Andrej Babiš

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu tvrdí, že vláda Petra Fialy ve třech letech svého působení navyšuje státní dluh a plánuje ho zvýšit o 1 000 miliard Kč. Fialův kabinet byl jmenován na konci prosince 2021 a je tedy u moci pouhé dva roky. Babiš tak zjevně mluví o plánovaném státním dluhu na konci roku 2024 a o jeho zvýšení v porovnání s koncem roku 2021, respektive začátkem roku 2022.

Nominální státní dluh roste

Nejprve je vhodné zmínit, že nominální hodnota státního dluhu roste nepřetržitě už od roku 2018, na jehož konci dosáhla 1,622 bilionu Kč (.pdf, str. 21). Hranici dvou bilionů poté překonala v roce 2020. Na konci roku 2021, kdy Babišova vláda předala moc Fialovu kabinetu, činil státní dluh 2,466 bilionu Kč (.pdf, str. 21).

Data za rok 2023 v současné době zatím nejsou finální. Ministerstvo financí ale ve své publikaci „Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky“ (.pdf) ze začátku letošního ledna předpokládá, že se státní dluh ke konci minulého roku vyšplhal na 3,111 bilionu Kč. Na konci roku 2024 se pak má ještě zvýšit, a to na 3,367 bilionu Kč (.pdf, str. 12). V porovnání se začátkem vládnutí Fialova kabinetu se tak nominální státní dluh má zvýšit přibližně o 901 miliard Kč.

Státní dluh v poměru k HDP

Pro kontext zmiňme i výši státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). Na konci roku 2021 podle Ministerstva financí odpovídal státní dluh 40,4 % HDP (.pdf, str. 21). Ke konci letošního roku se pak dle odhadu má zvýšit o 3,2 procentního bodu, tedy na 43,6 % HDP (.pdf, str. 12). Pokud bychom srovnali stejné období s dobou vládnutí Babišova kabinetu, mezi koncem roku 2017 (tedy nástupem vlády Andreje Babiše) a závěrem roku 2020 vzrostl státní dluh o 4,1 p.b., tedy více než během prvních tří let Fialovy vlády.

Závěr

Podle odhadu Ministerstva financí má státní dluh v prvních třech letech působení Fialovy vlády nominálně vzrůst o 901 miliard Kč. Andrej Babiš se jím zmiňovanou částkou ještě vejde do naší 10% tolerance. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu porovnává období své vlády a působení kabinetu Petra Fialy. Ve videu mj. zaznělo, že Česko bylo během vládnutí Babišova kabinetu devátou nejvíce prosperující zemí v Evropské unii (EU). Předseda hnutí ANO později uvedl, že se později ČR v tomto žebříčku propadla na 12. místo.

Úroveň prosperity lze porovnávat vícero způsoby, např. růstem hrubého domácího produktu (HDP). Světová banka vychází z příjmové nerovnosti, přičemž ta se odvíjí od růstu průměrných příjmů u spodních 40 % populace. Prosperitu v České republice měří např. Index prosperity. Jedná se o společný projekt České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který srovnává data z Eurostatu, OECD, WHO, Světové banky nebo OSN. Na základě těchto dat pak porovnává členské státy Evropské unie (EU).

V současnosti Index prosperity počítá s více ukazateli, například se stavem životního prostředí, úrovní bydlení či solidaritou a důvěrou ve společnosti. Ještě na konci roku 2022 se v žebříčku na základě tohoto indexu Česko umístilo na třinácté příčce. Počátkem roku 2022 ovšem index měřil a srovnával pouze stav ekonomiky jednotlivých zemí. Na základě těchto kritérií se Česká republika za rok 2021 (tedy ještě za Babišovy vlády) umístila na devátém místě. Za první rok Fialova kabinetu se pak Česko v tomto žebříčku opravdu propadlo na 12. místo. Hlavními důvody poklesu byla vysoká inflace, která vedla k omezení spotřeby, a nízká přidaná hodnota produkce.

Dodejme, že stav ekonomiky byl hodnocen podle několika kritérií. Jednalo se např. o podíl hrubého domácího produktu (HDP) na hrubém národním důchodu (HND), podíl HDP na osobu, míru inflace, míru investic vůči HDP nebo o přímé zahraniční investice.

