Jiří Pospíšil

Věk dožití (naděje dožití při narození) se v České republice podle dat ČSÚ (.xlsx) skutečně zvyšuje každý rok s výjimkou zakolísání v letech 2001-2003. Ženy narozené v roce 2014 měly naději na dožití 81,7 roku, muži pak 75,8 let.

Čína oficiálně popírá, že by ocel prodávala pod cenou, podle neoficiálních údajů se tak však pravděpodobně děje. Levná ocel z Číny destabilizuje trh s ocelí a ohrožuje producenty z ostatních zemí.

Podle článku BBC Čína zvedla svoji produkci oceli v souvislosti s velkým hospodářským růstem v posledních 25 letech. V současnosti však dochází ke zpomalení růstu, domácí poptávka po oceli klesá. Čínská ocel je proto prodávána na mezinárodním trhu, a to za velmi nízké ceny. Na ocel je navázáno velké množství pracovních sil, Číně tak jde také o sociální stabilitu. Čína však oficiálně odmítá, že by ocel byla prodávána pod výrobní cenou.

Agentura Reuters uvádí, že někteří producenti prodávají ocel pod cenou (se ztrátou až 32 dolarů za tunu) a se ztrátou prodávají i na domácím trhu. Producenti oceli z různých regionů se spojují a vydávají společné protestní zprávy (.pdf), ve kterých uvádějí, že Čína způsobuje nadprodukci a destabilizuje trh. V této souvislosti lobují proti přidělení statutu tržní ekonomiky, protože neregulovaný prodej levné oceli by tyto společnosti poškodil ještě více. Předseda OECD Komise pro ocel se vyjádřil, že „selhání zastavení zakřivení trhu vyústí v subvence a přežívání státem podporovaných společností na úkor soukromých a výkonných společností, které operují v prostředí s minimální státní podporou“ (s. 1).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Evropský parlament 12. května hlasoval o rezoluci, ve které zdůrazňuje, že Čína není tržní ekonomikou. Europoslanec Pospíšil hlasoval (.pdf, str.40) pro přijetí tohoto usnesení.

Podle poslední zprávy Evropské komise z roku 2008 Čína kritéria tržní ekonomiky nesplňovala, i když mířila k většímu podílu tržního hospodářství.

Podle nařízení Rady (.pdf, s. 5 článek 2 odstavec 7 písmeno c) o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, jsou kritérii pro uznání země jako tržní ekonomiky:

- společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě,

- společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodní­mi účetními standardy a používané ve všech oblastech,

- výrobní náklady a finanční situace společností nepodlé­hají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením,

- společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností, a

- měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.

Poslední zkoumání stavu čínské ekonomiky vzhledem ke statutu tržního hospodářství provedla Evropská komise na žádost Číny v roce 2008. Z reportu (.pdf, s. 26) vyplývá, že čínská ekonomika nesplňuje žádnou z klíčových podmínek a nemůže být zatím považována za tržní. Je však patrný postup směrem k tržní ekonomice a některé nedávné (rozuměj v roce 2008) reformy, např. daňového systému, by mohly zemi posunout dále tímto směrem.

Pokud jde o kritérium nezasahování státu, podle zprávy je patrný trend odklonu čínského státu od zásahů do ekonomiky (s. 12), na druhou stranu však přetrvávala např. restrikce ve vývozu, čímž docházelo k umělému snižování cen některých produktů a také ovlivňování celosvětového trhu s těmito produkty (s. 7).

Čínská ekonomika je podle článku Xuepeng Liu z Chin Research Center nicméně také charakteristická velkým rozsahem státem vlastněného majetku a problémem tzv. "červeného" kapitalismu: "symbiózou mezi velkým byznysem a vysokými vládními úředníky, jejich delegáty či členy rodiny." To podporuje korupční prostředí a působí proti posilování role volného trhu.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Je pravdou to, že dne 18. května 2016 americké ministerstvo obchodu přijalo rozhodnutí ohledně stížnosti části amerických výrobců oceli na podezření z dumpingové ceny a státní dotační politiky v případě dovozu u části výrobců válcované oceli z Číny a Japonska. Ve svém setření ministerstvo navrhlo uvalení celní přirážky, která by měla u čínských výrobků dosahovat více jak 500 %.

Tvrzení je hodnoceno jako zavádějící, především proto, že rozhodnutí amerických úřadů není finální. Ze strany USA se čeká na rozhodnutí Americké obchodní komise, která má rozhodnout do 30. června 2016 zda navýšení cel potvrdit nebo zrušit. Cla proto nejsou v tuto chvíli platná.

Navíc ani uvalení cla na dovážené zboží nemusí být porušením dohod či ignorováním závazků WTO, neboť dle článku 6 Všeobecné dohody o clech a obchodu má členský stát možnost, za splnění určitých podmínek, využít antidumpingová cla jako dočasné ochrany svého trhu.

Navrhovaná směrnice Evropské komise zpřísňuje pravidla pro držení zbraní, a to ve snaze čelit teroristickým hrozbám. Součástí návrhu je i zákaz poloautomatických zbraní, které využívají myslivci. Jak ale Evropská komise upozorňuje ve své zprávě (.pdf, str. 1), zákaz se myslivců netýká.

Návrh Komise je však označován za velmi nejasný a od myslivců zaznívají obavy, že zákaz se může vztahovat i na velkou část loveckých zbraní. Směrnice se však netýká všech mysliveckých zbraní, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Podobný výrok zazněl i z úst Zdeňka Škromacha, který jsme rovněž ověřili.

Návrh zpřísňující pravidla držení zbraní projednává Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, mezi jehož členy patří i Jiří Pospíšil. Na začátku května publikoval výbor tři dokumenty s pozměňovacími návrhy členů výboru. V těchto dokumentech se nám podařilo vyhledat celkem 15 pozměňovacích návrhů, pod kterými je Jiří Pospíšil podepsán. Jedná se o pozměňovací návrhy číslo 118, 125, 137, 196 a 206 (.pdf, str. 20, 24, 31, 62, 68), dále 389, 412, 427, 450, 541 (.pdf, str. 48, 61, 69, 83, 131) a 587, 605, 708, 719, 754 (.pdf, str. 8, 18, 82, 89, 108).

Vzhledem k tomu, že nebyl publikován dokument s pozměňovacími návrhy číslo 1 až 87 a Jiří Pospíšil hovořil o 16 pozměňovacích návrzích, je pravděpodobné, že zbývající je součástí právě této nepublikované skupiny návrhů. Jako šestnáctý pozměňovací návrh by se mohl považovat také výborem obecně přijatá připomínka (.pdf, str. 6) zavrhující návrh Evropské komise.

Házení vajíček na Jiřího Paroubka se odehrávalo v květnu 2009 před volbami do Evropského parlamentu. Ty se uskutečnily 5. a 6. června 2009.

V různých městech České republiky byl během kampaně tehdejší předseda ČSSD cílem lidí, kteří na něj házeli vejce. Původ této záležitosti se odehrál v Kolíně, kde během mítinku strany (podle prohlášení ČSSD po skončení mítinku - tuto záležitost nejsme schopni doložit) byl Jiří Paroubek napaden vejcem ze strany jeho odpůrce. Veřejné komentování této věci eskalovalo v další podobné incidenty v různých městech - např. v Plzni, Písku či Litoměřicích.

Celá tato série napadení Jiřího Paroubka vyvrcholila 27. května v Praze během akce ČSSD na Andělu. Zde byli kandidáti a představitelé strany vystaveni obzvlášť velkému útoku vejci ze strany odpůrců. Předseda Paroubek uvedl, že morální vinu za tyto incidenty nese ODS. Konkrétně jmenoval pro Novinky.cz (video, čas 1:22) Mirka Topolánka, Ivana Langera a Marka Dalíka. ODS své zapojení v této věci odmítla.

Na výše uvedeném videu je také vidět část útoků na ČSSD na pražském Andělu.

TOP 09, které přisuzuje podíl na těchto činech Zdeněk Škromach, v té době ještě ovšem jako strana neexistovala. Ministerstvem vnitra, které má toto v kompetenci, byla strana zaregistrována až 26. června 2009, není tedy možné, aby měla podíl na událostech, které se odehrály o měsíc dříve. V dobových zdrojích také předseda Paroubek přisuzuje údajnou vinu za celou věc ODS.

Výrok Jiřího Pospíšila je nepravdivý, neboť oba zmíněné resorty jsou legislativně činné (oproti minulosti méně, nicméně zákony předkládají), v resortu školství jde o návrhy, které ve veřejnosti silně rezonují.

Výrok je hodnocen na základě předložené legislativy, kterou do Poslanecké sněmovny poslaly oba jmenované resorty a to za období vlády Bohuslava Sobotky. Ta získala důvěru Sněmovny 18. února 2014.

Od této doby předložilo do Poslanecké sněmovny Ministerstvo spravedlnosti celkem 18 návrhů zákonů, z nichž jich bylo schváleno 6.

Legislativně se měnila např. výše soudních poplatků, upravoval se exekuční řád. V Poslanecké sněmovně leží hned 10 dalších zákonů z dílny Ministerstva spravedlnosti. Je tedy faktem, že, na rozdíl od minulých volebních období, nebyly předloženy zásadní změny jako byl nový občanský zákoník, nicméně není pravdou, že by byl tento resort zcela nečinný.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pak předložilo poslancům v rozhodném období 7 návrhů, z nichž jich 5 již platí.

Obrázky pocházejí z webu Poslanecké sněmovny - jako rozhodné období počítáme to po zisku důvěry pro Sobotkův kabinet. Pokud tedy vyjdeme z tohoto kvantitativního pohledu, je zřejmé, že jistou legislativní aktivitu oba resorty vyvíjejí. Pro srovnání uveďme, že během ministerského působení Pospíšila ve vládě Petra Nečase (byl ministrem 2 roky), předložil resort 35 návrhů zákonů, z nichž bylo 33 přijato. Byl tedy aktivnější ve srovnatelném období, ale není korektní tvrdit, že zmíněná ministerstva nedělají nic.

Ministerstvo školství např. předložilo již 2 novely školského zákona, které jsou poměrně rozsáhlé. První z nich zavádí např. registr pedagogických pracovníků, povinný rok školky nebo upravuje šířeji inkluzivní vzdělávání.

Podobnou studii jako Jiří Pospíšil zmiňuje i jeho stranická kolegyně Markéta Adamová. "Takže to, do jaké míry lidé skutečně přecházejí nemoci nebo jako nemocní stále chodí do zaměstnání, není nikde změřeno, není k tomu žádný relevantní výzkum. Naopak jsou velmi relevantní výzkumy z jedné mnichovské univerzity, které srovnávají země OECD. Zaměřují se na to, že je dost zvláštní, že v některých zemích, ještě před zavedením karenční doby, docházelo k takové výrazné nemocnosti oproti porovnatelným zemím se zhruba stejnou zdravotní péčí, stejnou úrovní zdravotnictví,"řekla Adamová v Událostech, komentářích. Zmíněnou studii, ani žádnou podobnou studii zabývající se touto problematikou se však nepodařilo dohledat a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.