy záleží na rozhodnutí operátora. Poslanec Pfléger pro Českou televizi (pořad 168 hodin) v září 2016 uvedl (čas 5:15):

„Bylo to na popud asociace provozovatelů komunikačních služeb, který měli v tý době výhrady k současnému zákonu a připravili tento pozměňovací návrh.“

Sněmovní tisk 135/3 (.pdf) po zapracování návrhů zní:

„Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen nejméně 1 měsíc před nabytím účinnosti změny smlouvy uveřejnit informaci o této změně v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zároveň je podnikatel povinen informovat účastníka o uveřejnění. Pokud se jedná o podstatnou změnu smlouvy vedoucí ke zhoršení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka, jehož smlouva obsahuje ustanovení o úhradě v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti změny, a to bez této úhrady, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat. Informaci je podnikatel povinen poskytnout účastníkovi způsobem, který si účastník zvolil pro zasílání vyúčtování. Právo ukončit smlouvu podle tohoto ustanovení nevzniká, pokud dojde ke změně smlouvy na základě změny právní úpravy nebo v případě změny smlouvy podle odstavce 5.“.

Tento Pflégererův pozměňovací návrh pak skutečně prošel Poslaneckou sněmovnou, Senát schválil návrh ve znění, ve kterém k němu doputoval a v platném právním rámci je tedy to, co protlačil poslanec ANO.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Pravdou sice je, že došlo k oslabení a ztížení práv zákazníků a že návrh v tomto duchu podával Milan Urban z ČSSD. Nicméně ten během projednávání svůj návrh stáhl a reálně tak prošlo toto opatření díky předloze od poslance Babišova hnutí ANO.

Další významný faktor dosaženého přebytku představovaly prostředky přijaté z EU. Ty převýšily rozpočtovanou výši o 64,8 mld. Kč.

Od roku 2014, kdy se hnutí ANO podílí na tvorbě rozpočtu, skutečně došlo k navýšení investic v roce 2015 v důsledku dočerpání dotací z předchozích let. Ty byly v konečném důsledku sníženy o 26 miliard korun, v čemž má Babiš (ANO) s drobnou odchylkou pravdu. Stejně tak mu musíme dát za pravdu, že čerpání dotací se v posledním roce jednotlivým ministerstvům (zejména zdravotnictví) příliš nedaří.

Rozpočet na rok 2014 schválila úřednická vláda Jiřího Rusnoka. Andrej Babiš se tak začal podílet až na sestavování rozpočtu pro rok 2015. V něm byly zahrnuty i předpokládané příjmy z EU, které činily 86,7 mld. korun. Za rok 2014 nebylo dočerpáno asi 85 miliard, konečný stav ke konci roku 2015 byl asi 6,8 miliard.

Současně má ministr Babiš pravdu, že za jeho působení došlo při dočerpávání ke snížení alokace (.pdf, str. 15) o 26 miliard, tedy nedočerpané částky za rok 2013 (.pdf, str. 3) a 2014. Rok 2015 tak byl posledním, kdy bylo možné tyto dotace dočerpat.

Zdroj: ministerstvo pro místní rozvoj

To se skutečně podařilo, ovšem s pomocí zvýšení investic. Za rok 2015 se kapitálové výdaje oproti předešlému roku zvýšily o 64,7 mld. korun, přičemž investice do programů spolufinancovaných EU se zvedly o 57,5 mld. korun.

Vláda tak skutečně koncem roku 2015 investovala více.

„Na meziročně nižší výdaje v samotném prosinci o 41,2 mld. Kč mělo vliv zejména mimořádně vysoké čerpání výdajů na společné programy EU a ČR v závěru roku 2015.“ - ministerstvo financí

Zdroj: Ondřej Kokeš

Od roku 2014 se tak rozjel nový dotační program, díky němuž obdrží Česká republika do roku 2020 asi 648,5 mld. korun.

V roce 2016 obdržel náš stát z Evropské unie 92,9 mld. korun (.pdf, str. 6), přičemž 88 mld. ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Z této částky vyčerpala země podle ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové (ČSSD) pouze 86,6 miliard.

Letošní (.pdf) rok je předpokládaný obnos z EU o 3,9 miliardy vyšší, předpokládá se 96,8 miliard. Současně má Babiš pravdu, že čerpání dotací je u některých ministerstev problematické a předpokládá se, že dojde v následujících letech k poklesům ekonomiky.

