Andrej Babiš

Součástí plánu hospodářského oživení ve státech Evropské unie, který zveřejnila Evropská komise na konci května 2020, je také nástroj Next Generation EU (.pdf). Právě pod něj spadá program Facilita na podporu oživení a odolnosti, v jehož rámci by měly být členským zemím EU poskytovány kromě dotací také půjčky (přesněji úvěry), o nichž hovoří předseda vlády Andrej Babiš.

Dle propočtů by Česká republika mohla pomocí nástroje Next Generation EU získat dotace ve výši 8,6 miliard eur, tedy přibližně 230 miliard korun, a úvěr až ve výši 10,6 miliard eur, tedy zhruba 285 miliard korun. Částka, kterou ve výroku zmiňuje premiér Babiš, tedy těmto propočtům odpovídá.

Problematické je však vyjádření Andreje Babiše o tom, že si „máme půjčit“ 290 miliard korun, jelikož z kontextu výroku vyplývá, že premiér naznačuje, že je Česká republika nucena si tuto částku půjčit. V oficiálním dokumentu (.pdf), který nabízí podrobnější informace o programu Facilita na podporu oživení a odolnosti, se totiž doslova uvádí (.pdf, str. 2): „Pokud budou splněna hodnotící kritéria, budou moci členské státy získat dotace s možností doplnit je úvěry.“

Ve zmiňovaném dokumentu není uvedeno, že by získání dotací bylo jakkoli navázáno na získání úvěru. Jedná se tedy pouze o „možnost“, a nikoli o podmínku či nařízení. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Andreje Babiše jako zavádějící.

Pro doplnění kontextu uveďme, že na financování nástroje Next Generation EU má Evropská komise v plánu vypůjčit si (.pdf, str. 4) až 750 miliard eur na finančních trzích. Jedním z ručitelů by pak kromě ostatních členských států EU měla být i Česká republika, která by se měla zaručit částkou 11,9 miliardy eur (.pdf, str. 51), tedy zhruba 320 miliardami korun.

V písemném rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 4/17 k návrhu prezidenta republiky a skupiny poslanců k zákonu o střetu zájmů ze dne 11. února 2020 se v odstavci 153 uvádí:

„Ústavní soud nepouští ze zřetele, že napadená ustanovení jsou příkladem oblasti, ve které se pravidla demokracie a právního státu střetávají, neboť soudní rozhodování zde vstupuje na pole, které bylo dříve v demokratických státech vyhrazeno rozhodování voličů. Každý stát, který ona pravidla hodlá dodržovat, tak musí řešit problém definování střetu zájmů, způsobu jeho prokazování a vyvozování závěrů pro výkon veřejné moci a pro postavení nositelů veřejných funkcí.“

Podobné a rozšířené vyjádření zaznělo i z úst ústavního soudce Jana Filipa při shrnutí odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu:

„Ústavní soud tedy na závěr konstatoval, že si je vědom toho – a to asi každý ví, jak reaguje veřejnost na tyto otázky – že si je vědom toho, že rozhoduje o otázce, která byla vždycky tradičně vyhrazena v demokracii pouze voličům. Jenom voliči měli rozhodnout o tom, kdo je nejvhodnějším, kdo by měl vykonávat veřejnou funkci, tak jak to plyne z Ústavy – zdrojem veřejné moci nebo státní moci je tedy lid, který ji vykonává prostřednictvím orgánů státní moci.

Z tohoto hlediska tedy Ústavní soud konstatuje, že v tomto směru se za posledních minimálně 50 let situace výrazně změnila a že provedená novelizace zákona o střetu zájmů se dá chápat jako určitá reakce na to, co se ve společnosti s prohlubujícími společenskými nerovnostmi, a na celém světě, tedy děje.

V tomto směru tedy je právě významné to, že nejsme schopni, to platí od 18. století, William Blackstone konstatoval, že nejsme schopni posoudit, co si pachatel nebo veřejný funkcionář v případě realizace veřejné funkce myslí, ale jsme schopni v právu mu něco zakázat, a tím tedy posoudit jeho jednání.

Z tohoto hlediska tedy je významné, že právo stanoví nějaký etalon, nějaké měřítko chování a v tomto okamžiku může tedy právo přijít, respektive soud k tomu, aby to posuzoval.

