Ivan Bartoš

Stav legislativní nouze byl na návrh předsedy vlády (.pdf) vyhlášen (.pdf) předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem 19. března, jak je upraveno v zákoně č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Stav legislativní nouze byl vyhlášen do doby skončení nouzového stavu, který byl vyhlášen vládou 12. března 2020 na 30 dnů.

Poté co je vyhlášena legislativní nouze, mohou být jednotlivé návrhy zákonů projednávané v zrychleném režimu. To například znamená, že odpadá první čtení a omezit je možné i řečnickou dobu jednotlivých poslanců. Více o tom, jak probíhá legislativní proces ve stavu legislativní nouze, se můžete dočíst v jednom z našich komentářů. Zároveň ale platí, že v zrychleném režimu je možné projednat pouze vládní návrhy zákonů. Jednotliví poslanci však stále mohou předkládat i zákony vlastní, ostatně za dobu trvání současného stavu legislativní nouze poslanci předložili Sněmovně několik návrhů zákonů. Ty jen nemohou být projednány ve zmíněném zrychleném režimu.

Volba předsedy Pirátské strany a jeho místopředsedů probíhala na fóru Pirátů 11.–12. ledna 2020 v Ostravě. Volba předsedy je rozdělena do dvou kol. Celkem se hlasování zúčastnilo 653 členů Pirátů. Kandidáty na post předsedy strany byli Ivan Bartoš, Mikuláš Ferjenčík a Vojtěch Pikal. Ivan Bartoš získal v prvním kole 606 hlasů, Vojtěch Pikal 376 a Mikuláš Ferjenčík 261. Do druhého kola postoupili Vojtěch Pikal a Ivan Bartoš. Vojtěch Pikal svou kandidaturu stáhl, a proto se předsedou Pirátské strany stal Ivan Bartoš, aniž by proběhlo druhé kolo volby.

Ivan Bartoš tedy získal pouze o 230 hlasů více než Vojtěch Pikal, nikoliv 300, jak tvrdí Ivan Bartoš. Dopustil se tak nepřesnosti a výrok proto v souladu s naší metodikou hodnotíme jako nepravdivý.

Vlády po revolučním listopadu 1989 můžeme rozdělit do dvou skupin. Na vlády za doby federace (1990–1992) a doby samostatné České republiky (1993–dodnes).

České federativní vlády (v rámci Československa) byly dvě. První vláda Petra Pitharta od 29. června 1990 do 2. července 1992. Tato vláda byla velmi rozmanitá (.pdf, str. 13–16), co se týče složení stran. Největší zastoupení mělo OF, které se v roce 1991 rozdělilo na ODS, ODA a OH, mezi další subjekty patřila ČSL a KDS. Pro zjednodušení dále budeme předpokládat, že všechny strany a hnutí byly členy koalice po celé dva roky Pithartovy vlády. Po volbách v roce 1992 nastoupila první vláda Václava Klause. Tato vláda (.pdf, str. 17–22) ODS, KDU-ČSL, KDS a ODA vydržela od 2. července 1992 do 4. července 1996.

Od rozpadu federace Česká republika vystřídala mnoho vlád. Po zmíněné první vládě Václava Klause usedl druhý Klausův kabinet. Vláda fungovala od 4. července 1996 do 2. ledna 1998 (demisi vláda podala 30. listopadu 1997). Jednalo se o vládu ODS, KDU-ČSL a ODA (.pdf, str. 23–27). Následovala úřednická vláda Josefa Tošovského do 17. července 1998. Po předčasných volbách usedla menšinová vláda Miloše Zemana. Toto období také označujeme jako období tzv. opoziční smlouvy. Šlo o jednobarevnou vládu ČSSD podporovanou ODS. Vláda vládla do 12. července 2002.

Po této vládě ČSSD následovaly další tři vlády složené převážně ze sociálních demokratů. Konkrétně od 15. července 2002 do 4. srpna 2004 vláda s KDU-ČSL a US-DEU Vladimíra Špidly (.pdf, str. 37–42). Poté od 4. srpna 2004 do 24. dubna 2005 zasedala vláda (společně opět s US-DEU a KDU-ČSL) Stanislava Grosse (.pdf, str. 43–47) a nakonec od 24. dubna 2005 do 4. září 2006 vláda Jiřího Paroubka (.pdf, str. 48–53) se stejnými koaličními partnery.

