Jana Bobošíková

Výrok hodnotíme na základě programu hnutí Pro sport a mládež jako pravdivý.

Hnutí Pro sport a mládež kandiduje do Poslanecké Sněmovny v rámci volebního bloku Hlavu vzhůru! . Kapitola programu hnutí Sport (pdf.) se na dvanácti stranách věnuje všem oblastem zmíněných J. Bobošíkovou, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Bobošíková z volby prezidenta odstoupila dříve, než došlo k hlasování, její kandidatura v něm tedy nehrála roli.

Bobošíková odkazuje k volbě prezidenta v únoru 2008, kdy proti sobě stáli Václav Klaus a Jan Švejnar jako nejsilnější kandidáti. Podle dřívějšího znění Ústavy ČR (čl. 58) se nepřímá volba konala až ve třech kolech. V prvním kole bylo pro zvolení potřeba získat zvlášť nadpoloviční většiny hlasů všech členů Senátu a všech členů Poslanecké sněmovny. Pokud tuto podmínku nesplnil žádný kandidát, konalo se druhé kolo, do kterého postupoval kandidát s nejvyšším počtem hlasů ve sněmovně a kandidát s nejvyšším počtem hlasů v Senátu.

Před volbou bylo zřejmé, že Švejnar získá většinu poslanců (opoziční poslance a členy Strany zelených, vizte přehled volby iDNES.cz), zatímco Klaus většinu senátorů, mezi kterými měla po volbách r. 2006 většinu ODS (přehled ČSÚ, .pdf). Pokud by ale kandidovala Bobošíková a část poslanců (stačili by poslanci KSČM) v prvním kole hlasovala pro ni namísto Švejnara, mohl se Klaus stát nejsilnějším kandidátem v obou komorách. Nebyl by sice zvolen v prvním kole, byl by však jediným kandidátem postupujícím do kola druhého (tento scénář zmínily kupř. Novinky.cz).

Nehodnotíme, zda Bobošíková prospěla Klausově zvolení. Pokud však bylo jejím cílem snížit svou kandidaturou počet hlasů pro Švejnara (nikoli kvórum, to se v prvním kole volby nemohlo změnit), nebyla úspěšná. Bobošíková již před prvním kolem volby odstoupila (shrnuje iDNES.cz), Švejnar získal většinu hlasů poslanců a postoupil do druhého kola.

Stejnou snahu deklaruje ve svém programu (bod číslo 3) například Strana svobodných občanů, doslova v něm uvádí:

" Svobodní prosazují referendum o vystoupení České republiky z EU. Z Evropské unie lze vystoupit a zachovat přitom volný obchod a volný pohyb lidí. Když Česká republika vystoupí z EU, nebude muset zavést euro."

Toto stanovisko strany popsal na svém blogu předseda Svobodných Petr Mach, a to již před téměř dvěma lety.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Strana svobodných občanů ve svém programu uvádí následující: "Cílem Svobodných je v součinnosti s dalšími evropskými státy prosadit dohodu, která by EU přeměnila ve sdružení svrchovaných států spolupracujících na principu dobrovolnosti.Nebude-li možné nalézt shodu na podobném uspořádání evropských poměrů, budouSvobodní navrhovat, aby za určitých podmínek Česká republika opustila Evropskou uniia aby se stala členem EFTA, to znamená, že by nebyl narušen volný obchod ČR se zeměmi EU."

Samotný předseda strany Petr Mach potom nepodmiňuje vystoupení ČR nějakou konkrétní reformou EU a vidí jej jako nevyhnutelné : "Ačkoliv pozorujeme řadu příznaků blížícího se rozpadu EU, může tento proces trvat déle, než bychom si přáli, a rozpad nemusí být pokojný.Z obou důvodů je nejen legitimní, ale i odpovědné a rozumné navrhovat jednostranné vystoupení z EU."

Jana Bobošíková oficiálně oznámila svou kandidaturu v únoru 2012. V květnu se pak v anketě pro MF Dnes o amnestii vyjádřila následovně: "Spojování tak zásadního kroku jako je amnestie s problémem přeplněných věznic, je zcela chybné. Lidé, kteří spáchali trestný čin, se sami vyloučili ze společnosti slušných lidí. Proto o amnestii spojenou s mým zvolením neuvažuji."

Vyhlášení amnestie patří k rozhodnutím, u kterých prezident, dle Ústavy ČR (čl.63), potřebuje spolupodpis premiéra - za takové rozhodnutí tímto aktem přebírá odpovědnost celá vláda. Je dále pravdou, že se vládní TOP 09 distancovala od tohoto rozhodnutí.

