Danuše Nerudová

Danuše Nerudová tímto výrokem reagovala na otázku, zda bude dávat část svého prezidentského platu na charitu. Dodala, že v přispívání na různé charitativní projekty hodlá i nadále pokračovat.

Nadace Dobrý anděl Danuši Nerudovou ani jejího muže Roberta Nerudu ve zveřejněném seznamu dárců neuvádí. Oslovili jsme tedy výkonnou ředitelku nadace Šárku Procházkovou, která nám s písemným souhlasem Danuše Nerudové potvrdila, že manželé Nerudovi jsou dlouhodobými pravidelnými dárci Dobrého anděla.

Kontaktovali jsme rovněž Nadační fond dětské onkologie Krtek. Jeho ředitelka Sylva Richterová nám potvrdila, že manželé Nerudovi fond podporují již několik let.

Obě dotázané nadace tedy potvrdily dlouhodobou finanční podporu ze strany Danuše Nerudové a jejího manžela. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová v kontextu výroku mluvila (video, čas 6:00) o pravomocích, které má hlava státu v oblasti dopadů na ekonomiku. Jako velkou pravomoc v oblasti ekonomiky Danuše Nerudová označila jmenování guvernéra České národní banky (ČNB). Zároveň dodala, že v následujícím volebním období nebude možné tuto pravomoc uplatnit, protože guvernér byl již jmenován a další funkční období guvernéra ČNB nespadá do volebního období následujícího prezidenta.

Pravomoc prezidenta republiky na jmenování guvernéra ČNB stanovuje zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Prezident jmenuje a odvolává nejen guvernéra, ale také viceguvernéry a ostatní členy bankovní rady ČNB. Všichni členové bankovní rady (a tedy i guvernér) jsou jmenováni na šest let a svůj mandát mohou vykonávat nejvýše dvakrát.

Současný prezident Miloš Zeman jmenoval stávajícího guvernéra ČNB Aleše Michla v květnu loňského roku. Ten se následně funkce ujal 1. července 2022. Volební období prezidenta pak trvá pět let a začíná dnem složení slibu. Zmiňme, že inaugurace u stávající hlavy státu proběhla 8. března 2018.

Danuše Nerudová tedy správně uvádí, že nový guvernér České národní banky již byl jmenován. Stalo se tak k 1. červenci 2022. Zároveň správně poukazuje na to, že tuto funkci příští hlava státu nebude moct jmenovat, kvůli rozdílné délce funkčních období. Michlovo funkční období totiž skončí 1. července 2028 a volební období budoucího prezidenta či prezidentky vyprší již v březnu 2028. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová mluví o institucionální akreditaci, jež byla zavedena (.pdf, str. 4) v roce 2016 novelou zákona o vysokých školách. Udělení institucionální akreditace v praxi znamená, že si univerzity mohou samy schválit své studijní programy. Vysoké školy, které tuto akreditace nemají, musí o schválení programů žádat Národní akreditační úřad (NAÚ).

Kandidátka na prezidentku Nerudová byla rektorkou Mendelovy univerzity (MENDELU) od 1. února 2018 do konce ledna loňského roku. MENDELU přitom institucionální akreditaci získala až k 6. květnu 2021, přičemž NAÚ o schválení žádosti rozhodl (.pdf, str. 36–⁠37) v dubnu. Dodejme, že škola žádost podávala v červenci 2020 (.pdf, str. 36).

V dubnu 2022 se však objevily informace, že univerzitě kvůli nedostatkům hrozí odejmutí zmíněné akreditace. Konkrétně se mělo jednat o plagiátorství v některých disertačních pracích a o tzv. rychlotituly doktorandských studentů v oboru ekonomie, jelikož podle NAÚ 14 studentů vysokou školu absolvovalo v kratší době, než je běžné (.pdf, str. 14).

Akreditace pro ekonomické obory pak byla MENDELU odebrána rozhodnutím NAÚ (.pdf, str. 13–14) z loňského května. Univerzita poté ovšem podala odvolání (.pdf, str. 2), na základě kterého se rozhodnutí o zrušení akreditace vrátilo zpět k projednání. Předseda NAÚ Robert Plaga uvedl, že kontrola byla dokončena v prosinci 2022. Podle Deníku N opětovná kontrola odhalila, že MENDELU v několika případech postupovala nezákonně. Jestli univerzita skutečně porušovala zákon, musí ovšem rozhodnout až Rada NAÚ, která se sejde 19. ledna 2023, tedy týden před případným druhým kolem prezidentských voleb.