Za Babišova kabinetu se tedy Česká republika v Indexu prosperity umístila na devátém místě ze všech členských států EU. Během prvního roku Fialovy vlády se však v tomto žebříčku skutečně propadla na 12. místo. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš zjevně mluví o daňových změnách, které zavádí vládní konsolidační balíček schválený loni na podzim. První část opatření, které balíček obsahuje, je přitom účinná už od 1. ledna 2024. Další části postupně vejdou v účinnost ještě během letošního roku, zbytek pak v roce 2025 až 2027.

Mezi změny zaváděné touto novelizací patří například:

• navýšení daně z nemovitosti;
• opětovné zavedení nemocenského pojištění odváděné zaměstnanci (.pdf, str. 239);
• zvýšení daní z cigaret, tabákových výrobků a z lihu;
• úprava výpočtu daně z příjmů fyzických osob (snížení hranice, od které se z části příjmů platí vyšší, 23% sazba daně);
• zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 % – které sice platí už od ledna, ale reálně se do rozpočtu promítne až po podání daňových přiznání v roce 2025.

Předseda hnutí ANO ve svém výroku zmiňuje změny prosazené od ledna 2024. Vzhledem k tomu, že vláda prosadila konsolidační balíček jako celek a dopady některých opatření se projeví až po roce 2024, zaměříme se v našem odůvodnění na celý tento balíček.

Dřívější vyjádření Fialovy vlády

Programové prohlášení vlády, které Fialův kabinet aktualizoval v březnu 2023, obsahuje jen poměrně obecné vyjádření, že cesta ke stabilitě veřejných financí nespočívá ve zvyšování daňové zátěže. Původní verze prohlášení z ledna 2022 kromě toho také zmiňovalo, že kabinet vytvoří „pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene“ (.pdf, str. 5). To, jak vysoký by měl tento strop být, zde ovšem vláda neupřesňovala.

Na rozdíl např. od předchozího kabinetu Andreje Babiše (.pdf, str. 5) se tedy vláda Petra Fialy k nezvyšování daňové zátěže v programovém prohlášení jasně nezavázala. Podobně je tomu i v případě koaliční smlouvy (.pdf, str. 4) SPOLU a Pirátů a Starostů, které obsahuje v podstatě stejné formulace.

Příslib, že „nezvýší žádné daně“, ale koalice SPOLU používala ve své předvolební kampani. Mezi předvolebními slogany občanských demokratů se objevilo i odmítnutí růstu daně z nemovitosti. Svůj závazek nezvyšovat daně pak ODS, včetně premiéra Fialy, zopakovala také po sněmovních volbách. Zbyněk Stanjura (ODS) už jako ministr financí v roce 2022 např. řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu ani daň z majetku. Růst těchto daní ale navzdory dřívějším vyjádřením zástupců vlády nakonec zavádí právě konsolidační balíček.

Vývoj složené daňové kvóty

Určitým vodítkem k tomu, jak porovnat vývoj zvyšování daní v ČR, může být tzv. složená daňová kvóta. Ta vyjadřuje, jaký podíl (.pdf, str. 6) tvoří všechny daně a povinné příspěvky na sociální a zdravotní zabezpečení na hrubém domácím produktu (HDP). Ministerstvo financí ji ve svých dokumentech běžně označuje za ukazatel daňového zatížení (.pdf, str. 17).

Největší nárůst složené daňové kvóty je v grafu vidět mezi roky 2010 až 2011, kdy se složená daňová kvóta zvýšila o 1,1 procentního bodu. Podle odhadů Ministerstva financí (.pdf, str. 10) by se kvůli konsolidačnímu balíčku měla složená daňová kvóta v roce 2024 zvýšit z nynějších 35,4 % HDP na 36,2 %, což by znamenalo nárůst o 0,8 procentního bodu. Pro upřesnění je vhodné dodat, že tyto odhady vycházejí z tzv. akruálního přístupu (.pdf, str. 10, 53), a např. navýšení daně z příjmů právnických osob je proto zahrnuto už v odhadu pro rok 2024.

