Andrej Babiš

Úroveň prosperity se dá porovnávat vícero způsoby, např. růstem hrubého domácího produktu (HDP). Světová banka vychází z příjmové nerovnosti, přičemž se odvíjí od růstu průměrných příjmů u spodních 40 % populace. Prosperitu v České republice měří např. Index prosperity. Jedná se o společný projekt České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který srovnává data z Eurostatu, OECD, WHO, Světové banky nebo OSN. Na základě těchto dat pak členské státy Evropské unie (EU) srovnává.

Nyní Index prosperity zahrnuje vícero ukazatelů, například stav životního prostředí, úroveň bydlení či solidaritu a důvěru ve společnosti. V polovině roku 2022 se v něm Česko umístilo na třinácté příčce. Počátkem roku 2022 ovšem index měřil a srovnával pouze stav ekonomiky jednotlivých zemí a na základě těchto kritérií se Česká republika za rok 2021 opravdu umístila na devátém místě.

Dodejme, že ekonomická prosperita za rok 2021 byla hodnocena na základě několika kritérií. Jednalo se např. o podíl hrubého domácího produktu (HDP) na hrubém národním důchodu (HND), podíl HDP na osobu, míru inflace, míru investic vůči HDP nebo o přímé zahraniční investice.

Česko si tehdy nejlépe vedlo v diverzifikaci ekonomiky, tedy odolnosti vůči výpadkům produkce nebo poptávky v jednom z odvětví. V této kategorii nás z evropských zemí předběhlo pouze Německo. Dobrý výsledek mělo Česko i v oblasti investic, kdy se zpátky do ekonomiky investovalo 26,3 % celkové české produkce.

Jedním z problémů byl naopak nízký podíl národního důchodu na HDP a nízká přidaná hodnota daná přílišným napojením na dodavatelské řetězce. Jak jsme ale zmínili výše, kombinací výsledků v jednotlivých oblastech bylo Česko na konci roku 2021 devátou nejsilnější ekonomikou v rámci EU. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš v novoročním projevu porovnával současný stav České republiky s obdobím své vlády, tedy s lety 2017–2021. Jako příklad svého působení uvádí, že během této doby Česko v hrubém domácím produktu (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele předstihlo Španělsko a Itálii.

Česko a HDP

Hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele se obvykle používá k porovnání životní úrovně, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je HDP v různých zemích počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Podle statistiky Světové banky Česká republika poprvé předstihla Španělsko v HDP na obyvatele v roce 2018. Podle nynějších dat tehdy Česko dosáhlo v HDP na obyvatele v paritě kupní síly 41 144 dolarů a Španělsko 40 717 dolarů. HDP na obyvatele v Itálii ale bylo vyšší, konkrétně 43 036 dolarů. Také o rok později se ČR v tomto porovnání umístila před Španělskem, ale až za Itálií.

Že se životní úroveň České republiky dostala nad úroveň Španělska a zároveň se přiblížila úrovni Itálie, zmiňovala média v prosinci 2021. Dle současných dat Světové banky však Česko Itálii nikdy nepředběhlo. Podobný výrok Andreje Babiše jsme ale ověřovali již v prosinci 2021 – v té době data Světové banky naopak ukazovala, že v roce 2020 Česká republika dosáhla v HDP na obyvatele v paritě kupní síly vyšších hodnot než Itálie. Rozdíl je tedy patrně způsobený aktualizací dat.

Data Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) ukazují, že v HDP na obyvatele Česko poprvé předčilo Španělsko v roce 2019 a v roce 2020 už předstihlo jak Španělsko, tak Itálii. V tomto roce ČR dosáhla 36 208 dolarů, Itálie 35 841 dolarů a Španělsko 33 673 dolarů. V datech za rok 2021 OECD znovu řadí Itálii před Česko, které se ale stále nachází na lepším místě než Španělsko.

Závěr

Andrej Babiš opakovaně zmiňuje, že jsme v HDP na obyvatele (respektive životní úrovni) předběhli Španělsko a Itálii. Podle dat Světové banky z prosince 2021 Česko opravdu předběhlo Španělsko a Itálii, ovšem dle aktualizovaných dat měla ČR v roce 2021 HDP na jednoho obyvatele vyšší než Španělsko, ale nižší než Itálie. Podle OECD Česko předstihlo Itálii v roce 2020, o rok později už za ní ale opět zaostávalo. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Andrej Babiš ve svém videu popisuje, v jakém stavu se Česká republika nacházela na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Na výroku ilustruje, že jeho vláda předala zemi Fialovu kabinetu v dobrém stavu.

