Jiří Pospíšil

V posledních několika dnech opravdu vyšlo v souvislosti s událostmi v Kerčském průlivu a v Azovském moři několik článků, které upozorňují na možnou souvislost mezi klesajícími preferencemi Vladimira Putina a rusko-ukrajinským konfliktem v Azovském moři.

Washington Post například poukazuje na možný vliv ruské okupace Krymu v roce 2014 (ale i rusko-gruzínské války v roce 2008) na popularitu Vladimira Putina a klade si otázku, jestli cílem agresivního jednání Ruska v Azovském moři může být zvýšení popularity prezidenta.

Popularita Vladimira Putina v Rusku

Zdroj: Levada, Washington Post

Podobnou otázkou se zabývají i články CNN, serveru Bloomberg, Rádia svobodná Evropa, Českého rozhlasu Plus či Deníku.

Důvodem klesající popularity Vladimira Putina v posledních měsících je zejména nepopulární penzijní reforma, která sníží věk odchodu do důchodu postupně o pět let, pro ženy dokonce o osm let.

Základní informace o zahraničním obchodu České republiky zveřejňuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tabulky obsahují čísla včetně dopočtů a jsou zpracovány z dat, které publikoval Český statistický úřad. Statistický přehled zahraničního obchodu (.xlx, tab. země) ČR poskytuje jednak data za rok 2017, ale také srovnání s rokem 2016. Podle těchto údajů byla Velká Británie v roce 2016 čtvrtým nejvýznamnějším exportním partnerem, v roce 2017 pak byla pátá v pořadí (měřeno obratem peněz).

Prezidenti a premiéři evropské sedmadvacítky potvrdili text rozvodové dohody i politickou deklaraci. Ta popisuje, jak si Brusel a Londýn představují budoucnost vzájemných vztahů po tzv. brexitu.

Podle vyjednaného návrhu (.pdf, str. 196) by Británie přestala podléhat pravidlům EU s koncem roku 2020. Dohoda dále mimo jiné stanovuje, kolik má Británie platit EU peněz a detaily týkající se přechodného období i občanských práv.

Nejnovější odhad (39 miliard liber), na kterém se strany dohodly, se skládá z těchto složek:

• prostředky do rozpočtu EU do roku 2020
• platba nesplacených závazků
• financování závazků do konce roku 2020

Nyní dokument putuje ke schválení do britského parlamentu. Parlamentní debata o dohodě začne příští týden v úterý, hlasovat by se mělo 11. prosince. Podle premiérky Theresy Mayové „není k dispozici“ žádná lepší dohoda než ta, které ona dosáhla.

Proti textu, který vyjednala vláda Mayové se staví nejen opoziční labouristé, liberální demokraté či skotští nacionalisté, ale i severoirští unionisté, kteří menšinový kabinet v Londýně tolerují, a někteří poslanci vládní Konzervativní strany.

Část druhá návrhu Dohody o výstupu Spojeného království z Evropské Unie a Evropského společenství pro atomovou energii (.pdf, dále jen „Dohoda“) upravuje (Dohoda, str. 19, článek 10) mimo jiné i práva a povinnosti občanů EU, kteří mají pobyt ve Spojeném království či zde pracují, a občanů Spojeného království, kteří mají pobyt ve státech Evropské unie nebo zde pracují tak, jak Jiří Pospíšil tvrdí.

Dle článku 12 (str. 23 Dohody) je obecně zakázána jakákoli diskriminace těchto občanů na základě národnosti a podle článku 23 (str. 42 Dohody) mají občané Unie i Spojeného království nárok na shodné zacházení. Podle článku 13 (str. 24 Dohody) této dohody se pak na právo pobytu těchto občanů bude stále aplikovat úprava evropského práva.

Dle článků 15 a 16 Dohody (str. 27 a 28 Dohody) se na tyto občany uplatní evropské právo i v případě získávání trvalého pobytu. Dle článku 20 (str. 40 Dohody) pak platí, že evropské předpisy se použijí i při omezení práva pobytu či vstupu (které je nyní možné jen za výjimečných okolností, např. z důvodu veřejné bezpečnosti či veřejného zdraví), avšak pouze do konce tzv. přechodného období (tedy do 31. prosince 2020 – článek 126 Dohody), po přechodném období bude možné omezit právo pobytu a vstupu občanů EU ve Spojeném království na základě britských zákonů a naopak.