Ministerstvo financí ovšem už v roce 2019 upozorňovalo, že růst daňové kvóty automaticky neznamená vyšší daňovou zátěž. Podle něj totiž výše kvóty závisí nejen na sazbách daní a pojistného, ale mj. i na ekonomickém cyklu (protože se jedná o podíl na HDP) nebo na efektivitě výběru daní. Ačkoliv tedy máme k dispozici oficiální odhady růstu daňové kvóty, nemůžeme zcela přesně vyčíslit, jak se zvýšila přímo daňová zátěž.

Srovnání daňových reforem

Vývoj zvyšování daní ovšem můžeme porovnat i z dalšího pohledu, a to srovnáním minulých daňových reforem s nynějším konsolidačním balíčkem. Server Aktuálně.cz například v roce 2011, kdy daňové změny plánovala tehdejší vláda Petra Nečase, jako jedny z největších reforem zmiňoval ty z doby vlády Vladimíra Špidly a Jana Fischera.

Podle Aktuálně.cz počítala reforma Špidlova kabinetu z roku 2004 s tím, že veřejné rozpočty (státu i samospráv dohromady) získají navýšením daní zhruba 22 miliard Kč navíc. O stejné částce mluví i tehdejší vládní dokument Koncepce reformy veřejných rozpočtů (.pdf, str. 43, 53).

Janotův balíček, prosazený za premiéra Jana Fischera v roce 2009, měl původně daně a pojistné zvýšit o celkem 31 miliard korun. Sněmovnou ale tehdy nakonec prošla verze, která některé body vypustila, a počítala tak s navýšením o zhruba 23 miliard Kč.

Další výraznější zvýšení daní přišlo za vlády Petra Nečase. Ta např. o plánu navýšit daň z přidané hodnoty mluvila už v roce 2011, nakonec ale došlo ke zpoždění (.doc, str. 12–13) a růst sazeb DPH kabinet prosadil až v průběhu roku 2012 v rámci svého úsporného balíčku. Zmíněný soubor opatření měl podle důvodové zprávy přinést do veřejných rozpočtů v roce 2013 (.pdf, str. 36) celkem 22 miliard korun navíc z daní a pojistného. V roce 2015 vláda počítala s 33 mld. Kč.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že některé daně se za Nečasovy vlády zvýšily i v letech 2011 a 2012 (.doc, .doc, vše str. 11–20), podle dokumentů dostupných na webu Sněmovny ale nikoli v takovém rozsahu jako v roce 2013.

Naproti tomu u konsolidačního balíčku vlády Petra Fialy (.pdf, str. 269) Ministerstvo financí plánuje, že jen za zdaňovací období roku 2024 prosazené změny navýší daně a pojistné o přibližně 65 miliard korun (.pdf, str. 38). Toto plánované zvýšení je tedy větší než sumy, se kterými ve své době původně počítaly reformy z let 2004, 2009 i 2012 – a to i kdybychom vzali úvahu vliv inflace (.pdf) nebo tyto částky přepočetli na podíl tehdejšího HDP.

Závěr

K popisu vývoje celkového daňového zatížení se někdy, zvláště v médiích, používá vývoj složené daňové kvóty. Ministerstvo financí ovšem dlouhodobě upozorňuje na to, že její výši ovlivňují kromě samotné sazby daní a pojistného mj. i ekonomický cyklus a efektivita výběru daní. Předpokládaný růst daňového zatížení proto nemůžeme pomocí tohoto ukazatele kvóty zcela přesně vyčíslit.

Pokud bychom se ale zaměřili na to, jaký nárůst daní a pojistného plánovaly největší daňové balíčky prosazené v letech 2004, 2009 a 2012, je částka uváděná v konsolidačním balíčku Fialovy vlády skutečně největší. Na nejvyšší příčce se drží i pokud bychom započítali vliv inflace nebo dané částky vyjádřili v poměru k HDP. Z tohoto důvodu proto výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý.

Emisní povolenky

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti musí na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává EU každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Na začátku roku 2023 přitom ceny emisních povolenek vystoupaly na rekordních 100,7 eur za tunu. Později ale ceny klesly a ke konci minulého roku se pohybovaly kolem 80 eur za tunu.