Mendelova univerzita tedy institucionální akreditaci získala v době, kdy byla Danuše Nerudová její rektorkou. Ačkoliv o akreditaci měl možnost zažádat i její předchůdce, škola jí do té doby skutečně neměla. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Danuše Nerudová ve výroku reaguje na Petra Pavla, jenž mluvil o odpovědnosti v armádě a o pochybnostech okolo kvality doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně (MENDELU), kterou Nerudová mezi lety 2018 a 2022 coby rektorka vedla. V debatě Nerudová poukazuje (video, čas 57:40) na to, že na vysoké škole je jiná struktura vedení než v armádě, a uvádí, že rektor má pouze omezené pravomoci a je jen jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení.

Radu pro vnitřní hodnocení (RVH) zřizují veřejné vysoké školy svým statutem, tedy v rámci základních vnitřních předpisů. Její funkce jsou definovány v zákoně o vysokých školách a spočívají v řízení kvality všech činností na univerzitě „se zaměřením na vzdělávací a tvůrčí činnost”. Rada se zabývá například schvalováním pravidel pro zajišťování vnitřního hodnocení kvality nebo kontrolou studijních programů v době platnosti jejich akreditace.

Současná RVH MENDELU má včetně tajemnice šestnáct členů. Jednací řád RVH MENDELU např. říká, že rada je usnášeníschopná v případě, že jsou přítomny alespoň dvě třetiny jejích členů (.pdf, str. 3). Pro schválení usnesení je přitom potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. 

Předsedou RVH je vždy rektor, který pak jejího místopředsedu volí z řad profesorů a docentů dané veřejné vysoké školy. Na MENDELU se zpravidla jedná o prorektora. Mezi členy je také předseda akademického senátu. Ostatní členy rady jmenuje rektor na základě návrhů vědecké rady a akademického senátu.

Rektor je tedy skutečně jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení a má jeden hlas. Členů rady je v současnosti celkem šestnáct, stejně jako v době, kdy radě předsedala Danuše Nerudová. Pro schválení usnesení v RVH je potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. Výrok Danuše Nerudové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Míra nerovnosti v odměňování je nejsrozumitelněji vyjádřena ukazatelem GPG (z anglického Gender Pay Gap). GPG je většinou stanoven jako procentuální rozdíl mezi průměrným hrubým hodinovým výdělkem mužů a žen.

Danuše Nerudová ve svém výroku zmiňuje především přímou diskriminaci, ke které dochází v případě, kdy ženy dostávají za stejnou práci nižší mzdu než muži.

Odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v roce 2018 publikovalo studii (.pdf), v jejímž rámci výzkumníci pozorovali hodnoty GPG hned na několika úrovních. Při porovnání odměňování mužů a žen na stejné pracovní pozici (totéž zaměstnání na stejném pracovišti) došli k rozdílu mezd 10 % v roce 2016 (str. 52–53). Po celé sledované období let 2002–2016 se tyto hodnoty, popisující celkovou situaci na trhu práce, pohybovaly mezi 10 % a 11 % (str. 53). Podobné procento studie uvádí i pro věkovou kategorii 25–55 let, v jejímž případě dosahovala míra nerovnosti v roce 2016 11 % (str. 54–55).

Tématu nerovnosti v odměňování se věnoval také mezinárodní výzkum, jehož výsledky v listopadu 2022 zveřejnil odborný časopis Nature Human Behaviour (NHB). Ze studie vyplývá, že situace na trhu práce se v oblasti přímé nerovnosti v Česku obrací k lepšímu. 

Podle těchto statistik za rok 2019 je průměrný rozdíl ročních výdělků žen a mužů ve věku 30–55 let na stejné pracovní pozici 12 %. Časopis pro analýzu Česka využíval data z Informačního systému o platu a Informačního systému o průměrném výdělku.

Rozdíl v závěrech této studie a studie MPSV může souviset se zahrnutím jiných věkových skupin. Jak už jsme totiž zmínili výše, Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje s celým trhem práce (.pdf, str. 52) a širší věkovou kategorií 25–55 let, nikoli s věkovou kategorií 30–55 let.

Celkový rozdíl v odměňování mužů a žen 

Data celkového průměrného rozdílu mezi hrubým hodinovým výdělkem mužů a žen jsou o něco vyšší. Statistiky zahrnují například přímou a nepřímou diskriminaci nebo segregaci na trhu práce.

Podle studie zveřejněné v Nature Human Behaviour bylo v roce 2019 celkové GPG v Česku pro kategorii 35–55 let 24 %. Podobná čísla lze nalézt i ve statistice Eurostatu, podle níž u skupiny 35–44 let odpovídala míra nerovnosti 23,7 %, u skupiny 45–54 let pak 22,0 %.

Podle dat Eurostatu za celý trh práce (pro všechny věkové skupiny) bylo v roce 2019 celkové GPG v Česku 19,2 %. V roce 2020 kleslo na 16,4 %. 

Z dat Eurostatu také vyplývá, že v porovnání se státy Evropské unie si Česko vede o něco hůře než je průměr EU, který byl za rok 2020 13,0 %. Například z našich sousedních států si lépe vede Polsko (4,5 %) i Slovensko (15,8 %), na druhou stranu hůře je na tom Německo (18,3 %) a Rakousko (18,9 %), jež patří ke státům s nejvyšším GPG v EU.

Závěrečné hodnocení

Podle dat MPSV i podle aktuálnějších dat publikovaných v časopise Nature Human Behaviour se průměrný rozdíl ohodnocení mužů a žen na stejné pozici pohybuje mezi 10–12 %. Na základě těchto dat hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Danuše Nerudová odpovídá na otázku moderátora, zda souhlasí s vládní pomocí Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům. V kontextu výroku pak poukazuje na solidaritu českého národa, kterou podle ní představuje právě ochota přijmout válečné uprchlíky či poskytování materiální pomoci Ukrajině.

Vládní pomoc Ukrajině

Výši celkové vládní pomoci (vojenské, humanitární a finanční) monitoruje německý Kielský institut pro světovou ekonomiku v přehledu „Ukraine Support Tracker“. Data sledují období od 24. ledna až do 20. listopadu 2022 (.xlsx). Při přepočtu výše mezivládní pomoci na procenta HDP se Česká republika v tomto přehledu řadí na 7. místo ze 40 zemí (.xlsx, list Figure 4). Data Kielského institutu také ukazují, že při započítání odhadovaných nákladů spojených s uprchlíky se Česká republika umístila na 4. příčce za Estonskem, Polskem a Lotyšskem (.xlsx, list Figure 14).

Počet přijatých uprchlíků

Podle dat Organizace spojených národů (OSN), která byla dostupná 1. prosince, požádalo v České republice o ochranu v souvislosti s válkou na Ukrajině přes 464 tisíc lidí (.pdf, str. 4). To téměř odpovídá počtu lidí, kterým Česko tzv. dočasnou ochranu skutečně přidělilo. Dle Ministerstva vnitra bylo těchto případů k 29. listopadu celkem 463 804.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků podle OSN míří do Polska, kde k 29. listopadu o ochranu požádalo více než 1,5 milionu lidí (.pdf, str. 5). Ze zemí, které nesousedí s Ukrajinou, nejvíce uprchlíků zamířilo do Německa – k 22. listopadu se jednalo o více než 1 milion lidí. Celkově se od začátku ruské invaze na Ukrajinu v zemích EU zaregistrovalo k dočasné ochraně 4,8 milionu lidí (.pdf, str. 1). 

Zdroje dat v grafu: OSN (.pdf); archiv statistik dle Evropské rady

Graf ukazuje, že Česká republika skutečně patří k zemím s nejvyšším počtem uprchlíků z Ukrajiny, kteří zde požádali o dočasnou ochranu. Dodejme, že do hodnocení jsme nezahrnovali údaje z Ruska a Běloruska, protože tyto hodnoty nelze dle OSN nezávisle ověřit. OSN uvádí, že do Ruska z Ukrajiny odešlo přibližně 2,9 milionu uprchlíků, do Běloruska asi 17 tisíc lidí. Podle ruských zdrojů ale zamířilo z Ukrajiny do Ruské federace 4,8 milionu uprchlíků. Informování o těchto údajích je problematické také proto, že ukrajinští představitelé o podstatné části přesunů obyvatel do Ruska mluví jako o deportaci. 

Závěr

Z údajů OSN je patrné, že Česká republika skutečně patří k zemím, v nichž o dočasnou ochranu požádal nejvyšší počet uprchlíků z Ukrajiny. Podle Kielského institutu se Česko řadí na sedmou příčku z celkových 40 států, co se týče výše vojenské, humanitární a finanční pomoci Ukrajině v přepočtu na HDP. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Danuše Nerudová v jedné z odpovědí uvedla (video, čas 1:25:04), že část společnosti má pocit, že vláda Petra Fialy s veřejností dostatečně nekomunikuje, co se týče řešení energetické krize a dopadů vysoké inflace. V diskuzi dále řekla, že vláda mohla udělat řadu opatření dříve, například zastropování cen energií. Za viníka současné situace označila právě vládu a kritizovala ji za to, že byl vládní program Deštník proti drahotě zahájen příliš pozdě, a za to, že „dnes nehovoří o tom, že od ledna zavede sociální tarif“, který by domácnostem pomohl.

Co se týče údajů, které Danuše Nerudová ve výroku uvádí, finanční situaci českých domácností mapuje např. projekt Česko 2022: Život k nezaplacení z dílny Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research. 30. listopadu server iRozhlas.cz zveřejnil článek, v němž píše, že podíl domácností, „kterým po zaplacení výdajů nic nezbývá“, podle průzkumu ze začátku listopadu dosahuje 35 %.

Podrobnější data z projektu Život k nezaplacení ukazují, že 7 % domácností má vyšší výdaje než příjmy a dalších 28 % domácností má výdaje stejné jako příjmy („plus minus 500 Kč“), dohromady jde tedy o zmíněných 35 %. Domácností, které měsíčně ušetří částku do 3 tisíc Kč, je podle výsledků průzkumu 22 %, nad 3 tisíce korun měsíčně ušetří 43 % domácností v ČR.

Na téměř totožné úrovni jako v listopadu (35 %) se podíl domácností, kterým po zaplacení měsíčních výdajů nic nezbývá, pohybuje už od konce července, kdy činil 34 %, na konci září to bylo 36 %. Procento uváděné Danuší Nerudovou se od těchto čísel mírně liší, jelikož však stále spadá do našeho 10% tolerančního pásma, hodnotíme výrok na základě dat ČRo jako pravdivý. 

Daň z nadměrných zisků

Jako tzv. windfall tax se označuje daň z neočekávaných zisků firem. Podrobnosti o návrhu na její zavedení v České republice představil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) 6. října 2022. Ministerstvo se tehdy rozhodlo nepodat zcela nový návrh zákona, ale pouze předložit pozměňovací návrh (.docx) k nyní projednávanému daňovému balíčku, k čemuž následně došlo 21. října.

Podle návrhu Ministerstva financí se má windfall tax vztahovat na firmy z oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. V případě společností z bankovního sektoru by se daň týkala jen těch, u nichž byly čisté úrokové výnosy v roce 2021 vyšší než 6 mld. Kč. V případě podniků z oblasti energetiky by se podle návrhu posuzovaly celé holdingy, přičemž jejich čistý obrat v roce 2021 by musel být vyšší než 2 mld. Kč (.pdf, str. 2).

Zdanění by mělo fungovat jako 60% přirážka ke stávající 19% dani z příjmů právnických osob, a jak český název daně napovídá, bude se aplikovat na nadměrný zisk. Platit by podle návrhu mělo v letech 2023 až 2025 (.pdf, str. 3).

Uvedený návrh na zavedení windfall tax Poslanecká sněmovna schválila 4. listopadu 2022, stejně jako celý daňový balíček, který poté zamířil do Senátu.

Příjmy státního rozpočtu

Ministr financí Zbyněk Stanjura k návrhu na zavedení windfall tax na začátku října řekl, že vláda plánuje pomocí mimořádné daně napřesrok vybrat přibližně 85 mld. Kč. Důvodová zpráva k jeho návrhu (.docx, str. 10) přesněji mluví o 84,8 mld. Kč, v roce 2024 pak předpokládá výběr daně ve výši 38,6 mld. Kč a v roce 2025 25,4 mld. Kč.

Dodejme, že vláda také později předložila novelu energetického zákona, prostřednictvím níž plánuje v návaznosti na nařízení Rady EU z 6. října (.pdf, str. 7) zavést stropy pro tržby výrobců elektřiny. Část tržních příjmů, která by daný strop převyšovala, by směřovala přímo do státního rozpočtu (.pdf, str. 4). Ministerstvo financí počítá s tím, že díky tomuto opatření vybere dalších 15 miliard korun. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu z konce září tak předpokládá, že stát vybere v roce 2023 díky zastropování tržních příjmů u výrobců elektřiny a díky windfall tax celkem 100 miliard korun (.pdf, str. 79).

Podle analytika finančních trhů ze společnosti XTB Štěpána Hájka je výnos daně 85 miliard korun poměrně ambiciózní. „Konkrétně u bankovního sektoru bych odhadoval, že bude výběr mimořádné daně složitější,“ komentoval v říjnu vládní plán s tím, že banky by mohly zvyšovat své náklady, například navyšovat úroky na spořicích účtech, aby snížily základ pro výpočet daně.

Podobně se vyjadřoval například i vedoucí partner daňového poradenství společnosti PwC ČR Martin Diviš. „Teď sice bankám pomáhají vysoké sazby ČNB, ale s nastávajícím hospodářským útlumem nejspíš poklesnou příjmy z hypotečních, korporátních nebo podnikatelských úvěrů. Obávám se proto, že představy ohledně výše očekávaných přínosů windfall tax do státního rozpočtu jsou optimističtější, než jaká bude realita,“ uvedl v listopadu.

Kritika Danuše Nerudové

Jak jsme zmínili, návrh na daň z mimořádných zisků se v Poslanecké sněmovně objevil 21. října 2022. Danuše Nerudová se pak k návrhu vyjádřila v Otázkách Václava Moravce na ČT 30. října, tedy o několik dní později. V pořadu byla vznesena otázka, zda by banky, kterých se návrh týká, mohly být schopné daň obcházet. Moderátor Václav Moravec se tehdy Danuše Nerudové konkrétně zeptal (video, čas 16:52): „Podle vás tedy nebudou naplněny daňové výnosy podle propočtů ministerstva financí?“ Odpověď zněla: „To je moje další kritika, protože si myslím, že (…) se ty společnosti budou moci tady na toto připravit, a já neočekávám, že se z té daně vybere tolik, kolik je naplánováno v rozpočtu na příští rok.“

O několik minut později navíc směrem k ministru práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi (KDU-ČSL) uvedla (video, čas 22:45): „Já se obávám, že nevíme, jaká bude ziskovost (bank, kterých se windfall tax týká, pozn. Demagog.cz) příští rok a přespříští rok, ona může být výrazně nižší. (…) Může to vést k tomu, že se do rozpočtu nevybere taková částka, jakou očekáváte.“ Následně doplnila, že částka 100 mld. Kč, se kterou vláda počítá, je „zcela přemrštěná“. Na dotaz moderátora sdělila, že sama odhaduje příjmy z této daně ve výši „nižších desítek“ miliard.

Danuše Nerudová tedy v minulosti skutečně upozorňovala na to, že vláda dle jejího názoru ve spojitosti s windfall tax nadhodnocuje příjmy státního rozpočtu. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Takzvaná digitální daň, o níž Danuše Nerudová mluví, spočívá ve zdanění některých digitálních služeb a vztahuje se především na velké technologické firmy. V České republice, jak také Danuše Nerudová v rozhovoru uvádí, můžeme v současné době hovořit pouze jako o navrhované dani. Projednávání návrhu zákona na zavedení této daně se totiž v roce 2021 zastavilo.

Návrh, který předložilo Ministerstvo financí v září 2019 tehdejší vládě Andreje Babiše, počítal se 7% zdaněním (.pdf, str. 9–12, 25). Vláda 18. listopadu 2019 návrh schválila (.pdf) a 27. listopadu 2019 jej předložila Poslanecké sněmovně, kde prošel prvním a druhým čtením. V květnu 2021 rozpočtový výbor doporučil (.pdf, str. 1) přijetí pozměňovacích návrhů Romana Onderky (ČSSD) a Jana Hrnčíře (SPD) na snížení (.pdf, str. 1, 4) výše navrhované sazby daně na 5 %. Tuto možnost v lednu 2021 připouštěla i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová.

K hlasování o těchto úpravách se Sněmovna nicméně nakonec v průběhu minulého volebního období nedostala. Nová vláda s digitální daní na české národní úrovni nepočítá.

Srovnání výše sazeb digitální daně států EU je k dispozici na stránkách americké neziskové organizace Tax Foundation, která uvádí data k 27. červnu 2022. 

Maďarsko zavedlo zdanění příjmů z internetové reklamy i dalších druhů inzerce už v roce 2014 a o tři roky později ho z tehdejších 5,3 % zvýšilo na 7,5 %. Evropská komise nicméně později shledala podobu této daně neslučitelnou s pravidly EU, v důsledku čehož Maďarsko od července 2019 snížilo daň na 0 %. Dané snížení mělo původně platit do konce roku 2022, maďarská vláda letos nicméně oznámila, že dojde k posunutí termínu až na konec roku 2023. Není tedy jasné, zda Maďarsko tuto daň znovu obnoví.

V Rakousku platí digitální daň ve výši 5 %, a to na online reklamní služby. V Portugalsku činí digitální daň 4 či 1 % (podle druhu digitálních služeb), ve Španělsku, Francii a Itálii 3 % a v Polsku 1,5 %.

Čtyři členské státy EU (včetně České republiky) zatím podle přehledu Tax Foundation stanovily zamýšlenou sazbu daně. Belgie a Lotyšsko stanovily 3% sazbu. Dánsko, které ale svůj návrh představilo až v roce 2022, předpokládá zavedení daně ve výši 6 %.

Na závěr shrňme, že Maďarsko v roce 2017 zvýšilo daň z příjmů z internetové reklamy z původních 5,3 % na 7,5 %. V červenci 2019 však jejím snížením na 0 % v podstatě došlo ke zrušení této daně. Srovnání Tax Foundation, ale např. i starší přehled poradenské společnosti EY z roku 2020 (.pdf) ukazují, že na přelomu let 2019 a 2020, kdy vláda Andreje Babiše zavedení 7% digitální daně navrhovala, počítalo s druhou nejvyšší sazbou v EU Rakousko, a to s 5 %. Sazba 7 % tak v té době skutečně byla nejvyšší navrhovanou sazbou v EU. Doplňme však, že poslanci později chtěli daň snížit na 5 %, což připouštěla i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová. Výrok Danuše Nerudové proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Z hlediska povinnosti státu hradit výdaje rozlišuje Ministerstvo financí (.pdf, str. 22) takzvané mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Ostatní výdaje se označují jako nemandatorní.

Mandatorní výdaje (.pdf, str. 22) představují výdajové položky, které je stát povinen zajišťovat dle zákona. Patří sem např. dávky důchodového a nemocenského pojištění, sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti atd. Kvazimandatorní výdaje nejsou přímo stanoveny zákonem, ale jsou také považovány za nezbytné, neboť zajišťují chod státu. Řadí se k nim například platy státních zaměstnanců, výdaje na obranu apod.

Danuše Nerudová v rozhovoru upozorňuje právě na skutečnost, že mandatorní výdaje tvoří velkou část výdajů státu a vláda tak podle jejího názoru nemá prostor, aby mohla v případě krize z rozpočtu vyčleňovat prostředky na řešení dané situace.

Data Ministerstva financí z let 2012 až 2021 ukazují (.pdf, str. 23), že se podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů na celkových výdajích státu dlouhodobě pohybuje přibližně mezi 70 a 80 %. Již v roce 2012 například web tehdejší vlády zmiňoval, že „v současné době, a to je také hlavní příčinou současného špatného stavu veřejných financí, tvoří téměř 80 % všech výdajů státního rozpočtu tzv. mandatorní výdaje“.

V případě roku 2022 Ministerstvo financí v červnu (.pdf, str. 22) uvádělo, že mandatorní výdaje budou činit 54,6 % a kvazimandatorní 20,7 % celkových výdajů státu, dohromady tedy 75,2 %. V listopadu nicméně došlo ke změně zákona o státním rozpočtu na rok 2022 a k navýšení celkových výdajů státu z 1,89 bilionu na 2,05 bilionu korun. Z dostupných zdrojů nicméně nelze přesně určit souhrnnou částku, o kterou se zvýšily mandatorní a kvazimandatorní výdaje, a tedy ani jejich výsledné procento.

Pro rok 2023 počítá vláda v návrhu státního rozpočtu (.pdf, v souboru str. 124) s tím, že mandatorní (53,8 %) a kvazimandatorní (19,5 %) výdaje budou tvořit 73,3 % všech výdajů státního rozpočtu.

Na závěr tedy shrňme, že mezi lety 2012 a 2021 se podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů pohyboval v rozmezí 72 až 77 %, v roce 2021 se přesněji jednalo o 73 %. S podobným podílem počítá i návrh státního rozpočtu na rok 2023. Jelikož se tedy Danuší Nerudovou uváděné číslo při srovnání s výše zmíněnými procenty stále pohybuje v rámci naší 10% tolerance, hodnotíme výrok jako pravdivý.