Andrej Babiš

Zmíněné zasedání Evropské rady se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2017. Pro kontext uvádíme, že členy Evropské rady tvoří předsedové vlád nebo hlavy států členských zemí EU. Na této radě reprezentoval ČR jako premiér již Andrej Babiš. Premiérem byl Babiš poprvé jmenován 6. prosince 2017. Prezident republiky pak jmenoval první Babišovu vládu jako celek 13. prosince 2017. Původní termín jmenování ministrů byl 15. prosince 2017. V listopadu 2017 vyjednal Andrej Babiš na společné schůzce s prezidentem posunutí termínu jmenování vlády na 13. prosince, právě z důvodu konání summitu Evropské rady: „Pan prezident mi potvrdil, že 6. prosince mě bude jmenovat premiérem. Zároveň jsem ho přesvědčil o dřívějším termínu jmenování vlády, a to 13. prosince, a to z toho důvodu, že 14. a 15. prosince je Evropská rada, která je velmi důležitá.“

V části výroku o paktech premiér nejspíše naráží na právně nezávazný globální pakt o migraci přijatý Valným shromážděním OSN dne 10. prosince 2018. ČR v případě tohoto paktu hlasovala proti. Premiér se před hlasováním k paktu vyjádřil např. pro Lidovky.cz: „My nebudeme přijímat žádné migranty a budeme rozhodovat my, kdo u nás bude žít.“

Co se zpřísňování pravidel a kritérií pro pobyt cizinců týče, vláda 13. června 2018 předložila Poslanecké sněmovně novelu zákona o pobytu cizinců na území ČR. Novela má mj. zavést povinnost absolvování osmihodinového adaptačně-integračního kurzu. Tato povinnost se má vztahovat pro cizince ze zemí mimo EU, kteří budou na území ČR pobývat déle než jeden rok. Povinnost se nevztahuje na cizince se studijním účelem pobytu, s účelem ochrany území a vnitropodnikově převedených zaměstnanců. Dále se nevztahuje na cizince s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem investování nebo povolení k dlouhodobému pobytu vydaného Ministerstvem zahraničních věcí, na osoby mladší 15 a starší 61 let a na osoby, které tento kurz již dříve absolvovaly (.pdf, str. 18).

Zkrácením doby pro vyhoštění cizinců za páchání trestné činnosti se zabýval ministr Hamáček (ČSSD), který o pozměňovacím návrhu k vládní novele hovořil 14. září 2018 pro Českou televizi. Písemný pozměňovací návrh ministra Hamáčka mj. předpokládá nově zavedení lhůty pro rozhodnutí soudu o vyhoštění na 90 dní a snížení množstevního limitu trestných činů nutných pro vyhoštění ze 4 na 3 (.docx).

Vládní novela zákona o pobytu cizinců na území ČR je ke 2. lednu 2019 ve 2. čtení.

Z faktického hlediska je tedy premiérův výrok pravdivý v tom smyslu, že vláda dělá v otázce pobytu cizinců to, co je v její kompetenci. K první části premiérova výroku však ještě dodejme, že otázka, kdo bude žít nebo pracovat v ČR, není výhradně v kompetenci vlády. Z tohoto hlediska je ČR vázána i mezinárodními smlouvami či členstvím v mezinárodních společenstvích. Z členství ČR v EU například vyplývá, že na území českého státu může každý občan Unie „svobodně hledat zaměstnání, pracovat, usadit se nebo poskytovat služby.“ Stojí tak v čl. 15, odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (.pdf, str. 6).

Dále má ČR například určité povinnosti vůči uprchlíkům plynoucí z Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků, ke kterým přistoupila Česká a Slovenská Federativní Republika 26. listopadu 1991. Fragment #f1509892 sdělení č. 208/1993 Sb. říká: „Každý smluvní stát umožní uprchlíkům zákonně se nacházejícím na jeho území vybrat si místo bydlení a volně se pohybovat na jeho území, s určitými výjimkami stanovenými nařízeními, která se týkají za stejných okolností obecně cizinců.“ Dále pak fragment #f1509843 sdělení č. 208/1993 Sb.: „1. Smluvní státy poskytnou uprchlíkům, kteří se zákonně nacházejí na jejich území, co nejpříznivější zacházení poskytované za stejných okolností cizincům, pokud jde o právo přijmout zaměstnání za mzdu.“

V analýze jsou pod Indexem světového míru (.pdf) zkoumány jak interní faktory (kriminalita, politická stabilita nebo pravděpodobnost násilných demonstrací), tak vnější faktory (zapojení do mezinárodních konfliktů nebo výdaje na zbrojení). Celkově se zde hodnotí spíše mírové prvky než bezpečnost.

ČR je v indexu na 7. místě stejně jako v roce 2017 (s. 8), v rámci Evropy pak byla na 5. místě (s. 14). V roce 2016 (.pdf) byla ČR řazena na 6. místo (s. 10).

Tento výrok byl ověřován již několikrát, především jako výrok dne, kde je možné najít detailní analýzu různých bezpečnostních faktorů a toho, jak je (ne)lze měřit.