Dohoda EU o rozšíření emisních povolenek

Systém pro obchodování s emisemi se v průběhu let rozšiřuje a je rozdělený do několika fází. Současná, čtvrtá fáze, začala v roce 2021. Evropská komise v červenci 2021 navrhla rozšíření EU ETS, o kterém mluví Andrej Babiš. Daný návrh europoslanci v prvním čtení odhlasovali v červnu 2022. Podobu a úpravy (.pdf) tohoto rozšíření, jež dle návrhu zahrnuje i spalování paliv v odvětví budov (.pdf, str. 20, 57), od července 2021 také opakovaně projednávala Rada EU.

Právě Rada EU se v prosinci 2022 (tedy v době, kdy jí předsedala Česká republika) předběžně dohodla se zástupci Evropského parlamentu na změně pravidel systému obchodování s povolenkami. V dubnu 2023 byl pak dokument definitivně schválen Evropským parlamentem a poté i Radou EU, tedy ministry členských států, kteří jménem vlád členských států přijímají závazky k provedení kroků schválených na zasedání. Česko v Radě hlasovalo pro přijetí návrhu.

Upravený systém se bude vztahovat také na vytápění budov a silniční dopravu, tedy i na pohonné hmoty, které jejich vlivem mohou zdražit. Emise z vytápění budov a silniční dopravy mají být v rámci nového systému zpoplatněny od roku 2027. V prvních letech rozšíření by pak měla být zajištěna nízká cena povolenek, respektive zastropována na 45 eur za povolenku. Část výnosů z prodeje povolenek se pak má vložit do Sociálního fondu pro klimatická opatření, z něhož budou čerpat zranitelné domácnosti nebo mikropodniky.

Závěr

Během českého předsednictví v Radě EU došlo k předběžné dohodě mezi ní a Evropským parlamentem ohledně rozšíření systému emisních povolenek také na osobní dopravu a budovy (.pdf, str. 20). V dubnu 2023 pak Rada celý dokument definitivně schválila, přičemž Česká republika hlasovala pro. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Fiala a zákaz spalovacích motorů

Před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 se Petr Fiala skutečně vymezil (video) proti rozhodnutí Evropské unie zakázat prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Konkrétně řekl, že tento zákaz není správný, Česká republika se mu musí „postavit a snažit se vyjednat něco jiného“.

Plán EU pak Petr Fiala v prosinci 2021 kritizoval následovně: „Návrh na zákaz automobilů se spalovacími motory by ohrozil existenčně řadu lidí, kteří u nás osobní automobil nepoužívají jako nějaký luxus nebo pro zábavu.“ Dodejme, že v době pronesení těchto slov už byl Petr Fiala premiérem.

Současný předseda vlády tehdy také řekl, že Česko návrh musí na celoevropské úrovni odmítnout a pro svůj postoj získat podporu od dalších členských států EU. V červnu 2022, tedy ještě před začátkem českého předsednictví v Radě EU, pak Petr Fiala uvedl, že chce během předsednictví usilovat o zmírnění zákazu.

Plán Evropské unie

Evropská komise již v červenci 2021 v souvislosti s tzv. Zelenou dohodou (Green Deal) navrhla ukončení prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. Návrh nařízení, který je součástí balíčku Fit for 55 následně podpořil Evropský parlament v červnu 2022.

Rada EU pak na konci června 2022 přijala vyjednávací postoje ke zmíněnému balíčku, čímž se země EU dohodly na společném přístupu k návrhu. Rada se tehdy mj. shodla na záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů o 100 % do roku 2035. Tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU‑ČSL) s návrhem souhlasila.

Díky této dohodě mohla být následně zahájena jednání s Evropským parlamentem o konečné podobě právních předpisů. Rada EU a Evropský parlament pak politické shody (.pdf) dosáhly na konci října 2022, tedy během českého předsednictví v Radě EU, které probíhalo od 1. července do 31. prosince 2022. Anna Hubáčková se po dohodě vyjádřila, že „mobilita s nulovými emisemi bude základem pro zpomalení změny klimatu, která může způsobit vážné problémy v mnoha odvětvích naší společnosti.“ Evropský parlament návrh schválil 14. února 2023 a Rada EU ho přijala přibližně o měsíc později.

Na úrovni Rady za českého předsednictví tak sice nedošlo k oficiálnímu schválení balíčku Fit for 55, Rada EU a Evropský parlament se nicméně v říjnu 2022 předběžně dohodly na podobě návrhu, kterým by mělo dojít k zákazu prodeje nových osobních automobilů se spalovacími motory. Ministři Fialovy vlády tuto dohodu navíc podporovali.

