Andrej Babiš

Andrej Babiš ve svém projevu mluví o tom, čeho jako premiér dosáhl a v jakém stavu předala jeho vláda zemi Fialově kabinetu. Ve svém výroku tak zjevně upozorňuje na to, že podle něj na konci roku 2021 dostalo nové vedení Ministerstva dopravy k dispozici projekty „připravené“ jeho vládou.

Protože Andrej Babiš ve svém výroku zmiňuje „dálnice a obchvaty“, podíváme se v našem odůvodnění kromě dálnic a dálničních obchvatů také na obchvaty, které jsou součástí silnic I. třídy. 

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější dokument, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Jako jedny z posledních fází zde uvádí (.pdf) vydání stavebního povolení a vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele stavby. Dokumenty následně zmiňují vždy datum zahájení stavby a skutečné či plánované datum uvedení do provozu.

Celková délka úseků dálnic a obchvatů na silnicích I. třídy, u kterých nyní buď probíhá výstavba, nebo které byly od nástupu nové vlády už uvedeny do provozu (.pdf), odpovídá podle přehledu ŘSD 288,7 km (k datu 8. ledna 2024).

Jak ukazuje graf níže, u 168,5 km těchto úseků byla zahájena výstavba již v době vlády Andreje Babiše. Za jejího úřadování bylo také u dalších 81,4 km těchto silničních staveb vyhlášeno výběrového řízení na zhotovitele stavby. Kromě nich ve stejném období získaly stavební povolení také úseky o celkové délce 20 km.

Pokud tato čísla sečteme, dostaneme celkem 269,9 km dálnic a obchvatů, v jejichž případě byla v polovině prosince 2021 zahájena stavba, probíhalo u nich výběrové řízení nebo již alespoň dostaly stavební povolení. Lze tedy říci, že kabinet Andreje Babiše nastupující vládě tyto projekty předal již připravené, nebo v posledních fázích příprav (.pdf, str. 7). 

Andrejem Babišem zmiňovaných „300 kilometrů“ se v porovnání s uváděnými 269,9 km pohybuje ještě na hraně námi používané 10% tolerance. Z těchto důvodů proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Na závěr můžeme doplnit, že jsme se v rámci našeho ověření zaměřili i na stavby, které nyní (k 8. lednu 2024) Ředitelství silnic a dálnic eviduje jako „připravované“. Žádný z těchto připravovaných projektů dálnic či obchvatů na silnicích I. třídy (u kterého ŘSD uvádí délku úseku větší než 0 km), ovšem nezískal stavební povolení za vlády Andreje Babiše, ani u nich v dané době nebylo zahájeno výběrové řízení.

Hnutí ANO vstoupilo v roce 2014 do vlády Bohuslava Sobotky, ve které zastával Andrej Babiš funkci ministra financí. Mezi lety 2017 a 2021 byl u moci kabinet Andreje Babiše, ve kterém hnutí ANO resort financí ovládalo také.

Na konci roku 2013 dosahovala nominální hodnota státního dluhu 1,683 bilionu Kč (.pdf, str. 21). V následujících šesti letech státní dluh tuto hranici nepřekročil, výrazně ji přesáhl až v roce 2020, kdy se vyšplhal na 2,050 bilionu Kč (.pdf, str. 21). Rostl i v roce 2021, kdy dosáhl 2,466 bilionu Kč (str. 21). Nominálně tedy dluh od doby před nástupem hnutí ANO do vlády vzrostl o 782 mld. Kč.

Situace je nicméně odlišná, pokud se podíváme na výši státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). V roce 2013 podle Ministerstva financí odpovídal státní dluh 41,1 % HDP (.pdf, str. 21). Poté kontinuálně klesal až do roku 2019, v roce 2020 se tento klesající trend obrátil a v roce 2021 dluh dosáhl 40,4 % HDP (.pdf, str. 21). Na konci roku 2021 byla tedy hodnota státního dluhu vůči HDP skutečně nižší než na přelomu let 2013 a 2014.