Ústavní soud dospěl k závěru, že tato měřítka nejsou v rámci abstraktní, zdůrazňuji abstraktní, kontroly ústavnosti v rozporu s naším ústavním pořádkem.“ (videozáznam vyjádření k nálezu, v čase záznamu 1:00:15)

Ve světle těchto rozšířených výroků nelze brát možnou implikaci výroku premiéra Andreje Babiše za pravdivou. Tedy tu implikaci, že Ústavní soud rozhoduje o něčem, co mu nenáleží, ale o něčem, co náleží voličům. Není jiná možnost než vyhodnotit výrok v této formě jako zavádějící, neboť, jak je výše ukázáno, Ústavní soud dle svých slov rozhodoval o situaci, o které tradičně rozhodovali voliči, změny ve společenské situaci v posledních několika dekádách jsou však natolik významné, že je legitimní tuto oblast právem regulovat.

Domníváme se, že „firmou“ ve výroku myslel premiér Babiš koncern Agrofert a hlavním důvodem poškození firmy měla být podle premiéra novela zákona o střetu zájmů (.pdf), která nabyla účinnosti dne 1. září 2017.

Jako hlavního kvantifikovatelného ukazatele údajného „poškození“ firmy bereme tržby a zisky koncernu. Ty koncernu začaly klesat již od roku 2016. V tomto roce dosáhly (.pdf, str. 15) tržby koncernu ‭155 305 345 000‬ Kč a zisk činil ‭7 786 008 000‬ Kč. V roce 2017 (.pdf, str. 15) koncern utržil ‭155 119 453 000 Kč a zisk činil 4 798 977 000 Kč. Poslední dostupná data jsou v obchodním rejstříku dostupná za rok 2018 (.pdf, str. 13), kdy Agrofert utržil 157 492 362 000 Kč a zisk činil 1 664 647 000 Kč.

Tržby v posledních letech jsou na podobné úrovni, zisk ale dramaticky klesl. Je však nutné podotknout, že výsledky za roky 2017 a 2018 Agrofert nově vykazoval podle Mezinárodních účetních standardů, proto se rok 2017 mírně liší od údajů uváděných firmou v minulých letech. Na druhou stranu je také vhodné uvést, že celý koncern Agrofert přijal za rok 2018 dotace (.pdf, str. 108) ve výši ‭1 916 925 000‬ Kč. Bez nich by tedy byl v roce 2018 v červených číslech. Přehlednou grafiku finančních ukazatelů Agrofertu nabízí Hospodářské noviny:

Jako hlavní důvod poklesu zisku nejsou nicméně uváděny dopady novely zákona o střetu zájmů, ale zhoršení hospodářské situace v chemickém a potravinářském průmyslu, kdy první jmenovaný zasáhly hlavně vysoké ceny zemního plynu a druhý vysoké ceny obilí a snížení výkonu německé pekárenské skupiny Lieken.

Státní fond dopravní infrastruktury (dále jen SDFI) zadal zakázku na prodej elektronické dálniční známky společnosti Asseco Central Europe s dohodnutou cenou 401 milionů korun. SDFI je právnickou osobou podřízenou Ministerstvu dopravy, kde byl v tuto dobu ministrem Vladimír Kremlík jako nominant hnutí ANO. Ministr Kremlík představil veřejnosti zmíněný e-shop již v září minulého roku. Že o existenci zakázky věděl, potvrdil i 20. ledna na své facebookové stránce „Věřil jsem SFDI, že má takovou zakázku absolutně pod kontrolou a SFDI mě o tom opakovaně ujistil.“ Nelze tedy hovořit o tom, že by o zakázce nevěděl. Tomu, že měl zakázku pod kontrolou, svědčí i fakt, že poté co se dostala na veřejnost cena zakázky, hájil ji a její zrušení naprosto vyloučil, a to i po naléhání premiéra.

Schůzka premiéra Babiše a ministra Kremlíka proběhla 17. ledna. Po schůzce zastávali oba pánové rozdílný názor. Ministr Kremlík si za cenou zakázky stál, argumentoval tím, že velká část zakázky byla v režimu důvěrné a že její zlevnění by bylo možné, pokud by se rozsah důvěrnosti na jednotlivé části zakázky omezil. Premiér Babiš zastával názor podobný opozici a odborné veřejnosti a tvrdil, že zakázka je předražená (zdroj: Události ČT, prvních 8 minut). Ke dni 23. ledna byl Vladislav Kremlík odvolán z funkce ministra dopravy a následně nahrazen místopředsedou vlády a ministrem průmyslu Karlem Havlíčkem, který momentálně vede dva resorty.