Podotkněme, že tento návrh nezakazuje provoz vozidel se spalovacími motory, jen má dojít k ukončení prodeje nově vyrobených aut se spalovacími motory. Jak například uvádí web Evropského parlamentu, nová pravidla „se netýkají stávajících automobilů“ a neznamenají, že od roku 2035 budou muset být „všechna auta“ na silnicích bez emisí. „Pokud si nyní koupíte nové auto (s klasickým spalovacím motorem, pozn. Demagog.cz), můžete s ním jezdit až do konce jeho životnosti,“ vysvětluje web.

Podle návrhu bude od roku 2035 sankcionován prodej nových osobních automobilů a dodávek poháněných fosilními palivy. Automobilky tedy mohou spalovací motory na fosilní paliva dále vyrábět a cenu sankcí započítat do výsledné ceny produktu. V návrhu je pak také výjimka pro nákladní automobily a pro auta spalující bezemisní syntetická paliva. Dodejme, že podle jiného návrhu Evropské komise by i nákladní vozy měly emise postupně omezovat.

Nový pakt o migraci a azylu

Původní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až v červnu 2023, tedy po několika letech vyjednávání. Dohoda byla schválena s podporou České republiky a proti bylo pouze Polsko a Maďarsko. V té době Radě Evropské unie předsedalo už Švédsko, základy však během svého předsednictví ve druhé půlce roku 2022 položila již Česká republika (.pdf, str. 4).

Nejednalo se ovšem o definitivní schválení návrhu (.pdf), ačkoliv se na něm shodli ministři vnitra v Radě EU. Dokument totiž sloužil jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem. Tyto dva orgány následně dosáhly předběžné dohody v prosinci 2023 a v současné době instituce EU pracují na podrobnostech nových nařízení. Teprve pak bude dohoda předložena zástupcům členských států k potvrzení. Cílem je přitom dovršit jednání do voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře 2024.

Upřesněme, že migrační pakt zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může mít formu relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí. Každá země pak bude muset zavést přesně stanovenou tzv. „adekvátní kapacitu“, která bude vyjadřovat, kolik migrantů je členský stát schopen přijmout.

Shrnutí

Petr Fiala se tedy před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021 skutečně vymezoval proti návrhu EU zakázat prodej nových aut se spalovacími motory. V roli premiéra se vyjadřoval obdobně a přislíbil odmítnutí návrhu. Během českého předsednictví pak došlo k dohodě mezi Evropským parlamentem a Radou EU o finální podobě návrhu a ministři Fialovy vlády tuto dohodu podporovali.

Co se týče migračního paktu, jeho základy položilo české předsednictví Rady EU. Ministr vnitra Vít Rakušan následně v červnu 2023 podpořil hlavní body návrhu migrační reformy, byť schválený návrh sloužil pouze jako podklad pro vyjednávání mezi Radou a Evropským parlamentem. Jak zákaz prodeje aut se spalovacími motory, tak migrační pakt nicméně vláda Petra Fialy podpořila, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), od roku 1993 do roku 2023 skončil český státní rozpočet v přebytku jen pětkrát (.xlsx). První tři přebytkové rozpočty v letech 1993 až 1995 měla vláda Václava Klause, kdy byl ministrem financí Ivan Kočárník. Přebytky tehdy činily 1,1 miliardy korun v roce 1993, 10,4 miliardy v roce 1994 a o rok později 7,2 miliardy korun.

Další přebytkový rozpočet, který byl tím nejvyšším v historii samostatného Česka, zaznamenala republika znovu až v roce 2016. Tehdy přebytek činil 61,8 miliardy korun. Stalo se tak za vlády Bohuslava Sobotky, ve které byl ministrem financí Andrej Babiš. 

Poslední přebytkový rozpočet zažila Česká republika v roce 2018 za vlády Andreje Babiše s ministryní financí Alenou Schillerovou. Tehdy se podařilo dosáhnout přebytku 2,9 miliardy Kč. Upřesněme, že návrh rozpočtu připravovala a Poslanecké sněmovně předložila ještě předešlá Sobotkova vláda, která plánovala schodek ve výši 50 miliard korun. Podle Ministerstva financí byl konečný výsledek lepší především díky vysokým příjmům z Evropské unie a vyššímu výběru na sociálním a zdravotním pojištění v důsledku nízké nezaměstnanosti a růstu mezd.