Ačkoliv státní dluh mezi lety 2014 a 2021 nominálně vzrostl, v poměru k HDP došlo k jeho snížení. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Z výroku není zřejmé, o jakém období Andrej Babiš mluví. V kontextu ale vyčísluje úspěchy své vlády a kritizuje způsob vládnutí Fialova kabinetu. Řadou statistik porovnává stav české ekonomiky během svého působení na postu premiéra a během Fialovy vlády. V našem odůvodnění se proto budeme zabývat tím, zda Česko v roce 2022 (tedy v prvním roce vlády Petra Fialy) zaznamenalo oproti roku 2021 největší pokles reálných mezd ze všech vyspělých států.

Propad reálných mezd

Nejprve uveďme, že vyspělost států lze posuzovat z několika hledisek. K nejběžněji používaným indikátorům, jejichž pomocí lze srovnat situaci v jednotlivých zemích, patří zejména výše hrubého domácího produktu (HDP) v přepočtu na obyvatele. Jelikož ale statistiky HDP vypovídají jen o ekonomickém rozvoji státu, používají se ke srovnání vyspělosti zemí i jiné ukazatele životní úrovně. Tím nejčastěji využívaným je tzv. index lidského rozvoje (HDI), který zohledňuje např. i délku života.

Jednou z dalších definic vyspělé země je členství (.pdf, str. 13) v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které Česká republika patří. Právě OECD zveřejňuje porovnání ekonomik členských zemí, a to včetně růstu reálných mezd. Pro pořádek uveďme, že jako reálná mzda se označuje skutečná mzda snížená o míru inflace. Zohledňuje se tedy, kolik zboží si lidé za vydělané peníze koupí.

Ve srovnání růstu reálných mezd za rok 2022 pak OECD opravdu řadí Českou republiku na poslední místo ze všech sledovaných zemí, a to s poklesem o 7,7 % oproti roku 2021. Propad zaznamenala také Mezinárodní organizace práce (ILO), která změnu reálných mezd v ČR sice vypočítala na -6,8 %, ze zemí OECD ale Česko stále skončilo poslední (.xlsx). Na horších místech se umístily pouze Nikaragua a Brazílie, které ovšem nejsou členy této organizace.

Dodáváme, že dílčí data za první čtvrtletí roku 2023 zveřejnila OECD v létě loňského roku. Podle této statistiky mělo Česko oproti prvnímu čtvrtletí roku 2022 třetí nejvyšší propad reálných mezd, konkrétně 10,4 %. Hůře na tom bylo pouze Maďarsko a Lotyšsko.

Závěr

Podle OECD poklesly reálné mzdy v Česku v roce 2022 oproti předcházejícímu roku, kdy byl ještě v čele vlády Andrej Babiš, o 7,7 %. Jednalo se tak o největší propad ze všech členských zemí OECD. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V první řadě zmiňme, že platy učitelů se nejčastěji udávají v čisté nominální hodnotě, případně v procentuálním poměru vůči průměrné mzdě. Ve vztahu k reálné mzdě se ale neměří – v praxi by to ani nebylo možné. Reálná mzda, tedy nominální mzda očištěná o vliv inflace, se totiž zpravidla vyjadřuje v procentuálním nárůstu či poklesu vůči předchozímu období. Vyjádření Andreje Babiše tak chápeme jako nepřesnost a v našem odůvodnění se zaměříme na to, kolika procent průměrné hrubé mzdy ve zmíněném období učitelské platy dosáhly.

Platy učitelů vůči průměrné hrubé mzdě

V roce 2021, kdy nastupovala vláda Petra Fialy, byl průměrný hrubý plat učitelů v regionálním školství podle dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 47 846 Kč (.xlsx, list A4.1.2). Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) činila v roce 2021 průměrná hrubá mzda 37 839 Kč. V poměrovém vyjádření tedy plat učitele dosahoval 126 % průměrné hrubé mzdy. 

V roce 2022, zatím posledním měřeném období, činil průměrný hrubý plat učitelů v regionálním školství 48 223 Kč (.xlsx, list A4.1.2). Průměrná hrubá mzda v tomto roce byla 40 353 Kč, plat učitelů tak vůči ní činil přibližně 120 %.