Národní investiční plán České republiky by měl zahrnovat přes 17 000 projektových záměrů v celkovém objemu téměř 3,5 bilionu korun. Za tímto účelem provedlo Ministerstvo pro místní rozvoj rozsáhlý sběr dat. Celý projekt, plánovaný na období 2019–2030, chce vláda rozdělit do dvou fází, přičemž ta první by měla končit v roce 2022 na investici cca 1,226 bilionu korun.

Cílem investičního plánu je shrnout veškeré velké investice jednotlivých měst, krajů i státu. Do projektu by měla být zahrnuta výstavba nových silnic, škol, nemocnic, či sportovních stadiónů. Za účelem kontroly naplňování projektu bude vytvořena Rada vlády pro veřejné investování. Svojí strukturou bude odpovídat vládě a bude odpovědná za finální výběr projektů. Na Ministerstvu pro místní rozvoj vznikne státní expertiza, která bude odpovědná za koordinaci přípravy projektů.

Investiční plán je zatím ve fázi dokončování, jak uvedl úřad vlády v reakci na žádost o přístup k informacím z listopadu 2018. Jelikož tedy neznáme oficiální podobu a výši celkových plánovaných investic, můžeme pouze vyvozovat z vyjádření politiků. Proto tento výrok zatím hodnotíme jako neověřitelný.

Meziroční růst reálného HDP se podle České národní banky pohyboval v roce 2018 na 3,1 %. ČNB predikuje růst i pro další roky, konkrétně 3,3 % pro roky 2019 i 2020. Meziroční růst pro 3.čtvrtletí 2018 se dle dat ČSÚ rovná 2,4 %.

Česká republika má podle posledních dat Eurostatu z října 2018 opravdu nejnižší nezaměstnanost ze členských zemí EU, v říjnu to bylo 2,2 %. Zatímco průměrná nezaměstnanost osmadvacítky byla 6,7 %, ČR se dlouhodobě pohybuje v úrovni nízké nezaměstnanosti.

Podle zákona č. 336/2018 Sb. o Státním rozpočtu České republiky na rok 2019 (.pdf, str. 13) meziročně výdaje na důchody vzrostly o 37,13 mld. Kč (8,8 %) na 461,33 mld. Kč; pro rok 2018 byly tyto výdaje ve výši 424,2 mld. Kč (.pdf, s. 13). Podle Nařízení vlády 213/2018 Sb. (§ 4) se základní výměra pro starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí důchody přiznané před 1. lednem 2019 zvyšuje o 570 Kč měsíčně, procentní výměra důchodu se zvyšuje o 3,4 %. Výše základní výměry starobního, invalidního, vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu pro rok 2019 činí 3270 Kč. Důchody se tedy od ledna 2019 znatelně meziročně zvyšují.

V minulém roce se důchody podle Nařízení vlády 343/2017 Sb. (§ 4) zvyšovaly o 3,5 %, resp. 150 Kč, od ledna 2017 se podle Nařízení vlády 325/2016 Sb. (§ 4) důchod zvyšoval o 2,2 %, resp. 110 Kč. Každoročně dochází k valorizaci důchodů, a to o růst cen a polovinu růstu reálných platů. 

Platy zdravotnického a školského personálu zvýšilo nařízení vlády z října 2018.

Zvýšily se platy pedagogů. Od ledna 2019 došlo k nárůstu v průměru o 15 %, u nepedagogických pracovníků v průměru o 10 %. Podle zákona č. 336/2018 Sb. o Státním rozpočtu České republiky na rok 2019 (.pdf, str. 26) je na platy zaměstnanců ve školství vyčleněno 945 mil. Kč.

Zdroj dat: Státní rozpočet ČR

Ministerstvo práce a sociálních věcí (.pdf, str. 5) informuje o nerovnoměrném zvýšením platových tarifů lékařů, zubních lékařů, lékařů orgánu sociálního zabezpečení a ochrany veřejného zdraví. Nárůst platů od 11. do 13. platové třídy je o 7 % a od 14. do 16. platové třídy o 2 %. Dokument uvádí, že „od 1. ledna 2019 vzrostou platové tarify většiny zaměstnanců ve veřejných službách a správě a ve státní službě o 5 %, platové tarify zdravotnických nelékařských pracovníků, sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách se zvýší o 7 %.“

Ministerstvo zdravotnictví uvádí, že zdravotním sestrám, které pracují v dvousměrném provozu, vzroste plat o 5 tisíc Kč měsíčně, jedná se o meziroční nárůst o 15 %. Ostatní nelékařský personál (například sanitáři) dostanou na příplatku za směnnost o 2 tisíce Kč navíc, plat jim tedy vzroste o 10 %. Podle zákona č. 336/2018 Sb. o Státním rozpočtu České republiky na rok 2019 (.pdf, str. 30) je na platy zaměstnanců ve zdravotnictví vyčleněno 1,54 mld. Kč.