Obecně tak platí, že mezi občany EU a VB nebude probíhat diskriminace a občané EU se mohou stát rezidenty ve VB do konce přechodného období (31. prosince 2020), přičemž jejich právo pohybu a pobytu se bude řídit právem EU v rozsahu stanoveném směrnicí EU dopadajícím do konce roku 2020 i na Velkou Británii.

Po skončení přechodného období se dle čl. 20/2 Dohody mohou objevit omezení práv pohybu a pobytu pro občany EU, kteří přicházejí do Velké Británie za účelem získání statusu rezidenta. To však bez dalšího automaticky neznamená, že právo pobytu a pohybu občana EU ve vztahu k Velké Británii omezeno bude. Může se to stát, ale jisté to není a záleží na konkrétní právní úpravě Spojeného království.

Mnohem podstatnější v tomto výroku je však přílišné zobecnění složité materie tvrzením „budou mít stejná práva, jako by měli v době, kdyby Velká Británie byla v Evropské unii“. Zmíněný článek 20 Dohody upravuje pouze svobodu pohybu a pobytu, nikoli všechna práva.

Občané EU, kteří jsou zároveň rezidenty ve Velké Británii, tak budou mít Dohodou zaručenou svobodu pohybu a pobytu podle směrnice EU stejně jako doposud. O dalších právech daných předpisy Evropské unie však článek 20 Dohody nehovoří. Zároveň je vysoce nepravděpodobné, že by Spojené království ponechalo v účinnosti všechny předpisy upravující práva občanů EU, když více členem Evropské unie nebude.

Otázka imigrace byla v dobách referenda používána zastánci brexitu jako jeden z argumentů pro odchod VB z EU, jak ukazuje ve svém souhrnném článku například internetový VOX či deník The Guardian. Extrémní zneužívání tématu imigrace pro získání podpory ukazuje i známá fotka předsedy strany UKIP Nigela Farage z 16. června 2016.

Umírněnější hnutí Vote Leave vedené poslancem Borisem Johnsonem, jež v době referenda zastupovalo hlavní hlas zastánců odchodu z EU, se vyjadřovalo k migraci opatrněji. Na svých stránkách nezmiňovalo specificky žádné oblasti či centra imigrace, ale akcentovalo obecně nutnost získání kontroly nad hranicemi a nezávislosti od zasahování například evropských soudů do britské migrační politiky.

Imigrace byla podle průzkumů též hlavním důvodem zmiňovaným mezi lidmi, kteří pro odchod hlasovali.

Imigrace do VB v době kolem hlasování o Brexitu (24. června 2016) vykazovala několik trendů. Jak ukazují data Oxfordské univerzity, migrace z EU vzrostla po rozšíření EU v roce 2003, klesla v době ekonomické recese v letech 2007–2009, od té doby postupně opět roste. Přesto hlavní podíl na migraci do VB zaujímají občané ze zemích mimo EU. Mezi hlavní zdrojové země EU, které tvoří dlouhodobě většinu imigrace do EU, jsou Polsko, Irsko a Německo. V období po krizi je pak patrný nárůst ze zemí nových (Rumunsko, Maďarsko), ale především také z tzv. jižního křídla EU (Itálie, Španělsko a Portugalsko).

Není pravdou, že by samotná střední a východní Evropa byla zdrojem hlavní imigrační vlny. Podobné výsledky ukazuje i výzkum na datech z roku 2015 z pera Londýnské školy ekonomie a politických věd. Zastoupení občanů EU mezi imigranty (s. 2–3) je vidět v následujícím grafu, ze kterého je zřejmá dominance Poláků jako pracovníků z EU:

Zdroj: Brexit and the Impact of Immigration on the UK (.pdf), LSE, s. 3

Otázka, zda evropští pracovníci berou práci těm britským, je součástí větších debat i v rámci ekonomie, a proto ji rozsáhleji neověřujeme. Jen podotýkáme, že ve stejném výzkumu autoři řeší i otázku, zda imigrace z EU bere práci občanům UK či snižuje reálné mzdy. V obou případech dochází k závěru, že imigrace z EU má jen minimální dopad na daná témata, například se ukazuje, že až do roku 2011 reálná mzda rostla s počtem příchozích (tamtéž, s. 7). K pozici zahraničních vs. britských pracovníků se též ve svém dokumentu vyjadřovala parlamentní skupina o migraci, v níž byly zastoupeny všechny politické strany. Skupina sbírala informace od důležitých zájmových skupin (stakeholders). Konstatuje (s. 5–6), že v některých sektorech (na méně kvalifikovaných pozicích) je vysoká závislost na evropských pracovnících, kteří jsou více ochotni pracovat v nestandardní pracovní době a stěhovat se za prací, zatímco britští pracovníci o tyto pozice zájem nemají. Vyjadřuje obavy ze změn, které mohou zmenšit flexibilitu britských podniků.

Pokud jde o kritiku současné podoby Dohody od zastánců tvrdého brexitu, směřuje na více aspektů Dohody. Bývalý ministr pro brexit Boris Johnson kritizuje, že Mayová příliš přistoupila na požadavky EU a dělá z UK „vazalský stát“: bude zachováno příliš mnoho regulací EU a Spojené království bude platit příliš velké sumy jako vyrovnání závazků. Nigel Farage, bývalý předseda UKIP, kritizoval, že evropský soudní dvůr bude i nadále rozhodovat o právech občanů EU žijících v UK, což považuje za ponižující a neakceptovatelné.

Podle Britského národního statistického úřadu žilo ve Spojeném království od ledna do prosince 2017 asi 49 tisíc Čechů (.xls, Table 2.3).

Podle odhadů Velvyslanectví ČR v Londýně z roku 2013 žilo tehdy v Británii cca 40 tisíc Čechů, z toho 35 tisíc přechodně. Mezi ně byli započítáni studenti, lidé hledající si práci a zaměstnanci. Odhady z června 2018 jsou značně vyšší. Dle Velvyslanectví ČR žije ve Velké Británii asi 100 tisíc Čechů.

Je však možné, že Jiří Pospíšil zaměnil pojmy. Mohl mít na mysli Čechy, kteří ve Velké Británii pracují. Těch by podle mediálních informací mělo být zhruba 35–37 tisíc, což by se blížilo údaji, který Pospíšil zmínil.

Dle dat Britského národního statistického úřadu (.xls, list County of Birth Employment Levels) by mělo v Británii za červenec až srpen pracovat asi 902 tisíc občanů, kteří pocházejí z České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Slovenska a Slovinska.

O dohodě (.pdf, přesně 585 stran), která právně ošetřuje odchod Velké Británie z EU, se bude hlasovat začátkem roku 2019. Poté ji musí schválit Evropská rada. Dodejme, že Dohoda musí projít také britským parlamentem, který o ní bude hlasovat 11. prosince.

Podle Guye Verhofstadta, který zastupuje EU při jednáních o Brexitu, je stávající řešení „jediná a nejlepší dohoda, pokud bereme v potaz nepřekročitelné hranice britské vlády a zakládající principy EU: jednotu společného trhu, nedělitelnost čtyř svobod (vnitřního trhu, pozn. Demagog.cz) a autonomii rozhodování EU“.

Velká Británie má podle současných pravidel odejít z EU koncem března 2019.

Právní předpisy Spojeného království skutečně byly či jsou v rozporu s právem Evropské unie, a to i s právem upravujícím volný pohyb. Jde například o rozpor britského práva se směrnicí č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat na území členských států.

Britské právo například neumožňovalo volný pohyb těm rodinným příslušníkům občanů EU, kteří sice nebyli občany Unie, ale měli povolení k pobytu na území EU. Diskriminováni byli též pracovníci z Rumunska a Bulharska tím, že na ně byla uplatňována jiná pravidla pro udělení povolení k pobytu než na občany jiných států EU.

Hnutí Vote Leave, které oficiálně zastupovalo obhájce vystoupení VB z EU v době konání referenda 24. června 2016, uvedlo na svých stránkách finanční výhodnost odchodu z EU jako velice podstatný argument, když tuto tématiku zařadilo na první místo mezi svými argumenty. Kampaň například uváděla, že „EU nyní stojí Spojené království přes 350 milionů liber každý týden – skoro 20 bilionů liber ročně“. Argumentovala, že „naše příspěvky EU stačí na to, abychom postavili novou, plně vybavenou nemocnici každý týden“. Zároveň argumentovala dopady, jaké mají regulace na malé i velké podniky.

Kampaň uváděla, že po odchodu z EU bude Spojené království schopno dojednat nové a výhodnější obchodní smlouvy a získat silnější hlas ve Světové obchodní organizaci. Web Vote Leave dále uvádí, že tato změna proběhne rychle: cituje Oxfords Economics, že průměrná doba jednání o dohodách je 28 měsíců a že do příštích voleb se stát zbaví evropské společné obchodní politiky.

Nutno podotknout, že i přes konečné vítězství se mnohá nejen finanční „fakta“ příznivců brexitu dostala do ostré kritiky, jak shrnuje článek BBC. K tématu dopadů brexitu na britskou ekonomiku se vyjádřili i ekonomové z London School of Economics (.pdf).

I názor současné premiérky Terezy May prošel vývojem od varujícího a lehce pesimistického v dubnu 2016, kdy zastávala funkci ministryně vnitra, přes optimistický v roce 2017, do stručně odevzdaného a vzbuzujícího otázky na jaře 2018.

May ve svých proslovech též zdůrazňovala ekonomické aspekty brexitu. Ve svém projevu o brexitu v lednu 2017 zdůrazňovala možnost vyjednání nových obchodních smluv, zaměření se i na mimoevropské trhy a výhodnější spolupráci s evropskými zeměmi. „A protože už nebudeme členy jednotného trhu, nebudeme povinni přispívat obrovskými sumami do evropského rozpočtu. Je možné, že budeme chtít participovat v konkrétních evropských programech. Pokud ano, bude to naše rozhodnutí a bude rozumné přiměřeně přispět. Ale princip je jasný: dny, kdy Británie masivně přispívala Evropské unii, brzy skončí.“ Výhody nových dohod opakovala i ve svém projevu z března 2018, ve kterém shrnovala aktuální stav vyjednávání. Projev je zakončen optimisticky vzhledem k budoucnosti: „Nepochybuji, že ať už dosáhneme jakékoli dohody s EU, naše budoucnost je zářná. Stabilita a kontinuita staletí vlády, naše odhodlání k svobodě pod vládou zákona, naše víra v byznys a inovace, a nade všechno talent a génius všech našich lidí – hlavně mladých lidí – jsou zárodky budoucího úspěchu, stejně jako byly garanty úspěchu v minulosti.“

To, zda Theresa May zůstane premiérkou, do velké míry záleží na hlasování o Výstupní dohodě. Pokud předložená verze Dohody neprojde parlamentem, je možné, že bude May čelit hlasování o nedůvěře uvnitř Konzervativní strany, a nevylučuje se ani možnost nových parlamentních voleb.

Několik poslanců Konzervativní strany poslalo svému předsedovi v Dolní sněmovně Bradymu své vyslovení nedůvěry v premiérku Theresu May. Poslankyně Dorries mluví o 46 dopisech. Pro hlasování o nedůvěře strany v premiérku je potřeba 48 dopisů. Podle posledních zpráv Brady 48 dopisů ještě neobdržel. V posledních měsících také rezignovalo několik členů kabinetu kvůli nespokojenosti s vývojem situace ohledně odchodu Spojeného království z EU.

Šéfka severoirské Demokratické unionistické strany Arlene Foster řekla, že stávající podobu Dohody nepřijme za žádných okolností. Unionisté jsou pro hledání jiné cesty než dosavadních možností, tedy přijetí návrhu Výstupní dohody nebo vystoupení z EU bez dohody.

Postoj labouristů však Pospíšil nepopisuje korektně. Podle vyjádření předsedy opozice Corbyna to vypadá, že labouristé stávající návrh Výstupní dohody nepodpoří. Corbyn popisuje návrh jako nejhorší možnost ze všech. Podle Reuters budou labouristé požadovat nové volby, pokud parlament nepodpoří stávající verzi Výstupní dohody, o které budou poslanci hlasovat v prosinci. Nejedná se tedy o nové volby za každou cenu, jak vyplývá z Pospíšilových slov.