V roce 2024 má podle slov ministra školství Mikuláše Beka (STAN) průměrný hrubý plat učitele dosáhnout přibližně 52 400 Kč. Ministerstvo financí přitom ve své nejnovější makroekonomické predikci z listopadu 2023 předpokládá, že průměrná mzda bude v roce 2024 odpovídat 46 265 Kč (.pdf, str. 35). Mikulášem Bekem zmiňovaných 52 400 Kč tak představuje 113 % z této odhadované průměrné mzdy.

Doplňme, že vláda Petra Fialy prosadila novelu školského zákona, která ukotvuje platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy. Toto ukotvení však nestanovuje rok, ze kterého se má uváděných 130 % odvozovat. Podle vyjádření ministra školství Mikuláše Beka chce vláda k výpočtu pro rok 2024 použít průměrnou mzdu z roku 2022.

Závěr

Průměrný plat učitelů, který se v roce 2021 rovnal 126 % průměrné hrubé mzdy, má podle odhadů v roce 2024 klesnout na 113 % průměrné mzdy. Andrej Babiš ve svém výroku zaměnil průměrnou mzdu za reálnou, jím zmíněné údaje jsou ale přesné. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizuje současnou vládu a zmiňuje, že v současnosti má Česko nejvyšší inflaci v Evropské unii (EU). Pro měření inflace v EU experti používají tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Eurostat (Statistický úřad Evropské unie) zatím poslední srovnání publikoval ve druhé polovině prosince, přičemž hodnoty inflace porovnával za předešlý měsíc.

Podle těchto dat (.pdf) dosáhla meziroční inflace v Česku za listopad 8 % (.pdf, str. 2). ČR tak předehnala Maďarsko, kde byla míra inflace dlouhou dobu nejvyšší. 

Rozdíly v metodice

Podle národní statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ) však inflace v listopadu činila pouze 7,3 %. Tento rozdíl je způsoben použitím odlišného ukazatele s jinou metodikou (HICP u Eurostatu a index spotřebitelských cen u ČSÚ). V Česku se do inflace např. započítávají náklady na vlastnické bydlení, které tvoří asi 12 % spotřebního koše. Evropská statistika ale tuto položku nezohledňuje.

Jak ukazuje i předchozí graf, inflace od začátku minulého roku klesala. Výjimkou byl mírný nárůst v říjnu 2023 způsobený nižšími cenami energií ve čtvrtém čtvrtletí 2022. V říjnu 2022 totiž fungoval tzv. úsporný tarif, státní příspěvek na náklady na elektřinu, navíc stát lidem odpustil i poplatky za podporované zdroje energie. V říjnu 2023, kdy už tato opatření neplatila, pak byly ceny energií pochopitelně vyšší. 

Výsledný nárůst meziroční inflace v říjnu a listopadu 2023 pak není způsobený situací na trhu s energiemi, nýbrž zásahem vlády. Podle ČSÚ by bez zahrnutí úsporného tarifu růst cen dosáhl 5,8 % v říjnu a 5,1–5,2 % v listopadu.

Závěr

Podle nejnovějších dat Eurostatu, který porovnává inflaci v členských státech EU, mělo Česko v listopadu 2023 nejvyšší míru meziroční inflace. Ta dosáhla osmi procent. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ovšem, že Eurostat používá jinou metodiku než ČSÚ, podle kterého byla inflace o 0,7 procentního bodu nižší.

Snížení valorizace důchodů

Výši důchodů v České republice ovlivňuje valorizace, která je ukotvena v zákoně o důchodovém pojištění. Na základě zákona se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, přičemž jejich zvýšení se odvíjí od růstu spotřebitelských cen (tedy inflace) a růstu mezd.

Zákon také dříve stanovoval podmínky pro valorizaci penzí v mimořádném termínu. K té se přistupovalo v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn při předchozí valorizaci. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se přitom navyšovala o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

K překročení dané 5% hranice došlo v lednu minulého roku (.pdf, str. 1). Podle zákona proto po pěti měsících, tedy v červnu, měla být navýšena procentní výměra o plný nárůst cen. Index spotřebitelských cen domácností důchodců se za období, z něhož měla červnová valorizace vycházet, konkrétně zvýšil o 11,5 % (.doc, str. 1). Podle daných pravidel se proto měl průměrný důchod celkově navýšit o 1 770 Kč.