Jak vyplývá z výsledku rozpočtu 2016, který skončil přebytkem, kromě nižších kapitálových výdajů se na něm výrazně podílely právě evropské peníze. Jak uvádí zpráva ministerstva financí:

„Další významný faktor dosaženého přebytku představovaly prostředky přijaté z EU. Ty převýšily rozpočtovanou výši o 64,8 mld. Kč.“

Je tedy zjevné, že tento indikátor je pro státní rozpočet zásadní. Nicméně lze jen těžko predikovat v únoru 2017, jaká konkrétní výše peněz z EU do českého rozpočtu zasáhne. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš mluví o rozsudku v kauze Agrotec. Tato firma ze svěřenského fondu měla podle obžaloby manipulovat se zakázkami České Pošty. Nepravomocný rozsudek padl jen před několika dny a není tedy ještě zveřejněn, vycházíme proto z mediálních zdrojů. Neboť v kauze jednoho ze zaměstnanců ještě nepadl rozsudek vůbec a rozhodnutí ve věci firmy je nepravomocné, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Podle vyjádření státního zástupce Matuly bylo prokázáno, že firma spáchala skutek, který byl předmětem obžaloby podané v červnu 2015. V mezičase však došlo ke změně zákona, který nově zprošťuje trestní odpovědnosti ty podniky, které vynaložily dostatečné úsilí, aby zabránila svým zástupcům páchat trestnou činnost. V tomto případě firma měla etický kodex, který toto zástupcům zapovídal.

Dle práva je tedy Agrotec jako společnost v tuto chvíli nevinný. Spáchal skutek, který je popsaný jako trestný čin, nicméně díky loňské novele se viny zprostil tím, že vydal etický kodex a podnikl tak údajně veškeré možné kroky k zabránění trestné činnosti. Toto rozhodnutí je zatím nepravomocné, může být tedy ještě zvráceno Vrchním soudem v Praze.

Vedle toho je však možné obžalovat jednotlivé zaměstnance, kteří se pochybení dopustili, a tak tomu bylo i v této kauze. Dva ze zaměstnanců zapojení do této aféry stanuli rovněž před soudem, o vině jednoho z nich nebylo dosud rozhodnuto (podle vyjádření samotného koncernu).

Nebylo tedy rozhodnuto o vině společnosti, neboť té umožnila legislativní změna (v den podání obžaloby platná pouhý den) zprostit se. Toto rozhodnutí je ovšem nepravomocné a případ bude nadále řešit vrchní soud. I další kauza je zatím bez pravomocného rozhodnutí, proto je tento výrok neověřitelný. Nakolik byla celá kauza účelová či nikoli, neposuzujeme.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Je sice pravdou, že na tzv. „tvrdé projekty“ jde primárně v rámci Fondu pro regionální rozvoj větší část z přidělených finančních prostředků, nelze však jednoznačně určit, kolik peněz je vyčleněných na tvrdé a kolik na měkké projekty, protože ty se mohou v rámci pěti fondů, ze kterých lze finanční prostředky čerpat prolínat.

V programovém období 2014-2020 může Česká republika vyčerpat z evropských fondů částku pohybující se mezi 21 a 24 mld. € (Evropská komise uvádí částku 21,6 mld €, ministerstvo pro místní rozvoj pak částku 23,9 mld. €). Tento objem peněz je rozdělen mezi pět fondů: Fondu soudržnosti, Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského námořního a rybářského fondu, Evropského sociálního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Takřka polovina celkové částky (11,94 mld. €) připadá Evropskému fondu pro regionální rozvoj (EFRR/ERDF). Tento fond na úrovni 29 členských zemí alokuje 43 % financí, které jsou pro země Evropské unie v kohezních fondech vyčleněny.

Fond pro regionální rozvoj podporuje projekty v oblasti infrastruktury, tedy zejména tzv. „tvrdé“ projekty (stavby dopravní infrastruktury, rekonstrukce kulturních památek, výsadba zeleně nebo rozvoj elektronické veřejné správy apod.). Naopak tzv. „měkké projekty“ tedy neinvestiční (neinfrastrukturní) projekty, které mají podporovat např. rozvoj vzdělávání, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny, nezaměstnané osoby nebo zvyšování kvalifikace úředníků veřejné správy apod. spadají pod Sociální fond, kterému bylo v programovém období vyčleněno 3,43 mld. €. Nelze však stoprocentně říci, že by Fond pro regionální rozvoj obsahoval výzvy pouze k tvrdým projektům, v rámci tohoto fondu mohou být vypsány i projekty měkké.