ČSSD poté vystřídala na pozici nejsilnější vládní strany ODS, konkrétně vlády Mirka Topolánka. První (.pdf, str. 54–58), jednobarevná, nedostala důvěru. Zasedala od 4. září 2006 do 9. ledna 2007. Druhá (.pdf, str. 59–66) vláda společně s KDU-ČSL a Stranou zelených vládla od 9. ledna 2007 do 8. května 2009. Po vyslovení nedůvěry převzala moc úřednická vláda, konkrétně vláda Jana Fischera (.pdf, str. 67–72) od 8. května 2009 do 13. července 2010. Poslední vláda se členy ODS vládla od 13. července 2010 do 10. července 2013. Šlo o tříbarevnou vládu (.pdf, str. 73–81) ODS, TOP 09 a Věcí veřejných.

Pomyslného kormidla se po pádu Nečasovy vlády chopila v pořadí třetí úřednická vláda. Kabinet Jiřího Rusnoka (.pdf, str. 82–86) vládl od 10. července 2013 do 29. ledna 2014. Následoval kabinet ČSSD, ANO a KDU-ČSL Bohuslava Sobotky, který trval od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017. Poté fungovala krátká jednobarevná vláda Andreje Babiše od 13. prosince 2017 do 27. června 2018, které nebyla vyslovena důvěra. Andrej Babiš sestavil druhou menšinovou vládu společně s ČSSD, která vládne od 27. června 2018 dodnes.

Když si sečteme roky, které konkrétní strany měly své zástupce ve vládě, tak se dopracujeme k následujícím výsledkům: (KDU-)ČSL téměř 18 let, ČSSD 13,5 roku, ODS 13 let, ODA 7,5 roku, KDS 6 let, ANO zatím 6 let, US-DEU 4 roky, TOP 09 a VV 3 roky, Strana Zelených 2,5 roku a OH a OF po dvou letech. Do počítaných období jednotlivých stran nezapočítáváme dobu úřednických vlád, v nichž zasedali někteří členové politických stran, vzhledem ke komplikované genezi těchto vlád. 

Alternativně můžeme počítat dobu, po kterou byl daný subjekt nejsilnějším členem vládní koalice. Tím byla ČSSD 12 let, následuje ODS s 11 lety (nepočítáme vládu Petra Pitharta, kde bylo nejsilnější OF) a dále hnutí ANO a OF shodně se dvěma lety.

Je možné, že poslanec Bartoš směšuje více různých způsobů výpočtu dohromady, jelikož žádná námi myšlená interpretace jeho výroku neodpovídá skutečnosti. Pokud se na věc díváme z pohledu nejsilnější vládní strany s premiérem, neměla by ve výčtu být uvedena KDU-ČSL a TOP 09. A pokud se na situaci podíváme ve smyslu počtu let ve vládě, Bartoš uvádí nepřesné hodnoty.

Pro účely srovnání toho, jak si strana vede dnes oproti volbám v r. 2017, můžeme sledovat volební modely a stranické preference. Volební modely simulují výsledky voleb v době sběru dat. Volební model (jak vysvětluje CVVM) pracuje tedy pouze s respondenty, kteří by k volbám pravděpodobně dorazili, a dále rozděluje voliče, kteří v danou chvíli nejsou schopni jednoho kandidáta či stranu vybrat. Stranické preference naproti tomu vypovídají o rozložení sympatií k politickým stranám mezi celou populací, tedy i mezi osobami, které k volbám nepůjdou. S výsledky voleb je přímo porovnatelný pouze volební model.

Nejprve budeme porovnávat výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, které se uskutečnily v říjnu 2017, s volebními modely agentur CVVM, Kantar, Median a STEM.

První graf ukazuje výsledky voleb do PS z října 2017:

Zdroj: iRozhlas

Volební model CVVM za říjen 2019:

Zdroj: CVVM SOÚ AV ČR

Průzkumu CVVM se účastnilo 689 respondentů. Data jsou vážená koeficientem volební účasti a jistoty volby strany, šedé úsečky v grafu označují interval výsledků, ve kterém by se podle CVVM výsledky pohybovaly s 95% jistotou, pokud by se průzkum rozšířil na celou populaci.

Časové srovnání (v %) od prvního průzkumu po volbách 2017:

Pozn.: CVVM nabízí interaktivní verzi grafu na cvvmapp.soc.cas.cz.
Zdroj: CVVM SOÚ AV ČR

Ze srovnání výsledků voleb a nejnovějšího volebního modelu CVVM vyplývá, že od voleb posílili nejen Piráti (z 10,79 % na 14 %), ale i hnutí ANO (z 29,64 % na 33,5 %), ODS (z 11,32 % na 13,5 %), ČSSD (ze 7,27 % na 10 %) a KSČM (ze 7,76 % na 8,5 %).

Volební model Kantar za říjen 2019:

Zdroj: KANTAR CZ pro ČT (.pdf, str. 8)

Tyto výsledky byly publikovány Českou televizí 10. listopadu, tedy nebyly známé v době rozhovoru s Ivanem Bartošem. Proto přikládáme ještě výsledky stejného průzkumu za září 2019.

Volební model Kantar září 2019:

Zdroj: KANTAR CZ pro ČT (.pdf, str. 8)

Podle obou průzkumů od sněmovních voleb 2017 posílili nejen Piráti, ale také ODS, hnutí ANO a STAN.

Volební model Medianu za říjen 2019:

Zdroj: Median (.pdf, str. 7)

Graf časového vývoje volebního modelu Medianu:

Zdroj: Median (.pdf, str. 8)

Podle Medianu tedy od voleb v říjnu 2017 posílili nejvýrazněji Piráti, dále je mírně silnější hnutí ANO a ODS a mírný nárůst má i ČSSD.

Volební model STEM za říjen 2019:

Zdroj: STEM

Podle tohoto volebního modelu tedy od voleb 2017 posílilo hnutí ANO (z 29,64 % na 33,1 %), Piráti (z 10,79 % na 12,2 %) a KSČM (ze 7,76 % na 8,4 %).

Nyní se podívejme na stranické preference. Zde budeme používat data agentur STEM a CVVM. Jak již bylo řečeno, tato data nelze porovnávat přímo s výsledky sněmovních voleb. Můžeme se tedy podívat na rozdíly mezi posledním měřením před volbami, prvním měřením po nich a zároveň je porovnat s nejnovějšími výsledky.

Vývoj stranických preferencí u STEM prosinec 2016 – říjen 2019:

Zdroj: STEM

Oproti červnu 2017, tedy poslednímu měření STEM před volbami, narostli Piráti výrazně ze 4,2 % na současných 9,1 %, což je ovšem méně než 9,8 % z listopadu 2017, tedy měření těsně po volbách.

Při porovnání stavu v červnu 2017 a současných preferencí z října 2019 narostly preference kromě Pirátů také hnutí STAN (z 0,6 % na 2,9 %), SPD (z 3 % na 5 %) a ODS (ze 7 % na 7,3 %). Při porovnání s daty z listopadu 2017 Piráti klesli, narostly ale preference KSČM (z 5,9 % na 7,2 %). Hnutí ANO v preferencích, na rozdíl od volebních modelů, se současnými 24,1 procenty mírně kleslo oproti červnu 2017 (24,6 %) i oproti listopadu 2017 (24,5 %).

STEM v závěrečných zjištěních o podpoře Pirátů píše, že podpora Pirátů „je dosti kolísavá a nepříliš silná“.

Stranické preference u CVVM:

Preference říjen 2019:

Zdroj: CVVM (.pdf, str. 4)

Preference před volbami (září 2017):

Zdroj: CVVM (.pdf, str. 3)

Prosinec 2017:

Zdroj: CVVM (.pdf, str. 3)

Podle dat CVVM o stranických preferencích oproti měření před volbami 2017 narostla podpora hnutí ANO (z 16,9 % na 22,5 %), Pirátům (ze 4 % na 11 %), ODS (ze 4,4 % na 9 %) a mírně také TOP 09 (z 2,2 % na 2,5 %).

Při porovnání povolebního měření z prosince 2017 a současných výsledků Piráti stoupli z 9,5 % na 11 % a dále ODS z 8,5 % na 9 %.

Závěrem tedy můžeme říci, že v žádném z provedených porovnání nejsou Piráti jedinou stranou, které by narostly preference. Ve všech volebních modelech posílilo kromě Pirátů také hnutí ANO, kromě modelu STEM je také shoda na posilování ODS. V porovnávání stranických preferencí se také ve všech porovnáních, ve kterých posílili Piráti, ukázal nárůst u ODS.

