Marcel Kolaja

Nacionalismus je poměrně různorodá ideologie, nicméně vztaženo k současnosti mají nacionalistické (radikálně pravicové) politické strany několik základních projevů: zdůrazňují kulturní rozdíly a unikátnost národních rysů, odmítají míchání kultur a prosazují ochranu vlastního národa. V současné době se v Evropě projevuje např. v euroskepticismu, obavách z muslimské migrace a migrace obecně. Obecně nástup nacionalistických evropských stran konstatují některé studie.

Podívejme se na několik konkrétních příkladů. Marcel Kolaja zmiňuje Francii, kde je nejsilnější nacionalistickou stranou Národní fronta vedená Marine Le Pen. Ve volbách do Národního shromáždění Francie, které se odehrály v červnu roku 2017, vyhrála strana En Marche! (Vpřed!) Emmanuela Macrona s 28,2 % v prvním kole a 43,1 % v kole druhém, zatímco strana Front National Marine Le Pen získala v prvním kole 13,2 % a v druhém kole 8,8 % (8 křesel v Národním shromáždění). Ve volbách do Národního shromáždění z roku 2012 získala Front National v prvním kole 13,6 % hlasů a v druhém kole 3,7 % hlasů a tím 2 křesla v Národním shromáždění. Ve volbách roku 2017 tedy strana získala větší podporu v druhém kole a více křesel.
Větší popularitu měla strana v 90. letech, nicméně oproti propadu kolem přelomu tisíciletí opravdu jde o nárůst.

Le Pen se též ucházela o prezidentské křeslo. Při volbě v roce 2017 získala Marine Le Pen v prvním kole 21,3 % hlasů a v druhém kole 33,9 % hlasů, prezidentské volby vyhrál Emmanuel Macron s 24 % v prvním kole a 66,1 % v druhém kole.

Zdroj: Election Resources, European Election Database

Druhým Kolajovým příkladem je Itálie. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2018 v Itálii získala nacionalistická strana Lega Nord (Liga Severu) 17,4 % hlasů. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v Itálii v roce 2013 získaly strany Lega Nord 4,1 % hlasů. V roce 2018 tedy Liga Severu zaznamenala mnohem lepší volební výsledek, což vedlo také k angažmá strany v koaliční vládě Giuseppe Conteho.

Zdroj: Election Resources, European Election Database

Příklady posilování nacionalistických stran lze hledat i v jiných evropských zemích. Ve volbách do finského parlamentu 14. dubna 2019 získala nacionalistická strana Finns Party (Strana Finů) 17,5 % hlasů a 39 křesel. V roce 2015 pod jménem True Finns získali 17,7 % hlasů, v roce 2011 19,1 % hlasů, v roce 2007 4,1 % hlasů, v roce 2003 1,6 % hlasů a v roce 1999 pouze 1 % hlasů. Za deset let jde tedy o nárůst víc jak 16 %.

Ve volbách do Národní rady v Rakousku 15. října 2017 získala nacionalistická strana Freiheitliche Partei Österreichs (Svobodná strana Rakouska) 26 % hlasů a 51 křesel, což vedlo k její účasti ve vládě Sebastiana Kurze. V roce měla 2013 20,5 % hlasů, v roce 2008 17,5 % hlasů, v roce 2006 11 % hlasů, v roce 2002 10 % hlasů, v roce 1999 26,9 % hlasů a v roce 1995 21,9 % hlasů. Je tedy vidět, že její popularita je proměnlivá, nicméně od roku 2001 stoupala.

Ve Spojeného království je za nacionalistickou stranu označována United Kingdom Independence Party (Strana nezávislosti Spojeného království, UKIP), která prosazovala odchod království z Evropské unie. Ve volbách do Dolní sněmovny získala 1,8 % hlasů a žádné křeslo, ovšem v roce 2015 12,6 % hlasů, v roce 2010 3,1 % hlasů, v roce 2005 2,2 % hlasů, v roce 2001 1,5 % hlasů a v roce 1997 pouze 0,3 % hlasů. Komentátoři uvádějí, že popularita UKIP klesla po vítězném hlasování o brexitu, případně za jejím propadem může být odchod Nigela Farage z čela strany.

Další příklady nacionalistických stran a jejich úspěchů přináší přehledně článek BBC.

Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu 2016/0280 (COD) je směrnice Evropské unie, jejíž ambicí je stanovit „pravidla umožňující přizpůsobit některé výjimky a omezení autorského práva a práv s ním souvisejících digitálnímu a přeshraničnímu prostředí“ (odst. 3 preambule směrnice). Evropským parlamentem byla tato směrnice přijata 26. března 2019, jedná se tedy o nedávné schválení. Obsah směrnice po jejím publikování v úředním věstníku EU musí členské státy implementovat do svých právních řádů.

Směrnice vyvolávala v průběhu legislativního procesu řadu kontroverzí. Nejkritizovanější byly její články 11 a 13 (ve finální podobě jako čl. 15 a 17). Článek 15 (11) přiznává vydavatelům médií právo rozhodovat o tom, kde a za jakých podmínek se jejich obsah online zobrazí. To například znamená, že by vydavatelé mohli vyžadovat za zveřejnění svých textů nebo jejich částí na internetu licenční poplatky, a to od poskytovatelů služeb informační společnosti (jako jsou vyhledávače nebo sociální sítě).

Podle článku 17 (13) musí internetové platformy řešit autorské právo za vlastníky práv. Nahraný obsah (text, video apod.) musí být prověřen, zda neporušuje autorská práva. V případě porušení musí platforma (např. YouTube) přístup k dílu zablokovat.

Směrnice ve schválené podobě je výsledkem kompromisu mezi Evropským parlamentem, Komisí a Radou.

Kritizované články směrnice se věnují především vztahům mezi poskytovateli služeb informační společnosti na straně jedné (typicky Google, Facebook, Youtube) a tvůrci, resp. vlastníky obsahu na straně druhé (média, vydavatelé, umělci). Přímý dopad nové regulace z článku 15 (11) na např. běžné sdílení individuálního uživatele směrnice výslovně vylučuje: Práva stanovená v prvním pododstavci se nevztahují na soukromá nebo nekomerční užití tiskových publikací individuálními uživateli. a Ochrana poskytnutá podle prvního pododstavce se nevztahuje na vložení hypertextových odkazů.

Advokát František Korbel, bývalý dlouholetý náměstek na Ministerstvu spravedlnosti, hodnotí směrnici následovně: „I když se v Návrhu směrnice v této fázi nenacházejí ustanovení, která by přímo stanovila povinnost aktivního dohledu nad obsahem, zejména vágnost vymezení ‚snahy o znepřístupnění protiprávního obsahu‘ dává podnět k zamyšlení, zda jejím konečným cílem není právě zavedení cenzury, resp. povinnosti aktivního dohledu nad nahrávaným obsahem.“

Jako cenzura se přitom označuje kontrola a omezování sdílení informací, především vykonávána státními orgány nebo na jejich pokyn. Cenzuru zakazuje Listina základních práv a svobod v čl. 17: „Cenzura je nepřípustná.“

Samotné znepřístupnění obsahu z důvodu narušení autorských práv, např. v případě plagiátorství, se nepovažuje za cenzuru. Kritici směrnice se však obávají, že přinese plošné monitorování nahrávaného obsahu z důvodu odhalování porušení autorských práv. Směrnice plošné monitorování nenařizuje, nelze však vyloučit, že některé platformy se vydají touto cestou. Takovýto způsob realizace požadavků směrnice by bylo možné považovat za cenzorní. Plošné monitorování však však vylučuje směrnice o elektronickém obchodu 2000/31/ES, která v čl. 15 stanovuje: „Členské státy neukládají poskytovatelům služeb uvedených v článcích 12, 13 a 14 obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní činnost.‟

Primárním cílem směrnice není omezení či státní dohled nad obsahem internetu. Jejím cílem je ochrana autorských práv tak, že se reguluje možnost užívat autorský obsah jiného bez souhlasu jeho autora, jehož postavení se posiluje. Kritizované články směrnice upravují a upřesňují aplikaci autorského práva, přičemž se bezprostředně dotýkají především platforem typu vyhledávačů a sociálních sítí, kterým zavádějí nové povinnosti. Nelze vyloučit, že by k cenzuře mohlo kvůli této směrnici dojít, není to ale nevyhnutelné a není to její záměr.

Reálné dopady směrnice se budou odvíjet především od způsobu implementace do národních právních řádů, rozhodovací praxe soudů a dalších orgánů veřejné moci a přístupu významných firem. Bude záležet na přístupu poskytovatelů služeb informační společnosti, jak upraví svůj software a algoritmy – tedy například zda budou automaticky pročesávat všechen nahrávaný obsah a pro jistotu zakazovat vše, co připomíná obsah chráněný autorským právem.

Evropská agentura pro životní prostředí uvádí sucho jako jeden z důsledků klimatické změny. Konkrétně mluví o zvyšující se extremitě počasí, která se projevuje častějšími a intenzivnějšími vlnami veder, epizodami sucha, ale i bouřemi a povodněmi. S klimatickou změnou tedy souvisí především extrémní teplotní a klimatické výkyvy a vlivem globálního oteplování zasahují Evropu pravidelné vlny veder. Změny klimatu způsobuje oteplování pevniny i oceánu, k čemuž dochází v důsledku vyšších emisí skleníkových plynů, především oxidu uhličitého. Vliv globálních klimatických změn na sucho potvrzují také experti z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (.pdf, Věda a výzkum, s. 14–23).

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která má za cíl udržení nárůstu průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a snižování emisí skleníkových plynů. Česká republika smlouvu ratifikovala 5. října 2017.

Nedostatek srážek je v podmínkách České republiky primární příčinou vzniku sucha. Mluvíme o tzv. klimatickém suchu. Dlouhotrvající klimatické sucho způsobuje tzv. půdní sucho, které se vyznačuje deficitem vody v kořenové vrstvě půdy. Extrémním projevem je pak hydrologické sucho, které se projevuje nedostatkem zdrojů povrchových a podzemních vod.

Půdní sucho je základním předpokladem vzniku sucha zemědělského, které označuje vliv nedostatku srážek na zemědělskou praxi. Intenzitu a dopady zemědělského sucha ovlivňuje kromě deficitu vody v půdě také řada biologických a technických faktorů. Těmi mohou být odolnost rostlin vůči suchu, ale i způsob obdělávání půdy, využívání závlah a také vliv zemědělských strojů.

Tuzemská zemědělská krajina je podle Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR nevhodně uspořádaná proto, aby čelila klimatické změně a intenzivnějšímu suchu. Profesor Zdeněk Žalud z Mendelovy univerzity v Brně se domnívá, že hlavní příčinou sucha je klimatická změna, ačkoliv upozorňuje také na neblahý vliv některých zemědělských praktik a činnost zemědělců a lesníků. Upozorňuje především na hospodaření s půdou, která je ohrožená erozí, a kritizuje například nadměrné pěstování řepky, která ačkoliv je protierozní, roste zhruba na 17 % zemědělské půdy. Jako jeden z problémů v boji se suchem vidí strukturu krajiny, kterou tvoří velké lány.

Miroslav Trnka zároveň tvrdí, že „nárůst frekvence období sucha není primárně důsledkem takzvaného nevhodného hospodaření, v němž je počítáno odvodnění krajiny, utužení půdy a celkové zhoršení její kvality. Nevhodné hospodaření průběh sucha nezpůsobuje, ‚jen‘ ho zhoršuje.“ Příčinou je podle Trnky měnící se klima způsobené emisemi skleníkových plynů.

Analytik Vojtěch Kotecký upozorňuje, že struktura českých zemědělských pozemků a velkopodnikový model zemědělství vážně poškozuje půdu. Velké lány orné půdy jsou náchylnější k erozi a hůř zadržují vodu, podniky navíc používají těžkou mechanizaci, která přispívá společně se syntetickými hnojivy ke ztužování půdy. Z takových polí voda odtéká a trpí nedostatkem vláhy. Podobného názoru jsou i další odborníci, kteří upozorňují na provázanost sucha a degradace půdy.

Dodejme, že nejpočetnější skupinu zemědělců v ČR představují podle dat ČSÚ malé subjekty (60 % všech zemědělských podniků), ale velké podniky (nejméně zastoupená skupina) soustředí podstatnou část zemědělské produkce, obhospodařují 66 % zemědělského půdního fondu ČR a na celkovém počtu chovaných hospodářských zvířat se podílí 76 % (.pdf, s. 1). Vlastní půdu využívají zemědělské subjekty jen z 27 %, zbývajících 73 % půdy je pronajato, přičemž podíl vlastní půdy klesá s rostoucí velikostí zemědělského subjektu (.pdf, s. 3).

O tom, kdo se stane lídrem evropské kandidátky České pirátské strany, se rozhodovalo 19. ledna 2019 na Celostátním fóru (CF) České Pirátské strany v Táboře. CF Pirátské strany je nejvyšším orgánem strany a podle možností se ho účastní každý z jejích členů. CF svolává předseda strany nejméně jednou za rok. Podle mluvčí Karolíny Sadílkové na jednání CF dorazila do Tábora asi polovina z 886 členů. Fyzická přítomnost členů na místě přitom nebyla nutná, hlasování probíhalo online a stejně tak byl online vysílán i průběh jednání.

Samotná volba lídra kandidátky se uskutečnila v sobotních poledních hodinách. O pozici lídra se ucházelo šest kandidátů: Marcel Kolaja, Jana Koláříková, Ondřej Kolek, Ladislav Koubek, Hynek Melichar a Mikuláš Peksa. Přestože volit mohli všichni členové, v prvním kole hlasovalo jen 465 Pirátů. „Do 2. kola postoupí ti kandidáti, kteří obdrží hlasy od nadpoloviční většiny hlasujících. Bude-li takový jen jeden, bude zvolen již v 1. kole,“ zněly podmínky volby.

Získat nadpoloviční většinu se podařilo dvěma kandidátům - Marcel Kolaja obdržel 278 hlasů, Mikuláš Peksa 293 hlasů.

Volební účast ve druhém kole byla o něco nižší. Celkem bylo odevzdáno 449 hlasů. Pirátské primárky vyhrál Marcel Kolaja, který obdržel 253 z 449 hlasů, Peksu podpořilo 196 pirátů. Kolaja se tak stal lídrem kandidátky do Evropského parlamentu.

V dubnu 2019 nezisková organizace Climate Action Network Europe vydala dokument Defenders, Delayers, Dinosaurs, který se zabývá počínáním politických stran zastoupených v Evropském parlamentu ve věci boje s klimatickými změnami.

V publikaci (.pdf, str. 3) jsou jednotlivé politické strany děleny do tří kategorií ve vztahu k boji s klimatickými změnami. První kategorie zahrnuje Ochránce (Defenders), kteří bojují za ochranu občanů před klimatickou změnou, v druhé kategorii jsou Zdržovači (Delayers), kteří sice věří v to, že je potřeba bojovat se změnou klimatu, ale nejednají s požadovanou naléhavostí, třetí kategorie čítá Dinosaury (Dinosaurs), kteří nepochopili potřebu opatření proti klimatickým změnám a brání ostatním subjektům v tomto opatření.  

Podle daného dokumentu (.pdf, str. 13) Českou republiku v Evropském parlamentu nezastupuje žádná politická strana, která by patřila do skupiny Ochránců. Zdržovači jsou v Evropském parlamentu zastoupeni Českou stranou sociální demokracie. Ostatní politická uskupení (STAN, ANO 2011, TOP 09 a Starostové, KDU-ČSL, KSČM, Svobodní a ODS) jsou zařazena v kategorii Dinosaurů.

V jiné publikaci (.pdf, str. 5) Off Target jsou země Evropské unie seřazeny podle schopnosti podílet se na boji s klimatickými změnami. Česká republika je 20. nejhorší země z 29. Horší je Rumunsko, Maďarko, Řecko, Kypr, Malta, Bulharsko, Estonsko, Irsko, Polsko.  

Výbor pro evropské záležitosti projednával diskusní dokument (.pdf) – Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030, předložený Komisí, na schůzi (.docx) 15. května 2019.

K projednání byl Výbor pro evropské záležitosti vyzván Výborem pro životní prostředí, a to usnesením č. 71, přijatým na schůzi dne 3. dubna 2019.

K 19. květnu 2019 nicméně není zveřejněný zápis z jednání nebo výsledné usnesení.

V případě přemeny energií je výše zmiňovaná přeměna elektrické energie na teplo tou vůbec nejefektivnější, dosahující skoro 100% efektivity. Přeměnu tepla v elektrickém vodiči určuje Joulův-Lenzův zákon, který říká, že teplo je rovno násobku napětí, proudu a času, po kterou prochází vodičem elektrický proud (Qj=U*I*t).

Rovnice je velice podobná výpočtu práce (výkonu) elektrického proudu, kdy se výkon rovná násobku napětí, proudu za čas (W=U*I*t). Tato práce současně vyjadřuje elektrickou energii přeměněnou ve vodiči (ve spotřebiči) v jinou formu energie – teplo.

Vzhledem k souvislosti proudu a napětí ve vodiči s odporem dle Ohmova zákona je možno vzorec o teplo rozšířit o odpor takto: Qj=R*I²*t.

Lze tvrdit, že v ideálním případě tedy Qj teplo je rovno W výkonu, a pokud tedy bude výkon obou elektrických soustav stejný, budou obě elektrické soustavy (přímotop a PC) vyzařovat stejné teplo.

Nutno podotknout, že i když přeměna tepla je u obou elektrických zařízení totožná, efektivita následného přenosu tepla do prostředí už se může lišit. Z praktického hlediska je zajímavý pokus provedený herní stránkou Puget systems, kdy porovnávala efektivitu výroby tepla počítačové herní soustavy a elektrického přímotopu. Výsledky obou zařízení, pokud jde o produkci tepla, byly skoro totožné.

Pokud jde o praktické využití tepla z počítačů, existuje několik příkladů, kdy se toto „zbytečné“ teplo využívá dále například k vytápění prostor či ohřevu vody v budovách. V případě těžby crypto měn existuje zatím jen jeden oficiálně realizovaný projekt „radiátoru“ od firmy Quarnot.

Težba kryptoměn obecně a její energetická náročnost se stala také cílem výzkumu, jehož zjištění publikované v odborném časopisu Nature sustainability potvrzují vysokou energetickou náročnost procesu těžby kryptoměn.

Celá otázka ekologičnosti způsobu vytápení vzešla ze situace, na kterou odkazuje moderátor Seznamu Zpráv, kdy v květnu 2018 vešlo ve známost, že pirátský poslanec Tomáš Vymazal vykazoval vysoké náklady na spotřebu elektrické energie, kterou využíval k topení ve svém přiděleném bytě skrze počítač uzpůsobený pro těžbu kryptoměny. Souhrn celé kauzy lze dohledat například zde.

V Evropském parlamentu jsou zvolení poslanci rozděleni do 20 specializovaných stálých výborů. Tyto výbory například přijímají zprávy, kterými přispívají k obsahu legislativních návrhů, navrhují pozměňovací návrhy a dohlížejí na ostatní orgány a instituce EU. Výbory jsou tvořeny 25 až 73 řádnými členy a stejným počtem náhradníků. Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory s konkrétním zařazením a má rovněž pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory zkoumající případy údajného porušování právních předpisů EU.

Mezi řádné české členy výboru ENVI patří Pavel Poc, který zastával funkci místopředsedy tohoto výboru až do začátku roku 2017, Kateřina Konečná a také Jiří Maštálka, který je členem výboru od roku 2018. Stálým náhradníkem ve výboru je pak dále český europoslanec Stanislav Polčák.

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) má na starosti agendu týkající se politik v oblasti životního prostředí a opatření pro ochranu životního prostředí (například změny klimatu, znečištění ovzduší, nakládání s odpadem a jeho recyklace aj.); dále agendu v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin (například označování a bezpečnosti potravin, hygienické kontroly potravin a systémů jejich výroby aj.).

V Evropském parlamentu jsou zvolení poslanci rozděleni do 20 specializovaných stálých výborů. Tyto výbory například přijímají zprávy, kterými přispívají k obsahu legislativních návrhů, navrhují pozměňovací návrhy a dohlížejí na ostatní orgány a instituce EU. Výbory jsou tvořeny 25 až 73 řádnými členy a stejným počtem náhradníků. Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory s konkrétním zařazením a má rovněž pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory zkoumající případy údajného porušování právních předpisů EU.

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) má na starosti agendu týkající se například fungování a rozvoje společné rybářské politiky, rozvoje venkova včetně činností příslušných finančních nástrojů, zlepšování jakosti zemědělských produktů nebo oblasti lesnictví a agrolesnictví.

Během první poloviny volebního období byl stálým náhradníkem zvolen Stanislav Polčák (od 1. 7. 2014 do 18. 1. 2017). Avšak v současné době není žádný český europoslanec řádným členem nebo stálým náhradníkem tohoto výboru.

Ve výroku uvedený pokus o vypínání webů pro české uživatele naráží na novelu zákona o hazardních hrách, účinnou od 1. ledna 2017. Novela mj. zavedla novou část zákona týkající se nepovolených internetových her, na základě níž musí poskytovatelé připojení k internetu „zamezit v přístupu k internetovým stránkám uvedeným na seznamu internetových stránek s nepovolenými internetovými hrami.“

Ministerstvo financí tak začalo nově uveřejnovat ve veřejně dostupném seznamu znepřístupněné stránky. Po dvou letech provozu se podařilo ukončit správní řízení, a tedy i existenci, nemalého počtu internetových stránek, viz seznam (.pdf) z 19. ledna 2019. Ministerstvo financí pak vydalo i metodický pokyn, jak zakázané stránky blokovat. Již v prosinci 2016 pak mělo 92 % poskytovatelů připojení jasno, jakým způsobem budou zakázané stránky blokovat. Je však pravdou, že navržený postup je možné obejít např. využitím proxyserveru.

Právní úprava se nicméně potýká s problémem obnovování již zrušených stránek pod mírně obměněnou doménou, jak je vidno i z případu stránky 1xbet.com z uvedeného seznamu.

Problematiku novely hazardního zákona komentoval několik měsíců po její účinnosti i tehdejší náměstek ministra financí Ondřej Závodský: „Některé stránky nejsou lehce vyhledatelné, šíří se e-mailem předávanými odkazy nebo je někde zaheslovaná mutace v češtině. Může se stát, že firmy, které své stránky již zablokovaly, budou provozovat nějaké jiné pod identitou svého subdodavatele. Postihujeme hazardní weby, které cílí na české hráče. Tedy jsou v češtině, případně umožňují platební styk v korunách nebo míří reklamou na české hráče nebo na české uživatele Facebooku. Finta, že vypnou českou mutaci a dál pokračují v angličtině v korunách, neprojde.“

Nesplnění povinnosti zablokovat zakázané stránky pak je podle zákona o hazardních hrách přestupkem, za který může být uložena pokuta až 1.000.000,- Kč. Kontrolu nad dodržováním této povinnosti pak podle zákona vykonává Ministerstvo financí.

Kontrola internetového prostoru ze strany státu je tak zajisté problematická, co se její efektivity týče. Nicméně i s ohledem na výše uvedený seznam zakázaných internetových stránek považujeme výrok „Implementace byla nebo je absolutně nefunkční“ za zavádějící.