Jan Farský

Oldřich Kužílek byl poslancem za Občanské fórum v České národní radě od roku 1990 do roku 1992. Následně usedl do Poslanecké sněmovny za Občanskou demokratickou alianci, kde strávil šest let mezi roky 1992 a 1998.

Zákon 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, předložila skupina senátorů v čele s Michaelem Žantovským. Jako spoluautor se na tvorbě tohoto zákona podílel i Oldřich Kužílek, což vyplývá například z Analýzy zákona o svobodném přístupu k informacím (.pdf, str. 7, odst. 2).

Oldřich Kužílek v současnosti působí jako expert a koordinátor projektu Otevřená společnost zabývajícím se kontrolou otevřenosti veřejné správy. Oldřich Kužílek rovněž kandiduje za STAN v Praze ze třetího místa, jak tvrdí předseda Starostů Jan Farský.

Tlak státních a polostátních společností na orgány státní moci nelze z veřejných zdrojů nijak doložit, výrok tudíž hodnotíme jako neověřitelný.

Proces přijímání zákonů souvisejících s registrem smluv stručně popsala organizace Rekonstrukce státu. Po přijetí koaličního zákona s výjimkami pro malé obce, Sněmovnu a Senát prosadili poslanci další výjimky pro státní a městské firmy, proti čemuž se však postavil Senát. Na aktuálním znění zákona se kromě poslanců TOP 09 podíleli zástupci všech stran a s ohledem na navrhované výjimky jde střední cestou (§ 3). Jak však správně informuje volební lídr Starostů, smlouvy stále nemusí zveřejňovat ČEZ ani Budějovický Budvar.

Jan Farský na konci července 2017 na tiskové konferenci, kde jej předseda hnutí Petr Gazdík představil jako nového celostátního lídra, skutečně uvedl, že sedm procent pro Starosty bere jako povinnost a deset procent jako úspěch.

Od roku 2016 se volby konají každý rok, a to až do roku 2026, resp. rok 2027 bude prvním rokem volebního klidu, na kdy žádné volby naplánované nejsou. Posledním rokem, kdy se nekonaly žádné volby, byl rok 2015.

Tento maraton je způsoben zejména tím, že zde máme mnoho typů voleb (prezidentské, parlamentní, senátní, krajské, komunální, evropské). Předpokládaný volební klid v roce 2027 ale může být samozřejmě narušen například kvůli konání předčasných voleb.

A jaké volby nás v následujících letech čekají?

• 2016: Zastupitelstva krajů, Senát
• 2017: Poslanecká sněmovna, Senát (opakované volby)
• 2018: Prezident, Senát, Zastupitelstva obcí
• 2019: Evropský parlament
• 2020: Zastupitelstva krajů, Senát
• 2021: Poslanecká sněmovna
• 2022: Zastupitelstva obcí, Senát
• 2023: Prezident
• 2024: Zastupitelstva krajů, Senát, Evropský parlament
• 2025: Poslanecká sněmovna
• 2026: Senát, Zastupitelstva obcí

Nutno podotknout, že senátní volby se konají každé dva roky, ale pouze ve třetině z 81 volebních obvodů, nevolí tak najednou celá Česká republika. Počet voleb se ale do jisté míry ještě navyšuje tím, že právě senátní volby a volby prezidenta republiky jsou dvoukolové.

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) zprostředkovává finanční podporu z EU i národních zdrojů. Podle výroční zprávy (.pdf, str. 5) měl SZIF na konci roku 2016 celkem 1198 zaměstnanců. Na správní výdaje bylo vynaloženo 1,5 mld. Kč, přičemž zhruba třetina této částky byla použita na platy zaměstnanců.

Zdroje určené k financování společné zemědělské politiky dosáhly v roce 2016 výše 38,7 mld. Kč, vyplaceno pak bylo 34,5 mld. Kč (z toho 30 mld. Kč z rozpočtu EU).

Poslanci v prosinci 2016 rovněž projednali návrh rozpočtu fondu na letošní rok. V něm se počítá s celkovými výdaji ve výši 37,6 miliard. Neinvestiční výdaje tvoří zhruba 1,5 miliardy, personální výdaje jsou pak rozpočtovány ve výši cca 785 milionů korun.

Čísla, která zde Farský uvádí, jsou tedy mylná. Fond nerozděluje 50 miliard, jeho rozpočet je o více než 12 miliard nižší. Tedy i zmíněných 15 miliard, které se údajně nedostanou k zemědělcům, je hrubě nadsazených. Dodejme pro úplnost, že Farský použil podobný výrok asi před týdnem na svém Facebooku, zde byl ovšem fakticky přesný:

„Vždyť SZIF, úřad k tomu určený, rozděluje ročně 38 miliard a celá administrace, měření atd. vyjde na 1,8 miliard. To přece není možné. Úřad zaměstnává přes 1200 lidí.“

Takto formulované prohlášení odpovídá realitě a je pravdivé. To, které lídr hnutí STAN učinil v diskuzi Seznam Zprávy, kterou ověřujeme, ovšem přesné není, a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok pochází z úst představitelů Estonska, potvrzuje jej OECD i týdeník The Economist.

O úspěchu digitalizace v nejmenší pobaltské zemi referoval bývalý předseda estonské vlády Taavi Rõivas 3. května 2016 během vystoupení na půdě Mezinárodního mírového institutu.

Informaci zopakoval v říjnu téhož roku také estonský poslanec Kalle Palling na berlínském summitu digitálních technologií pořádaném organizací Readie.

@KallePalling: „Estonia saves 2% GDP with#egovernmentevery year#readie4digital@ReadieEU“
— DELab UW (@DELabUW) 11. října 2016

Stejný údaj zmiňuje i týdeník The Economist a článek na blogu OECD.

Dodejme, že úspora 2 % HDP by v Česku znamenala skutečně asi 94 miliard korun.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, v žádném z posledních roků výše dividend do zahraničí nepřekročila 290 miliard, Farského číslo je tak výrazně nadsazené.

V roce 2016 z České republiky odešlo do zahraničí 288,7 mld. Kč na dividendách. To je oproti roku 2015 nárůst o 62,5 mld. Kč. Celkem odliv dividend do zahraničí v roce 2016 představoval 8,4 % HDP.

Výrok Jana Farského je nutno rozdělit na dvě části. První se týká volebního programu STAN a druhá přístupových jednání pro zavedení eura.

V rámci volebního programu má strana Starostů a nezávislých k přijetí eura následující bod: „Stanovíme podmínky, za kterých ČR vydá definitivní politické rozhodnutí o konkrétním termínu vstupu do ERM II a následně do eurozóny. Naše mezinárodní závazky nezpochybňujeme.“ Tuto část tedy hodnotíme jako pravdivou.

Co se týče přístupových jednání do eurozóny a přijetí eura, Česká republika se v rámci vstupu do EU zavázala (.pdf, str. 2), že zavede euro. Termín, kdy k tomu dojde, ale určí vláda a v současné době datum není stanoveno. Hlavní podmínkou je splnění Maastrichtských konvergenčních kritérií.

Jedná se o kritéria cenové stability, stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb a účasti v mechanismu směnných kurzů. Česká republika aktuálně plní (.pdf, str. 7–8) všechna z nich, kromě účasti v mechanismu směnných kurzů, tzv. ERM II, do kterých se musí zapojit po dobu minimálně dvou let.

Dosavadní pozice české vlády k zapojení do tohoto kurzového uspořádání vychází z názoru, že na účast v mechanismu ERM II je nutno pohlížet pouze jako na bránu umožňující přistoupení k eurozóně a nikoli jako na optimální formu kurzového režimu pro českou korunu. Zapojení do ERM II lze proto očekávat až v okamžiku, kdy si vláda vyjasní vhodné načasování vstupu do eurozóny.

Podle vyhodnocení jak Evropské komise (.pdf, str. 7), tak i ministerstva financí (.pdf, str. 8) ale Česká republika aktuálně není připravena vstoupit jak do ERM II, tak do eurozóny. Pokud by se tak ale rozhodla, ovlivňuje ji jen periodicita vyhodnocování konvergenčních kritérií Evropskou komisí, která zpracovává zprávy co dva roky. Jinak je proces naplánován tak, aby stát mohl přijmout euro 1. ledna následujícího roku od data, kdy o to požádá.

I s přihlédnutím na nutnou změnu legislativy a jednání nové vlády, které by následovalo, než by podobné rozhodnutí bylo přijato, hodnotíme odhad Jana Farského v horizontu tří až čtyř let jako reálný.