Andrej Babiš zde vychází ze Strategie financování a řízení státního dluhu na rok 2019. Tento materiál (.pdf) vytvořený Ministerstvem financí, který počítá s údaji ČSÚ, skutečně uvádí státní dluh pro rok 2017 ve výši 32,2 % HDP. Dle této strategie by měl být dluh za rok 2018 ve výši 30,7 % HDP (s. 11). Samo ministerstvo zde však uvádí, že se jedná o pouhý odhad (vzhledem k tomu, že ještě není znám státní závěrečný účet ani konečná velikost HDP pro letošní rok).

Z dlouhodobého hlediska můžeme pozorovat, že český státní dluh ve vyjádření podílovém ku HDP v posledních letech klesá. Níže uvedený graf čerpá data z Eurostatu a jeho hodnoty se mírně liší od materiálu ministerstva, jelikož popisují dluh sektoru vládních institucí, nejen státní dluh. Klesající tendence je však zjevná. Pokud se ale podíváme na dluhovou statistiku v absolutních číslech, je v posledních letech patrný nárůst státního dluhu, např. v roce 2016 byl dluh 1613,4 mld. Kč a v roce 2017 pak 1624,7 mld. Kč. Používáme-li jako ukazatel relativní vyjádření výše dluhu ku HDP, musíme mít na paměti, že při rostoucím HDP může dluh podílově klesat, přestože v absolutních číslech roste. Andrej Babiš se však přímo odvolává na podílové vyjádření.

Co se týče přebytku veřejných rozpočtů, sektor vládních institucí byl za 2. čtvrtletí roku 2018 v přebytku 41,7 mld. Kč, nicméně i zde se zatím nejedná o konečnou hodnotu za celý rok. V 1. čtvrtletí míra zadlužení veřejných institucí meziročně klesla. Stejně tak klesla ve 2. čtvrtletí 2018 na 35,3 % HDP.

V červenci 2018 je míra nezaměstnanosti na našem území rovna 2,3%. Míra nezaměstnanosti se v ČR dlouhodobě pohybuje na nejnižších mírách ve srovnání s ostatními zeměmi EU.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v tomto roce výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se v roce 2017 umístila (s. 10) na 6. příčce ze 163 zemí. Tento index bývá často jak politiky, tak médii brán jako žebříček nejbezpečnějších zemí světa. Nicméně tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují), což jsme také rozebírali v komentáři. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný, neexistují prokazatelná data popisující to, jak si země vedou ohledně jejich vnitřní bezpečnosti.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku dvěma body z pěti, přičemž pět značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd. Dodejme, že v roce 2016 se Česká republika umístila opět na 6. příčce ze 163 zemí a o rok dříve obsadila Česká republika 12. místo. V roce 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Spor o vedení Andreje Babiše jako agenta někdejší československé tajné policie StB se táhne více než 6 let. Archivní dokumenty uvádějí, že Babiš se v roce 1980 stal důvěrníkem StB a že o dva roky později ho k údajné spolupráci s tajnou policií coby agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Babiš vědomou spolupráci s StB dlouhodobě popírá. Andrej Babiš se u slovenských soudů domáhal očištění svého jména ve sporu proti Ústavu paměti národa (ÚPN), který je obdobou českého Ústavu pro studium totalitních režimů.

Byť Babiš se žalobami původně uspěl u všech instancí, zvrat v případu nastal rozhodnutím slovenského Ústavního soudu v roce 2017. Ten zrušil původní rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě i Nejvyššího soudu, které daly Babišovi za pravdu.

• rozsudek Okresního soudu
• rozsudek Krajského soudu
• rozsudek Nejvyššího soudu

Ústavní soud konstatoval, že slovenské soudy v Babišově kauze rozsudky chybně založily na svědectví bývalých příslušníků StB, kteří při výpovědích před okresním a krajským soudem nebyli zproštěni mlčenlivosti. Ústavní soud také zpochybnil věrohodnost těchto svědků, kteří vypovídali ve prospěch Babiše a jejichž výpovědi byly klíčové v původním líčení. Další překážkou bylo, že žalovanou stranou neměl být Ústav paměti národa, který svazky StB na Slovensku spravuje.

Bratislavský krajský soud v obnoveném líčení zamítl Babišovu žalobu, že je v archivních svazcích někdejší československé tajné policie veden jako agent neoprávněně. Proti tomuto rozhodnutí podal dovolání k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky, který ho také zamítl.

Andrej Babiš řekl, že je připraven se soudit celý život. Hodlá připravit novou žalobu, ve které si tentokrát místo na Ústav paměti národa bude stěžovat na slovenské ministerstvo vnitra nebo na slovenský stát. V červnu 2018 Andrej Babiš žaluje Slovensko u Evropského soudu pro lidská práva. Rozhodnutí tohoto soudu nemůže zvrátit rozhodnutí justice v dané zemi. Soud může pouze konstatovat, že daný stát porušil při posuzování dané kauzy konkrétní lidská práva, a nařídit mu zaplacení odškodnění stěžovateli a soudní výlohy. Poté ovšem otevírá cestu k novému soudnímu líčení, které by bylo vázáno rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva.