Jan Bartošek

V roce 2014 bylo v reakci na okupaci Krymu v rozhodnutí (.pdf, str. 2) Rady EU uvaleno embargo na přímý i nepřímý prodej, dodávky, převod a export zbraní ze států EU do Ruské federace. Zákaz se týkal i souvisejícího zbrojního materiálu všech kategorií včetně „zbraní a střeliva, vojenských vozidel a vojenského vybavení, polovojenského vybavení“ a náhradních dílů k nim. Embargo platilo pro občany členských zemí EU a uvedený materiál nemohl být Rusku poskytován ani z území členských států nebo za použití plavidel či letadel pod vlajkou členských zemí. Nezáleželo přitom na tom, jestli zboží pochází přímo z území států EU, či odjinud.

Fakticky však od roku 2014 k úplnému zastavení vývozu zbraní a ostatního vojenského materiálu do Ruska nedošlo. Například Německo totiž využilo mezeru, která umožňovala do Ruska exportovat tzv. zboží dvojího užití. Tedy zboží, které je vyráběno primárně pro civilní použití, vzhledem k jeho charakteru a vlastnostem ho lze ale využít i pro vojenské účely. Ruská federace se v tomto případě zavázala k čistě civilnímu využití.

Francie poté využila možnosti naplnit smlouvy dojednané před rokem 2014, kdy Rada rozhodnutí o embargu vydala. Podle informací, které zveřejnil britský deník The Telegraph, bylo z Francie do Ruska zasláno vybavení jako bomby, rakety, torpéda, naváděcí systémy pro stíhačky a vrtulníky nebo infračervené kamery.

Mezi země, které do Ruské federace vyvážely zbraně a vojenský materiál po uvalení embarga, patří i Česká republika.

I přes nespecifikovatelný počet „mnoho“, který uvedl poslanec Bartošek, lze na základě dat hodnotit jeho výrok jako pravdivý. Francie a Německo totiž skutečně navzdory embargu patří od roku 2014 mezi hlavní evropské vývozce zbraní a vojenského vybavení do Ruské federace. Hodnota jimi vyvezeného materiálu přitom několikanásobně převyšuje vývoz ostatních států EU.

Poslanec Bartošek zde hovoří o zavedení tzv. humanitárních koridorů. Ty byly poprvé dohodnuty ruskou a ukrajinskou stranou při jednáních 3. března. Měly ve vybraných oblastech zavést dočasné příměří, aby mohlo být z obléhaných měst evakuováno civilní obyvatelstvo.

V sobotu 5. března tak měl klid zbraní platit v oblasti přístavního města Mariupolu. Ruská armáda ho však nepřestala ostřelovat a plán do fáze evakuace ani nedospěl. Porušení dohody oznámilo vedení města a později také ukrajinské ministerstvo zahraničí. Stejná situace se poté ve městě opakovala i v následujících dnech.

Ministerstvo zahraničí Ukrajiny se vyjádřilo, že ruská strana nedbá na naléhání mezinárodních humanitárních organizací, například Červeného kříže, které zastavení ostřelování požadují. Ruské ministerstvo obrany zároveň z porušení příměří obvinilo ukrajinskou stranu a uvedlo, že civilisté nemohou použít koridor z Mariupolu, protože jim v tom zabraňují tamní nacionalisté. Ukrajinské ministerstvo zahraničí ruské znemožnění humanitárních koridorů označilo za čin porušující Ženevské úmluvy. 

Totéž se údajně odehrálo i v případě dalších ukrajinských měst, Volnovachy, Sum či Charkova. A k obdobným problémům mělo docházet i na jiných místech vyznačené humanitární trasy.

V průběhu dalších rusko–ukrajinských jednání 7. března nabídla ruská strana vytvoření dalších koridorů. Ty však mají vést převážně do Ruska a Běloruska, a sice z měst Kyjeva, Charkova, Sum, Mariupolu a dalších. Kyjev ruský návrh odmítl.

Zprávy o porušení humanitárních koridorů ze strany Ruska vycházejí převážně z ukrajinských oficiálních zdrojů. Pro úplnost se krátce zaměřme také na informace od mezinárodních organizací. Provozní ředitel Mezinárodního výboru Červeného kříže Dominik Stillhart v této souvislosti uvedl, že se v neděli 6. března někteří zaměstnanci Červeného kříže pokusili dostat z obleženého města Mariupolu po dohodnuté trase humanitárního koridoru. Ta však byla podle Stillharta zaminovaná – neuvádí nicméně kým. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se vyjádřil konkrétněji: „Útok prezidenta Putina pokračuje. A humanitární dopady jsou devastující. (…) Existují velmi důvěryhodné zprávy o tom, že se civilisté při pokusech o evakuaci dostali pod palbu. Cílení na civilisty je válečný zločin.“ Stoltenberg tedy z neumožnění bezpečné evakuace civilistů obvinil Rusko.

Na začátek uveďme, že se v souladu s výrokem Jana Bartoška soustředíme především na informace z 5. a 6. března, nicméně uvádíme také další případy zveřejněné ke dnu konání rozhovoru, tedy k 8. březnu 2022. Následující odůvodnění je pak založeno především na výčtu zpráv z různorodých médií, ale také na vyjádření politických představitelů či OSN. 

Například podle Rádia Svobodná Evropa došlo v neděli 6. března k zabití nejméně tří civilních obyvatel, z toho dvou dětí, v Irpini. Mělo se tak stát ve chvíli, kdy se rodina snažila z města uprchnout. Fotografie (video, 7:06) těchto obětí, které zasáhl minometný granát, se objevila v mnoha médiích.

O útocích na civilní cíle hovoří také USA nebo Velká Británie. Britská rozvědka ve své zprávě na twitteru 6. března uvedla, že Ruská federace na ukrajinský odpor reaguje „cílením na obydlené oblasti na mnoha místech, včetně Charkova, Černihivu a Mariupolu“. Zprávy o ostřelování civilních cílů v Charkově a okolí se objevily již na začátku března.

Také americký ministr zahraničí Antony Blinken uvedl (video, 00:27), že měl možnost vidět velmi důvěryhodné zdroje popisující záměrné ruské útoky na civilisty.

Twitterový účet kyjevského listu @KyivIndependent zveřejnil informaci, že 7. března bylo v obytné části města Sumy zabito 10 lidí. O tomto útoku hovoří jako o cíleném. 

Dalším příkladem může být ruské ostřelování evakuačního humanitárního koridoru z přístavního města Mariupol. Rusko tehdy porušilo svou stranu dohody o klidu zbraní a k možnosti evakuace civilistů tak nedošlo. Podle více zdrojů útoky zasáhly také nemocnice, školy nebo školky. 

Zdali jsou útoky na civilisty skutečně cílené, je velmi obtížné ověřit. OSN uvádí, že podle jejich odhadu k 8. březnu zemřelo 474 civilistů. Ukrajinská velvyslankyně při Radě OSN za příčinu označila „nevybíravé bombardování a ostřelování obytných oblastí ve velkých městech“. O úmyslnosti těchto útoků tak hovoří jak USA, tak i Velká Británie, jak již bylo zmíněno výše. Rusko nicméně útoky na civilní oblasti opakovaně odmítá. 

2. března 2022 ruské letouny vletěly do švédského vzdušného prostoru nad Baltským mořem, východně od ostrova Gotland. Jednalo se o dva stíhací letouny Su-27 a dva taktické bombardéry Su-24. 

V reakci na toto narušení švédské letectvo vyslalo do oblasti své JAS-39 Gripen, které incident zdokumentovaly a vyfotografovaly. 

Velitel švédského letectva Carl-Johan Edström v oficiálním prohlášení označil jednání Ruska jako neakceptovatelné a neprofesionální. Zároveň zdůraznil, že v současné situaci Švédsko vnímá tento incident velmi vážně. Švédský ministr obrany Peter Hultqvist pak uvedl, že toto narušení vzdušného prostoru Švédska povede k diplomatické reakci.

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení uvádí: „Budeme navyšovat výdaje na obranu země v souladu s našimi aliančními závazky tak, aby dosáhly úrovně 2 % HDP už v rozpočtu na rok 2025.“ Zároveň se zde zavazuje „prosazovat legislativní zakotvení této úrovně obranných výdajů jako minimální hranice“. K navyšování rozpočtu má podle dřívějšího vyjádření ministryně obrany Jany Černochové docházet postupně o přibližně 10 miliard korun ročně.

Ve vládou připraveném návrhu rozpočtu, který v prvním čtení schválila Sněmovna 18. února, měl činit rozpočet Ministerstva obrany 88,1 miliardy (.pdf, str. 6). Doplňme, že na žádost ministryně Černochové také vláda 2. března rozhodla o vyčlenění další miliardy na nákup ručních zbraní pro armádu, a to v reakci na válku na Ukrajině. 10. března poté Poslanecká sněmovna schválila návrh rozpočtu i ve třetím čtení, včetně tohoto zvýšení o 1 miliardu Kč (.pdf, str. 1). Ministerstvo obrany by tak v roce 2022 mělo mít k dispozici 89,1 miliardy Kč.

V roce 2021 měl podle původního návrhu vlády Andreje Babiše činit rozpočet Ministerstva obrany 85,4 miliardy Kč (.pdf, str. 14). Menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD tehdy pro schválení zákona o státním rozpočtu musela získat podporu KSČM, která s výší prostředků vyčleněných pro Ministerstvo obrany nesouhlasila. Nakonec proto Sněmovna odhlasovala snížení obranného rozpočtu o 10 miliard na 75,4 miliardy Kč (.pdf, str. 32). V průběhu roku 2021 nicméně předešlá vláda navýšila rozpočet resortu obrany zpět na 85,4 miliardy Kč. V roce 2022 by oproti tomuto číslu měl být rozpočet vyšší o 3,7 miliardy.

Doplňme, že původní návrh rozpočtu pro rok 2022 připravený minulou vládou Andreje Babiše počítal pro Ministerstvo obrany s částkou 93,5 miliardy. Vláda Petra Fialy ve svém předloženém návrhu proti tomu pracovala s číslem o 5,4 miliardy nižším. Podle zprávy Ministerstva financí je tento pokles umožněn „zejména v důsledku nerealizované zakázky na nákup bojových vozidel pěchoty BVP.". Ta má představovat úsporu ve výši 4,8 miliardy.

Jan Bartošek ve svém výroku říká, že vláda deklarovala svůj dlouhodobý cíl posilovat rozpočty Ministerstva obrany. Takovýto závazek skutečně obsahuje programové prohlášení vlády a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext doplňme, jak se vyvíjely výdaje státního rozpočtu v poměru k HDP od vstupu České republiky do NATO v roce 1999 (viz graf níže). Naposledy, tedy v roce 2021, hospodařilo Ministerstvo obrany s prostředky ve výši 85,4 miliardy Kč, což odpovídalo 1,45 % HDP. Podle současného návrhu rozpočtu, který schválila Poslanecká sněmovna, by resort obrany měl mít v roce 2022 k dispozici 89,1 miliardy Kč, tedy částku větší než v předchozím roce. Při vyjádření v poměru k HDP je nicméně toto číslo menší než v roce 2021 a představuje jen 1,35 % HDP.

Branná povinnost v České republice je povinnost občana plnit úkoly ozbrojených složek státu, a to včetně podrobení se odvodnímu řízení, vykonávání vojenské činné služby či plnění jiných úkolů. Tato povinnost vychází ze zákona č. 585/2004 Sb. (tzv. branný zákon). Vztahuje se na všechny občany státu starší 18 let a zaniká dnem dosáhnutí 60 let či z jiných důvodů taxativně vymezených v § 7 výše zmíněného zákona (např. pozbytí státního občanství, zbavení svéprávnosti apod.).

Branná povinnost není zakotvena v Ústavě ČR ve smyslu ústavního zákona č. 1/1993 Sb., nicméně je zmiňována v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a tudíž je součástí ústavního pořádku České republiky. Výrok Jana Bartoška tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Aktivní záloha je součástí zálohy ozbrojených sil České republiky, která se zřizuje na základě zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti. Příslušníci aktivní zálohy tráví několik týdnů v roce vojenským výcvikem a zbylý čas se věnují civilnímu zaměstnání.

Po ruské invazi na Ukrajinu se v médiích objevily informace, že roste počet zájemců o vstup do aktivní zálohy. Na náš dotaz nám to potvrdila Magdalena Dvořáková z Oddělení komunikace s veřejností Kanceláře náčelníka Generálního štábu Armády ČR: „Zájem o službu v aktivní záloze a o účast na dobrovolném vojenském cvičení je nyní desetkrát větší než před 24. únorem.“ Od 24. února je evidován také dvojnásobný zájem o službu v armádě. O 200 % se podle Dvořákové zvýšila návštěvnost webu kariera.army.cz.

Doplňme, že Ministerstvo obrany každý rok zveřejňuje skutečné počty osob ve svém resortu (.xls), nicméně ty nemusejí korespondovat s počtem zájemců o tuto službu. 1. ledna 2022 měly aktivní zálohy 3 615 příslušníků. Jejich počet se dlouhodobě zvyšuje.

Jan Bartošek, předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL, mluvil (video, čas 8:36) o výdajích státu na 75% slevu na jízdné pro děti, studenty a seniory. Z výroku však není zcela zřejmé, jakou částku měl přesně na mysli. Výrok mohl být myšlen jako 6–8 miliard, 6,8 nebo také 6 miliard s následnou opravou na 8 miliard.

Na čtvrtinu zlevněné jízdné užívají od září roku 2018 děti a mladiství ve věku od 6 do 18 let, studenti do 26 let a lidé starší 65 let. Od začátku roku 2020 jsou slevy zastropovány, respektive je limitována cena jízdného, ze které se slevy počítají, dle počtu ujetých kilometrů.

Tyto slevy platí pouze na vnitrostátních dálkových a regionálních linkách a v prostředcích městské hromadné dopravy, které zajíždějí až za hranice měst. Podle Ministerstva dopravy měla tato sleva pomoci sociálně slabším skupinám lidí, které mají omezenou možnost využívat hromadnou dopravu, a tím pádem jim umožnit častější cestování vlaky a autobusy.

V roce 2019 vyšlo stát proplacení slev na jízdné na 5,78 miliardy korun. V roce 2020 stát k jízdnému doplatil 3,47 miliardy korun. Více než dvoumiliardové snížení oproti roku 2019 má na svědomí omezení pohybu v důsledku pandemie covidu-19.

Pokud bychom vzali v potaz standardní výdaje v nepandemickém roce, je vhodné vyjít z údajů týkajících se roku 2019. Za tento rok stát na jízdném zaplatil 5,78 miliardy korun. Jelikož není jasné, jaké přesně číslo měl poslanec Bartošek na mysli, volíme nejširší interpretaci, tedy 6–8 miliard korun. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý, jelikož se daný interval vejde do naší stanovené odchylky 10 %.

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2021 (.pdf, str. 157) předpokládal výdaje na obranu v roce 2022 v hodnotě 95,2 miliard, v roce 2023 pak 101,7 miliard korun. Ministerstvo obrany počítalo (.pdf, str. 4) pro rok 2022 s částkou přibližně 95 miliard korun již v průběhu roku 2020. Nicméně vláda 7. června 2021 schválila základní parametry rozpočtu na rok 2022, dle kterého mělo Ministerstvo obrany dostat pouze 90,7 miliard korun.

Mluvčí Ministerstva obrany Jan Pejšek uvedl: „Oproti výhledu, na který jsou vázané naše plány, je aktuální návrh ministerstva financí nižší o téměř 4,5 miliardy. Doufáme, že i přes složitou ekonomickou situaci bude ještě prostor pro jednání o navýšení." 

Dle údajů Ministerstva financí bude rozpočet na obranu navýšen oproti letošnímu roku o 15,4 miliard. Nicméně do rozpočtu pro rok 2021 Ministerstvo financí nezapočítává 10 miliard korun, které byly v prosinci 2020 při schvalování státního rozpočtu odebrány z armádního rozpočtu. Stalo se tak na nátlak poslanců za KSČM, kteří tímto požadavkem podmínili hlasování o podpoře státního rozpočtu. Tyto peníze nicméně vláda lednu a březnu 2021 postupně do rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany vrátila.

Následující tabulka zachycuje pokles výdajů na obranu oproti původnímu vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2021 (.pdf). Ačkoliv tento návrh nehovoří o plánech na rok 2024, vzhledem k závazku, který dala Česká republika NATO, tedy dát v roce 2024 na obranu 2 % HDP, počítáme právě s tímto podílem. Ministerstvo financí ve své makroekonomické predikci z dubna 2021 pro rok 2024 počítá s HDP ve výši 5 530 miliard korun (.pdf, str. 26). Z toho vyplývá, že rozpočet na obranu by měl v roce 2024 dosáhnout v souladu se spojeneckými závazky přibližně 110,6 miliard korun.

Návrh rozpočtu na příští rok však pro rok 2024 počítá s částkou o 11,1 mld. nižší. Ministerstvo snížilo plánované výdaje i pro rok 2023, a to o 6,7 miliard korun.

