Jiří Pospíšil

Na 38. sjezdu ČSSD v březnu 2015 si sociální demokraté odsouhlasili rezoluci (pdf. str. 5), ve které se objevuje pasáž:

"Náš demokratický systém se nesmí stát předmětem manipulace ze strany bohatých oligarchů, vlastnících a kontrolujících současně firmy, média i politická uskupení. Proto, abychom tu brzy neměli jen parodii na demokratický systém, v níž místo politických programů a demokratických stran budou spolu o vliv na budoucnost státu soupeřit jen bohaté podnikatelské klany, potřebujeme v zákonech jasněji definovat střet zájmů, zpřísnit pravidla pro financování politických stran a volebních kampaní a zpřesnit mediální legislativu."

Ačkoli v textu rezoluce není zmíněno jméno ministra financí Andreje Babiše,výše zmíněná pasáž je jasným popíchnutím směrem ke koaličnímu partnerovi a šéfovi hnutí ANO, majitele Agrofertu i mediálního domu Mafra.

V březnu sociální demokraté spustili kampaň"Stát není firma. Je to společenství lidí." Jak potvrdil ČTK místopředseda ČSSD Martin Starec, strana v březnu spustila jarní část kampaně před nadcházejícími krajskými volbami.

Volební heslo je narážkou na předvolební slogan hnutí ANO z roku 2013, ve kterém lidem slibovalo, že bude stát řídit jako firmu.

Sám Škromach na svém weby vyvěsil některé odkazy, které se vztahují právě k vymezování vůči Babišovi. Např. má nasdíleno video předsedy strany Sobotky s jeho rozhovorem "Stát není firma" (viz výše), stejně tak má umístěno na webu prohlášení jihomoravského hejtmana Haška, který říká:

" Burešův amok - vyjádření v Blesku??? Pan Babiš si zjevně myslí, že volby budou zase skok voličů na koblihu. Nejen, že je podceňuje, ale každý den dokazuje, že jim nerozumí. Stát není firma, Čapí hnízdo není čapí, a miliony na Babišových účtech rozhodne nejsou miliony v kapsách lidí.
Pan Babiš by měl na Moravě strávit delší čas než jeden víkend. Měl by vidět, jak nelehko zde mnozí lidé žijí, jak tvrdě musí pracovat, aby dobře uživili sebe a své rodiny. Neměl by jen přehrabovat Agrofertí miliardy vidlemi a dělat předem volební účet bez 'hostinského'. Ať už s EET, či bez ní. "

Házení vajíček na Jiřího Paroubka se odehrávalo v květnu 2009 před volbami do Evropského parlamentu. Ty se uskutečnily 5. a 6. června 2009.

V různých městech České republiky byl během kampaně tehdejší předseda ČSSD cílem lidí, kteří na něj házeli vejce. Původ této záležitosti se odehrál v Kolíně, kde během mítinku strany (podle prohlášení ČSSD po skončení mítinku - tuto záležitost nejsme schopni doložit) byl Jiří Paroubek napaden vejcem ze strany jeho odpůrce. Veřejné komentování této věci eskalovalo v další podobné incidenty v různých městech - např. v Plzni, Písku či Litoměřicích.

Celá tato série napadení Jiřího Paroubka vyvrcholila 27. května v Praze během akce ČSSD na Andělu. Zde byli kandidáti a představitelé strany vystaveni obzvlášť velkému útoku vejci ze strany odpůrců. Předseda Paroubek uvedl, že morální vinu za tyto incidenty nese ODS. Konkrétně jmenoval pro Novinky.cz (video, čas 1:22) Mirka Topolánka, Ivana Langera a Marka Dalíka. ODS své zapojení v této věci odmítla.

Na výše uvedeném videu je také vidět část útoků na ČSSD na pražském Andělu.

TOP 09, které přisuzuje podíl na těchto činech Zdeněk Škromach, v té době ještě ovšem jako strana neexistovala. Ministerstvem vnitra, které má toto v kompetenci, byla strana zaregistrována až 26. června 2009, není tedy možné, aby měla podíl na událostech, které se odehrály o měsíc dříve. V dobových zdrojích také předseda Paroubek přisuzuje údajnou vinu za celou věc ODS.

Podobnou studii jako Jiří Pospíšil zmiňuje i jeho stranická kolegyně Markéta Adamová. "Takže to, do jaké míry lidé skutečně přecházejí nemoci nebo jako nemocní stále chodí do zaměstnání, není nikde změřeno, není k tomu žádný relevantní výzkum. Naopak jsou velmi relevantní výzkumy z jedné mnichovské univerzity, které srovnávají země OECD. Zaměřují se na to, že je dost zvláštní, že v některých zemích, ještě před zavedením karenční doby, docházelo k takové výrazné nemocnosti oproti porovnatelným zemím se zhruba stejnou zdravotní péčí, stejnou úrovní zdravotnictví,"řekla Adamová v Událostech, komentářích. Zmíněnou studii, ani žádnou podobnou studii zabývající se touto problematikou se však nepodařilo dohledat a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Věk dožití (naděje dožití při narození) se v České republice podle dat ČSÚ (.xlsx) skutečně zvyšuje každý rok s výjimkou zakolísání v letech 2001-2003. Ženy narozené v roce 2014 měly naději na dožití 81,7 roku, muži pak 75,8 let.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Pospíšil korektně popisuje jak fakt, že tzv. sick days jsou zaváděny v západních zemích, tak i to, že zhruba pětina českých firem je dobrovolně přijímá.

Koncept tzv. sick days vychází z možnosti až pěti plně placených dní zdravotního volna bez lékařského potvrzení. Anketa Hospodářské komory z února tohoto roku informovala o tom, že tuto možnost využívá už pětina firem. Stejný koncept ale se třemi volnými dny nabízí dobrovolně třetina oslovených firem. Hospodářská komora se ve své tiskové zprávě staví proti zrušení karenční doby a vyzvala k debatě právě ohledně koncepcu sick days, podle jejího názoru by se tak předešlo zneužívání benefitu, který by mohl být zaveden opětovným proplácení prvních 3 dnů v nemoci.

O pětinovém podílu firem informoval podle Hospodářských novin i Svaz průmyslu a dopravy ČR. To, že už dnes firmy takové benefity pro své zaměstnance nabízejí dobrovolně, svaz zdůrazňuje i ve své tiskové zprávě (.pdf) z března tohoto roku, ve které, podobně jako Hospodářská komora, nesouhlasí se zrušením karenční doby.

Co se týká západních zemí, think tank The Center for Economic and Policy Research (CEPR) analyzoval způsoby proplácení (.pdf - str. 8) sick days. V této studii zjistili, že z 22 zkoumaných bohatých zemí pouze USA, Kanada a Japonsko negarantují 5 dní nemoci v tabulce označené jako "5-Day Flu". Mezi analyzované země patřily vyjma zemí západní Evropy také USA, Kanada, Japonsko, Nový Zéland.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož propojení motivace k prosazení návrhu zákona se snahou o úspěch v senátních volbách se nedá prokázat.

Návrh byl v Senátu projednáván dvakrát. Poprvé v prosinci 2014 byl předložen skupinou senátorů (jmenovitě Škromach, Maštalíř, Sekaninová, Látka, Kratochvíle, Berka, Jermář, Syková, Štohl, Třísková, Nenutil, Emmerová) a po několika projednáváních nebylo k tomuto návrhu přijato usnesení.

Podruhé byl návrh předložen početnější skupinou senátorů a to v prosinci 2015. V tomto případě byl tisk projednán v březnu 2016 a usnesením č. 370 schválen jako senátní návrh zákona.

Nedá se říci, že by návrh byl "vystřelen" před senátními volbami, jelikož návrh existoval již dříve, avšak se slabší podporou jednotlivých senátorů.

Zákon o volbách do Evropského parlamentu v § 52 (1) uvádí: " Mandát poslance Evropského parlamentu vzniká zahájením první schůze Evropského parlamentu v novém pětiletém funkčním období Evropského parlamentu." 1. schůze se uskuteční 1.-3. července. Uvádí to na svých webových stránkách Evropský parlament.

Europoslanec Pospíšil byl tázán na přidanou hodnotu EU mimo rámec zóny volného obchodu, hodnotíme tedy použití slova „dneska“ jako nadnesené, neb není cílem hodnotit momentální situaci. Evropská unie skutečně přinesla několik zásadních právních norem k úpravě mezinárodního práva soukromého, konkrétně rodinného sektoru. Jde například o přímo účinné nařízení upravující výživné nebo o tzv. nařízení Brusel IIa. Související evropské normy také uvádí základ mezinárodního práva soukromého v Česku, zákon o mezinárodním právu soukromém, a to ve svém druhém paragrafu.

Jiřímu Pospíšilovi dáváme tedy za pravdu.

"Normy kolizní řeší střet dvou právních řádů. Regulují právní vztahy s tzv. cizím prvkem. Stanoví dle práva kterého státu je třeba postupovat v rozmanitých
právních vztazích s cizím prvkem. Tímto cizím prvkem může být např.
předmět právního vztahu (kupř. nemovitost na území jiného státu)." (Jaromír Harvánek - Teorie práva, str. 163)

Takovou kolizní normou je také Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení. Dle harmonogramu bylo toto nařízení Radě EU předáno 15. října 2009 a ta se jím zabývala na svých zasedáních 3. dubna 2010, 9. června 2011 a 14. prosince 2011. Schváleno bylo 7. června 2012.

Tisková zpráva Evropské komise obsah tohoto nařízení shrnuje následovně: "Nový právní předpis významně zjednoduší dědická řízení s mezinárodním prvkem, neboť obsahuje jediné kritérium, na jehož základě se určí jak příslušný orgán, tak rozhodné právo pro taková dědictví: tímto jediným kritériem je obvyklé místo pobytu zesnulého. Umožňuje také občanům, aby s plnou právní jistotou rozhodli o své pozůstalosti. Právní předpis rovněž zavádí evropské dědické osvědčení, jež lidem umožní prokázat bez dalších formalit status dědice či správce dědictví po celém území Unie. Tato novinka představuje významný pokrok oproti stávající situaci, kdy občané jen velmi těžce uplatňují svá práva. Výsledkem budou rychlejší a levnější řízení, která občanům ušetří čas a peníze vynakládané na právní poplatky." (.pdf)

Vzhledem k tomu, že Jiří Pospíšil byl v období mezi 13. červencem 2010 a 27. červnem 2012 ministrem spravedlnosti, a zastupoval tak Českou republiku na zasedání Rady EU, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jako jednu ze svých priorit si úpravu kolizních norem dědického práva vetkl Jiří Pospíšil již jako ministr spravedlnosti v době našeho předsednictví v Radě EU.

Tématem se zabýval jak premiér, tak další poslanci z řad ODS i opoziční ČSSD. Celá kauza navíc vyústila v novelizaci občanského soudního řádu, Pospíšil tedy zavádí v tvrzení, že věc nikoho nezajímala.

Jiří Pospíšil hovoří o sporu rodičů o opatrovnictví dcery, v němž nejprve český soud přikázal poslat šestiletou dceru k jejímu otci do Portugalska (matka přitom tvrdila, že se jednalo o únos), nakonec pak portugalský soud přiřkl dceru zpět matce do Česka.

Jiří Pospíšil se v této době skutečně kauzou zabýval. Nepodařilo se nám sice dohledat, že by hovořil přímo o spojitosti tématu s Evropskou unií, nicméně vyjádřil se v podobném duchu, jak informovala ČTK a portál Novinky: "Jde o velmi složitou právní oblast, kde se střetáváme s mezinárodním prvkem, a ne každý soudce může být specialista na tuto oblast," uvedl ministr. Kontakt se soudem v zahraničí, který řeší stejný případ, bude zajišťovat styčný soudce." Změnu v této oblasti prosazoval i tehdejší ministr Nečas, změnu v rozhodování soudů prosazovaly např. i poslankyně Dundáčková a Čurdová.

K tomu, co Jiří Pospíšil v kauze "řešil", uvádí server E15, že bývalý ministr spravedlnosti zřídil pracovní skupinu, která měla problematiku mezinárodních únosů zhodnotit a navrhnout řešení. Členy byli dva soudci, právnička z Nadace Naše dítě a zástupce MPSV. Podle portálu Eprávo také v reakci na kauzu došlo z iniciativy Ministerstva spravedlnosti rovněž ke zřízení institutu styčného soudce pro haagskou Úmluvu o únosech dětí.

Pospíšil (resp. vláda) pak následně navrhl i novelu občanského soudního řádu, která.mj. řešila i zrychlení práce soudů v případech mezinárodních únosů dětí. Zákon byl pak Sněmovnou jednohlasně schválen (Jiří Pospíšil na hlasování přítomen nebyl) a následně vyhlášen jako zákon 218/2009 Sb. Není tedy pravdou, že by celá věc "nikoho moc nezajímala", výrok je proto zavádějící.