Zakázka skutečně zrušena byla, a to bez sankce. Společnost Asseco Central Europe se nechala slyšet, že na ochranu svého dobrého jména nebude po státu vyžadovat žádné odškodnění za zrušení zakázky. O zakázce panovalo velice malé povědomí, zaskočen byl mimo jiné i koaliční partner. Roman Onderka z ČSSD pro Události ČT (čas 2:20) uvedl: „O této záležitosti nikdo z nás nic nevěděl, to znamená ani premiér, žádný z ministrů, ani koaliční partner. Za druhé jsme neznali ani rozsah, co za tu částku se vlastně pořizuje.“ Nicméně zakázku zadával SFDI, který spadá pod Ministerstvo dopravy. Pokud přitom předseda vlády hovoří v množném čísle („Tu zakázku jsme zrušili, udělal ji úředník bez našeho vědomí“), předpokládáme, že hovoří za celou vládu. Za tu vládu, která v té době ještě měla jako člena Vladimíra Kremlíka, ministra dopravy, nikoliv „nějakého“ anonymního úředníka.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť minimálně ministr Kremlík, jakožto člen vlády, o zakázce věděl. Fakt, že ministr se zakázkou neseznámil své kolegy, premiéra ani koaličního partnera, je pak jeho odpovědnost, kterou nelze v celém rozsahu, tak jak to premiér Babiš činí, svalovat na úředníka SDFI.

Bývalý ministr dopravy Vladimír Kremlík se měl údajně 20. prosince 2019 sejít v sídle svého rezortu s advokátem Martinem Janouškem. Ten měl údajně nabídnout úplatek 1,5 milionu korun za to, že dohled nad mýtným systémem zůstane společnosti CGI.

O 25 dní později, konkrétně 14. ledna, měl Vladimír Kremlík odeslat zprávu řediteli Bezpečnostní informační služby o vzniklé situaci. Podle serveru Seznam Zprávy Vladimír Kremlík podal trestní oznámení v pondělí 3. února 2020.

Redaktor serveru Seznam Zprávy Janek Kroupa, který na kauzu upozornil, pracuje pro zmíněný portál od roku 2019. Spolupracuje i s Českou televizí a dříve pracoval také pro Český rozhlas a TV NOVA. Jestli sám Kroupa podal trestní oznámení, není nikde dohledatelné.

Oznamovací povinnost je platná pro všechny až na pár výjimek. Dle § 368 trestního zákoníku jsou uvedené trestné činy, včetně trestného činu podplácení, povinni oznámit všichni, kromě advokátů a jejich nadřízených, kteří vykonávají advokacii, či právní praxi. Dále také církve a náboženské spolky. Rovněž mají ze zákona výjimku osoby poskytující pomoc obětem trestných činů v případě obchodu s lidmi, či omezování osobní svobody.

Tato oznamovací povinnost se tedy zjevně vztahuje i na novináře, když z ní dle § 368 trestního zákoníku nejsou vyloučeni, tak jako např. advokáti. Je však třeba poukázat i na další z článků, který na serveru Seznam Zprávy 3. února 2020 vyšel a jehož spoluautorem byl taktéž Janek Kroupa. V tomto článku je k předmětné věci citováno vyjádření mluvčího Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslava Ibeheje: „Na vámi uvedené věci již delší dobu spolupracujeme s BIS.“ Z toho jasně vyplývá, že Janek Kroupa, popř. jeho kolegové si poté, co se dozvěděli o možném spáchání trestného činu, ověřili, zda trestní řízení pro daný skutek již probíhá, či ne. Přitom v případě, že trestní řízení v dané věci již probíhá, pozbývá oznamovací povinnost smyslu. Je totiž značně nelogické, aby se oznamovací povinnost vztahovala i na trestné činy, o kterých již orgány činné v trestním řízení vědí.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť i přesto, že obecně platí, že i novináři mají oznamovací povinnost. V daném případě nebyl Janek Kroupa povinen spáchání trestného činu oznámit, neboť si ověřil, že o možném spáchání trestného činu již orgány činné v trestním řízení vědí.

Na závěr pak dodejme, že tvrzení, že redaktor Seznam Zpráv je skvělý, je čistě názorovým hodnocením premiéra Babiše a jako takové ho neověřujeme.