Předseda Bartoš (Piráti) má na mysli novelu zákona o státní službě. Návrh novelizace byl předložen 26. března 2018 vládou.

Dokumenty, které prokazují kritický postoj Evropské komise k novele, zveřejnil 7. června 2018 server iRozhlas.cz. Konkrétně se jedná o dopis (.pdf) adresovaný náměstkovi ministra vnitra pro státní službu Josefu Postráneckému. V dopise se říká, že na základě schůzky z 20. března 2018 došly obě strany ke konsenzu na nutnosti dalších úprav návrhu zákona o státní službě. V první části dopisu jsou shrnuty závěry komise ze Zprávy o České republice 2018 (.pdf, str. 37). Kritika směřovala vůči administrativní zátěži plynoucí z návrhu, neschopnosti přilákat odborníky z akademického a soukromého sektoru. V dopise je také zmíněno velké množství propouštění na vedoucích pozicích po nástupu nové vlády, což neodpovídá kýžené depolitizaci státní správy (.pdf, str. 1).

Zásadní je tato část dopisu: „Zůstáváme tedy nadále znepokojeni klíčovými prvky návrhu. Například posunem k poněkud nízkým požadavkům druhých kol výběrových řízení pro manažerské pozice, možností odvolat manažery na základě ‚dostačujícího‘ výsledku hodnocení, možností odvolání státních úředníků na základě dvou služebních hodnocení v rozmezí 40 dnů a zbavení vedoucích pracovníků možnosti podat námitku proti služebnímu hodnocení.“ (.pdf, str. 2 - použit překlad serveru iRozhlas.cz).

Kritika Evropské komise tak směřovala ke změnám hodnocení práce státních úředníků i zkrácení období mezi jednotlivými hodnoceními.

Prodloužení minimální doby 40 dnů mezi jednotlivými hodnoceními na 60 dnů, v případě mimořádného hodnocení po předchozím hodnocení s výsledkem nevyhovující na 90 dnů, přednesla v pozměňovacím návrhu Kateřina Valachová (ČSSD) (docx, str. 4 a 10). Její pozměňovací návrh byl přijat.

Ministryně Dostálová (ANO) k návrhu novely předložila pozměňovací návrh k § 60, odst. 3 (.docx, str. 1):

„X.    V § 60 odst. 3 větě první a druhé se za slova „Náměstek pro státní službu“ vkládají slova „, státní tajemník“.

X.     V § 60 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Návrh na odvolání náměstka pro státní službu a personálního ředitele sekce pro státní službu předkládá vládě ministr vnitra, návrh na odvolání státního tajemníka předkládá vládě příslušný ministr nebo vedoucí Úřadu vlády po projednání s náměstkem pro státní službu.“

Odvolání státních tajemníků je tedy podle pozměňovacího návrhu Dostálové možné na základě rozhodnutí vlády po doporučení ministra, jak uvádí Bartoš ve výroku.

Rozšíření škály a podmínek osobního hodnocení upravoval návrh v § 155 (.pdf, str. 24), mj. plánoval rozšíření hodnotící škály ze 4 na 5 kategorií:

,,3) Služební hodnocení musí obsahovat závěr o tom, zda státní zaměstnanec dosahoval ve službě

a) vynikající výsledky,

b) velmi dobré výsledky,

c) dobré výsledky,

d) dostačující výsledky, nebo

e) nevyhovující výsledky.“

Z návrhu tedy vyplývá, že došlo k rozšíření hodnotící škály. Pro ukončení pracovního poměru „stačí“ získat hodnocení d) a e), slovy předsedy Bartoše „pětku nebo čtyřku“.

Prvotní znění návrhu novely upravovalo podmínky pro odvolání ze služebního místa v § 60, čl. 1., část b): „služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících nebo dostačujících výsledků“ (.pdf, str. 16). V tomto případě nebyl předložen žádný pozměňovací návrh (.pdf), který by konkrétně toto ustanovení měnil. Lze říci, že možnost odvolání úředníka ze služebního místa za hodnocení dostačující („čtyřku“) tak v návrhu zůstala, ačkoli to (k 1. listopadu 2018) nemůžeme potvrdit tiskem, kterým by měl nyní disponovat Senát. Výtka EK v tomto případě nebyla pozměňovacími návrhy napravena, a výrok předsedy Bartoše tak hodnotíme jako nepravdivý.

