Andrej Babiš

Od vzniku samostatné České republiky funguje aktuálně 13. vláda. Celé volební období vydržela první vláda Václava Klause (ODS, KDU-ČSL, ODA) v letech 1992–1996 a dále pak smluvně-opoziční kabinet Miloše Zemana (jednobarevná vláda ČSSD) v letech 1998–2002.

Další vlády fungovaly různou dobu, nešlo o zmíněné dva roky, jak Babiš uvádí. Nicméně hlavním sdělením, které Babiš opakuje, je právě fakt, že v České republice vládly celou dobu pouze dva kabinety.

Z těch déle sloužících vlád můžeme jmenovat druhou vládu Mirka Topolánka nebo vládu Petra Nečase, naopak velmi krátce fungovala první vláda Mirka Topolánka nebo úřednický kabinet Josefa Tošovského.

Hnutí ANO představilo svůj program Teď nebo nikdy, který pojednává o vizi Andreje Babiše a jeho hnutí. V kapitole (.pdf, str. 10 a 11) „Hospodaření státu, daně, finance a rozpočtová politika“ nejprve hnutí ANO plánuje, že bude prosazen dlouhodobý vyrovnaný rozpočet.

O několik vět dále se tento plán upravuje do finální podoby. Rozpočet se může dostat do deficitu pouze v případě investic (a především v jejich výši), za žádných jiných okolností to možné není. Andrej Babiš tak správně interpretoval program svého hnutí.

Andrej Babiš podal v roce 2013 žalobu na Ústav paměti národa kvůli spisůmStB, ve kterých měl být evidován pod jménem Bureš.

V roce 2014 rozhodl okresní soud, že je Babiš evidován neoprávněně a že s StB nespolupracoval vědomě. To potvrdil v roce 2015 Krajský soud v Bratislavě, přičemž konstatoval, že: „Andrej Babiš nebyl vědomým spolupracovníkem STB.“ Předseda senátu Juraj Považan řekl: „Jeho evidence agenta(Andreje Babiše, pozn. Demagog.cz)je v rozporu se skutečný stavem.“

Ústav paměti národa se odvolal, ovšem Nejvyšší soud v únoru 2017 opět rozhodlv Babišův prospěch.

Přebytkový výsledek rozpočtu v roce 2016 vyvolal nečekaný spor v koalici, kdy se jednotlivé strany přely o to, jak s penězi naložit. Zatímco ministr financí Andrej Babiš chtěl miliardy použít na splacení části dluhu, zbylí koaliční partneři měli jinou představu.

„Principiálně ministerstvo financí navrhuje splacení dluhu, které už nastalo. A pokud by vláda chtěla ty peníze utratit, ty účetně vzniklé peníze, tak bychom si na to museli znovu půjčit,“ říká Andrej Babiš (ANO).

„My musíme debatovat v koalici, jakým způsobem bude využit přebytek státního rozpočtu. Když si uvědomíme, že důchodový účet je v deficitu a my si na důchody musíme půjčovat,“ namítá předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD).

Předseda lidovců Pavel Bělobrádek si myslí, že přebytek 62 miliard by mohl uspokojit požadavky obou jeho koaličních partnerů: „Podstatná část by měla jít na umoření státního dluhu. Zároveň si myslím, že kdyby tady vznikla rezerva, která by byla na zvýšení důchodů, tak to by mělo také smysl.“

Jak Andrej Babiš dodává, debata je ve skutečnosti již pouze virtuální, protože ministerstvo financí už přebytek ke snížení dluhu reálně použilo. „Ministerstvo financí to provedlo tím, že splatilo splatné dluhopisy v loňském roce a neemitovalo žádné dluhopisy navíc,“ jak situaci komentoval poslanec Jaroslav Klaška (KDU-ČSL).