Adrianu Krnáčovou vláda do pozice velvyslankyně v Aténách nejmenovala, informoval 1. července 2019 časopis Respekt. Mělo by jít konkrétně o vládní usnesení č. 478 Návrh na změny ve funkcích vedoucích zastupitelských úřadů v hodnostech mimořádných a zplnomocněných velvyslanců České republiky čj. V192/2019, který se nám však nepodařilo dohledat. Dle popisu procedury jmenování velvyslanců ministerstva zahraničí se pak jméno nově jmenovaného velvyslance zveřejňuje až po dokončení jmenovacího procesu. Stránka velvyslance na webu ambasády v Aténách je ke dni 5. března 2020 prázdná.

Trafikou či politickou trafikou se rozumí praxe nakládání zejména s lukrativními posty ve veřejné správě či křesly v dozorčích radách a představenstvech státních nebo městských firem (pro jejich vysoké odměny) jako se strategickou komoditou v zájmu politického uskupení. Touto komoditou se mají odměňovat straničtí kolegové či osoby stranám blízké; a to nezávisle na jejich odborné způsobilosti k vykonávání daného postu.

Účel politické trafiky se nedá ve většině případů prokázat. Jako příklad politické trafiky mohou být uvedeny ty, které údajně měli dostat poslanci Šnajdr, Fuksa a Tluchoř za složení poslaneckého mandátu od tehdejšího premiéra Petra Nečase za ODS.

Další kauza známých trafik se týkala například bývalé místopředsedkyně hnutí ANO 2011 Radmily Kleslové, která byla 27. listopadu 2014 zvolena za ANO starostkou Prahy 10 po vítězství hnutí ANO 2011 ve zdejších komunálních volbách. Radmila Kleslová byla od 24. června 2015 do 10. prosince 2015 předsedkyní dozorčí rady společnosti Pražská energetika, a. s., ve které mělo v roce 2015 hlavní město Praha 58,05% podíl (.pdf, strana 54) skrze společnost Pražská energetika Holding, a. s.. Dále od 12. června 2015 do 26. prosince 2015 byla také členkou představenstva Pražské teplárenské, a. s., ve které měla společnost Pražská teplárenská Holding, a. s. (.pdf, strana 19) ovládaná městem Prahou 47,42% podíl (v roce 2015).

Web Neovlívní zveřejnil 21. října 2015 informace Pirátů, kteří zjistili nepřiměřené odměny v těchto firmách pro Radmilu Kleslovou. Je nutné zdůraznit, že toto nelze považovat za primární zdroj. Po těchto odhaleních oznámila 23. října 2015 Radmila Kleslová konec svého angažmá v městských firmách.

Druhým těžištěm kauzy Kleslová bylo její angažmá ve společnosti ČEZ, a. s., v níž Česká republika v roce 2015 držela 69,78% podíl (.pdf, strana 14) a ve Správě železniční dopravní cesty (SŽDC), ve které si měla Radmila Kleslová přijít dle investigativců iRozhlasu na odměny ve výši 100 tisíc Kč, resp. 135 tisíc Kč měsíčně.

Je pravdou, že ani popsané působení Radmily Kleslové nemůžeme autoritativně označit za politickou trafiku, její působení v městských či státních firmách se však této definici blíží. Zároveň však z veřejných zdrojů nelze prokazatelně označit za politické trafiky ani působení politiků ČSSD. Pokud však premiér Babiš tyto dvě roviny porovnává tak, že některé politiky ČSSD označuje za trafikanty a naopak hnutí ANO za trafik zcela prosté, je to zjevně zavádějící.

Premiér ve výroku odpovídá na otázku, zda je opravdu nutné věnovat velké množství financí tradičním oblastem bezpečnosti (nákup vrtulníků), zda není skutečné nebezpečí právě v oblasti kyberbezpečnosti. Ve výroku uvádí, že je nutné věnovat pozornost oběma oblastem, protože dle expertů existuje ze strany Čínské lidové republiky hrozba špionáže a ze strany Ruské federace hrozba fyzického napadení.

Výroční Zpráva o stavu kyberbezpečnosti 2018 (ze září 2019) (.pdf) uvádí k Číně a Ruské federaci toto:

„Nejvýznamnějším aktérem kybernetických hrozeb jsou z hlediska státu vzhledem k dostupným lidským, finančním a časovým prostředkům státní aktéři. Jejich snahou je povětšinou získat strategické informace cestou špionážních operací v kyberprostoru a následně je využít ve svůj prospěch. V případě České republiky jsou to podle informací, které má NÚKIB k dispozici, konkrétně operace aktérů napojených na Ruskou federaci a Čínskou lidovou republiku.“ (.pdf, str. 1).