Bezpečnost

Uveďme, že bezpečnost se dá srovnat např. mírou kriminality nebo počtem obětí válečných konfliktů. Pro porovnání bezpečnosti jednotlivých států se nicméně dlouhodobě používá Globální index míru (GPI), který vydává globální think-tank Institut pro ekonomiku a mír. Ten porovnává 23 různých ukazatelů napříč třemi oblastmi, do nichž se řadí společenská bezpečnost (např. počet vězňů, počet policistů, nebo úroveň kriminality), rozsah aktuálních vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a také oblast militarizace (např. výdaje na zbrojení nebo počet vojáků).

Podle tohoto indexu se Česká republika v roce 2021 nacházela (.pdf) na devátém místě ze všech hodnocených zemí světa a na šestém místě ze států Evropské unie (.pdf, str. 9). V rámci EU se lépe než Česko umístilo jen Dánsko, Portugalsko, Slovinsko, Rakousko a Irsko. V roce 2023 se Česká republika umístila na dvanáctém místě (.pdf, str. 8) ze všech hodnocených států. V rámci EU ale zůstala na šesté pozici.

Zadlužení

Dle zprávy unijního statistického úřadu Eurostat (.pdf, str. 4) bylo Česko na konci roku 2021 podle výše dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie. Konkrétně se Česká republika umístila na šestém místě mezi evropskými zeměmi, jak lze vidět na následujícím grafu. Tento takzvaný vládní dluh se skládá ze státního dluhu a také např. z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Podle posledních dostupných dat Eurostatu bylo Česko ve 2. čtvrtletí roku 2023 devátou nejméně zadluženou zemí EU (.pdf, str. 2). Vládní dluh přitom konkrétně činil 44,3 % HDP (str. 5).

Závěr

Česká republika byla v roce 2021 (tedy v posledním roce Babišovy vlády) skutečně hodnocena jako šestá nejbezpečnější i šestá nejméně zadlužená země v rámci Evropské unie. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Vláda Andreje Babiše se ve svém programovém prohlášení z června 2018 (.pdf, str. 14) zavázala k tomu, že na konci volebního období (tedy v roce 2021) budou platy pedagogů odpovídat částce ve výši alespoň 150 % průměrného platu učitele v roce 2017.

Podle dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (.xlsx, list A4.1.2) činil v roce 2017 průměrný hrubý plat učitele v regionálním školství 31 578 Kč, a růst na 150 % by tak odpovídal částce 47 367 Kč. Data resortu za rok 2021 (.xlsx, list A4.1.2) ukazují, že průměrný plat pedagogů se nakonec zvýšil na 47 846 Kč. Vzrostl tedy na necelých 152 % průměrného platu v roce 2017.

Babišova vláda se ve zmiňovaném slibu zavázala zvednout na stejnou úroveň také platy nepedagogických pracovníků (.pdf, str. 14). Ti pobírali v roce 2017 hrubý plat v průměrné výši 17 611 Kč (.xlsx, list T2.3.E). Nárůst na 150 % by tedy odpovídal částce 26 417 Kč. Jak ukazují data za rok 2021, jejich plat se nakonec zvedl jen na 26 003 korun (.xlsx, list T2.3.E), tedy na necelých 148 %.

Závěr

Průměrný plat učitele v roce 2021 těsně zaostal za hranicí 48 tisíc korun, kterou ve výroku zmiňuje Andrej Babiš. Jeho vláda tedy dodržela svůj slib, že zvýší platy učitelů na 150 % jejich průměrné výše v roce 2017. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu zdůrazňuje, že jeho vláda rekordně navýšila starobní důchody. Uveďme, že vliv vlády na výši důchodů je omezený, protože jejich zvýšení vychází ze zákona a musí se k němu automaticky přistoupit. Konkrétně je valorizace ukotvena v zákoně o důchodovém pojištění, na jehož základě se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, přičemž jejich zvýšení se odvíjí od růstu spotřebitelských cen (tedy inflace) a růstu mezd. Hodnota starobních důchodů tak stoupá kontinuálně již od roku 1989.