Ekonomický expert ČSSD Michal Pícl v Událostech, komentářích (čas 11:59) z 9. ledna 2017, tedy po oznámení výsledku loňského rozpočtu, řekl: „My jsme pro dokoupení dalších dluhopisů. Abychom udělali rezervu na důchodovém účtu pro budoucí generace. Pokud nebude shoda v koalici, je tu možnost vyrovnaného rozpočtu v roce 2017.“ Prakticky tedy skutečně navrhuje „půjčit“ si přebytek z loňského roku a vylepšit tím financování letošního schodku, případně schodku v dalších letech.

Podle ekonoma České spořitelny Michala Skořepy je právně možné obojí použití přebytku, rozdíl je ale podle něj čistě kosmetický a jedná se spíše o politickou debatu.

Čas na dohodu je do 30. dubna, kdy se musí do sněmovny poslat státní závěrečný účet. Vláda na svém zasedání 24. dubna již schválila použití většiny přebytku právě na úhradu dluhu. Podle zápisu (.doc) pro návrh státního závěrečného účtu, jehož součástí je i rozhodnutí o použití přebytku, hlasovalo všech 13 přítomných členů vlády.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo z žádných veřejně dostupných zdrojů dohledat, že by za vydávání (dle auditu ministerstva financí nevýhodných dluhopisů z éry ministrování Bohuslava Sobotky) nesla odpovědnost jeho poradkyně.

Ministr financí Babiš má nejspíše na mysli bývalou poradkyni tehdejšího ministra financí a současného premiéra Sobotky Ivanu Krynesovou-Gage, která pro něj pracovala mezi lety 2002–2006. Předtím působila 12 let ve společnosti Morgan Stanley, jejíž součástí je i J.P. Morgan. Později byla například v dozorčích radách ČSA či Českého Telecomu.

V souvislosti s jejím působením na ministerstvu financí se nám podařilo najít obvinění bývalého ministra financí za ODS Vlastimila Tlustého z toho, že spolu s Bohuslavem Sobotkou nechala kompletně vymazat disky počítačů, jež mohly dokazovat ovlivňování vyšetřování v souvislosti s pádem IPB.

Když Andrej Babiš mluví o 14 miliardách nevýhodných dluhopisů, má pravděpodobně na mysli výsledky auditu ministerstva financí, který probíhal mezi lety 2014 a 2015. Celou kauzu důkladně rozebírá článek na serveru IHNED.cz z května loňského roku. Zde se uvádí, že Babiš díky výsledkům auditu věděl více než rok, že za ministrů financí Sobotky, Janoty a Kalouska stát přišel o miliardy kvůli vydávání zajišťovacích dluhopisů v cizích měnách. Babiš se bránil tím, že audit byl dokončen teprve ve chvíli, kdy na kauzu upozornili novináři z Hospodářských novin.

Podle Babišových slov by na celé kauze měla mít podíl Sobotkova bývalá poradkyně Ivana Krunesová-Gage, což je ovšem pouhou spekulací.

Případ by však měl být opravdu vyšetřován policií, neboť Babišův resort podal v této věci trestní oznámení.

Výrok vychází z tiskové zprávy ministerstva financí a dat Eurostatu. Podle něj si skutečně Česko vedlo v loňském roce ve výši zadlužení a výši rozpočtového schodku velmi dobře ve srovnání s jinými zeměmi EU. Přetavení těchto dvou samostatných statistik do celkového druhého místa je však od ministerstva financí poněkud zavádějící.

Tento údajný úspěch České republiky oznámilo ministerstvo financí již v pondělí. Vycházelo patrně z tiskové zprávy Eurostatu o prvních datech o HDP za rok 2016. Podle této zprávy dosáhla Česká republika v loňském roce přebytku státního rozpočtu ve výši 0,6 % HDP a v tomto ukazateli se zařadila na pomyslné šesté místo v EU (nejlépe dopadlo Lucembursko s 1,6 %). Dluh veřejných financí ke konci roku 2016 činil 37,2 % HDP, jedná se o čtvrtý nejlepší výsledek v EU (nejlepší výsledek mělo Estonsko, 9,5 %). Česká republika, Lucembursko a Estonsko tedy „zabodovaly“ v obou těchto ukazatelích. Není jisté, podle jakého měřítka na ministerstvu financí vyhodnocovali konečné pořadí.

Je pravda, že tyto ukazatele částečně vypovídají o zdraví veřejných financí, není to však vyčerpávající informace. Zároveň je nutné podotknout, že Eurostat nesestavuje žádný žebříček zemí, to je interpretace ministerstva financí.

Výrok je v několika částech spekulativní a neúplný, Andrej Babiš také výrazně zjednodušuje poměry, které na Generálním finančním ředitelství (dále jen GFŘ) v roce 2014 vládly. Dopouští se tak vůči čtenáři zavádění.

V prvé části se budeme věnovat otázce odchodu Jana Knížka. Ten byl v letech 2005–2014 ředitelem GFŘ, rezignoval po devíti letech ve funkci ke konci dubna 2014. Podle jeho slov byl důvodem rozkol v jeho představách a představách ministerstva financí o vedení GFŘ, nebyl tedy odvolán. Přinejmenším formálně šlo o rozluku dohodou a tvrdit, že se jej Andrej Babiš „zbavil“, je tak poněkud nadnesené. Jeho odchod je ovšem dáván do souvislosti s tlakem, který vyvinulo MF pod nově zvoleným ministrem Babišem k tomu, aby vyměnilo dosavadní garnituru vysokých finančních úředníků.

Není možno ověřit, nakolik je exministr Kalousek s Knížkem v přátelském vztahu. Faktem je, že vedle sebe necelých pět let fungovali jako ministr financí a ředitel GFŘ, resp. dřívějšího Ústředního finančního a daňového ředitelství. Knížek také ocenil Kalouskův postup při sjednávání dohod o spolupráci s tzv. daňovými ráji.

MF společně s Knížkovou rezignací avizovalo Babišův záměr jmenovat ředitelem Jiřího Žežulku, toho času ředitele samostatného odboru řízení rizik při správě daní na GFŘ. Ten byl nakonec Babišem pověřen pouze jako zastupující ředitel, v říjnu 2014 pak byl místo něj jmenován současný šéf Martin Janečka. Po jeho jmenování vyjádřil Žežulka pochybnosti o svém dalším působení na úřadě, odešel však až o rok později, a to z vlastní vůle. Finanční správa se dokonce ohradila s tím, že mu po funkci zastupujícího ředitele nabídla funkci ředitele sekce. Lze tedy jen stěží hovořit o „zbavení se“ funkcionáře, kterého sám jmenoval šéfem GFŘ. Stejně jako v případě Knížka nešlo o odvolání z vůle ministra, Žežulkovi byla následně dokonce nabídnuta funkce vyšší, než kterou zastával před dočasným výkonem ředitele GFŘ. Funkci Žežulka odmítl pro neshody s Babišem, ještě krátce přes rok působil ve státní správě a počátkem roku 2016 začal působit v soukromém sektoru.

Milan Večeřa je nyní vedoucím oddělení vnitřní kontroly Finanční správy, kde začal pracovat v dubnu 2014, krátce před odchodem Jana Knížka a před převzetím úřadu Jiřím Žežulkou. Zda šlo přímo o 1. duben není veřejně dostupnou informací, jde však v kontextu výroku o marginálnost, navíc vzhledem k úzu zahajovat služební a pracovní poměry k počátku měsíce poměrně dobře možnou. Podle informací investigativního novináře Janka Kroupy jde o bývalého policistu z oboru daňové kriminality. Jak sám Babiš přiznává, důvod jeho zaměstnání v GFŘ je pouhá spekulace, včetně toho, zda hrála roli nějaká známost s Janem Knížkem. Podobné domněnky Demagog.cz neověřuje.

K otázce trestního oznámení víme tolik, že po odchodu Knížka vzniklo podezření na nezákonné machinace, ke kterým za jeho působení mělo docházet na GFŘ. Z účtů instituce mělo za nejasných okolností odejít zmiňovaných 100 milionů korun. Podle serveru Aktuálně.cz vyšetřování iniciovalo trestní oznámení ministerstva financí, mělo však jít o oznámení vůči neznámému pachateli, nikoli přímo proti Janu Knížkovi.

