Andrej Babiš

Andrej Babiš zde hovoří o tzv. mezinárodním Indexu společenského rozvoje (Social Progress Index), který každoročně sestavují americká nezisková organizace Social Progress Imperative a společnost Deloitte. V současné době Index porovnává údaje o společenském a ekonomickém rozvoji ze 149 zemí.

V roce 2019 se Česká republika umístila na 24. místě se ziskem 84,36 bodů ze sta možných. Pro srovnání uvádíme, že v roce 2018 obsadila (.pdf, str. 6) ČR 26. místo a získala 84,66 bodů. Mezi oblasti, ve kterých ČR získala největší počet bodů, patří základní lidské potřeby, jako je výživa, přístup k pitné vodě nebo třeba základní lékařská péče. Mezi oblasti s horším bodovým ohodnocením patří například přístup k vyššímu vzdělání nebo úroveň znečištění ovzduší.

V žebříčku (.pdf) za rok 2019 se Česká republika skutečně umístila před Spojenými státy (26. místo), Singapurem (27. místo) a Izraelem (31. místo).

Česká republika rovněž zaujímá nejvyšší příčku v rámci zemí V4. Polsko se umístilo na 33. místě, Slovensko na 35. místě a Maďarsko na 39. místě.

Podle nejnovějších údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem byla míra nezaměstnanosti ve třetím čtvrtletí 2019 skutečně 2,1 %.

Zdroj: ČSÚ

Stejná čísla nalezneme i v datech Eurostatu za 3. čtvrtletí roku 2019. Míra nezaměstnanosti 2,1 % je zároveň skutečně nejnižší v celé EU.

V roce 2018 21,9 procentům obyvatel Evropské unie (110 milionů) hrozilo sociální vyloučení a chudoba. Česká republika byla v roce 2018 státem, ve kterém hrozila chudoba nejméně, konkrétně 12,2 % obyvatel.

V riziku chudoby a sociálního vyloučení (zkr. AROPE) jsou lidé, kteří jsou v riziku chudoby, tedy lidé, kteří mají pod 60 % národní mediánové mzdy. Dále to zahrnuje občany, kteří jsou v takzvaném materiálovém nedostatku, tedy že nejsou schopni zaplatit neočekávané výdaje, týdenní dovolenou mimo domov, jídlo obsahující maso nebo rybu každý druhý den, adekvátní vytápění domácnosti a další. Podrobnosti výpočtu tohoto indexu jsou dostupné na stránkách Eurostatu.

A nakonec AROPE zahrnuje lidi, kteří žijí v domácnostech s nízkou pracovní intenzitou. To jsou domácnosti, kde její členové v pracovním věku pracovali méně než 20 % z jejich celkového potenciálu během posledních dvanácti měsíců. Další detaily jsou opět k nalezení na stránkách Eurostatu. Do rizika chudoby a sociálního vyloučení jsou pak započítáni i ti lidé, kteří jsou přítomni ve více subkategoriích.

Riziko chudoby a sociálního vyloučení je jedním z hlavních indikátorů EU 2020 strategie, jejíž součástí je snížení množství obyvatel EU v této kategorii o 20 milionů. K tomu se váže i cíl České republiky, a to o 380 tisíc méně lidí vůči roku 2008. V roce 2018 bylo o 302 tisíc lidí méně v riziku chudoby a sociálního vyloučení než v roce 2008.

Rozdíl mezi příjmy bohatých a chudých můžeme měřit pomocí takzvaného Giniho koeficientu, který nabývá hodnot v intervalu 0–100, kde nula znamená dokonale rozdělené příjmy a sto znamená, že vydělává pouze jedna osoba a ostatní mají nulový příjem. Nejnovější data Giniho koeficientu pro Evropskou unii poskytuje Eurostat, a to pro rok 2018. Tehdy měla Česká republika hodnotu koeficientu 24 a pouze dvě země na tom byly lépe, a to Slovinsko (23,4) a Slovensko (20,9). Celoevropský průměr byl 30,9.

Další metoda měření rozdílu mezi příjmy bohatých a chudých je porovnání kvantilového podílu, který se vypočítá jako podíl mezi příjmem pětiny nejbohatších a pětiny nejchudších osob. I zde Česká republika patří mezi země s nejnižším rozdílem příjmů. Eurostat poskytuje data opět pouze k roku 2018. V roce 2018 pak nejmenší kvantilový podíl vykazovalo Slovensko (3,03), zatímco Česká republika byla na druhém místě s podílem 3,3 (což znamená, že nejbohatších 20 % mělo 3,3krát větší příjmy než nejchudších 20 %). Celoevropský průměr byl 5,17.

