Marek Hilšer

Návrh nového nařízení upravující řízení o žádosti o mezinárodní ochranu obsahuje systém kvót, vzhledem k dohodě členských států z října 2017 se však pro přijetí nařízení bude vyžadovat jednomyslnost. Česká republika tím pádem bude mít vůči přijetí systému kvót právo veta. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer se ve výroku vyjadřuje k tzv. Dublinskému systému, jehož účelem je sjednotit a zefektivnit mechanismus řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. V důsledku nefunkčnosti systému byla v roce 2015 Radou Evropské unie přijata dvě rozhodnutí o přemístění celkem 160 000 osob žádajících o mezinárodní ochranu.

Dublinský systém je v současnosti upraven v řadě nařízení a směrnic, základním předpisem je pak nařízení označované jako Dublin III. Z důvodu jeho nefunkčnosti předložila Rada v květnu 2016 návrh nového nařízení, Dublin IV. Toto nařízení právě prochází unijním legislativním procesem.

Mezi hlavní změny projednávaného návrhu (bod č. 5 důvodové zprávy) patří vytvoření jednotného automatizovaného systému, podle kterého by byli žadatelé o azyl přerozdělováni do jednotlivých členských států na základě stanovených kritérií (HDP, velikost státu, počet žadatelů...). Tento systém by se aktivoval pouze tehdy, pokud by počet žadatelů o azyl překročil stanovený limit. Státy pak mají možnost systém maximálně na 12 měsíců opustit, přičemž jsou povinny zaplatit 250 000 eur za každého jim příslušejícího žadatele.

Z popisu systému je očividné, že se jedná o mechanismus kvót, který předchozí nařízení neobsahovalo, proto také musela Rada přijmout výše zmíněná rozhodnutí o relokaci. Systém kvót tak návrh nařízení neruší, pouze upravuje podmínky pro jeho uplatnění.

Výsledky posledního summitu Evropské rady (v době rozhovoru myšleno toho z 19. října) však přinesly podstatnou změnu. Namísto kvalifikované většiny, která se podle unijních smluv k přijetí nařízení v Radě vyžaduje (čímž by mohla být Česká republika přehlasována), se zástupci členských států dohodli, že k přijetí nařízení a dalších předpisů upravující azylový systém bude třeba souhlasu všech členských států.

Prezident Miloš Zeman necelý měsíc od své inaugurace (která proběhla 8. března 2013), tedy 3. dubna 2013, spolu s předsedou Evropské komise Josém Manuelem Barrosem skutečně vyvěsil nad Pražským hradem vlajku Evropské unie.

Podle dat zveřejněných Eurostatem bylo v roce 2015 zaznamenáno v celé Evropské unii okolo 1,3 miliónů žádostí o azyl. OSN (.pdf, str. 1) definuje uprchlíka jako někoho, kdo se z důvodů rasových, náboženských, příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo zastávání politických názorů nemůže nebo nechce vrátit do své domovské země.

Uvedenou definici by splňovali občané těch zemí, ve kterých se válčí a určité skupiny obyvatel by mohly být ohroženy. Tyto podmínky v roce 2015 nastaly hned ve čtyřech zemích nejčastějších žadatelů, a to v Sýrii, Iráku, Afghánistánu a Eritrei. Z těchto uvedených států přišlo v roce 2015 přes 680 tisíc žadatelů o azyl.

Data evropské agentury Frontex (.pdf, str. 17) ukazují lehce jiné údaje než zmíněný Eurostat. Evropská agentura pro pobřežní a pohraniční stráž Frontex uvádí, že v roce 2015 došlo k 1,8 miliónů případů nelegálního překročení hranic Evropské unie. Dle Frontexu měli na svědomí nelegální přechod hranic EU nejčastěji příslušníci Sýrie, Afghánistánu a Iráku, avšak v daleko větší míře než podle Eurostatu. Data Frontexu vypovídají o zhruba 1 miliónu uprchlíků ze zemí Sýrie, Afghánistánu, Iráku a Eritrei. Nutno však dodat, že u více než 500 tisíc migrantů nebyla specifikována žádná národnost.

Marek Hilšer tak svými odhady 500 tisíc až 1 miliónu uprchlíků poměrně správně vyjádřil informace o jejich počtu v roce 2015.

Jedná se o aféru Miloslava Ludvíka, ve své době ředitele pražské nemocnice v Motole, v současné době dosluhujícího ministra zdravotnictví v Sobotkově vládě. Ten na uniklém videu ze školení nemocničních zaměstnanců v roce 2010 odhaluje v podstatě korupční fungování zdravotní péče a objasňuje systém výběrových řízení a státních zakázek. Hovoří o tzv. systému kulichů (od 07:07), přičemž kulich je v medicínském slangu označení pro prominentního pacienta. V sestřihu videa zmiňuje, že přes „tyhle lidi ty peníze dostaneme“ a vyzývá přítomné zaměstnance, aby prominentní pacienty nenechávali čekat apod. (cca 09:00–09:35).

Ve Fakultní nemocnici Motol následně proběhla kontrola; sám Ludvík také uvedl, že zveřejněné video bylo účelově sestříháno, a policie případ v roce 2011 odložila.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť v květnu 2008 reálně uskutečněný protest studentské iniciativy proti záměru ministerstva zdravotnictví transformovat nemocnice nebyl jediným důvodem, proč Topolánkova vláda od záměru odstoupila. Proti chystanému záměru se totiž postavilo několik dalších aktérů – univerzity, koaliční lidovci, opozice či Česká lékařská komora.

Konkrétně univerzity přitom na možnou problematickou podobu zákona veřejně upozorňovaly ještě předtím, než Hilšer organizoval demonstraci a stal se mluvčím studentské iniciativy. Proti záměru ministra Julínka, potažmo vlády Mirka Topolánka se ostře vymezily Karlova univerzita v Praze, Masarykova univerzita (prostřednictvím tehdejšího rektora Fialy, dnešního předsedy ODS) v Brně i Univerzita Palackého v Olomouci – tedy všechny univerzity, jichž se připravovaná reforma týkala. Veřejné vyjádření proti připravovanému zákonu pochází z února 2008.

Proti změnám se postavila také tehdy (duben 2008) vládní KDU-ČSL, která případné schválení považovala za velmi závažný problém pro koalici.

Po nátlaku univerzit i koaličního partnera premiér Topolánek oznámil v červnu 2008, že vláda od plánovaného projektu na přeměnu fakultních nemocnic na akciové společnosti upouští. Premiér tehdy v Poslanecké sněmovně (6. června 2008) uvedl:

„Já chci tady jednoznačně veřejně garantovat, že k převodu na akciové společnosti u fakultních nemocnic ani rozhodnutím ministerstva, ani rozhodnutím vlády nedojde. (…)V této chvíli jednoznačně garantuji to, že fakultní nemocnice ani rozhodnutím ministerstva, ani rozhodnutím vlády převáděny na akciové společnosti nebudou.“

Proti záměru vlády Mirka Topolánka organizoval protesty také lékař Marek Hilšer. Jak informuje archivní tisková zpráva Univerzity Karlovy, Hilšer figuroval od května 2008 na pozici mluvčího studentské iniciativy k transformaci fakultních nemocnic.

Studenti pražských lékařských škol včetně Marka Hilšera, zastoupení ve studentské iniciativě, uspořádali v květnu 2008 proti chystanému záměru ministerstva zdravotnictví protest. Pro veřejnost měli při této příležitosti připravené informační materiály s vysvětlením důvodu svého protestu.

Tyto veřejné Hilšerovy aktivity tedy pochází z doby, kdy proti návrhu protestovala celá řada aktérů v čele s univerzitami. Hilšer má tedy pravdu, že se z pozice studenta postavil proti diskutovanému věcnému návrhu zákona o univerzitních nemocnicích. Že zákon nakonec nebyl ani poslán do Poslanecké sněmovny, bylo výsledkem soustředěného odporu řady dalších aktérů –opozice, koaličního partnera KDU-ČSL, univerzit a dalších. Jelikož Hilšer ve výroku mluví výhradně o jeho angažovanosti v dané věci a pomíjí řadu dalších tehdejších účastníků, je výrok hodnocen jako zavádějící.

Dodejme, že v jednom z minulých výroků jsme se zabývali obsahovou stránkou tehdejšího připravovaného zákona. Konkrétně šlo o to, jak měla být řešena vlastnická forma u fakultních nemocnic.

V den rozhovoru s Markem Hilšerem ve světě skutečně probíhal svátek Giving Tuesday, v Česku běžně označovaný jako den dárcovství. Konkrétně v České republice je podle dat (.pdf) ČSÚ příjmovou chudobou ohroženo asi 9,7 % obyvatel, téměř přesně jeden milion lidí.

Statistici údaje odvodili (.pdf) ze vzorku 11 tisíc dotazovaných domácností, tzv. míru ohrožení chudobou určuje úřad podle poměrně složité metody Eurostatu. Důležitou roli při výpočtech hraje tzv. ekvivalizovaný příjem, tedy podíl příjmu všech členů domácnosti vzhledem k jejím nezbytným životním nákladům. Zjištěná hodnota se pak přiřadí každému ze členů domácnosti – po vzestupném seřazení všech respondentů podle tohoto ukazatele je za hranici ohrožení příjmovou chudobou považováno 60 % mediánu. Míra se pak udává v procentech vzhledem k celému statistickému vzorku. Více informací o metodě lze naleznout například v měsíčníku ČSÚ.

Z devíti prezidentských kandidátů, které na konci listopadu 2017 zaregistrovalo ministerstvo vnitra, vykonávali nejvyšší politické funkce dva kandidáti – Mirek Topolánek a Miloš Zeman.

Někteří další kandidáti se ve veřejném prostoru angažovali rovněž, nicméně o reálné politice lze hovořit především v případě expremiéra Topolánka a současné hlavy státu.

Další kandidáti pak deklarují své politické zkušenosti různě, žádný z nich ovšem nevykonával mandát vzešlý ze všeobecných voleb. Jiří Drahoš pak např. své zkušenosti s politikou deklaruje na vyjednávání s politiky v době, kdy zastával post předsedy Akademie věd.

Jisté politické zkušenosti je třeba přiznat i Pavlu Fischerovi, který působil sedm let v diplomacii jako velvyslanec ve Francii a v Monaku, později pracoval na ministerstvu zahraničí jako politický ředitel (do roku 2013) a v 90. letech působil na Pražském hradě mimo jiné také jako ředitel Politického odboru.

Politickou zkušenost deklaruje také Michal Horáček. Ten spolu s Michaelem Kocábem založil v roce 1989 iniciativu Most, která se zaměřovala na zprostředkování dialogu mezi komunisty a disentem a také na odchod sovětských vojsk z Československa. Má tedy unikátní zkušenost, která je ovšem svázána s výjimečnou situací událostí Sametové revoluce.

Petr Hannig kandidoval patnáctkrát v různých typech voleb (sněmovní, senátní, evropské), nikdy však nebyl úspěšný.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Hilšer zcela pomíjí současnou hlavu státu. Zkušenosti dalších kandidátů popisujeme spíše z pozice jejich vlastních deklarací, faktem je, že žádný z nich nezastával mandát vzešlý z voleb.

Dodejme, že Hilšer odpovídá na otázku, zda si myslí, že má šanci stát se prezidentem člověk, který nemá politické zkušenosti. Nereaguje tedy na dotaz, který by předpokládal vyloučení Zemana z případné odpovědi.

Marek Hilšer figuroval 8. října 2014 v otevřeném protestu na Úřadu vlády, kde vystupoval proti nečinnosti vlády vůči situaci na Ukrajině a rozvinutím vlajek EU a NATO vyjádřil svou politickou orientaci. Hilšer byl i s druhým mužem v poklidu vyveden ochrankou.

Foto: ČT24. Hilšer vlevo.

Co se týče situace na Ukrajině v době protestu, ještě v srpnu 2014 NATO zveřejnilo snímky, které potvrzovaly ruskou přítomnost na Ukrajině. I přítomnost ruské těžké techniky, včetně tanků, byla zřejmá. Rusko však toto tvrzení vytrvale odmítalo, první potvrzení o přítomnosti armády přišlo od prezidenta Putina až na konci roku 2015.

Ruská armáda se poté v důsledku podpisu Minské dohody o příměří začala na počátku září 2014 stahovat. V době protestu Marka Hilšera však již bylo toto příměří porušeno a začalo se bojovat o doněcké letiště.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, Ruská federace byla skutečně zapojena do konfliktu na východě Ukrajiny, v době Hilšerova protestu se již znovu začalo bojovat o doněcké letiště.

Personální kapacity ve zdravotnictví jsou ohroženy hlavně nízkým ohodnocením. I z toho důvodu lékaři a zdravotní sestry odcházejí do zahraničí, kde jim jsou nabídnuty lepší finanční podmínky. Tento zdravotní personál poté chybí hlavně v Moravskoslezském a Libereckém kraji, které se musely uchýlit k dočasnému uzavření některých zdravotnických zařízení; v Karlovarském a Plzeňském kraji zase hledají zdravotnické pracovníky v Rusku nebo na Ukrajině.

Podle České asociace sester (ČAS) v České republice chybí až 3 300 sester (.pdf). Řešení ministerstva zdravotnictví – zkrátit způsob vzdělání sester ze stávajícího modelu, čtyř let středoškolského vzdělání a tří let vysokoškolského vzdělání, na model čtyř let na střední škole a jednoho roku na vyšší odborné škole – není podle ČAS správným řešením. Tato novela zákona byla předložena ministrem zdravotnictví v červenci 2016 a schválena s platností od 1. září 2017.

Svaz měst a obcí vypracoval průzkum, kterého se účastnilo na 615 obcí a ze kterého vyplývá, že lékaři chybí až v jedné třetině obcí; dalších 16 % zúčastněných obcí předpokládá, že jim budou chybět v brzké budoucnosti. V pardubické nemocnici například chybí 15 lékařů a 45 zdravotních sester či asistentů. Tradičním problémem jsou horské a pohraniční oblasti.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v tomto roce výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se umístila na 6. příčce ze 163 zemí. Tento index bývá často jak politiky (podobný výrok jsme ověřovali opakovaně) tak médii brán jako žebříček nejbezpečnějších zemí světa. Ve veřejném prostoru je tedy tento výzkum brán právě takto. Nicméně tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují). Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný, neexistují prokazatelná data popisující to, jak si země vedou stran jejich vnitřní bezpečnosti.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku dvěma body z pěti, přičemž pět značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd.

Dodejme, že v roce 2016 se Česká republika umístila opět na 6. příčce ze 163 zemí a o rok dříve obsadila Česká republika 12. místo. V roce 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.