Josef Středula

Josef Středula poukazuje na to, že zaměstnanci určitých profesí, kteří pobírají nejnižší možnou mzdu, nedostali od 1. ledna 2023 přidáno, naopak politici letos budou na platech dostávat více než dřív. Zmiňuje také, že jedné skupině lidí se minimální mzda zvýšila, toto navýšení je ale podle něj nižší než to, o kolik si politici polepšili měsíčně.

Vývoj minimální a zaručené mzdy

Jak jsme již ověřili v jednom z předešlých výroků, minimální mzdu zákoník práce popisuje jako nejnižší přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Mzda, plat nebo odměna z dohody přitom nesmí být nižší než právě minimální mzda. Základní výši minimální mzdy poté stanovuje vláda nařízením, které zpravidla zvyšuje tuto základní sazbu na začátku roku. K poslednímu navýšení tak došlo 1. ledna 2023, v současnosti základní sazba minimální mzdy činí 103,8 Kč za hodinu a 17 300 Kč za měsíc při 40hodinové týdenní pracovní době.

Tzv. zaručená mzda poté podle zákoníku práce představuje nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Rozvržena je do osmi skupin. Nejnižší 1. skupina zaručené mzdy přitom nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy. Nejvyšší, tedy 8. skupina zaručené mzdy, zároveň musí představovat alespoň dvojnásobek minimální mzdy. Podle nařízení Fialovy vlády z prosince 2022 je tak pro rok 2023 nejnižší sazba zaručené mzdy (v 1. skupině prací) stanovena na 17 300 Kč, v nejvyšší kategorii se pak jedná o 34 600 Kč, jak ilustruje tabulka níže.

Josef Středula demonstruje svůj příklad na profesích řidiče autobusu, ošetřovatelky nebo školníka. Řidič autobusu spadá výkonem své profese do skupin 3 nebo 5, ošetřovatelka do skupiny 3 a školník do skupiny 2. Těmto platovým skupinám skutečně nebyla mzda od ledna 2023 vůbec navýšena a je tedy namístě hodnotit tuto část výroku jako pravdivou.

Na druhou stranu Josef Středula nepřesně uvádí, že došlo ke zvýšení mzdy pouze v jedné kategorii. V lednu 2023 došlo ke zvýšení minimální mzdy, a tedy 1. mzdové skupiny, ale zároveň i 8. skupiny, která je však automaticky navázána na skupinu 1. Zaručená mzda pro ostatní skupiny se pro rok 2023 nezměnila.

Zdroje: Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. a Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Vývoj platů politiků

Další část výroku se týká zvýšení platu politiků a dává je do srovnání s výše zmíněnými profesemi. Zde je důležité nejprve připomenout, že platy politiků byly zmrazeny v minulých dvou letech na úroveň roku 2020, jak ilustruje tabulka níže. Pro naši analýzu tedy uvažujeme zvýšení mezd a platů mezi roky 2020 a 2023, nikoliv meziročně.

Závěr

Josef Středula kritizuje vládu za to, že v rámci navýšení minimální mzdy nezvýšila také další skupiny zaručených mezd, a ve výsledku si od 1. ledna 2023 polepšili jen lidé v 1. skupině (tedy s minimální mzdou). Kromě 1. skupiny ale došlo k navýšení zaručené mzdy i v 8. skupině, která je ovšem zákonem navázaná na výši minimální mzdy, a vláda ji tak zvýšit musela. V ostatních kategoriích zaručených mezd, kam spadají také Josefem Středulou uvedené profese, k žádnému navýšení skutečně nedošlo. 

Pokud srovnáme navýšení minimální mzdy, k němuž došlo od 1. ledna 2023, se skokovým navýšením platů politiků, měsíční plat politika se skutečně zvýšil o větší částku než roční hodnota minimální mzdy. Například ministři Fialovy vlády, které Josef Středula kritizuje, si měsíčně polepšili o 22 100 korun, pracovník pobírající minimální mzdu si za celý rok 2023 vydělá o 13 200 Kč víc než loni.

Josef Středula tedy správně popsal profese, kterým se od nového roku nezvýšily zaručené mzdy, a také nominální rozdíl mezi navýšením platů politiků a minimální mzdy. Jeho tvrzení o tom, že došlo k navýšení zaručené mzdy jen v jedné skupině prací, pravdivé není, avšak vzhledem k tomu, že 8. skupina je zákonem navázaná na 1. skupinu, je možné říct, že vláda s minimální mzdou musela zvýšit i nejvyšší skupinu zaručených mezd. Výrok jako celek tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Josef Středula tento výrok uvedl v odpovědi na otázku, která se týkala začleňování marginalizovaných skupin do společnosti. Podle Josefa Středuly je důležité, aby se člověk ve vlastní zemi cítil její součástí. Jako příklad z historie zmínil, že člověk, jenž „rozluštil“ kód Enigma, byl homosexuál, a proto byl na něj po válce činěn ze strany společnosti tlak.

Josef Středula patrně mluví o britském matematikovi Alanu Turingovi, který za druhé světové války pracoval pro Vládní školu pro kódování a šifrování (GC&CS), později přejmenovanou na Vládní komunikační ústředí (GCHQ). V centrále GC&CS v Bletchley Park působil jako vedoucí kryptoanalytik a stál v čele skupiny, jejímž cílem bylo prolomit německé šifrování.

Během války Alan Turing sestrojil dešifrovací stroj Bomba (The Bombe), jenž sloužil k luštění zpráv zašifrovaných systémem Enigma, jenž používaly nacistické ozbrojené síly. Na vytvoření stroje pracoval spolu se svým týmem od podzimu 1939 do jara 1940. Navazoval přitom na práci polského týmu vedeného Marianem Rejewským. Ten se prolomením kódu Enigma zabýval od roku 1932 a v roce 1938 vyrobil přístroj bomba (.pdf, str. 31), po kterém byl pojmenován i stroj Alana Turinga. V létě 1939 pak Rejewski informace o dešifrovacím zařízení předal Francii a Velké Británii. Rejewského stroj měl nicméně oproti tomu Turingovu značnou nevýhodu, protože nedokázal reagovat na změny, jež Německo v systému Enigma provedlo v květnu 1940, a stal se tak nepoužitelným. Právě díky složitějšímu Turingovu zařízení, které se s těmito změnami dokázalo vypořádat, mohla Velká Británie rozluštit značná množství německých zašifrovaných zpráv.

Nyní se zaměříme na samotné represe, jimž byl Alan Turing vystaven pro svou homosexualitu. Doplňujeme, že ve Velké Británii byla do roku 1967 mužská homosexualita nelegální.

Po druhé světové válce ve Velké Británii začala vlna zatýkání homosexuálů, přičemž se toto zatýkání týkalo často mužů zastávajících vysoké funkce v národních institucích. V lednu 1952 byl Alan Turing v Manchesteru obžalován za svůj poměr s jiným mužem a 31. března 1952 souzen. Podobu trestu si přitom směl sám vybrat. První možností bylo vězení, druhou podmínečné propuštění, které však podléhalo podmínce, že podstoupí roční hormonální léčbu. Alan Turing si zvolil druhou možnost. Jelikož od roku 1948 nesměli homosexuálové ve Velké Britálnii získat bezpečnostní prověrku, byla Turingova práce pro GCHQ, oficiálně ukončena.

V následujících letech podléhal kontrole policie, jež se obávala, aby nevyzradil státní tajemství svým zahraničním kontaktům. Web Turing.org.uk, spravovaný matematikem Andrewem Hodgesem, zmiňuje např. domovní prohlídku, které byl Alan Turing podroben v březnu roku 1953, když k němu měl přijet na návštěvu jeho norský známý, také homosexuál.

8. června 1954 byl Alan Turing nalezen mrtvý, příčinou úmrtí byla otrava kyanidem. Jeho smrt byla označena za sebevraždu. To, proč Turing zemřel, bývá ovšem popisováno různě. Zdroje často propojují Turingovu smrt s psychickými a fyzickými těžkostmi, které v posledních letech života pro svou homosexualitu zakusil. Rovněž se objevují i názory, že mohl být zavražděn tajnou policií, protože měl velké kryptoanalytické znalosti a homosexuálové byli za Studené války vnímaní jako bezpečnostní riziko. Existují však i zdroje předkládající názor, že se mohl otrávit nedopatřením, jelikož používal kyanid při svých chemických experimentech.

24. prosince 2013 byla Turingovi posmrtně udělena panovnicí Alžbětou II. královská milost.

Na závěr shrňme, že Alan Turing skutečně hrál velkou roli při dešifrování zpráv, které nacistické Německo šifrovalo pomocí systému Enigma. Na přelomu let 1939 a 1940 spolu se svým týmem sestrojil zařízení, díky němuž Velká Británie mohla během války rozluštit nezanedbatelné množství zachycených německých zpráv. Turing byl skutečně homosexuál, výrok Josefa Středuly proto hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že Turing byl kvůli své sexuální orientaci skutečně vystaven tlaku ze strany společnosti, v roce 1952 byl např. odsouzen za poměr s jiným mužem a nesměl pokračovat v práci pro GCHQ.

Prezidentu republiky náleží na základě článku 62 Ústavy pravomoc jmenovat soudce Ústavního soudu. Ke jmenování nicméně skutečně potřebuje souhlas Senátu. V minulosti se několikrát stalo, že horní komora neschválila kandidáta, kterého prezident navrhoval.

Miloši Zemanovi bylo Senátem odmítnuto pět návrhů (jmenovitě šlo o Petra Poledníka, Aleše Gerlocha, Jiřího Nykodýma, Jana Sváčka a Miloslava Výborného).

Předchozímu prezidentovi Václavu Klausovi Senát zamítl dokonce devět nominací na post ústavního soudce. Jmenovitě šlo o Vladimíra Balaše, Václava Pavlíčka, Kláru Samkovou, Aleše Pejchala (kterého Václav Klaus navrhl do funkce dvakrát), Milana Galvase, Jaroslavu Novotnou, Jana Sváčka a Zdeňka Koudelku.

Co se týče Václava Havla, tomu Senát všechny kandidáty schválil. Dodejme však, že před vznikem Senátu došlo k odmítnutí Ireny Pelikánové a Ivana Průši ze strany Poslanecké sněmovny.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo nalézt žádné informace o uskutečnění schůzky mezi Josefem Středulou a eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. S dotazem jsme se proto obrátili přímo na prezidentského kandidáta Středulu, který nám v e-mailové komunikaci napsal: „Schůzka se uskutečnila dne 29. 11. v 11:30 hod. na zastoupení EK v ČR společně se zástupci Svazu průmyslu a dopravy a také KZPS (Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, pozn. Demagog.cz) společně s týmem pana komisaře. Téma bylo: aktuální situace, pohled sociálních partnerů na současnou situaci v ČR i ve světě, budoucnost vývoje v ekonomice apod“.

Konání schůzky nám následně potvrdil vedoucí tajemník KZPS Jan Zikeš. Ten konkrétně uvedl: „Potvrzuji konání schůzky na půdě Evropského domu“. Uveďme, že jednání mezi Josefem Středulou a Nicolasem Schmitem se odehrálo ve stejný týden (video), kdy byla uspořádána námi ověřovaná debata.

Uskutečnění jednání nám následně potvrdila také Isabelle Stassart z týmu Nicolase Schmita. Ta uvedla, že eurokomisař s Josefem Středulou a dalšími partnery diskutoval o sociálních otázkách a problematikách, které se týkají zaměstnání.

Doplňme, že Nicolas Schmit se 28. listopadu 2022 účastnil konference Call to Europe: Zvládání krizí, která se zaměřovala na „ceny, covid-19, klima a konflikt“ (video). Na této mezinárodní konferenci v Praze byl i Josef Středula. Ten však jako řečník vystoupil na jiné panelové diskusi než Nicolas Schmit. Prezidentský kandidát debatoval společně s reportérkou Sašou Uhlovou, sociologem Danielem Prokopem a ředitelem Masarykovy demokratické akademie Patrikem Eichlerem.

Prezidentský kandidát Josef Středula se tedy ve stejný týden, kdy se pořádala námi ověřovaná debata, skutečně setkal s eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. Její konání nám potvrdil vedoucí tajemník KZPS i tým Nicolase Schmita a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Josef Středula zmiňuje potřebu české verze Nového údělu (New Deal), což byla série ekonomických opatření amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta ve 30. letech 20. století. Měla za cíl snížit nezaměstnanost a podpořit hospodářskou produkci USA během tzv. velké hospodářské krize.

Kandidát na prezidenta Středula se veřejně zmínil o potřebě New Dealu pro Českou republiku na tiskové konferenci po jednání tripartity už v listopadu roku 2020, kdy plán nazval „Czech Deal“. Ve svém vystoupení mluvil o potřebě celkové restrukturalizace české ekonomiky, aby vyhovovala potřebám 21. století.

O New Dealu mluvil Josef Středula také 21. června 2022 ve spojení s růstem inflace a zhoršováním ekonomické situace v České republice. Podle něj by tato dohoda „ukázala směřování České republiky“. Dále uvedl, že se „jedná (…) v podstatě o jiný druh strategie hospodářského růstu České republiky. My se totiž z této situace bez takové strategie nejsme schopni vůbec dostat“.

Dodejme, že Josef Středula neupřesnil detaily tohoto New Dealu, v obou vyjádřeních se ovšem např. odkázal na potřebu zahrnout do něj i Zelenou dohodou pro Evropu (.pdf). Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), které Josef Středula předsedá, mj. již v srpnu 2021 vydala příručku (.pdf) pravidel a opatření pro transformaci české ekonomiky na tzv. průmysl 4.0.

Josef Středula v rozhovoru tímto výrokem poukazuje na to, že nedělá celý život jen odboráře. Podle informací serveru iRozhlas.cz Josef Středula po ukončení svých studií na Střední průmyslové škole v Opavě pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati. Magazín Czech Business Weekly v roce 2009 uvedl (vydání ze dne 14. září 2009, str. 22), že Josef Středula začal ve Vítkovických železárnách pracovat v roce 1986 jako dělník a po absolvování vojenské služby se v roce 1988 přesunul na pozici technika.

Místopředsedou základní organizace odborů ve Vítkovických železárnách se Josef Středula stal v roce 1990 ve svých 22 letech (Czech Business Weekly, 14. září 2009, str. 22). Následně byl v roce 1991 zvolen členem rady Odborového svazu KOVO. Mezi roky 2005 a 2014 Josef Středula OS KOVO vedl a od roku 2014 je předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).

Josef Středula v rozhovoru poukazuje na to, že dle vlastních slov umí vyjednávat, což podle něj může být důvod, aby ho jakožto odboráře volili nejen dělníci, ale například také živnostníci. Výrokem se pak snaží ilustrovat, že dokáže jednat se širokou škálou institucí.

Předseda ČMKOS Středula je také jedním z pěti viceprezidentů Evropské odborové konfederace (ETUC). V říjnu roku 2021 se Josef Středula účastnil např. jednání tripartity na úrovni EU, kterého se účastnila i předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová. V proslovu tehdy vyzýval EU k lepší komunikaci mezi odbory, zaměstnanci a zaměstnavateli. V prosinci 2021 pak Středula diskutoval s místopředsedou EK Fransem Timmermansem.

Josef Středula pak zastupuje odbory také v rámci českého tripartitního jednání mezi odbory, zaměstnavateli a vládou. Jedná tak se členy vlády například o zvyšování platů či růstu minimální mzdy. Dodejme, že Středula v minulosti s vládou jednal například také o Zelené dohodě pro Evropu.

ČMKOS rovněž jedná se členy Poslanecké sněmovny. „ČMKOS jedná s každou demokraticky zvolenou a demokracii podporující stranou a usiluje o prosazování pozměňovacích návrhů k projednávaným normám a snaží se přispět ke zlepšení schvalovaných zákonných předloh,“ stojí na webu konfederace. Odbory tak například kontaktují i konkrétní parlamentní kluby za účelem podpory odborových stanovisek.

V roce 2014 Josef Středula jednal s tehdejším předsedou Senátu Milanem Štěchem (ČSSD). Předmětem schůzky bylo mj. omezení prodejní doby obchodů o státních svátcích. Nynější kandidát na prezidenta Středula se pak v roce 2017 sešel např. s tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny Janem Hamáčkem (ČSSD) či ministryní školství Kateřinou Valachovou (ČSSD).

Šéf odborů a prezidentský kandidát se jako viceprezident evropských odborů účastnil jednání se zástupci Evropské komise. Pravidelně jako předseda ČMKOS vede tripartitní jednání s vládou a zástupci zaměstnavatelů. V minulosti se sešel také s tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny Hamáčkem či tehdejším předsedou Senátu Milanem Štěchem. Josef Středula tedy skutečně opakovaně jednal se zástupci politických institucí a jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Kandidát na prezidenta Josef Středula v kontextu výroku reaguje na otázku, proč o podpisy k podpoře své kandidatury požádal senátory i přesto, že dle svých slov nasbíral přes 60 tisíc podpisů občanů. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Středula poukazuje na to, že při podepisování petičních listin občany dochází k chybám a senátory oslovil proto, aby měl jistou kandidaturu v případě, že by Ministerstvo vnitra neuznalo část podpisů právě kvůli případným chybám.

Dodejme, že Josefa Středulu nakonec nominovalo 11 senátorů, na Ministerstvo vnitra však odevzdal také petici s podpisy občanů.

Náležitosti petice

Náležitosti týkající se odevzdání kandidátní listiny, náležitosti petice i celého procesu prezidentské volby uvádí zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, a s tím související vyhláška. Dodejme, že kandidátní listinu musí podepsat buď 20 poslanců, 10 senátorů, nebo 50 000 občanů.

Jestliže chtějí občané svým podpisem (.pdf) podpořit určitého kandidáta, na podpisový arch musí uvést jméno, příjmení, datum narození, adresu trvalého pobytu (případně údaj, že trvalý pobyt na území České republiky nemá), a číslo buď občanského průkazu, nebo cestovního pasu (.docx).

Doplňme, že pokud kandidáta nenavrhuje občan prostřednictvím petice, ale navrhují jej poslanci či senátoři, uvádějí na kandidátní listinu kromě svého podpisu pouze jméno, příjmení a údaj, zdali se jedná o poslance nebo senátora.

Kontrola kandidátních listin Ministerstvem vnitra

Kandidátní listiny registruje Ministerstvo vnitra. Pro nadcházející prezidentské volby museli uchazeči o Hrad podat přihlášku nejpozději do 8. listopadu, do 16:00. Resort vnitra poté do 25. listopadu rozhodl o registraci či případném odmítnutí podaných kandidátních listin.

Ověřování správnosti údajů na peticích probíhá namátkově, výběrem náhodného vzorku 8 500 podpisů. Jestliže u některých z nich nalezne nesrovnalosti, mohou nastat dvě situace: 

V případě, že jsou údaje uvedeny nesprávně u méně než 3 % podepsaných občanů, nezapočítává ministerstvo tyto chybové podpisy do celkového počtu podpisů a v dalším přezkumu už nepokračuje. 

Jestliže však Ministerstvo vnitra zjistí nesprávné údaje u více než 3 % podpisů, provede kontrolu dalšího vzorku o stejné velikosti. Pokud v něm chybovost nedosahuje 3 %, nezapočítává ministerstvo chybové podpisy z prvního ani druhého vzorku do celkového počtu podpisů. Jestliže je ale u druhého kontrolního vzorku chybovost větší než 3 %, resort „odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích.“

Ministerstvo vnitra letos odmítlo celkem 13 kandidátních listin. Ty byly odevzdány pozdě, případně neobsahovaly potřebný počet podpisů. Kandidáti Karel Janeček, Karel Diviš a Pavel Zítko avizovali, že se odvolají k Nejvyššímu správnímu soudu. Tomáš Březina se nakonec rozhodl, že se proti rozhodnutí neodvolá.

Závěr

Na základě zákona o volbě prezidenta republiky musí petiční listina občanů skutečně obsahovat adresu trvalého pobytu a číslo občanského průkazu, případně cestovního pasu. Kromě toho musí občan uvést také své jméno, příjmení a datum narození. Výrok prezidentského kandidáta Josefa Středuly tak hodnotíme jako pravdivý.

Kandidát na prezidenta Josef Středula reaguje na dotaz moderátorky, proč už odbory nejsou schopny naplňovat náměstí tak, jako tomu bylo dřív. V odpovědi naznačuje, že současné početné demonstrace jiných pořadatelů jsou podle jeho názoru důsledkem činnosti odborů, jež „naučily lidi protestovat“. Zmíněním odborové demonstrace z roku 1995 se pak snaží dlouhou historii odborových demonstrací podložit.

Historie odborářských demonstrací

Web Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) mapuje historii činnosti organizace, tedy včetně pořádání demonstrací, od jejího ustanovení v roce 1990. ČMKOS první demonstraci pořádala již v březnu 1994. Tehdejším motivem byla kritika způsobu projednávání zákoníku práce, návrhu zákona o státní službě a o základním důchodovém pojištění. Podle údajů organizátorů se tehdy na Staroměstském náměstí sešlo přibližně 40 tisíc lidí.

V pořadí druhá demonstrace odborů, tedy ta, kterou Josef Středula zmiňoval, se konala v březnu 1995. Jejím hlavním tématem byla podpora změny nových sociálních zákonů. Demonstrace se konala opět na Staroměstském náměstí a podle organizátorů se jí zúčastnilo přibližně 90 tisíc lidí.

V dubnu 2012 se na popud ČMKOS uskutečnila další demonstrace, jejímž cílem bylo přinutit tehdejší vládu Petra Nečase k demisi. Protest pořádaly odbory spolu s dalšími organizacemi a podle policie se akce zúčastnilo asi 80 až 90 tisíc lidí. Dodejme, že tehdejší předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil na demonstraci kritizoval vládu za „lhostejnost k občanům, neplnění slibů či zvyšování daní“.

Současné demonstrace

Moderátorka námi ověřovaného rozhovoru při kladení dotazu také podotýká: „Teď už je (náměstí, pozn. Demagog.cz) zaplňuje někdo jiný.“ Poukazuje tak na skutečnost, že demonstrace kritizující vládu, která byla svolaná odbory na 8. října 2022, se podle policejních odhadů účastnilo „několik tisíc“ protestujících.

Oproti tomu jiná protivládní demonstrace s názvem „Česká republika na 1. místě“ přilákala lidí podstatně více –⁠ dle odhadu policie se jich na Václavském náměstí sešlo na 70 tisíc. Doplňme, že akci organizovali Ladislav Vrabel a Jiří Havel. Stejní organizátoři stáli i za demonstrací 28. září 2022, které se podle policejních odhadů účastnily „nižší desítky tisíc“ lidí. V obou případech byly tedy demonstrace aktivistů Vrabela a Havla schopny přilákat podstatně více lidí než říjnová demonstrace ČMKOS.

Závěr

Josef Středula nepřesně datuje počátek odborářských demonstrací. První taková demonstrace proběhla již v roce 1994, nikoliv v roce 1995. Nicméně vzhledem k tomu, že demonstrace v roce 1995 byla výrazně početnější, a především s přihlédnutím ke kontextu hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou. Podstatou tvrzení bylo totiž především poukázání na dlouhou historii odborářských demonstrací, která skutečně sahá až do 90. let. 

Kandidát na prezidenta Josef Středula částku zmiňuje v kontextu financování své kampaně. Podle něj nehrozí, že by se jej sponzoři snažili přimět k prosazení vlastních zájmů v případě, že by se stal prezidentem. Poukazuje pak na to, že mu na účet přišlo celkem 1,2 milionu korun, přičemž finanční příspěvky jsou podle něj příliš nízké na to, aby ho někteří dárci chtěli ovlivnit.

Josefu Středulovi do 25. listopadu (tedy do dne, kdy rozhovor proběhl), přišly na účet finance v celkové výši 1 409 021,04 Kč. Zmiňme, že v den rozhovoru na účet přišel dar 200 tisíc korun od investora a dlouholetého člena ODS Richarda Benýška. Do celkové částky tento příjem započítáváme, neboť jej moderátorka v interview zmiňuje (video, čas 12:48), a Josef Středula následně tento příjem potvrdil.

Dodejme, že největšími přispěvateli prezidentské kampaně Josefa Středuly jsou prozatím s darem 250 tisíc Kč společnost MOTOR JIKOV Group a.s. 245 400 korun také pochází od spolku Společně pro lidi z.s., jehož úkolem je Středulovu kampaň zastřešovat. Jeho předsedou je dlouholetý hradní protokolář Miroslav Sklenář, který byl do začátku listopadu šéfem Středulovy prezidentské kampaně. Od té doby vede kampaň Hana Kosová, která působí jako místopředsedkyně spolku.

Pokud bychom vycházeli jen z těchto dat, odlišuje se částka 1,2 milionu, kterou ve výroku zmiňuje Josef Středula, od celkové sumy prostředků na účtu (tj. 1,4 milionu Kč) o téměř 15 %. Na svou volební kampaň nicméně přispěl i sám Josef Středula, který na volební účet poslal dohromady 100 000 Kč. Jak je uvedeno výše, Středula v rozhovoru odmítá, že by ho chtěli ovlivnit druzí lidé, kteří na jeho kampaň přispěli. Pokud tedy vezmeme v úvahu kontext výroku, a do celkové částky nezapočítáme dary od samotného Středuly, liší se částka 1,2 milionu Kč od prostředků na účtu o 8 %, což se ještě pohybuje v rámci naší 10% tolerance. Z těchto důvodů tak výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.