Jana Bobošíková

Strana Jany Bobošíkové získala ve volbách 2010 3.67% a v Ústeckém a Plzeňském kraji získala stran 5,28% a 5,18%. Tady ovšem jasně ověřitelné informace ve výroku končí - nelze ověřit jak přesně Česká televize informovala o výsledcích parlamentních voleb 2010. Jediné co lze dohledat je, že výsledky průzkumů, které dělaly pro pořad Otázky Václava Moravce speciál předvolební výzkumy agentury SC&C a STEM straně Suverenita-blok Jany Bobošíkové nevynesly nikdy ani pět procent - ani v krajích ve který se pak nad pět procent dostala.

Mezi politiky jsou názory dobře patrné, obavy z této formy dohledu nad bankami mají například také němečtí či čeští odborníci. Širší veřejnosti je ale toto téma údajně neznámé. Průzkum veřejného mínění ohledně zavedení bankovní unie však doposud nebyl realizován a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Obecně je postoj veřejnosti (např. podle průzkumu CVVM (.pdf) vůči evropskému projektu a další integraci spíše negativní.

Video, ve kterém Jana Bobošíková předává kytici růží G. Husákovi bylo odvysíláno v pořadu Před 25 lety, 25.6.2010, dostupné je stále ve videoarchivu ČT. Jana Bobošíková tedy správně uvádí i časové období - zhruba 2 a půl roku, i fakt, že video bylo odvysíláno v České televizi, odkud se předunulo například na server Youtube.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz, který proběhl již 18. 2. 2012 (tedy asi 10 dní po schválení zákona o přímé volbě prezidenta) Jana Bobošíková tvrdí: ,, My jako Suverenita jsme pro přímou volbu, ale my jsme chtěli změnu pravomocí řady vrcholných orgánů. Ne pro ten současný konstrukt, kdy došlo jen ke změně dvou nebo tří paragrafů v ústavě a jinak se nic nezměnilo. V této podobě se toho obávám.”

Z čehož vyplývá, že skutečně od začátku aktuální úpravy volby preferuje její jinou podobu, ale není proti přímé volbě jako takové

Pod pojmem přepadovky zde má Bobošíkova na mysli využívání pravomoci prezidenta, která je zaručena čl. 64 Ústavy ČR, kde je uvedeno, že prezident má právo účasnit se schůzí obou komor a vlády, může mu být uděleno slovo kdykoliv o to požádá, a stejně tak má právo vyžadovat od členů vlády zprávy a projednávat s nimi otázky, které patří do jejich působnosti. Jasně se vyjádřila, avšak méně expresivně, že by v tomto ohledu na jednání vlády a obou komor parlamentu často chodila, což prohlásila v srpnu tohoto roku v Pardubicích při příležitosti představení kandidátů strany Suverenita do krajských voleb, viz. například článek na prvnizpravy.cz, nebo také rozhovor pro aktualne.cz.

Výrok je pravdivý, neboť tehdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek složil svoji funkci ještě dříve, než mohl být o sestavení vlády oficiálně požádán - ještě dříve než byli oficiálně vyhlášeny výsledky voleb.

Moderátorka se jasné ptá na fázi navrhování ústavních soudců. Jak je uvedeno v článku 84 Ústavy ČR: “ Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.” Hlavní úlohu při výběru kandidátů na post soudce Ústavního soudu tak zastává prezident ČR. Je zcela na jeho uvážení, koho na tuto funkci navrhne. Na samotném výběru kandidáta se Senát ČR nikterak nepodílí. Má pouze možnost prezidentem navrženého kandidáta neschválit.

Výrok hodnotíme jako závádějící, protože ve fázi navrhování může hrát maximálně roli výhružnou - může signalizovat, jaké kandidáty nepřijme. Nicméně to rozhodně nebrání v nominaci podle vůle prezidenta, resp. prezidentky.

Podle Ústavy ČR Senát vyslovuje (ne)souhlas se jmenováním ústavních soudců prezidentem republiky a tento proces se dále odvíjí od zákona č. 107/ 1999 Sb. (.pdf) o jednacím řádu Senátu.

§ 140: (1) “ Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu s jmenováním soudce Ústavního soudu postoupí předseda Senátu organizačnímu výboru a rozešle jej všem senátorům a senátorským klubům. (2) Organizační výbor přikáže žádost podle odstavce 1 výboru, popřípadě výborům a doporučí předsedovi Senátu, aby byla tato žádost zařazena na pořad schůze Senátu a projednána tak, aby Senát mohl ukončit hlasování o vyslovení souhlasu s jmenováním soudce Ústavního soudu nejpozději do 60 dnů poté, kdy si prezident republiky souhlas vyžádal... ”

“ Z předchozí praxe jde o Ústavně-právní výbor, který se nachází v postavení garančního výboru a Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Oba výbory projednávají žádost samostatně za účasti zástupce navrhovatele (obvykle vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, výjimečně prezidentova tajemníka) a kandidáta. Výsledkem projednávání ve výborech je přijetí usnesení, které obsahuje doporučení Senátu pro vyřízení žádosti. ” Zdroj zde. (oddíl 3. 4.)