Zákon také stanovuje podmínky pro mimořádnou valorizaci penzí. K té se přistupuje v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn předchozí valorizací. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se pak navyšuje o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

Důchody za Babišovy vlády

Vláda Andreje Babiše působila od konce roku 2017 do prosince 2021. Jak je vidět na následujícím grafu, v roce 2018 se důchody zvýšily pouze díky běžným pravidlům pro valorizaci. Během let 2018 a 2019 ale Babišův kabinet zvýšil důchody nad rámec zákonné valorizace na následující rok, konkrétně o 300 Kč pro rok 2019 a o 151 Kč pro rok 2020. Graf zachycuje celkové částky, o které se důchody zvyšovaly, přičemž v letech 2019 a 2020 je sloupec rozdělen na částku představující zákonnou valorizaci a částku, kterou důchodci dostali „navíc“.

V letech 2019 a 2020 zvýšila vláda důchody ještě nad rámec zákonné části valorizace. V roce 2018 došlo vedle rozhodnutí o navýšení důchodů pro rok 2019 také ke schválení novely vytvořené Ministerstvem práce a sociálních věcí, která změnila výpočet valorizací starobních důchodů. Stabilní část důchodů se touto novelou zvýšila o jeden procentní bod, tedy na 10 % průměrné mzdy. Pro občany starší 85 let se důchod navíc zvýšil o 1 000 Kč, pro ty starší 100 let dokonce o 2 000 Kč. Pro úplnost dodáváme, že na konci roku 2020 byl přijat vládní návrh na jednorázový příspěvek 5 000 Kč pro důchodce, tzv. rouškovné.

Závěr

Během vlády Petra Fialy došlo k několika mimořádným valorizacím, které ale vychází ze zákona. Fialův kabinet navíc upravil valorizační mechanismus tak, aby penze v červnu 2023 vzrostly o menší částku. Babišova vláda naopak v roce 2018 schválila změnu výpočtu valorizací, která vedla k výraznějšímu navýšení důchodů. V letech 2019 a 2020 došlo ke zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci. Tehdejší vláda tedy skutečně zvýšila penze více než předchozí vlády. Výrok předsedy hnutí ANO proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém projevu mluví o tom, čeho jako premiér dosáhl a v jakém stavu předala jeho vláda zemi Fialově kabinetu. Ve svém výroku tak zjevně upozorňuje na to, že podle něj na konci roku 2021 dostalo nové vedení Ministerstva dopravy k dispozici projekty „připravené“ jeho vládou.

Protože Andrej Babiš ve svém výroku zmiňuje „dálnice a obchvaty“, podíváme se v našem odůvodnění kromě dálnic a dálničních obchvatů také na obchvaty, které jsou součástí silnic I. třídy. 

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější dokument, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Jako jedny z posledních fází zde uvádí (.pdf) vydání stavebního povolení a vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele stavby. Dokumenty následně zmiňují vždy datum zahájení stavby a skutečné či plánované datum uvedení do provozu.

Celková délka úseků dálnic a obchvatů na silnicích I. třídy, u kterých nyní buď probíhá výstavba, nebo které byly od nástupu nové vlády už uvedeny do provozu (.pdf), odpovídá podle přehledu ŘSD 288,7 km (k datu 8. ledna 2024).

Jak ukazuje graf níže, u 168,5 km těchto úseků byla zahájena výstavba již v době vlády Andreje Babiše. Za jejího úřadování bylo také u dalších 81,4 km těchto silničních staveb vyhlášeno výběrového řízení na zhotovitele stavby. Kromě nich ve stejném období získaly stavební povolení také úseky o celkové délce 20 km.

Pokud tato čísla sečteme, dostaneme celkem 269,9 km dálnic a obchvatů, v jejichž případě byla v polovině prosince 2021 zahájena stavba, probíhalo u nich výběrové řízení nebo již alespoň dostaly stavební povolení. Lze tedy říci, že kabinet Andreje Babiše nastupující vládě tyto projekty předal již připravené, nebo v posledních fázích příprav (.pdf, str. 7). 

Andrejem Babišem zmiňovaných „300 kilometrů“ se v porovnání s uváděnými 269,9 km pohybuje ještě na hraně námi používané 10% tolerance. Z těchto důvodů proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Na závěr můžeme doplnit, že jsme se v rámci našeho ověření zaměřili i na stavby, které nyní (k 8. lednu 2024) Ředitelství silnic a dálnic eviduje jako „připravované“. Žádný z těchto připravovaných projektů dálnic či obchvatů na silnicích I. třídy (u kterého ŘSD uvádí délku úseku větší než 0 km), ovšem nezískal stavební povolení za vlády Andreje Babiše, ani u nich v dané době nebylo zahájeno výběrové řízení.

Hnutí ANO vstoupilo v roce 2014 do vlády Bohuslava Sobotky, ve které zastával Andrej Babiš funkci ministra financí. Mezi lety 2017 a 2021 byl u moci kabinet Andreje Babiše, ve kterém hnutí ANO resort financí ovládalo také.

Na konci roku 2013 dosahovala nominální hodnota státního dluhu 1,683 bilionu Kč (.pdf, str. 21). V následujících šesti letech státní dluh tuto hranici nepřekročil, výrazně ji přesáhl až v roce 2020, kdy se vyšplhal na 2,050 bilionu Kč (.pdf, str. 21). Rostl i v roce 2021, kdy dosáhl 2,466 bilionu Kč (str. 21). Nominálně tedy dluh od doby před nástupem hnutí ANO do vlády vzrostl o 782 mld. Kč.

Situace je nicméně odlišná, pokud se podíváme na výši státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). V roce 2013 podle Ministerstva financí odpovídal státní dluh 41,1 % HDP (.pdf, str. 21). Poté kontinuálně klesal až do roku 2019, v roce 2020 se tento klesající trend obrátil a v roce 2021 dluh dosáhl 40,4 % HDP (.pdf, str. 21). Na konci roku 2021 byla tedy hodnota státního dluhu vůči HDP skutečně nižší než na přelomu let 2013 a 2014.

Ačkoliv státní dluh mezi lety 2014 a 2021 nominálně vzrostl, v poměru k HDP došlo k jeho snížení. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Z výroku není zřejmé, o jakém období Andrej Babiš mluví. V kontextu ale vyčísluje úspěchy své vlády a kritizuje způsob vládnutí Fialova kabinetu. Řadou statistik porovnává stav české ekonomiky během svého působení na postu premiéra a během Fialovy vlády. V našem odůvodnění se proto budeme zabývat tím, zda Česko v roce 2022 (tedy v prvním roce vlády Petra Fialy) zaznamenalo oproti roku 2021 největší pokles reálných mezd ze všech vyspělých států.

Propad reálných mezd

Nejprve uveďme, že vyspělost států lze posuzovat z několika hledisek. K nejběžněji používaným indikátorům, jejichž pomocí lze srovnat situaci v jednotlivých zemích, patří zejména výše hrubého domácího produktu (HDP) v přepočtu na obyvatele. Jelikož ale statistiky HDP vypovídají jen o ekonomickém rozvoji státu, používají se ke srovnání vyspělosti zemí i jiné ukazatele životní úrovně. Tím nejčastěji využívaným je tzv. index lidského rozvoje (HDI), který zohledňuje např. i délku života.

Jednou z dalších definic vyspělé země je členství (.pdf, str. 13) v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které Česká republika patří. Právě OECD zveřejňuje porovnání ekonomik členských zemí, a to včetně růstu reálných mezd. Pro pořádek uveďme, že jako reálná mzda se označuje skutečná mzda snížená o míru inflace. Zohledňuje se tedy, kolik zboží si lidé za vydělané peníze koupí.

Ve srovnání růstu reálných mezd za rok 2022 pak OECD opravdu řadí Českou republiku na poslední místo ze všech sledovaných zemí, a to s poklesem o 7,7 % oproti roku 2021. Propad zaznamenala také Mezinárodní organizace práce (ILO), která změnu reálných mezd v ČR sice vypočítala na -6,8 %, ze zemí OECD ale Česko stále skončilo poslední (.xlsx). Na horších místech se umístily pouze Nikaragua a Brazílie, které ovšem nejsou členy této organizace.

Dodáváme, že dílčí data za první čtvrtletí roku 2023 zveřejnila OECD v létě loňského roku. Podle této statistiky mělo Česko oproti prvnímu čtvrtletí roku 2022 třetí nejvyšší propad reálných mezd, konkrétně 10,4 %. Hůře na tom bylo pouze Maďarsko a Lotyšsko.

Závěr

Podle OECD poklesly reálné mzdy v Česku v roce 2022 oproti předcházejícímu roku, kdy byl ještě v čele vlády Andrej Babiš, o 7,7 %. Jednalo se tak o největší propad ze všech členských zemí OECD. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V první řadě zmiňme, že platy učitelů se nejčastěji udávají v čisté nominální hodnotě, případně v procentuálním poměru vůči průměrné mzdě. Ve vztahu k reálné mzdě se ale neměří – v praxi by to ani nebylo možné. Reálná mzda, tedy nominální mzda očištěná o vliv inflace, se totiž zpravidla vyjadřuje v procentuálním nárůstu či poklesu vůči předchozímu období. Vyjádření Andreje Babiše tak chápeme jako nepřesnost a v našem odůvodnění se zaměříme na to, kolika procent průměrné hrubé mzdy ve zmíněném období učitelské platy dosáhly.