Nízký rozdíl mezi bohatými a chudými je v Česku stabilní už od roku 2005 (.pdf, str. 9).

Je důležité dodat, že ačkoliv si Česká republika vede dobře co se rozdílu mezi bohatými a chudými týče, tak podle zprávy (.pdf, str. 3) Evropské komise: „Obecně relativně nízká nerovnost a pokračující zvyšování životní úrovně zastírá prohlubující se regionální rozdíly“. Například HDP (.pdf, str. 9) na obyvatele je na severozápadě České republiky okolo 63 % průměru EU, zatímco v Praze je to 182 %.

Dle statistiky pocházející ze Světové banky je tento výrok pravdivý, jelikož se Česká republika v roce 2018 nacházela nad všemi zmíněnými zeměmi, přičemž novější data zatím nejsou dostupná. Ovšem našli jsme i jiné statistiky, které ukazují jiná čísla a přisuzují nám místo za Španělskem či na stejné úrovni.

Údaje ohledně hrubého domácího produktu na obyvatele v kupní paritě pocházejí ze statistiky OECD. Česká republika se v roce 2018 nacházela před Portugalskem i Řeckem s 40 442 USD. Španělsko je pak těsně nad námi s 40 542 USD. Data za rok 2019 zatím nejsou k dispozici.

Podle dat dostupných z Eurostatu z 1. prosince 2019 pak české HDP na obyvatele dosahuje 91 % průměru EU. Stejnou výši má i Španělsko. V případě Portugalska je to pak 77 a Řecka 68. Opět se jedná o údaje za rok 2018.

Moody’s je mezinárodní ratingová agentura, která hodnotí úvěrovou spolehlivost zemí. Její hodnotící zpráva z října 2019 chválí v Česku vládní reformy podporující ekonomiku a poukazuje na zlepšující se rozpočtové ukazatele. Také je momentálně výhled ratingu Moody’s stabilní, což znamená, že v dohledné době nepředpokládá změnu ratingové známky. Aktuální úroveň úvěrové spolehlivosti v České republice je Aa3 stabilní (došlo ke zvýšení z A1 pozitivní), stejně jako v případě zmiňované Belgie.

Česká republika byla od listopadu 2002 hodnocena na úrovni A1, na kterou si polepšila z Baa1. Je tedy pravda, že agentura zvedla své hodnocení po 17 letech a stávající rating je také i nejvyšší v historii České republiky.

Svůj třetí novoroční prezidentský projev přednesl Václav Havel 1. ledna 1992 na Pražském hradě. Řeč začínala následujícími slovy: „Milí spoluobčané, už delší dobu si kladu tuto základní otázku: proč v době, kdy nás neohrožuje, ani do našich věcí nezasahuje žádná cizí moc a my máme – jako stát i jako občané – svůj osud poprvé po staletích skutečně ve vlastních rukách, máme tak málo důvodů k radostné spokojenosti?“

Lukáš Wagenknecht se v roce 2018 ucházel o post senátora jako kandidát Pirátské strany. Ve volbách uspěl, když ve druhém kole získal 54,45 % a porazil tak nestraníka za TOP 09 a hnutí STAN Pavla Dungla. Dle oficiálních stránek Senátu však Lukáš Wagenknecht není členem Pirátů.

Senátor Wagenknecht se před svým vstupem do Senátu věnoval profesi interního auditora, později také podnikání v oblasti maloobchodního prodeje. Během své auditorské činnosti odhalil například zmanipulování dotací v Regionálním operačním programu Severozápad nebo napojení firem odpovídajících za stavbu metra A v Praze na některé politiky. Jako jeden z hlavních důvodů své spolupráce s Piráty uvádí Lukáš Wagenknecht například snahu o boj s korupcí.

Úmysl, který stál u vzniku tzv. Lex Babiš, nemůžeme ověřit. Můžeme však hodnotit, zda-li tento zákon prosadili politici z tradičních demokratických stran, tedy stran, které se právem odvolávají na svoji dlouhodobou historickou tradici. Dále můžeme hodnotit, zda-li tento zákon nějak ovlivnil Andreje Babiše, respektive firmu AGROFERT, a.s., jejímž jediným akcionářem byl dle veřejného rejstříku od 30. června 2005 do 3. února 2017 Andrej Babiš.

Návrh zákona, o kterém premiér Babiš mluví, vznikl za vlády Bohuslava Sobotky, která se sestávala z koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Návrh zákona byl vládou schválen na schůzi z 29. července 2015.

