Andrej Babiš

Vládní Rakouská Lidová strana, jejíž předsedou a současným spolkovým kancléřem Rakouska je Sebastian Kurz, již před loňskými (2017) volbami prohlásila, že sníží sociální dávky pro migranty. Podle jednoho ze současných vládních návrhů má být hlavním kritériem pro výši sociálních dávek znalost němčiny. V případě, že cizinci nesloží test z němčiny, budou dostávat o 300 eur méně.

V Rakousku dále o udělování státních sociálních dávek rozhodují jednotlivé federální státy, výše podpory se tak opravdu v jednotlivých rakouských městech, které Babiš zmiňuje, různí.

Evropská unie a Turecko v roce 2016 uzavřely mezi sebou dohodu, dle které měly být Turecku vyplaceny tři miliardy eur mezi lety 2016 a 2017. Peníze byly určeny na pomoc pro uprchlíky na tureckém území, konkrétně jsou přerozdělovány na různé projekty zejména v oblasti zdraví, vzdělání, potravin a dalších životních nákladů. Po vyčerpání této částky Evropská unie přislíbila dodatečně přispět další tři miliardy eur do konce roku 2018. Turecku zatím byla vyplacena více než polovina ze tří miliard eur. Komisařka pro spravedlnost, spotřebitele, rovnost žen a mužů Věra Jourová uvedla, že peníze Evropská unie nedává turecké vládě, ale že jsou přímo financovány aktivity organizací, které působí v uprchlických táborech.

Současná situace v Libyi je opravdu značně problematická. Politické frakce usilující o vládu rozdělují jak jejich odlišné zájmy, tak i neochota uznat autoritu jediné z nich.

Tuto situaci by mohly vyřešit volby naplánované na 10. prosince 2018, podle dohody by se do 16. září 2018 měly strany usnést na předpisech, dle kterých se tyto volby uskuteční.

Od květnové schůzky libyjských frakcí však došlo k několika změnám ve vlivu jednotlivých skupin. Důvěru ve vytvoření stabilní vlády a v samotný příslib voleb pak nijak neposilují předešlé neúspěšné pokusy o ustavení jednotné vlády a roztříštěná politická situace v zemi.

Do jednání mezi politickými skupinami v Libyi se zapojila také Itálie. Giuseppe Conte řekl, že pro stabilizaci Libye zorganizuje separátní konferenci s podporou Donalda Trumpa, která by se mohla konat v průběhu listopadu. K otázce na názor Emmanuela Macrona, který vedl dohodu předešlou, pak dodal, že tato dohoda není nijak na škodu žádné předešlé dohodě, kterou uskutečnily jiné evropské státy.

Co se týče části výroku ohledně operace Sophia (.pdf), pak je pravda, že ČR je jedním z 26 podílejících se členských státu. Hlavním úkolem operace je spolupráce s Libyjskou pobřežní stráží a námořnictvem při udržování kontroly nad části Středozemního moře.

Její efektivita avšak dle dat za první polovinu roku 2018 nedosahuje ani padesáti procent. Podle Washington Post Libyjská pobřežní stráž zachytila v roce 2017 pouze jednoho z devíti migrantů na cestě přes Středozemní moře. Tento rok toto číslo stouplo na dva z pěti. Konkrétně v červnu 2018 stráž zachytila asi 47 % migrantů.

Italská společnost Eni S. p. A., která největším zahraničním producentem ropy působícím v Libyi, kterou má zřejmě Andrej Babiš ve výroku na mysli, je sice řízená státem, jenž vlastní asi 30 % podíl, momentálně se ale již nejedná o "státní firmu", i přestože byla ve svých počátcích založena na základě zákona.

Údajné komplikace s poskytnutím paliva pro libyjskou stráž se nám z dostupných zdrojů nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit.

Výdaje jsou v rozpočtu Evropské unie rozděleny na závazky a platby, přičemž závazky představují celkovou výši právních závazků, které může Evropská unie v daném roce podepsat. Platby zahrnují výdaje, které jsou splatné v běžném roce, a které vyplývají z právních závazků uzavřených v témže roce nebo z minulých let. V návrhu rozpočtu Evropské unie na rok 2019 se výdaje na administrativu (v dokumentu pod názvem Správa), tedy prostředky na závazky a prostředky na platby navyšují oproti roku 2018 o 2,33 % a o 2,36 %.

Podle nejnovějších údajů Eurostatu k 1. lednu 2018 žije v 28 členských státech Evropské unie přibližně 512,6 milionů lidí. Počet obyvatelů Velké Británie by měl být 66,2 milionů, což představuje 13 % z celkové populace Evropské unie.

Je pravda, že se v minulých dnech uskutečnily schůzky mezi Andrejem Babišem a jeho italským protějškem Contem, a maďarským premiérem Orbánem a italským místopředsedou vlády Salvinim. Viktor Orbán je předsedou strany Fidesz a zároveň maďarským premiérem, a jen stěží lze tyto jeho dvě role oddělit a říci, že byl na schůzce jen jako předseda strany.

Není zcela jasné, co měl na mysli Andrej Babiš další částí věty, nicméně je pravdou, že maďarský premiér Orbán a rakouský premiér Kurz jsou předsedy stran, které jsou v Evropském parlamentu členem frakce Evropská lidová strana (EPP). Matteo Salvini je předsedou italské vládní Ligy severu, která členem lidovecké frakce není.

První zmínky o možnostech rozprostřít zátěž způsobenou navýšením migrace do EU lze vysledovat od konce jara 2015, kdy se země EU dostaly pod tlak rostoucí migrace a kritiky ze strany mezinárodního společenství (OSN). Již v dubnu 2015 zaznělo od představitelů části států EU, že současný imigrační systém by měl být upraven a slovy německé kancléřky Angely Merkelové by měl být nastaven nový systém, který by distribuoval asylanty do členských zemí podle jejich populačních a hospodářských možností.

Významným dokumentem , který jako první v rámci EU zmiňuje mimo jiné i zavedení kvót je rezoluce Evropského parlamentu z 29. dubna 2015, která nezávazně úkoluje Komisi k zavedení kvót ve svém 9. bodě. Tento tlak vedl Komisi 27. května 2015 k vytvoření takzvaného 1. balíčku opatření, který obsahoval rozmístnění 40 tisíc migrantů z Řecka a Itálie dle předem definovaného klíče mezi členské země EU. Tento balíček se ale nesetkal s pozitivním přijetím, kromě většiny zemí z východní části EU, se ke kritice a změnám přidala i Francie, Německo a Španělsko. Jednání mezi členskými státy a Komisí vedla k druhému návrhu Komise z 9. září 2015. I v této podobě odmítaly především státy V4 jakékoliv návrhy na povinné přerozdělování migrantů mimo bázi dobrovolnosti. Návrh Komise byl nakonec přijat ministry vnitra členských zemí po jednáních ve dnech 14. a 22. září 2015. Nutno podotknout, že návrh nebyl schválen jednomyslně. Proti se zásadně postavilo jen Maďarsko, ČR, Slovenská republika a Rumunsko. Obecně s omezením počtu migrantů a snížením tlaku ve vstupních zemích se situace v EU uvolnila, až do té míry, že otázka povinných kvót byla odložena na neurčito.

Negativní pozice ze strany ČR a výhrady vůči povinným kvótám zůstávala od roku 2015 konzistentní, což je patrné také například ze shrnujícího stanoviska MV z podzimu 2017 či vyjádření ministra vnitra Milana Chovance z června 2017.

Vzhledem ke skutečnosti, že současný předseda německého Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble svůj přátelský vztah k Andreji Babišovi veřejně nepotvrdil, ale ani nevyvrátil, nezbývá nám než hodnotit tento výrok jako neověřitelný. Andrej Babiš tak zůstává jediným, kdo veřejně popsal tento vztah jako přátelský. Nutno podotknout, že se oba znají z dob jejich společných setkání jako ministrů financí.

Vztah premiéra Andreje Babiše a současného předsedy německého Spolkového sněmu Wolfganga Schäubleho lze vysledovat do dob, kdy se oba potkávali na jednáních jako ministři financí. Společným bodem jejich možného vzájemného dobrého vztahu je právě oblast státních financí a Schäubleho pochopení pro odlišné pozice jednotlivých zemí EU, a to i přes jeho podporu další integrace EU, významu mezivládních jednání členských států EU, v případě nutnosti praktických kroků i bez ohledu na Evropskou komisi. Na druhou stranu Schäuble vyjádřil i pochopení pro zdrženlivost některých zemí vůči přerozdělování uprchlíků.

Samotný Andrej Babiš popsal svůj vztah k Wolfgangu Schäublemu jako přátelský či blízký hned několikrát - například v rozhovoru pro HN z 18. května 2018 uvedl toto:

„Máme stejné názory třeba s novým německým ministrem vnitra Seehoferem, kterého znám a je mi velice sympatický. Podobné je to s Wolfgangem Schäublem, bývalým ministrem financí, kterého můžu označit za svého přítele“,a dále doplnil, „Schäuble byl dřív ministrem vnitra a chápe, že u nás máme jinou historii migrace, nemáme multikulturní model, který existuje v některých státech Evropy“.

Pro německý deník Bild se dne 10. září 2018 vyjádřil podobně:

„I think, we have excellent economic ties - and it goes beyond that. Personally, I have a lot of friends in Germany and have just visisted my friend Wolfgang Schäuble, whom I came to know in his capacity as finance minister. To me, he has a great personality. Together with the Chancellor, to a greater or lesser extent, we share the same vision of how to solve the migration issue and the Marshall Plan for Africa, based on the Turkish model. However, we have a different opinion on the distribution of migrants on vessels“.

Podobná potvrzení přátelského vztahu ze strany Wolfganga Schäubleho se však nepodařilo dohledat. Nutno podotknout, že z žádných veřejně dostupných zdrojů nevyplývá, že by nemohli být přáteli.

Vzájemné vztahy ČR a SRN jsou i přes některá sporná témata dobré, což ukázala i poslední státní návštěva premiéra Andreje Babiše v Německu v září 2018.

V parlamentních volbách do Bundestagu v roce 2013 získala strana AfD (Alternative für Deutschland) 4,7% hlasů, tím pádem nepřekročila 5% hranici pro vstup do parlamentu. V dalších parlamentních volbách v roce 2017 získala AfD 12,6% hlasů a získala tak 94 křesel z celkových 598. Podle podrobnějších výsledků z jednotlivých spolkových zemí je patrné, že AfD má silnější podporu na území bývalého Východního Německa.

Procento hlasů AfD podle spolkových zemí:

1. Země bývalého Východního Německa

• Berlín 12 .0%
• Braniborsko 20.2%
• Durynsko 22.7 %
• Meklenbursko-Přední Pomořansko 18.6 %
• Sasko 27.0 %
• Sasko-Anhaltsko 19.6%

1. Země bývalého Západního Německa

• Bádensko-Württembersko 12.2%
• Bavorsko 12.4%
• Brémy 10.0%
• Hamburk 7.8%
• Hesensko 11.9 %
• Dolní Sasko 9.1%
• Porýní-Falc 11.2 %
• Sársko 10.1 %
• Severní Porýní-Vestfálsko 9.4 %
• Šlesvicko-Holštýnsko 8.2 %.

Dodejme, že v kontextu diskuze je jádrem výroku rozdíl mezi bývalým Východním a Západním Německem, nikoliv to, zda jde o historické důvody. Proto tuto část výroku neověřujeme.

Přístup Andreje Babiše k zavedení eura se mezi roky 2014 až doposud výrazně proměnil. Minimálně od června 2017 však Andrej Babiš zastává negativní pozici k přijetí ČR do eurozóny. V roce 2014 se Babiš zavedení eura nebránil, nicméně byl pouze pro pozvolné zavedení - v tu chvíli rovněž upozorňoval na to, že nechce ručit za závazky Španělska a Řecka. V roce 2015 byl dokonce pro uspořádání referenda o vstupu ČR do eurozóny. Jeho postoj k euru byl v té době značně roztříštěný - upozorňoval jak na výhody (stabilita vývozu a dovozu či dobrý indikátor zahraničních investic), tak na nevýhody (především ručení za závazky jiných států).

V červnu 2017 v rozhovoru pro ČTK, který citoval iRozhlas, řekl Andrej Babiš:

„Eurozóna byl ekonomický projekt, stal se politickým. A já nechci ručit za řecké dluhy, za italské banky, nechci být součástí tohoto systému, protože to nám nic dobrého nepřinese.“

V podobném duchu se také nesl nový volební program strany ANO, jejímž je předsedou. Tento program byl představen 3. září 2017. V bodě o bezpečnosti se k otázce eura vyjadřuje takto:

„A stejně důležitá je pro nás i fiskální bezpečnost, proto si musíme ponechat korunu a nesnažit se přijmout euro.“

K přijetí eura se premiér Andrej Babiš vyjádřil i v období projednávání přistoupení ČR k Evropskému fiskálnímu paktu, které navrhla Vláda v únoru 2018. K vstupu do eurozóny řekl:

„Nechceme vstupovat, nevidíme na to důvod, je to teď nevýhodné,“ a dodal „eurozóna se musí reformovat.“

A znovu svoje stanovisko opakoval na své přednášce na VŠE v květnu 2018, kde řekl:

„Euro teď fakt nepotřebujeme. To, že máme korunu, je obrovská výhoda, kdyby se něco stalo, tak institut intervencí je velice důležitý.“

Pokud jde o starší pozice Andreje Babiše k eurozoně a přijetí eura shrnutí lze nalézt i v námi ověřovaném starším výroku na Demagog.cz.

Andrej Babiš zřejmě odkazuje na událost z 22. srpna 2018, kdy se pokusila skupina migrantů překonat hraniční plot mezi Marokem a španělskou exklávou Ceuta, a dostat se tak na území Evropské unie. Podle dostupných informací se plot podařilo překonat 115 migrantům.

Tvrzení, že lidé, kteří překonali plot do Ceuty, nejsou vzdělaní, můžeme považovat za přílišnou generalizaci a argumentační faul. Andrej Babiš totiž pravděpodobně nemá konkrétní informace o vzdělání těchto konkrétních lidí; tvrzení, které všechny účastníky označuje za nevzdělané je tak může diskriminovat na základě pouhé příslušnosti k této skupině. Podle informací španělského deníku El País pochází tito migranti ze sub-saharské Afriky, což je oblast zahrnijící 49 států s velmi rozdílnými úrovněmi vzdělání.

V nedávné době jde již o druhý případ překonání hraničního plotu na stejném místě. Na konci července plot překonalo 602 migrantů.