Situaci týkající se insolvenčních problémů v ČR popsal Farský poměrně přesně. Jedním z příkladů je Zbyněk Frolík a jeho podnik Linet, zabývající se výrobou nemocničních lůžek. Tato firma se přesunula do Nizozemska, Frolík jako důvod uvedl nestabilitu českého právního prostředí. Dalším podnikatelem, který svůj byznys přesunul do Nizozemí, je Pavel Juříček a Brano Group. Ten koupil firmu Mora Top a kvůli problémům s insolvenčním správcem přišel vlastník o desítky milionů korun. Firma byla vytunelována offshorovou společností se sídlem na Gibraltaru, ovládanou menšinovým společníkem Mora Top.

Jedním z novějších případů může být podnikatel Petr Sisák a jeho chemička Via Chem. V souvislosti s touto kauzou bylo obviněno 14 lidí včetně insolvenčního správce Ivana Haly.

Praktiky konkurzní mafie potvrzuje i zpráva ministerstva vnitra. Na základě falešné pohledávky je na firmu uvalen konkurz, soudce nebo insolvenční správce potom ze společnosti vyvádí peníze.

Lidovci se Starosty začali jednat o možné spolupráci již v prosinci minulého roku. Společné rozhovory začaly probíhat v době, kdy se vedení STAN a TOP 09 domluvila na ukončení spolupráce k začátku roku 2017.

18. března 2017 proběhla celostátní konference lidovců, na které se vedení obou stran dohodla na vytvoření koalice, která společně půjde do říjnových sněmovních voleb. Dohodu podpořili rovněž delegáti KDU-ČSL v tajné volbě, byť výsledek nebyl nijak přesvědčivý. Pro koalici se vyslovilo 39 delegátů, proti 31.

O týden později proběhl celostátní sněm Starostů, na kterém delegáti také podpořili vytvoření koalice s lidovci. Pro bylo 101 ze 116 hlasujících delegátů.

Na základě společné dohody podepsaly obě strany 12. dubna 2017 koaliční smlouvu o spolupráci pro volby do Poslanecké sněmovny. V dikci české volební legislativy koalice dvou stran znamená, že aby se podílely tyto subjekty na distribuci mandátů, musí získat alespoň 10 % hlasů ve volbách.

Nicméně již v létě 2017 se začalo spekulovat o možném krachu koalice. Tyto spekulace následně naplnil 18. července 2017 Pavel Bělobrádek, který po jednání výboru strany oznámil ukončení koalice se Starosty. Bělobrádek argumentoval nepříznivými volebními průzkumy, které koalici nepřisuzovaly potřebných deset procent hlasů na vstup do Sněmovny.

Usnesení KDU-ČSL k této věci (přinesl jej Idnes.cz) znělo:

„Celostátní výbor KDU-ČSL potvrzuje zájem o pokračování dlouhodobé spolupráce se STAN ve všech typech voleb. Celostátní výbor KDU-ČSL vyzývá Starosty a nezávislé ke změně formy spolupráce ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na kandidaturu STAN na kandidátních listinách KDU-ČSL. Program, pozice a počty kandidátů na kandidátních listinách, finanční prostředky a další parametry spolupráce by zůstaly nezměněny.“

Vedení lidovců nabídlo Starostům zachování všech parametrů spolupráce s tím rozdílem, že místo koalice by Lidovci vystupovali s podporou Starostů. Tedy model, který hnutí znalo ze spolupráce s TOP 09. Starostové tak měli opět vystupovat na kandidátkách silnější strany. Úprava by odstranila požadavek na 10% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny, čímž by se razantně zvýšily lidovecké šance. Tuto alternativu však Starostové odmítli.

Je tedy pravdou, že dohodnutou koalici dvou rovnocenných partnerů vypověděla KDU-ČSL, která nabídla Starostům možnost pokračující spolupráce za podmínek, že STAN navrhne své lidi na kandidátní listiny lidovců. Farský má fakticky pravdu v tom, že Starostové by se z rovnocenné pozice dostali spíše do role „juniorního “ partnera. Alespoň ze svého vlastního pohledu. Je ovšem otázkou, zda by tomu tak reálně bylo, kdyby si oba subjekty zachovaly původní rozdělení na kandidátkách, popř. jak by si praktické fungování spolupráce mezi nimi nastavily.