Zřízení tzv. informačního ombudsmana, tedy dohledové instituce, která by pomáhala řešit případné spory ohledně zákona o svobodném přístupu k informacím, mají Piráti ve svém programu (.pdf, str. 15) spolu s dalšími návrhy na změnu tohoto zákona,

Novela zákona o svobodném přístupu k informacím, jejímž předkladatelem je mj. právě poslanec Michálek, momentálně prochází legislativním procesem. Navíc se netýká (.pdf) zřízení informačního ombudsmana, ale spíše rozšiřuje povinnost zveřejňovat informace o státem ovládaných organizacích (např. ČEZ). Žádný jiný poslanecký návrh novely zákona 106/1999 Sb., který by tohoto ombudsmana zaváděl, pak není a ani nebyl projednáván. Komplexnější návrh (.pdf) senátora Libora Michálka a dalších, který by zřizoval Úřad pro ochranu informačních svobod, byl v minulosti projednáván v Senátu, ale nebyl schválen.

Jakub Michálek však podal pozměňovací návrh (.docx) k vládní novele zákona o svobodném přístupu k informacím (sněmovní tisk 139), kterým se zavádí přezkum rozhodnutí o poskytnutí informací Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Ani tento zákon však zatím nebyl schválen, o pozměňovacím návrhu se dosud nehlasovalo (k 30. říjnu 2018). Michálkův návrh sice explicitně neobsahuje Instituci „informačního ombudsmana“, ÚOOÚ by však dle tohoto návrhu získal kompetenci přezkoumat rozhodnutí nadřízeného orgánu nebo jeho nečinnost (§16b odst. 1 a 3). Podle dalšího Michálkova návrhu (docx, § 52) se rozšiřuje působnost ÚOOÚ na „právo na informace“ a poskytování konzultací v této oblasti.

Existuje ještě druhý projednávaný tisk v téže věci (sněmovní tisk 138), konkrétně v souvislosti se zákonem o zpracování osobních údajů. Jakub Michálek ve svém příspěvku v rozpravě zdůvodňuje potřebu provázat ochranu údajů s právem na informace, přičemž oboje by podle jeho pozměňovacího návrhu (.docx) mělo být zaštiťováno právě ÚOOÚ. Návrh byl v hlasování na 20. schůzi v pátek 26. 10. 2018 (pozměňovací návrh J) přijat. Třetí čtení však dosud nebylo ukončeno, na upozornění poslance Stanjury bylo přerušeno hlasování, neboť jednací řád neumožňuje pokračovat po 14. hodině. Když 30. 10. 2018 večer proběhlo ověřované Interview ČT24 s Ivanem Bartošem, na projednávání už nedošlo. O návrhu jakožto o celku tedy nebylo hlasováno, proto nebylo uzavřeno třetí čtení, a byť byl schválen dílčí Michálkův návrh, nelze říci, že by byl „informační ombudsman“ zřízen. Návrh ještě neprošel ani Poslaneckou sněmovnou, ani Senátem.

Pod pojem fake news lze zařadit širokou škálu informací od zjevně nepravdivých po různé druhy mystifikací nehledě na subjektivní výklad každé osoby. Jana Lorencová se dopouští takříkajíc tradiční mystifikace sdílením zpráv neaktuálních, poplašných, nadpisem ani fotkou neodpovídajících svému obsahu.

Bartoš prokazatelně neřekl pravdivou informaci ohledně kandidatury Lorencové za SPD (Strana přímé demokracie). Lorencová v roce 2012 kandidovala do Senátu v obvodě č. 74-Karviná za Stranu státu přímé demokracie – Stranu práce (SSPD–SP). Toto uskupení kandidovalo pro představu v letošních komunálních volbách v Ostravě v tandemu (.pdf) s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti a společně získali přes patnáct tisíc hlasů. Co se týče samotné Lorencové, v roce 2013 se stala poslankyní v klubu hnutí ANO.

Dlužno podotknout, že Ivan Bartoš na svém facebooku ještě před odvysíláním pořadu sdílel svou omluvu za zařazení Lorencové do chybné strany. Omluvu zveřejnil i facebookový profil Interview ČT24.