Kromě samotné špionáže se ve zprávě v souvislosti s Ruskou federací objevuje i možná hrozba fyzické destrukce určitých zařízení pomocí kyberútoku. Konkrétně jde o škodlivý kód Malware Triton útočící na bezpečnostní systémy:

„Vzhledem k důležitosti kritické infrastruktury a existujícím zájmům různých aktérů nelze podobné útoky vyloučit ani v budoucnu (...) Bezpečnostní systém nakažený malwarem by krizovou situaci (přetlak, přehřátí) nemusel vyhodnotit jako nebezpečí a mohlo by tak dojít k havárii a následně materiálním škodám nebo ztrátám na životech.“ (.pdf, str. 29).

Špionážní aktivity ze strany Ruska a Číny pak potvrzuje i Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (.pdf, str. 5):

„V souladu s vládou stanovenými prioritami, mírou ohrožení zájmů České republiky a kapacitami a možnostmi BIS byly v roce 2018 prioritními cíli zpravodajského rozpracování aktivity ruské a čínské státní moci ohrožující bezpečnost a další klíčové zájmy ČR. Ruské a čínské zpravodajské aktivity zasahovaly do oblastí politiky, diplomacie, špionáže, ekonomiky i informačního boje.

„V případě Ruska není hlavní hrozbou některá ze složek zpravodajských či para-zpravodajských aktivit, ale nekonvenční (tzv. hybridní) charakter ruských operací, které jsou cíleny na nepřítele, jehož Rusko chápe jako hlavní vojenskou hrozbu pro svou bezpečnost: NATO a jeho členské státy, tj. i ČR.“

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť není pravda, jak naznačuje premiér Babiš, že by se kybernetické akce Čínské strany soustředily pouze na informace a Rusko naopak na destrukci. Naopak, cílem Ruska je jak destrukce, tak i získávání informací, jak potvrzuje ředitel BIS Koudelka, který zpravodajské aktivity Ruska považuje za největší hrozbu pro Českou republiku.

Do České republiky dorazila finální zpráva (.pdf) auditorů Evropské komise v angličtině dne 29. listopadu 2019. Závaznou se ale stává až doručením českého překladu zprávy, které bude následovat. Podle vyjádření mluvčího Evropské komise bude mít Česko od toho dne dva měsíce na to, zaslat zprávu, jak plní obsažená doporučení. Nebude tak možné již audit rozporovat, ale pouze reagovat na jednotlivá doporučení. Po uplynutí dvouměsíční lhůty Evropská komise rozhodne o dalším postupu. Komise a Česká republika se poté mohou další měsíce dohadovat o částce, která by případně měla být stržena z české alokace do unijních fondů, nicméně rozhodnutí Komise o střetu zájmu premiéra Babiše je konečné a Komise svůj názor již nehodlá měnit.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že premiér Babiš nepovažuje auditní zprávu za finální vzhledem k tomu, že ji podle něj doposud Komise „neřešila“ a teprve „poté nastane proces, kdy o tom EK může jednat“. Naznačuje tak (nesprávně), že po doručení oficiálního překladu auditní zprávy bude následovat jednání mezi ČR a Komisí o samotném meritu zprávy. Výrok hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že byť Česká republika bude mít možnost vyjednat snížení finanční korekce, zpráva jako taková je finální.

V srpnu 2015 byl podán návrh zákona, kterým se mění zákon o střetu zájmů č. 159/2006 Sb. 14. září 2016 členové vlády hlasovali o přijetí zákona. Ze 182 přítomných poslanců bylo pro přijetí novely 135 poslanců, proti hlasovalo 39 poslanců. Zákon byl schválen a v prosinci 2016 doručen prezidentu republiky k podepsání. Ten jej však nepodepsal. Poslanci definitivně schválili návrh novely zákona o střetu zájmů 11. ledna 2017. Ze 185 přítomných poslanců bylo pro přijetí zákona 129, proti 49. Všichni přítomní členové hnutí ANO hlasovali proti přijetí zákona. Pro přijetí zákona byli všichni členové ČSSD, KSČM, TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Členové hnutí Úsvit se zdrželi hlasování a jedna poslankyně zůstala nepřihlášena. Proti hlasovalo i pět nezařazených poslanců a jeden se hlasování zdržel. Zákon byl vyhlášen 25. ledna 2017 jako zákon č. 14/2017 Sb.

V zákoně č. 14/2017 Sb. (Čl. I, §3 odst. 1) je uvedeno, že „veřejný funkcionář (kterým Andrej Babiš podle tohoto zákona je) je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce“. Tento zákon dále uvádí (Čl. I, § 4a) že „veřejný funkcionář uvedený nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku“. Je také zakázáno (Čl. I, § 4b), aby „obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, se nesmí účastnit zadávacích řízení podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek jako účastník nebo poddodavatel, prostřednictvím kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci. Zadavatel je povinen takovou obchodní společnost vyloučit ze zadávacího řízení. Zadavatel nesmí obchodní společnosti uvedené ve větě první zadat veřejnou zakázku malého rozsahu, takové jednání je neplatné“. Takové obchodní společnosti, ve které je veřejný funkcionář uveden, je také zakázáno poskytnout dotaci (Čl. I, § 4c).

Podle tiskové zprávy společnosti Agrofert všechny akcie společnosti Agrofert a SynBiol, které vlastnil Andrej Babiš, byly vloženy do dvou svěřenských fondů. Do fondu AB private trust I bylo vloženo 90 % akcií společnosti Agrofert a 100 % akcií společnosti SynBiol. Do fondu AB private trust II bylo vloženo zbylých 10 % akcií společnosti Agrofert.

Správcem fondu AB private trust I je Zbyněk Průša. Na fond dohlíží tříčlenná rada protektorů složená z Alexeje Bílka, Václava Knotka a Moniky Babišové. Správcem fondu AB private trust II je Alexej Bílek. Na fond dohlíží rada protektorů ve složení Zbyněk Průša, Václav Knotek a Monika Babišová. Monika Babišová je druhá manželka Andreje Babiše. Zbyněk Průša od roku 1999 zastával post předsedy představenstva a generálního ředitele DEZY, který spadá pod Agrofert, v roce 2014 nahradil Andreje Babiše jakožto předseda představenstva Agrofertu.  Alexej Bílek je právník, se kterým se Babiš podle serveru Hlidacipes.org přátelí od roku 1994. Právník Václav Knotek podle stejného zdroje působil v 16 Babišových firmách. Je jedním ze tří členů správní rady Babišovy Nadace Agrofert, kde kromě Knotka zasedá už pouze Babiš s manželkou Monikou. O Babišově úzké vazbě na Knotka svědčí například i skutečnost, že mu svěřil svoji plnou moc při zastupování na jednání svých firem.

V květnu 2019 Evropská komise vydala návrh auditní zprávy, podle které je Andrej Babiš už více než dva roky ve střetu zájmů, protože je stále v kontaktu se svými firmami. Podle zprávy Babiš ovládá dva svěřenské fondy a skrze ně má moc nad skupinou Agrofert.

Nutno předně říct, že Andrej Babiš mluví o pouhém návrhu zákona, kterým se novelizuje zákon o evidenci tržeb i zákon o dani z přidané hodnoty. Ten se momentálně nachází v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. Dle tohoto návrhu (.pdf, str. 9 bod 4) se má skutečně snížit DPH u stravování přesunutím do druhé snížené sazby DPH, tedy do sazby DPH 10 %. Snížení se týká (.pdf, s. 19–20) úpravy a rozvodu vody prostřednictvím sítí, odvádění a čistění odpadních vod, některých služeb v domácnostech (čistění prostor, mytí oken), péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené, drobné opravy a úpravy kožených a textilních výrobků, drobné opravy jízdních kol, kadeřnických a holičských služeb a také stravovacích služeb a podávání nealkoholických nápojů a točeného piva.

V současné době se však na stravovací služby a nealkoholické nápoje uplatňuje první snížená sazba DPH, tedy 15 %, a pouze na točené pivo základní sazba 21 %. DPH bylo u nealkoholických nápojů sníženo z 21 % na 10 % již v první vlně EET. U kadeřnických a holičských služeb, oprav jízdních kol, obuvi, úprav a oprav oděvů a textilních výrobků a točeného piva tedy opravdu dochází tímto návrhem (.pdf, s. 16) ke snížení DPH z 21 % na 10 %.