Vláda nicméně způsob výměry důchodů změnila, a to tak, že se procentní výměra všech důchodů při mimořádné valorizaci v červnu 2023 zvýšila o 400 Kč a o 2,3 %. Dohromady tak navýšení v průměru odpovídalo jen 760 Kč, což je o 1 010 Kč méně, než jaký měl být nárůst podle dřívějších pravidel. Dodejme, že ústavnost této změny pravidel projednával Ústavní soud, ke dni zveřejnění Babišova videa ale svůj nález ještě nevydal.

Kromě toho Fialův kabinet také změnil způsob výpočtu u pravidelné valorizace důchodů. Vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely zákona o důchodovém pojištění, který tento výpočet upravil (.pdf, str. 10, 14–15 z 48), v květnu 2023. Návrh byl následně schválen, a novela tak vstoupila v účinnost 1. října 2023. Od začátku letošního roku se kvůli ní do řádné valorizace promítá pouze třetina růstu reálných mezd, a nikoliv polovina (.pdf, str. 4 z 48), jak tomu bylo doposud. I nadále se ovšem započítává celá inflace.

Další změnou, kterou vláda v novele prosadila, je nahrazení mimořádné valorizace dočasným příspěvkem. Ten zohledňuje růst cen z 60 % (.pdf, str. 15 z 48). Podobně jako za starších pravidel se bude vyplácet v situacích, kdy růst cen přesáhne hranici 5 %. Důchodci ho budou dostávat jen do konce roku, než dojde k řádné valorizaci penzí. 

Zvýšení věku odchodu do důchodu

Zákon o důchodovém pojištění popisuje také obecné podmínky nároku na starobní důchod. Z jeho znění vyplývá, že se důchodový věk liší podle roku narození. Platí přitom, že čím mladší ročník, tím vyšší je stanovený důchodový věk. Zároveň zákon určuje horní hranici, podle které by se měl u pojištěnců narozených po roce 1971 důchodový věk zastavit na 65 letech.

Doplňme, že stanovený věk odchodu do penze kromě roku narození závisí i na pohlaví a u žen i na počtu vychovaných dětí. Žena se dvěma dětmi narozená v roce 1960 tak například může odejít do penze o dva roky dříve než muž stejného věku. I v tomto případě nicméně zákon v současnosti počítá s tím, že se u mužů a žen důchodový věk postupně sjednotí na zmíněných 65 letech.

Fialova vláda dříve uvedla, že má v plánu posouvat důchodový věk podle průměrného věku dožití, který vyplyne z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zároveň chce zajistit, aby každý v důchodu mohl strávit alespoň 21,5 roku. Podle vlády se má úprava od roku 2031 dotknout lidí, kteří se narodili po roce 1965, a prozatím by byl důchodový věk vypočítaný pro ty, kteří se narodili do roku 1972.

U návrhu, který toto opatření zavádí (.doc), v době publikace Babišova novoročního projevu už skončilo připomínkové řízení, vláda ho ale ještě neprojednala. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky by se tak mohlo stát během února.

Čím větší naděje dožití, tím vyšší důchodový věk

Pro úplnost doplňme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) už dříve informovalo, že „pro stanovení důchodového věku se bude vycházet z údajů Českého statistického úřadu o střední délce života v 50 letech“ (.doc, str. 6, 14).

Střední délku života (neboli také naději dožití) je možné počítat od jakéhokoli věku. Nejčastěji se vypočítává při narození, vyjádřit se ale může právě i ve zmiňovaných 50 letech. Ve výsledku tento ukazatel udává průměrný počet let, „který prožije právě x-letá osoba při zachování úmrtnostních poměrů daného období“ (.pdf, str. 3). Zjednodušeně řečeno tento údaj popisuje, kolik let bude daná osoba v průměru ještě žít.

Podle návrhu (.doc, str. 6) by se nově počítaný důchodový věk měl určovat postupně vždy pro osoby, které v daném roce dosáhnou 50 let. Pro člověka narozeného v roce 1974 se proto penzijní věk bude vypočítávat podle statistických údajů z roku 2024.

MPSV pro lepší představu uvádí příklad, ve kterém vycházelo z porovnání dat pro muže a ženy, kterým bylo v roce 2015 50 let (ročník 1965), s lidmi, kteří 50 let dosáhli až o rok později (ročník 1966). Pro rok 2015 byla naděje dožití 30,15 let, pro rok 2016 to pak bylo 30,6 let. Pro ročník 1966 by se podle MPSV důchodový věk vypočítal jako rozdíl hodnot naděje dožití, což by znamenalo, že tyto osoby půjdou do důchodu o 5,4 měsíce později. Jelikož by ale dle ministerstva mělo platit pravidlo, že maximální zvýšení důchodového věku mezi dvěma ročníky nemůže být vyšší než dva měsíce, šly by tyto osoby do penze v 65 letech a 2 měsících. 

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy učinila kroky k tomu, aby snížila důchody. Bez jejího zásahu by se penze v loňském červnu automaticky zvýšily o 1 770 korun, na základě provedených úprav ale v průměru vzrostly pouze o 760 Kč. Fialův kabinet také plánuje zvýšit věk odchodu do důchodu, byť jej nehodlá posouvat na pevně určenou hranici. MPSV počítá s tím, že se důchodový věk bude odvíjet od střední délky života, neboli průměrné doby dožití, která vyplyne z dat ČSÚ. Výrok Andreje Babiše z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý premiér Andrej Babiš ve svém novoročním projevu vyjmenovává úspěchy svého kabinetu a poté pokračuje s kritikou současné vlády Petra Fialy. V námi ověřovaném výroku konkrétně vyčítá současnému premiérovi, že Česká republika patří mezi země s nejvyššími cenami bydlení v rámci Evropské unie (EU). Mezinárodní srovnání cen nemovitostí zpracovává např. Eurostat nebo společnost Deloitte.

(Ne)dostupnost bydlení

Jedním z ukazatelů cen nemovitostí je Deloitte Property Index, který porovnává ceny nových bytů, nájmů a další trendy na evropském trhu residenčních nemovitostí. Dle cenové dostupnosti vlastního bydlení je Česko mezi evropskými státy druhou nejméně dostupnou zemí hned po Slovensku (.pdf, str. 28). Pro koupi nemovitosti o rozloze 70 metrů čtverečních je zde potřeba průměrně 13,3 hrubých ročních platů, na Slovensku dokonce 14,1. Naopak nejdostupnější bydlení můžeme najít v Norsku a Belgii, kde je pro koupi takové nemovitosti potřeba méně než pět hrubých ročních platů.

Česko v roce 2022 zároveň mělo pátou nejvyšší průměrnou hypoteční sazbu z evropských států (.pdf, str. 35). Dodejme, že celková hodnota poskytnutých hypoték v ČR v roce 2022 dosáhla 151 miliard korun, což představuje pokles o 63 % oproti předcházejícímu roku (str. 47).

Růst cen nemovitostí

Statistický úřad Evropské unie (Eurostat) pravidelně zveřejňuje index cen nemovitostí (HPI), který měří změny cen všech obytných nemovitostí. Jedná se jak o nově postavené, tak i stávající byty a samostatně stojící a řadové domy. Dle nejnovějších dat mělo Česko v roce 2022 druhý nejvyšší index hned po Maďarsku.

Eurostat zároveň zveřejňuje harmonizované indexy spotřebitelských cen (HICP). Jde o ekonomický ukazatel, který měří časovou změnu cen spotřebního zboží a služeb pořízených domácnostmi, a poskytuje srovnatelné míry inflace mezi jednotlivými zeměmi. Mezi jinými ukazateli měří i nájemné za bydlení. V tomto žebříčku se ČR umisťuje až na osmém místě.

Pro upřesnění doplňme, že HPI i HICP jsou relativní ukazatele, které se zaměřují na procentuální změny cen nemovitostí v čase. Oba indexy začínají s referenční hodnotou 100 v roce 2015, na základě které měří procentuální změny od tohoto výchozího roku. Pokud tedy Česká republika dosahovala v roce 2022 v HPI hodnoty 215,3, znamená to, že v tomto roce byly ceny nemovitostí vyšší o 115,3 % ve srovnání s rokem 2015. Mezi lety 2015 a 2022 tak Česko mělo druhé nejrychleji rostoucí ceny nemovitosti v celé EU.

Shrnutí

Podle nejnovějších dat Eurostatu mělo Česko mezi lety 2015 a 2022 druhé nejrychleji rostoucí ceny nemovitostí v celé Evropské unii. Na pořízení vlastního bydlení pak dle Deloitte lidé potřebují 13,3 průměrných hrubých ročních platů, což z našeho státu činí zemi s druhým nejméně dostupným bydlením, co se ceny týče. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu tvrdí, že vláda Petra Fialy ve třech letech svého působení navyšuje státní dluh a plánuje ho zvýšit o 1 000 miliard Kč. Fialův kabinet byl jmenován na konci prosince 2021 a je tedy u moci pouhé dva roky. Babiš tak zjevně mluví o plánovaném státním dluhu na konci roku 2024 a o jeho zvýšení v porovnání s koncem roku 2021, respektive začátkem roku 2022.

Nominální státní dluh roste

Nejprve je vhodné zmínit, že nominální hodnota státního dluhu roste nepřetržitě už od roku 2018, na jehož konci dosáhla 1,622 bilionu Kč (.pdf, str. 21). Hranici dvou bilionů poté překonala v roce 2020. Na konci roku 2021, kdy Babišova vláda předala moc Fialovu kabinetu, činil státní dluh 2,466 bilionu Kč (.pdf, str. 21).

Data za rok 2023 v současné době zatím nejsou finální. Ministerstvo financí ale ve své publikaci „Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky“ (.pdf) ze začátku letošního ledna předpokládá, že se státní dluh ke konci minulého roku vyšplhal na 3,111 bilionu Kč. Na konci roku 2024 se pak má ještě zvýšit, a to na 3,367 bilionu Kč (.pdf, str. 12). V porovnání se začátkem vládnutí Fialova kabinetu se tak nominální státní dluh má zvýšit přibližně o 901 miliard Kč.

Státní dluh v poměru k HDP

Pro kontext zmiňme i výši státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). Na konci roku 2021 podle Ministerstva financí odpovídal státní dluh 40,4 % HDP (.pdf, str. 21). Ke konci letošního roku se pak dle odhadu má zvýšit o 3,2 procentního bodu, tedy na 43,6 % HDP (.pdf, str. 12). Pokud bychom srovnali stejné období s dobou vládnutí Babišova kabinetu, mezi koncem roku 2017 (tedy nástupem vlády Andreje Babiše) a závěrem roku 2020 vzrostl státní dluh o 4,1 p.b., tedy více než během prvních tří let Fialovy vlády.

Závěr

Podle odhadu Ministerstva financí má státní dluh v prvních třech letech působení Fialovy vlády nominálně vzrůst o 901 miliard Kč. Andrej Babiš se jím zmiňovanou částkou ještě vejde do naší 10% tolerance. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu porovnává období své vlády a působení kabinetu Petra Fialy. Ve videu mj. zaznělo, že Česko bylo během vládnutí Babišova kabinetu devátou nejvíce prosperující zemí v Evropské unii (EU). Předseda hnutí ANO později uvedl, že se později ČR v tomto žebříčku propadla na 12. místo.

Úroveň prosperity lze porovnávat vícero způsoby, např. růstem hrubého domácího produktu (HDP). Světová banka vychází z příjmové nerovnosti, přičemž ta se odvíjí od růstu průměrných příjmů u spodních 40 % populace. Prosperitu v České republice měří např. Index prosperity. Jedná se o společný projekt České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který srovnává data z Eurostatu, OECD, WHO, Světové banky nebo OSN. Na základě těchto dat pak porovnává členské státy Evropské unie (EU).

V současnosti Index prosperity počítá s více ukazateli, například se stavem životního prostředí, úrovní bydlení či solidaritou a důvěrou ve společnosti. Ještě na konci roku 2022 se v žebříčku na základě tohoto indexu Česko umístilo na třinácté příčce. Počátkem roku 2022 ovšem index měřil a srovnával pouze stav ekonomiky jednotlivých zemí. Na základě těchto kritérií se Česká republika za rok 2021 (tedy ještě za Babišovy vlády) umístila na devátém místě. Za první rok Fialova kabinetu se pak Česko v tomto žebříčku opravdu propadlo na 12. místo. Hlavními důvody poklesu byla vysoká inflace, která vedla k omezení spotřeby, a nízká přidaná hodnota produkce.