V pořadu HYDE PARK 2.1 (stopáž: 31:30 - 31:45) řekl 1. náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák (ODS), že: "... Kontrasignace premiérem je formální nutnou podmínkou (pro provedení amnestie)".

Jen za dobu existence samostatné České republiky nebyla KDU-ČSL přítomna v následujících vládách:

Miloš Zeman (17. července 1998 - 15. července 2002) - vláda menšinového kabinetu ČSSD, jejíž vznik byl umožněn tzv. Opoziční smlouvou s ODS.

Mirek Topolánek I (16. srpna 2006 - 11. října 2006) - vláda ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.

Jan Fischer (8. května 2009 - 13. července 2010) - úřednický kabinet, do kterého byli vybráni zástupci ODS, ČSSD a Strany zelených. V hlasování o důvěře jej podpořilo několik poslanců KDU-ČSL, byli to ti, kteří posléze ze strany odešli do nově vznikající TOP 09.

Petr Nečas (13. července 2010 až doposud) - koaliční vláda současného premiéra se neopírá o poslance KDU-ČSL, jelikož nejsou přítomni v Poslanecké sněmovně.

KDU-ČSL poprvé kandidovala do České národní rady v roce 1992. V prvních polistopadových volbách do ČNR v roce 1990 kandidovala pouze Křesťanská a demokratická unie (KDU). V roce 2002 kandidovala KDU-ČSL v koalici s US-DEU (tzv. Koalice). Do Poslanecké sněmovny PČR se KDU, resp. KDU-ČSL dostala v každých volbách od roku 1989 kromě těch posledních v roce 2010.

Přehled volebních zisků KDU-ČSL ve volbách do ČNR, resp. PS PČR:

RokZisk hlasů (v %)19908,4219926,2819968,0819989,00200214,2720067,2220104,39 Zdroj: Volby.cz

Jelikož strana KDU-ČSL překročila pětiprocentní uzavírací klauzuli a získala tak parlamentní zastoupení ve všech volbách vyjma voleb v roce 2010, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Výrok Jany Bobošíkové je hodnocen jako nepravdivý, neboť pro tzv. záchranný mechanismus nehlasovali kromě komunistů ve sněmovně ještě poslanci VV a v Senátu jej nepodpořily 2/3 klubu ODS. V Poslanecké sněmovně byl tzv. záchranný mechanismu schválen 5. června, když pro něj nehlasovali kromě zmíněných komunistů (zdrželi se) také poslanci Věcí veřejných (hlasovali aktivně proti). Návrh nesl celý název: " Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro." Senát tento návrh schválil na jednání 25. dubna 2012. Nehlasovali však pro něj všichni kromě komunistů, jak tvrdí Jana Bobošíková, neboť např. ze senátorského klubu ODS jej podpořilo 8 z 24 senátorů, tedy pouhá třetina klubu.

Výrok Jany Bobošíkové hodnotíme jako zavádějící, a to na základě vysvětlení Petra Nečase dne 9. května 2012 při jednání Poslanecké sněmovny.

Výpočet částky, kterou by Česká republika byla zavázána zaplatit do záchranného fondu v rámci Evropského stabilizačního mechanismu vysvětlil premiér takto:

"V případě, že by Česká republika byla členskou zemí eurozóny již dnes, znamenalo by to, že by i v letošním roce musela složit do tohoto mechanismu svůj podíl ve výši tzv. dvou tranší, což je 12,8 miliardy korun, příští rok 2013 opět dvě tranše, to znamená dalších 12,8 miliardy korun a v roce 2014 třetí tranši ve výši 6,4 miliardy korun. Znamená to tedy, že během tří let by to byly zhruba 32 miliardy korun složené hotově s tím, že po dvanácti letech v eurozóně by musela Česká republika doložit dalších zhruba 8 miliard korun na celkový objem 40 miliard. Ve výši záruk, resp. půjček na vyžádanou, by to znamenalo ručit prakticky okamžitě 250 miliard a po dvanácti letech v eurozóně dohromady 310 miliard." V téže debatě se o finanční výši, kterou by ČR v případě vstupu do Eurozóny platila, vyjádřil také ministr financí Kalousek: "Kdybychom dnes byli členy eurozóny a byl by na nás rozpočítán podíl firewallu podle našeho HDP, tak závazek by byl zhruba na 40 mld. cash a zhruba na 310 mld. garancí budoucích plateb." Je tedy pravdou, že celková možná částka, kterou by ČR při vstupu do Eurozóny mohla platit, by mohla dosáhnout až 350 miliard, nicméně tato povinnost nevyplývá automaticky, neboť velkou většinu této částky tvoří garance, tedy ne automatická platba.