Poslanecké sněmovně byl návrh předložen jako sněmovní tisk 564. Po prvním čtení 16. prosince 2015 na 36. schůzi byl návrh přikázán k projednání ústavně právnímu (hlasování č. 329) výboru jako výboru garančnímu usnesením č. 1028 (.pdf). Tato dvě hlasování byla opřena o valnou většinu přihlášených poslanců včetně hlasů poslanců z ANO.

Tento původní návrh neobsahoval v prvním čtení paragrafy 4a, 4b a 4c, které postupně veřejným činitelům nebo firmám jimi ovládaným zakazují provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat dotace. Právě tyto paragrafy se nejvýznamněji dotkly i tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, který o nich ve výroku tvrdí, že mu byly „ušity na míru".

Pozměňovací návrh obsahující § 4a byl na jednání Ústavně právního výboru předložen poslancem Chvojkou (ČSSD) (původně jakožto § 4c) a § 4b (původně jako § 4a) poslancem Plíškem (TOP09, dříve KDU-ČSL) 30. března 2016 (.doc, str. 7-11) v konečném znění. Pozměňovací návrhy z výboru byly vydány jako sněmovní tisk 564/9 (.pdf). V druhém čtení předložil poslanec Plíšek pozměňovací návrh, který vešel do konečného znění jako § 4c a je obsažený ve sněmovním tisku 564/10 (.pdf, str. 9).

Třetí čtení proběhlo 14. září 2019 na 49. schůzi PS, kde byl návrh zákona projednán. Verze návrhu byla přijata 187. hlasováním 135 ze 182 hlasů. Proti bylo pouze ANO. Podobně přitom vypadalo i hlasování o pozměňovacích návrzích, které do zákona vnesly již zmiňovaný § 4a, § 4b a § 4c.

Po vrácení prezidentem a Senátem byl návrh zákona opět schválen stejnými stranami a zákon byl nakonec dne 25. ledna 2017 vyhlášen jako zákon č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.

Ve třetím čtení pro návrh novely zákona o střetu zájmů, která díky svému vlivu na Andreje Babiše získala neoficiální přízvisko Lex Babiš, hlasovali poslanci ČSSD, KSČM, TOP09, ODS, KDU-ČSL a Úsvitu. ČSSD a KDU-ČSL jsou strany, které odvozují svoji historii minimálně od první republiky. ODS se historicky považuje za stranu, která vznikla z rozštěpení OF. Při hlasováních přispěla i KSČM, která se vznikem odvolává na totalitní KSČ. Je tedy pravdou, že tzv. tradiční strany hlasovaly dohromady 106 hlasy pro návrh.

Úmysl politiků tzv. tradičních politických stran „ušít“ novelu zákona na míru Andreji Babišovi nelze prokázat, nicméně přijetí novely (konkrétně výše zmíněné paragrafy 4a, 4b a 4c) opravdu mělo významný vliv právě na Andreje Babiše. Tato novela vedla Andreje Babiše k převedení (str. 57) majetku, respektive společnosti Agrofert, do svěřenských fondů AB private trust I. a II.

AGROFERT, a.s. se dle veřejného rejstříku stal 16. října 2013 jediným akcionářem společnosti MAFRA, a. s., která již tou dobou vydávala například MF DNES a Lidové noviny. Dle výroční zprávy (.pdf, str. 53) za rok 2016 přijala firma AGROFERT, a.s. 1,13 mld Kč provozních a 372 milionů Kč investičních dotací. Společnost UNILES, a. s., jíž byla společnost AGROFERT, a.s. jediným akcionářem dle veřejného rejstříku od 26. února 2014 do 28. prosince 2018, byla dodavatelem několika veřejných zakázek, například zakázky číslo P14V00000606. Činnosti Agrofertu, jakožto společnosti vlastněné Andrejem Babišem, se tak novela zákona o střetu zájmů dotkla.

Dne 15. února 2017 Ústavní soud obdržel návrh od prezidenta Zemana na zrušení tzv. lex Babiš. Ústavní soud stále nerozhodl, jestli je zákon v souladu s ústavou. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Text návrhu je pak k dispozici zde.

„Tato věc… byla počítačem přidělena jednomu mému kolegovi. Plenární rozhodování máme každé úterý, ale na program mohu zařadit jen to, co připravil soudce-zpravodaj… On mi to ale do dnešního dne nepředložil, říká, že je to složité a má s tím práci. (...) Já s tím spokojen nejsem. Podle mého soudu,… by žádná věc u nás neměla být nerozhodnuta déle než 1,5–2 roky. Tady jsme lhůtu už překročili, soudce-zpravodaj mi pravidelně slibuje, že už to bude… takže doufám, že se dočkám,“ vysvětluje předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.