Shrňme tedy, že v České republice dosáhli přebytkového rozpočtu opravdu jen tři ministři financí. Těmi byli Ivan Kočárník v 90. letech a později Andrej Babiš a Alena Schillerová. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Fialova vyjádření

Nejprve uveďme, že vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení slíbila rozšířit dálniční síť do roku 2025 o 200 kilometrů.

Slib o otevření 200 km nových dálnic premiér Fiala zopakoval např. na konferenci (video, čas 25:14) Česko na křižovatce v září 2023. Ke konci roku 2023 pak na tiskové konferenci po jednání vlády řekl, že je 200 km dálnic ve výstavbě. Při této příležitosti navíc slíbil investici ve výši 150 miliard Kč do dopravní infrastruktury, aby „dali do pořádku to, co předchozí vlády zanedbaly“.

O slibu Petr Fiala psal také na svém facebookovém profilu. Na rozdíl od výše citovaných zmínek zde předseda vlády tvrdí, že „postaví“ 200 kilometrů nových dálnic.

Dálnice ve výstavbě

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější dokument, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Jako jedny z posledních fází zde uvádí (.pdf) vydání stavebního povolení a vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele stavby. Dokumenty následně zmiňují vždy datum zahájení stavby a skutečné či plánované datum uvedení do provozu.

Ke konci roku 2023 bylo v České republice rozestavěno přibližně 190 km dálnic. U většiny přitom k zahájení stavby došlo už za vlády Andreje Babiše. U zbytku dálnic, které zobrazuje následující graf, bylo během Babišovy vlády alespoň vyhlášeno výběrové řízení nebo došlo k vydání stavebního povolení. Výjimku tvoří D35 na úsecích Vysoké Mýto–Džbánov (.pdf), a Janov–Opatovec (.pdf), a část Brněnského obchvatu I/42 (.pdf), které byly povoleny, vysoutěženy a zahájeny až během vládnutí Fialova kabinetu. Tyto stavby ale dohromady měří pouze 18,8 kilometrů. 

Závěr

Fialův kabinet ve svém programovém prohlášení slíbil postavit 200 km nových dálnic a tento cíl Petr Fiala následně vícekrát zopakoval. Na konci roku 2023 pak hovořil o tom, že je 200 km ve výstavbě. Ze současně rozestavěných 190 km se jich ovšem 168,5 začalo stavět již během vlády Andreje Babiše. U zbylých rozestavěných dálnic došlo během působení Babišova kabinetu k vyhlášení výběrového řízení nebo vydání stavebního povolení.

Pouze tři úseky byly prozatím zcela započaty a dokončeny za vlády Petra Fialy. Ty ovšem tvoří pouze 18,8 km. Ačkoliv si tedy Petr Fiala explicitně nepřipisuje zásluhy za výsledky předchozího kabinetu, hodnotíme z výše zmíněných důvodů výrok jako pravdivý.

Andrej Babiš tímto výrokem upozorňuje na pomalé tempo výstavby dálnic za poslední vlády ODS, tedy za vlády Petra Nečase, který byl premiérem od 13. července 2010 do 10. července 2013. Jeho kabinet se skládal z občanských demokratů, TOP 09 a strany Věci veřejné. 

Podle Babiše se během úřadování této vlády zahájila výstavba pouhých 800 metrů dálnic. Toto číslo přitom bývalý premiér nezmiňuje poprvé. Nečasovu vládu podobně kritizoval například v červenci loňského roku na půdě Sněmovny. Tehdy mluvil o tom, že se 800 metrů dálnic „zahájilo a zprovoznilo“ v roce 2013.

Stavby v mapě Ředitelství silnic a dálnic

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější přehled, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Materiály tak obvykle obsahují datum, kdy došlo k samotnému zahájení výstavby.

V mapě staveb ŘSD se nachází jen jeden projekt, u nějž se s výstavbou začalo v době vlády Petra Nečase. Konkrétně se jedná o projekt zahájený v roce 2011, který zahrnoval stavební práce na dvou mimoúrovňových křižovatkách na dálnici D46. Protože ale tyto křižovatky neprodloužily trasu stávající dálnice, vyčísluje web ŘSD celkovou délku stavby na „0,00 km“.

