Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 2021 byly vyhlášeny 9. října. Ještě týž den, tedy skutečně v den konání voleb, podepsaly koalice SPOLU a PirSTAN memorandum o vzájemné spolupráci. V něm se zavázaly, že nebudou jednat o vládě s dalšími stranami, a zároveň vyzvaly hlavu státu Miloše Zemana, aby pověřil lídra vítězné koalice SPOLU Petra Fialu sestavením vlády.
Již 2. listopadu oznámil Petr Fiala, že se všech pět politických subjektů dohodlo na programu vlády a rozdělení ministerstev. O šest dní později předsedové těchto uskupení koaliční smlouvu podepsali. Koalice SPOLU a PirSTAN tak opravdu byly po přibližně 4 týdnech od sněmovních voleb domluveny ohledně programu a struktury vlády.
Co se týče porovnání s předchozími vládami, první sněmovní volby se v historii samostatné České republiky konaly 31. května a 1. června 1996. Klausova vláda tehdy koaliční smlouvu podepsala 26 dní po nich.
O dva roky později Miloš Zeman a Václav Klaus podepsali při sestavování vlády (.pdf) tzv. opoziční smlouvu. Ta byla podepsána 9. července (.pdf, str. 2), tedy již 19 dní od konce voleb. Srovnat tuto opoziční smlouvu s klasickou koaliční smlouvou může být problematické. Opoziční smlouva z roku 1998 totiž neuvádí (.pdf) žádné specifické programové body nové vlády. Programové prohlášení pak Zemanova vláda schválila 5. srpna, tedy 46 dní od konce voleb.
Špidlova vláda si svou koaliční dohodu odsouhlasila (.pdf) za 24 dnů od uzavření volebních místností, vládě Mirka Topolánka to trvalo 23 dnů, koaliční smlouva kabinetu Petra Nečase byla podepsána 44 dnů po volbách (hotová byla o 3 dny dříve). Sobotkově vládě trvalo podepsání koaliční dohody 72 dnů.
Specifickým případem je jednobarevná první Babišova vláda, která vznikla v roce 2017. Ta, stejně jako Zemanův kabinet, logicky nemusela podepisovat koaliční dohodu, protože neměla koaliční partnery. Nicméně pro srovnání uveďme, že programové prohlášení bylo vládou schváleno 58 dní od konce voleb.
Pro úplnost uveďme, že vlády Josefa Tošovského, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Jana Fischera a Jiřího Rusnoka, stejně tak druhá vláda Mirka Topolánka a Andreje Babiše nejsou pro naši analýzu relevantní, jelikož nevznikly přímo po proběhnutí sněmovních voleb.
Závěrem tak můžeme říct, že Martin Baxa má ve svém výroku pravdu v tom, že strany obou uvedených volebních koalic uzavřely skutečně v den vyhlášení volebních výsledků memorandum o společném postupu. Baxa také správně uvádí, že strany se dokázaly dohodnout na programu i struktuře vlády v horizontu 4 týdnů. Ohledně Baxova vyjádření o „rekordně krátké době“, která byla potřebná k nalezení dohody, můžeme uvést, že v historii České republiky se strany nastupujících vládních koalic dokázaly dohodnout i během kratší doby (např. v případě vlády Mirka Topolánka). Nicméně doba, kterou potřebovaly strany koalic SPOLU a PirSTAN pro nalezení koaliční dohody, patří mezi nejkratší v historii ČR a v tomto smyslu rekordní skutečně je. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.