Dodejme, že stav ekonomiky byl hodnocen podle několika kritérií. Jednalo se např. o podíl hrubého domácího produktu (HDP) na hrubém národním důchodu (HND), podíl HDP na osobu, míru inflace, míru investic vůči HDP nebo o přímé zahraniční investice.

Za Babišova kabinetu se tedy Česká republika v Indexu prosperity umístila na devátém místě ze všech členských států EU. Během prvního roku Fialovy vlády se však v tomto žebříčku skutečně propadla na 12. místo. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš zjevně mluví o daňových změnách, které zavádí vládní konsolidační balíček schválený loni na podzim. První část opatření, které balíček obsahuje, je přitom účinná už od 1. ledna 2024. Další části postupně vejdou v účinnost ještě během letošního roku, zbytek pak v roce 2025 až 2027.

Mezi změny zaváděné touto novelizací patří například:

• navýšení daně z nemovitosti;
• opětovné zavedení nemocenského pojištění odváděné zaměstnanci (.pdf, str. 239);
• zvýšení daní z cigaret, tabákových výrobků a z lihu;
• úprava výpočtu daně z příjmů fyzických osob (snížení hranice, od které se z části příjmů platí vyšší, 23% sazba daně);
• zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 % – které sice platí už od ledna, ale reálně se do rozpočtu promítne až po podání daňových přiznání v roce 2025.

Předseda hnutí ANO ve svém výroku zmiňuje změny prosazené od ledna 2024. Vzhledem k tomu, že vláda prosadila konsolidační balíček jako celek a dopady některých opatření se projeví až po roce 2024, zaměříme se v našem odůvodnění na celý tento balíček.

Dřívější vyjádření Fialovy vlády

Programové prohlášení vlády, které Fialův kabinet aktualizoval v březnu 2023, obsahuje jen poměrně obecné vyjádření, že cesta ke stabilitě veřejných financí nespočívá ve zvyšování daňové zátěže. Původní verze prohlášení z ledna 2022 kromě toho také zmiňovalo, že kabinet vytvoří „pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene“ (.pdf, str. 5). To, jak vysoký by měl tento strop být, zde ovšem vláda neupřesňovala.

Na rozdíl např. od předchozího kabinetu Andreje Babiše (.pdf, str. 5) se tedy vláda Petra Fialy k nezvyšování daňové zátěže v programovém prohlášení jasně nezavázala. Podobně je tomu i v případě koaliční smlouvy (.pdf, str. 4) SPOLU a Pirátů a Starostů, které obsahuje v podstatě stejné formulace.

Příslib, že „nezvýší žádné daně“, ale koalice SPOLU používala ve své předvolební kampani. Mezi předvolebními slogany občanských demokratů se objevilo i odmítnutí růstu daně z nemovitosti. Svůj závazek nezvyšovat daně pak ODS, včetně premiéra Fialy, zopakovala také po sněmovních volbách. Zbyněk Stanjura (ODS) už jako ministr financí v roce 2022 např. řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu ani daň z majetku. Růst těchto daní ale navzdory dřívějším vyjádřením zástupců vlády nakonec zavádí právě konsolidační balíček.

Vývoj složené daňové kvóty

Určitým vodítkem k tomu, jak porovnat vývoj zvyšování daní v ČR, může být tzv. složená daňová kvóta. Ta vyjadřuje, jaký podíl (.pdf, str. 6) tvoří všechny daně a povinné příspěvky na sociální a zdravotní zabezpečení na hrubém domácím produktu (HDP). Ministerstvo financí ji ve svých dokumentech běžně označuje za ukazatel daňového zatížení (.pdf, str. 17).

Největší nárůst složené daňové kvóty je v grafu vidět mezi roky 2010 až 2011, kdy se složená daňová kvóta zvýšila o 1,1 procentního bodu. Podle odhadů Ministerstva financí (.pdf, str. 10) by se kvůli konsolidačnímu balíčku měla složená daňová kvóta v roce 2024 zvýšit z nynějších 35,4 % HDP na 36,2 %, což by znamenalo nárůst o 0,8 procentního bodu. Pro upřesnění je vhodné dodat, že tyto odhady vycházejí z tzv. akruálního přístupu (.pdf, str. 10, 53), a např. navýšení daně z příjmů právnických osob je proto zahrnuto už v odhadu pro rok 2024.