V několika částech tak Babiš vede čtenáře k nesprávným závěrům na základě domněnek či neúplných informací, z toho důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

V minulosti jsme již ověřovali několik variant takového vyjádření. Miroslav Kalousek nedal vzniknout zákonům, které umožňují vydávat nedaněné korunové dluhopisy. Na druhou stranu ovšem stál jako ministr financí u počátku jejich vydávání a jeho rozhodnutí vydat sérii státních korunových dluhopisů bylo spouštěčem tohoto fenoménu. Vzhledem k tomu, že tedy byl jejich počátečním průkopníkem, dá se říci, že korunové dluhopisy tzv. vymyslel. Celá situace vznikla takto:

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů se zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých korunových cenných papírů, zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů z počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V těchto letech Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany.

V roce 2009 (s účinností od 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem navrženým ministrem financí Kalouskem. „Zaokrouhlovací“ ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm nebylo obsaženo, proto na dluhopisy nově dopadala daň podle obecného pravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího, vzájemně rozporného postupu, byla takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů (předložená opět ministrem financí Kalouskem) zaokrouhlování dolů do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Podobnou optimalizaci aplikovala v červenci 2011 také ZUNO banka pod heslem „Spořte jako v daňovém ráji“ , když za pomoci denního upisování úroků a rozložení částky na vícero menších částek srazila daň po zaokrouhlení také na nulu. Podobným postupem pak Kalousek jako ministr financí vydal státní korunové dluhopisy.

Podle serveru Kurzy.cz byly korunové dluhopisy poprvé vydány (tzv. emitovány) státem, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. Vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení v závěru roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO. Z těchto důvodů tedy hodnotíme Babišův výrok jako pravdivý.

Andrej Babiš podobný výrok použil již ve videu na svém facebookovém profilu 4. února 2017. Konkrétně uvedl:

„A přijede Rod Laver. A já jsem mu, když mi bylo 9 let, sbíral balony za 5 korun na hodinu, na Slovaně.“

Rod Laver je jeden z nejslavnějších světových tenistů. V Československu hrál nicméně pouze jednou. Konkrétně v roce 1961 během exhibice, která se uskutečnila na Štvanici v Praze (.pdf, 1. ČLTK Revue, str. 28).

Dle vyjádření dvojnásobného vítěze grandslamu Roda Lavera v rozhovoru pro iDNES.cz 27. ledna 2017 byl v Československu pouze jednou, a to na exhibici právě v Praze v roce 1961.

V jednom z dalších rozhovorů (pro server Tenisový svět) Laver říká:

„Už je to doba! Ano, víckrát jsem u vás nebyl. Navštívil jsem Budapešť a další města ve střední Evropě. S tenisem jsem procestoval tolik zemí. Ale do Československa jsem se podíval jen jednou.“

V tomto roce bylo Babišovi sedm let a ne devět, jak uvádí (což může být pochopitelný omyl). Andrej Babiš se narodil v Bratislavě v roce 1954. V mládí žil, jak sám uvádí ve svém životopise, s rodiči v Paříži. Konkrétně píše, že zde žil právě do roku 1961. Nelze přesně určit, zda již v tomto roce mohl být zpátky v Československu a sbírat tenisáky Rodu Laverovi, rozhodně mu je ovšem nemohl sbírat „na Slovaně“, tj. v Bratislavě. V kronice tohoto klubu se nelze o návštěvě této sportovní legendy dočíst.