Platy učitelů vůči průměrné hrubé mzdě

V roce 2021, kdy nastupovala vláda Petra Fialy, byl průměrný hrubý plat učitelů v regionálním školství podle dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 47 846 Kč (.xlsx, list A4.1.2). Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) činila v roce 2021 průměrná hrubá mzda 37 839 Kč. V poměrovém vyjádření tedy plat učitele dosahoval 126 % průměrné hrubé mzdy. 

V roce 2022, zatím posledním měřeném období, činil průměrný hrubý plat učitelů v regionálním školství 48 223 Kč (.xlsx, list A4.1.2). Průměrná hrubá mzda v tomto roce byla 40 353 Kč, plat učitelů tak vůči ní činil přibližně 120 %.

V roce 2024 má podle slov ministra školství Mikuláše Beka (STAN) průměrný hrubý plat učitele dosáhnout přibližně 52 400 Kč. Ministerstvo financí přitom ve své nejnovější makroekonomické predikci z listopadu 2023 předpokládá, že průměrná mzda bude v roce 2024 odpovídat 46 265 Kč (.pdf, str. 35). Mikulášem Bekem zmiňovaných 52 400 Kč tak představuje 113 % z této odhadované průměrné mzdy.

Doplňme, že vláda Petra Fialy prosadila novelu školského zákona, která ukotvuje platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy. Toto ukotvení však nestanovuje rok, ze kterého se má uváděných 130 % odvozovat. Podle vyjádření ministra školství Mikuláše Beka chce vláda k výpočtu pro rok 2024 použít průměrnou mzdu z roku 2022.

Závěr

Průměrný plat učitelů, který se v roce 2021 rovnal 126 % průměrné hrubé mzdy, má podle odhadů v roce 2024 klesnout na 113 % průměrné mzdy. Andrej Babiš ve svém výroku zaměnil průměrnou mzdu za reálnou, jím zmíněné údaje jsou ale přesné. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizuje současnou vládu a zmiňuje, že v současnosti má Česko nejvyšší inflaci v Evropské unii (EU). Pro měření inflace v EU experti používají tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Eurostat (Statistický úřad Evropské unie) zatím poslední srovnání publikoval ve druhé polovině prosince, přičemž hodnoty inflace porovnával za předešlý měsíc.

Podle těchto dat (.pdf) dosáhla meziroční inflace v Česku za listopad 8 % (.pdf, str. 2). ČR tak předehnala Maďarsko, kde byla míra inflace dlouhou dobu nejvyšší. 

Rozdíly v metodice

Podle národní statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ) však inflace v listopadu činila pouze 7,3 %. Tento rozdíl je způsoben použitím odlišného ukazatele s jinou metodikou (HICP u Eurostatu a index spotřebitelských cen u ČSÚ). V Česku se do inflace např. započítávají náklady na vlastnické bydlení, které tvoří asi 12 % spotřebního koše. Evropská statistika ale tuto položku nezohledňuje.

Jak ukazuje i předchozí graf, inflace od začátku minulého roku klesala. Výjimkou byl mírný nárůst v říjnu 2023 způsobený nižšími cenami energií ve čtvrtém čtvrtletí 2022. V říjnu 2022 totiž fungoval tzv. úsporný tarif, státní příspěvek na náklady na elektřinu, navíc stát lidem odpustil i poplatky za podporované zdroje energie. V říjnu 2023, kdy už tato opatření neplatila, pak byly ceny energií pochopitelně vyšší. 

Výsledný nárůst meziroční inflace v říjnu a listopadu 2023 pak není způsobený situací na trhu s energiemi, nýbrž zásahem vlády. Podle ČSÚ by bez zahrnutí úsporného tarifu růst cen dosáhl 5,8 % v říjnu a 5,1–5,2 % v listopadu.

Závěr

Podle nejnovějších dat Eurostatu, který porovnává inflaci v členských státech EU, mělo Česko v listopadu 2023 nejvyšší míru meziroční inflace. Ta dosáhla osmi procent. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ovšem, že Eurostat používá jinou metodiku než ČSÚ, podle kterého byla inflace o 0,7 procentního bodu nižší.