Ministerstvo financí ovšem už v roce 2019 upozorňovalo, že růst daňové kvóty automaticky neznamená vyšší daňovou zátěž. Podle něj totiž výše kvóty závisí nejen na sazbách daní a pojistného, ale mj. i na ekonomickém cyklu (protože se jedná o podíl na HDP) nebo na efektivitě výběru daní. Ačkoliv tedy máme k dispozici oficiální odhady růstu daňové kvóty, nemůžeme zcela přesně vyčíslit, jak se zvýšila přímo daňová zátěž.

Srovnání daňových reforem

Vývoj zvyšování daní ovšem můžeme porovnat i z dalšího pohledu, a to srovnáním minulých daňových reforem s nynějším konsolidačním balíčkem. Server Aktuálně.cz například v roce 2011, kdy daňové změny plánovala tehdejší vláda Petra Nečase, jako jedny z největších reforem zmiňoval ty z doby vlády Vladimíra Špidly a Jana Fischera.

Podle Aktuálně.cz počítala reforma Špidlova kabinetu z roku 2004 s tím, že veřejné rozpočty (státu i samospráv dohromady) získají navýšením daní zhruba 22 miliard Kč navíc. O stejné částce mluví i tehdejší vládní dokument Koncepce reformy veřejných rozpočtů (.pdf, str. 43, 53).

Janotův balíček, prosazený za premiéra Jana Fischera v roce 2009, měl původně daně a pojistné zvýšit o celkem 31 miliard korun. Sněmovnou ale tehdy nakonec prošla verze, která některé body vypustila, a počítala tak s navýšením o zhruba 23 miliard Kč.

Další výraznější zvýšení daní přišlo za vlády Petra Nečase. Ta např. o plánu navýšit daň z přidané hodnoty mluvila už v roce 2011, nakonec ale došlo ke zpoždění (.doc, str. 12–13) a růst sazeb DPH kabinet prosadil až v průběhu roku 2012 v rámci svého úsporného balíčku. Zmíněný soubor opatření měl podle důvodové zprávy přinést do veřejných rozpočtů v roce 2013 (.pdf, str. 36) celkem 22 miliard korun navíc z daní a pojistného. V roce 2015 vláda počítala s 33 mld. Kč.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že některé daně se za Nečasovy vlády zvýšily i v letech 2011 a 2012 (.doc, .doc, vše str. 11–20), podle dokumentů dostupných na webu Sněmovny ale nikoli v takovém rozsahu jako v roce 2013.

Naproti tomu u konsolidačního balíčku vlády Petra Fialy (.pdf, str. 269) Ministerstvo financí plánuje, že jen za zdaňovací období roku 2024 prosazené změny navýší daně a pojistné o přibližně 65 miliard korun (.pdf, str. 38). Toto plánované zvýšení je tedy větší než sumy, se kterými ve své době původně počítaly reformy z let 2004, 2009 i 2012 – a to i kdybychom vzali úvahu vliv inflace (.pdf) nebo tyto částky přepočetli na podíl tehdejšího HDP.

Závěr

K popisu vývoje celkového daňového zatížení se někdy, zvláště v médiích, používá vývoj složené daňové kvóty. Ministerstvo financí ovšem dlouhodobě upozorňuje na to, že její výši ovlivňují kromě samotné sazby daní a pojistného mj. i ekonomický cyklus a efektivita výběru daní. Předpokládaný růst daňového zatížení proto nemůžeme pomocí tohoto ukazatele kvóty zcela přesně vyčíslit.

Pokud bychom se ale zaměřili na to, jaký nárůst daní a pojistného plánovaly největší daňové balíčky prosazené v letech 2004, 2009 a 2012, je částka uváděná v konsolidačním balíčku Fialovy vlády skutečně největší. Na nejvyšší příčce se drží i pokud bychom započítali vliv inflace nebo dané částky vyjádřili v poměru k HDP. Z tohoto důvodu proto výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý.