Pan premiér Sobotka na slova pana Jurečky v podstatě řekl, že tedy paní ministryně Šlechtová si má zjistit, jestli má v Poslanecké sněmovně podporu.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat, co premiér Sobotka řekl v souvislosti s protestem ministra Jurečky proti zahrnutí vodních děl do změn ve stavebním zákoně.
Ministryně Šlechtová mluví o novele stavebního zákona, která v Poslanecké sněmovně čeká na projednání ve třetím čtení. Jedná se o vládní návrh zákona, u něhož je ministryně pro místní rozvoj zástupkyní navrhovatele. KDU-ČSL, respektive ministru Jurečkovi, se nelíbí, že by měly být vodní stavby zahrnuty do jednotného stavebního řízení, a podle vyjádření ministryně v OVM hrozí tím, že novelu nakonec nepodpoří. Proto ministryně prý bude navštěvovat poslanecké kluby a jednat s nimi o podpoře novely.
Protože když už člen vlády, který tady má pod sebou u té novely stavebního zákona 40 zákonů a těch pozměňováků, nejvíc pozměňováků jde do zákona ministra dopravy, ministra životního prostředí, ministra zemědělství a ministra průmyslu a obchodu a kde byli ty ministři, když já jsem měla druhé čtení? Já tam seděla sama.
Ministryně Šlechtová se účastnila druhého čtení stavebního zákona, přičemž alespoň dva zmínění ministři na zasedání chyběli. Nejvíce pozměňovacích návrhů se však týká stavebního zákona, který je v gesci ministerstva pro místní rozvoj, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Ministryně Šlechtová promluvila 28. února ke Sněmovně při druhém čtení novely stavebního zákona. Ze stenoprotokolu bohužel neseznáme, zda byli ministři přítomni. Těsně před projednáváním novely stavebního zákona, které zahájila právě ministryně, však proběhlo procedurální hlasování o tom, zda poslanci „doprojednají“ novelu i po 19. hodině. Zde hlasoval ministr zemědělství Jurečka, omluven byl ministr životního prostředí Brabec. Omluvil se také Jan Mládek, který ten den naposledy zastupoval ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministr dopravy není však poslancem, tedy nelze jeho přítomnost vyvodit z hlasování a uveden není ani ve stenoprotokolu.
Co se týče pozměňovacích návrhů, celkem jich bylo podáno 217, z čehož 146 navrhuje změnu stavebního zákona. Zbylých 71 pak bylo podáno se záměrem změnit jiný zákon.
Pozměňovací návrhStavebního zákonaJiných zákonůPodaný ve výborech8728Podaný poslanci5943 Zdroj: Poslanecká sněmovna (.pdf)
Název stavební zákon je pouze zkratka, celý název zákona č. 183/2006 Sb. je zákon o územním plánovaní a stavebním řádu. Pokud se podíváme do kompetenčního zákona, přesně tato oblast spadá pod gesci ministerstva pro místní rozvoj. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
(na poznámku Moravce o expresním vyvlastnění) Tak s tímhle například ministerstvo pro místní rozvoj naprosto absolutně nesouhlasí. To je návrh koalice.
Pokud jde o názor ministerstva pro místní rozvoj k institutu tzv. expresního vyvlastnění, lze vycházet jen z toho, že v jím předkládané verzi novely zákona 183/2006 Sb. se tento institut nevyskytuje. Pokusy o pozměňovací návrh ve prospěch předběžné držby zmínila ministryně Šlechtová ve své úvodní řeči ke druhému čtení (. pdf, str. 3) za „nepodařené“. I samotné MMR k pozměňovacím návrhům pro hospodářský výbor Poslanecké sněmovny uvedlo, že přijetí institutu předběžné držby je zcela nekoncepční (. pdf, str. 130). Podobně negativní stanovisko má i k návrhu zrušení odkladného účinku případných žalob k vyvlastnění (tamtéž, str. 143–144). Celkový názor MMR na předběžnou držbu pak shrnuje vyjádření takto:
„Požadavek na zavedení nového institutu předběžného uvedení v držbu v rámci vyvlastňovacího řízení znamená zásadní změnu stávajícího procesu vyvlastnění. Danou záležitost nelze řešit PN, je třeba projednat s Ministerstvem spravedlnosti s vazbou na celý právní řád ČR. Vzhledem k dotčení koncepce vyvlastnění je žádoucí danou problematiku řešit při přípravě věcného záměru nového zákona o vyvlastnění.“(tamtéž, str. 145)
Podobně složité je obecně odkazovat, že se jedná o návrh koalice. Je ale pravdou, že v roce 2015 bylo pro tento institut ministerstvo dopravy pod vedením ministra Ťoka (ANO 2011) i ministerstvo zemědělství pod ministrem Jurečkou (KDU-ČSL) a svou podporu přislíbilo i ministerstvo průmyslu s ministrem Mládkem (ČSSD). Tedy ministerstva pod vedením většiny vládní koalice.
Vzhledem k negativnímu stanovisku MMR k institutu expresního vyvlastnění čili předběžné držby výrok hodnotíme jako pravdivý.
Já jsem byla před dvěma lety první kdo řekl, (...) že je nutná změna kompetenčního zákona. A musím říct, že mne těší, že se toho chytá vedení všech politických stran.
V rámci výroku pracujeme s tím, že Šlechtová míní konkrétně toto volební období. V jiném svém výroku totiž popsala i návrhy na rušení ministerstev z historického pohledu. Její zmínka o prvenství se tak vztahuje v tomto případě na období, ve kterém je sama členkou vlády. Samotná otázka prvenství je sporná a čas od času se někdo pro změnu kompetenčního zákona vysloví, nicméně faktem je, že Karla Šlechtová poskytla v březnu 2015 rozhovor Leaders Magazinu (v českém jazyce dostupný rovněž na webu ministerstva pro místní rozvoj), kde řekla: „Mimochodem mám ambici otevřít kompetenční zákon. V mnoha věcech dubluje činnosti resortů. Když jsem psala dohodu o partnerství, potýkala jsem se s velkým resortismem. Slovo synergie je u nás trochu zakázané. Pokud spolu ale ministerstva nespolupracují, je to chyba.“
Další politici se v nedávné době veřejně vyslovovali pro změnu kompetenčního zákona, ale pouze v souvislosti s vytvářením dalších možných ministerstev. Zda Šlechtová vedla s politiky z jiných stran na toto téma rozhovory v soukromí, ověřit nedokážeme.
Před pár dny se v Praze konalo Fórum českého stavebnictví, na kterém se hned několik politiků z hnutí ANO vyslovilo pro změnu kompetenčního zákona v souvislosti s možností vytvoření nového ministerstva hospodářství. Ministr dopravy Dan Ťok na Fóru prohlásil:
„Máme mnoho ministerstev, je nutná změna kompetenčního zákona. Dlouhodobější koncepci brání časté změny ministrů.Stavební řízení je složité. Je potřeba změnit přístup k celému stavebnímu právu.“
V podobném duchu se vyjádřil i ministr životního prostředí Richard Brabec, který konstatoval: „Máme historickou možnost, aby vzniklo ministerstvo hospodářství sloučením ministerstev. Souhlas v rámci koalice by měl být vyjednaný v programovém prohlášení vlády. EIA dnes nebrzdí stavební projekty, měla by trvat 4 a půl měsíce. Operační projekty v oblasti životního prostředí jsou úspěšné.“ Vicepremiérovi vlády Pavlu Bělobrádkovi (KDU-ČSL) byla v rozhovoru pro ČTK položena otázka týkající se nového ministerstva pro vědu. Ten řekl, že ministerstvo smysl má, ale za předpokladu, že by se otevřel kompetenční zákon.
V České republice (...) není možné, abychom měli 720 stavebních úřadů, 7 speciálních stavebních úřadů a každý stavebník šel na speciální stavební úřad a znovu šel a obcházel spoustu stavebních úřadů.
Podle webu Statnisprava.cz je v České republice necelých 700 obecních stavebních úřadů. Nejvíce jich najdeme ve Středočeském (105), Jihomoravském (90) a Moravskoslezském kraji (84).
Mimo to podle § 15 existují speciální stavební úřady a na základě § 16 stejného zákona stavební úřady vojenské. Speciální stavební úřady vykonávají působnost u a) staveb leteckých, b) staveb drah a na dráze včetně zařízení na dráze, c) staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, d) vodních děl.
Světová banka vydává žebříček 190 zemí podle toho, jak dlouho trvá vyřídit všechna potřebná povolení, než může subjekt začít stavět. Dle Světové banky je pro průměrnou stavbu v České republice třeba 21 nejrůznějších povolení a celý proces se může protáhnout až na 247 dní. V žebříčku patří České republice až 130. pozice.
(ukazuje na tabulku) Tady je spousta aktivit, které se dublují mezi resorty, MMR, zemědělství, životní prostředí.
Mezi zmíněnými ministerstvy existuje skutečně řada oblastí, v nichž se aktivity jednotlivých resortů prolínají. Výrok Karly Šlechtové (nestr. za ANO) tak hodnotíme jako pravdivý.
Podle ministryně se aktivity některých ministerstev kryjí, a proto by bylo vhodné jednotlivé agendy sjednotit. Jmenovala zejména ministerstva životního prostředí a zemědělství.
Tabulku, o niž se ministryně v OVM opírá, k dispozici nemáme. Pro představu jsme proto vytvořili vlastní s dostupnými informacemi, které slova Šlechtové potvrzují.
Ministerstvo pro místní rozvoj (.pdf) se společně s MŽP zabývá otázkou vlivu staveb na životní prostředí (EIA) a otázkou zkvalitnění ovzduší. Ochranou přírody, konkrétně chráněných krajinných oblastí a národních parků, se zabývají všechny tři resorty (MZe, MŽP, MMR). Podobně je na tom i problematika ochrany lesů a boj proti suchu.
Jednotlivé agendy mezi MZe a MŽP se úzce prolínají, v některých oblastech se ale setkávají i s MMR. Výrok Šlechtové je tedy pravdivý.
My jsme navrhovali, abysme sebrali aktivity, které se týkají stavebnictví, u těch sedmi resortů na MMR. To jsem naprosto prohrála.
Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo návrh novelizace stavebního zákona, který byl v připomínkovém řízení do července 2015. Tato novela obsahovala záměr zjednodušit, zrychlit a zefektivnit procesy v oblasti povolování staveb. Ministerstvo se snažilo o zavedení jednotného řízení, jehož výsledkem bude jedno rozhodnutí zahrnující všechna povolení potřebná k realizaci konkrétního stavebního záměru. Nebylo by tedy nutné absolvovat několik řízení.
Následně byla zřízena pracovní skupina (.pdf), v níž byli zástupci dotčených resortů (MŽP, MPO, MD, MO, MZe, MV, MSpr., MK). Ti se však neshodli na vydání jednotného řízení. Problémem byly především speciální stavby a soubory staveb. Ministerstva průmyslu a dopravy se pak odmítla vzdát svých specializovaných stavebních úřadů, které se vyjadřují k projektům spadajícím do působnosti zmíněných úřadů – silnice, železnice, ropovody, plynovody nebo elektrárny (str. 4). Ministerstvo zemědělství se pak nechtělo vzdát rozhodování o věcech týkajících se vody.
Karla Šlechtová návrh novely z dalšího projednávání upravila tak, že vedle obecných staveb v příslušnosti obecného stavebního úřadu bude jednotné řízení vedeno pouze u staveb dopravní a energetické infrastruktury. Příslušnými orgány k jeho vedení budou ministerstvo dopravy jako speciální stavební úřad u dopravní infrastruktury a ministerstvo průmyslu a obchodu u energetické infrastruktury jako jiný stavební úřad.
Nás je 14 resortů a 17 členů vlády.
Členů vlády je v tuto chvíli 16, ovšem do plné sestavy chybí jmenovat ministra průmyslu a obchodu po odvolaném Janu Mládkovi z ČSSD. V rámci této koalice je proto členů vlády skutečně 17.
Resortů je 14, jak Šlechtová správně uvádí. Tři členové vlády tedy žádný resort neřídí. Jedná se o předsedu vlády (ten aktuálně řídí MPO, jde ovšem pouze o krátkodobé a přechodné řešení), místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace Bělobrádka a ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Chvojku.
(zvyšování počtu úředníků) Vy jste se trošku vykašlali na služební zákon, který my jsme dotáhli. Do služebního zákona nás natlačila Evropská komise.
Služební zákon č. 218/2002 Sb. byl schválen 26. 4. 2002 během vlády Miloše Zemana, účinnosti však nikdy nenabyl a byl opakovaně odkládán. V roce 2014 byl dokonce zrušen. ODS měla během tohoto období dvakrát svého premiéra. V roce 2008 tehdejší ministr vnitra za ODS Ivan Langer navrhl odklad tohoto zákona o tři roky, s čímž souhlasil i tehdejší premiér za ODS Mirek Topolánek. Ten věřil, že služební zákon v tehdejší podobě účinnost nenabude a vláda připravovala jeho novou verzi.
V roce 2010 se vláda Petra Nečase rozhodla zrušit tento zákon a nahradit ho svým. Ani jedno se vládě však nepodařilo prosadit. Prošel až třetí návrh nového zákona, který byl v Poslanecké sněmovně předložen 13. 6. 2013. O necelý měsíc později padla Nečasova vláda a s ní i tento zákon. Reálně tedy návrh nevstoupil za celou dobu v účinnost.
Česká republika byla ve své době jediným státem EU, který neměl v účinnosti takový zákon. EU vydala body, jež musí být splněny, aby Česká republika mohla mezi lety 2014–2020 čerpat dotace z EU. Mezi těmito body byl i služební zákon. Proto se ho snažila schválit už Nečasova vláda a pokoušela se o to také Rusnokova vláda, aby Česká republika mohla dál čerpat dotace. Vytvořila a schválila jej ale až vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015.
Byť se poměrně komplikovaně fakticky potvrzuje „vykašlání se“ na zákon, je pravdou, že za vlády ODS (již reprezentovala ve studiu první místopředsedkyně) byl zákon v podstatě odsouván a schválen byl (a také nabyl účinnosti) až za vlády, ve které je Šlechtová ministryní.
Co se týká ministerstva hospodářství, dříve to bylo MMR, ze kterého vzniklo MPO, MŽP, všechno možné nám sebrali.
Ministerstvo hospodářství fungovalo v České republice (resp. v české vládě v rámci federace) v letech 1992–1997. Vedle něj v této vládě působilo také ministerstvo průmyslu a obchodu. V roce 1996 byl přijat zákon (272/1996 Sb.), který ruší ministerstvo hospodářství a jeho kompetence přecházejí na řadu různých resortů (MPO, doprava, školství a místní rozvoj).
Stejný zákon pak zřídil ministerstvo pro místní rozvoj - to tedy vzniklo až v roce 1996. Například zmíněné ministerstvo životního prostředí fungovalo od roku 1990 (myšleno v rámci české vlády pod premiérem Pithartem).
Ministerstvo průmyslu pod různými názvy působí na české politické scéně minimálně od vzniku první republiky, zatímco ministra životního prostředí vídáme (čl. 2, odst. 7) ve vládě až od 1. ledna 1990.
Reálně to tedy bylo přesně naopak, než jak Šlechtová uvádí. Z již fungujícího ministerstva hospodářství část kompetencí přešla na nový resort - MMR. MŽP i MPO fungovaly dříve, než zmíněné ministerstvo hospodářství zaniklo.