Výše uvedená kronika/Revue klubu ČLTK k návštěvě Lavera v Praze uvádí:

„Na přelomu 50. a 60. let přijeli do Prahy dvakrát Australané. Vždy krátce před Wimbledonem a v hvězdné sestavě. V roce 1959 přiletěli Emerson s Nealem Fraserem, o dva roky později Laver a John Fraser (...) Mimochodem – na zmíněné exhibiční utkání proti Australanům má vzpomínky i JAN KODEŠ, další z klubových legend. Na dvorci tehdy nechyběl, ovšem v roli sběrače. Až o pár let pozdějisi vychutnával ovace jako hráč.“

Podle Laverových a Newcombových statistik z deblu nebyli zrovna častí či úspěšní spoluhráči, v podstatě spolu hráli jen během roku 1973 v Teheránu a v Sydney. Ani životopis Karola Šafárika, tak jak je uvedený na stránkách TK Slovan Bratislava, nehovoří o střetnutí s těmito velikány. U Tiriaca nelze dohledat, že by někdy hrál čtyřhru s některým ze zbývajících uvedených hráčů.

Z ukázky neoficiálního životopisu Andreje Babiše „Příběh Oligarchy“ (.pdf, str. 10) můžeme vyčíst, že ho jeho matka nechala zapsat v devíti letech do tenisové školy v Bratislavě, kde žil podle jím předloženého životopisu v období let 1962 až 1969, tedy v době, kdy mu bylo devět let. Tuto informaci nelze ovšem potvrdit.

Je tedy zřejmé, že jeho vyjádření o tom, že když mu bylo devět let, tak sbíral na Slovanu v Bratislavě míčky Laverovi, není přesné. A to zejména vzhledem k tomu, že podle dostupných informací Laver v Československu hrál pouze na exhibici v Praze o dva roky dříve. Nepodařilo se nám z veřejně dostupných zdrojů ani dohledat událost, při níž by čtyři zmínění tenisté hráli společně čtyřhru, na níž by Babiš mohl míče sbírat. Všichni hráči se teoreticky potkat mohli, hráli na špičkové úrovni v 60. letech, jejich setkání však (na jednom kurtu při hře v jeden čas) dohledat nelze.

Poslanecká sněmovna přijala 15. března 2017 usnesení, v němž po ministru financí Andreji Babišovi (ANO) žádá, aby do 30. dubna 2017 vysvětlil své příjmy, které použil na nákup dluhopisů společnosti Agrofert, a.s. jím samým jakožto fyzickou osobou.

26. dubna 2017 přinesl zpravodajský server Deník.cz informaci, že poradci premiéra Sobotky (ČSSD) vypracovali materiál (.pdf) nazvaný Analytický souhrn kauz a nezodpovězené otázky souvisejícís podnikáním ministra financí A. Babiše, který podrobně popisuje nejasnosti týkající se podnikatelské minulosti Andreje Babiše. Obsahuje také jakýsi souhrn formulovaný ve 22 nezodpovězených otázkách (str. 34). Je třeba dodat, že zmíněný materiál zahrnuje také přílohy a seznam použitých zdrojů (str. 35).

Ačkoliv výše uvedený analytický materiál žádá (stejně jako usnesení Poslanecké sněmovny) vysvětlení pozadí operace s korunovými dluhopisy, což je jednoznačně hlavní téma textu (sahá do minulosti a požaduje vysvětlení souvisejících obchodních aktivit Babiše), nelze říci, že se Sobotkův materiál týká výhradně kauzy korunových dluhopisů. Řeší i některé další otázky, které požadovala v obecnější podobě Poslanecká sněmovna.

Nicméně Babiš mluví o tom, že tento dotaz se objevil veřejně jen pár dní před vypršením termínu, kdy měl sněmovně odpovědět (což učinil 28. dubna). V tomto je třeba dát mu za pravdu - výzvy nebyly fakticky spojeny a jde spíše o součást dalšího tlaku na ministra financí ze strany koaličního partnera.

Sobotkova analýza od Babiše žádá například také vysvětlení miliardových finančních operací kolem společnosti IMOBA (a další otázky týkající se těchto finančních operací), proč Babiš lživě tvrdil, že společnost Hartenberg je investiční fond, když dle České národní banky není (ČNB podle analýzy takový fond neregistruje), nebo kdo byl skutečným vlastníkem společnosti O.F.I. a z jakých peněz tato společnost v 90. letech financovala své investice.