Babišem zmíněné opravy silnic spadají primárně pod Fond soudržnosti, ze kterého může během programového období Česká republika vyčerpat částku 6,25 mld. €.

Z čehož vyplývá, že na tzv. měkké projekty Evropská unie vyčlenila České republice zhruba sedminu/osminu celkové částky.

Hodnotit složitost a byrokratičnost zadávání a čerpání projektů je subjektivní, nicméně zjednodušení, centralizování a plná elektronizace celého procesu byla jedním z cílů, které si Unie pro programové období 2014–2020 předsevzala.

Mezi novinky také patří vyšší měřitelnost přínosu podpořených operací (důraz na plnění stanovených indikátorů), finanční závislost na rychlosti a kvalitě čerpání (výkonnostní rámec) a vyšší míra uplatnění finančních nástrojů na úkor dotací, což může v konečném důsledku působit, že čerpání peněz je pro uchazeče náročnějším úkolem než v minulém programovém období.

Webové stránky fondů ani ministerstva dopravy aktuálně nenabízejí přehled, jak se čerpání podnikatelským subjektům, obcím či krajům daří.

V tomto výroku Andrej Babiš reaguje na slova Luďka Niedermayera, že je ČR mezi třemi zeměmi, které mají naplánovány projekty za méně než 10 % hodnoty celkové alokace. Má pravdu, že ČR mezi nimi opravdu není, je totiž na čtvrtém místě. Není však pravdou, že by východoevropské země obecně měly problém s plánováním čerpání: Maďarsko bylo v roce 2016 mezi trojicí nejúspěšnějších v rámci EU.

Podle souhrnných dat (.pdf, str. 21) dat Evropské komise jsou čtyři země, které zatím naplánovaly projekty za méně než 10 % svých přidělených prostředků: Kypr (5,1 %), Chorvatsko (9,1 %), Česká republika (9,6 %) a Rumunsko (7,2 %). Je tedy pravdou, že nejsme mezi třemi nejhoršími - tuto trojici tvoří Kypr, Rumunsko a Chorvatsko, ČR je čtvrtá.

Naopak nejefektivněji aktuálně čerpá Belgie (42 %), Finsko (40 %) a právě Maďarsko (39,1 %).

Problém s čerpáním se tedy netýká obecně východní Evropy, respektive vyjmenovaných zemí. Jak bylo zmíněno, Maďarsko je mezi trojicí nejlépe plánujících, i když se na tuto pozici vyšvihlo až v roce 2016. V předchozím roce (str. 20) naopak mělo problémy a naplánovalo pouze 5,8 % z peněz (ČR v roce 2015 vyčerpala 3 %).

Tabulka ukazuje, jak si v letech 2015 a 2016 vedly Babišem zmíněné země, hodnoty jsou v procentech:

Zdroj dat: Evropská komise

Jak je vidět, Maďarsko určitě s plánováním čerpání problém nemá. Ani Slovensko na tom není nijak špatně. Pobaltské státy si rovněž vedou poměrně dobře - Litva v roce 2016 naplánovala 23,9 %, Lotyšsko 22,6 %, Estonsko 13,3 %. Plánování čerpání je tedy problémem jen některých východoevropských zemí.

Výrazné problémy s čerpáním evropských dotací měla ČR především v programovém období 2007–2013. Fakt, že z hlediska čerpání dotací patřila ČR k nejhorším v EU, zmiňuje i zpráva EU Report 2015, kterou zveřejnil NKÚ. Podle něj byl na vině především velký počet programů a také složitost jejich implementační struktury (.pdf, str. 25).

V roce 2015 došlo ke zrychlení čerpání peněz z EU a čistá pozice za rok 2015 dosáhla rekordní výše (.pdf, str. 37). Následující rok 2016 z pohledu čerpání dotací nebyl tak úspěšný, což přiznává jak MMR, které je za čerpání evropských dotací zodpovědné, tak zpráva NKÚ, jež vytýká zpoždění s čerpáním dotací a absenci jasných cílů. Vyhodnocováním efektivního čerpání se však bude Evropská komise zabývat až příští rok.