Mluvčí ŘSD Jan Rýdl k tomu pro redakci Demagog.cz uvedl, že stavba mimoúrovňových křižovatek často „oficiálně neznamená ani metr navíc na výměře dálniční sítě“, i když se ve skutečnosti v rámci těchto projektů staví sjezdové a nájezdové větve „v řádech stovek metrů“.

Doplňme, že podle mapy ŘSD se v červenci 2010 začal budovat úsek dálnice D7 u obce Droužkovice (.pdf, str. 5). Web Ústeckého kraje ovšem obsahuje dobovou zprávu o tom, že stavba byla slavnostně zahájena už v dubnu 2010, tedy ještě před nástupem Nečasova kabinetu.

Přehled ŘSD dále obsahuje ještě jeden projekt, u kterého uvádí jako datum zahájení stavby rok 2013 a který, shodou okolností, měřil 800 metrů, jak zmiňoval Andrej Babiš. V podrobnějším dokumentu ale ŘSD upřesňuje, že výstavba této části dálnice D6 začala v říjnu 2013 (.pdf, str. 4), kdy už tři měsíce vládl úřednický kabinet Jiřího Rusnoka.

Závěr

V době vlády Petra Nečase se podle mapy ŘSD nezačal stavět žádný úsek, který by prodloužil dálniční síť. V roce 2011 byla zahájena pouze stavba dvou mimoúrovňových křižovatek, jejichž délku ŘSD nezapočítává do celkové trasy dálnic. Ještě v roce 2013 se na dálnici D6 sice začal budovat úsek, který měřil „800 metrů“, se stavbou se ale začalo až několik měsíců po konci Nečasova kabinetu. Vzhledem k této nepřesnosti hodnotíme výrok Andreje Babiše jako pravdivý s výhradou.

Andrej Babiš mluví o době svého vládnutí, které trvalo od konce roku 2017 do prosince 2021. Během tohoto období skutečně došlo k několika daňovým změnám.

Daň z přidané hodnoty

Pro začátek je vhodné uvést, že daň z přidané hodnoty (DPH) se řídí zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ten od počátku roku 2024 stanovuje základní sazbu DPH 21 % a sníženou sazbu na 12 %. Tyto sazby ovšem vstoupily v účinnost až k 1. lednu 2024. Před tímto datem existovaly dvě snížené sazby, konkrétně první ve výši 15 % a druhá ve výši 10 %. Druhou sníženou sazbu zavedla již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2014, přičemž předkladatelem návrhu bylo Ministerstvo financí, které tehdy vedl Andrej Babiš.

Během samotné vlády Andreje Babiše pak došlo k několika změnám zákona o dani z přidané hodnoty. Novelou z června 2018, kterou předložil Babišův kabinet, bylo do druhé snížené sazby DPH přeřazeno vícero položek, např. domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany, opravy obuvi, opravy kol, kadeřnické a holičské služby nebo mytí oken a čištění vnitřních prostor domácností. Jen některé z přesunutých položek přitom před touto změnou náleželo do první (15%) snížené sazby (.pdf, str. 16).

Novela z roku 2019 následně přesunula do druhé, desetiprocentní, snížené sazby DPH pozemní a vodní pravidelnou hromadnou dopravu cestujících. Nejednalo se však o návrh tehdejší vlády, ale o návrh skupiny poslanců z hnutí STAN (.pdf). Kabinet Andreje Babiše k navrhované změně zaujal nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Andrej Babiš tedy, jakožto ministr financí za vlády Bohuslava Sobotky, navrhl zavedení druhé snížené sazby DPH. Později, už za jeho vlády, došlo navíc k přesunutí několika položek do nižších sazeb DPH. Dá se tedy říci, že Andrej Babiš za svého vládnutí snížil DPH.

Daň z příjmu

Daň z příjmu se během Babišovy vlády snížila např. zrušením tzv. superhrubé mzdy, kdy došlo ke změnám u výpočtu dílčího základu daně z příjmu fyzických osob. Tzv. superhrubá mzda byla tvořena hrubou mzdou zvýšenou o částku pojistného, a to včetně pojistného, které bylo placeno zaměstnavatelem. Tento základ byl zdaněn 15% sazbou daně. Protože byl však daňový základ vyšší než hrubá mzda, bylo tím pádem efektivní zdanění hrubé mzdy větší než 15 %. 

Přijetím daňového balíčku v roce 2020 došlo ke zrušení tohoto výpočtu. Základ daně je tak nově tvořen čistě hrubou mzdou. Návrh daňového balíčku byl předložen Poslanecké sněmovně vládou, zrušení superhrubé mzdy pak navrhl přímo premiér Babiš formou poslaneckého pozměňovacího návrhu. Pro schválení novely pak hlasovali jak poslanci hnutí ANO, tak i zástupci ODS, SPD a KSČM. Ve stejné novele byla mj. zvýšena také sleva na dani na poplatníka, která také měla za následek nižší daň z příjmu.

Daň z nabytí nemovitosti

Povinnost placení daně z nabytí nemovitosti byla zakotvena zákonným opatřením, které vstoupilo v účinnost na začátku roku 2014. Daň z nabytí nemovitosti na základě tohoto opatření činila 4 %. Takový krok se ale nevyhnul kritice a brzy se začalo jednat o zrušení této daně. Pro doplnění je dobré uvést, že daň z nabytí nemovitosti tehdy nahrazovala daň z převodu nemovitostí.

Jako první s návrhem na zrušení zákonného opatření přišla ODS roku 2015. Tehdejší vláda, ve které Andrej Babiš zastával post ministra financí ovšem se zrušením této daně nesouhlasila (.pdf), a poslanecký klub ANO pak hlasoval pro zamítnutí novely. Druhý návrh na zrušení daně předložila opět ODS. O návrhu se hlasovalo v lednu 2018, kdy poslanci hnutí ANO také hlasovali pro jeho zamítnutí.

Další návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti předložila skupina poslanců SPD v listopadu 2019. Vláda Andreje Babiše k němu vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf) a tento návrh na plénu Poslanecké sněmovny projednáván nakonec nebyl. Místo toho Poslanecká sněmovna v roce 2020 schválila vládní návrh zákona, který zmíněné zákonné opatření a tedy i daň z nabytí nemovitosti zrušil (.pdf, str. 2 ze 64). Pro přijetí přitom hlasovali téměř všichni přítomní poslanci, tedy včetně zástupců hnutí ANO. Daň z nabytí nemovitosti byla tímto krokem zrušena s účinností od 26. září 2020.

Shrnutí

Za vlády Bohuslava Sobotky, ve které Andrej Babiš zastával pozici ministra financí, došlo k vytvoření druhé snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 10 %. Předkladatelem návrhu přitom byl právě resort financí. Později, během působení Babišova kabinetu, byly některé položky přesunuty do této druhé sazby, což vedlo ke snížení DPH. Došlo také ke zrušení daně z nabytí nemovitosti a ke zrušení superhrubé mzdy, čímž se snížila daň z příjmů. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém videu nejdříve popisuje, v jakém stavu se nacházela Česká republika na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Mimo jiné mluví o tom, že Česko v té době bylo šestou nejméně zadluženou zemí v EU. Poté tvrdí, že se naše země za vlády současné koalice propadla na osmé místo.

Zadlužení v roce 2023

Dle poslední publikované zprávy Eurostatu (.pdf, str. 2) bylo Česko ve druhém čtvrtletí roku 2023 devátou nejméně zadluženou zemí Evropské unie, co se týče výše dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP. Tento takzvaný vládní dluh se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Zadlužení v roce 2022

Kompletní data za rok 2023 ještě nejsou známa, podívejme se proto na české zadlužení v roce 2022, kdy už vládl Fialův kabinet. V tomto roce byla Česká republika osmou nejméně zadluženou zemí Evropské unie, jak je vidět na následujícím grafu (.pdf, str. 2).

Andrej Babiš ve svém videu tvrdí, že ČR v rámci členských států EU klesla v zadlužení na osmé místo. Ve druhém čtvrtletí roku 2023 bylo Česko v tomto žebříčku deváté, za celý rok 2022 (tedy v prvním roce Fialovy vlády) bylo skutečně ještě na osmé pozici. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.