Jiří Pospíšil

Jeden z autorů nového občanského zákoníku, profesor Karel Eliáš, v rozhovoru z roku 2011 uvádí následující: " Je pravda, že od roku 1990 postupně téměř všechny státy bývalého východního bloku přijímaly nové zákoníky. Paradoxně první byla Albánie v roce 1991 a poslední byly Maďarsko a Rumunsko. Takže jen Poláci, Slováci a my nemáme rekodifikované občanské právo."

Bývalý náměstek ministra spravedlnosti (Pospíšila) František Korbel potvrzuje znění výroku v rozhovoru pro únorové vydání časopisu ČSÚ. Konkrétně říká (obdobně se vyjádřil pro server Idnes.cz v srpnu loňského roku):

"Bylo tomu tak i v jiných postkomunistických zemích?

S novým zákoníkem jsme před předposlední. Za námi je Slovensko, které nový občanský zákoník připravuje a inspiruje se tím naším, a Polsko, které má poměrně zdařilý zákoník z minulosti. Všechny ostatní postkomunistické země již nové zákoníky přijaly, s výjimkou těch, které je tradičně nemají a řeší občanské právo systémem dílčích zákonů, jako třeba Chorvatsko."

Hana Marvanová skutečně externě zastupovala Ministerstvo spravedlnosti při snaze odvolat vrchního státního zástupce Rampulu.

Kromě této kauzy zastupovala Marvanová přímo Pospíšila při kauze nákupu objektu ve Vidnavě. V neposlední řadě můžeme jmenovat nabídku, kterou měl Pospíšil dostat po svém odchodu z ODS (ČTK/Deník):

" Exministr, který se angažuje ve správní radě Nadace Jana a Medy Mládkových, prý má nabídku externí bezplatné spolupráce od Hany Marvanové, která se má stát náměstkyní nové ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO 2011). 'Rád bych s ní konzultoval změny, které budou nutné v občanském zákoníku, a rád bych se podílel, pokud bude zájem, na přípravě nového zákona o státním zastupitelství a tak dále.' uvedl Pospíšil."

Na základě slov Davida Ratha z jeho projevu v Poslanecké sněmovně hodnotíme tento výrok jako pravdivý. David Rath, obžalovaný z korupce, za svou kauzou viděl politickou zvůli, která měla pocházet mimo jiné z vazeb Jana Kubiceho a Jiřího Pospíšila na osoby přímo spojené s vyšetřováním Davida Ratha.

David Rath byl spolu s dalšími deseti lidmi obžalován 4. dubna 2013 v souvislosti se středočeskou korupční kauzou.

Již ve svém projevu v Poslanecké sněmovně 7. září 2012 tvrdil, že je "vězněm této vlády" a přidal několik příkladů, kdy za obviněním z hospodářské činnosti stál politický motiv.

Nestandardní postup policie připisoval na vrub plukovníka Kubiceho. Kritika policejního postupu se týkala např. zveřejňování informací účelově před volbami nebo Kubicemu podřízených policistů.

Stejně tak upozorňoval na nestandardní jednání prvního náměstka nejvyššího státního zástupce Stříže, kterého si podle Davida Ratha spolu s dalšími dosadil bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Spojencem pana Stříže měla být i tehdejší poradkyně Jiřího Pospíšila Lenka Bradáčová, s ní zase v blízkém vztahu protikorupční detektiv Vincenc, který dostal kauzu na starost.

Vazby mezi Janem Kubicem a účastníky vyšetřování David Rath v projevu nazval "mafiánskou chobotnicí". Výraz "mafie" v souvislosti s Jiřím Pospíšilem nepoužil, ale popis vazeb mezi lidmi spojenými s vyšetřováním má obdobný význam.

Lenka Bradáčová nastoupila na Ministerstvo spravedlnosti v roce 2007 - tedy v době, kdy byl ministrem Jiří Pospíšil. V této době se Poslanecká sněmovna zabývala jak novelou trestního řádu, tak i zákonem o výkonu zabezpečovací detence. Na obou zákonech pracovalo Ministerstvo spravedlnosti, kde tehdy Bradáčová skutečně působila.

Na základě dostupných mediálních zpráv hodnotíme výrok Jiřího Pospíšila jako pravdivý.

Před krajskými volbami v roce 2012 vedl Vít Bárta zesměšňující billboardovou kampaň namířenou proti osobě Jiřího Pospíšila.

Podruhé Vít Bárta útočil na Jiřího Pospíšila před předčasnými parlamentními volbami v roce 2013.

Na Bártově facebookovém profilu se objevil odkaz na článek, který byl zveřejněn na jeho oficiálních stránkách pod názvem „Víme první: Pospíšil má být obviněn. Vidnava ho asi dohnala“. Následně byl článek stažen a nahrazen umírněnějším. Vít Bárta také prohlásil, že bude před volbami přesvědčovat lidi, že Pospíšil není žádný beránek.

Zda Jiřího Pospíšila někdy v minulosti urážely i některé jiné politické osoby se nám nepodařilo dohledat. Demagog.cz nehodnotí koho a do jaké míry považuje Jiří Pospíšil za extrémního.

Jiří Pospíšil se ministrem spravedlnosti stal poprvé v roce 2006. Již v průběhu roku 2007 vyšla zpráva o zvýšení zaměstnanosti vězňů o více než 15 %.

V rozhovoru pro zpravodaj České vězeňství (str. 2) exministr Pospíšil skutečně vyslovil záměr investovat do rozšíření výrobních kapacit. Uskutečnění tohoto záměru potvrzuje výroční zpráva za rok 2007 (str. 27).

Ač je pojem "působení" poměrně relativní, funkci ministra spravedlnosti vykonával necelých 5 let, počítaje i čtvrtrok, kdy byl ministrem v demisi.

Pokud porovnáme procentuální zaměstnanost vězňů v roce 2006, kdy Jiří Pospíšil poprvé do funkce nastoupil, a v roce 2012, ze kterého jsou poslední údaje, zvýšila se zaměstnanost vězňů z 46,87 % na 58,83 %, tedy dokonce o 25 procent proti původnímu stavu

Bohužel se nám nepovedlo dohledat informaci o evropském průměru zaměstnanosti vězňů. Média ale hovoří o hranici kolem 60%. I na základě této informace hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože byla vybudována pouze výrobní hala v areálu Oráčov, žádný další projekt podobného rozsahu zbudován nebyl.

Jiří Pospíšil jako bývalý ministr spravedlnosti 28. června 2008 otevřel ve věznici Oráčov na Rakovnicku první výrobní zónu svého druhu v České republice, která ve své době obsahovala jednu výrobní halu. Během otvírání této zóny oznámil, že se plánuje otevření podobné zóny i v plzeňské věznici Bory. Projekt měl být připraven do roku 2010. Dle dostupných informací byly investice do rozšíření nových výrobních prostor v areálu věznice Bory zmraženy s ohledem na změnu ekonomické situace.

Podle dostupných informací byla tedy v roce 2008 otevřena výrobní hala ve věznici Oráčov, přislíbeno bylo otevření na Borech, ostatní výrobní haly byly pouze rekonstruovány jako například věznice Mírov v roce 2007, nebo v roce 2010 ve věznici Nové Sedlo.

Zákon o obětech tresných činů byl skutečně předložen sněmovně 27.2. 2012 a zástupcem navrhovatele byl ministr spravedlnosti, tedy Jiří Pospíšil. Dle vyjádření Ministerstva spravedlnosti však žádný fond, ze kterého by se platily náhrady, nevzniknul a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

O právu na peněžitou pomoc pojednává Díl 6 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (.pdf, ke stažení zde). Neříká však nic o vytvoření fondu, ze kterého by se měly platit náhrady. O vytvoření takového fondu se pouze zmiňovala Petra Vitoušová, prezidentka organizace Bílý kruh bezpečí, která pomáhá obětem trestných činů. Ta pro Český rozhlas uvedla:

„Z výnosů, které teď zatím patří státu, a jsou to výnosy z trestné činnosti, bude vytvořený fond a oběti trestných činů, které se připojí s nárokem na náhradu škody a od pachatele ji nebude možné vymoci, se budou moci obracet na tento státní fond.“

Vyjádření Ministerstva spravedlnosti ke vzniku fondu:

„Pokud jde o vyplácení peněžité pomoci, pak žádný fond nevznikl. Tato částka nemá charakter odškodnění (byť ji za ministerstvo spravuje odbor odškodňování), ale jde spíše o „sociální dávku“, která má oběti pomoci překlenout zhoršenou finanční situaci. Tato pomoc je ministerstvem poskytována osobám, které jsou uvedeny v § 24 zákona o obětech trestných činů. Dále jsou oběti trestných činů podporovány nepřímo, a to prostřednictvím dotací, které jsou poskytovány ministerstvem neziskovému sektoru."

V roce 2006, kdy se Jiří Pospíšil stal poprvé ministrem spravedlosti, byla zaměstnanost vězňů na úrovni 48,87 %, v roce 2012, kdy funkci opouštěl, dosáhla zaměstnanost hodnody 58,83 %, jedná se tedy o nárůst o 12 procentních bodů.

Program ODS pro volby v roce 2006, po kterých Jiří Pospíšil převzal resort, se vězňům nijak nevěnoval. Již krátce po svém nástupu v roce 2007 však v rozhovoru pro časopis České vězeňství (strana 2) vyhlásil zvyšování zaměstnanosti vězňů za jeden ze svých cílů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Nevíme, co si myslí Jiří pospíšil pojmem „fešácký kriminál", nicméně David Rath v diskuzi poukazuje na procento recidivy na Západě, či konkrétněji v Německu nebo skandinávských zemích. Ze získaných informací je patrné, že míra recidivy v Německu a Skandinávii je skutečně nízká.

Průměrná evropská míra recidivy se v minulosti dle článku Daily Mail, který se odkazuje na výzkum provedený v severských státech, pohybovala kolem 70–75 %, zatímco v Norsku dosahovala jen 20 %.

Německé Ministerstvo spravedlnosti si nechalo zpracovat studii, ze které vyplývá, že recidiva v Německu dosahoval v letech 2004 až 2007 33,7 % (strana 38), novější údaje nejsou k dispozici. I tato hodnota je tedy výrazně pod uvedeným evropským průměrem.

Je však sporné, zda je skutečně příčinná souvislost mezi kvalitou či nekvalitou vězeňského prostředí a recidivou a také jakou roli zde hrají další společenské faktory. Výrok jsme se proto rozhodli ponechat jako neověřitelný. Pro srovnání uvádíme, že v České republice se dle časopisu Nový prostor míra recidivy pohybuje podle nejnižších odhadů kolem 60 %.