Ministr obrany Lubomír Metnar nesplnění spojeneckého závazku omlouval koronavirovou krizí a zavázal se k tomu, že rozpočet na obranu poroste co nejrychleji, aby byly závazky brzy naplněny. Ačkoliv tomuto úsilí odpovídal původní plán, vládou schválená příprava státního rozpočtu pro rok 2022 výrazný nárůst podílu financí pro obranu nenaznačuje.

Vzhledem k tomu, že plán výdajů pro rok 2025 doposud neexistuje, předpokládáme, že Jan Bartošek měl na mysli horizont dalších dvou let, tedy roků 2023 a 2024. Oproti původnímu plánu pokles za rok 2023 činí 6,7 miliard a za rok 2024 dokonce 11,1 miliard korun. Dohromady se tedy jedná o pokles rozpočtu Ministerstva obrany zhruba 17,8 miliard. Jelikož Jan Bartošek mluví o částce převyšující 15 miliard korun, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Armáda ČR v posledních letech provedla hned několik velkých nákupů. V roce 2020 například uzavřela smlouvu na dodávky nových ručních palných zbraní, především útočných pušek BREN (.pdf, str. 2–5), od České zbrojovky v celkové hodnotě 2 853 mil. Kč. V roce 2017 pak také nakoupila dvacet bojových vozidel Pandur od české společnosti Tatra za přibližně dvě miliardy Kč.

Co se týče přímo „odcházení od ruské techniky“, můžeme zmínit například smlouvu na dodání dvanácti nových vrtulníků z USA, kterou ministr obrany Lubomír Metnar podepsal na konci roku 2019. Celková cena této zakázky činí více než 14,5 miliard Kč. Potřebu pořídit nové stroje tehdy Ministerstvo obrany zdůvodňovalo také snížením závislosti na ruské technice. Tyto americké vrtulníky by v roce 2023 měly nahradit právě dosud používané stroje Mi-24/35 ruské výroby.

V prosinci 2019 také Ministerstvo obrany uzavřelo smlouvu s Izraelem o pořízení osmi 3D mobilních radiolokátorů MADR. Také ony by měly být dodány do roku 2023 a nahradit dosluhující techniku ruské, respektive sovětské výroby. „Ukončíme naši závislost na zastaralých ruských strojích a zároveň získáme špičkový a v boji prověřený systém od našeho důležitého strategického partnera,“ uvedl tehdy k nákupu ministr obrany Lubomír Metnar.

Dále můžeme zmínit například pořízení 16 kompletů protiletadlového raketového systému RBS-70NG (nové generace). Smlouvu na jejich nákup Ministerstvo obrany uzavřelo se švédskou společností Saab Dynamics AB na konci roku 2018. První kusy této protiletadlové techniky, která nahrazuje zastaralé ruské systémy S-10M, poté čeští vojáci převzali v říjnu 2020. 

O odklonu od ruské techniky hovoří také strategické dokumenty Ministerstva obrany. Na problém v podobě přetrvávající částečné závislosti „na Ruské federaci v oblasti dodávek náhradních dílů“ upozornila například Koncepce výstavby Armády České republiky 2030 (.pdf, str. 13), kterou vláda schválila v roce 2019. Dokument dále uvádí (.pdf, str. 15), že v roce 2030 by Armáda ČR měla být „vyzbrojena moderní technikou, s odpovídajícími opravárenskými kapacitami a zásobami“, přičemž touto modernizací má dojít „k vyvázání AČR ze závislosti na technice ruské provenience a z nutnosti zajišťování jejího provozu“.

Podobně se pak Ministerstvo obrany vyjadřuje i v rámci Dlouhodobého výhledu pro obranu 2035 (.pdf). „Bude nezbytné dále posilovat interoperabilitu se spojenci v rámci NATO a EU a v této souvislosti pokračovat v odstraňování závislosti na vojenské technice ruského původu,“ uvádí (str. 15) tento dokument, který rovněž pochází z roku 2019. Doplňme, že o nahrazení techniky ruské provenience hovořila například už i Koncepce výstavby Armády ČR 2025 (.docx, str. 10)

Z těchto strategických dokumentů tedy vyplývá, že jedním z cílů Ministerstva obrany je právě postupný odklon od vojenské techniky ruské výroby. Tento záměr pak potvrzují i jednotlivé výše uvedené příklady, jako je nákup amerických vrtulníků, izraelských radarů či švédských protiletadlových raketových systémů. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.